KAPITOLA X

KAPITOLA     X DOPRAVA HARBERTA DO ŽULOVÉHO DOMU — NAB VYPRAVUJE — CYRUS SMITH NA PLANINĚ — TROSKY A ZKÁZA — KOLONISTÉ JSOU BEZBRANNÍ PROTI NEMOCI — VRBOVÁ KŮRA — BAHENNÍ HOREČKA — TOP OPĚT ŠTĚKÁ Všichni rázem zapomněli na Žulový dům i na piráty, kteří ohrožovali planinu Výhledu. Harbertův stav byl důležitější. Přeprava byla velmi těžká a způsobila chlapci asi vnitřní zranění. Novinář to zatím nemohl zjistit. Všichni byli zaplaveni zoufalstvím.

Odvezli káru k ohybu řeky. Tam vyrobili z větví nosítka a omdlelého Harberta na ně uložili i se slamníkem. Za deset minut stáli Cyrus Smith, Gedeon Spilett a Pencroff pod Žulovým domem. Nab odjel s károu na planinu.

Výtah byl uveden v činnost a za chvíli ležel Harbert v Žulovém domě na svém lůžku.

Úzkostlivou péčí byl opět přiveden k vědomí. Usmál se, když spatřil známou místnost, ale slabostí mohl zašeptat jen několik slov.

Gedeon Spilett vyšetřil jeho rány. Bál se, aby se neotevřely. Nebyly přece jen ještě plně zaceleny… Nenašel však nic. Z čeho mohla pramenit ona mdloba? Proč se chlapcův stav tak zhoršil?

Harbert upadl v horečnatý spánek a Pencroff s novinářem zůstali u jeho lůžka.

Cyrus Smith zatím pověděl Nabovi o všem, co se v ohradě událo, a Nab zase podal zprávu inženýrovi o událostech na planině Výhledu.

Uplynulé noci se piráti objevili na kraji lesa poblíž Glycerínového potoka. Nab, který právě hlídal kurníky, bez váhání vystřelil na jednoho z pirátů, který se právě chystal přejít potok. Ale v temné noci nemohl zjistit, zdali onoho bídáka zasáhl. K zapuzení tlupy to však nestačilo a Nab musel ustoupit do Žulového domu, kde už byl v bezpečí.

Co měl dělat? Jak zabránit zpustošení, které planině hrozilo? Neměl také možnost dát přátelům zprávu. A v jaké situaci hosté ohrady jsou?

Cyrus Smith a jeho druhové odešli 11. listopadu a dnes bylo 29. listopadu. Nab už o nich neměl osmnáct dní zprávu a ta, kterou mu přinesl Top, byla nešťastná. Ayrton zmizel, Harbert byl zraněn a Pencroff s novinářem a s inženýrem byli uvězněni v ohradě.

Co dělat? Nab sám se neměl čeho bát, protože do Žulového domu se piráti nedostanou. Ale stavby, záhony a celé zařízení planiny jim bylo vydáno napospas. Cyrus Smith by měl rozhodnout, co dělat, nebo by měl dostat aspoň zprávu o hrozícím nebezpečí.

Tak si Nab vzpomněl na Jupa, kterému mohl zprávu svěřit. Znal velkou a mnohokrát už prokázanou inteligenci orangutana. Jup chápal význam slova ohrada, které před ním kolonisté vyslovovali velmi často. Sám tam také s Pencroffem jezdil. Bylo ještě tma a orangutan dokáže jistě projít nepozorovaně lesem, v němž ho budou piráti ostatně pokládat za divokého obyvatele ostrova. Nab už neváhal. Napsal lístek, přivázal jej Jupovi na krk a odvedl opa ke dveřím Žulového domu, od nichž spustil dolů provaz. Pak několikrát opakoval: „Jupe, ohrada! Jupe, ohrada!“ Zvíře pochopilo, sjelo rychle po provaze dolů na pobřeží a zmizelo ve tmě, aniž vzbudilo pozornost pirátů. „Dobře jsi udělal, Nabe,“ řekl Cyrus Smith. „Ale možná že bys byl udělal lépe, kdybys nám byl zprávu neposílal.“ Cyrus Smith při tom myslel na Harberta, jehož uzdravování bylo přepravou zřejmě vážně ohroženo. Nab skončil. Piráti se na pobřeží už neukázali. Neznali počet kolonistů a mohli předpokládat, že Žulový dům je chráněn početnou skupinou. Jistě si vzpomněli, že v době útoku brigy se ozývala silná střelba z předních i ze zadních skal. Proto byli velmi opatrní. Ale planina Výhledu byla otevřena a mimo dostřel ze Žulového domu. Vybili se tam tedy ze svého ničivého pudu. Bořili, pálili a ničili jen z radosti ze zla a stáhli se teprve půl hodiny před příchodem kolonistů, které pokládali dosud za vězně ohrady.

Nab vyběhl ze svého úkrytu, a nedbaje nebezpečí, pokusil se uhasit oheň, který stavby zachvátil. Bojoval však proti ohni marně až do doby, kdy se na pokraji lesa objevila kára.

To byl sled oněch vážných událostí. Přítomnost pirátů znamenala trvalou hrozbu pro kolonisty Lincolnova ostrova, kteří až dosud žili tak šťastně a které jistě čekají nová neštěstí.

Gedeon Spilett zůstal s Pencroffem v Žulovém domě u Harberta, kdežto Cyrus Smith šel s Nabem zjistit rozsah škod. Piráti se naštěstí nedostali až k úpatí Žulového domu. Jinak by byli zpustošili i dílny u Komína. Ale zkáza v dílnách by se dala napravit mnohem snáze než zkázy na planině Výhledu.

Cyrus Smith a Nab zamířili k řece Díků a šli pak po jejím levém břehu; nic podezřelého však nenašli.

Byla zde provděpodobná dvojí možnost: buď piráti věděli o návratu kolonistů, které spatřili na Ohradní cestě, nebo po zničení planiny odešli do Leskovčího lesa podél řeky Díků a o návratu kolonistů dosud nevěděli.

V prvním případě se jistě vrátili do nechráněné ohrady, kde byly tak cenné věci. V druhém případě se stáhli do svého úkrytu a tam budou čekat na příležitost k obnovení útoku.

Bude nutno je předejít. Ale každá akce proti pirátům závisí na Harbertově stavu. Cyrus Smith potřeboval nutně každou sílu, a proto teď nikdo ze Žulového domu nesměl.

Inženýr se vrátil s Nabem na planinu. Zbytky úrody, která měla být právě sklizena, ležely na zemi. Stejně byly zpustošeny i záhony. Zelenina byla úplně zničena. Ještě štěstí, že byly v Žulovém domě zásoby semen, které škodu napraví.

Větrný mlýn, stavby v kurníku a stáje pro osly byly zničeny ohněm. Několik vyděšených zvířat pobíhalo po planině. Drůbež, která utekla před ohněm k jezeru, vracela se pomalu na svá obvyklá místa a štěbetala na břehu. Tady se bude muset vše znovu postavit.

Tvář Cyruse Smithe, mnohem bledší než obvykle, vyjadřovala vnitřní hněv, který inženýr jen s námahou přemáhal. Neřekl však ani slovo. Naposledy se rozhlédl po zničených polích a po dýmu valícím se z trosek a vrátil se do Žulového domu.

Přišly nejsmutnější dny, jaké kdy kolonisté na ostrově zažili. Harbertův stav se viditelně horšil. Chlapec se zdál těžce nemocen. Objevily se u něho následky silného fyziologického otřesu. Gedeon Spilett zjistil vážné zhoršení, proti kterému byl zcela bezmocný.

Harbert byl téměř neustále v bezvědomí, a dokonce se u něho projevily příznaky deliria[1]. Jediným lékem, který měli kolonisté po ruce, byly posilující nápoje. Horečka sice příliš nestoupla, ale vracela se pravidelnými záchvaty.

Dne 6. prosince Gedeon Spilett zjistil, že ubohý chlapec byl přepaden zimničným chvěním. Jeho prsty, nos a uši úplně zbělely, chlapec smrtelně zbledl, mrazilo ho a celý se třásl v horečnatém záchvatu. Tep měl slabý a nepravidelný, kůži suchou a trpěl neustálou žízní. Po tomto stavu se dostavila horkost. Obličej mu zrudl, kůže se překrvila, tep se zrychlil. Na nemocném vyrazil hojný pot, který horečku trochu srazil. Záchvat trval pět hodin.

Gedeon Spilett Harberta neopouštěl. Nemocný byl sužován střídavou zimnicí, proti které musili bojovat, aby se jeho stav ještě nezhoršil.

„Ke sražení horečky potřebujeme nutně lék proti horečce,“ řekl Gedeon Spilett Cyrusi Smithovi.

„Lék proti horečce,“ opakoval inženýr. „Nemáme tu však ani chininovník, ani chinin.“ „To je pravda,“ odpověděl Gedeon Spilett, „ale na břehu jezera rostou vrby, jejichž kůra může chinin trochu nahradit.“ „Pak ji musíme okamžitě přinést!“ řekl inženýr. Vrbová kůra se opravdu pokládá za náhražku chininu, stejně jako koňský kaštan, cesmína, podražec a jiné rostliny. Bylo nutné opatřit si tento prostředek, který ovšem nedosahuje účinku chininu, a užít ho v přirozeném stavu, protože kolonisté neměli možnost získat z vrbové kůry alkaloid salicin.

Cyrus Smith šel sám uříznout z kmene vrby několik prutů kůry. Přinesl ji do Žulového domu, rozmělnil ji na prášek a ten ihned podal Harbertovi.

Noc uplynula bez vážnějších příhod. Harbert blouznil, ale horečka se mu nevrátila ani příští den.

Pencroff začal opět doufat. Gedeon Spilett neříkal nic. Bál se, že horečné záchvaty nemusí být tak časté a že se mohou objevit i zítra. Proto čekal druhý den s úzkostí, jak se nemoc bude vyvíjet.

Všiml si, že v době poklesu teploty byl Harbert jako zlomený, že měl těžkou hlavu a byl náchylný k mdlobám. Často blouznil.

Gedeon Spilett byl nad průběhem nemoci zoufalý. Vzal inženýra stranou a řekl mu: „Je to bahenní zimnice!“ „Bahenní zimnice?“ zvolal inženýr. „Snad se mýlíte, Spilette! Ta přece nevzniká sama od sebe. Harbert by se musel dostat do styku s jejími zárodky.“ „Nemýlím se,“ tvrdil novinář. „Harbert asi získal zárodky v ostrovních bažinách. Prodělal si už první záchvat. Přežije-li druhý a nedokážeme-li zabránit třetímu… bude ztracen!“ „A co vrbová kůra?“ „Ta nestačí. A není-li po ruce chinin, je třetí záchvat vždy smrtelný.“ Ještě štěstí, že Pencroff tento hovor neslyšel. Byl by zešílel.

Je pochopitelné, že inženýrův a novinářův neklid ještě vzrostl onoho 7. prosince a příští noci.

K polednímu se dostavil druhý záchvat. Krize byla strašná. Harbert byl ztracen. Vztahoval ruce k Pencroffovi, k Cyrusi Smithovi, ke Gedeonu Spilettovi. Nechtěl zemřít! Byla to drásající scéna. Pencroffa museli odvést.

Záchvat trval pět hodin.

Bylo už jasné, že třetí záchvat Harbert nepřežije.

Přišla strašná noc. Harbert říkal v deliriu věty, které drásaly srdce všech soudruhů. Hovořil zmateně, bojoval proti pirátům, volal Ayrtona. Prosil o něco tajemnou bytost, onoho ochránce, který teď zmizel a jehož představa nemocného neustále pronásledovala… Pak upadl do hlubokého bezvědomí, které ho zcela vyčerpalo. Gedeon Spilett byl už několikrát přesvědčen, že ubohý chlapec zemřel.

Ráno 8. prosince oslabení pokračovalo. Vyhublé Harbertovy ruce se svíraly na přikrývce. Dali mu nové dávky kůry, ale novinář si od toho už nic nesliboval.

„Nedáme-li mu do zítřejšího rána silnější protihorečnatý lék, zemře!“ prohlásil.

Přišla noc — snad poslední noc statečného chlapce, tak dobrého, tak inteligentního a na svůj věk tak rozumného, kterého všichni kolonisté milovali jako vlastního syna. Jediný lék, který mohl zvládnout tuto hroznou horečku, jediný přípravek, který mohl nemoc přemoci, na Lincolnově ostrově nebyl.

Po celou noc z 8. na 9. prosince blouznil Harbert v nejhlubším deliriu. Jeho mozek byl už tak oslaben, že chlapec nikoho nepoznával.

Dožije se vůbec třetího záchvatu, kterému nemůže ujít? Všichni o tom pochybovali. Jeho síly už byly vyčerpány; chlapec ležel v přestávkách mezi záchvaty jako mrtvý.

Ke třetí hodině ranní vyrazil Harbert strašný výkřik a zhroutil se v hrozné křeči. Vyděšený Nab, který měl u něho službu, vřítil se do sousední místnosti, aby své druhy vzbudil.

V té chvíli počal Top zuřivě štěkat.

Všichni přiběhli k lůžku, aby zadrželi umírajícího chlapce, který chtěl vyskočit z lůžka. Gedeon Spilett ho držel v náručí a cítil přitom, jak chlapci tep pomalu slábne.

Bylo pět hodin ráno. Sluneční paprsky počaly vnikat do Žulového domu. Začínal krásný den, který měl být posledním dnem ubohého Harberta… Světlo postoupilo až na stolek u chlapcova lůžka. Pencroff náhle vykřikl a ukázal rukou na předmět ležící na kraji stolku.

Byla to malá podlouhlá krabička, na jejímž víčku bylo napsáno: CHININ [1] Delirium je chorobný duševní stav umírajících.