IV. NÁMOŘNÍ SOUD Smutné události, které se zběhly na Jamesi Cookovi za jeho poslední plavby, vzbudily samozřejmě v Hobartu velký rozruch. Na jedné straně to byla vražda kapitána Gibsona, která se stala za velmi podezřelých okolností, a na druhé straně vzpoura námořníků vedených Fligem Baltem a potlačená Karlem Kipem.
O vraždě se nevědělo nic víc než v den, kdy se loď vrátila do přístavu se spuštěnou vlajkou. Námořní soud se teď měl vyslovit o vině Fliga Balta a jeho společníků při vzpouře. Každý čekal, že bude lodní mistr přísně potrestán, protože mu přitížilo jeho postavení na palubě lodi. Bylo možno očekávat, že dostane nejméně deset až patnáct let nucených prací.
Hlavní svědkové obžaloby, to jest pan Hawkins, Nat Gibson, Karel a Petr Kipovi, námořníci Hobbes, Wickley a Burnesi plavčík Jim, už byli jednou vyslechnuti. Ostatní námořníci, Vin Mod, Sexton, Kyle, Bryce, a kuchař Koa měli být předvoláni jako svědkové obhajoby.
V den přelíčení byla zasedací síň námořního soudu nabitá. Už v deset hodin naplnil dav část síně, která byla vyhrazena obecenstvu, obchodníkům, loďařům, důstojníkům obchodního loďstva a novinářům. V pozadí síně stálo mnoho námořníků, kteří se vyhrnuli z hospod a drželi samozřejmě palec obžalovaným.
Pan Hawkins a Nat Gibson přišli už před začátkem přelíčení a usedli do lavic vyhrazených svědkům.
Bratři Kipové vstoupili do sálu poněkud později a potřásli si srdečně rukama s panem Hawkinsem a s Natem Gibsonem.
Ten den nemusel být Karel Kip na palubě parníku, protože už večer předtím skončilo naloďování zboží. Co se týče oprav na lodi, bylo nutno dokončit jen nepatrné drobnosti. V podpalubí už bylo dost uhlí, stroje byly v pořádku, mužstvo už bylo na palubě. Parník měl odplout za tři dni na úsvitě.
Proto tedy ten večer mohli se bratři Kipové odstěhovat z hostince a ubytovat ve svých kabinách.
Za nimi usedli do lavice námořníci Hobbes, Wickley, Burnes a plavčík Jim, s nímž se pan Hawkins a Nat Gibson přátelsky pozdravili. V jiné lavici seděli Vin Mod, Sexton, Bryce a kuchař Koa, jehož velká černá tvář se neustále šklebila a který se jistě divil, že není mezi obžalovanými. Kyle chyběl. Ještě ho totiž nepropustili z vězení, mělo se tak stát teprve za osmačtyřicet hodin, protože trochu přehnal svoji úlohu opilce a příliš dlouho se rval se strážníky. Koneckonců jeho výpověď by stejně nebyla příliš důležitá. Ale Vin Mod byl znepokojen tím, že nevěděl, zda se Kyle mohl ve vězení dorozumět s Fligem Baltem a zdali mu skutečně vyřídil jeho vzkaz.
Než vstoupili členové soudu, mluvil pan Hawkins s bratry Kipy a oznámil jim, že ráno došly zprávy z Nového Irska.
„Dopis od pana Ziegera?“ otázal se Petr Kip.
„Ne. Telegram, který mi poslal můj obchodní společník pan Balfour. Včera zakotvila ve Wellingtonu anglická loď, která vyplula z Bismarckova souostroví deset dní po Jamesi Cookovi a přivezla dopis od pana Ziegera. Pan Balfour mi hned zatelegrafoval obsah toho dopisu. A ten telegram jsem dostal právě dnes ráno.“ „A co říká pan Zieger o pátrání po pachatelích?“ otázal se Karel Kip. „Nic,“ odpověděl Nat Gibson. „Vůbec nic. Pachatele ještě nedopadli...“ „Je to bohužel pravda,“ dodal loďař. „Ačkoli pan Zieger i pan Hamburg vynaložili nesmírné úsilí, nemělo to žádný výsledek...“ „A to nenašli vůbec nic, co by je mohlo přivést na jejich stopy?“ zeptal se znovu Karel Kip... „Ne,“ odpověděl pan Hawkins, „nenašli nikoho podezřelého. Je víc než jisté, že zločin spáchali domorodci. A ti měli dost času utéci na ostrov York... Tam bude velmi nesnadno je najít...“ „Přesto přese všechno nesmí pan Gibson ztrácet naději,“ prohlásil Karel Kip. „Jestliže snad pachatelé zničili lodní papíry, ještě jsou tu ty piastry, které nemohly přece jen tak zmizet... A jestliže je budou chtít vrahové nějakým způsobem utratit, prozradí se...“ Tento rozhovor přerušil vstup členů námořního soudu do síně. Byli to komodor, kapitán, poručík a soudce, který sestavil žalobu. Usedli na tribunu.
Předseda zahájil přelíčení a dal předvést obžalované. Strážníci uvedli dovnitř Fliga Balta a Lena Cannona. Oba hned usedli vedle sebe do lavice, která byla po straně sálu. Lodní mistr si byl, jak se zdálo, zcela jist sám sebou: jeho obličej byl klidný a pohled lhostejný. Podařilo se mu sice ovládnout city, které jím ještě bouřily, ale přesto nemohl zabránit tomu, aby nevypadal podle.
Panu Hawkinsovi jako by se najednou otevřely oči: zdálo se mu, že spatřil Fliga Balta poprvé takového, jaký vskutku byl... Ano... Jak mohli být on a kapitán Gibson tak zaslepeni a důvěřovat tomuto člověku! Jak se jen mohli nechat oklamat podlézavým chováním tohoto darebáka!
Také chování Lena Cannona nemluvilo příliš v jeho prospěch: díval se potměšile napravo nalevo, brzo na Vina Moda, brzo na Sextona a na Bryce, jako by se jich chtěl ptát, proč nesedí s ním na lavici obžalovaných. Vždyť přece udělali totéž co on.
Vin Mod se domníval, že Len Cannon není tak sebevědomý jako Flig Balt proto, že mu bývalý lodní mistr neřeklo tom, co mu Kyle vyřídil. Ale vyřídil mu to vůbec? Nebo Flig Balt ještě o ničem neví?. Na to právě Vin Mod úporně myslel.
Ve skutečnosti se Kyleovi podařilo vyřídit všechno. Potkal Fliga Balta ráno před procesem. Lodní mistr může tedy obvinit... Vin Mod se podíval tázavě na Fliga Balta, ten mu nenápadně odpověděl posuňkem, který nenechal Vina Moda na pochybách. Tak tedy doutnák už hoří! řekl si Vin Mod. Pozor na výbuch!
Předseda soudu udělil slovo žalobě. Ta stručně vyložila celou událost. Když žalobce skončil, požádal pro viníky o nejvyšší trest. Potom svědci museli odejít do vedlejší místnosti. Předseda soudu se otázal Fliga Balta, co může odpovědět na tu obžalobu.
„Nic,“ odpověděl prostě lodní mistr.
„Vy se tedy přiznáváte ke všemu, z čeho jste obviněn?“ „Ano, přiznávám se.“ Těch několik slov vyslovil velmi hlasitě, takže to přítomné až překvapilo. „Můžete něco uvést na svou obhajobu?“ pokračoval předseda soudu.
„Nic,“ odpověděl Flig Balt. Pak si sedl, jako by pokládal výslech za ukončený. Vin Mod, který se stále na něho díval, se nemohl ubránit určitým obavám. Nepromeškal už Flig Balt příležitost, aby všechno řekl?... Nevyložil si Vin Mod špatně gesto, kterým mu lodní mistr nenápadně odpověděl?
Když se ptali Lena Cannona, odpověděl tak vyhýbavě, že dělal dojem, jako by ani dobře nerozuměl předsedovým otázkám. Zřejmě mu Flig Balt doporučil, aby mluvil co nejméně.
Vin Mod si proto myslel, že lodní mistr chce líčení protahovat a dosáhnout toho, aby soud nejdříve vyslechl Karla Kipa. Vzhledem k tomu, že chtěl obvinit bratry Kipy, bylo by snad lepší, aby napřed svědčili oni. Nakonec si Vin Mod řekl: Flig Balt má pravdu... Vpálí jim to v nejvhodnější chvíli... Když skončil výslech obžalovaného a jeho spoluviníka, vešel první svědek, aby podal své svědectví. Byl to Karel Kip. Jakmile přistoupil ke stolku svědků, proběhl přítomným obecenstvem lehký šum. Karel Kip řekl své jméno, příjmení, svou národnost. Když byly tyto formality u konce, vypovědělo všech událostech, které čtenář už zná.
Po této výpovědi se Karel Kip vrátil do lavice svědků, přesvědčen, že soud uvěřil jeho svědectví. Pan Hawkins a Nat Gibson mu srdečně stiskli ruku.
„Obžalovaný, chcete k tomu něco podotknout?“ zeptal se předseda soudu lodního mistra.
„Nic,“ odpověděl zase Flig Balt.
Postupně přistupovali pak k svědeckému stolku ostatní svědci a jen potvrdili to, co předtím prohlásil Karel Kip.
Když skončil výslech svědků obžaloby, byli zavoláni svědci obhajoby, všichni byli víceméně namočeni do té vzpoury, a proto nebyli bez obav, jak to s nimi dopadne. První měl mluvit Vin Mod.
Od tohoto prohnaného darebáka nebylo možno čekat nic slušného. Mluvil tak, aby ze sebe svrhl veškerou odpovědnost...Byl přesvědčen, že Flig Balt neměl vůbec v úmyslu změnit kurs lodi, jak tvrdil Karel Kip... Flig Balt je dobrým námořníkem... Dokázal to už několikrát... Nelze mu vytknout ta opatření, která učinil za bouře... Bylo to nespravedlivé, zbavit ho velení lodi... „Tak už dost,“ řekl předseda, pobouřen tónem a chováním Vina Moda. Svědek se vrátil na své místo. Ale napřed se podíval významně na Fliga Balta.
Tím pohledem mu nenápadně naznačil, že je čas promluvit.
Výpovědi Sextona a Kylea nebyly nijak důležité.
Předseda pak poručil Fligu Baltovi, aby povstal. Přelíčení už bylo skoro u konce. Dříve než se odebral soud k poradě, mohl se ještě lodní mistr ujmout slova.
Předseda pravil: „Víte z jakého zločinu jste obviněn, Fligu Balte... Slyšel jste výpovědi svědčící proti vám... Máte k tomu co říci?“ „Mám,“ prohlásil najednou lodní mistr, a to tónem naprosto odlišným od tónu, kterým dříve pronesl slovo „nic“. V sále zavládlo hluboké ticho. Každý čekal, že nyní přijde něco neobvyklého, snad nějaké odhalení, které změní průběh procesu.
Flig Balt stál tváří k soudcům, oči měl sklopeny, ústa lehce stažena. Čekal, že mu předseda soudu položí nějakou přesnější otázku. A to se také stalo.
„Fligu Balte, čím chcete vysvětlit všechny ty zločiny, které vám obžaloba klade za vinu?“ zeptal se.
„Tím, že sám pronesu obžalobu,“ odpověděl lodní mistr.
Pan Hawkins, Nat Gibson a bratři Kipové se na sebe podívali, nebyli tím znepokojeni, jen překvapeni. Nikdo z nich si nedovedl představit, kam Flig Balt míří a koho chce obvinit.
Nakonec Flig Balt prohlásil: „Byl jsem kapitánem na Jamesi Cookovi a jmenoval mě pan Hawkins... Měl jsem dovést brigu do Hobartu... Ale najednou byl jmenován nový kapitán místo mě... A kdo to byl?... Cizinec, Holanďan... Samozřejmě že Angličani, kteří jsou na palubě anglické lodi, nemohou souhlasit s tím, aby jim velel nějaký cizinec... To právě nás přivedlo k tomu, že jsme se vzbouřili proti kapitánu Kipovi...“ „Proti svému kapitánovi,“ zdůraznil předseda. „A to je proti veškerému právu, protože vám velel podle zákona. Vy jste ho měli poslouchat...“ „No dobrá,“ odpověděl velmi suše Flig Balt. „Připouštím, že jsme se v tomhle provinili... Ale teď musím říct něco moc důležitého. .. Když mě Karel Kip obviňuje, že jsem se vzbouřil proti němu, a to beze všech důkazů, že jsem chtěl změnit kurs Jamese Cooka a zmocnit se brigy, pak já ho viním ze zločinu, ze kterého se nebude moci ospravedlnit...“ Když bratři Kipové zaslechli toto závažné prohlášení, zvedli se společně, jako by se chtěli vrhnout k lavici, ze které se na ně drze díval Flig Balt... Ale pan Hawkins a Nat Gibson je zadrželi v okamžiku, kdy chtěli vykřiknout své rozhořčení. Petr Kip se rychle ovládl, vzal bratra za ruku a nepustil ho. Pak se zeptal hlasem, který prozrazoval stěží ovládnuté rozhořčení: „Z čeho nás viní ten člověk?“ „Ze zločinu vraždy...,“ odpověděl Flig Balt. „Z vraždy?“ vykřikl Karel Kip. „Nás?“ „Ano... Vy jste zavraždili kapitána Gibsona...“ Je vyloučeno popsat rozrušení, které se zmocnilo přítomného obecenstva. Sálem proběhl záchvěv hrůzy... hrůzy a odporu vůči lodnímu mistrovi, který se odvážil takto obvinit bratry Kipy... Nicméně Nat Gibson podvědomě rychle od bratrů poodstoupil, což bylo při jeho duševním stavu pochopitelné. Pan Hawkins se ho marně snažil zadržet... Petr a Karel Kipovi byli na okamžik ohromeni tím nehorázným nařčením. Chtěli rozhořčeně protestovat, ale předseda soudu je předešel a prohlásil: „Fligu Balte, vaše drzost přesahuje meze... Děláte si šašky ze spravedlnosti...“ „Říkám pravdu...,“ odpověděl lodní mitr. „A proč jste to neřekl dřív, když tvrdíte, že máte pravdu?“ „Protože jsem se té pravdy dopátral až na cestě do Hobartu... Ale když tu James Cook přistál, byl jsem hned zatčen... A tak jsem musel čekat až na tento proces, abych mohl veřejně obvinit ty, kteří mě dostali před soud!“ Karel Kip byl rozhořčením celý bez sebe, zvolal zvučným hlasem, jako by velel na lodi, která se octla v bouři: „Bídáku!... Bídný nactiutrhači!... Když někdo pronáší takové obvinění, musí je napřed dokázat!“ „Já to dokážu!“ zvolal lodní mistr. „Spravedlnost může mít důkazy, kdy bude chtít.“ „A jaké důkazy máte?“ otázal se předseda soudu. „Dejte prohledat vak, který našli bratři Kipové na Wilhelmině... Najdou se tam papíry a peníze kapitána Gibsona...“
