IV. KAPITOLA Faktorie Otročí jezero je z největších, která se rozlévají v krajině ležící za šedesátou rovnoběžkou. Je dlouhé dvě stě padesát mil, široké padesát a rozkládá se přesně na 61°25' severní šířky a 114° západní délky. Všechen okolní okraj se svažuje táhlými sklony ke společnému ústředí, širé proláklině, zabrané jezerem.
Poloha jezera uprostřed lovišť, oplývajících jindy kožešinovou zvěří, obracela k sobě odedávna pozornost Společnosti. Četné řeky vtékaly do něho, nebo v něm vznikaly: Mackenzie, Senná řeka, Athabaska atd.
Proto bylo také několik důležitých tvrzí vystavěno na jeho pobřežích, tvrz Providence na severu, tvrz Résolution na jihu. Tvrz Reliance pak leží na severovýchodním cípu jezera ve vzdálenosti jen tří set mil od začátku Chesterfieldu, dlouhého a úzkého chobotu, utvořeného vodstvem Hudsonova zálivu.
Otročí jezero je takřka poseto ostrůvky na sto až na dvě stě stop vysokými, jejichž žula a rula vystupují na mnoha místech na povrch. Na jeho severním břehu se prostírají husté lesy, sahající až k neplodnému ledovému kraji pevniny, kterému se dostalo právem jména „zakleté země“. Naproti tomu je jižní kraj, útvaru hlavně vápencového, plochý, bez pahorku, bez jakékoliv vypoukliny půdy. Tam se táhne hranice, kterou skoro nikdy nepřekračují velicí přežvýkavci polární Ameriky, bizoni, z jejichž masa se skoro výlučně skládá potrava kanadských a tuzemských lovců.
Stromy na severním břehu tvoří krásné lesy. Ať se nikdo nediví, že se tak pěknému rostlinstvu daří v zemském pásu k severu tak odlehlém.
Není Otročí jezero co do zeměpisné šířky o mnoho výš nežli švédské kraje nebo norské, kde leží Stockholm anebo Kristianie (Oslo). Nutno jen podotknout, že izothermy čili teploběžky, na nichž je teplota rozdělena rovnou měrou, nejdou nikterak stejně se zemskými rovnoběžkami, a že Amerika na stejné šířce je nepoměrně studenější než Evropa. V dubnu bývají newyorské ulice ještě zasněženy, a přece leží New York skoro na témže stupni jako Azory. Je to tím, že povaha pevniny, její poloha vzhledem k oceánům, dokonce i útvar půdy, působí valným vlivem na poměry jejího podnebí.
Tvrz Reliance bývala proto v letní době ověnčena hojnou zelení, na níž zraky s rozkoší utkvívaly po dlouhé, kruté zimě. O dříví nebylo nouze v těchto lesích, skládajících se skoro jedině z topolů, smrků a bříz. Na ostrůvcích v jezeře rostly nádherné vrby. V houštinách byla hojnost zvěře, neopouštějící je ani za špatného ročního období. Jižněji honili lovci z tvrze se zdarem bizony, losy a jakési kanadské dikobrazy, jejichž maso je výtečné. Voda Otročího jezera byla velice rybnatá.
Pstruzi tam dorůstali značných rozměrů, a jejich váha převyšovala často šedesát liber. Štiky, žraví mníci, lososové majnice, kterým Angličané říkají „modrá ryba“, nesčetná hejna tittamegů, zvaných přírodovědci „bílí corregové“, se hemžili v jezeře. Výživa proto nepůsobila obyvatelům tvrze Reliance mnoho starostí, příroda jim dodávala, čeho potřebovali, a jestliže se na zimu přioděli, jako jsou přioděny lišky, kuny, medvědi a jiná kožešinová zvířata, mohli vzdorovat krutému podnebí.
Vlastní tvrz se skládala z dřevěného domu o jednom patře a přízemí, který sloužil za obydlí veliteli a jeho důstojníkům. Kolem tohoto domu se rozkládaly pravidelně příbytky vojáků, skladiště Společnosti a kanceláře, v nichž se konaly směny. Kaplička, které scházel pouze kněz, a prachárna doplňovaly souhrn tvrzních budov. To všechno bylo obehnáno kůlovou hradbou vysokou dvacet stop, rozsáhlým čtverhranem, hájeným čtyřmi malými baštami s ostře vybíhajícími střechami, jejichž bašty vyvstávaly ve čtyřech rozích. Tvrz tedy byla chráněna proti náhlému přepadu. Tohoto opatření pro bezpečnost bývalo třeba za dřívějších časů, kdy Indiáni nebyli dodavateli Společnosti, nýbrž bojovali za nezávislost svého území, a opatření čelilo rovnou měrou proti jednatelům a vojákům soupeřících družstev, kteří se mnohdy dohadovali o držení a zužitkování této země, bohaté kožešinami.
Společnost Hudsonova zálivu měla tehdy ve službách po celém svém území asi tisíc mužů. Nad svými úředníky a vojáky vykonávala neobmezenou moc, která si osobovala dokonce i právo nad životem i smrtí.
Náčelníci faktorií mohli podle libosti upravovat služné a stanovit cenu spížních potřeb a kožešin. Tento zvyk zbavený všeho dozoru býval nezřídka příčinou, že se dobírali zisku, činícího více než tři sta ze sta.
Ostatně lze vidět z níže podaného přehledu, vyňatého z Cesty kapitána Roberta Ladea, za jakých podmínek byl provozován směnný obchod s Indiány, kteří se stali nyní pravými a nejlepšími lovci Společnosti. Tenkrát bývala bobří kůže jednotkou, kterou se řídily koupě a prodeje.
Indiáni platili za: Pušku 10 bobřích kůží půl libry střelného prachu 1 bobří kůži čtyři libry olova 1 bobří kůži sekeru 1 bobří kůži šest nožů 1 bobří kůži libru skleněného zboží 1 bobří kůži premovaný oblek 6 bobřích kůží oblek bez prýmů 5 bobřích kůží ženské premované šaty 6 bobřích kůží libru tabáku 1 bobří kůži pouzdro na střelný prach 1 bobří kůži hřeben a zrcadlo 2 bobří kůže Avšak do několika let se staly bobří kůže tak vzácnými, že bylo třeba peněžní jednotku změnit. Za obchodní základ nyní slouží kůže bizona. Přijde-li Indián na tvrz, odevzdají mu jednatelé tolik dřevěných známek, kolik přináší kůží, on pak na samém místě tyto známky vymění za rukodělné zboží. Společnost, která mimo to o své újmě určuje cenu předmětů, které kupuje a předmětů, které prodává, nemůže tímto způsobem sebrat znamenitý zisk a také jej ve skutečnosti bere.
Takové zvyky se ustálily v různých faktoriích, a proto i ve tvrzi Reliance. Paní Paulina Barnettová to mohla studovat za svého pobytu, který se protáhl až do dne 16. dubna. Cestovatelka a poručík Hobson spolu často rozmlouvali, osnovali výtečné záměry - a nedají se odstrašit žádnou překážkou. Thomas Black se pak pouštěl do hovoru jen tehdy, když se mluvilo o jeho zvláštním úkolu. Otázka zářivého okolku a červenavých světelných vypouklin na měsíci s ním nerozlučně srostla.
Bylo znát, že zasvětil celý svůj život rozřešení této záhady, a Thomasovi Blackovi se podařilo nakonec vštípit i paní Paulině velmi živou účast pro toto vědecké pozorování. Oba toužili, aby se už octli za polárním kruhem, a jak dlouho se jim ještě zdálo do očekávaného dne 18. července 1860, zejména nedočkavému greenwichskému hvězdáři!
Přípravy k odjezdu mohly začít teprve v polovině března, a měsíc uplynul, než byly skončeny. Bylo dlouhou prací vystrojit takovou výpravu do polárních končin. Potřeba kázala vzít všechno s sebou: potraviny, šatstvo, nádobí, nástroje, zbraně a střelivo.
Četa, jejímž velitelem byl poručík Jasper Hobson, se skládala z důstojníka, dvou poddůstojníků a deseti vojáků, z nichž tři byli ženatí a vezli své manželky sebou. Zde je seznam osob, které setník Craventy vybral z nejráznějších a nejodhodlanějších: 1. poručík Jasper Hobson 2. četař Long 3. desátník Joliffe 4. voják Peterson 5. voják Belcher 6. voják Rae 7. voják Marbre 8. voják Garry 9. voják Pond 10. voják Mac Nap 11. voják Sabine 12. voják Hope 13. voják Kellet Mimo to: 14. paní Raeová 15. paní Joliffová 16. paní Mac Napová Cizinci na tvrzi: 17. paní Paulina Barnettová 18. Madge 19. Thomas Black Všehovšudy devatenáct osob, kteří měli projet několik set mil pustým a málo známým územím. Avšak vzhledem k tomuto záměru jednatelé Společnosti, svezli na tvrz Reliance veškeré potřeby nutné k výpravě. Bylo tu připraveno dvanáctero saní opatřených psími spřeženími. Tato vozidla velice jednoduchá byla pevně sbita z lehkých prken, spojených dohromady příčkami. Nástavkem, vyrobeným z jediného kusu dřeva vzhůru zahnutého jako zobák brusle, mohly saně rozrývat sníh, nebořící se hluboko. Šest psů po dvou zapřažených bylo pro každé saně hybnou silou, tito rozumní a rychlí tahouni, řízení dlouhým řemenem vozky, jsou s to, aby urazili až patnáct mil za hodinu.
Šatstvo cestovatelů se skládalo z oděvů ze sobí kůže, podšitých hustými kožešinami. Všichni měli na sobě spodní vlněný šat, aby byli chráněni proti náhlým změnám počasí, které v této šířce často nastávají. Každý, ať důstojník nebo voják, ať žena nebo muž, byl obut botami z tulení kůže, sešitými šlachami, jaké vyrábějí domorodci s nevyrovnanou zručností. Tato obuv je naprosto nepromokavá a vláčností svých ohybů se výborně hodí k pochodu. K jejím podrážkám lze připnout lyže ze smrkového dřeva dlouhé tři až čtyři stopy, jakési brusle, které unesou váhu člověka i na nejkypřejším sněhu, a na nichž lze ujíždět s náramnou rychlostí, jako ujíždějí bruslaři na ledové hladině. Kožešinové čepice a pásy z daňčí kůže doplňovaly výstroj.
Co se týče zbraní, vzal poručík Hobson s sebou kromě dostatečné zásoby střeliva předepsané pušky, vydané Společností, pistole a několik vojenských šavlí, z náčiní sekery, pily, širočiny a jiné tesařské nástroje, z jiných předmětů všechno, čeho bylo zapotřebí k zařízení faktorie za těchto poměrů, mimo jiné kamna, tavící pec, dvě vývěvy k provětrávání a halkettboat, jakousi kaučukovou loďku, která se nadme, kdykoliv se jí chce užít.
V záležitosti potravin bylo možno spoléhat na lovce výpravy. Někteří z vojáků byli obratnými myslivci, a v polárních krajinách není nouze o soby. Celé indiánské kmeny nebo eskymácké obyvatelstvo nemajíce chleba nebo jiné potravy, živí se jedině touto zvěřinou, která je hojná a chutná. Bylo však třeba počítat s nevyhnutelnými průtahy a všelijakými potížemi a s sebou vzali zásobu spíže. Bylo to zubří maso, losí a daňčí, ulovené na dlouhých honbách, konaných jižně od jezera, „corn-beef“, kterou lze uchovat donekonečna, indiánské přípravky, v kterých usušené maso na nejjemnější prášek rozmělněné zachovává ve velmi malém objemu všechny své hodnoty. Takto upravené maso není třeba ani vařit, a poskytuje v této podobě velice vydatný pokrm.
Z lihovin naložil poručík Hobson také několik soudků kořalky a whisky ostatně hodlal co nejvíce těmito pálenými nápoji šetřit, které jsou ve studeném podnebí lidskému zdraví škodlivé. Ale za to jej opatřila Společnost přenosnou lékárničkou a hojnou zásobou citronové šťávy, citronů a jiných přírodních plodin, které jsou nezbytné k léčení kurdějí v těchto krajinách tak hrozných, anebo k jejich zamezení v čas potřeby. Kromě toho byli všichni muži pečlivě vybráni, nebyli ani příliš tlustí, ani příliš hubení, poněvadž pobytem dlouhých let si zvykli na zdejší kruté podnebí, aby lépe snášeli svízele výpravy k Severnímu ledovému oceánu. Ostatně byli to lidé hodní, odvážní a neohrožení, kteří se účastnili dobrovolně. Byl jim vyměřen dvojnásobný plat na všechen čas jejich pobytu na pozemní americké pevnině, když se jim podaří usadit se za sedmdesátou rovnoběžkou.
Zvláštní, poněkud pohodlnější saně byly upraveny pro paní Paulinu Barnettovou a její věrnou Madge. Srdnatá žena nechtěla, aby se s ní zacházelo jinak, než se spolucestujícími, proto musela vyhovět prosbám setníka, který se ostatně řídil pouze přáním Společnosti. Proto nezbylo paní Paulině nic jiného, než se podrobit.
Hvězdáře Thomase Blacka pak měly saně, které ho přivezly na tvrz Reliance dopravit s jeho nepatrnými vědeckými zavazadly až k jeho cíli. Hvězdářské nástroje, ostatně nečetné, dalekohled k měsíčnímu pozorování, sextant k určování šířky, časoměr k stanovení délky, několik map, několik knih - to všechno bylo naloženo na tyto saně, a Thomas Black právem doufal, že jeho věrní psi ho nezanechají někde na cestě.
Lze si pomyslet, že nebylo zapomenuto ani na potravu pro zápřeže.
Skládaly se všeho všudy ze sedmdesáti dvou psů, hotového stáda, které bylo třeba cestou krmit, a lovci výpravy se měli zvláště starat o jejich obživu. Tato rozumná a silná zvířata byla koupena od Indiánů Chippewayů, kteří umějí kupodivu vycvičit psy pro tuto krušnou službu.
Všechny tyto přípravy malé čety na cestu byly konány obratně.
Poručík Jasper Hobson se jim věnoval s chvályhodnou horlivostí. Byl hrdý nad tímto úkolem a nadšen pro své povinnosti, nechtěl zanedbat nic, co by ohrozilo úspěch. Desátník Joliffe, vždy velice zaměstnaný, se osvědčoval jako mnohonásobně činný, aniž byl příliš platný, avšak přítomnost jeho ženy byla a měla být výpravě velice užitečná. Paní Paulina Barnettová přilnula přátelstvím k této rozumné a čiperné Kanaďance rusých vlasů a velkých milých očí.
Rozumí se samosebou, že setník Craventy neopomenul nic, co by vedlo k úspěchu podniku. Pokyny, jichž se mu dostalo od vrchních jednatelů Společnosti, svědčily, jakou důležitost přikládali zdaru výpravy a založení nové faktorie za sedmdesátou rovnoběžkou. Lze tedy říci, že bylo učiněno všechno, aby člověk dorazil k vytčenému cíli.
Nepostaví ale příroda nepřekonatelné překážky postupu odvážného poručíka? To nemohl nikdo předvídat!
