image

Tajuplný ostrov - Jules Verne, KAPITOLA VII

KAPITOLA VII

PLNĚNÍ PLÁNŮ — MOST PŘES ŘEKU DÍKŮ — PLANINA VÝHLEDU SE STANE OSTROVEM — ZVEDACÍ MOST — SKLIZEŇ OBILÍ — POTOK — LÁVKY — DVA OSLI — KÁRA S PŘÍPŘEŽÍ — VÝPRAVA DO BALÓNOVÉHO PŘÍSTAVU

Kolonisté Lincolnova ostrova znovu obsadili své bydliště, aniž museli použít starého výtoku, což jim uspořilo zednické práce. Byli opravdu rádi, že právě ve chvíli, kdy se k této práci chystali, byly opice zachváceny stejně náhlým, jako nevysvětlitelným strachem, který je ze Žulového domu vypudil. Vycítily snad opice pudem, že se na ně chystá vážný útok jinou stranou? Jedině tím bylo možno vysvětlit jejich náhlý odchod.

V posledních hodinách tohoto dne byly opičí mrtvoly odneseny do lesa a tam zahrabány. Pak odstranili kolonisté nepořádek způsobený vetřelci. Jen nepořádek, nikoli škody, protože opice sice zporážely nábytek, ale nic nepoškodily. Nab rozdělal v kamnech oheň a ze zásob ve skladišti připravil jídlo, kterému vzdali všichni čest.

Ani na Jupa nezapomněli. Op jedl s velkou chutí výborná semena a jedlé oddenky a byl jimi tedy hojně zásoben. Pencroff mu uvolnil paže, ale pokládal za nutné nechat mu pouta na nohou až do doby, kdy se už budou moci spolehnout na jeho ochočení.

Večer před spánkem si sedl Cyrus Smith s přáteli ke stolu, aby se s nimi poradil o některých plánech, které mají být urychleně provedeny.

Nejdůležitější věcí bylo postavení mostu přes řeku Díků, aby tak získali spojení mezi Žulovým domem a jižní částí ostrova. Pak musí založit ohradu pro muflony a jiná zvířata, která budou moci držet v zajetí.

Oba plány souvisely se zajištěním oděvů, což byla otázka nejvážnější. Most jim umožní dopravit k Žulovému domu balónový obal, který dodá plátno, a ohrada jim poskytne vlnu na teplé zimní oděvy.

Ohradu chtěl Cyrus Smith zřídit u pramenů červeného potoka, kde najdou přežvýkavci čerstvou a hojnou pastvu. Cesta z planiny Výhledu k pramenům potoka byla už částečně proklestěna. Až si kolonisté postaví lepší káru, než byla jejich první, bude doprava snadnější, zvláště podaří-li se jim chytit nějaká tažná zvířata.

Značná vzdálenost ohrady od Žulového domu nebyla nijak na závadu.

Nab ovšem upozornil, že kurník musí být mnohem blíž. Drůbež musí mít správce kuchyně po ruce. Za nejpříhodnější místo byla uznána část jezerního břehu, v níž byl starý výtok. Vodním i ostatním ptákům tam bude stejně dobře. S párkem bažantů, které chytli při poslední výpravě, provedou první pokus o zdomácnění.

Druhého dne — 3. listopadu — začali pracovat na stavbě mostu. Této důležité práce se zúčastnily všechny paže. Kolonisté si vzali na ramena sekery, teslice, pořízy i kladiva, a změnivše se v tesaře, nastoupili na pobřeží.

Pencroff však dole připomněl:

„Co když za naší nepřítomnosti napadne pana Jupa vytáhnout žebřík, který nám včera tak zdvořile spustil?“

„Uvažme tedy dolní konec!“ řekl Cyrus Smith.

Udělali to s pomocí dvou špičáků, které zapíchli hluboko do písku. Pak se vydali po levém břehu řeky Díků až do ohbí řečiště. Prohlédli si tam břeh, hodí-li se pro stavbu mostu. Místo se zdálo vhodné.

Odtud to bude jen pět kilometrů k Balónovému přístavu, objevenému na jižním pobřeží. Bude příhodnější proklestit tam přímou a sjízdnou cestu, která usnadní spojení Žulového domu s jižní částí ostrova.

Cyrus Smith pak vysvětlil přátelům velmi snadno proveditelný a velmi výhodný plán, který už dlouho promýšlel. Chtěl planinu Výhledu úplné oddělit od ostrova a chránit ji tak před čtvernožci. Tím by byly Žulový dům, Komín a celá horní část planiny, předurčená pro obilné pole, zajištěny proti návštěvám zvířat.

Byl to plán splnitelný a inženýr hned vysvětlil jak.

Planina Výhledu byla už chráněna ze tří stran umělými i přirozenými vodními toky. Na severozápadě Grantovým jezerem od cípu se starým výtokem až k novému průkopu pro přebytečnou jezerní vodu. Na severu až k moři ji chránil nový výtok, který nad vodopádem přetínal planinu Výhledu a pod vodopádem pobřeží. Stačilo koryto trochu prohloubit, aby se přes ně zvířata nedostala. Celá východní strana od ústí jezerního výtoku až po ústí řeky Díků byla chráněna mořem. Jih byl chráněn řekou od jejího ústí až po záhyb, na němž chtěli postavit most.

Zbývala jen západní část planiny mezi ohbím řeky a cípem jezera v délce půldruhého kilometru, otevřená volně všem příchozím.

Zde však bylo lehce možno vykopat široký a hluboký příkop, který by se naplnil jezerní vodou, jejíž přebytek by se tak částečně vléval i do řeky Díků. Novým odtokem by se jezerní hladina asi trochu snížila, ale Cyrus Smith zjistil, že vodní přínos červeného potoka je dost velký, aby si to mohli kolonisté dovolit.

„Tak se stane planina Výhledu úplným ostrovem,“ vysvětloval inženýr, „obklopeným ze všech stran vodou, a se zbytkem ostrova bude spojen jen tímto mostem a lávkami, které postavíme nad vodopádem a pod ním. A postavíme jistě i další lávky. Jednu přes příkop, který jsem pravě navrhl, a druhou na levém břehu řeky Díků. Postavíme-li most i lávky jako mosty zvedací, bude planina Výhledu zajištěna proti každému překvapení.“

Aby to přátelům lépe vysvětlil, načrtl Cyrus Smith mapku planiny, na níž byl tento plán ihned zřejmý. Dosáhl tak souhlasu všech. Pencroff popadl sekeru a zvolal:

„Pojďme na most!“

Byly vyhledány stromy, poraženy a okleštěny, přitesány na trámy, sloupy a prkna. Tento most měl být s pravým břehem řeky spojen pevně, kdežto na levém břehu měl být zvedán s pomocí závaží jako některé stavidlové mosty.

Byla to práce obtížná, a má-li být provedena dobře, vyžádá si mnoho času, protože řeka Díků zde byla dvacet pět metrů široká. Bylo zapotřebí zapustit do dna řeky dva pilíře, které by držely pevnou část mostu, a pak postavit beranidlo na zatlučení pilířů. Pilíře vytvoří oblouk a musí udržet závaží zvedací části mostu.

Naštěstí nechyběly kolonistům ani nástroje na opracování dřeva, ani železné kování, ani vynalézavost člověka, který se v těchto pracích vyznal, ani konečně pracovitost jeho druhů, kteří získali v posledních sedmi měsících neobyčejnou zručnost. Gedeon Spilett dokonce soutěžil v obratnosti s Pencroffem, který by to byl od „obyčejného novináře“ nikdy nečekal.

Stavba mostu zabrala tři týdny vážné práce. Kolonisté jedli na pracovišti, a protože bylo krásné počasí, chodili do Žulového domu jen večeřet a spát.

V této době se opičák Jup rychle ochočoval a zvykal si na nové pány, které si neustále zvědavě prohlížel. Pencroff mu však z opatrnosti nedal ještě úplnou volnost. Chtěl docela rozumně počkat, až bude planina Výhledu připravovanými úpravami učiněna nepřístupnou. Top a Jup se teď měli nejlépe. Hráli si spolu, přičemž Jup bral i hru velmi vážně.

Dne 20. listopadu byl most hotov. Jeho pohyblivá část byla vyvážena dvěma závažími tak, že k jejímu otočení stačilo jen málo námahy. Mezi pohyblivou a pevnou částí zůstala po zdvižení mostu mezera šesti metrů, tedy mezera dost široká, aby se přes ni nedostala zvěř.

Teď přišla na řadu doprava balónového obalu, který už chtěli mít v naprostém bezpečí.

Pro balón však budou muset do Balónového přístavu s károu. Z toho vyplynula potřeba proklestit cestu hustým lesem Divokého západu. A to bude nějaký čas trvat. Nab s Pencroffem se proto vypravili k přístavu, a když zjistili, že plátno v jeskyni nijak netrpí, bylo rozhodnuto, že se kolonisté pustí nyní do práce na planině Výhledu.

„To nám umožní zařídit si kurník co nejlépe,“ prohlásil Pencroff. „Nebudeme se muset bát lišek ani vpádu jiných škůdců.“

„A budeme moci zorat planinu,“ dodal Nab, „a šlechtit na ní divoké rostliny.

„A připravit si druhé obilné pole,“ zakončil vítězně námořník. První obilné pole, vzniklé z jediného zrna, Pencroffovou péčí neobyčejně prospívalo. Vyrazilo na něm podle inženýrovy předpovědi deset klasů a v každém z nich bylo osmdesát zrn. V šesti měsících měli teď kolonisté osm set zrn, což slibovalo pro každý rok dvojí sklizeň.

Z osmi set zrn jich z opatrnosti dali padesát stranou a zbytek měl být vyset na nové pole, upravené se stejnou péčí jako pole pro zrno první.

Pole bylo tedy připraveno a obehnáno vysokou ohradou ze zašpičatělých kůlů, přes niž se čtvernožci nedostanou. Ptáky pak postačili plašit strašáci a klapačky, které s fantastickou vynalézavostí sestrojil Pencroff. Sedm set padesát zrn bylo zaseto do pravidelných řádek. O ostatek se měla postarat příroda Dne 21. prosince počal Cyrus Smith vyznačovat příkop, který měl uzavírat planinu na západě od jezerního cípu až k ohbí řeky. Byla zde asi metrová vrstva ornice a pod ní žula. Inženýr však vyrobil nový nitroglycerín, který pak vykonal svou práci. Ve čtrnácti dnech byl v planině vyhlouben tři a půl metru široký a skoro dva metry hluboký příkop. Stejnými prostředky byla ve skalnatém břehu jezera udělána nová průrva a do příkopu se valila voda, která vytvořila nový potok, nazvaný Glycerínový potok. Řeka Díků dostala nový přítok.

Podle inženýrova předpokladu se hladina jezera skutečně snížila, ale jen nepozorovatelně. Aby byla planina dokonale uzavřena, byl vodní tok k pobřeží dostatečně rozšířen. Na pobřeží byly jeho písečné břehy zajištěny dvojí řadou kůlů.

V prvních dvou týdnech prosince byly práce skončeny a planina Výhledu byla dokonale zajištěna proti přepadení. Měla teď tvar nepravidelného pětiúhelníku průměru asi sedmi kilometrů.

V prosinci teplota ještě stoupla. Kolonisté však nehodlali práce odložit, a protože měli založit ještě kurník, pokračovali v plnění přijatých plánů.

Po dokonalém uzavření planiny Výhledu byl Jup puštěn na svobodu. Neopustil však své pány a neprojevoval vůbec touhu utéci. Bylo to neobyčejně mírné, statné a živé zvíře. Ve šplhání po žebříku do Žulového domu neměl vůbec soupeře. Dovedl také už pracovat: tahal káru s dřívím a odvážel kameny, které byly vykopány z koryta Glycerínového potoka.

„Zedník to ještě není,“ smál se Pencroff, „ale rochně[1] už ano.“

Pro kurník vybrali místo na jihovýchodním břehu jezera. Bylo to asi sto padesát čtverečních metrů půdy. Ohradili je plotem a postavili tam kotce pro ptáky.

Prvními obyvateli kurníku byl párek bažantů a ten brzy vyvedl hejno mladých. Za společníky dostal pak šest kachen, které žily na břehu jezera. Některé z nich patřily k druhu čínských kachen s vějířovitými křídly, jež svými živými barvami soupeří se zlatými bažanty. Po několika dnech se zmocnil Harbert páru bažantů s dlouhými ocasními pery. Bažanti tu brzy zdomácněli. Po nich pak přišli pelikáni, ledňáčci, husy a celý ten ptačí národ, který se po mnohém hádání, strkání, křičení, kvákání a vrkání konečně spolu smířil a rozmnožoval se tak, že mohl v budoucnosti uživit celou kolonii.

Cyrus Smith chtěl dílo dovršit a zařídil v rohu kurníku i holubník. Nasadil tam tucet holubů, kteří hnízdili ve skálách na planině. Tito ptáci si zvykli vracet se každý večer do nového obydlí a prokázali větší schopnost ochočení než holubi doupňáci, kteří žijí všude jen divoce.

Konečně přišel čas, kdy museli kolonisté přikročit k výrobě prádla z balónového obalu. Dávno opustili myšlenku uchovat celý obal, naplnit jej teplým vzduchem a opustit s ním ostrov. Toho by se uprostřed nekonečného oceánu nemohli odvážit ani lidé, kterým by nic jiného nezbývalo. A praktický Cyrus Smith na to vůbec nepomýšlel. Šlo tedy jen o dopravu balónu do Žulového domu. Kolonisté se napřed rozhodli přestavět káru tak, aby byla pohyblivější a lehčí. I když měli povoz, chyběla jim přípřež. Nežije na ostrově nějaký přežvýkavec, který by nahradil koně, osla nebo krávu? Těžko říci.

„Tažné zvíře by nám bylo opravdu užitečné,“ uvažoval Pencroff. „Ledaže by nám pan Smith postavil parní káru nebo dokonce lokomotivu. Stejně budeme mít jednou železniční trať od Žulového domu do Balónového přístavu s přípojkou na Franklinovu horu.“

Pencroff to myslel skutečně vážně. Představivost spojená s vírou dělá zázraky!

Bez přehánění však nutno přiznat, že prosté tažné zvíře by bylo Pencroffa úplně uspokojilo. A dosud příznivá náhoda nezklamala ho ani teď.

Dne 23. prosince, když byli kolonisté v Komíně, ozval se současně Nabův výkřik a Topův štěkot. Kolonisté vyběhli ven. Báli se, že se něco přihodilo.

A co viděli? Dvě nádherná zvířata statných postav, která se dostala na planinu Výhledu přes spuštěný most. Vypadala jako koně, či spíš jako osli. Byl to samec se samicí. Oba měli krásně stavěná těla, kávově žlutou srst, nohy a ocas bílé, na hlavě, na krku a na trupu tmavé pruhy. Zvířata se klidně přiblížila a prohlížela si živým okem lidi, v nichž ještě nemohla vidět pány tvorstva.

„To je onager!“ zvolal Harbert. „Je příbuzný zebrám a kvagám.“

„Nejsou to osli?“ ptal se Pencroff.

„Onager se také nazývá asijský osel.“

„Osli nebo koně,“ pokračoval námořník, „jsou to tahouni a musíme je chytit!“

Aby zvířata nepoplašil, proklouzl námořník trávou, běžel k mostu přes řeku Díků, zdvihl jej a osli byli zajati.

Mají se jich kolonisté zmocnit násilím a přinutit je k domácím pracím? Ne. Bylo rozhodnuto, že je nechají několik dnů pobíhat planinou, kde bylo trávy dost, a inženýr pak postaví u kurníků stáj, v níž najdou osli dobré stelivo a noční úkryt. Tak byl nádherný párek ponechán v naprosté svobodě a kolonisté se k němu ani nepřibližovali, aby jej nepoplašili. Osli projevili několikrát touhu utéci z planiny. Byli zvyklí na široké prostory a na hluboké lesy. Planina byla pro ně malá. Kolonisté je viděli obcházet vodní pás, který ovšem překročit nemohli. Pak ostře zařičeli a rozběhli se trávou. Když se uklidnili, zůstali stát a dlouho se dívali na rozsáhlý les, který jim byl teď nedostupný.

Kolonisté zatím vyrobili z rostlinných vláken postroje a opratě. Několik dnů po zajetí oslů byla kára připravena a zároveň byla prokleštěna přímá cesta od ohbí řeky až k Balónovému přístavu. Nyní se tam mohli pustit s károu, a tak se koncern prosince pokusili poprvé osly zapřáhnout.

Pencroff si zatím zvířata natolik ochočil, že mu přicházela jíst z ruky a dovolila mu přiblížit se až k nim. Jakmile byli osli zapraženi, plašili se a kolonisté je měli co držet. Brzy si však na novou práci zvykli. Onager je totiž mírnější než zebra, a proto se ho často používá jako tažného zvířete. Je schopen se aklimatizovat i v poměrně chladných krajích Evropy.

Toho dne nasedla celá kolonie do káry — kromě Pencroffa, který kráčel před károu — a zamířila k Balónovému přístavu.

Dovedete si jistě představit, jak kára na nedokonalé cestě drkotala. Ale přece jen dojela a nepřevrhla se. Muži na ni naložili obal s ostatními součástkami balónu.

V osm hodin večer přejela kára znovu řeku Díků a zastavila se na pobřeží. Osli byli vypřaženi a odvedeni do stáje. Pencroff před ulehnutím vyrazil takový vzdech uspokojení, že vzbudil hlučnou ozvěnu Žulového domu.

[1] Rochně je přezdívka zednických učňů.



Want to learn a language?


Learn from this text and thousands like it on LingQ.

  • A vast library of audio lessons, all with matching text
  • Revolutionary learning tools
  • A global, interactive learning community.

Language {0} is not supported by LingQ

KAPITOLA     VII

PLNĚNÍ PLÁNŮ — MOST PŘES ŘEKU DÍKŮ — PLANINA VÝHLEDU SE STANE OSTROVEM — ZVEDACÍ MOST — SKLIZEŇ OBILÍ — POTOK — LÁVKY — DVA OSLI — KÁRA S PŘÍPŘEŽÍ — VÝPRAVA DO BALÓNOVÉHO PŘÍSTAVU

Kolonisté Lincolnova ostrova znovu obsadili své bydliště, aniž museli použít starého výtoku, což jim uspořilo zednické práce. Byli opravdu rádi, že právě ve chvíli, kdy se k této práci chystali, byly opice zachváceny stejně náhlým, jako nevysvětlitelným strachem, který je ze Žulového domu vypudil. Vycítily snad opice pudem, že se na ně chystá vážný útok jinou stranou? Jedině tím bylo možno vysvětlit jejich náhlý odchod.

V posledních hodinách tohoto dne byly opičí mrtvoly odneseny do lesa a tam zahrabány. Pak odstranili kolonisté nepořádek způsobený vetřelci. Jen nepořádek, nikoli škody, protože opice sice zporážely nábytek, ale nic nepoškodily. Nab rozdělal v kamnech oheň a ze zásob ve skladišti připravil jídlo, kterému vzdali všichni čest.

Ani na Jupa nezapomněli. Op jedl s velkou chutí výborná semena a jedlé oddenky a byl jimi tedy hojně zásoben. Pencroff mu uvolnil paže, ale pokládal za nutné nechat mu pouta na nohou až do doby, kdy se už budou moci spolehnout na jeho ochočení.

Večer před spánkem si sedl Cyrus Smith s přáteli ke stolu, aby se s nimi poradil o některých plánech, které mají být urychleně provedeny.

Nejdůležitější věcí bylo postavení mostu přes řeku Díků, aby tak získali spojení mezi Žulovým domem a jižní částí ostrova. Pak musí založit ohradu pro muflony a jiná zvířata, která budou moci držet v zajetí.

Oba plány souvisely se zajištěním oděvů, což byla otázka nejvážnější. Most jim umožní dopravit k Žulovému domu balónový obal, který dodá plátno, a ohrada jim poskytne vlnu na teplé zimní oděvy.

Ohradu chtěl Cyrus Smith zřídit u pramenů červeného potoka, kde najdou přežvýkavci čerstvou a hojnou pastvu. Cesta z planiny Výhledu k pramenům potoka byla už částečně proklestěna. Až si kolonisté postaví lepší káru, než byla jejich první, bude doprava snadnější, zvláště podaří-li se jim chytit nějaká tažná zvířata.

Značná vzdálenost ohrady od Žulového domu nebyla nijak na závadu.

Nab ovšem upozornil, že kurník musí být mnohem blíž. Drůbež musí mít správce kuchyně po ruce. Za nejpříhodnější místo byla uznána část jezerního břehu, v níž byl starý výtok. Vodním i ostatním ptákům tam bude stejně dobře. S párkem bažantů, které chytli při poslední výpravě, provedou první pokus o zdomácnění.

Druhého dne — 3. listopadu — začali pracovat na stavbě mostu. Této důležité práce se zúčastnily všechny paže. Kolonisté si vzali na ramena sekery, teslice, pořízy i kladiva, a změnivše se v tesaře, nastoupili na pobřeží.

Pencroff však dole připomněl:

„Co když za naší nepřítomnosti napadne pana Jupa vytáhnout žebřík, který nám včera tak zdvořile spustil?“

„Uvažme tedy dolní konec!“ řekl Cyrus Smith.

Udělali to s pomocí dvou špičáků, které zapíchli hluboko do písku. Pak se vydali po levém břehu řeky Díků až do ohbí řečiště. Prohlédli si tam břeh, hodí-li se pro stavbu mostu. Místo se zdálo vhodné.

Odtud to bude jen pět kilometrů k Balónovému přístavu, objevenému na jižním pobřeží. Bude příhodnější proklestit tam přímou a sjízdnou cestu, která usnadní spojení Žulového domu s jižní částí ostrova.

Cyrus Smith pak vysvětlil přátelům velmi snadno proveditelný a velmi výhodný plán, který už dlouho promýšlel. Chtěl planinu Výhledu úplné oddělit od ostrova a chránit ji tak před čtvernožci. Tím by byly Žulový dům, Komín a celá horní část planiny, předurčená pro obilné pole, zajištěny proti návštěvám zvířat.

Byl to plán splnitelný a inženýr hned vysvětlil jak.

Planina Výhledu byla už chráněna ze tří stran umělými i přirozenými vodními toky. Na severozápadě Grantovým jezerem od cípu se starým výtokem až k novému průkopu pro přebytečnou jezerní vodu. Na severu až k moři ji chránil nový výtok, který nad vodopádem přetínal planinu Výhledu a pod vodopádem pobřeží. Stačilo koryto trochu prohloubit, aby se přes ně zvířata nedostala. Celá východní strana od ústí jezerního výtoku až po ústí řeky Díků byla chráněna mořem. Jih byl chráněn řekou od jejího ústí až po záhyb, na němž chtěli postavit most.

Zbývala jen západní část planiny mezi ohbím řeky a cípem jezera v délce půldruhého kilometru, otevřená volně všem příchozím.

Zde však bylo lehce možno vykopat široký a hluboký příkop, který by se naplnil jezerní vodou, jejíž přebytek by se tak částečně vléval i do řeky Díků. Novým odtokem by se jezerní hladina asi trochu snížila, ale Cyrus Smith zjistil, že vodní přínos červeného potoka je dost velký, aby si to mohli kolonisté dovolit.

„Tak se stane planina Výhledu úplným ostrovem,“ vysvětloval inženýr, „obklopeným ze všech stran vodou, a se zbytkem ostrova bude spojen jen tímto mostem a lávkami, které postavíme nad vodopádem a pod ním. A postavíme jistě i další lávky. Jednu přes příkop, který jsem pravě navrhl, a druhou na levém břehu řeky Díků. Postavíme-li most i lávky jako mosty zvedací, bude planina Výhledu zajištěna proti každému překvapení.“

Aby to přátelům lépe vysvětlil, načrtl Cyrus Smith mapku planiny, na níž byl tento plán ihned zřejmý. Dosáhl tak souhlasu všech. Pencroff popadl sekeru a zvolal:

„Pojďme na most!“

Byly vyhledány stromy, poraženy a okleštěny, přitesány na trámy, sloupy a prkna. Tento most měl být s pravým břehem řeky spojen pevně, kdežto na levém břehu měl být zvedán s pomocí závaží jako některé stavidlové mosty.

Byla to práce obtížná, a má-li být provedena dobře, vyžádá si mnoho času, protože řeka Díků zde byla dvacet pět metrů široká. Bylo zapotřebí zapustit do dna řeky dva pilíře, které by držely pevnou část mostu, a pak postavit beranidlo na zatlučení pilířů. Pilíře vytvoří oblouk a musí udržet závaží zvedací části mostu.

Naštěstí nechyběly kolonistům ani nástroje na opracování dřeva, ani železné kování, ani vynalézavost člověka, který se v těchto pracích vyznal, ani konečně pracovitost jeho druhů, kteří získali v posledních sedmi měsících neobyčejnou zručnost. Gedeon Spilett dokonce soutěžil v obratnosti s Pencroffem, který by to byl od „obyčejného novináře“ nikdy nečekal.

Stavba mostu zabrala tři týdny vážné práce. Kolonisté jedli na pracovišti, a protože bylo krásné počasí, chodili do Žulového domu jen večeřet a spát.

V této době se opičák Jup rychle ochočoval a zvykal si na nové pány, které si neustále zvědavě prohlížel. Pencroff mu však z opatrnosti nedal ještě úplnou volnost. Chtěl docela rozumně počkat, až bude planina Výhledu připravovanými úpravami učiněna nepřístupnou. Top a Jup se teď měli nejlépe. Hráli si spolu, přičemž Jup bral i hru velmi vážně.

Dne 20. listopadu byl most hotov. Jeho pohyblivá část byla vyvážena dvěma závažími tak, že k jejímu otočení stačilo jen málo námahy. Mezi pohyblivou a pevnou částí zůstala po zdvižení mostu mezera šesti metrů, tedy mezera dost široká, aby se přes ni nedostala zvěř.

Teď přišla na řadu doprava balónového obalu, který už chtěli mít v naprostém bezpečí.

Pro balón však budou muset do Balónového přístavu s károu. Z toho vyplynula potřeba proklestit cestu hustým lesem Divokého západu. A to bude nějaký čas trvat. Nab s Pencroffem se proto vypravili k přístavu, a když zjistili, že plátno v jeskyni nijak netrpí, bylo rozhodnuto, že se kolonisté pustí nyní do práce na planině Výhledu.

„To nám umožní zařídit si kurník co nejlépe,“ prohlásil Pencroff. „Nebudeme se muset bát lišek ani vpádu jiných škůdců.“

„A budeme moci zorat planinu,“ dodal Nab, „a šlechtit na ní divoké rostliny.

„A připravit si druhé obilné pole,“ zakončil vítězně námořník. První obilné pole, vzniklé z jediného zrna, Pencroffovou péčí neobyčejně prospívalo. Vyrazilo na něm podle inženýrovy předpovědi deset klasů a v každém z nich bylo osmdesát zrn. V šesti měsících měli teď kolonisté osm set zrn, což slibovalo pro každý rok dvojí sklizeň.

Z osmi set zrn jich z opatrnosti dali padesát stranou a zbytek měl být vyset na nové pole, upravené se stejnou péčí jako pole pro zrno první.

Pole bylo tedy připraveno a obehnáno vysokou ohradou ze zašpičatělých kůlů, přes niž se čtvernožci nedostanou. Ptáky pak postačili plašit strašáci a klapačky, které s fantastickou vynalézavostí sestrojil Pencroff. Sedm set padesát zrn bylo zaseto do pravidelných řádek. O ostatek se měla postarat příroda Dne 21. prosince počal Cyrus Smith vyznačovat příkop, který měl uzavírat planinu na západě od jezerního cípu až k ohbí řeky. Byla zde asi metrová vrstva ornice a pod ní žula. Inženýr však vyrobil nový nitroglycerín, který pak vykonal svou práci. Ve čtrnácti dnech byl v planině vyhlouben tři a půl metru široký a skoro dva metry hluboký příkop. Stejnými prostředky byla ve skalnatém břehu jezera udělána nová průrva a do příkopu se valila voda, která vytvořila nový potok, nazvaný Glycerínový potok. Řeka Díků dostala nový přítok.

Podle inženýrova předpokladu se hladina jezera skutečně snížila, ale jen nepozorovatelně. Aby byla planina dokonale uzavřena, byl vodní tok k pobřeží dostatečně rozšířen. Na pobřeží byly jeho písečné břehy zajištěny dvojí řadou kůlů.

V prvních dvou týdnech prosince byly práce skončeny a planina Výhledu byla dokonale zajištěna proti přepadení. Měla teď tvar nepravidelného pětiúhelníku průměru asi sedmi kilometrů.

V prosinci teplota ještě stoupla. Kolonisté však nehodlali práce odložit, a protože měli založit ještě kurník, pokračovali v plnění přijatých plánů.

Po dokonalém uzavření planiny Výhledu byl Jup puštěn na svobodu. Neopustil však své pány a neprojevoval vůbec touhu utéci. Bylo to neobyčejně mírné, statné a živé zvíře. Ve šplhání po žebříku do Žulového domu neměl vůbec soupeře. Dovedl také už pracovat: tahal káru s dřívím a odvážel kameny, které byly vykopány z koryta Glycerínového potoka.

„Zedník to ještě není,“ smál se Pencroff, „ale rochně[1] už ano.“

Pro kurník vybrali místo na jihovýchodním břehu jezera. Bylo to asi sto padesát čtverečních metrů půdy. Ohradili je plotem a postavili tam kotce pro ptáky.

Prvními obyvateli kurníku byl párek bažantů a ten brzy vyvedl hejno mladých. Za společníky dostal pak šest kachen, které žily na břehu jezera. Některé z nich patřily k druhu čínských kachen s vějířovitými křídly, jež svými živými barvami soupeří se zlatými bažanty. Po několika dnech se zmocnil Harbert páru bažantů s dlouhými ocasními pery. Bažanti tu brzy zdomácněli. Po nich pak přišli pelikáni, ledňáčci, husy a celý ten ptačí národ, který se po mnohém hádání, strkání, křičení, kvákání a vrkání konečně spolu smířil a rozmnožoval se tak, že mohl v budoucnosti uživit celou kolonii.

Cyrus Smith chtěl dílo dovršit a zařídil v rohu kurníku i holubník. Nasadil tam tucet holubů, kteří hnízdili ve skálách na planině. Tito ptáci si zvykli vracet se každý večer do nového obydlí a prokázali větší schopnost ochočení než holubi doupňáci, kteří žijí všude jen divoce.

Konečně přišel čas, kdy museli kolonisté přikročit k výrobě prádla z balónového obalu. Dávno opustili myšlenku uchovat celý obal, naplnit jej teplým vzduchem a opustit s ním ostrov. Toho by se uprostřed nekonečného oceánu nemohli odvážit ani lidé, kterým by nic jiného nezbývalo. A praktický Cyrus Smith na to vůbec nepomýšlel. Šlo tedy jen o dopravu balónu do Žulového domu. Kolonisté se napřed rozhodli přestavět káru tak, aby byla pohyblivější a lehčí. I když měli povoz, chyběla jim přípřež. Nežije na ostrově nějaký přežvýkavec, který by nahradil koně, osla nebo krávu? Těžko říci.

„Tažné zvíře by nám bylo opravdu užitečné,“ uvažoval Pencroff. „Ledaže by nám pan Smith postavil parní káru nebo dokonce lokomotivu. Stejně budeme mít jednou železniční trať od Žulového domu do Balónového přístavu s přípojkou na Franklinovu horu.“

Pencroff to myslel skutečně vážně. Představivost spojená s vírou dělá zázraky!

Bez přehánění však nutno přiznat, že prosté tažné zvíře by bylo Pencroffa úplně uspokojilo. A dosud příznivá náhoda nezklamala ho ani teď.

Dne 23. prosince, když byli kolonisté v Komíně, ozval se současně Nabův výkřik a Topův štěkot. Kolonisté vyběhli ven. Báli se, že se něco přihodilo.

A co viděli? Dvě nádherná zvířata statných postav, která se dostala na planinu Výhledu přes spuštěný most. Vypadala jako koně, či spíš jako osli. Byl to samec se samicí. Oba měli krásně stavěná těla, kávově žlutou srst, nohy a ocas bílé, na hlavě, na krku a na trupu tmavé pruhy. Zvířata se klidně přiblížila a prohlížela si živým okem lidi, v nichž ještě nemohla vidět pány tvorstva.

„To je onager!“ zvolal Harbert. „Je příbuzný zebrám a kvagám.“

„Nejsou to osli?“ ptal se Pencroff.

„Onager se také nazývá asijský osel.“

„Osli nebo koně,“ pokračoval námořník, „jsou to tahouni a musíme je chytit!“

Aby zvířata nepoplašil, proklouzl námořník trávou, běžel k mostu přes řeku Díků, zdvihl jej a osli byli zajati.

Mají se jich kolonisté zmocnit násilím a přinutit je k domácím pracím? Ne. Bylo rozhodnuto, že je nechají několik dnů pobíhat planinou, kde bylo trávy dost, a inženýr pak postaví u kurníků stáj, v níž najdou osli dobré stelivo a noční úkryt. Tak byl nádherný párek ponechán v naprosté svobodě a kolonisté se k němu ani nepřibližovali, aby jej nepoplašili. Osli projevili několikrát touhu utéci z planiny. Byli zvyklí na široké prostory a na hluboké lesy. Planina byla pro ně malá. Kolonisté je viděli obcházet vodní pás, který ovšem překročit nemohli. Pak ostře zařičeli a rozběhli se trávou. Když se uklidnili, zůstali stát a dlouho se dívali na rozsáhlý les, který jim byl teď nedostupný.

Kolonisté zatím vyrobili z rostlinných vláken postroje a opratě. Několik dnů po zajetí oslů byla kára připravena a zároveň byla prokleštěna přímá cesta od ohbí řeky až k Balónovému přístavu. Nyní se tam mohli pustit s károu, a tak se koncern prosince pokusili poprvé osly zapřáhnout.

Pencroff si zatím zvířata natolik ochočil, že mu přicházela jíst z ruky a dovolila mu přiblížit se až k nim. Jakmile byli osli zapraženi, plašili se a kolonisté je měli co držet. Brzy si však na novou práci zvykli. Onager je totiž mírnější než zebra, a proto se ho často používá jako tažného zvířete. Je schopen se aklimatizovat i v poměrně chladných krajích Evropy.

Toho dne nasedla celá kolonie do káry — kromě Pencroffa, který kráčel před károu — a zamířila k Balónovému přístavu.

Dovedete si jistě představit, jak kára na nedokonalé cestě drkotala. Ale přece jen dojela a nepřevrhla se. Muži na ni naložili obal s ostatními součástkami balónu.

V osm hodin večer přejela kára znovu řeku Díků a zastavila se na pobřeží. Osli byli vypřaženi a odvedeni do stáje. Pencroff před ulehnutím vyrazil takový vzdech uspokojení, že vzbudil hlučnou ozvěnu Žulového domu.

[1] Rochně je přezdívka zednických učňů.

×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.