II. ZLATÁ SOPKA

II.

ZLATÁ SOPKA

Za několik minut byla dvojkolka v nemocnici. Muž byl uložen ve stejném pokoji, ve kterém se léčil Ben Raddle. Doktor Pilkow zjistil, že nemocný nemá žádné poranění, ale je hrozně vyhublý. Nebylo pochyb, že nebožák klesl vysílením u stromu, u něhož ho našli. Jistě by ho mráz usmrtil, kdyby mu nepřispěchali na pomoc.

Vrátí se život umírajícímu, kterého přivezli? Doktor Pilkow se nechtěl vyjádřit.

Všechno, co bylo pro něho možné udělat, zařídil.

Jakub Ledun, bylo, jak známo, jméno napsané na adrese dopisů, které byly všechny podepsány jeho matkou.

Ben, Summy, Edith a Jane četli tyto listy s pohnutím. Z dopisů zjistili, že Jakub Ledun opustil Evropu už před dvěma roky.

Adresy nasvědčovaly tomu, že hledal štěstí nejprve v zlatonosných ložiskách na Ontariu a v Columbii. Pak se zřejmě připojil k davu zlatokopů. Nezdálo se, že by byl majitelem claimu. Jane Edgertonová objevila v tobolce kousek pergamenu. Když ho rozdělala, zjistila, že je to část mapy. Uplynulo několik dní. Přes péči, kterou byl Jakub Ledun obklopen, se jeho stav nelepšil.

„Obávám se,“ řekl doktor Pilkow, „že duch našeho nemocného byl silně otřesen.“

„Ale,“ informoval se Summy Skim, „jeho fyzický stav se nelepší?“

„Zdá se mi ještě vážnější než jeho stav duševní,“ prohlásil jasně doktor.

Ale Ben Raddle a Summy Skim doufali, že Jakub Ledun opět nabude zdraví a bude moci mluvit a odpovídat.

O několik dnů později se zdálo, že skutečnost jim dá za pravdu. Skleslost Jakuba Leduna se poněkud změnila. Otevřel oči a pohledem přelétl neznámý pokoj a osoby, které byly kolem něho seskupené. Doktor zavrtěl malomyslně hlavou. Nemohly ho oklamat tyto mylné příznaky.

Probudí-li se opět rozum, zase zhasne. Oči, které se právě otevřely, se brzy navždy zavřou. Edith se sklonila nad umírajícím a lapala slova, která říkal tichým, přerývavým hlasem jeho slov se dozvěděli, že je Bretonec, a pochází z Nantes. Již od dětství měl zálibu k moři. Právě v době, kdy se měl podrobit zkouškám na námořní akademii, těžce onemocněl. Později přijal službu na obchodní lodi a pak přestoupil k válečnému loďstvu. Po třech letech se vrátil zpět do služeb obchodního loďstva. Byl prvním důstojníkem na plachetní lodi, která projížděla jižními moři. Když mu bylo dvacet devět let, zemřel mu otec, který byl směnárníkem.

Zanechal vdovu ve velmi stísněných hmotných poměrech.

Jakub chtěl pomoci matce z bídy. Na svých cestách se dostal také do Austrálie a Kalifornie, kam zlatá ložiska vábila tolik přistěhovalců.

Náhle se rozlétly zprávy o nových objevech zlata. v poříčí Yukonu a jméno Klondyke se stalo rázem známým a přitahovalo hledače zlata. Proud zlatokopů se obrátil na sever a přidal se k němu i Jakub Ledun.

Na zlatých polích Ontaria se seznámil s Harrym Brownem. S ním se také vydal do Klondyke. Chtěli najít ložisko bez pána, které by patřilo tomu, kdo se ho první zmocní.

Bez materiálu, bez lidí a se zbytkem peněz opustili Dawson City a živili se výtěžkem lovu. Šli téměř neznámým krajem na sever od Yukonu. Když se vraceli zpět, byli přepadeni domorodci. Jakub Ledun zachránil alespoň holý život, kdežto Harry Brown padl pod ranami útočníků.

To bylo všechno, co se od nemocného dozvěděli. A to ještě bylo třeba zachycovat a v souvislosti uvádět slova, která nemocný pronesl ve chvilkách, kdy nabýval jasnějšího vědomí. Bylo jich stále méně, protože stav nemocného, jak předvídal doktor Pilkow, se den ode dne horšil.

Pokud se týká výsledku jeho výzkumu, pokud se týká území, kam až dospěli Jakub Ledun a Harry Brown a odkud se vraceli, když je přepadli Indiáni, to byla tajemství, která měla navždy být pochována v hrobě, v němž ubohý Francouz brzy spočine. A přece existoval dokument, i když neúplný, který by pravděpodobně byl doplnil konec této historie. Tento dokument měla Jane.

30\. listopadu ráno měl Jakub Ledun zuřivý záchvat. Zmítal sebou a i když byl slabý, bylo těžké ho udržet v posteli. V prudkém blouznění blábolil stále tatáž slova:

„Tam... sopka... výbuch… zlatá láva...“ Pak křičel v zoufalém zvolání: „Matko... matko... pro tebe!“ Potom se utišil a upadl do bezvědomí.

Odpoledne přišla Jane Edgertonová a posadila se k posteli nemocného.

Jakub Ledun otevřel oči. Uviděl dívku a bylo zřejmé z jeho pohledu, že s ní chce mluvit. Jane se k němu sklonila a snažila se porozumět jeho slovům.

„Mapa...“ řekl Jakub Ledun.

„Tu je,“ odpověděla živě Jane a podávala dokument pravému majiteli.

„Daruji ji...“ zašeptal. „Tam... červený kříž... Zlatá sopka.“

„Darujete svoji mapu?“

„Komu?“

„Vám.“

„Mně?“

„Ano... S tou podmínkou, že nezapomenete na moji matku.“

„Na vaši matku? Odkazujete mi svoji matku?“ Potom dodala:

„Spolehněte se na mne. Ale co mám dělat s vaší mapou? Nechápu její smysl.“ Zdálo se, že umírající sbírá síly. Pak po krátkém mlčení řekl:

„Ben Raddle...“

„Chcete mluvit s panem Raddlem?“

„Ano.“

O několik okamžiků později se objevil u lůžka nemocného inženýr. Jakub Ledun dal posuňkem Jane najevo, že si přeje, aby s ním zůstal sám. Potom se obrátil k Benu Raddleovi:

„Umřu... život mi uniká... cítím to...“

„Ne, příteli,“ protestoval Ben Raddle. „Zachráníme vás.“

„Umřu,“ opakoval Jakub Ledun. „Přistupte blíž. Slíbíte mi že neopustíte mou matku. Důvěřuji vám. Poslouchejte a dobře si zapamatujte, co vám teď řeknu.“ Hlasem, který pomalu slábl, svěřil Benu Raddleovi své tajemství.

„Když jste mne našli, vracel jsem se z daleka ze severu. Tam leží nejbohatší zlatá ložiska světa. Není třeba hýbat zemí. Země sama vyhazuje zlato ze svých útrob!

„Ano, tam jsem objevil horu, sopku ve které je nesmírné množství zlata.

Zlatou sopku.“

„Zlatou sopku?“ zeptal se Jakuba Ben tónem, z něhož byla cítit nedůvěra.

„Musíte mi věřit. Ne-li pro vás, tedy pro moji matku dědictví po mně. Na němž bude mít svůj podíl. Vystoupil jsem na tuto horu. Sestoupil jsem do jejího Vyhaslého jícnu plného zlatonosného křemene, zlatých hrud. Stačí je jen sebrat...“

Po tomto úsilí upadl nemocný zase do bezvědomí. Když se z něj probral, patřil jeho první pohled inženýrovi.

„Dobře,“ šeptal, „jste zde u mne. Věříte mi, půjdete tam... tam... za Zlatou horou...“

Jeho hlas víc a víc slábl. Ben Raddle se sklonil až těsně k jeho ústům.

„Na 68° 31' šířky,“ délka je vyznačena na mapě...“ „Na mapě?“ zeptal se Ben Raddle.

„Požádáte o ni. Jane Edgertonovou...“

„Slečna Edgertonová má mapu toho kraje?“ naléhal Ben Raddle navrcholu překvapení.

„Ano... daroval jsem jí ji... Tam... na místě, vyznačeném křížem... u jakéhosi potoka... na severu Klondyku... sopka... jejíž brzký výbuch bude pršet zlato... jejíž láva obsahuje zlato...“

Jakub Ledun se trochu nazvedl a vztáhl chvějící se ruku na sever. Ze zsinalých rtů se mu vydrala poslední slova:

„Matko!... Matko...“ A pak nekonečně něžné: „Mamičko!“ Zachvěla jím poslední křeč. Byl mrtev.