×

우리는 LingQ를 개선하기 위해서 쿠키를 사용합니다. 사이트를 방문함으로써 당신은 동의합니다 쿠키 정책.


image

Karel Čapek - Pohádky pro DÁŠEŇKU, Josef Čapek - POHÁDKY PRO DÁŠEŇKU - O psím ocásku

Josef Čapek - POHÁDKY PRO DÁŠEŇKU - O psím ocásku

Pohádka o psím ocásku

Tak poslouchej, Dášo, když budeš chvilinku pěkně sedět, povím ti pohádku.

O čem pohádku? No, třeba pohádku o psím ocásku. Tak jednou byl jeden pejsek, Foxlík se jmenoval.

Víš, jak vypadal? Celý bílý byl a měl jenom černá ušiska, a oči černé jako gagát, a čumáček černý jako antracit; a jako znak, že je pravý a čistokrevný teriér, měl v puse na patře černou skvrnu, jako ty ji máš. Vidíš, ty o ní ani nevíš; jednou ti ji ukážu v zrcadle, až budeš na celé kolo zívat. A ocásek ti měl takhle dlouhý, skoro tak dlouhý, jako byl jeho vlastní rodokmen, a tím ocáskem dovedl švihat, že jím mohl tulipány stínat. To neměl dělat, Dášeňko, ale takovou měl sílu v ocásku. Ten pejsek Foxlík byl veliký hrdina a nikoho se nebál.

Hodné lidi nekousal a návštěvy taky ne, to se totiž nemá dělat, ale když slyšel o někom nedobrém, třeba o loupežníkovi, tak na něho šel a zadávil ho: chytil ho jednoduše za krk a zatřepal jím, až bylo po něm. Jednou slyšel, že v horách žije v takové skalní boudičce čili jeskyni přeukrutný drak. Víš, co je to drak? To je takový zlý a nepěkný sedmihlavý pes, který požírá zvířata i lidi, ba i pejsky, jen si to považ; představ si, co toho takový drak sežere, když má sedm hlav. A na toho strašného draka se Foxlík vypravil, že ho jako zadáví. A co myslíš, zadávil ho? To se rozumí, že zadávil; skočil mu na ucho, jako ty to děláš mamince, a drak naříkal a utekl. Takový byl ten Foxlík hrdina. Podruhé se vypravil, aby zadávil obávaného obra, který bydlel až tamhle někde na Pankráci.

Ten obr byl pověstný lidojed a pejskožrout a slyšel na hrozné jméno Antoušek. Foxlík se ho nebál, protože měl na krku psí známku (to je takový čarovný amulet, co dodává pejskům ohromnou sílu, - proto každý řádný pes nosí psí známku). A co bys řekla, zadávil ho? Zadávil. Skočil mu na nohy a roztrhl mu nohavici; a když ten obr Antoušek viděl, že Foxlík má na krku čarovnou psí známku, zaklel tak hrozně, že to až sírou zasmrádlo, a utekl. To máš radost, viď? A do třetice všeho dobrého se ten udatný Foxlík vypravil proti samotnému přeukrutnému tatarskému chánovi, který se jmenoval Pelichán a bydlel tamhle ve Strašnicích.

Nejdřív na toho Tatara statečně zaštěkal. Chán Pelichán se lekl, až mu srdce spadlo do kalhot, a třásl se tak, že nemohl ani své brejle najít. A protože neměl brejle, viděl špatně, a jak ten Foxlík neohroženě mával ocáskem, myslel si, že to mává nějakou šavlí či palašem. I popadl svůj vražedný meč a počal jím šermovat proti Foxlíkovu ocásku, a také mu ho, nešlechetník jeden, špičku usekl. Foxlík, to se rozumí, se dožral, nechal ocásek ocáskem, naježil srst a zakousl se Tatarovi do kalhot. Ale protože tomu Tatařínovi spadlo srdce do kalhot, prokousl hrdina Foxlík srdce chána Pelichána, a ten na místě padl mrtev a víckrát se v kraji neukázal. Na věčnou paměť toho slavného vítězství nad krvežíznivým Tatarem si všichni přímí a čistokrevní potomci rekovného Foxlíka, takzvaní hrubosrstí foxteriéři, dávají useknout špičku ocásku.

Také ty, Dášeňko, si ji dáš useknout, až přijde čas. Pravdaže to trochu bolí, ale musí se to provést šikovně. Tak, a už to je.

Děkuju za posezení.


Josef Čapek - POHÁDKY PRO DÁŠEŇKU - O psím ocásku Josef Čapek - TALES FOR A GIFT - About a Dog's Tail Josef Čapek - SPROOKJES VOOR DÁŠEŇKA - Over de staart van een hond Josef Čapek - OPOWIEŚCI NA DAR - O psim ogonie

Pohádka o psím ocásku A fairy tale about a dog's tail Een verhaal over de staart van een hond

Tak poslouchej, Dášo, když budeš chvilinku pěkně sedět, povím ti pohádku. So listen, Dasha, if you sit around for a while, I'll tell you a fairy tale. Dus luister, Dasha, als je even stil blijft zitten, vertel ik je een sprookje.

O čem pohádku? What about a fairy tale? Een sprookje waarover? No, třeba pohádku o psím ocásku. Well, maybe a fairy tale about a dog's tail. Nou ja, misschien een sprookje over de staart van een hond. Tak jednou byl jeden pejsek, Foxlík se jmenoval. So once was one dog, Foxlik was called. Er was eens een hond, hij heette Vos.

Víš, jak vypadal? Do you know what he looked like? Weet je hoe hij eruit zag? Celý bílý byl a měl jenom černá ušiska, a oči černé jako gagát, a čumáček černý jako antracit; a jako znak, že je pravý a čistokrevný teriér, měl v puse na patře černou skvrnu, jako ty ji máš. All white was and had only black ears, and eyes as black as a jet, and nose as black as anthracite; and as a sign that he was a true and purebred terrier, he had a black spot on his floor on his floor, like you have it. Hij was helemaal wit en had alleen zwarte oren en ogen zo zwart als een jakhals en een snuit zo zwart als antraciet; en als teken dat hij een echte en pure terriër was, had hij een zwarte vlek in zijn mond op zijn gehemelte, zoals jij hebt. Vidíš, ty o ní ani nevíš; jednou ti ji ukážu v zrcadle, až budeš na celé kolo zívat. See, you don't even know about her; I'll show it to you one day in the mirror when you're yawning. Kijk, je weet niet eens van haar af; Ik zal het je op een dag in de spiegel laten zien, als je de hele tijd zult gapen. A ocásek ti měl takhle dlouhý, skoro tak dlouhý, jako byl jeho vlastní rodokmen, a tím ocáskem dovedl švihat, že jím mohl tulipány stínat. En zijn staart was zo lang, bijna net zo lang als zijn eigen stamboom, en hij kon met die staart zwaaien zodat hij er tulpen mee kon beschaduwen. To neměl dělat, Dášeňko, ale takovou měl sílu v ocásku. He shouldn't have done that, Dášek, but he had such strength in his tail. Dat had hij niet moeten doen, Dašenka, maar hij had zoveel macht in zijn staart. Ten pejsek Foxlík byl veliký hrdina a nikoho se nebál. Die hond Foxlík was een grote held en hij was voor niemand bang.

Hodné lidi nekousal a návštěvy taky ne, to se totiž nemá dělat, ale když slyšel o někom nedobrém, třeba o loupežníkovi, tak na něho šel a zadávil ho: chytil ho jednoduše za krk a zatřepal jím, až bylo po něm. Hij beet geen goede mensen, en hij beet ook geen bezoekers, want dat mag niet, maar toen hij hoorde over iemand die slecht was, zoals een overvaller, ging hij naar hem toe en wurgde hem: hij greep hem gewoon bij de nek en schudde hem totdat hij weg was. Jednou slyšel, že v horách žije v takové skalní boudičce čili jeskyni přeukrutný drak. Víš, co je to drak? To je takový zlý a nepěkný sedmihlavý pes, který požírá zvířata i lidi, ba i pejsky, jen si to považ; představ si, co toho takový drak sežere, když má sedm hlav. A na toho strašného draka se Foxlík vypravil, že ho jako zadáví. A co myslíš, zadávil ho? To se rozumí, že zadávil; skočil mu na ucho, jako ty to děláš mamince, a drak naříkal a utekl. Takový byl ten Foxlík hrdina. Podruhé se vypravil, aby zadávil obávaného obra, který bydlel až tamhle někde na Pankráci.

Ten obr byl pověstný lidojed a pejskožrout a slyšel na hrozné jméno Antoušek. Foxlík se ho nebál, protože měl na krku psí známku (to je takový čarovný amulet, co dodává pejskům ohromnou sílu, - proto každý řádný pes nosí psí známku). A co bys řekla, zadávil ho? Zadávil. Skočil mu na nohy a roztrhl mu nohavici; a když ten obr Antoušek viděl, že Foxlík má na krku čarovnou psí známku, zaklel tak hrozně, že to až sírou zasmrádlo, a utekl. To máš radost, viď? A do třetice všeho dobrého se ten udatný Foxlík vypravil proti samotnému přeukrutnému tatarskému chánovi, který se jmenoval Pelichán a bydlel tamhle ve Strašnicích.

Nejdřív na toho Tatara statečně zaštěkal. Chán Pelichán se lekl, až mu srdce spadlo do kalhot, a třásl se tak, že nemohl ani své brejle najít. A protože neměl brejle, viděl špatně, a jak ten Foxlík neohroženě mával ocáskem, myslel si, že to mává nějakou šavlí či palašem. I popadl svůj vražedný meč a počal jím šermovat proti Foxlíkovu ocásku, a také mu ho, nešlechetník jeden, špičku usekl. Foxlík, to se rozumí, se dožral, nechal ocásek ocáskem, naježil srst a zakousl se Tatarovi do kalhot. Ale protože tomu Tatařínovi spadlo srdce do kalhot, prokousl hrdina Foxlík srdce chána Pelichána, a ten na místě padl mrtev a víckrát se v kraji neukázal. Na věčnou paměť toho slavného vítězství nad krvežíznivým Tatarem si všichni přímí a čistokrevní potomci rekovného Foxlíka, takzvaní hrubosrstí foxteriéři, dávají useknout špičku ocásku.

Také ty, Dášeňko, si ji dáš useknout, až přijde čas. Pravdaže to trochu bolí, ale musí se to provést šikovně. Tak, a už to je.

Děkuju za posezení.