×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Zlatá sopka - Jules Verne, Díl druhý I. ZIMA V KLONDYKE

Díl druhý I. ZIMA V KLONDYKE

Díl druhý

I.

ZIMA V KLONDYKE

Zemětřesení postihlo část Klondyke mezi hranicemi a Yukonem, kterou protéká střední tok Forty Miles Creeku. Tentokrát postihla území dvojí pohroma. Úplný převrat v půdě zničil claimy na obou stranách hranice. K tomu přistoupila záplava a voda pokryla místa, kde se nacházela bývalá ložiska.

Jakou noc hrůzy a úzkosti strávili ubožáci, postižení touto náhlou katastrofou! Neměli přístřeší a bouře trvala až do páté ranní hodiny. Kdyby Lorique, jak vystupoval roklí, neobjevil malou jeskyni, nemohli by raněnému Benu Raddleovi poskytnout přístřeší.

Můžeme si snadno představit, jakým myšlenkám se oba bratranci oddávali.

Všechno jejich úsilí bylo zbytečné. Tedy proto podnikli tak dlouhou a krušnou cestu, aby se stali oběťmi těchto událostí! Z jejich dědictví nic nezbylo, dokonce ani to, co získali těžením v posledních týdnech. Ze zlata, které nastřádali, i to co měla Jane, nezbyl ani kousek. Záplava všechno odnesla.

Když bouřka utichla, opustil Summy a dozorce jeskyni a snažili se zjistit rozsah pohromy. Všechny claimy zmizely pod vodou a sporná otázka hranic byla rázem rozřešena.

Rozumí se samo sebou, že o aféře Hunter - Skim nepadlo ani slovo. Oba protivníci měli nyní jiné starosti. Možná, že se spolu už nikdy neuvidí.

I když se mračna rozptýlila a jeviště dramatu ozářilo slunce, neviděli ani jednoho z Texasanů.

Podařilo se jim bez pohromy vyváznout anebo je mohou počítat mezi oběti?

To nevěděli a Summy Skima skutečně ani nenapadlo, aby se tím znepokojoval.

Jeho jedinou starostí bylo, aby dopravil Bena Raddlea do Dawson City, kde by ho profesionálně ošetřili. Jakmile se uzdraví, nastoupí zpáteční cestu do Skagwaye, Vancouveru a Montrealu. Ben Raddle a on už neměli důvod, aby svůj pobyt v Klondyku prodloužili.

Ale bude brzký návrat možný? Nebude léčení Bena Raddlea vyžadovat dlouhé dny, týdny, měsíce?

Naštěstí našel Neluto na pahorku neporušenou dvojkolku, kde ji předtím umístil a kam voda nedosáhla. Pokud se týká koně, který uprchl ve chvíli katastrofy, toho se podařilo chytit a přivést jeho pánům.

„Pojďme!“ řekl Summy. „Okamžitě pojďme!“ Ben Raddle ho chytl za ruku.

„Můj ubohý Summy,“ řekl, „odpustíš mi? Kdybys věděl, jak je mi líto, že jsem tě na tuto cestu svedl!...“

„Nejde o mne,“ odpověděl Summy drsným tónem. „Jde o tebe... Buď klidný!

Slečna Jane ti co nejlépe obváže nohu pak tě s Patrikem uložíme do dvojkolky, na lůžko ze suché trávy. Pojedeme tak, abychom tě ušetřili otřásání. Jakmile budeš v nemocnici, bude tvému trápení konec. Doktor Pilkow ti vyléčí nohu pouhým pohledem. Ovšem, nebude-li na ni hledět příliš dlouho, abychom mohli odcestovat dříve, než nastane špatné období.“

„Milý Summy,“ řekl Ben Raddle, „je možné, že mé vyléčení bude trvat několik měsíců. Chápu, jak netrpělivě toužíš být opět V Montrealu. Proč bys neodcestoval?“

„Bez tebe, Bene? Šílíš. Ale Bene, raději bych si také dal přerazit nohu!“ Cesta byla plná lidí, kteří si šli práci hledat jinam. Dvojkolka jela velmi pomalu, aby otřesy způsobené špatnou cestou neublížily nemocnému. Třetí den dojeli do Fort Cudahy.

Ben Radle sice snášel bez stěžování velké bolesti, aby bratrance nepolekal, ale stačilo se na něho podívat, když jím lomcovala horečka, aby bylo zřejmé jak trpí.

Museli si tedy pospíšit, aby se dostali co nejdříve do hlavního města Klondyke. Jen tam mohl být Ben Raddle náležitě ošetřen. Summy Skim si opravdu oddechl, když šestnáctého srpna odpoledne zastavil vůz před Dawsonskou nemocnicí.

Náhodou se stalo, že Edith Edgertonová byla právě u nemocniční brány. Když nemocného poznala, zbledla tak, že to neušlo nikomu z přítomných. Díky jejímu přičinění ležel Ben už za deset minut v nemocničním pokoji.

„Neměl jsem pravdu, slečno Edith, když jsem řekl, že máme osobní zájem na tom, abyste dojela do Dawson City? Vzpomínáte tenkrát ve Skagwayi?“ zeptal se smutně Summy.

„Co se stalo panu Raddleovi?“ otázala se Edith.

Jane zasvětila sestřenici do události, která se jim přihodila. Mezitím již přichvátal doktor Pilkow.

O zemětřesení v Dawsonu věděli. Rovněž se vědělo, že katastrofa si vyžádala asi třicet obětí. Ale že jednou z nich je také Ben Raddle, netušili.

„Jakže?“ zeptal se doktor. „Zlomenou nohu, říkáte?“

„Ano, pane doktore,“ řekl Summy Skim. „Ubohý Ben nevýslovně trpí.“

„Pomůžeme mu,“ těšil doktor. „A nohu mu vyléčíme, jak se sluší a patří.“ Ben Raddle měl jednoduchou zlomeninu nad kolenem, kterou mu doktor, zručně narovnal a pak vložil nohu do desek, aby se nemohla hýbat.

„Milý paciente,“ řekl, „můžete vlastně mluvit o štěstí, protože zlomená noha bude pevnější. Uvidíte, že budete skákat jako jelen. Nechcete, abych vám nalomil ještě druhou?“

„Děkuji pěkně!“ zašeptal s bledým úsměvem Ben Raddle, který opět nabyl vědomí.

„Neostýchejte se!“ pokračoval veselý doktor. „Jak je vám libo. Ne? Nehodí se vám to? Vyléčíme vám. tedy jen jednu.“

„Jak dlouhou dobu bude léčení vyžadovat?“ zeptal se Summy Skim.

„Nejméně šest neděl. Zde je lékařem příroda a jak víte, ta nikdy nespěchá.

Proto byla vynalezena trpělivost.“ Stopař, který se vrátil do Dawsonu, byl velmi překvapený, že Ben Raddle je v nemocnici. Summy mu vyprávěl o všem, co se přihodilo. Ještě než Bill zase odjel, slíbil oběma Kanaďanům, že se pro ně vrátí na začátku jara.

Pokud se týká Bena Rapdlea, ten trpělivě snášel své neštěstí. Byl obdivuhodně ošetřován Edithou a zdálo se, že si úplně zvykl na nemocniční řád.

Na začátku října mohl Ben Raddle opustit nemocnici. Doktor Pilkow byl na toto vyléčení hrdý.

I když byl inženýr vyléčený, musel se ještě nějakou dobu šetřit a na cestu z Dawson City do Skagwaye bylo už pozdě. První mrazy znemožnily cestu jak po Yukonu, tak i po jezerech.

Ben Raddle ve společnosti Summy Skima a Jane Edgertonové podnikali vycházky po okolí. Jednoho dne, 17. listopadu, si vyšel trojlístek asi míli severně od Dawson City. Summy Skim měl dobrý lov a chystali se vrátit, když najednou Jane Edgertonová zvolala:

„Člověk... tam!“

„Člověk?“ zeptal se Summy Skim.

Skutečně, u paty břízy ležel ve sněhu muž. Nehýbal se. Byl nepochybně zmrzlý, protože teplota byla velmi nízká. Běželi k němu.

Neznámý byl asi čtyřicátník. Oči měl zavřené a v jeho tváři se odráželo velké utrpení. Dýchal ještě, ale tak slabě, že se ocitl na prahu smrti. Ben a Summy běželi pro nějaký povoz a Jane mezitím třela nemocného sněhem. Když mu rozepnula kabát, vypadla z jedné kapsy kožená tobolka.

Nemocný se začal hýbat. Jane Edgertonová se nad ním sklonila a zaslechla několik slov, která, jak se jí zdálo, postrádala smysl:

„Tam...“ řekl umírající. „Tobolka... Je vaše... Zlatá sopka... Díky... Vám... Matko!“

V tom se vrátil Ben Raddle a na cestě již bylo slyšet hluk povozu, který úprkem přijížděl. „Podívejte, co jsem našla,“ řekla Jane a podala inženýrovi tobolku.

Tobolka obsahovala pouze listy, adresované téže osobě: p. Jakubu Ledunovi a psané v Nantech nebo v Paříži.

„Francouz!“ řekl Ben Raddle. Za okamžik byl neznámý uložen v dvojkolce, kterou přivezl Summy a ta se rozjela plným tryskem do Dawsonské nemocnice.


Díl druhý I. ZIMA V KLONDYKE

Díl druhý

I.

ZIMA V KLONDYKE

Zemětřesení postihlo část Klondyke mezi hranicemi a Yukonem, kterou protéká střední tok Forty Miles Creeku. Tentokrát postihla území dvojí pohroma. Úplný převrat v půdě zničil claimy na obou stranách hranice. K tomu přistoupila záplava a voda pokryla místa, kde se nacházela bývalá ložiska.

Jakou noc hrůzy a úzkosti strávili ubožáci, postižení touto náhlou katastrofou! Neměli přístřeší a bouře trvala až do páté ranní hodiny. Kdyby Lorique, jak vystupoval roklí, neobjevil malou jeskyni, nemohli by raněnému Benu Raddleovi poskytnout přístřeší.

Můžeme si snadno představit, jakým myšlenkám se oba bratranci oddávali.

Všechno jejich úsilí bylo zbytečné. Tedy proto podnikli tak dlouhou a krušnou cestu, aby se stali oběťmi těchto událostí! Z jejich dědictví nic nezbylo, dokonce ani to, co získali těžením v posledních týdnech. Ze zlata, které nastřádali, i to co měla Jane, nezbyl ani kousek. Záplava všechno odnesla.

Když bouřka utichla, opustil Summy a dozorce jeskyni a snažili se zjistit rozsah pohromy. Všechny claimy zmizely pod vodou a sporná otázka hranic byla rázem rozřešena.

Rozumí se samo sebou, že o aféře Hunter - Skim nepadlo ani slovo. Oba protivníci měli nyní jiné starosti. Možná, že se spolu už nikdy neuvidí.

I když se mračna rozptýlila a jeviště dramatu ozářilo slunce, neviděli ani jednoho z Texasanů.

Podařilo se jim bez pohromy vyváznout anebo je mohou počítat mezi oběti?

To nevěděli a Summy Skima skutečně ani nenapadlo, aby se tím znepokojoval.

Jeho jedinou starostí bylo, aby dopravil Bena Raddlea do Dawson City, kde by ho profesionálně ošetřili. Jakmile se uzdraví, nastoupí zpáteční cestu do Skagwaye, Vancouveru a Montrealu. Ben Raddle a on už neměli důvod, aby svůj pobyt v Klondyku prodloužili.

Ale bude brzký návrat možný? Nebude léčení Bena Raddlea vyžadovat dlouhé dny, týdny, měsíce?

Naštěstí našel Neluto na pahorku neporušenou dvojkolku, kde ji předtím umístil a kam voda nedosáhla. Pokud se týká koně, který uprchl ve chvíli katastrofy, toho se podařilo chytit a přivést jeho pánům.

„Pojďme!“ řekl Summy. „Okamžitě pojďme!“ Ben Raddle ho chytl za ruku.

„Můj ubohý Summy,“ řekl, „odpustíš mi? Kdybys věděl, jak je mi líto, že jsem tě na tuto cestu svedl!...“

„Nejde o mne,“ odpověděl Summy drsným tónem. „Jde o tebe... Buď klidný!

Slečna Jane ti co nejlépe obváže nohu pak tě s Patrikem uložíme do dvojkolky, na lůžko ze suché trávy. Pojedeme tak, abychom tě ušetřili otřásání. Jakmile budeš v nemocnici, bude tvému trápení konec. Doktor Pilkow ti vyléčí nohu pouhým pohledem. Ovšem, nebude-li na ni hledět příliš dlouho, abychom mohli odcestovat dříve, než nastane špatné období.“

„Milý Summy,“ řekl Ben Raddle, „je možné, že mé vyléčení bude trvat několik měsíců. Chápu, jak netrpělivě toužíš být opět V Montrealu. Proč bys neodcestoval?“

„Bez tebe, Bene? Šílíš. Ale Bene, raději bych si také dal přerazit nohu!“ Cesta byla plná lidí, kteří si šli práci hledat jinam. Dvojkolka jela velmi pomalu, aby otřesy způsobené špatnou cestou neublížily nemocnému. Třetí den dojeli do Fort Cudahy.

Ben Radle sice snášel bez stěžování velké bolesti, aby bratrance nepolekal, ale stačilo se na něho podívat, když jím lomcovala horečka, aby bylo zřejmé jak trpí.

Museli si tedy pospíšit, aby se dostali co nejdříve do hlavního města Klondyke. Jen tam mohl být Ben Raddle náležitě ošetřen. Summy Skim si opravdu oddechl, když šestnáctého srpna odpoledne zastavil vůz před Dawsonskou nemocnicí.

Náhodou se stalo, že Edith Edgertonová byla právě u nemocniční brány. Když nemocného poznala, zbledla tak, že to neušlo nikomu z přítomných. Díky jejímu přičinění ležel Ben už za deset minut v nemocničním pokoji.

„Neměl jsem pravdu, slečno Edith, když jsem řekl, že máme osobní zájem na tom, abyste dojela do Dawson City? Vzpomínáte tenkrát ve Skagwayi?“ zeptal se smutně Summy.

„Co se stalo panu Raddleovi?“ otázala se Edith.

Jane zasvětila sestřenici do události, která se jim přihodila. Mezitím již přichvátal doktor Pilkow.

O zemětřesení v Dawsonu věděli. Rovněž se vědělo, že katastrofa si vyžádala asi třicet obětí. Ale že jednou z nich je také Ben Raddle, netušili.

„Jakže?“ zeptal se doktor. „Zlomenou nohu, říkáte?“

„Ano, pane doktore,“ řekl Summy Skim. „Ubohý Ben nevýslovně trpí.“

„Pomůžeme mu,“ těšil doktor. „A nohu mu vyléčíme, jak se sluší a patří.“ Ben Raddle měl jednoduchou zlomeninu nad kolenem, kterou mu doktor, zručně narovnal a pak vložil nohu do desek, aby se nemohla hýbat.

„Milý paciente,“ řekl, „můžete vlastně mluvit o štěstí, protože zlomená noha bude pevnější. Uvidíte, že budete skákat jako jelen. Nechcete, abych vám nalomil ještě druhou?“

„Děkuji pěkně!“ zašeptal s bledým úsměvem Ben Raddle, který opět nabyl vědomí.

„Neostýchejte se!“ pokračoval veselý doktor. „Jak je vám libo. Ne? Nehodí se vám to? Vyléčíme vám. tedy jen jednu.“

„Jak dlouhou dobu bude léčení vyžadovat?“ zeptal se Summy Skim.

„Nejméně šest neděl. Zde je lékařem příroda a jak víte, ta nikdy nespěchá.

Proto byla vynalezena trpělivost.“ Stopař, který se vrátil do Dawsonu, byl velmi překvapený, že Ben Raddle je v nemocnici. Summy mu vyprávěl o všem, co se přihodilo. Ještě než Bill zase odjel, slíbil oběma Kanaďanům, že se pro ně vrátí na začátku jara.

Pokud se týká Bena Rapdlea, ten trpělivě snášel své neštěstí. Byl obdivuhodně ošetřován Edithou a zdálo se, že si úplně zvykl na nemocniční řád.

Na začátku října mohl Ben Raddle opustit nemocnici. Doktor Pilkow byl na toto vyléčení hrdý.

I když byl inženýr vyléčený, musel se ještě nějakou dobu šetřit a na cestu z Dawson City do Skagwaye bylo už pozdě. První mrazy znemožnily cestu jak po Yukonu, tak i po jezerech.

Ben Raddle ve společnosti Summy Skima a Jane Edgertonové podnikali vycházky po okolí. Jednoho dne, 17. listopadu, si vyšel trojlístek asi míli severně od Dawson City. Summy Skim měl dobrý lov a chystali se vrátit, když najednou Jane Edgertonová zvolala:

„Člověk... tam!“

„Člověk?“ zeptal se Summy Skim.

Skutečně, u paty břízy ležel ve sněhu muž. Nehýbal se. Byl nepochybně zmrzlý, protože teplota byla velmi nízká. Běželi k němu.

Neznámý byl asi čtyřicátník. Oči měl zavřené a v jeho tváři se odráželo velké utrpení. Dýchal ještě, ale tak slabě, že se ocitl na prahu smrti. Ben a Summy běželi pro nějaký povoz a Jane mezitím třela nemocného sněhem. Když mu rozepnula kabát, vypadla z jedné kapsy kožená tobolka.

Nemocný se začal hýbat. Jane Edgertonová se nad ním sklonila a zaslechla několik slov, která, jak se jí zdálo, postrádala smysl:

„Tam...“ řekl umírající. „Tobolka... Je vaše... Zlatá sopka... Díky... Vám... Matko!“

V tom se vrátil Ben Raddle a na cestě již bylo slyšet hluk povozu, který úprkem přijížděl. „Podívejte, co jsem našla,“ řekla Jane a podala inženýrovi tobolku.

Tobolka obsahovala pouze listy, adresované téže osobě: p. Jakubu Ledunovi a psané v Nantech nebo v Paříži.

„Francouz!“ řekl Ben Raddle. Za okamžik byl neznámý uložen v dvojkolce, kterou přivezl Summy a ta se rozjela plným tryskem do Dawsonské nemocnice.