KAPITOLA DEVATENÁCTÁ Tak 2. července skončil podivný příběh, který jsem si usmyslil vyprávět. Chápu, že se vám zdá neuvěřitelný. Jestli ano, je to vina autora. Tenhle příběh je bohužel příliš pravdivý, i když je v dějinách včerejška ojedinělý, a doufám, že zůstane ojedinělým i v dějinách zítřka. Je pochopitelné, že můj bratr a Myra neuskutečnili své dřívější plány. Už nemohli pomýšlet na cestu do Francie. Předvídal jsem, že Marc se objeví v Paříži jenom málokdy a že se definitivně usadí v Ragzu. Rmoutilo mě to, ale musel jsem se s tím smířit.
Nejlepší řešení pro něho a jeho ženu bylo zůstat u pána a paní Roderichových. Čas všechno spraví a Marc si zvykne na tento způsob života. Ostatně Myra se snažila, aby vyvolala dojem, že je přítomná. Každý věděl, kde je a co dělá. Byla duší domu, i když neviditelná jako duše.
Ostatně její hmotná podoba tak docela nezmizela. Copak Marc nenamaloval její skvělý portrét? Myra ráda sedávala u toho obrazu a těšila manžela: “Jsem tady. Už jsem zase viditelná, vidíte mě, tak jako já vidím sebe.” Zůstal jsem po jejich svatbě ještě několik týdnů v Ragzu. Bydlel jsem v paláci Roderichových a dokonale jsem se sblížil s těžce zkoušenou rodinou. Litoval jsem, že se blíží den mého odjezdu. Ale žádné prázdniny netrvají věčně a i já jsem se musel vrátit do Paříže.
Měl jsem spoustu práce ve svém zaměstnání, které mi zabírá mnohem více času, než si někteří lidé myslí. Ale události, které jsem prožil, byly tak zvláštní, že jsem na ně při všech svých starostech nezapomněl. Stále jsem na ně myslel a neuplynul ani jeden den, abych se ve vzpomínkách nepřenesl do Ragzu ke svému bratrovi a k jeho ženě, tak blízkých a zároveň tak vzdálených.
Počátkem ledna jsem si asi posté vybavoval hroznou scénu, která vyvrcholila smrtí Viléma Storitze. Najednou mě napadla myšlenka tak prostá a jasná, že jsem se divil, že mě nenapadla dřív. Moje zaslepení svědčí o mých chatrných schopnostech logicky uvažovat, neboť jsem nikdy nepomyslil na to, abych spojil určité okolnosti tohoto dramatu. Toho dne jsem dospěl k závěru, že náš nepřítel přestal být neviditelný jenom proto, že ztratil spoustu krve, když ho Haralan probodl šavlí. Omráčilo mě to. Najednou jsem byl přesvědčen, že tajemná látka byla vázána s krví a společně s ní vytekla.
Když jsem připustil tuhle hypotézu, došel jsem k závěru, že to, co dokázala Haralanova šavle, dokáže i chirurgův skalpel. Koneckonců by to byla lehká operace, která by se mohla podle potřeby několikrát opakovat. Krev, kterou by Myra ztratila, by nahradila jiná krev a jednoho dne by neměla v žilách ani stopu po zlořečené tekutině, která Marka připravila o štěstí, aby ji viděl.
Marc a Myra jsou šťastni (str. 121) Ihned jsem o tom bratrovi napsal. Ale právě když jsem se chystal dopis odeslat, dostal jsem dopis od něho a rozhodl jsem se, že svůj odešlu až později. Bratr mi totiž ve svém dopise sdělil novinu, která způsobila, že jsem považoval své spekulace za zbytečné. Psal mi, že ho Myra učiní otcem. Chápete, že by nebylo vhodné, aby v takové situaci ztratila třeba jen kapku krve. Potřebovala všechny své síly, aby vydržela těžkou zkoušku mateřství.
Oznámil mi, že můj synovec - nebo neteř - se narodí v posledních květnových dnech. Čtenář ví, jak miluji svého bratra, a proto ho nepřekvapí, že jsem se dostavil včas. Byl jsem v Ragzu od 15. května a čekal jsem na radostnou událost právě tak netrpělivě jako otec.
Stala se 27. května a na tohle datum nikdy nezapomenu. Říká se, že se už nedějí zázraky; a přece se toho dne stal zázrak, jehož autentičnost mohu zaručit. Tušíte, jaký zázrak se stal. Chtěl jsem požádat o pomoc vědu a pomohla nám příroda. Myra jako nový Lazar vystoupila živá z hrobu. Překvapený, vyjevený a opojený Marc pozoroval, jak se pomalu vynořuje ze tmy. Stal se dvojnásobným otcem, protože viděl, jak současně s jeho dítětem přichází na svět i jeho žena, která se mu zdála krásnější, protože ji už tak dávno nespatřil.
Od té doby můj bratr, Myra a já máme stejnou historii. Já si lámu hlavu s hledáním ideální matematické dokonalosti, kterou nenajdu, protože matematika je nekonečná jako vesmír, - Marc se věnuje malířství a je slavným a vyhledávaným malířem. Bydlí v Paříži docela blízko mě v nádherném paláci. Každý rok tam tráví dva měsíce pán a paní Roderichovi a Haralan, jenž už je plukovníkem. Manželé Vidalovi pak jezdí každoročně do Ragzu na návštěvu. V tu dobu neslyším žvatlání svého synovce, kterého miluji jako strýc a jako dědeček. Marc a Myra jsou šťastni.
Dej nebe, aby jejich štěstí trvalo mnoho let, aby nikdo na světě nevytrpěl to co oni dva! Dej nebe, aby nikdo neobjevil ohavné tajemství Viléma Storitze!
