XVIII. Staffa Přestože je Staffa jen pustým ostrůvkem, příroda ji vytvořila jako nejpodivnější z celého Hebridského souostroví. Toto veliké skalisko oválného tvaru je jednu nu1i dlouhé, půl míle široké a tají pod svým želvím štítem podivuhodné jeskyně čedičového původu. Navštěvují je jak geologové, tak turisté.
Avšak ani slečna Campbellová, ani bratři Melvillovi Staffu nikdy nenavštívili. Jen Olivier Sinclair znal její půvaby. Byl tedy tím pravým, který mohl dělat průvodce po tomto ostrově, kde naši přátelé právě hledali na několik dní pohostinství.
Jaký je původ tohoto ostrůvku?
Skalisko vděčí za svůj původ jedině krystalizaci ohromného čedičového balvanu, který zde vystydl za prvních period vytváření zemské kůry. A tomu je již opravdu dávno. Podle Helmholtzových pozorování - sledujeme-li Bischofovy pokusy o chladnutí čediče, který se mohl roztaviti jen za teploty dvou milionů stupňů - bylo třeba k jeho úplnému vychladnutí asi tří set padesáti milionů let. Bylo to tedy v oné báječně dávné době, kdy zeměkoule, která přešla ze stavu plynného do stavu tekutého, počala tuhnouti.
Kdyby byl přítomen Aristobulus Ursiclos, měl by určitě látku k zajímavému pojednání o výjevech z dějin geologie. Ale on byl daleko, slečna Campbellová na něho už více nemyslela a jak řekl Sam bratru Sibovi: „Nechme tu mušku s pokojem na stěně!“ To je to pravé skotské pořekadlo, které odpovídá francouzskému: „Nebuďme kočku, která dřímá.“ (V češtině bychom řekli asi: „Nemaluj čerta na zeď.“) Rozhlíželi se kolem a co chvíli se dívali jeden na druhého. „Musíme především najít místo, kde se usídlíme,“ pronesl Olivier Sinclair. „Aniž bychom ovšem zapomněli na důvod návštěvy na tomto ostrůvku,“ usmála se slečna Campbellová.
„Aniž bychom na to zapomněli, to si myslím,“ přitakal mladý muž. „Pojďme proto najít nějaké stanoviště k pozorování a také se podíváme, jaký mořský obzor se rýsuje na západ našeho ostrova.“ „Ano, pojďme,“ přisvědčila slečna Helena, „ale počasí je dnes nějaké mlhavé, nedoufám, že by slunce zapadalo za podmínek příznivých pro nás.“ „Budeme čekat, slečno Campbellová,“ odpověděl Olivier Sinclair odhodlaně, „budeme čekat třeba až do podzimní rovnodennosti!“ „Ano, rozhodně budeme čekat,“ pokyvovali hlavami oba Melvillovi, „pokud nám Helena nedá příkaz k odcestování...“ „Ta věc zatím nespěchá, moji milí strýčkové,“ odpověděla mladá dívka, šťastná od té doby, co opustila Jonu. „Ne, nic nespěchá a poloha tohoto ostrůvku je skvělá. Ve vile, kdyby tady stála uprostřed louky, vržené do těchto míst jako zelenavý koberec, nebydlelo by se .nepříjemně, i kdyby se bouřky, která nám tak velkomyslně posílá Amerika, rozrážely o skály Staffy.“ „Hm, musí být asi strašné na tomto konci oceánu!“ prohlásil Sib. „Jsou skutečně děsné,“ odpověděl Olivier Sinclair, „Staffa je vydána napospas všem větrům širého moře a neposkytuje útočiště leda na východním břehu, tam kde je zakotvená naše Clorinda. Špatné počasí trvá v této části Atlantického oceánu téměř devět měsíců z dvanácti!“ „A všimněte si,“ ujal se slova Sam, „že zde není vidět žádný strom. Všechno rostlinstvo musí na této vysočině zakrnět, když jen několik stop strmí nad půdu.“ „Mám nápad!“ vykřikla slečna Campbellová a zatleskala rukama, „nestálo by za to, abychom dva nebo tři měsíce žili na tomhle ostrůvku?“ Po chvíli významné pauzy se podívala s rozzářenýma očima na oba strýčky a prohlásila: „Musíte, moji milí, Staffu koupit, pokud je na prodej!“ „Komu Staffa patří?“ zeptal se Sib a svůj pohled upřel na Oliviera. „Rodu Mac Donaldů,“ odpověděl mladý muž, „pronajímají ji za dvanáct livrů ročně, tedy asi za tři sta franků. Tvrdím však, že by Staffu za žádnou cenu neprodali.“ „To je ale hrozná škoda!“ zvolala slečna Campbellová, která byla doslova nadšená okolní krajinou. Naši noví hosté na Staffě neustávali ve svém povídání, pobíhali po jejím nerovném povrchu, vlnícím se chudičkými a řídkými travinami. Tento den nebyl z těch, který Plavební společnost z Obanu určila k návštěvě malých Hebrid, a tak se nemuseli naši výletníci obávat dotěrnosti turistů.
Byli sami na pustém skalisku. Jen několik koní malého plemene a několik černých krav ožíralo trávu. Nebyl tady vidět ani jediný pastýř, který by hlídal stádo čtyřnohých ostrovanů. A když, tak to dělal jen z dálky - snad z Jony nebo z břehů Mullu, patnáct mil na východ.
Nikde nebylo jediné obydlí. Jen zbytky nějaké chatrče, roztrhané strašlivými bouřemi, které tu zuří od rovnodennosti podzimní až k rovnodennosti jarní. Opravdu, dvanáct livrů, o nichž mluvil Olivier Sinclair, je skvělé nájemné za několik jiter luk, jejichž tráva je tak chudá.
Povrch ostrůvku prozkoumali brzy, poté se zabývali už jen pozorováním obzoru. Ten večer jim bylo jasné, že čekat na zářivý západ slunce je zbytečné. Při nestálosti, typické pro zářijové dny, se obloha, včera tak jasná, pokryla mlhami.
K šesté hodině se objevilo několik narůžovělých mraků, které věští blízký neklid ve vzduchu. Bratři Melvillovi ke své velké lítosti pozorovali, že aneroid na Clorindě se vrací k místu, které označuje proměnlivé počasí a jeví snahu klesat dále.
Když zmizelo slunce pod čarou křivolakou vlnami širého moře, všichni se vrátili na palubu. Noc proběhla klidně v této malé zátoce obklopené krásami Clam Shellu.
Druhého dne sedmého září se rozhodli naši milí cestovatelé, že si prohlédnou ostrůvek důkladněji. Když už předtím prozkoumali povrch, chtěli se obeznámit s podzemními prostorami ostrova. Doufali, že jim nehrozí nic podobného, jako byly kousky, které jim připravoval Aristobulus Ursiclos. A tak se těšili na vycházku do jeskyň, jež tento prostý ostrůvek Hebridského souostroví učinily světoznámým.
Rozhodli se, že prozkoumají „sklep“ Clam Shellu, před kterým kotvila jejich jachta. Na popud Oliviera Sinclaira se lodní kuchař chystal podat v těchto místech svým hostům jejich snídani. Hodující si tak mohli představovat, že jsou uzavřeni v podpalubí nějakého korábu, protože hranoly, čtyřicet až padesát stop dlouhé, podpírající klenbu, se podobají vnitřnímu lodnímu sloupoví.
Do této jeskyně, vysoké asi třicet stop, široké patnáct, hluboké sto, se dá vstoupit snadno. Je otevřená směrem k východu, chráněná před nepříznivými větry, nepronikají do ní mocné vlny, které bouře vrhají do ostatních jeskyní ostrova. A proto je snad také méně zajímavá než ostatní.
Nicméně poloha čedičových sloupů, které se zdají být spíše prací člověka než výtvorem přírody, je taková, že v každém vzbuzuje údiv.
Slečna Campbellová byla velmi okouzlena touto návštěvou. Olivier Sinclair ukazoval na krásy Clam Shellu a popisoval je rovněž z hlediska vědeckého, ale bez únavností Aristobula Ursiclosa, a především s velkým uměleckým citem.
„Moc ráda bych měla nějakou památku na naši návštěvu zde!“ téměř vykřikla slečna Helena.
„Není nic snadnějšího,“ zareagoval okamžitě Olivier.
A několika zručnými tahy tužky zhotovil náčrt této jeskyně ze skály, která se vynořuje z moře na pokraji veliké čedičové hráze. Otvor jeskyně, pohled na toho obrovského mořského savce proměněného v kostru, kterou vytvářejí její stěny, jednoduché schody vedoucí až na hřeben ostrova, voda tak klidná a čistá u vchodu, pod níž se rýsují ohromné čedičové základy, to vše přenesl mladý umělec na list skicáře.
Dolů připsal tuto poznámku: OLIVIER SINCLAIR SLEČNĚ CAMPBELLOVÉ Na Staffě, 7. dne měsíce září. Když dojedli snídani, kapitán John Olduck dal připravit větší ze dvou lodic Clorindy. Cestující do ní usedli a při plavbě podél malebného obvodu ostrova zajeli do jeskyně zvané Člunová. Byla tak pojmenována proto, že moře zaujímá celý její vnitřní prostor a není ji možno navštívit suchou nohou.
Člunová jeskyně se nachází v jihozápadní části ostrůvku. Pokud by se moře jen trochu silněji vlnilo, bylo by nerozumné do ní vplout, protože zmítání vod je tam příliš prudké. Ale toho dne, i když byla obloha zatažená, se ještě vítr nezvedal, a tak našim cestujícím nehrozilo bezprostřední nebezpečí.
V okamžiku, kdy lodice připlouvala k otvoru hluboké prohlubně, zakotvil u ostrova parník nabitý turisty z Obanu. Naštěstí dvouhodinová zastávka, po kterou Staffa náležela návštěvníkům z Pioneera, nenarušila záměr slečny Campbellové a jejích přátel prozkoumat jeskyni.
Po celou dobu obvyklé vycházkové trasy výletníků po ostrově a návštěvě pouze ve Fingalově jeskyni, zůstali naši průzkumníci ukryti jejich zrakům v Člunové jeskyni. Neměli tedy příležitost setkat se s poněkud hlučnou výpravou - což ostatně pokládali za štěstí. Nemohl Aristobulus Ursiclos, když se dovědělo náhlém odjezdu svých společníků, nastoupit na tento parník, který přistává i na Joně a vrátit se s ním do Obanu? A takovému možnému setkání se chtěli vyhnout více než čemukoli jinému.
Byl-li zavržený nápadník slečny Campbellové mezi turisty sedmého září, pak po odplutí parníku na ostrově nikdo nezůstal. Když slečna Campbellová, bratři Melvillovi a Olivier Sinclair vyšli z dlouhé chodby, jakéhosi průkopu bez východu, který se zdál jakoby vyvrtán v čedičové skále, rozhostil se na skalnatém ostrůvku jménem Staffa, osamoceném na pokraji Atlantického oceánu, klid a mír.
Na rozličných místech zeměkoule existuje celá řada proslulých jeskyň, ale nejvíce je jich ve vulkanických oblastech. Rozdělujeme je podle jejich vzniku, který je buď neptunický (všechny horniny vznikly jako mořské usazeniny), nebo plutonický (děje v zemské kůře vznikly z vulkanické činnosti).
Některé byly skutečně z těch dutin vyhloubeny vodami, které pomalu vyžírají, kazí a vyhlodávají i žulové skály v té míře, že je přeměňují v rozsáhlé vydutiny. Takového původu jsou jeskyně Crozenské v Bretani, u Bonifacia na Korsice, Morghattenu v Norsku, Sv. Michala na Gibraltaru, Saratchellu na pobřeží ostrova Wightu, Touraneu na mramorových březích Cochinchiny (také Postojná a Sloupská jeskyně s Macochou).
Jiné jeskyně, zcela rozdílného útvaru, vznikly svraštěním žulových a čedičových stěn, což byl důsledek vychladnutí ohnivých balvanů, a tyto mají ve své spojitosti ráz jakési hrubosti, která schází jeskyním vulkanického původu.
Co se týká prvního druhu jeskyň, u nich příroda, věrna svým zásadám, šetřila síly, a u druhých jeskyň šetřila časem.
K jeskyním, jejichž hmota vřela v ohni geologických dob, náleží rovněž slovutná Fingalova jeskyně - Fingaľs Cave (sklep), podle prozaického anglického výrazu.
K prozkoumání tohoto divu byl ustanoven zítřejší den.
