×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Sever proti Jihu - Jules Verne, II CAMDLESS BAY

II CAMDLESS BAY

Sídlo Jamese Burbanka se nazývalo Camdless Bay. Bohatý osadník tu bydlel s celou svou rodinou, jméno dostaly plantáže podle jedné ze zátok ležící nedaleko Jacksonvillu na protějším břehu řeky. Styk mezi městem a Burbankovými byl poměrně velmi snadný. Stačila dobrá loď, severní nebo jižní vítr, odliv pro cestu tam, příliv pro plavbu zpět — a třímílová vzdálenost mezi Camdless Bay a hlavním městem duvalského okresu byla překonána za necelou hodinu.

Burbankovo panství bylo z nejkrásnějších v celém kraji. K rodinnému majetku patřilo i několik dalších důležitých nemovitostí ve státě New Jersey, sousedícím se státem New York.

Volba místa na pravém břehu Svatého Jana byla neobyčejně šťastná. Těžko si představit ideálnější místo pro výnosné plantáže. Lidská ruka nemusela v ničem pomáhat přírodě, neboť země tu vytvořila ty nejideálnější podmínky a nabízela své bohatství sama.

Obvod plantáží měřil dvanáct mil a uzavíral plochu o celkové rozloze čtyř tisíc akrů*. Na jihu by se možná našly větší farmy, rozhodně však ne lépe vybavené. Obytný dům, čeledník, konírny, stáje, obydlí pro otroky, hospodářská stavení, skladiště a sýpky, prostory pro nakládání a vykládání zboží, dílny a továrny, trať z farmy k přístavu, cesty pro povozy — to vše bylo vybudováno se smyslem pro co nejúčelnější využití. Na první pohled bylo zřejmé, že to plánoval a postavil Američan ze severu.

Vedle bavlny pěstoval James Burbank na svých plantážích i kávovník a cukrovou třtinu. Kávovník rostl na záhonech o tisíci až dvanácti stech keříčků. Každý z nich měřil asi patnáct až dvacet stop, květy připomínal jasmín a jeho plody, veliké jako malé třešně, obsahovaly dvě zrna, která stačilo pouze usušit. Cukrové třtině se dařilo na rozlehlých polích, či spíše bažinách, kde tisíce dlouhých stvolů vyráželo do výšky od deseti do osmnácti stop. Celou sklizeň v podobě tekutého cukru odváželi do rafinérií, kterých bylo v jižních státech velké množství. Tam se tekutý cukr měnil v rafinovaný a zároveň vznikaly vedlejší produkty, jako sirup, z něhož se vyráběla kořalka nebo rum, dále pak třtinové víno, směs tekutého sacharínu a ananasové či pomerančové šťávy. Cukrová třtina nebyla sice zdaleka tak důležitá jako bavlna, ale přece i z ní plynuly farmě slušné výnosy.

A výnosné bylo i pěstování dalších plodin. James Burbank měl na svých plantážích několik kakaovníkových polí, pole kukuřice, brambor, tabáku a dvě až tři stovky akrů rýžovišť.

Dalším zdrojem příjmů, který se vyrovnal výnosům z bavlníkových polí, byly nekonečné lesy, jimiž byla pokryta značná část pozemků. Rostly tu keře poskytující skořici a pepř, sklízely se pomeranče, citróny a olivy, fíky, plody chlebovníků a mangovníků, nemluvě o běžném evropském ovoci, které na Floridě zdomácnělo. Vedle toho poskytoval les i dřevo.

Nutno se zmínit i o rozlehlých a tučných lukách, kde se popásali koně, muli a početný dobytek, sloužící nejrůznějším potřebám v hospodářství.

Pokud se týče ptactva, vyskytovalo se v lesích, na polích a lukách v tolika druzích — a nejen v Camdless Bay, ale na celé Floridě —, že si to lze těžko představit. Z čtvernožců, kteří byli vítaným obohacením kuchyně, se tu proháněli dlouhoocasí králíci, patřící vývojově někam mezi evropského zajíce a králíka, a stáda daňků. Konečně jste se tu mohli setkat i s mývaly, želvami, s ichneumony a bohužel i větším množstvím hadů, většinou velmi jedovatých. To tedy byli v Camdless Bay zástupci zvířecího světa. A nutno říci, že takřka na stejném stupni stáli tehdy i mnozí černoši, kteří byli v potupném otroctví a s nimiž se obchodovalo jako s dobytkem.

Jak to, že James Burbank, odpůrce otrokářství a přívrženec Severu, čekající na příchod federálních vojsk, neosvobodil dosud své černochy? Váhal by i v případě, kdyby k tomu měl vhodné podmínky? Jistě nikoli. Všechno byla otázka několika týdnů, možná jen dnů, protože federální armáda se po obsazení několika pohraničních míst chystala vstoupit na území Floridy.

James Burbank se už nejednou postaral o zlepšení životních podmínek svých otroků. Na jeho farmě bylo asi sedm set černochů obojího pohlaví. Měli zajištěno bydlení i dostatek jídla a veškerou péči. Každý z nich pracoval podle svých sil. Správce plantáží i jeho pomocníci dostali rozkaz zacházet s otroky co nejšetrněji. A od těch dob, co byly v Camdless Bay zrušeny tělesné tresty, práce se na mnoha místech zlepšila. To bylo ovšem v ostrém protikladu se zvyklostmi na ostatních floridských plantážích, a proto sousedé Jamese Burbanka odsuzovali.

Zaměstnanci plantáží bydleli v čistých a pohodlných srubech. Přibližně padesát těchto srubů tvořilo vždy miniaturní vesnici; celkem tu bylo takových vesnic deset, všechny při březích potoků či řek. Žili zde černoši se svými ženami a dětmi. Pokud to bylo možné, pracovala každá rodina pohromadě, buď na poli, v lesích, nebo v továrně, aby její členové nebyli ani v zaměstnání rozděleni. V čele těchto vesnic, podléhajících hlavnímu městu kraje, stál správcův zástupce, který jako vedoucí, či spíše starosta spravoval svěřenou obec. A hlavním městem bylo právě panství Camdless Bay, obehnané po celém obvodě vysokým kovovým plotem, který se zčásti ztrácel v bohaté floridské vegetaci. Tam se tyčilo sídlo rodiny Burbankových.

Říkalo se mu Castle House neboli Hrádek, protože napůl bylo domem a napůl zámkem.

Camdless Bay náleželo odedávna předkům Jamese Burbanka. Hrádek sloužil jako pevnost a byl vybudován v době loupeživých indiánských nájezdů. Nebylo tomu tak dávno, co musel generál Jessup chránit Floridu před Seminoly, kteří dlouho ztrpčovali život místním osadníkům krádežemi, vražděním a zakládáním požárů. Stávalo se dokonce, že Indiáni loupili i ve městech.

Je pochopitelné, že obydlí osadníků se za těchto okolností musela budovat tak, aby mohla vzdorovat náhlému útoku Indiánů a vydržet až do té doby, než z nejbližšího města dorazí četa dobrovolníků. Takovým způsobem byl postaven i Hrádek.

Hrdá stavba se tyčila na mírné vyvýšenině uprostřed pěstěného parku o rozloze asi tří akrů, několik set yardů od břehů Svatého Jana. Celý park obepínal značně hluboký vodní příkop. Spolu s vysokým kolovým plotem byl dostatečnou zárukou bezpečnosti. S okolním světem spojoval Hrádek jediný malý můstek. Zadní strana mírného svahu byla porostlá mohutnými stromy, jež vytvářely za stavením půvabnou zelenou kulisu. Od přístavu Camdless Bay vedla směrem k panství příjemná bambusová alej.

Na nepravidelném půdoryse se zvedala konstrukčně podivuhodná stavba, jež ve svém celku i v detailech svědčila o neobyčejné vynalézavosti stavitele. V případě, že by útočník zdolal vnější hradbu, mohl dům odolávat — a to bylo nesmírně důležité — ještě několik hodin. V přízemních oknech byly silné mříže a hlavní vchod se podobal pevnostní bráně. Ze zdí vystupovaly střílny, takže bylo možné zaútočit na nepřítele z boku, což nesmírně usnadňovalo obranu domu, do něhož se tudíž dalo jen velmi těžce vniknout. A tak se tato mohutná stavba s cimbuřím a zesílenými zdmi u základů, jíž vévodila věž s hvězdnatým praporem Spojených států, podobala spíše pevnosti než venkovskému sídlu nebo letohrádku.

Jak jsme si už řekli, dům musel v dobách indiánských útoků zajišťovat bezpečnost jeho obyvatel. Existovala dokonce podzemní chodba spojující Hrádek s malou zátokou Svatého Jana zvanou Marino. V okamžiku nejvyššího nebezpečí mohla sloužit jako tajný východ.

V současné době už ze strany Seminolů nebezpečí nehrozilo; zmizeli z poloostrova před dvaceti lety. Ale kdo věděl, co přinese budoucnost? Místo Indiánů mohli Jamese Burbanka ohrožovat třeba jeho krajané. Nebyl snad jako přívrženec Severu vystaven v jižním státě všem nebezpečím občanské války, plné krutosti a represálií?

Nutná bezpečnostní opatření však nikterak neomezovala vnitřní pohodlí Hrádku. Prostorné pokoje jednotlivých bytů byly zařízeny bohatě a vkusně, se vzácným smyslem pro umění a krásu.

Vzadu u hradby, ve stínu mohutných cypřišů a baobabů, stály chlévy, kůlny, kravíny, psince a kurníky. Husté větve chránily domácí zvířata před žárem i v horkém tropickém létě, jehož dusnou atmosféru mírnila voda přiváděná z nedalekých říček.

Jak je vidět, tvořilo toto soukromé obydlí v rozlehlém panství Jamese Burbanka něco jako kouzelnou oázu klidu. Nedoléhal sem ani klapot mlýnů, skřípot pil a údery seker, ani jiný hluk rozlehlého hospodářství. V zahradě poletovalo tisíce nejrozmanitějších ptáků, kteří v hustém stromoví jako by konkurovali oslňujícím barvám květů.

Tak tedy vypadalo Burbankovo panství Camdless Bay, patřící k nejbohatším na východní Floridě.

*Přibližné3000 hektarů


II CAMDLESS BAY

Sídlo Jamese Burbanka se nazývalo Camdless Bay. Bohatý osadník tu bydlel s celou svou rodinou, jméno dostaly plantáže podle jedné ze zátok ležící nedaleko Jacksonvillu na protějším břehu řeky. Styk mezi městem a Burbankovými byl poměrně velmi snadný. Stačila dobrá loď, severní nebo jižní vítr, odliv pro cestu tam, příliv pro plavbu zpět — a třímílová vzdálenost mezi Camdless Bay a hlavním městem duvalského okresu byla překonána za necelou hodinu.

Burbankovo panství bylo z nejkrásnějších v celém kraji. K rodinnému majetku patřilo i několik dalších důležitých nemovitostí ve státě New Jersey, sousedícím se státem New York.

Volba místa na pravém břehu Svatého Jana byla neobyčejně šťastná. Těžko si představit ideálnější místo pro výnosné plantáže. Lidská ruka nemusela v ničem pomáhat přírodě, neboť země tu vytvořila ty nejideálnější podmínky a nabízela své bohatství sama.

Obvod plantáží měřil dvanáct mil a uzavíral plochu o celkové rozloze čtyř tisíc akrů*. Na jihu by se možná našly větší farmy, rozhodně však ne lépe vybavené. Obytný dům, čeledník, konírny, stáje, obydlí pro otroky, hospodářská stavení, skladiště a sýpky, prostory pro nakládání a vykládání zboží, dílny a továrny, trať z farmy k přístavu, cesty pro povozy — to vše bylo vybudováno se smyslem pro co nejúčelnější využití. Na první pohled bylo zřejmé, že to plánoval a postavil Američan ze severu.

Vedle bavlny pěstoval James Burbank na svých plantážích i kávovník a cukrovou třtinu. Kávovník rostl na záhonech o tisíci až dvanácti stech keříčků. Každý z nich měřil asi patnáct až dvacet stop, květy připomínal jasmín a jeho plody, veliké jako malé třešně, obsahovaly dvě zrna, která stačilo pouze usušit. Cukrové třtině se dařilo na rozlehlých polích, či spíše bažinách, kde tisíce dlouhých stvolů vyráželo do výšky od deseti do osmnácti stop. Celou sklizeň v podobě tekutého cukru odváželi do rafinérií, kterých bylo v jižních státech velké množství. Tam se tekutý cukr měnil v rafinovaný a zároveň vznikaly vedlejší produkty, jako sirup, z něhož se vyráběla kořalka nebo rum, dále pak třtinové víno, směs tekutého sacharínu a ananasové či pomerančové šťávy. Cukrová třtina nebyla sice zdaleka tak důležitá jako bavlna, ale přece i z ní plynuly farmě slušné výnosy.

A výnosné bylo i pěstování dalších plodin. James Burbank měl na svých plantážích několik kakaovníkových polí, pole kukuřice, brambor, tabáku a dvě až tři stovky akrů rýžovišť.

Dalším zdrojem příjmů, který se vyrovnal výnosům z bavlníkových polí, byly nekonečné lesy, jimiž byla pokryta značná část pozemků. Rostly tu keře poskytující skořici a pepř, sklízely se pomeranče, citróny a olivy, fíky, plody chlebovníků a mangovníků, nemluvě o běžném evropském ovoci, které na Floridě zdomácnělo. Vedle toho poskytoval les i dřevo.

Nutno se zmínit i o rozlehlých a tučných lukách, kde se popásali koně, muli a početný dobytek, sloužící nejrůznějším potřebám v hospodářství.

Pokud se týče ptactva, vyskytovalo se v lesích, na polích a lukách v tolika druzích — a nejen v Camdless Bay, ale na celé Floridě —, že si to lze těžko představit. Z čtvernožců, kteří byli vítaným obohacením kuchyně, se tu proháněli dlouhoocasí králíci, patřící vývojově někam mezi evropského zajíce a králíka, a stáda daňků. Konečně jste se tu mohli setkat i s mývaly, želvami, s ichneumony a bohužel i větším množstvím hadů, většinou velmi jedovatých. To tedy byli v Camdless Bay zástupci zvířecího světa. A nutno říci, že takřka na stejném stupni stáli tehdy i mnozí černoši, kteří byli v potupném otroctví a s nimiž se obchodovalo jako s dobytkem.

Jak to, že James Burbank, odpůrce otrokářství a přívrženec Severu, čekající na příchod federálních vojsk, neosvobodil dosud své černochy? Váhal by i v případě, kdyby k tomu měl vhodné podmínky? Jistě nikoli. Všechno byla otázka několika týdnů, možná jen dnů, protože federální armáda se po obsazení několika pohraničních míst chystala vstoupit na území Floridy.

James Burbank se už nejednou postaral o zlepšení životních podmínek svých otroků. Na jeho farmě bylo asi sedm set černochů obojího pohlaví. Měli zajištěno bydlení i dostatek jídla a veškerou péči. Každý z nich pracoval podle svých sil. Správce plantáží i jeho pomocníci dostali rozkaz zacházet s otroky co nejšetrněji. A od těch dob, co byly v Camdless Bay zrušeny tělesné tresty, práce se na mnoha místech zlepšila. To bylo ovšem v ostrém protikladu se zvyklostmi na ostatních floridských plantážích, a proto sousedé Jamese Burbanka odsuzovali.

Zaměstnanci plantáží bydleli v čistých a pohodlných srubech. Přibližně padesát těchto srubů tvořilo vždy miniaturní vesnici; celkem tu bylo takových vesnic deset, všechny při březích potoků či řek. Žili zde černoši se svými ženami a dětmi. Pokud to bylo možné, pracovala každá rodina pohromadě, buď na poli, v lesích, nebo v továrně, aby její členové nebyli ani v zaměstnání rozděleni. V čele těchto vesnic, podléhajících hlavnímu městu kraje, stál správcův zástupce, který jako vedoucí, či spíše starosta spravoval svěřenou obec. A hlavním městem bylo právě panství Camdless Bay, obehnané po celém obvodě vysokým kovovým plotem, který se zčásti ztrácel v bohaté floridské vegetaci. Tam se tyčilo sídlo rodiny Burbankových.

Říkalo se mu Castle House neboli Hrádek, protože napůl bylo domem a napůl zámkem.

Camdless Bay náleželo odedávna předkům Jamese Burbanka. Hrádek sloužil jako pevnost a byl vybudován v době loupeživých indiánských nájezdů. Nebylo tomu tak dávno, co musel generál Jessup chránit Floridu před Seminoly, kteří dlouho ztrpčovali život místním osadníkům krádežemi, vražděním a zakládáním požárů. Stávalo se dokonce, že Indiáni loupili i ve městech.

Je pochopitelné, že obydlí osadníků se za těchto okolností musela budovat tak, aby mohla vzdorovat náhlému útoku Indiánů a vydržet až do té doby, než z nejbližšího města dorazí četa dobrovolníků. Takovým způsobem byl postaven i Hrádek.

Hrdá stavba se tyčila na mírné vyvýšenině uprostřed pěstěného parku o rozloze asi tří akrů, několik set yardů od břehů Svatého Jana. Celý park obepínal značně hluboký vodní příkop. Spolu s vysokým kolovým plotem byl dostatečnou zárukou bezpečnosti. S okolním světem spojoval Hrádek jediný malý můstek. Zadní strana mírného svahu byla porostlá mohutnými stromy, jež vytvářely za stavením půvabnou zelenou kulisu. Od přístavu Camdless Bay vedla směrem k panství příjemná bambusová alej.

Na nepravidelném půdoryse se zvedala konstrukčně podivuhodná stavba, jež ve svém celku i v detailech svědčila o neobyčejné vynalézavosti stavitele. V případě, že by útočník zdolal vnější hradbu, mohl dům odolávat — a to bylo nesmírně důležité — ještě několik hodin. V přízemních oknech byly silné mříže a hlavní vchod se podobal pevnostní bráně. Ze zdí vystupovaly střílny, takže bylo možné zaútočit na nepřítele z boku, což nesmírně usnadňovalo obranu domu, do něhož se tudíž dalo jen velmi těžce vniknout. A tak se tato mohutná stavba s cimbuřím a zesílenými zdmi u základů, jíž vévodila věž s hvězdnatým praporem Spojených států, podobala spíše pevnosti než venkovskému sídlu nebo letohrádku.

Jak jsme si už řekli, dům musel v dobách indiánských útoků zajišťovat bezpečnost jeho obyvatel. Existovala dokonce podzemní chodba spojující Hrádek s malou zátokou Svatého Jana zvanou Marino. V okamžiku nejvyššího nebezpečí mohla sloužit jako tajný východ.

V současné době už ze strany Seminolů nebezpečí nehrozilo; zmizeli z poloostrova před dvaceti lety. Ale kdo věděl, co přinese budoucnost? Místo Indiánů mohli Jamese Burbanka ohrožovat třeba jeho krajané. Nebyl snad jako přívrženec Severu vystaven v jižním státě všem nebezpečím občanské války, plné krutosti a represálií?

Nutná bezpečnostní opatření však nikterak neomezovala vnitřní pohodlí Hrádku. Prostorné pokoje jednotlivých bytů byly zařízeny bohatě a vkusně, se vzácným smyslem pro umění a krásu.

Vzadu u hradby, ve stínu mohutných cypřišů a baobabů, stály chlévy, kůlny, kravíny, psince a kurníky. Husté větve chránily domácí zvířata před žárem i v horkém tropickém létě, jehož dusnou atmosféru mírnila voda přiváděná z nedalekých říček.

Jak je vidět, tvořilo toto soukromé obydlí v rozlehlém panství Jamese Burbanka něco jako kouzelnou oázu klidu. Nedoléhal sem ani klapot mlýnů, skřípot pil a údery seker, ani jiný hluk rozlehlého hospodářství. V zahradě poletovalo tisíce nejrozmanitějších ptáků, kteří v hustém stromoví jako by konkurovali oslňujícím barvám květů.

Tak tedy vypadalo Burbankovo panství Camdless Bay, patřící k nejbohatším na východní Floridě.

*Přibližné3000 hektarů