×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Tajuplný ostrov - Jules Verne, KAPITOLA VIII

KAPITOLA VIII PRÁDLO — BOTY Z TULENÍ KŮŽE — VÝROBA STŘELNÉ BAVLNY — RŮZNÉ ROSTLINY — RYBOLOV — ŽELVÍ VEJCE — JUPOVY POKROKY — OHRADA — LOV NA MUFLONY — NOVÁ ROSTLINNÁ A ŽIVOČIŠNÁ BOHATSTVÍ — VZPOMÍNKY NA VZDÁLENOU VLAST První týden ledna byl věnován výrobě prádla, které už kolonisté nezbytně potřebovali. Jehly nalezené v bedně kmitaly se v hrubých, ale pilných prstech; šilo se prádlo, i když ne příliš jemné, tedy jistě pevné.

Nití měli dost. Cyrus Smith dal totiž vytahat nitě, kterými byl balón sešit. Dlouhé pruhy balónových dílců párali s obdivuhodnou trpělivostí Gedeon Spilett a Harbert. Pencroff tuto práci odmítl, protože ho smrtelně nudila. Jakmile se však začalo šít, neměl námořník konkurence. Je ostatně známo, že námořníci mají ke krejčovině obzvláštní sklony.

Plátno obalu bylo zbaveno lakového nátěru sodou a potaší, které inženýr získal zpopelněním přímořských rostlin. Nabylo tím obvyklé měkkosti a pružnosti. Bílením na slunci získalo čistou bílou barvu.

Pak si kolonisté zhotovili několik tuctů košil a punčoch — punčoch ovšem nepletených, nýbrž šitých z plátna. Jakou radost měli, když si konečně oblékli bílé prádlo! Vůbec si nevšímali jeho hrubého zpracování a těšili se také z bílých prostěradel, která udělala z lůžek v Žulovém domě opravdové postele.

V téže době si také vyrobili boty z tulení kůže, které měly nahradit boty a střevíce přinesené z Ameriky. Nutno doznat, že nové boty byly široké a dlouhé, ale zato vůbec netlačily.

Počátkem roku 1866 nastala velká vedra, ale lov v lese nepřestal. Houštiny se hemžily prasaty, klokany a všemožnou srstnatou i pernatou zvěří. Harbert se Spilettem pak byli příliš dobří střelci, aby ztráceli zbytečně střelivo.

Cyrus Smith je žádal, aby náboji co nejvíce šetřili, a sám se chystal nahradit něčím jiným střelný prach a olovo, nalezené v bedně, chtěje je šetřit pro budoucnost. Vždyť nevěděl, kam je náhoda zanese, opustí-li jednou Lincolnův ostrov. Bylo tedy nutno připravit se na všechny neznámé okolnosti a šetřit střelivo tím, že je nahradí snadno vyrobitelnými látkami.

Olovo, po jehož stopě se na ostrově marně pídil, nahradil Cyrus Smith železnými broky, které vyrobil lehce. Tyto broky však neměly váhu olova, musely být větší a do náboje se jich proto vešlo méně. Ale obratnost střelců přemohla i tuto nevýhodu. Co se prachu týče, ten si mohl Cyrus Smith vyrobit poměrně lehce, protože měl ledek draselný, síru i uhlí. Příprava však vyžaduje neobyčejné péče a bez zvláštních nástrojů je nemožné vyrobit dobrý prach.

Cyrus Smith se tedy rozhodl pro výrobu střelné bavlny neboli nitrocelulózy. Přírodní bavlna není nezbytnou surovinou k výrobě této výbušniny, protože jí dodává jen buničinu — celulózu. A celulóza není nic jiného než základní rostlinné pletivo, vyskytující se v čistém stavu nejen v bavlně, ale i ve vláknech lněných, v papíru, ve starých hadrech, v dužnině černého bezu apod. A u ústí Červeného potoka rostlo bezu dost. Kolonisté si už dávno vařili místo kávy odvar z bobulí těchto keřů, patřících do čeledi zimolezovitých.

Bezovou duši — celulózu — si mohli kolonisté klidně nasbírat. Druhá látka nezbytná k výrobě střelné bavlny je dýmavá kyselina dusičná. A protože měl Cyrus Smith kyselinu sírovou, mohl si lehce vyrobit kyselinu dusičnou sloučením kyseliny sírové s ledkem draselným, kterého mu dodávala příroda dost.

Rozhodl se proto vyrobit si střelnou bavlnu a použít jí i přes její nepříjemné vlastnosti, jako je velmi proměnlivý účin, snadná vznětlivost — vybuchuje už při sto sedmdesáti stupních místo při dvou stech čtyřiceti — a konečně příliš prudké rozpětí jejích spalných plynů, které snižuje výkon palných zbraní. Proti tomu má však nitrocelulóza výhodu v tom, že na ni nepůsobí vlhkost a že její výbušná síla je čtyřikrát tak velká jako síla obyčejného prachu.

Při výrobě střelné bavlny stačilo ponořit celulózu na čtvrt hodiny do dýmavé kyseliny dusičné, pak ji vymýt vodou a vysušit. Bylo to velmi jednoduché. Cyrus Smith měl jenom obyčejnou kyselinu dusičnou, a nikoli dýmavou, která se ve styku s vlhkým vzduchem mění neustále v bělavé páry. Proto chtěl tuto kyselinu smísit s koncentrovanou kyselinou sírovou v poměru tři ku pěti, aby dostal směs stejného účinku. To se mu také podařilo. Ostrovní lovci měli brzy zásobu dokonale připravené látky, která při opatrném používání dávala výtečné výsledky.

V té době zryli kolonisté nové pozemky v rozloze půl hektaru na planině Výhledu a zbytek půdy nechali na louky pro osly. Několik vycházek udělali kolonisté také do Leskovčího lesa a do lesa Divokého západu, odkud si přinesli slušnou sklizeň divokých rostlin: špenátu, řeřichy, ředkve a řepy. Pozorným pěstěním je brzy zušlechtí a obohatí si tak jídelní lístek, až dosud příliš jednostranně zásobený dusíkatou potravou. Přivezli si také pozoruhodnou zásobu uhlí a dříví. Každá výprava byla zároveň spojena s úpravou cest, jejichž vozovka se pod koly káry pomalu srovnávala.

Králíkárna dodávala kuchyni v Žulovém domě stále stejný příděl králíků. Poněvadž ležela za Glycerínovým potokem, nemohli její obyvatelé vnikat do oddělené části planiny a páchat tam škody na pěstovaných rostlinách. Co se týče ústřicové kolonie, kterou založili ve skálách na pobřeží a jejíž obyvatelé byli stále doplňováni, ta jim dodávala týdně velké množství výborných mlžů. Brzy se také počaly zlepšovat výsledky rybolovu v jezeře a v řece Díků, kde Pencroff líčil udice se železnými háčky a nacházel na nich pravidelně krásné tresky a zvláštní, neobyčejně chutné ryby, jejichž stříbřité boky byly posety žlutými skvrnami. Tak mohl Nab, pověřený kuchařením, zpestřovat každé jídlo. Na stole kolonistů chyběl však dosud chléb a to byl nedostatek, kterým kolonisté trpěli velmi citelně.

V této době podnikli také lov na mořské želvy, jež navštěvovaly pobřeží u Jižní čelisti. Tam byl břeh pokryt písečnými kupkami, naplněnými dokonale kulatými vejci s bílým a tvrdým obalem. Bílek želvích vajec se nikdy nesrazí jako bílek vajec ptačích. O líheň se staralo slunce. Počet těchto vajec byl úctyhodný, protože každá želva jich klade do roka až dvě stě padesát.

„To je opravdu vaječné pole!“ prohlásil Gedeon Spiíett. „Stačí jen sklízet.“ Nespokojili se však jen sbíráním vajec. Pronásledovali i želvy a přinesli jich do Žulového domu asi tucet. Želví polévka, zlepšená vonnými bylinami a okořeněná některými křížatými rostlinami, vyvolala vždy nadšenou chválu na adresu kuchařského mistra Naba.

Nutno se také zmínit o šťastné náhodě, která kolonistům umožnila nashromáždit velké zásoby na zimu. Do řeky Díků vtáhla totiž hejna lososů, deroucích se několik kilometrů proti proudu. Byla právě doba, kdy samice lososů táhnou před samci řekami k místům vhodným pro tření. Lososi nadělali v sladké vodě svým tahem mnoho hluku. Tisíce těchto ryb, měřících až tři čtvrtě metru, vnikly do řeky a stačilo postavit jen malou hráz, aby se většině ryb zabránilo v návratu do moře. Tak dostali kolonisté několik set ryb, které nasolili a uchovali na zimu, kdy zamrzlá řeka rybolov znemožní.

Zároveň byl Jup cvičen pro své zaměstnání sluhy. Byl oblečen do kazajky a do kalhot z bílého plátna. Přes oblek dostal zástěru, jejíž kapsy se staly jeho chloubou. Stále si do nich strkal ruce a nikomu nedovolil, aby se mu v nich hrabal.

Nab obratného orangutana výtečně vycvičil, a dokonce se zdálo, že si černoch s opicí při hovoru rozumějí. Jup měl Naba nesmírně rád a Nab mu oplácel stejnou náklonností. Protože Jupa nepotřebovali k ničemu jinému než k tahání káry a ke šplhání na stromy, trávil opičák většinu času s Nabem v kuchyni a snažil se černocha ve všem napodobit. Učitel pak měl tolik trpělivosti a cvičil zvíře s takovou pílí, že žák mohl rozvinout všechnu svou inteligenci a získat co nejvíc z lekcí, které mu jeho mistr dával.

Jaké to bylo pozdvižení v Žulovém domě, když pan Jup jednoho dne neočekávaně přišel s ubrouskem přes ruku ke stolu, aby překvapené kolonisty obsluhoval! Pozorně a obratně se zhostil své služby; vyměňoval mísy, přinášel jídla, naléval nápoje a to vše dělal s takovou vážností, že to všechny stolovníky nesmírně pobavilo. Nejvíc Pencroffa, který volal: „Jupe, polévku!“ „Jupe, kousek králíka!“ „Jupe, talíř!“ ,Dobře, Jupe! Výborně, Jupe!“ Stále se ozývalo něco podobného, ale Jup se tím nedal mýlit, všechny poslouchal, o vše pečoval, a dokonce souhlasně přikývl hlavou, když Pencroff opakoval svůj starý žert: „Opravdu, Jupe, budeme ti muset zdvojnásobit plat!“ Jup si už dokonale zvykl na Žulový dům, a doprovázel-li své pány do lesa, neprojevoval nikdy touhu utéci. Museli byste ho vidět, jak si vykračoval lesem s holí, kterou mu uřízl Pencroff a kterou nosil jako pušku přes rameno! Když potřebovali kolonisté utrhnout ze stromu nějaké ovoce, byl Jup okamžitě nahoře. Zvrhla-li se na nerovné cestě kára, silný Jup ji jediným trhnutím postavil opět na kola.

„To je chlapík!“ obdivoval opičáka Pencroff. „Kdyby byl tak zlý, jako je dobrý, měli bychom s ním hotové peklo.“ Koncem ledna zahájili kolonisté velké práce ve střední části ostrova. Bylo už dávno rozhodnuto, že u pramenů červeného potoka pod Franklinovou horou bude zřízena ohrada pro přežvýkavce, které tak nutně potřebovali. Především se pokusí chytit muflony, kteří by je zásobili vlnou na zimní oděvy.

Každé ráno vycházela kolonie k pramenům potoka. Někdy všichni, někdy jen Cyrus Smith, Harbert a Pencroff. Osli jim pomáhali, a tak to byla vlastně jen desetikilometrová procházka lesem po nové cestě, které říkali Ohradní cesta.

Pod horou na severním úpatí bylo vybráno volné prostranství. Byla to louka se skupinami stromů, ležící u předhoří, které ji chránilo z boku. Pod horou pramenil potůček a ten protékal loukou a vléval se do Červeného potoka. Rostla tam svěží tráva a skupiny stromů nebránily volnému proudění vzduchu. Stačilo obehnat louku půlkruhovým plotem z kůlů připojených k hřebenu předhoří, a to dost vysokým aby jej ani nejobratnější zvíře nepřeskočilo. V takto vytvořené ohradě muže být až sto zvířat, muflonů nebo divokých koz a jejich mláďat, která se tam narodí. Inženýr označil obvod ohrady a kolonisté počali kácet stromy ke stavbě plotu. Protože při proklešťování cesty porazili už několik set kmenů, přivezli je sem a získali tak mnoho pilířů, které zapustili hluboko do země. V přední části ohrady nechali široký otvor, zahrazený dvojdílnými vraty ze silných prken, zapřenými zvnitřku dvěma velkými kůly.

Stavba ohrady trvala tři týdny. Kromě plotu však postavil Cyrus Smith i rozsáhlou prkennou stáj, do které se budou moci přežvýkavci uchýlit. Všechny tyto stavby musely být důkladné, protože muflon je silné zvíře a jeho první reakce na zajetí bude jistě zuřivá. Kůly byly nahoře zašpičatěny, opáleny a spojeny příčnými trámci, které byly v pravidelných vzdálenostech zpevněny silnými podpěrami.

Po vybudování ohrady se kolonisté připravili na velký hon při úpatí Franklinovy hory uprostřed mufloních pastvišť. Hon byl určen na 17. února. Zúčastnila se ho v krásném letním dnu celá kolonie. Oba dobře vycvičení osli s Harbertem a Spilettem v sedle vykonali přitom důležité služby.

Bylo ujednáno, že kolonisté zatáhnou muflony a divoké kozy kruhem, který budou stále zužovat. Cyrus Smith, Pencroff, Nab a Jup se rozestaví v lese, kdežto jezdci s Topem objedou ohradu asi kilometrovým obloukem.

V této části ostrova bylo muflonů velmi mnoho. Tato krásná zvířata, velká jako daňci, s rohy většími, než mají berani, a s dlouhou šedou srstí, podobala se hodně sibiřským ovcím.

Den honu byl nesmírně únavný. To bylo přebíhání a křiku. Asi ze sta zatažených muflonů jich přes tři čtvrtiny uniklo. Nakonec však honci přece dostali třicet muflonů a dvacet koz až k ohradě, jejíž otevřená vrata dávala zvířatům možnost úniku. Vrhla se k nim a byla lapena.

Výsledek honu byl uspokojivý a kolonisté si nemohli naříkat. Většina muflonů byly samice, z nichž některé měly brzy vrhnout mladé. Stádo tu bude jistě prospívat a v blízké budoucnosti poskytne kolonistům nejen vlnu, ale i dostatek kůže.

Toho večera se vyčerpaní kolonisté vrátili do Žulového domu. Hned ráno však se šli podívat k ohradě. Zajatci se zřejmě pokoušeli ohradu prorazit, ale marně. Pak se pomalu uklidnili.

V měsíci březnu se nestalo nic důležitého. Denní práce byly vykonávány pravidelně. Zároveň se zdokonalováním cesty k ohradě a k Balónovému přístavu bylo ještě počato se stavbou třetí cesty, vedoucí od ohrady na západní pobřeží. Stále ovšem zůstávala kolonistům neznámou ona část Lincolnova ostrova, jež byla pokryta lesem, který se táhl až na Hadí poloostrov. Tam žily šelmy, které chtěl Gedeon Spilett jednou vyhubit.

Před příchodem chladného období byla věnována všechna péče pěstění divokých rostlin, přinášených z lesa na planinu Výhledu. Harbert se z každé lesní výpravy vracel s novými sazenicemi.

Jednoho dne přinesl rostlinu příbuznou čekance, z jejíchž plodů lze tlačit výtečný olej. Jindy objevil šťovík obecný, známý lék proti kurdějím[1].

Našel dokonce i brambory, pěstované odedávna ve Střední Americe a známé dnes ve více než dvou stech druhů. Zeleninová zahrada kolonie, dobře udržovaná, pravidelně zalévaná a chráněná před ptactvem, byla rozdělena na záhony, na kterých rostl salát, brambory, šťovík, řepa, ředkev a jiné křížaté rostliny. Půda planiny byla neobyčejné úrodná, a tak mohli kolonisté doufat v bohatou sklizeň.

Nechyběly jim ani různé nápoje, a kdo netoužil po víně, nemohl si na nic naříkat. K oswegskému čaji a ke kvašenému nápoji z dračincových kořenů přidal Cyrus Smith opravdové pivo. Vyráběl je z mladých výhonků černých jedlí, které po vykvašení a svaření dávaly velmi příjemný a zdravý nápoj.

Ke konci léta měli kolonisté v kurníku párek dropů druhu dropů obojkových asijských, vyznačujících se pernatým límcem, potom tucet kachen lžičalek, jejichž horní část zobáku je po stranách opatřena blánovitým výrůstkem, a konečně nádherné kohouty s červeným hřebínkem a laloky a s černým peřím, kteří si pyšně vykračovali po břehu jezera.

Když za letních večerů byla denní práce skončena a od moře vanula čerstvá bríza[2], sedávali kolonisté na okraji planiny Výhledu na jakési skalní terase, kterou Nab osázel popínavými rostlinami. Tam hovořili, vzájemně se vzdělávali, sdělovali si své názory a plánovali příští práce. Na všechny se přenášela veselá Pencroffova nálada a stále mezi nimi panovala naprostá shoda.

Často hovořívali o své vlasti. Jak asi dopadla válka Severu proti Jihu? Jistě už dávno skončila. Richmondu zajisté dobylo Grantovo vojsko. Pád hlavního města Jižanů musel být posledním aktem této smutné války. Sever jistě vyhrál svou spravedlivou při. Ach, jak by teď kolonisté uvítali jediný výtisk novin! Již jedenáct měsíců neměli spojení se světem. Dne 24. března vzpomněli prvního výročí ztroskotání balónu na těchto neznámých březích. Tehdy byli ubohými trosečníky, kteří ani nevěděli, budou-li zde moci vzdorovat krutým životním podmínkám. Dnes však, díky inženýru Smithovi a inteligenci všech ostatních, byli skutečnými kolonisty — se zbraněmi, nástroji a přístroji —, kteří využili ve svůj prospěch zvířat, rostlin i nerostů ostrova, tedy všech tří přírodních říší.

O tom všem hovořili velmi často a dělali si plány do budoucna.

Cyrus Smith býval většinou zamlklý, častěji jen naslouchal svým přátelům a nehovořil. Někdy se usmál Harbertovým úvahám i Pencroffovým žertům, ale přitom vždycky myslel na nevysvětlitelné projevy a záhadné události, jejichž tajemství mu stále unikalo.

[1] Kurděje je choroba způsobená nedostatkem vitamínu C.

[2] Bríza je mořský vítr.


KAPITOLA     VIII

PRÁDLO — BOTY Z TULENÍ KŮŽE — VÝROBA STŘELNÉ BAVLNY — RŮZNÉ ROSTLINY — RYBOLOV — ŽELVÍ VEJCE — JUPOVY POKROKY — OHRADA — LOV NA MUFLONY — NOVÁ ROSTLINNÁ A ŽIVOČIŠNÁ BOHATSTVÍ — VZPOMÍNKY NA VZDÁLENOU VLAST

První týden ledna byl věnován výrobě prádla, které už kolonisté nezbytně potřebovali. Jehly nalezené v bedně kmitaly se v hrubých, ale pilných prstech; šilo se prádlo, i když ne příliš jemné, tedy jistě pevné.

Nití měli dost. Cyrus Smith dal totiž vytahat nitě, kterými byl balón sešit. Dlouhé pruhy balónových dílců párali s obdivuhodnou trpělivostí Gedeon Spilett a Harbert. Pencroff tuto práci odmítl, protože ho smrtelně nudila. Jakmile se však začalo šít, neměl námořník konkurence. Je ostatně známo, že námořníci mají ke krejčovině obzvláštní sklony.

Plátno obalu bylo zbaveno lakového nátěru sodou a potaší, které inženýr získal zpopelněním přímořských rostlin. Nabylo tím obvyklé měkkosti a pružnosti. Bílením na slunci získalo čistou bílou barvu.

Pak si kolonisté zhotovili několik tuctů košil a punčoch — punčoch ovšem nepletených, nýbrž šitých z plátna. Jakou radost měli, když si konečně oblékli bílé prádlo! Vůbec si nevšímali jeho hrubého zpracování a těšili se také z bílých prostěradel, která udělala z lůžek v Žulovém domě opravdové postele.

V téže době si také vyrobili boty z tulení kůže, které měly nahradit boty a střevíce přinesené z Ameriky. Nutno doznat, že nové boty byly široké a dlouhé, ale zato vůbec netlačily.

Počátkem roku 1866 nastala velká vedra, ale lov v lese nepřestal. Houštiny se hemžily prasaty, klokany a všemožnou srstnatou i pernatou zvěří. Harbert se Spilettem pak byli příliš dobří střelci, aby ztráceli zbytečně střelivo.

Cyrus Smith je žádal, aby náboji co nejvíce šetřili, a sám se chystal nahradit něčím jiným střelný prach a olovo, nalezené v bedně, chtěje je šetřit pro budoucnost. Vždyť nevěděl, kam je náhoda zanese, opustí-li jednou Lincolnův ostrov. Bylo tedy nutno připravit se na všechny neznámé okolnosti a šetřit střelivo tím, že je nahradí snadno vyrobitelnými látkami.

Olovo, po jehož stopě se na ostrově marně pídil, nahradil Cyrus Smith železnými broky, které vyrobil lehce. Tyto broky však neměly váhu olova, musely být větší a do náboje se jich proto vešlo méně. Ale obratnost střelců přemohla i tuto nevýhodu. Co se prachu týče, ten si mohl Cyrus Smith vyrobit poměrně lehce, protože měl ledek draselný, síru i uhlí. Příprava však vyžaduje neobyčejné péče a bez zvláštních nástrojů je nemožné vyrobit dobrý prach.

Cyrus Smith se tedy rozhodl pro výrobu střelné bavlny neboli nitrocelulózy. Přírodní bavlna není nezbytnou surovinou k výrobě této výbušniny, protože jí dodává jen buničinu — celulózu. A celulóza není nic jiného než základní rostlinné pletivo, vyskytující se v čistém stavu nejen v bavlně, ale i ve vláknech lněných, v papíru, ve starých hadrech, v dužnině černého bezu apod. A u ústí Červeného potoka rostlo bezu dost. Kolonisté si už dávno vařili místo kávy odvar z bobulí těchto keřů, patřících do čeledi zimolezovitých.

Bezovou duši — celulózu — si mohli kolonisté klidně nasbírat. Druhá látka nezbytná k výrobě střelné bavlny je dýmavá kyselina dusičná. A protože měl Cyrus Smith kyselinu sírovou, mohl si lehce vyrobit kyselinu dusičnou sloučením kyseliny sírové s ledkem draselným, kterého mu dodávala příroda dost.

Rozhodl se proto vyrobit si střelnou bavlnu a použít jí i přes její nepříjemné vlastnosti, jako je velmi proměnlivý účin, snadná vznětlivost — vybuchuje už při sto sedmdesáti stupních místo při dvou stech čtyřiceti — a konečně příliš prudké rozpětí jejích spalných plynů, které snižuje výkon palných zbraní. Proti tomu má však nitrocelulóza výhodu v tom, že na ni nepůsobí vlhkost a že její výbušná síla je čtyřikrát tak velká jako síla obyčejného prachu.

Při výrobě střelné bavlny stačilo ponořit celulózu na čtvrt hodiny do dýmavé kyseliny dusičné, pak ji vymýt vodou a vysušit. Bylo to velmi jednoduché. Cyrus Smith měl jenom obyčejnou kyselinu dusičnou, a nikoli dýmavou, která se ve styku s vlhkým vzduchem mění neustále v bělavé páry. Proto chtěl tuto kyselinu smísit s koncentrovanou kyselinou sírovou v poměru tři ku pěti, aby dostal směs stejného účinku. To se mu také podařilo. Ostrovní lovci měli brzy zásobu dokonale připravené látky, která při opatrném používání dávala výtečné výsledky.

V té době zryli kolonisté nové pozemky v rozloze půl hektaru na planině Výhledu a zbytek půdy nechali na louky pro osly. Několik vycházek udělali kolonisté také do Leskovčího lesa a do lesa Divokého západu, odkud si přinesli slušnou sklizeň divokých rostlin: špenátu, řeřichy, ředkve a řepy. Pozorným pěstěním je brzy zušlechtí a obohatí si tak jídelní lístek, až dosud příliš jednostranně zásobený dusíkatou potravou. Přivezli si také pozoruhodnou zásobu uhlí a dříví. Každá výprava byla zároveň spojena s úpravou cest, jejichž vozovka se pod koly káry pomalu srovnávala.

Králíkárna dodávala kuchyni v Žulovém domě stále stejný příděl králíků. Poněvadž ležela za Glycerínovým potokem, nemohli její obyvatelé vnikat do oddělené části planiny a páchat tam škody na pěstovaných rostlinách. Co se týče ústřicové kolonie, kterou založili ve skálách na pobřeží a jejíž obyvatelé byli stále doplňováni, ta jim dodávala týdně velké množství výborných mlžů. Brzy se také počaly zlepšovat výsledky rybolovu v jezeře a v řece Díků, kde Pencroff líčil udice se železnými háčky a nacházel na nich pravidelně krásné tresky a zvláštní, neobyčejně chutné ryby, jejichž stříbřité boky byly posety žlutými skvrnami. Tak mohl Nab, pověřený kuchařením, zpestřovat každé jídlo. Na stole kolonistů chyběl však dosud chléb a to byl nedostatek, kterým kolonisté trpěli velmi citelně.

V této době podnikli také lov na mořské želvy, jež navštěvovaly pobřeží u Jižní čelisti. Tam byl břeh pokryt písečnými kupkami, naplněnými dokonale kulatými vejci s bílým a tvrdým obalem. Bílek želvích vajec se nikdy nesrazí jako bílek vajec ptačích. O líheň se staralo slunce. Počet těchto vajec byl úctyhodný, protože každá želva jich klade do roka až dvě stě padesát.

„To je opravdu vaječné pole!“ prohlásil Gedeon Spiíett. „Stačí jen sklízet.“

Nespokojili se však jen sbíráním vajec. Pronásledovali i želvy a přinesli jich do Žulového domu asi tucet. Želví polévka, zlepšená vonnými bylinami a okořeněná některými křížatými rostlinami, vyvolala vždy nadšenou chválu na adresu kuchařského mistra Naba.

Nutno se také zmínit o šťastné náhodě, která kolonistům umožnila nashromáždit velké zásoby na zimu. Do řeky Díků vtáhla totiž hejna lososů, deroucích se několik kilometrů proti proudu. Byla právě doba, kdy samice lososů táhnou před samci řekami k místům vhodným pro tření. Lososi nadělali v sladké vodě svým tahem mnoho hluku. Tisíce těchto ryb, měřících až tři čtvrtě metru, vnikly do řeky a stačilo postavit jen malou hráz, aby se většině ryb zabránilo v návratu do moře. Tak dostali kolonisté několik set ryb, které nasolili a uchovali na zimu, kdy zamrzlá řeka rybolov znemožní.

Zároveň byl Jup cvičen pro své zaměstnání sluhy. Byl oblečen do kazajky a do kalhot z bílého plátna. Přes oblek dostal zástěru, jejíž kapsy se staly jeho chloubou. Stále si do nich strkal ruce a nikomu nedovolil, aby se mu v nich hrabal.

Nab obratného orangutana výtečně vycvičil, a dokonce se zdálo, že si černoch s opicí při hovoru rozumějí. Jup měl Naba nesmírně rád a Nab mu oplácel stejnou náklonností. Protože Jupa nepotřebovali k ničemu jinému než k tahání káry a ke šplhání na stromy, trávil opičák většinu času s Nabem v kuchyni a snažil se černocha ve všem napodobit. Učitel pak měl tolik trpělivosti a cvičil zvíře s takovou pílí, že žák mohl rozvinout všechnu svou inteligenci a získat co nejvíc z lekcí, které mu jeho mistr dával.

Jaké to bylo pozdvižení v Žulovém domě, když pan Jup jednoho dne neočekávaně přišel s ubrouskem přes ruku ke stolu, aby překvapené kolonisty obsluhoval! Pozorně a obratně se zhostil své služby; vyměňoval mísy, přinášel jídla, naléval nápoje a to vše dělal s takovou vážností, že to všechny stolovníky nesmírně pobavilo. Nejvíc Pencroffa, který volal:

„Jupe, polévku!“

„Jupe, kousek králíka!“

„Jupe, talíř!“

,Dobře, Jupe! Výborně, Jupe!“

Stále se ozývalo něco podobného, ale Jup se tím nedal mýlit, všechny poslouchal, o vše pečoval, a dokonce souhlasně přikývl hlavou, když Pencroff opakoval svůj starý žert:

„Opravdu, Jupe, budeme ti muset zdvojnásobit plat!“

Jup si už dokonale zvykl na Žulový dům, a doprovázel-li své pány do lesa, neprojevoval nikdy touhu utéci. Museli byste ho vidět, jak si vykračoval lesem s holí, kterou mu uřízl Pencroff a kterou nosil jako pušku přes rameno! Když potřebovali kolonisté utrhnout ze stromu nějaké ovoce, byl Jup okamžitě nahoře. Zvrhla-li se na nerovné cestě kára, silný Jup ji jediným trhnutím postavil opět na kola.

„To je chlapík!“ obdivoval opičáka Pencroff. „Kdyby byl tak zlý, jako je dobrý, měli bychom s ním hotové peklo.“

Koncem ledna zahájili kolonisté velké práce ve střední části ostrova. Bylo už dávno rozhodnuto, že u pramenů červeného potoka pod Franklinovou horou bude zřízena ohrada pro přežvýkavce, které tak nutně potřebovali. Především se pokusí chytit muflony, kteří by je zásobili vlnou na zimní oděvy.

Každé ráno vycházela kolonie k pramenům potoka. Někdy všichni, někdy jen Cyrus Smith, Harbert a Pencroff. Osli jim pomáhali, a tak to byla vlastně jen desetikilometrová procházka lesem po nové cestě, které říkali Ohradní cesta.

Pod horou na severním úpatí bylo vybráno volné prostranství. Byla to louka se skupinami stromů, ležící u předhoří, které ji chránilo z boku. Pod horou pramenil potůček a ten protékal loukou a vléval se do Červeného potoka. Rostla tam svěží tráva a skupiny stromů nebránily volnému proudění vzduchu. Stačilo obehnat louku půlkruhovým plotem z kůlů připojených k hřebenu předhoří, a to dost vysokým aby jej ani nejobratnější zvíře nepřeskočilo. V takto vytvořené ohradě muže být až sto zvířat, muflonů nebo divokých koz a jejich mláďat, která se tam narodí. Inženýr označil obvod ohrady a kolonisté počali kácet stromy ke stavbě plotu. Protože při proklešťování cesty porazili už několik set kmenů, přivezli je sem a získali tak mnoho pilířů, které zapustili hluboko do země. V přední části ohrady nechali široký otvor, zahrazený dvojdílnými vraty ze silných prken, zapřenými zvnitřku dvěma velkými kůly.

Stavba ohrady trvala tři týdny. Kromě plotu však postavil Cyrus Smith i rozsáhlou prkennou stáj, do které se budou moci přežvýkavci uchýlit. Všechny tyto stavby musely být důkladné, protože muflon je silné zvíře a jeho první reakce na zajetí bude jistě zuřivá. Kůly byly nahoře zašpičatěny, opáleny a spojeny příčnými trámci, které byly v pravidelných vzdálenostech zpevněny silnými podpěrami.

Po vybudování ohrady se kolonisté připravili na velký hon při úpatí Franklinovy hory uprostřed mufloních pastvišť. Hon byl určen na 17. února. Zúčastnila se ho v krásném letním dnu celá kolonie. Oba dobře vycvičení osli s Harbertem a Spilettem v sedle vykonali přitom důležité služby.

Bylo ujednáno, že kolonisté zatáhnou muflony a divoké kozy kruhem, který budou stále zužovat. Cyrus Smith, Pencroff, Nab a Jup se rozestaví v lese, kdežto jezdci s Topem objedou ohradu asi kilometrovým obloukem.

V této části ostrova bylo muflonů velmi mnoho. Tato krásná zvířata, velká jako daňci, s rohy většími, než mají berani, a s dlouhou šedou srstí, podobala se hodně sibiřským ovcím.

Den honu byl nesmírně únavný. To bylo přebíhání a křiku. Asi ze sta zatažených muflonů jich přes tři čtvrtiny uniklo. Nakonec však honci přece dostali třicet muflonů a dvacet koz až k ohradě, jejíž otevřená vrata dávala zvířatům možnost úniku. Vrhla se k nim a byla lapena.

Výsledek honu byl uspokojivý a kolonisté si nemohli naříkat. Většina muflonů byly samice, z nichž některé měly brzy vrhnout mladé. Stádo tu bude jistě prospívat a v blízké budoucnosti poskytne kolonistům nejen vlnu, ale i dostatek kůže.

Toho večera se vyčerpaní kolonisté vrátili do Žulového domu. Hned ráno však se šli podívat k ohradě. Zajatci se zřejmě pokoušeli ohradu prorazit, ale marně. Pak se pomalu uklidnili.

V měsíci březnu se nestalo nic důležitého. Denní práce byly vykonávány pravidelně. Zároveň se zdokonalováním cesty k ohradě a k Balónovému přístavu bylo ještě počato se stavbou třetí cesty, vedoucí od ohrady na západní pobřeží. Stále ovšem zůstávala kolonistům neznámou ona část Lincolnova ostrova, jež byla pokryta lesem, který se táhl až na Hadí poloostrov. Tam žily šelmy, které chtěl Gedeon Spilett jednou vyhubit.

Před příchodem chladného období byla věnována všechna péče pěstění divokých rostlin, přinášených z lesa na planinu Výhledu. Harbert se z každé lesní výpravy vracel s novými sazenicemi.

Jednoho dne přinesl rostlinu příbuznou čekance, z jejíchž plodů lze tlačit výtečný olej. Jindy objevil šťovík obecný, známý lék proti kurdějím[1].

Našel dokonce i brambory, pěstované odedávna ve Střední Americe a známé dnes ve více než dvou stech druhů. Zeleninová zahrada kolonie, dobře udržovaná, pravidelně zalévaná a chráněná před ptactvem, byla rozdělena na záhony, na kterých rostl salát, brambory, šťovík, řepa, ředkev a jiné křížaté rostliny. Půda planiny byla neobyčejné úrodná, a tak mohli kolonisté doufat v bohatou sklizeň.

Nechyběly jim ani různé nápoje, a kdo netoužil po víně, nemohl si na nic naříkat. K oswegskému čaji a ke kvašenému nápoji z dračincových kořenů přidal Cyrus Smith opravdové pivo. Vyráběl je z mladých výhonků černých jedlí, které po vykvašení a svaření dávaly velmi příjemný a zdravý nápoj.

Ke konci léta měli kolonisté v kurníku párek dropů druhu dropů obojkových asijských, vyznačujících se pernatým límcem, potom tucet kachen lžičalek, jejichž horní část zobáku je po stranách opatřena blánovitým výrůstkem, a konečně nádherné kohouty s červeným hřebínkem a laloky a s černým peřím, kteří si pyšně vykračovali po břehu jezera.

Když za letních večerů byla denní práce skončena a od moře vanula čerstvá bríza[2], sedávali kolonisté na okraji planiny Výhledu na jakési skalní terase, kterou Nab osázel popínavými rostlinami. Tam hovořili, vzájemně se vzdělávali, sdělovali si své názory a plánovali příští práce. Na všechny se přenášela veselá Pencroffova nálada a stále mezi nimi panovala naprostá shoda.

Často hovořívali o své vlasti. Jak asi dopadla válka Severu proti Jihu? Jistě už dávno skončila. Richmondu zajisté dobylo Grantovo vojsko. Pád hlavního města Jižanů musel být posledním aktem této smutné války. Sever jistě vyhrál svou spravedlivou při. Ach, jak by teď kolonisté uvítali jediný výtisk novin! Již jedenáct měsíců neměli spojení se světem. Dne 24. března vzpomněli prvního výročí ztroskotání balónu na těchto neznámých březích. Tehdy byli ubohými trosečníky, kteří ani nevěděli, budou-li zde moci vzdorovat krutým životním podmínkám. Dnes však, díky inženýru Smithovi a inteligenci všech ostatních, byli skutečnými kolonisty — se zbraněmi, nástroji a přístroji —, kteří využili ve svůj prospěch zvířat, rostlin i nerostů ostrova, tedy všech tří přírodních říší.

O tom všem hovořili velmi často a dělali si plány do budoucna.

Cyrus Smith býval většinou zamlklý, častěji jen naslouchal svým přátelům a nehovořil. Někdy se usmál Harbertovým úvahám i Pencroffovým žertům, ale přitom vždycky myslel na nevysvětlitelné projevy a záhadné události, jejichž tajemství mu stále unikalo.


[1] Kurděje je choroba způsobená nedostatkem vitamínu C.

[2] Bríza je mořský vítr.