III. NA CESTĚ
III.
NA CESTĚ
Když bylo rozhodnuto o odjezdu, mohl se Summy Skim se všemi cestovními potřebami, nákupem materiálu a volbou cest plně spolehnout na svého bratrance Bena Raddlea. To bude věcí tohoto ctižádostivého, ale inteligentního inženýra, původce podniku, jemuž připadne, aniž by se jí vzpíral, veškerá zodpovědnost. Ben Raddle zjistil, že s odjezdem se nesmí otálet. Když prostudoval řád platný pro kanadské doly, dozvěděl se následující:
„Veřejnému majetku připadne každý claim, který zůstane nedotknutý patnáct dnů za krásného období (stanoveného komisařem), chybí-li zvláštní povolení tohoto komisaře.“ Začátek krásného období, nedostaví-li se předčasně, nastává v druhé polovině května. Kdyby tedy v té době práce v claimu 129 stály déle než patnáct dnů, připadl by majetek Josiáše Lacosta státu a americký syndikát by pravděpodobně nezapomněl oznámit správě důvod k přivlastnění si pozemku, o který usiloval.
„Pochopíš tedy Summy,“ prohlásil Ben Raddle, „že se nesmíme dát předejít.“
„Chápu všechno, co chceš, abych chápal, drahý příteli,“ odtušil Summy Skim.
„Tím spíše, když mám pravdu.“ připojil inženýr.
„O tom nepochybuji, Bene. Ostatně nezdráhám se opustit Montreal ihned, umožní-li nám to, abychom se co nejdříve vrátili.“
„V Klondyke budeme jen tu dobu, která bude třeba, Summy.“
„Dobrá, Bene. Kdy odjedeme?“
„2. dubna,“ odpověděl Ben Raddle.
„Za deset dní.“ Summy Skim měl sto chutí vykřiknout: „Jakže? Tak brzy?...“ Ale mlčel, protože věděl, že odpor by mu nepomohl.
„Z Montrealu se vydáme přes Vancouver a odtud do Dawson City,“ pokračoval Ben Raddle, „cestou, která je dlouhá sedm tisíc sto šedesát čtyři kilometry.“
„Bene, přineseme tolik kilogramů zlata, kolik kilometrů urazíme?“
„To by mne ani nepřekvapilo,“ řekl Ben Raddle. „Zeměpisec John Minn prohlásil, že Aljaška má víc zlata než Kalifornie. Proč by tedy Klondyke nemohl přispět k zlatému pokladu naší zeměkoule?“
„To se mi zdá pravděpodobné,“ přisvědčil Summy opatrně.
„Protože máme zde před sebou ještě deset dní, strávím je na venkově. Měl bys mě tam Bene doprovodit.“
„To nemohu. Kdo by se staral o přípravy k odjezdu?“ Hned druhý den se vydal Summy Skim na farmu, kde byl upřímně přivítán.
Ale když se farmáři dozvěděli o důvodu předčasné návštěvy, netajili se zármutkem.
„Ano, přátelé,“ řekl Summy Skim. „Ben Raddle a já půjdeme do Klondyke, do ďáblovy země, tak daleko, že budeme potřebovat nejméně dva měsíce na cestu tam a dva zpět.“
„A to všechno kvůli kamínkům!“ řekl jeden venkovan a pokrčil rameny.
„Najdou-li se,“ připojil starý filozof a zavrtěl hlavou.
„Co chcete, přátelé,“ řekl Summy Skim. „Je to jako horečka nebo epidemie, která táhne světem a hledá si oběti!“
„Ale proč tam jdete vy, pane?“ zeptal se nejstarší.
Summy Skim jim vysvětlil, jak spolu se svým bratrancem zdědili po smrti strýce Josiáše claim a proč Ben Raddle chce jet do Klondyke. Mrzí ho jen, že nestráví léto v Green Valley.
„A ztratíte-li léto, bude zima tím smutnější!“ připojila jedna stařena, pokřižovala se a řekla:
„Bůh vás ochraňuj, pane!“ Summy Skim pobyl týden mezi svými farmáři. Celou dobu doufal, že přijde dopis od Bena Raddla, ve kterém mu oznámí, že nechce uskutečnit své plány.
Ale dopis nepřišel. Nic se nezměnilo. Proto se musel Summy v Green Valley rozloučit a vydat se na zpáteční cestu. 31. března dopoledne přijel zpět do Montrealu. „Co je nového?“ zeptal se bratrance.
„Nic, Summy. Jen to, že naše přípravy na cestu jsou již skončeny.“
„Opatřil jsi tedy...“
„Všechno, kromě jídla, které si zajistíme cestou,“ odpověděl Ben Raddle.
Potom ukázal Summyovi, co přichystal.
„Chceš si zařídit bazar v Klondyke? Vždyť jsou to zásoby na deset let!“ divil se Summy.
„Ne, jen na dva roky.“ „Bene, jde přece o to, abychom prodali claim 129 a vrátili se do Montrealu.
K tomu přece nepotřebujeme dva roky, u všech všudy!“ „Ovšem, Summy, dostaneme-li za claim 129 tolik, kolik stojí.“
„A nedostaneme-li?“
„Potom uvidíme!“ 2. dubna brzy ráno byli Summy Skim a Ben Raddle na nádraží, kam byla dopravena i jejich zavazadla.
Vlak opustil Montreal i s oběma bratranci, kteří seděli pohodlně ve voze první třídy. Projížděli krajem velikých jezer, až se dostali do méně lidnatého kraje, blízko Columbie.
Pohoda byla krásná, vzduch ostrý a sloupec teploměru se pohyboval kolem nuly. Kam až oko dohlédlo, se táhly bílé pláně, které se za několik týdnů zazelenají.
Zlatá horečka byla teprve v začátcích. Ale stále docházely zprávy, oznamující objevení nových ložisek. Mluvilo se o claimech, kde bylo vyrýžováno mnoho zlata. Příliv vystěhovalců rostl. Lidé se hrnuli do Klondyke, jako dříve do Austrálie a Kalifornie.
Vlak uháněl plnou parou a Summy s Benem si nemohli stěžovat na nedostatek pohodlí. Jakost jídel a obsluha byly co nejlepší a cestou se mohli i vykoupat. Ale Summy Skim myslel na Green Valley!
Marně se pokoušel Ben Raddle upoutat jeho pozornost.
„Nepozoruješ, Summy,“ říkal,“ jak je celý tento kraj dokonalý?“
„Ano,“ odpověděl Summy.
„A jaké má nesmírné prérie! To by byl lov Summy!“
„Jistě,“ připustil Summy Skim. „Raději bych strávil šest měsíců zde než šest týdnů v Klondyke!“
Vlak pokračoval v cestě na západ a 8. dubna zastavil ve Vancouveru.
