Perníková chaloupka II
PERNÍKOVÁ CHALOUPKA
Byla jedna Mařenka, hezká jako panenka. Měla bratříčka jménem Jeníčka.
Oba byli malí, celý den si hráli. Ale jedenkrát přestali si hrát.
Daleko šli z domu, kde je hodně stromů, daleko šli za svou ves, kde je hustý les.
Tam však po chvíli viděli, že zbloudili. Kudy, kudy vede
cesta z lesa ven?
Tma už nastávala. Mařenka se bála. Ale Jeník čiperka, jako hbitá veverka na strom vylez.
Hola, z vršku stromu volá, vidím světlo, půjdem tam na cestu se pozeptám.
Za světlem šli v dál. Domeček tam stál. Z perníku byl celý. Protože hlad měli, perník loupali si.
V tom se ozval přehluboký hlas: Pěkně vítám vás! Z domku vyšla žena v šátek zahalená.
Pojďte dovnitř děťátka, dám vám cukrátka! Zprvu byla milá, děti pěkně pohostila.
Ale bylo zle, když pak po jídle chtěli jít už domů. Zabránila tomu: Kdepak, che che che, tady budete. Pěkně si vás vykrmím a pak si vás sním!
Všechnu práci bezmála, Mařenka jí dělala.
Až pak nakonec rozpálila baba pec. Sedněte si tu na mou lopatu.
Děti chytré byly, tak se vymluvily: My nevíme jak, Takhle, nebo tak?
Babka ukázala, ale to si dala. Na lopatě ve chvíli do pece ji strčili.
Nechtěli být na ni zlí, hned ji z pece vytáhli, když jim dala slib, že bude žít líp.
Že jim bude péci samé dobré věci, perník cukrový, marcipánový.
Od té doby peče, Až z ní horkem teče. A Mařenka s Jeníčkem, mají stánek s perníčkem.
Více zde: http://pro-deti-rikanky-basnicky.webnode.cz/versovane-pohadky/