XV. NOC Z 5. NA 6. SRPNA

XV.

NOC Z 5. NA 6. SRPNA

„Hunterova přítomnost nepřinese ostatním claimům klid,“ řekl Lorique, když se dozvěděl o návratu majitele claimu 131.

„Budeme se mít na pozoru,“ řekl Ben Raddle.

„To bude rozumné, pánové,“ prohlásil dozorce, „a já doporučím našim lidem opatrnost.“

„Neměla by o návratu těch dvou darebáků vědět policie?“ zeptal se Ben Raddle.

„Už se stalo,“ odpověděl Lorique. „Kromě toho pošleme do Forty Cudahy posla, abychom předešli útoku.“

„Dovolíte mi říct, že jste velmi bojácní,“ řekl Summy Skim s živostí, která u něho nebyla obvyklá. „Napadne-li toho darebu dělat obvyklé násilnosti, najde někoho, kdo mu odpoví.“

„Budiž!“ souhlasil Ben Raddle. „Ale proč se špinit s tím člověkem, Summy?“

„Máme spolu vyrovnat starý účet, Bene.“

„Zdá se mi, že účet byl vyrovnán a to ve tvůj prospěch,“ namítl Ben Raddle, který za nic na světě nechtěl, aby se bratranec zapletl do nějaké neblahé záležitosti. „Když jsi se zastal ženy, nebylo nic přirozenějšího, než že jsi odkázal toho Huntera na patřičné místo, byl bych jednal jako ty. Ale tu, když je ohroženo celé mužstvo claimu, se to týká policie.“

„A pokud tu nebude?“ zeptal se Summy, který nejevil chuť ustoupit.

„Pokud tu nebude, pane Skime,“ řekl dozorce, „budeme se sami bránit a naši lidé neustoupí, to mi věřte.“

„Ostatně,“ řekl Ben Raddle, „nejsme zde, abychom zbavili Forty Miles bídníků, kteří jsou mu na obtíž, nýbrž abychom…“

„Abychom prodali svůj claim,“ dokončil Summy Skim.

„Podívej Summy,“ utěšoval Ben Raddle bratrance, „musíš se uklidnit. Běž na lov a přines nám na večer nějakou vybranou zvěřinu. My se zatím budeme snažit co nejvíce pracovat.“

„Kdož ví?“ ozval se dozorce. „Proč by nás nemohlo potkat to, co potkalo v říjnu 1897 plukovníka Karvaye na Cripple Creeku?“

„Co se stalo vašemu plukovníkovi?“ zeptal se Summy Skim.

„Našel ve svém claimu v hloubce pouze sedmi stop zlata v ceně sto tisíc dolarů.“

„Potom!“ řekl Summy popudlivým tónem.

„Vezmi si pušku, Summy,“ doporučil mu znovu Ben Raddle. „Lov až do večera a měj se na pozoru před medvědy!“ Summy Skim nemohl dělat nic lepšího. O čtvrt hodiny později se již ozývaly první výstřely.

Pokud se týká Bena Raddlea, dal se znovu do práce. V nepřítomnosti Summya Skima, který by se asi nebyl udržel, měl Ben Raddle příležitost uvidět Huntera a Malona.

Hunter a Malon přišli až k hraničnímu kůlu. Živě spolu hovořili. Potom udělali ještě několik kroků směrem k rokli. Byli ve špatném rozpoložení.

Hunter a Malone postupovali k rokli a zastavili se až naproti domu, kde byl Ben Raddle. Ten, jak se zdálo, jim nevěnoval pozornost. Viděl však dobře, že, na něho ukazují rukou. Chápal, že jejich prudké posunky a zuřivé hlasy mají za účel ho vyprovokovat. Nevšímal si jich a když oba Texasané odešli, zeptal se ho Lorique, který pracoval opodál:

„Viděl jste je, pane Raddle?“

„Ano Lorigue,“ odpověděl Ben Raddle, ale jejich provokace mne nevyvede z rovnováhy.“

„Pan Skim není tak mírné povahy.“

„A přece se bude muset uklidnit,“ prohlásil Ben Raddle, „Nesmíme se ani tvářit, že bychom tyto lidi znali.“ Následující dny uplynuly bez příhody. Summy Skim odcházel brzy ráno s Indiánem na lov a vracel se teprve pozdě odpoledne. Potom ale několik dnů pršelo a Summy se nemohl věnovat své oblíbené zábavě. Díky nepříznivému počasí poklesl i výtěžek claimu 129. Naproti tomu se těžba Jane Edgertonové poznenáhlu lepšila. Každý den měla výtěžek větší a tak mohla brzy připojit téměř dvanáct tisíc dolarů k dalším deseti tisícům dolarů obou bratranců.

Jakmile se vyjasnilo, vydal se Summy Skim opět na lov. Během tohoto dne měl Lorique šťastnou ránu špičákem. Kopal jámu, téměř na hranici claimu a objevil zlatou hroudu, jejíž cena byla nejméně čtyři sta dolarů. Dozorce nemohl potlačit radost a z plného hrdla zavolal na své druhy.

Dělníci a Ben Raddle přiběhli a všichni radostně vykřikli, když uviděli kousek zlata velikosti ořechu, který tkvěl v úlomku křemene.

Na claimu 131 bez obtíží pochopili příčinu těchto výkřiků. Odtud pramenil také výbuch žárlivé zlosti, neboť američtí dělníci již delší dobu neudělali žádný výnosný nález a jejich těžba byla den ze dne obtížnější.

V té chvíli se ozval Hunterův hlas:

„Jenom tito psi z prérií Far Westu nacházejí!“ Tak nazýval Kanaďany.

Ben Raddle urážku zaslechl, ale obrátil se zády a na znamení opovržení pokrčil rameny.

„Haló,“ křičel Texasan, „mluvím s vámi, vy pane z Montrealu!“ Ben Raddle se snažil zachovat klid.

Hunter chtěl překročit hranici a vrhnout se na Bena, ale Malone jej zadržel.

Dělníci si navzájem hrozili slovy i posuňky a bylo zřejmé, že brzy propukne otevřené nepřátelství mezi oběma stranami.

Večer, když se Summy vrátil, šťastný, že zastřelil medvěda, nechtěl se mu Ben zmiňovat o příhodě, která se udála.

Budou Hunter a Malone znovu vyhledávat spor s Benem Raddlem a povedou své lidi proti lidem v claimu 129? Bylo to pravděpodobné, protože příští den se měli opět setkat na hranici obou claimů.

Ten den se Summy nevydal na lov k velké mrzutosti svého bratrance.

Dopoledne nenastala žádná komplikace. Vše se omezilo jen na slova a dozorci nemuseli zakročit.

Odpoledne znovu začali s prací. Hunter a Malone přecházeli po svém claimu, zatímco Summy hovořil s Benem.

„Podívej,“ řekl Summy, „ti darebáci se vrátili! Ještě jsem je neviděl. A ty, Bene?“

„Ano, včera,“ odpověděl vyhýbavě Ben Raddle. „Dělej jako já. Nevšímej si jich.“

„Pozorují nás způsobem, který se mi nelíbí...“ Texasané se přiblížili. Dívali se na bratrance vyzývavými pohledy, ale nedoprovázeli je urážkami, jak měli obvykle ve zvyku, což umožnilo i Summyovi, aby se s nimi nezabýval.

Zatím dělníci pracovali na pomezí obou claimů. Jejich špičáky, ať dobrovolně či nikoliv, narážely každou chvíli na sebe.

Kolem páté hodiny se strhl prudký křik. Ložisko, bonanza, bylo konečně objeveno. Byla to zlatá hrouda v ceně nejméně dvou tisíc dolarů, na kterou šlápli oba dozorci současně, stojíce si tváří v tvář.

„Je naše!“ vykřikl Hunter a přiběhl téměř bez dechu.

„Ne, naše!“ protestoval Lorique a držel svou kořist.

„Tvoje, prokletý pse? Podívej se nejdřív na kůl. Nevidíš, že stojíš na mém pozemku?“ Pohled na čáru, vyznačenou dvěma sousedními kůly, přesvědčil Loriqua, že ve své horlivosti skutečně překročil hranici. Už chtěl, vzdychaje vydat svůj nález, když zakročil Ben Raddle.

„Překročil jste hranici, Lorique,“ řekl klidným hlasem, „protože byla v noci změněna. Kde kdo se může přesvědčit, že kůly už nejsou v řadě a že tento byl o více než o metr posunutý na východ.“ Byla to pravda. Řada kůlů skutečně tvořila přerušenou přímku.

„Zloději!“ zařval Lorique Hunterovi do tváře.

„Sám jsi zloděj!“ odsekl Hunter a vrhl se na Kanaďana. Summy Skim šel dozorci na pomoc. Nastala všeobecná mela. Motyky a špičáky se změnily ve strašlivé zbraně. Brzy by byla tryskala krev a snad by byli i mrtví, kdyby se neobjevila policejní hlídka.

Díky těmto padesáti odhodlaným mužům byla bitka rychle potlačena.

Ben Raddle se obrátil k Hunterovi, který nemohl vztekem ani mluvit.

„Jakým právem,“ řekl mu, „jste nám chtěl ukrást náš majetek?“

„Tvůj majetek?“ vykřikl Hunter, který doslova soptil vztekem, my dva máme spolu vyrovnat starý účet!“

„Kdy vám bude libo,“ řekl Summy Skim.

„Kdy mi bude libo? Nuže...“

Najednou Hunter ztichl. Na claim 129 přicházela Jane Edgertonová a před ní kráčel Patrik. Lomozící tlupa, gestikulující na hranici, vzbudila její pozornost.

Hunter ji okamžitě poznal.

„Eh,“ řekl úsměšně, „všechno se vysvětluje! Statečný obránce žen pracoval pro sebe!“

„Ty bídáku!“ vykřikl Summy.

„Zbabělče!“

„Ano, zbabělče!“ opáčil Summy Skim, který se už neovládal. „Jsi příliš velký zbabělec, aby ses mohl postavit muži!“

„To uvidíš,“ řval Hunter. „Najdu tě!“

„Kdy budete chtít,“ odpověděl Summy. „Třeba zítra.“

„Ano, zítra!“ řekl Hunter. Policisté zasadili kůl na správné místo a zlatokopové se vrátili každý na svoji půdu. Lorique si s sebou odnášel na znamení vítězství drahocennou hroudu, pro niž vznikl spor.

„Summy,“ řekl Ben Raddle bratranci, když se vrátili do domku, s tím darebákem se nemůžeš bít.“

„A přece budu, Bene.“

„Ne, Summy, to neuděláš.“

„Udělám, to ti říkám. A podaří-li se mi vpálit mu do hlavy kouli, bude to nejkrásnější lov v mém životě. Lov na vzteklé zvíře.“ Přes všechno úsilí nemohl Ben Summyho přesvědčit, proto si zavolal na pomoc Jane Edgertonovou.

„Slečnu Jane?“ zeptal se Summy. „Ale vždyť jen kvůli ní se musí odehrát ten souboj. Nyní, když ji Hunter poznal, nepřestane kolem ní slídit.“

„Nepotřebuji ochranu, pane Skime,“ tvrdila Jane, která na Benovu výzvu přišla.

„Nechte mne na pokoji!“ řekl Summy rozčileně. „Jsem snad dost velký, abych věděl, co mám dělat. A nyní mám...“

„Co?“

„Hlad,“ řekl Summy Skim a sedl si tak energicky, že se pod ním židle rozlétla na tři kusy. Ale neočekávaná pohroma měla znemožnit nebo oddálit rozuzlení této aféry. Ten den se víc a více mračilo. Na jihovýchodě duněl hrom a křižovaly se blesky. Setmělo se. Kolem půl jedenácté šli spát, když náhle prudké otřesy zachvěly domkem. „Zemětřesení!“ vykřikl Lorique.

Jen to dořekl, domek se převrátil, jakoby neměl základy. S obtížemi se jeho obyvatelé dostali z trosek. Ale jaká podívaná byla venku! Půda mizela a část řeky se přelila přes břehy a tvořila si nové řečiště. Odevšud zazníval křik zoufalství a bolesti. Zlatokopové, překvapeni ve svých chýších, se snažili uniknout záplavě, která je doháněla. Stromy byly vyrvané z kořenů a zpřerážené. Voda je rychlostí blesku unášela pryč.

Záplava už dostupovala místa, kde v troskách ležel domek. V několika vteřinách byli po pás ve vodě.

„Utečme!“ křičel Summy. Popadl Jane Edgertonovou do náruče a vlekl ji na svah. V tom kmen břízy zasáhl Bena Raddlea a přerazil mu nohu pod kolenem. Lorique a Neluto se mu vrhli na pomoc a byli povaleni. Všichni tři by byli zahynuli, ale Patrik naštěstí postřehl nebezpečí. Zatímco se Summy vrátil, aby odnesl svého bratrance, obr popadl dozorce a lodivoda a vynesl je z dosahu bystřiny.

Dům zmizel a s ním i poklady, shromážděné oběma bratranci a Jane Edgertonovou. Pozemky obou bratranců, Jane Edgertonové i stovky jiných byly zaplaveny.

Marně tedy urazili dědicové Josiáše Lacosta tisíce kilometrů, aby těžili z claimu 129. Jejich dědictví navždy zmizelo.