1 – Kterak král kočku kupoval 1 – How the king bought the cat 1 - Как король купил кошку 1 – Як король купив кота

1 – Kterak král kočku kupoval

V zemi Taškářů panoval král, a můžeme říci, že panoval šťastně, protože, když to musilo být, všichni poddaní ho poslouchali ochotně a s láskou. A king reigned in the country of the Taškars, and we may say that he reigned happily, for, when it had to be, all the subjects obeyed him willingly and with love. У країні ташкарів запанував король, і можна сказати, що він правив щасливо, бо, коли треба було, усі піддані корилися йому охоче й з любов’ю. Jen někdo ho občas neposlechl, a to byla jeho dceruška, malá princezna.

Dobře jí král poručil, aby si nehrála s míčem na zámeckém schodišti; ale kdežpak! Well had the king commanded her not to play with the ball on the castle-stairs; but anyway! Sotva si jednou její chůva chvilinku zdřímla, princezna už byla na schodech se svým míčem, a tu, jestli ji snad pánbůh potrestal nebo jí čert nastavil nohu, upadla a rozbila si koleno. No sooner had her nanny taken a nap than the princess was already on the stairs with her ball, and then, perhaps God punished her or the devil set her foot, she fell and broke her knee. Не встигла її нянька задрімати, як принцеса була вже на сходах з м’ячиком, і тоді, може, покарав її Бог чи диявол поставив їй ногу, вона впала і розбила собі коліно. Seděla na schodech a plakala - kdyby to nebyla princezna, řekli bychom, že křičela na celé kolo. She sat on the steps and cried - if she wasn't a princess, we'd say she was screaming for the whole bike. Вона сиділа на сходах і плакала - якби вона не була принцесою, ми б сказали, що вона кричала на весь велосипед. Toť se rozumí, hned se seběhly dvorní dámy s křišťálovými umyvadly a hedvábnými obvazy, deset královských lékařů a tři dvorní kaplani, ale princezně bolest vzít nemohl žádný z nich. Of course, the ladies of the court with crystal basins and silk bandages, ten royal doctors and three court chaplains immediately came running, but none of them could take away the pain from the princess.

Tu se šourala cestou nějaká babička, a když viděla princeznu na schodech plakat, klekla si k ní a povídá pěkně: „Ale neplačte, princezno. Kdybych vám přinesla zvíře, které má oči smaragdové; a přece mu je nikdo neukradne, vousy takovéhle, a přece to není mužský, kožich jiskrný, a přece mu neshoří, nožičky hedvábné, a přece si je nikdy neprochodí, a v kapsičkách šestnáct nožů, a přece si masa nenakrájí, že byste už ani nezaplakala?“ If I brought you an animal that has emerald eyes; and yet no one steals them, a beard like this, and yet it is not a man's, a sparkling fur coat, and yet it does not burn, his feet are silky, and yet he never walks through them, and sixteen knives in his pockets, and yet he does not cut meat that you would didn't she cry?'

Princezna se podívala, na babičku, z jednoho modrého oka ještě jí tekly slzy, ale druhé se už smálo radostí. The princess looked at her grandmother, tears were still flowing from one blue eye, but the other was already laughing with joy. „Vždyť, babičko,“ povídá, „takové zvíře na světě není.“ "After all, grandmother," he says, "there is no such animal in the world."

„Ale je,“ pravila babička, „kdyby mně pan král dal, oč bych si řekla, hned bych vám je donesla.“ To řekla a belhala se pomalu pryč. "But it is," said the grandmother, "if the king gave me anything to say, I would bring it to you right away." She said that and trudged away slowly.

Princezna zůstala sedět na schodech, ale už neplakala; jen přemýšlela, jaké to může být zvíře. The princess remained seated on the steps, but she no longer wept; she just wondered what kind of animal it could be. A tu jí přišlo líto, že ho nemá, že jí babička nic nepřinese, a začala znovu tiše plakat. And then she felt sorry that she didn't have him, that her grandmother wouldn't bring her anything, and she started to cry softly again. Stalo se, že se pan král zrovna díval z okna, protože chtěl vědět, proč princezna tolik křičela, a tak všechno viděl a slyšel. It happened that the king was looking out of the window because he wanted to know why the princess was screaming so much, so he saw and heard everything. Když viděl, že babička princeznu tak hezky utišila, sedl si zase na trůn doprostřed svých ministrů a rádců, ale to zvíře mu nešlo z hlavy. When he saw that the grandmother had quieted the princess so nicely, he sat down again on the throne in the midst of his ministers and advisers, but the animal could not get out of his mind. „Má oči smaragdové,“ opakoval si pořád, „a přece mu je nikdo neukradne, vousy má takovéhle, a přece to není mužský, má kožich jiskrný, a přece mu neshoří, nožičky má hedvábné, a přece si je neprochodí, a v kapsičkách má šestnáct noži, a přece si masa nenakrájí; co to je?“ Když ministři viděli, že pan král si pořád něco šeptá, vrtí hlavou a ukazuje si rukama pod nosem velikánské vousy, nemohli pochopit, co se to s ním děje, až konečně se starý kancléř krále přímo zeptal. "He has emerald eyes," he kept repeating to himself, "and yet no one steals them, his beard is like this, and yet it's not masculine, his fur is sparkling, and yet it doesn't burn, his legs are silky, and yet he doesn't walk through them, and in his pockets he has sixteen knives, and yet he does not cut his meat; what is it?" When the ministers saw that the king kept whispering something to himself, shaking his head and showing his giant beard with his hands under his nose, they could not understand what was happening to him, until finally the old chancellor asked the king directly.

„Přemýšlím,“ řekl král, „jaké to je zvíře: má oči smaragdové, a přece mu je nikdo neukradne; vousy má takovéhle, a přece to není mužský; má kožich jiskrný, a přece mu neshoří; nožičky má hedvábné, a přece si je nikdy neprochodí, a v kapsičkách má šestnáct nožů, a přece si masa nenakrájí; co to je?“

Teď zase ministři a rádcové seděli, vrtěli hlavou a ukazovali si rukama pod nosem velikánské vousy, ale nikdo nemohl uhodnout, jaké to je zvíře. Now the ministers and councilors sat again, shaking their heads and pointing with their hands to the giant's beard under their noses, but no one could guess what kind of animal it was. Konečně starý kancléř za všechny povídá; jako to řekla princezna babičce: „Vždyť, pane králi, takové zvíře na světě není.“ At last the old chancellor speaks for all; as the princess said to her grandmother: "For, my lord king, there is no such animal in the world."

Ale král si nedal říci a poslal za babičkou nejrychlejšího kurýra. But the king did not allow himself to be told and sent the fastest courier to the grandmother. Kurýr letí na koni, letí, až jiskry pod kopyty tryskají, a tu, hle, sedí babička před svou chalupou. The courier flies on his horse, flies until sparks fly under his hooves, and there, lo and behold, sits the grandmother in front of her cottage. „Babičko,“ křikl kurýr s koně, „pan král musí mít to zvíře.“ "Grandma," shouted the courier with the horse, "the king must have the animal."

„Bude mít,“ povídá babička, „co chce, dá-li mně tolik tolarů, co se vejde nejlepšího stříbra pod čepec královy maminky.“ "He will have what he wants," says the grandmother, "if he gives me as many tolars as can fit the best silver under the king's mother's hat."

Letí kurýr zpátky k paláci, až se prach k obloze zvedá. The courier flies back to the palace as the dust rises into the sky. „Pane králi,“ hlásí, „babička to zvíře přivede, dáte-li jí tolik tolarů, co se vejde nejlepšího stříbra pod čepec vaší maminky.“ "My lord the king," he reports, "grandmother will bring the animal if you give her as many tolars as the best silver will fit under your mother's bonnet."

To nebude mnoho, myslil si král, a zapřisáhl se velikou přísahou, že dá babičce zrovna tolik tolarů; ale hned šel k své mamince. That won't be much, thought the king, and he swore with a great oath that he would give just that many tolars to his grandmother; but he immediately went to his mother. „Maminko,“ povídá, „dostaneme návštěvu. “Mommy,” he says, “we're going to have a visitor. Vezměte si ten malinký hezký čepeček, ten nejmenší ze všech, co vám pokrývá jen drdůlek vlasů.“ A stará maminka mu to udělala po vůli. Take that little pretty cap, the smallest of them all, that covers only the bun of your hair.” And the old mother did as he pleased.

Babička tedy přišla do paláce a nesla na zádech nůši pěkně zavázanou šátkem. So the grandmother came to the palace carrying a litter on her back, neatly tied with a scarf. Ve velikém sále už čekal král, jeho maminka i malá princezna; ale i všichni ministři, tajní radové, vojevůdci a předsedové čekali, ani nedýchali zvědavostí. The king, his mother and the little princess were already waiting in the great hall; but even all the ministers, privy councillors, generals and presidents waited, not even breathing with curiosity. Babička pomalu, pomalu rozvazovala šátek; sám král sestoupil z trůnu, aby to zvíře viděl zblízka. Grandma slowly, slowly untied the scarf; the king himself descended from his throne to see the beast up close. Konečně babička strhla šátek, a z nůše vylítla černá kočka a jedním skokem seděla na trůně. Finally, the grandmother tore off the scarf, and a black cat flew out of the litter and sat on the throne with one jump.

„Ale babičko,“ zvolal král zklamaně, „vy nás šidíte; vždy je to jenom kočka!“ “But grandmother,” cried the king in disappointment, “you are deceiving us; it's always just a cat!'

Babička si podepřela ruce v bok: „Já že vás šidím? Grandma rested her hands on her hips: "Am I cheating on you? Jen se podívejte,“ řekla a ukazovala na kočku. Jak vám ta kočka seděla na trůně, svítily jí oči zelené, jako nejkrásnější smaragdy. „Jen se podívejte,“ řekla tedy babička, „nemá-li oči smaragdové. A ty jí, pane králi, neukradne nikdo. A vousy má také, a není mužský.“

„Ale,“ namítal král, „vždyť, babičko, má kožich černý, a ne jiskrný.“ "But," objected the king, "for, grandmother, my coat is black, and not sparkling."

„Jen počkejte,“ bránila se babička a pohladila kočku proti srsti. "Just wait," Grandma defended, stroking the cat's fur. Opravdu bylo slyšet praskot malých elektrických jisker. You could actually hear the crackle of little electric sparks. „A nožičky,“ řekla dále babička, „má hedvábné. “And her legs,” continued the grandmother, “are silky. Ani malá princezna, kdyby šla bosa a po špičkách, by neběžela tišeji.“ Even a little princess, if she walked barefoot and tiptoed, wouldn't run more quietly.'

„Dobrá,“ připouštěl král, „ale zato nemá ani jediné kapsičky, ani šestnáct nožů.“ "Good," admitted the king, "but he has neither a single pocket nor sixteen knives."

„Kapsičky,“ povídá babička, „má na tlapkách, a v každé ostrý nůž-drápek. "Pockets," says the grandmother, "he has on his paws, and in each a sharp knife-claw. Jen si je spočítejte, není-li jich šestnáct.“ Just count them if there aren't sixteen of them.'

Král tedy pokynul starému kancléři, aby spočítal kočce drápky. Kancléř se naklonil ke kočce a chytil ji za nohu, aby počítal; ale kočka jen prskla a už ho sekla hned vedle oka. The chancellor leaned over to the cat and took hold of its leg to count; but the cat just squealed and already cut him right next to the eye.

Kancléř se narovnal, držel se za oko a řekl: „Já, pane králi, mám už slabé oči, ale myslím, že těch drápků je mnoho. The chancellor straightened up, holding his eye and said, “I, my lord, have weak eyes, but I think there are many claws. O čtyřech vím jistě.“ I know about four for sure.'

Tu pokynul král prvnímu komorníkovi, aby spočítal kočce drápky. Here the king instructed the first butler to count the cat's claws. Komorník chytil kočku, aby počítal, ale hnedle se zvedl celý rudý, ohmatával si nos a pravil: „Bude jich, pane králi, dohromady dvanáct. The butler caught the cat to count, but immediately he got up all red, felt his nose and said: "There will be twelve in all, my lord the king." Já jsem jich napočítal osm, čtyři na každé straně.“ I counted eight, four on each side.'

Tu pokynul král svému nejvyššímu předsedovi, aby spočítal kočce drápky; ale jenjen že se ten ctihodný pán ke kočce sehnul, už se zas narovnal, hladil si poškrábanou bradu a řekl: „Je jich opravdu zrovna. Here the king bade his high chief to count the cat's claws; but as soon as the venerable gentleman bent down to the cat, he straightened up again, stroking his scratched chin, and said: “There really are quite a few of them. šestnáct, pane králi. Čtyř posledních jsem se právě dopočítal.“ I just counted the last four.”

„Inu, co platno,“ vzdychl si král, „to už tu kočku musím koupit. "What's the matter," sighed the king, "I have to buy the cat." Ale vy jste, babičko, jářku, taškářka.“ But you, grandmother, are a bagpiper.'

Tak tedy nezbylo králi, než aby vysázel na stůl stříbrné tolary; pak vzal své mamince z hlavy ten malý, ze všech nejmenší čepeček a položil jej na tolary. So the king had no choice but to put silver tolars on the table; then he took the little cap, the smallest of all, from his mother's head and placed it on the tolars. Čepeček byl tak malý, že se pod něj vešlo zrovna jen pět tolarů. The cap was so small that only five tolars fit under it.

„Tu máte, babičko, svých pět tolarů a jděte spánembohem,“ řekl král a byl rád, že to pořídil tak lacino. "Here, grandmother, your five tolars, and go to sleep," said the king, and he was glad that he had bought it so cheaply.

Ale babička vrtěla hlavou a povídá: „To jsme si, pane králi, neudělali. But the grandmother shook her head and said: "We didn't do that, Mr. King." Vy mně máte dát tolik tolarů, co se vejde nejlepšího stříbra pod čepec vaší maminky.“ You are to give me as many tolars as the finest silver can fit under your mother's hat.''

„Vždyť ale vidíte,“ bránil se král, „že se pod čepec vejde zrovna jen pět tolarů z nejlepšího stříbra.“

Babička vzala čepeček do ruky, hladila jej, točila na dlani a povídá pomalu: „Myslím, pane králi, že nejlepší stříbro na světě jsou stříbrné vlasy vaší maminky.“ The grandmother took the cap in her hand, caressed it, turned it in her palm and said slowly: "I think, Mr. King, that the best silver in the world is your mother's silver hair."

Král se podíval na babičku, podíval se na maminku a řekl tiše: „Máte pravdu, babičko.“

Tu babička posadila čepeček pěkně na hlavu královy maminky, pohladila jí bílé vlasy a řekla: „A teď mi, pane králi, dáte tolik tolarů, co je stříbrných vlásků pod čepcem vaší maminky.“ Then the grandmother placed the cap nicely on the king's mother's head, stroked her white hair, and said: "And now, my lord the king, you will give me as many tolars as there are silver hairs under your mother's cap."

Král se podivil, král se zamračil, král se konečně usmál a pravil: „Vy jste ale, babičko, tuze veliká taškářka.“ The king was surprised, the king frowned, the king finally smiled and said: "But you, grandmother, are a very big bagger."

Nu ale, děti, přísaha je přísaha, a tak musel král zaplatit babičce, oč žádala. Well, children, an oath is an oath, and so the king had to pay the grandmother what she asked for. Poprosil tedy svou maminku, aby si sedla, a nařídil svému nejvyššímu účetnímu, aby jí spočítal stříbrné vlasy, které se jí vejdou pod ten čepeček. So he asked his mother to sit down and ordered his chief accountant to count the silver hair that would fit under that cap. Účetní počítá, počítá, a králova maminka pěkně drží, ani se nepohne, a vtom, to víte, stáří má rádo spánek a lehko zadřímne - zkrátka králova maminka usnula. The accountant counts, counts, and the king's mother holds on nicely, doesn't even move, and then, you know, old age likes to sleep and takes a light nap - in short, the king's mother fell asleep.

Zatímco tak spala, počítal účetní vlásek po vlásku; a když se právě dopočítal jednoho tisíce, snad že silněji zatahal za jeden stříbrný vlas, králova maminka se probudila. While she slept thus, the accountant counted hair by hair; and when he had just finished counting to one thousand, perhaps pulling harder on one silver hair, the king's mother woke up.

„Au,“ vykřikla, „proč mne budíte? Měla jsem živý sen; zdálo se mi, že právě překročil příští král hranice naší země.“ I had a vivid dream; it seemed to me that the next king had just crossed the borders of our country.' У меня был яркий сон; мне казалось, что очередной король только что пересек границы нашей страны».

Babička sebou trhla. Grandma winced. Бабушка вздрогнула. „To je divné,“ vyhrkla, „zrovna dnes se má ke mně nastěhovat můj vnouček z přespolní říše.“ "That's strange," she blurted out, "just today my grandson from the crossworld realm is supposed to move in with me." «Странно, — сказала она, — мой внук из империи беговых лыж сегодня должен переехать ко мне».

Ale král ani neposlouchal a zvolal: „Odkudpak, maminko, odkudpak přijde příští král naší země? But the king did not even listen and cried: "Where, mother, where will the next king of our land come from? Ze kterého královského dvora?“

„To nevím,“ řekla králova maminka, „protože jste mne zrovna probudili.“

Zatím nejvyšší účetní počítal dál, a králova maminka zase usnula. Meanwhile, the chief accountant continued to count, and the king's mother fell asleep again. Účetní počítá, počítá už do dvou tisíc, a tu se mu zase utrhla ruka a on zatahal silně za stříbrný vlas.

„Ale chaso,“ vykřikla králova maminka, „proč jste mne probudili? “But chasa,” cried the king's mother, “why did you wake me up? Právě se mi zdálo, že příštího krále sem nepřivede nikdo jiný než tahle černá kočka.“ I just dreamed that the next king would be brought here by none other than this black cat.”

„Jděte, maminko,“ divil se král, „kdopak jakživ slyšel, že by kočka někoho do domu přivedla?“ "Go, mother," wondered the king, "who ever heard of a cat bringing someone into the house?"

„Už to tak bude,“ řekla králova maminka, „ale teď mne nechte spat.“ "It will be so," said the king's mother, "but now let me sleep."

Znovu usnula králova maminka, a znovu počítal účetní. Když se dopočítal třítisícího a posledního, zatřásla se mu ruka a on nechtě zase silně zatahal.

„Ach vy daremní,“ vykřikla králova maminka, „nenecháte starou bábu chvilku spát. “Oh, you vain ones,” cried the king's mother, “you won't let the old woman sleep for a moment. Zrovna se mi zdálo, že sem příští král přijede se svým celým domem.“ I just dreamed that the next king would come here with his whole house.'

„No to mně už, maminko, odpusťte,“ řekl na to král, „ale tohle asi nebude pravda. "Well, forgive me, mother," said the king, "but this probably won't be true. Kdopak by mohl s sebou přivézt celý královský zámek?“ Who could bring the whole royal castle with them?'

„Nemluv, hochu, nadarmo,“ kárala ho maminka. "Don't talk, boy, it's in vain," his mother scolded him. „Člověk nikdy neví, co se může stát.“

„Baže,“ kývala hlavou babička, „dobře říká panímáma, pane králi. "Well," the grandmother nodded her head, "he says well, ladies and gentlemen, my lord the king." Mému nebožtíku muži, dej mu pánbůh nebe, prorokovala cikánka: ‚Jednou ti kohout sezobe celý statek.‘ A tu se táta dal, chudák, do smíchu a povídá: ‚No víte, cikánko, tohle asi nebude pravda.' To my late husband, God bless him, prophesied the gypsy woman: 'One day the rooster will eat your whole farm.' And then dad, poor guy, burst into laughter and said: 'Well, you know, gypsy, this probably won't be true.' Zrovna jako vy, pane králi.“ Just like you, my lord king.'

„A co,“ ptal se král dychtivě, „že to nebyla pravda?“ "And what," asked the king eagerly, "that it was not true?"

Babička si začala utírat slzy. Grandma started to wipe her tears. „Inu, jednou pak přiletěl červený kohout, jako požár, a všechno nám sezobal. "Inu, one day a red rooster flew in like a fire and took everything away from us. Táta pak chodil jako bez ducha a říkal pořád: ‚Cikánka měla pravdu! Dad then walked around like a ghost and kept saying: 'The gypsy was right! Cikánka měla pravdu!' A teď už je, chudák, dvacet let na pravdě boží.“ And now, poor man, he's been on God's truth for twenty years."

Tu se babička rozplakala; ale králova maminka ji vzala kolem krku, hladila ji po tváři a povídala: „Neplačte, babičko, nebo já začnu taky.“ Toho se král lekl, a proto začal honem cinkat penězi. Here the grandmother wept; but the king's mother took her round the neck, caressed her face, and said, "Don't cry, grandmother, or I will start too." The king was frightened at this, and therefore he began to jingle the money in a hurry. Sázel na stůl tolar po tolaru, až jich vysázel tři tisíce, zrovna. He bet on the table tolar after tolar, until he bet three thousand, just in case. tolik, co se vešlo stříbrných vlasů pod čepec královy maminky. „Tak, babičko,“ řekl, „tadyhle máte a pánbůh vám to požehnej; ale z vás by člověk nezbohatl.“ “Well, grandmother,” said he, “here you are, and God bless you; but you wouldn't make one rich.'

Babička se zasmála, a všichni se zasmáli s ní - a začala strkat tolary do kapsáře. The grandmother laughed, and everyone laughed with her - and she began to put the tolars in her pocket. Ale kdež by kapsář stačil! But where would a pickpocket be enough! .Musela nahrnout tolary do nůše, a byla jich nůše plná, že ji babička ani neuzvedla, Dva vojevůdcové a sám král jí pomohli vysadit nůši na záda, a tu se babička pěkně všem uklonila, rozloučila se s královou maminkou a jenom se ještě točila, aby se naposledy podívala na svou černou kočku Jůru. .She had to load the tolars into the litter, and the litter was so full that the grandmother didn't even pick it up. Two warlords and the king himself helped her put the litter on her back, and then the grandmother bowed nicely to everyone, said goodbye to the king's mother, and just kept spinning, to take one last look at her black cat Jůra. Ale Jůra nikde. Babička se točí, volá „na čičičí, na čičičí“ - kočka nic. The grandmother spins, calls "to the cat, to the cat" - the cat nothing. Ale za trůnem koukají něčí nožičky; babička tam jde po špičkách a vidí - princezna usnula v koutku za trůnem a na jejím klíně spí a přede drahocenná Jůra. But behind the throne, someone's legs are peeking; the grandmother tiptoes there and sees - the princess has fallen asleep in the corner behind the throne and precious Jůra is sleeping on her lap and in front of her. Tu babička sáhla do kapsy a strčila princezně do dlaně tolar; jestli jí jej chtěla dát na památku, pak se tuze spletla, protože když se princezna probudila a našla na hlíně kočku a v dlani tolar, vzala kočku do náručí a šla s ní ten tolar nejkratší cestou promlsat. Then the grandmother reached into her pocket and thrust a tolar into the princess's palm; if she wanted to give it to her as a souvenir, then she was very mistaken, because when the princess woke up and found a cat on the dirt and a tolar in her hand, she took the cat in her arms and went to chew the tolar with her by the shortest route. Ale snad i to babička věděla předem. But maybe grandma knew that too in advance.

Zatímco princezna ještě spala, byla, už babička dávno doma, ráda, že přinesla tolik peněz, že nechala Jůru v dobrých rukou, a nejraději proto, že zrovna přivezl forman z přespolní říše jejího vnoučka Vaška. While the princess was still sleeping, the grandmother was already at home, glad that she had brought so much money, that she had left Jůra in good hands, and most of all because he had just brought a forman from the cross-country realm of her grandson Vašek. Пока княжна еще спала, ее бабушка давно была дома, радуясь, что привезла столько денег, что оставила Юру в хороших руках, и желательно потому, что он только что привез формана от креста внучки Вашки. -сельское королевство.