KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ v níž se dovíme, co je v zápisníku J. T. Mastona a co už tam není Zápisník, jejž baltimorská policie zabavila, měl asi třicet stránek, počmáraných vzorci, rovnicemi a konečně čísly, která tvořila souhrn výpočtů J. T. Mastona. Tuto práci z vysoké matematiky mohli ocenit jen matematikové. Byla tu i rovnice živých sil.

V2- Vo2= 2 gro2() která se rovněž našla při řešení matematického úkolu v knize Ze Země na Měsíc, kde kromě jiného obsahovala i výrazy týkající se přitažlivosti Měsíce. Laik z toho ovšem vůbec ničemu nerozuměl. Proto se zdálo celkem vhodné uveřejnit údaje a výsledky, které už po několik týdnů tak znepokojovaly celý svět.

Jakmile se odborníci ve vyšetřovací komisi seznámili se vzorci slavného počtáře, sdělili obsah zápisníku redakcím novin... A všechny listy bez rozdílu stranické příslušnosti jej zveřejnily pro informaci obyvatelstva.

Zpočátku se nedalo o práci J. T. Mastona vůbec diskutovat. Říká se, že přesně vytčená úloha je napůl vyřešena, a v tomto případě to platilo dvojnásob.

Propočty jsou jistě nesmírně přesné, takže vyšetřující komisi ani nenapadlo, že by mohla o jejich správnosti a jejich důsledcích pochybovat. Bude-li plánovaná operace provedena, zemská osa se nepochybně změní a předvídané katastrofy se uskuteční v celém rozsahu.

Zpráva, kterou baltimorská vyšetřující komise připravila pro noviny, časopisy a magazíny Starého i Nového světa, zněla: Cílem správní rady Společnosti pro praktické využití severního pólu je nahradit starou osu Země novou, hodlá toho dosáhnout zpětným nárazem obrovského stroje, instalovaného na jistém místě Země. I když vnitřek tohoto přístroje bude pevně zapuštěn do země, není nejmenších pochyb, že jeho zpětným nárazem bude zasazena veškerá hmota naší planety.

Přístroj, který k tomu inženýři Společnosti zvolili, je ve skutečnosti obrovské dělo, jehož účinek by se rovnal nule, kdyby se z něho střílelo do výše. Aby se u něho dosáhlo maximálního výkonu, je třeba je zaměřit vodorovně, a to buď ok severu, nebo k jihu. Firma Barbicane a spol. si vybrala jižní směr. Za těchto podmínek bude účinek zpětného nárazu směřovat k severu, asi jako když je naplno zasažena kulečníková koule.

A to přece také předpovídal prozíravý Alcide Pierdeux!

Jakmile bude rána vypálena, střed Země se posune ve směru rovnoběžném se směrem nárazu, čímž bude možno změnit rovinu oběžné dráhy, a tím i délku roku, ale v míře tak nepatrné, že k tomu nemusíme ani v nejmenším přihlížet. Zároveň se Země začne otáčet kolem osy umístěné v rovině rovníku a její rotační otáčení kolem této nové osy by pokračovalo donekonečna, kdyby denní pohyb neexistoval dávno před tímto nárazem.

Protože však tento pohyb kolem polárních kruhů existuje, spojí se s vedlejším rotačním pohybem způsobeným zpětným nárazem a dá vznik nové ose, jejíž pól bude od původního pólu odchýlen o vzdálenost x. Navíc, bude-li rána zasazena ve chvíli, kdy jarní bod - jeden z průsečíků rovníku s ekliptikou bude přímo pod místem výstřelu, a bude-li náraz dost silný, aby přemístil bývalý pól o 23°27', nová zemská osa bude stát kolmo na rovinu oběžné dráhy, jak tomu skoro je u planety Jupiteru. Víme, jaké bude mít tato změna následky, neboť předseda Barbicane považoval za nutné je oznámit při zasedání 22. prosince.

Ale přihlédneme-li k hmotě Země a intenzitě jejího pohybu, je vůbec možné vytvořit takové dělo, aby zpětný náraz při výstřelu mohl způsobit posun nynějšího pólu, a dokonce o 23°27'? Ano, v případě, že se postaví dělo nebo řada dělo rozměrech, jaké vyžadují zákony mechaniky, anebo kdyby nebyla taková děla, mají-li vynálezci tak silnou výbušninu, že dá náboji rychlost potřebnou k onomu přemístění.

Vezmeme-li za základ dělo francouzského námořnictva ráže sedmadvacet centimetrů (model z roku 1875), které stoosmdesátikilogramovou střelu vrhá rychlostí pět set metrů za vteřinu, pak by dělo stokrát větších rozměrů, tedy miliónkrát objemnější, bylo schopno vypustit střelu o váze sto osmdesát tisíc tun. A kdyby přitom střelný prach mohl náboji udělit dostačující rychlost, asi pět tisíc šestsetkrát větší, než má dosud užívaný střelný prach, dosáhlo by se žádaného výsledku. Skutečně při rychlosti dva tisíce osm set kilometrů za vteřinu není už obava, že by náraz střely, až se znovu setká se Zemí, uvedl věci do původního stavu.

Ale naneštěstí pro bezpečnost pozemšťanů, i když se to zdá dost podivné, J. T. Maston a jeho kolegové právě tak neobyčejně účinnou výbušninu mají, střelný prach, kterého použili při vyslání střely na Měsíc, je proti ní dětskou hračkou. Objevil ji kapitán Nicholl. O jejím složení najdeme v Mastonově zápisníku jen nepatrné zmínky - slavný počtář ji označuje pouze jménem „mišmašit“.

Víme jen, že vzniká reakcí směsi organických látek s kyselinou dusičnou. Jistý počet jednoatomových radikálůAzse nahradí stejným počtem atomů vodíku a tak se získá prach, který podobně jako střelná bavlna je sloučeninou, a ne jen pouhou směsí hořlavých a zápalných látek.

Celkem vzato, ať už je ta výbušnina jakákoli, má víc než dostačující sílu, aby vrhla střel u vážící sto osmdesát tisíc tun mimo zemskou přitažlivost, takže je zřejmé, že zpětný náraz děla bude mít tyto účinky: změní se osa, pól se posune o 23°27' a nová osa bude stát kolmo na rovinu ekliptiky. A proto nastanou všechny katastrofy, jichž se obyvatelé celé zeměkoule právem obávají.

Přesto však zbývá lidstvu ještě naděje, že unikne následkům tohoto pokusu, jenž má způsobit takové zeměpisné a klimatické změny na zeměkouli.

Lze vůbec vyrobit dělo těchto rozměrů - totiž miliónkrát objemnější, než je obvyklé dělo ráže dvacet sedm centimetrů? Ač je hutnický průmysl neobyčejně pokročilý a staví takové mosty, jako například přes řeku Tay a Forth, viadukty jako v Garabitu nebo věže jako Eiffelova, je vůbec možné, že by inženýři zkonstruovali tuto obrovskou zbraň? A to nemluvíme o střele ve váze sto osmdesát tisíc tun, jež by měla být vržena do vesmíru!

O tom se dá pochybovat. A to je také jeden z důvodů, proč pokus firmy Barbicane a spol. nemůže z mnoha příčin skončit úspěchem. Přesto však nechává volné pole k znepokojujícím domněnkám, protože nová společnost se už zřejmě pustila do práce.

Víme, že řečený Barbicane a Nicholl opustili Baltimore a Ameriku. Odjeli již před dvěma měsíci. Ale kam?... Zcela určitě na ono neznámé místo na zeměkouli, kde má být vše připraveno k provedení pokusu.

Jenže kde je to místo? To nikdo neví, a není tedy možno se pustit za odvážnými „zločinci“, kteří chtějí uvést celý svět do pohybu pod záminkou, že hodlají těžit nová uhelná ložiska a tak se obohatit.

Nelze pochybovat, že ono místo bylo zřejmě uvedeno na poslední stránce zápisníku J. T. Mastona, shrnující výsledky jeho prací, jenže spoluviník Impeye Barbicana tuto stránku vlastními zuby rozkousal a teď sice sedí v baltimorském vězení, ale zatvrzele odmítá promluvit.

Taková je tedy situace. Jestli se předsedovi Barbicanovi podaří vyrobit to mamutí dělo a obrovitou střel u, čili uskuteční-li se jeho podnik za výše uvedených podmínek, změní se původní zemská osa a za půl roku už Země pocítí následky tohoto „neodpustitelného pokusu“.

Vždyť k vyslání střely bylo zvoleno datum, kdy rána do zemského elipsoidu bude mít největší účinek.

Bude to 22. září, dvanáct hodin poté, co Slunce projde poledníkem místa x. Nyní už víme: 1\\. že rána bude vystřelena z děla miliónkrát většího, než je obvyklé dělo ráže sedmadvacet centimetrů; 2\\. že se použije náboje vážícího sto osmdesát tisíc tun; 3\\. že tento náboj bude mít počáteční rychlost dva tisíce osm set kilometrů; 4\\. že bude vypuštěn 22. září, dvanáct hodin poté, co Slunce projde místním poledníkem. Nedá se z těchto známých veličin určit místo x, kde má být operace provedena?

„Samozřejmě že ne!...“ vyjádřili se členové vyšetřující komise.

Neexistuje skutečně možnost vypočítat bod x a v práci J. T. Mastona nic nenasvědčuje, na kterém místě na zeměkouli vyústí nová osa, jinými slovy, kde budou umístěny nové póly Země. Víme jen, že 23°27' od starých, no budiž! Jenže na kterém poledníku, to se nedá vůbec nijak stanovit.

A proto není ani možné zjistit, která území klesnou nebo vystoupí následkem pohybu hladiny oceánů, které světadíly se promění v moře a která moře zase naopak v pevniny.

A přece se podle výpočtů J. T. Mastona výše hladiny změní velmi značně.

Po otřesu bude mít povrch moře tvar rotačního elipsoidu, pohybujícího se kolem nové polární osy, a výše hladiny vodních toků a moří se skoro na všech místech zeměkoule změní.

Hladina bývalého a nového moře - dvě stejné rotační plochy, jejichž osy se protínají - budou se protínat ve dvou rovinných křivkách, jejichž obě roviny budou kolmé k rovinám obou polárních os a k oběma osám úhlu jimi svíraného.

(Doslovný citát z počtářova zápisníku.)

Z toho vyplývá, že hladina může vystoupit nebo klesnout maximálně o 8 415 metrů proti bývalé úrovni a že úměrně k tomu na jistých místech zeměkoule určitá území klesnou nebo vystoupí vzhledem k nové hladině. Toto snížení nebo vyvýšení se bude postupně k hranicím dělícím zeměkouli na čtyři výseče zmenšovat a na hranicích se už změna hladiny prakticky nijak neprojeví.

Ještě je třeba poznamenat, že bývalý pól bude zaplaven a octne se více než 3 000 metrů pod vodou, poněvadž bude v důsledku zploštěni zemského sféroidu nejblíže středu Země. Čili území, které získala Společnost pro praktické využití severního pólu, by bylo zatopeno, a tudíž by se ho nedalo průmyslově využít. Ale na tohle firma Barbicane a spol. pamatovala, neboť podle názorů zeměpisců vycházejících z posledních objevů je kolem severního pólu náhorní rovina, vystupující přes 3 000 metrů nad hladinu moře.

Co se týče míst na zeměkouli, která klesnou o 8 415 metrů, tedy oblastí katastrofálně postižených, nedá se předpokládat, že budou předem určena. Ani nejobratnější počtáři by to nedokázali. V této rovnici je totiž jedna neznámá, kterou nelze odvodit z žádného vzorce: přesná poloha místa x, odkud bude vystřelen náboj, jenž způsobí onen otřes... Ale tohle místo organizátoři neblahého podniku úzkostlivě tají.

Celkem vzato obyvatelé zeměkoule, ať už žijí v kterékoli zeměpisné šířce, mají životní zájem na tom, aby se toto tajemství zjistilo, neboť je podnikání firmy Barbicane a spol. bezprostředně ohrožuje.

Upozorňujeme proto obyvatelstvo v Evropě, Africe, Asii, Americe, Austrálii i v Oceánii, aby bedlivě sledovalo všechny práce souvisící s dělostřelbou (jako je lití děl, výroba prachu nebo střel), které by se začaly provádět na jejich území, aby si rovněž všímalo každého podezřelého cizince a okamžitě o tom podalo zprávu členům vyšetřující komise v Baltimore, stát Maryland, USA.

Kéž by tato zpráva došla do 22. záři letošního roku, kdy má být veškerý řád na Zemi porušen.