×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Sever proti Jihu - Jules Verne, IX OČEKÁVÁNÍ

IX OČEKÁVÁNÍ Takové byly první důsledky Burbankova ušlechtilého činu, jímž osvobodil otroky před příchodem federálních armád. Texar a jeho stoupenci byli teď pány města i celého hrabství; směli páchat ty největší špatnosti, jak to vyhovovalo jejich zvráceným sklonům. Jestliže Španěl nemohl dostat Jamese Burbanka za mříže na základě mlhavých nařčení, mohl nyní dospět k témuž cíli za pomoci jacksonvillského obyvatelstva, z valné části pobouřeného chováním soudu vůči farmáři z Camdless Bay. Po propuštění protiotrokářského majitele plantáží, který vyhlásil svobodu na celém svém panství a veřejně vyznal, že je přívržencem Severu, nedalo Texarovi mnoho práce poštvat proti soudu místní spodinu a přivést město na pokraj revoluce. Svrhl zkompromitované úředníky a na jejích místo dosadil své lidi. Z nich vytvořil výbor, v němž zasedalo také několik bělochů a Floriďanů španělského původu. Kromě toho si zajistil ještě vojsko, delší dobu už zpracovávané, které bylo s městskou sebrankou jedna ruka. A tak měl Texar obyvatelstvo okresu ve své moci.

Je třeba říci, že Burbankovo chování vzbudilo u většiny osadníků po obou březích Svatého Jana nesouhlas. Měli strach, že jejich otroci budou chtít, aby následovali Burbankova příkladu. Plantážníci byli z valné většiny přívrženci otroctví. Jen s krajní nevolí sledovali pochod federálních vojsk a byli rozhodnuti bojovat proti unionistům.

Za těchto okolností nikoho nepřekvapí, že se Texar prosadil, byť i jeho osoba nevzbuzovala přílišnou úctu: hájil přece zájmy většiny. Prosazoval ovšem spíše svou osobní moc, než aby se staral o zformování vojenské obrany či o odražení flotily komodora Duponta. Odpovídalo to stejně jeho nízké povaze.

A poněvadž ze všeho nejvíc nenáviděl Burbankovu rodinu, bylo první Texarovou starostí odpovědět na osvobození otroků v Camdless Bay opatřením, podle kterého každý svobodný černoch musí do osmačtyřiceti hodin opustit Floridu.

Většina s tímto nařízením souhlasila, ačkoli bylo zcela svévolné. Ano, svévolné, bezprávné a neudržitelné. James Burbank byl v právu, když osvobodil své černochy. Odedávna takové právo existovalo. Mohl ho použít ještě před vypuknutím občanské války, která Spojené státy rozdělila právě v otázce otroctví. Toto právo nebylo zrušeno. Proto bylo Texarovo nařízení protiprávní a protizákonné.

Texarovi šlo v podstatě o něco docela jiného. Chtěl zbavit Camdless Bay jeho obránců.

To na Hrádku okamžitě pochopili. Možná že by bylo bývalo lepší počkat na příhodnější dobu, aby James Burbank mohl jednat bez nebezpečí. Víme však, že pan Burbank byl před soudem nařčen z bezzásadovosti: Aby vyvrátil tuto urážku, a neovládaje své rozhořčení, prohlásil veřejně, že černochy osvobodí, což také učinil.

Postavení Burbankovy rodiny a jejích hostů se tím velice zhoršilo. Bylo zapotřebí co nejrychleji učinit potřebná opatření.

Především se vyskytl návrh — a diskutovalo se o něm ještě téhož večera —, zda by se nemělo osvobození černochů zrušit. Nikoli! To by na věci nic neměnilo. Texar by sotva vzal takový pozdní obrat na vědomí. Ostatně černoši, když se dověděli o rozhodnutí nových vládců Jacksonvillu, následovali Zermina příkladu: roztrhali své osvobozovací výměry. Všichni byli ochotni stát se znovu otroky, jen aby nemuseli opustit Camdless Bay a Floridu, všichni byli ochotni čekat na své osvobození do té doby, než jim je poskytne stát.

Bylo to však nutné? Což by nehájili plantáže, které byly jejich opravdovým domovem, po boku svého pána se stejným zápalem i jako svobodní lidé? Docela určitě ano. Zerma se v tomto směru za všechny zaručila. A právem! Nazítří se o tom mohli majitelé panství přesvědčit. Jako odpověď na opatření jacksonvillských úřadů projevovali černoši Burbankovým tím větší oddanost. Bude-li chtít Texar své nařízení uskutečnit, postaví se mu na odpor. Použije-li síly, odpovědí mu také silou. „Ostatně,“ pravil Edward Carrol, „události nás bezmála předbíhají. Dva dny, možná jen čtyřiadvacet hodin, a otrokářský problém na Floridě bude vyřešen. Snad už pozítří obsadí federální flotila svatojanské ústí a pak…“ „Co když vojsko Konfederace bude klást odpor?“ poznamenal pan Stannard. „V tom případě dlouho nevydrží,“ pravil Edward Carrol. „Bez loďstva a dělových člunů mohou těžko zastavit postup komodora Duponta, stejně jako nezabrání vylodění Shermanových jednotek. Jakmile získají Fernandinu, Jacksonville a Svatý Augustin, jsou seveřané pány Floridy. A Texarovi a jeho pomocníkům nezbude než utéct…“ „Toho člověka se ovšem musíme zmocnit!“ vykřikl James Burbank. „Jsem zvědav, jaké by si vymyslil alibi, kdyby se dostal do rukou federální justice, která by ho soudila za jeho zločiny.“ Nazítří 1. března byli všichni ve střehu, bedlivě pozorujíce okolí. Toho dne ještě nebezpečí plantážím nehrozilo. Texarův výnos nabýval platnosti do osmačtyřiceti hodin. James Burbank, který nehodlal rozkaz splnit, získal tedy čas k nejnutnějším obranným opatřením. Bylo však také důležité opatřovat si pravidelné zprávy z bojiště, neboť mohly mít bezprostřední vliv na vývoj událostí. James Burbank se vydal se švagrem na průzkum pravého břehu směrem k ústí Svatého Jana. V prostoru asi deseti mil projeli široký pruh země zakončený výspou s majákem v San Pablu. V místech, kde se na druhém břehu rozkládá město Jacksonville, mohli podle počtu lodí zjistit, zda se chystá, nebo nechystá výprava proti Camdless Bay. Za půl hodiny minuli oba jezdci hranici plantáží a pokračovali v cestě k severu.

V téže době se procházely paní Burbanková s Alicí v parku a živě diskutovaly. Pan Stannard se je snažil uklidnit, ale moc se mu to nedařilo, neboť obě se obávaly, že v nejbližší době dojde ke katastrofě.

Mezitím se Zerma vypravila k černošským chatám. Nikdo tu zřejmě pohrůžku o vyhoštění nevzal na vědomí, ačkoli o Texarově rozkazu věděli všichni. Jako obvykle vydali se černoši do práce. Stejně jako jejich bývalí páni, i oni se chtěli bránit. Kdo je mohl ostatně jako svobodné občany vyhánět ze země, kterou si zvolili jako svou vlast? O všech těchto věcech informovala Zerma svou paní. Na své zaměstnance v Camdless Bay se věru mohli spolehnout.

Nezbývalo než vyčkat návratu Jamese Burbanka a Edwarda Carrola. V té době — 1. března — se docela dobře mohla před San Pablem objevit federální flotila, chystající se obsadit ústí Svatého Jana. Jižané by nebyli schopni postavit proti tomuto útoku dost vojáků a noví páni v bezprostředně ohroženém Jacksonvillu by už nestačili uskutečnit své záměry proti osvobozeným otrokům v Camdless Bay.

Mezitím správce Perry konal svou každodenní obhlídku stavenišť a dílen. Také on musel konstatovat, že nálada mezi černochy byla velmi dobrá. Ač nerad, přece uznával, že i po osvobození pracovali černoši se stejným úsilím jako dříve a že jejich vztah k rodině Jamese Burbanka se nezměnil. Byli pevně rozhodnuti čelit jakýmkoli násilnostem jacksonvillské lůzy. Pan Perry jako důsledný zastánce otroctví byl přesvědčen, že tyto ušlechtilé city nemohou černochům dlouho vydržet.

Za těchto úvah potkal správce nadutého Pygmalióna, který dával své uspokojení najevo ještě zřetelněji než včera. Když si tak vykračoval s hlavou v oblacích a s rukama za zády, nikdo nemohl být na pochybách, že má před sebou svobodného člověka. Však také vůbec nepracoval.

„Ach, dobrý den, pane Perry,“ pozdravil blahosklonně.

„Co tu děláš, lenochu?“ „Tak. Procházím se. Copak nemám právo lenošit, když už nejsem hnusným otrokem a když mám osvobozovací výměr v kapse?“ „A kdo myslíš, že tě bude živit, Pygu?“ „No já, pane Perry.“ „A jak?“ „Budu přece jíst.“ „A kdo ti dá jídlo?“ „Můj pán.“ „Tvůj pán! Copak jsi, hlupáku, zapomněl, že už nemáš pána?“ „Nezapomněl. Nemám pána a nebudu ho mít — a pan Burbank mě přesto z plantáží nevyžene, protože — a to se nevychloubám! — nějakou tu práci ještě zastanu.“ „Naopak. Vyhodí tě!“ „Vyhodí?“ „Určitě. Dokud jsi mu patřil, musel si tě nechat, i když jsi nic nedělal. Jenže teď už mu nenáležíš, a nebudeš-li pracovat, tak tě zkrátka a dobře vyhodí, a moc rád potom uvidím, co budeš, blázne, dělat s tou svou svobodou.“ Po pravdě řečeno, Pyg se na tuto otázku díval docela jinak. „A vy si, pane Perry, myslíte,“ začal po chvíli černoch, „že by pan Burbank mohl být tak krutý a…“ „Jakýpak krutý,“ odpověděl správce. „Nemůže nic jiného dělat, to je samozřejmé. Ostatně ať pan Burbank chce anebo nechce, existuje výnos jacksonvillské městské správy, podle něhož musí všichni osvobození černoši opustit území Floridy.“ „A je to pravda?“ „Pravda pravdoucí a uvidíme, co teď bez pána dokážete.“ „Ale já nechci odejít z Camdless Bay!“ vykřikl Pygmalión. „Jsem přece svobodný!“ „Ano. Svobodně můžeš odejít, ale tvá svoboda tě neopravňuje, abys tu zůstal. Hleď si jen sbalit a jít!“ „A kam mám jít?“ „Kam chceš.“ „Konečně, když jsem svobodný…,“ znovu začal Pygmalión. „Jak vidíš, je ti to málo platné.“ „Co tedy mám dělat, pane Perry?“ „Co máš dělat? Dobře poslouchej, a dokážeš-li to, snaž se řídit mou radou.“ „Poslouchám, pane.“ „Ty jsi svobodný, že?“ „Ano, samozřejmě, tady v kapse mám osvobozovací výměr.“ „Tak ho roztrhej!“ „Nikdy!“ „V tom případě máš už jen jednu možnost, jak se udržet v zemi.“ „Jakou?“ „Změnit barvu, pitomče! Pospěš si, Pygu! Až budeš bílý, nikdo tě z Camdless Bay nevyžene. Jinak musíš pryč.“ Správce, uspokojen lekcí, kterou udělil domýšlivému Pygovi, se na místě otočil a odcházel. Pygmalión zůstal stát v hlubokém zamyšlení.

To, že není otrokem, nestačí, aby zde mohl zůstat. Musel by být bělochem. Ale jak se jím, u čerta, má stát, když mu příroda dala barvu černou jako eben?

Krátce před polednem se James Burbank a Edward Carrol vrátili. V okolí Jacksonvillu nezjistili nic podezřelého. Lodě byly na obvyklých místech buď v přístavu, nebo v průplavu. Několik vojenských jednotek se nicméně dalo na druhém břehu do pohybu. Na levém břehu Svatého Jana se ukázalo několik jižanských oddílů. Postupovaly na sever směrem k okresu Nassau. Zdálo se, že Camdless Bay není zatím ohroženo.

Na samém konci ústí řeky si James Burbank se svým průvodcem prohlédli širé moře. Nikde nebylo vidět jedinou plachtu nebo mráček kouře, který by naznačoval přítomnost lodní flotily. Nezjistili žádná bezpečnostní opatření, neviděli ani palebná postavení, ani zákopy. Kdyby se federální lodstvo objevilo v zátoce nassauské či přímo v ústí Svatého Jana, nesetkalo by se s pražádným odporem. Pouze maják u Pabla nebyl v provozu. Svítilna byla odmontována, a nemohla proto ozařovat průliv, což omezovalo pohyb loďstva, ovšem pouze v noci.

Takové zprávy přinesli pánové Burbank a Carrol, když se vrátili k obědu.

„Tak, to bychom měli,“ poznamenal pan Stannard, „Trochu mě však znepokojuje, že se dosud neobjevila flotila komodora Duponta. Nedovedu si to zpoždění vysvětlit.“ „Správně,“ připojil Edward Carrol, „kdyby se flotila vydala předevčírem na cestu ze zátoky svatého Ondřeje, mohla by už dnes být před Fernandinou.“ „V poslední době bylo špatné počasí,“ vmísil se do rozhovoru James Burbank. „Je docela dobře možné, že západní vítr donutil Duponta vyplout na širé moře. Dnes ráno se vítr utišil, a tak bych se nedivil, kdyby v noci…“ „Pane Burbanku,“ poznamenala Alice, „jak by mohla Dupontova flotila proniknout dnes v noci do ústí Svatého Jana, když maják v Pablu nesvítí?“ „Do ústí řeky proniknout nemůže, to máš pravdu, drahá, Alice,“ pravil pan Burbank, „ale dřív než zaútočí na Svatý Jan, musí se federální vojsko zmocnit ostrova Amélia a pevnosti Fernandina, aby ovládalo železnici ze Cedaru do Keys. Počítám, že loďstvo komodora Duponta se tu objeví tak za tři čtyři dny.“ „Máš pravdu, Jamesi,“ vložil se do rozhovoru Edward Carrol, „a doufám, že po dobytí Fernandiny zatroubí konfederovaní k ústupu. Možná že jejich jednotky opustí Jacksonville dříve, než tam dorazí dělové čluny. V tom případě by nám nehrozilo ze strany Texara a jeho vzbouřenců žádné nebezpečí.“ „Je to docela dobře možné, přátelé,“ odpověděl pan Burbank. „Naši bezpečnost zajistí třeba pouhý vstup federálních vojsk na území Floridy. A co na plantážích? Nic nového?“ „Nic, pane Burbanku,“ odpověděla slečna Alice. „Zerma říkala, že černoši nastoupili všude do práce. Do jednoho prý by se obětovali pro Camdless Bay.“ „Doufejme, že nebudou mít příležitost osvědčit tímto způsobem svou věrnost. Moc bych se divil, kdyby ti darebáci, co vystřídali slušné lidi, neutekli z Jacksonvillu, jakmile zjistí, že federální vojsko je na obzoru. Nicméně se musíme mít na,pozoru. Po obědě se podíváme s Carrolem na nejohroženější část plantáží. Nešel byste, Stannarde, s námi? Nerad bych, abyste tu byli se slečnou Alicí vystaveni většímu nebezpečí než v Jacksonvillu. Kdyby k něčemu došlo, nikdy bych si neodpustil, že jsem váš sem pozval.“ „Drahý Jamesi,“ odpověděl Stannard, „v Jacksonvillu bychom se určitě stali obětí represálií jako všichni ostatní odpůrci otroctví.“ „V každém případě si, pane Burbanku, myslím,“ dodala Alice, „že je lepší podstoupit nebezpečí, můžeme-li je sdílet s vámi.“ Během odpoledne navštívil pan Burbank se svými přáteli několik chat. Provázel je pan Perry. Zjistili, že nálada mezi černochy je znamenitá.

Po skončení obhlídky se všichni vrátili do Hrádku.“ Večer uběhl ještě klidněji než včera. Protože z Jacksonvillu nedošly žádné zprávy, domnívali se všichni, že Texar buď od svých hrozeb upustil, anebo neměl čas je uskutečnit.

Nicméně se na noc učinila přísná bezpečnostní opatření. Správce Perry a jeho pomocníci zorganizovali na celém panství — a zejména při pobřeží Svatého Jana — hlídky. Při poplachu se měli černoši soustředit za dřevěnou bránou. U vnější branky byla postavena stráž.

Několikrát za noc se James Burbank a jeho přátelé šli přesvědčit, zda jejich rozkazy byly splněny. Až do východu slunce vládl na panství Camdless Bay naprostý klid.


IX OČEKÁVÁNÍ

 

Takové byly první důsledky Burbankova ušlechtilého činu, jímž osvobodil otroky před příchodem federálních armád.

Texar a jeho stoupenci byli teď pány města i celého hrabství; směli páchat ty největší špatnosti, jak to vyhovovalo jejich zvráceným sklonům. Jestliže Španěl nemohl dostat Jamese Burbanka za mříže na základě mlhavých nařčení, mohl nyní dospět k témuž cíli za pomoci jacksonvillského obyvatelstva, z valné části pobouřeného chováním soudu vůči farmáři z Camdless Bay. Po propuštění protiotrokářského majitele plantáží, který vyhlásil svobodu na celém svém panství a veřejně vyznal, že je přívržencem Severu, nedalo Texarovi mnoho práce poštvat proti soudu místní spodinu a přivést město na pokraj revoluce. Svrhl zkompromitované úředníky a na jejích místo dosadil své lidi. Z nich vytvořil výbor, v němž zasedalo také několik bělochů a Floriďanů španělského původu. Kromě toho si zajistil ještě vojsko, delší dobu už zpracovávané, které bylo s městskou sebrankou jedna ruka. A tak měl Texar obyvatelstvo okresu ve své moci.

Je třeba říci, že Burbankovo chování vzbudilo u většiny osadníků po obou březích Svatého Jana nesouhlas. Měli strach, že jejich otroci budou chtít, aby následovali Burbankova příkladu. Plantážníci byli z valné většiny přívrženci otroctví. Jen s krajní nevolí sledovali pochod federálních vojsk a byli rozhodnuti bojovat proti unionistům.

Za těchto okolností nikoho nepřekvapí, že se Texar prosadil, byť i jeho osoba nevzbuzovala přílišnou úctu: hájil přece zájmy většiny. Prosazoval ovšem spíše svou osobní moc, než aby se staral o zformování vojenské obrany či o odražení flotily komodora Duponta. Odpovídalo to stejně jeho nízké povaze.

A poněvadž ze všeho nejvíc nenáviděl Burbankovu rodinu, bylo první Texarovou starostí odpovědět na osvobození otroků v Camdless Bay opatřením, podle kterého každý svobodný černoch musí do osmačtyřiceti hodin opustit Floridu.

Většina s tímto nařízením souhlasila, ačkoli bylo zcela svévolné. Ano, svévolné, bezprávné a neudržitelné. James Burbank byl v právu, když osvobodil své černochy. Odedávna takové právo existovalo. Mohl ho použít ještě před vypuknutím občanské války, která Spojené státy rozdělila právě v otázce otroctví. Toto právo nebylo zrušeno. Proto bylo Texarovo nařízení protiprávní a protizákonné.

Texarovi šlo v podstatě o něco docela jiného. Chtěl zbavit Camdless Bay jeho obránců.

To na Hrádku okamžitě pochopili. Možná že by bylo bývalo lepší počkat na příhodnější dobu, aby James Burbank mohl jednat bez nebezpečí. Víme však, že pan Burbank byl před soudem nařčen z bezzásadovosti: Aby vyvrátil tuto urážku, a neovládaje své rozhořčení, prohlásil veřejně, že černochy osvobodí, což také učinil.

Postavení Burbankovy rodiny a jejích hostů se tím velice zhoršilo. Bylo zapotřebí co nejrychleji učinit potřebná opatření.

Především se vyskytl návrh — a diskutovalo se o něm ještě téhož večera —, zda by se nemělo osvobození černochů zrušit. Nikoli! To by na věci nic neměnilo. Texar by sotva vzal takový pozdní obrat na vědomí. Ostatně černoši, když se dověděli o rozhodnutí nových vládců Jacksonvillu, následovali Zermina příkladu: roztrhali své osvobozovací výměry. Všichni byli ochotni stát se znovu otroky, jen aby nemuseli opustit Camdless Bay a Floridu, všichni byli ochotni čekat na své osvobození do té doby, než jim je poskytne stát.

Bylo to však nutné? Což by nehájili plantáže, které byly jejich opravdovým domovem, po boku svého pána se stejným zápalem i jako svobodní lidé? Docela určitě ano. Zerma se v tomto směru za všechny zaručila. A právem! Nazítří se o tom mohli majitelé panství přesvědčit. Jako odpověď na opatření jacksonvillských úřadů projevovali černoši Burbankovým tím větší oddanost. Bude-li chtít Texar své nařízení uskutečnit, postaví se mu na odpor. Použije-li síly, odpovědí mu také silou. „Ostatně,“ pravil Edward Carrol, „události nás bezmála předbíhají. Dva dny, možná jen čtyřiadvacet hodin, a otrokářský problém na Floridě bude vyřešen. Snad už pozítří obsadí federální flotila svatojanské ústí a pak…“

„Co když vojsko Konfederace bude klást odpor?“ poznamenal pan Stannard.

„V tom případě dlouho nevydrží,“ pravil Edward Carrol. „Bez loďstva a dělových člunů mohou těžko zastavit postup komodora Duponta, stejně jako nezabrání vylodění Shermanových jednotek. Jakmile získají Fernandinu, Jacksonville a Svatý Augustin, jsou seveřané pány Floridy. A Texarovi a jeho pomocníkům nezbude než utéct…“

„Toho člověka se ovšem musíme zmocnit!“ vykřikl James Burbank. „Jsem zvědav, jaké by si vymyslil alibi, kdyby se dostal do rukou federální justice, která by ho soudila za jeho zločiny.“

Nazítří 1. března byli všichni ve střehu, bedlivě pozorujíce okolí. Toho dne ještě nebezpečí plantážím nehrozilo. Texarův výnos nabýval platnosti do osmačtyřiceti hodin. James Burbank, který nehodlal rozkaz splnit, získal tedy čas k nejnutnějším obranným opatřením. Bylo však také důležité opatřovat si pravidelné zprávy z bojiště, neboť mohly mít bezprostřední vliv na vývoj událostí. James Burbank se vydal se švagrem na průzkum pravého břehu směrem k ústí Svatého Jana. V prostoru asi deseti mil projeli široký pruh země zakončený výspou s majákem v San Pablu. V místech, kde se na druhém břehu rozkládá město Jacksonville, mohli podle počtu lodí zjistit, zda se chystá, nebo nechystá výprava proti Camdless Bay. Za půl hodiny minuli oba jezdci hranici plantáží a pokračovali v cestě k severu.

V téže době se procházely paní Burbanková s Alicí v parku a živě diskutovaly. Pan Stannard se je snažil uklidnit, ale moc se mu to nedařilo, neboť obě se obávaly, že v nejbližší době dojde ke katastrofě.

Mezitím se Zerma vypravila k černošským chatám. Nikdo tu zřejmě pohrůžku o vyhoštění nevzal na vědomí, ačkoli o Texarově rozkazu věděli všichni. Jako obvykle vydali se černoši do práce. Stejně jako jejich bývalí páni, i oni se chtěli bránit. Kdo je mohl ostatně jako svobodné občany vyhánět ze země, kterou si zvolili jako svou vlast? O všech těchto věcech informovala Zerma svou paní. Na své zaměstnance v Camdless Bay se věru mohli spolehnout.

Nezbývalo než vyčkat návratu Jamese Burbanka a Edwarda Carrola. V té době — 1. března — se docela dobře mohla před San Pablem objevit federální flotila, chystající se obsadit ústí Svatého Jana. Jižané by nebyli schopni postavit proti tomuto útoku dost vojáků a noví páni v bezprostředně ohroženém Jacksonvillu by už nestačili uskutečnit své záměry proti osvobozeným otrokům v Camdless Bay.

Mezitím správce Perry konal svou každodenní obhlídku stavenišť a dílen. Také on musel konstatovat, že nálada mezi černochy byla velmi dobrá. Ač nerad, přece uznával, že i po osvobození pracovali černoši se stejným úsilím jako dříve a že jejich vztah k rodině Jamese Burbanka se nezměnil. Byli pevně rozhodnuti čelit jakýmkoli násilnostem jacksonvillské lůzy. Pan Perry jako důsledný zastánce otroctví byl přesvědčen, že tyto ušlechtilé city nemohou černochům dlouho vydržet.

Za těchto úvah potkal správce nadutého Pygmalióna, který dával své uspokojení najevo ještě zřetelněji než včera. Když si tak vykračoval s hlavou v oblacích a s rukama za zády, nikdo nemohl být na pochybách, že má před sebou svobodného člověka. Však také vůbec nepracoval.

„Ach, dobrý den, pane Perry,“ pozdravil blahosklonně.

„Co tu děláš, lenochu?“

„Tak. Procházím se. Copak nemám právo lenošit, když už nejsem hnusným otrokem a když mám osvobozovací výměr v kapse?“

„A kdo myslíš, že tě bude živit, Pygu?“

„No já, pane Perry.“

„A jak?“

„Budu přece jíst.“

„A kdo ti dá jídlo?“

„Můj pán.“

„Tvůj pán! Copak jsi, hlupáku, zapomněl, že už nemáš pána?“

„Nezapomněl. Nemám pána a nebudu ho mít — a pan Burbank mě přesto z plantáží nevyžene, protože — a to se nevychloubám! — nějakou tu práci ještě zastanu.“

„Naopak. Vyhodí tě!“

„Vyhodí?“

„Určitě. Dokud jsi mu patřil, musel si tě nechat, i když jsi nic nedělal. Jenže teď už mu nenáležíš, a nebudeš-li pracovat, tak tě zkrátka a dobře vyhodí, a moc rád potom uvidím, co budeš, blázne, dělat s tou svou svobodou.“

Po pravdě řečeno, Pyg se na tuto otázku díval docela jinak.

„A vy si, pane Perry, myslíte,“ začal po chvíli černoch, „že by pan Burbank mohl být tak krutý a…“

„Jakýpak krutý,“ odpověděl správce. „Nemůže nic jiného dělat, to je samozřejmé. Ostatně ať pan Burbank chce anebo nechce, existuje výnos jacksonvillské městské správy, podle něhož musí všichni osvobození černoši opustit území Floridy.“

„A je to pravda?“

„Pravda pravdoucí a uvidíme, co teď bez pána dokážete.“

„Ale já nechci odejít z Camdless Bay!“ vykřikl Pygmalión. „Jsem přece svobodný!“

„Ano. Svobodně můžeš odejít, ale tvá svoboda tě neopravňuje, abys tu zůstal. Hleď si jen sbalit a jít!“

„A kam mám jít?“

„Kam chceš.“

„Konečně, když jsem svobodný…,“ znovu začal Pygmalión.

„Jak vidíš, je ti to málo platné.“

„Co tedy mám dělat, pane Perry?“

„Co máš dělat? Dobře poslouchej, a dokážeš-li to, snaž se řídit mou radou.“

„Poslouchám, pane.“

„Ty jsi svobodný, že?“

„Ano, samozřejmě, tady v kapse mám osvobozovací výměr.“

„Tak ho roztrhej!“

„Nikdy!“

„V tom případě máš už jen jednu možnost, jak se udržet v zemi.“

„Jakou?“

„Změnit barvu, pitomče! Pospěš si, Pygu! Až budeš bílý, nikdo tě z Camdless Bay nevyžene. Jinak musíš pryč.“

Správce, uspokojen lekcí, kterou udělil domýšlivému Pygovi, se na místě otočil a odcházel.

Pygmalión zůstal stát v hlubokém zamyšlení.

To, že není otrokem, nestačí, aby zde mohl zůstat. Musel by být bělochem. Ale jak se jím, u čerta, má stát, když mu příroda dala barvu černou jako eben?

Krátce před polednem se James Burbank a Edward Carrol vrátili. V okolí Jacksonvillu nezjistili nic podezřelého. Lodě byly na obvyklých místech buď v přístavu, nebo v průplavu. Několik vojenských jednotek se nicméně dalo na druhém břehu do pohybu. Na levém břehu Svatého Jana se ukázalo několik jižanských oddílů. Postupovaly na sever směrem k okresu Nassau. Zdálo se, že Camdless Bay není zatím ohroženo.

Na samém konci ústí řeky si James Burbank se svým průvodcem prohlédli širé moře. Nikde nebylo vidět jedinou plachtu nebo mráček kouře, který by naznačoval přítomnost lodní flotily. Nezjistili žádná bezpečnostní opatření, neviděli ani palebná postavení, ani zákopy. Kdyby se federální lodstvo objevilo v zátoce nassauské či přímo v ústí Svatého Jana, nesetkalo by se s pražádným odporem. Pouze maják u Pabla nebyl v provozu. Svítilna byla odmontována, a nemohla proto ozařovat průliv, což omezovalo pohyb loďstva, ovšem pouze v noci.

Takové zprávy přinesli pánové Burbank a Carrol, když se vrátili k obědu.

„Tak, to bychom měli,“ poznamenal pan Stannard, „Trochu mě však znepokojuje, že se dosud neobjevila flotila komodora Duponta. Nedovedu si to zpoždění vysvětlit.“

„Správně,“ připojil Edward Carrol, „kdyby se flotila vydala předevčírem na cestu ze zátoky svatého Ondřeje, mohla by už dnes být před Fernandinou.“

„V poslední době bylo špatné počasí,“ vmísil se do rozhovoru James Burbank. „Je docela dobře možné, že západní vítr donutil Duponta vyplout na širé moře. Dnes ráno se vítr utišil, a tak bych se nedivil, kdyby v noci…“

„Pane Burbanku,“ poznamenala Alice, „jak by mohla Dupontova flotila proniknout dnes v noci do ústí Svatého Jana, když maják v Pablu nesvítí?“

„Do ústí řeky proniknout nemůže, to máš pravdu, drahá, Alice,“ pravil pan Burbank, „ale dřív než zaútočí na Svatý Jan, musí se federální vojsko zmocnit ostrova Amélia a pevnosti Fernandina, aby ovládalo železnici ze Cedaru do Keys. Počítám, že loďstvo komodora Duponta se tu objeví tak za tři čtyři dny.“

„Máš pravdu, Jamesi,“ vložil se do rozhovoru Edward Carrol, „a doufám, že po dobytí Fernandiny zatroubí konfederovaní k ústupu. Možná že jejich jednotky opustí Jacksonville dříve, než tam dorazí dělové čluny. V tom případě by nám nehrozilo ze strany Texara a jeho vzbouřenců žádné nebezpečí.“

„Je to docela dobře možné, přátelé,“ odpověděl pan Burbank. „Naši bezpečnost zajistí třeba pouhý vstup federálních vojsk na území Floridy. A co na plantážích? Nic nového?“

„Nic, pane Burbanku,“ odpověděla slečna Alice. „Zerma říkala, že černoši nastoupili všude do práce. Do jednoho prý by se obětovali pro Camdless Bay.“

„Doufejme, že nebudou mít příležitost osvědčit tímto způsobem svou věrnost. Moc bych se divil, kdyby ti darebáci, co vystřídali slušné lidi, neutekli z Jacksonvillu, jakmile zjistí, že federální vojsko je na obzoru. Nicméně se musíme mít na,pozoru. Po obědě se podíváme s Carrolem na nejohroženější část plantáží. Nešel byste, Stannarde, s námi? Nerad bych, abyste tu byli se slečnou Alicí vystaveni většímu nebezpečí než v Jacksonvillu. Kdyby k něčemu došlo, nikdy bych si neodpustil, že jsem váš sem pozval.“

„Drahý Jamesi,“ odpověděl Stannard, „v Jacksonvillu bychom se určitě stali obětí represálií jako všichni ostatní odpůrci otroctví.“

„V každém případě si, pane Burbanku, myslím,“ dodala Alice, „že je lepší podstoupit nebezpečí, můžeme-li je sdílet s vámi.“

Během odpoledne navštívil pan Burbank se svými přáteli několik chat. Provázel je pan Perry. Zjistili, že nálada mezi černochy je znamenitá.

Po skončení obhlídky se všichni vrátili do Hrádku.“ Večer uběhl ještě klidněji než včera. Protože z Jacksonvillu nedošly žádné zprávy, domnívali se všichni, že Texar buď od svých hrozeb upustil, anebo neměl čas je uskutečnit.

Nicméně se na noc učinila přísná bezpečnostní opatření. Správce Perry a jeho pomocníci zorganizovali na celém panství — a zejména při pobřeží Svatého Jana — hlídky. Při poplachu se měli černoši soustředit za dřevěnou bránou. U vnější branky byla postavena stráž.

Několikrát za noc se James Burbank a jeho přátelé šli přesvědčit, zda jejich rozkazy byly splněny. Až do východu slunce vládl na panství Camdless Bay naprostý klid.