×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Tajuplný ostrov - Jules Verne, KAPITOLA IV

KAPITOLA IV KOLONISTÉ NA POBŘEŽÍ — AYRTON A PENCROFF ZACHRAŇUJÍ — ROZHOVOR PŘI SNÍDANI — PENCROFFOVY ÚVAHY — PODROBNÁ PROHLÍDKA LODNÍHO TRUPU — NEPORUŠENÁ PRACHÁRNA — NOVÁ BOHATSTVÍ — POSLEDNÍ TROSKY — KUS ZLOMENÉHO VÁLCE „Vylétli do vzduchu!“ vykřikl Harbert. „Ano, jako kdyby byl Ayrton zapálil prach!“ dodal Pencroff, vrhaje se s Nabem a s Harbertem k výtahu.

„Co se to stalo?“ ptal se novinář, udivený tak nečekaným obratem.

„Ach, tentokrát se to dozvíme…,“ řekl živě Cyrus Smith.

„Co se dozvíme?“ „Až pak! Až pak! Pojďte, Spilette! Teď je důležité jen to, že jsou piráti vyřízeni.“ A Cyrus Smith s Gedeonem Spilettern se pustili za Pencroflfem, Nabem a Harbertem na pobřeží. Z brigy nespatřili ani stěžeň. Když smršť loď zdvihla, zlomila ji, otočila ji na bok a v této poloze ji vodní náraz potopil. Protože však v úzkém průlivu byla hloubka nejvýše šest metrů, bude zničený trup za odlivu obnažen.

Na moři plavalo několik trosek. Ráhna s lanovím, klece s dosud živými slepicemi a bedny i sudy, které neustále vyplouvaly, jak se postupně z vraku uvolňovaly. Ale nikde se neobjevily kusy prken ani z paluby, ani z lodního pažení — což bylo při náhlém zničení Bystrého nepochopitelné.

Teprve po chvíli vypluly na hladinu oba stěžně, zlomené u samé paty, omotané potrhaným lanovím a svinutými i vytaženými plachtami. Kolonisté nesměli dát ovšem proudu čas, aby všechna tato bohatství odnesl. Ayrton s Pencroffem skočili do pirogy, aby se pokusili zachytit všechny trosky z pobřeží ostrova i z ostrůvku.

Ale v okamžiku, kdy chtěli odrazit od břehu, Gedeon Spilett je zadržel: „A co těch šest pirátů, kteří vylezli na pravý břeh řeky Díků?“ Kolonisté opravdu nesměli zapomínat, že se šest mužů z rozbitého člunu zachránilo u Trosek. Pohlédli tím směrem. Žádného z uprchlíků však nespatřili. Ti pravděpodobně utekli po zkáze brigy do vnitrozemí ostrova.

„Těmi se budeme zabývat později,“ řekl Cyrus Smith. „Mohou být ještě nebezpeční, protože jsou ozbrojeni, ale teď nás je šest proti šesti. To bude rovný boj. Starejme se o naléhavější věci!“ Ayrton s Pencroffem tedy odrazili a veslovali k troskám. Příliv byl velmi silný, protože měsíc už stál dva dny v úplňku. Trup lodi se vynoří z vln teprve za hodinu.

Ayrton s Pencroffem stačili uvázat lana na oba stěžně i na ostatní trosky.

Konce lan byly přitaženy k pobřeží u Žulového domu. Ostatní kolonisté spojenými silami věci vytahovali. Pak piroga pochytala všechny plovoucí drobnosti, klece s drůbeží, bedny a sudy; vše bylo ihned dopraveno do Komína. Po vlnách pluly i mrtvoly. Mezi nimi poznal Ayrton také mrtvolu Boba Harveye. Ukázal ji rozechvěně Pencroffovi a řekl: „Tímhle jsem kdysi také byl, Pencroffe!“ „Ale už tím nejsi, Ayrtone,“ odpověděl námořník. Všem bylo divné, že počet mrtvých byl velmi malý. Sotva pět či šest mrtvol, které teď s počínajícím odlivem pluly do moře. Piráti překvapení zkázou lodi neměli zřejmě čas utéci z brigy, a když se loď položila na bok, zůstali uvězněni v podpalubí. Odliv hnal uvolněné mrtvoly k oceánu a ušetřil tak kolonistům smutnou práci s jejich pohřbíváním někde na ostrově.

Celé dvě hodiny byli Cyrus Smith a jeho společníci zaměstnáni jen shromažďováním trosek a sušením zcela nepoškozených plachet. Hovořili málo, protože je práce plně zaměstnávala, ale hlavami jim probíhaly roje myšlenek.

Získat brigu, nebo aspoň její vrak, znamenalo by pro ně úžasné bohatství. Loď je tak trochu svět v malém a kolonie mohla být obohacena o velké množství užitečných potřeb. Mohla to být ve velkém obdoba bedny nalezené u Trosek.

„Možná že budeme moci brigu vyzvednout,“ mínil Pencroff. „Má-li jen trhlinu, dá se opravit. A loď o třech nebo čtyřech stech tunách je vedle naší Bonaventury opravdovou lodí. Dá se s ní plout daleko. A dá se s ní plout, kam kdo chce! Rozhodně se na to musíme s panem Smithem a s Ayrtonem podívat. Bude to stát za námahu.“ Bude-li briga opravdu ještě schopna plavby, vzrostou tím nesmírně naděje kolonistů na návrat do vlasti. Ale k rozhodnutí této důležité otázky museli napřed počkat na odliv, až si budou moci celou brigu řádně prohlédnout.

Když byly všechny trosky zajištěny u břehu, shodli se kolonisté na přestávce k snídani. Vždyť doslova umírali hladem. Naštěstí nebyla špižírna daleko a Nab mohl být pokládán za zručného kuchaře. Kolonisté jedli v Komínu a při jídle hovořili jen o nečekaném rozuzlení, které tak zázračně kolonii zachránilo.

„Zázračně je jediné vhodné slovo,“ opakoval Pencroff. „Vždyť ti bídáci vylétli do vzduchu v nejvhodnější chvíli. V Žulovém domě to už počínalo být nesnesitelné.“ „Víte snad, Pencroffe, jak se to stalo?“ zeptal se Gedeon Spilett. „Co mohlo způsobit zkázu brigy?“ „To je docela jednoduché, pane Spilette. Na pirátské lodi není udržován takový pořádek jako na lodi válečné. Piráti nejsou námořníci. Je jasné, že prachárna zůstala otevřená. Piráti bez ustání stříleli a pak stačila neobratnost nebo neopatrnost některého z nich a loď vylétla do vzduchu.“ „Pane Spilette,“ vmísil se do hovoru Harbert, „mne však udivuje, že exploze nebyla provázena silnější ranou. Nebyl to výbuch nijak silný. Zdálo se mi, že se loď spíše potopila, než vybuchla.“ „To tě udivuje, chlapče?“ ptal se inženýr. „Ano, pane Smithi.“ „Mne také, Harberte,“ odpověděl Cyrus Smith. „Ani já to nechápu. Až si však trup brigy prohlédneme, jistě poznáme pravou příčinu katastrofy.“ „Snad si nemyslíte, pane Smithi,“ řekl Pencroff, ,,že Bystrý se prostě potopil jako loď, která narazí na skálu?“ „Proč ne?“ ptal se Nab. „Nejsou snad v úžině skály?“ „Dobrá, Nabe,“ odpověděl Pencroff, „ale v pravé chvíli jsi neměl otevřené oči. Okamžik před potopením jsem jasně viděl, že se briga zdvihla na obrovské vlně a spadla pak levým bokem dolů. Kdyby byla jen narazila, byla by se potopila klidně jako počestná loď, která jde ke dnu.“ „Když to právě nebyla počestná loď!“ namítl Nab. „Uvidíme, Pencroffe,“ uzavřel Cyrus Smith.

„Uvidíme,“ souhlasil námořník. „Ale vsadil bych se o hlavu, že v úžině skály nejsou. Nechcete přece, pane Smithi, znovu dokazovat, že i v této události je něco nadpřirozeného?“ Cyrus Smith neodpověděl. „Ať už to byl náraz nebo výbuch,“ prohlásil Gedeon Spilett, „jistě uznáte, Pencroffe, že se to stalo v pravý čas.“ „Ano… ano…,“ odpověděl námořník. „Ale o to teď nejde. Ptám se pana Smithe, nevidí-li v tom něco nadpřirozeného.“ „Ještě se nemohu vyjádřit, Pencroffe,“ řekl inženýr. „To je vše, co vám mohu teď říci.“ Tato odpověď Pencroffa nijak neuspokojila. Trval na svém „výbuchu“ a nemínil ustoupit. Nikdy nepřipustí, že by bylo v úžině nějaké neznámé skalisko.

Vždyť dno úžiny bylo stejně písčité jako celé pobřeží a on je za odlivu už několikrát přešel. A ve chvíli, kdy briga vylétla, byl příliv. Znamenalo to, že loď měla větší hloubku, než potřebovala, a že mohla proplout bez nárazu na skály, které ani při odlivu není vidět. Z toho plyne, že loď nenarazila na skálu, nýbrž vylétla do vzduchu.

Nutno přiznat, že Pencroffovy úvahy nebyly nijak neoprávněny.

V půl druhé nasedli kolonisté do pirogy a dopluli na místo katastrofy. Teď litovali, že byly zničeny oba lodní čluny. Jeden byl rozbit u ústí řeky Díků a byl zcela nepoužitelný. Druhý zmizel i s brigou pod vodou. Protože nevyplul, byl jistě lodí rozdrcen.

Lodní trup Bystrého už začal vystupovat nad hladinu. Briga ležela na boku, protože při ztrátě stěžňů a po vyražení přítěže klesla ke dnu kýlem vzhůru. Působením nevysvětlitelné podmořské síly se téměř obrátila. Táž síla byla také příčinou oné vodní smrště.

Kolonisté trup obepluli a tou měrou, jak moře klesalo, mohli pozorovat, když ne příčinu katastrofy, tedy aspoň její následky.

Boky brigy byly na přídi po obou stranách kýlu asi dva metry od přídního trámce strašně rozervány v délce aspoň šesti metrů. Byly to průrvy, které nebude možno opravit. Zmizelo z nich také dvojité měděné obložení, jako by bylo bývalo rozmetáno v prach. Právě tak zmizela beze stopy lodní žebra, železné patky a spojovací trámce. Po celé délce trupu až k zádi byly boční trámce vyrvány. Kýl byl nepochopitelně strašnou silou oderván od kýlového trámce a na několika místech v celé šíři přeražen.

„Tisíc ďáblů!“ zaklel Pencroff. „Tuhle loď už nezdvihneme.“ „To opravdu nebude možné,“ souhlasil Ayrton. „Ale byl-li to výbuch,“ poznamenal Gedeon Spilett, „pak se projevil hrozně podivnými následky. Rozerval lodní kýl vně lodi, místo aby vyrazil kajutu a palubu. Tyhle široké průrvy ukazují spíš na náraz do skály než na výbuch prachu.“ „Ale v úžině skály nejsou,“ opakoval námořník. „Přiznám vám, co chcete, ale náraz na skálu ne!“ „Pokusme se vniknout do brigy,“ navrhl inženýr. „Možná že se tam dovíme něco o příčině zkázy.“ To byla nejlepší rada. Bylo také nutno vyšetřit, co v lodi zůstalo, a zařídit záchranné práce.

Vstup do nitra brigy byl snadný. Voda stále klesala a palubní prostor pod převrženou lodí byl už dostupný. Přítěž — kusy litiny — prorazila palubu na mnoha místech. Těmito otvory unikala se šuměním voda.

Cyrus Smith a jeho přátelé postoupili se sekerami v rukou k rozbité palubě.

Ta byla zavalena množstvím beden, jejichž obsah snad nebude poměrně krátkým pobytem ve vodě příliš poškozen.

Kolonisté se především postarali o zajištění těchto věcí. Voda se vrátí až za několik hodin a tohoto času nutno využít co nejvýhodněji. Ayrton s Pencroffem připevnili nad otvorem v lodním trupu kladku a počali bedny i sudy vytahovat.

Piroga je vozila na pobřeží. Odváželi všechno. Na třídění bude dost času později.

Kolonisté s uspokojením zjistili, že briga byla naložena velmi rozmanitým nákladem. Byl zde výběr všech nástrojů, průmyslových výrobků, náčiní a potřeb, jaké se nakládají na lodi plující do Polynésie. Kolonisté mohli doufat, že tu najdou ode všeho něco, a prohlásili, že tohle je právě to, co Lincolnovu ostrovu dosud chybělo.

Cyrus Smith přitom s němým údivem zjišťoval, že nejen trup brigy, ale i celé její zařízení, především směrem k přídi, nesmírně utrpělo podivným nárazem, který katastrofu způsobil. Přepážky a vzpěry byly rozervány, jako by byl uvnitř brigy vybuchl granát. Kolonisté mohli snadno přecházet z přídě na záď. Stačilo jen vyklidit bedny rozházené všemi směry. Nebyly to ostatně velké bedny, které by se těžko vynášely, nýbrž jen bedničky, které byly vyloženy celkem snadno.

Tak se dostali kolonisté na záď prostoru, nad nímž byla kdysi kajuta. Zde také hledal Ayrton v noci prachárnu. Cyrus Smith doufal, že nevylétla-li do vzduchu, najdou v ní některé soudky s prachem zachované. A protože bývá prach uzavřen ještě v kovovém obalu, neutrpěl možná vodou a bude ještě použitelný.

Inženýr nebyl zklamán. Mezi velkým množstvím nábojů našel asi dvacet sudů vyložených mědí, které byly ihned opatrně vytaženy. Pencroff se přitom na vlastní oči přesvědčil, že záhuba Bystrého nebyla způsobena výbuchem. Právě tato část brigy utrpěla nejméně.

„To je možné,“ prohlásil paličatý námořník, „ale v úžině žádná skála není!“ „Tak co se tu vlastně stalo?“ ptal se Harbert. „To nevím,“ přiznal se Pencroff. „Ani pan Smith to neví, nikdo to neví a nikdo se to nikdy nedoví.“ Za této prohlídky uplynulo několik hodin a voda počala opět stoupat. Záchranné práce musely být přerušeny. Kolonisté se ostatně nemuseli bát, že vrak bude odnesen do moře. Byl tu uložen tak bezpečně, jako kdyby byl zakotven.

Tak mohli klidně čekat na příští odliv a pokračovat pak v práci. S lodí se nedalo stejně nic dělat. Kolonisté si však musí pospíšit se zachráněním všech zbytků, než budou pohlceny pohyblivým pískem na dně úžiny.

Bylo pět hodin večer. Dnešní den byl tvrdý den. Všichni s velkou chutí pojedli a přes hroznou únavu neodolali a šli se podívat na bedny, které dopravili z lodi na břeh.

Většina beden obsahovala obleky, které byly, jak si můžeme myslet, vděčně přijaty. Teď se kolonisté mohli nově obléci od prádla až po boty všech velikostí.

„To jsme bohatí!“ jásal Pencroff. „Ale co s tím vším budeme dělat?“ Námořníkovo hurá se ozývalo nad každým soudkem rumu, tabáku, střelných i sečných zbraní, balíků bavlny, polního nářadí, tesařských, mlýnských a kovářských nástrojů, nad bednami nejrůznějších semen. To vše nebylo krátkým pobytem v moři nijak zničeno. Ach, jak by byly tyto věci bývaly přijaty před dvěma roky! Ale i dnes, když se důmyslní kolonisté vyzbrojili už sami, budou moci tohoto bohatství využít.

Ve skladištích žulového domu bylo místa dost. Ale den už končil, a tak všechno nemohlo být sneseno do skladišť. Kolonisté také nesměli zapomínat na oněch šest pirátů z Bystrého, kteří se dostali na ostrov. Byli to jistě ničemové prvního řádu, před nimiž se musí mít dobře na pozoru. Ač byl most přes řeku zdvižen, nemohly být řeka a potok vážnou překážkou, která by piráty zastavila. Puzeni zoufalstvím, mohli se stát takoví zločinci velmi nebezpečnými lidmi.

Kolonisté se později rozhodnou, jak se vůči nim zařídí. Zatím bylo nutno hlídat bedny a sudy pod Komínem. Na hlídce se po celou noc všichni střídali.

Noc uplynula, aniž se piráti o něco pokusili. Ostatně Jup s Topem, hlídající pod Žulovým domem, byli by je jistě prozradili.

Tak uplynuly i další tři dny — 19., 20. a 21. října. Kolonisté byli zaměstnáni zachraňováním všeho, všech částí nákladu i lodi, které mohly mít cenu a jichž se mohlo nějak použít. Za odlivu vyklizovali podpalubí. Za přílivu pak zachráněné věci uskladňovali. Větší část měděného pobití byla z trupu strhána. Vrak se denně víc a více obnažoval. Dříve než byly nejtěžší předměty pohlceny pískem, potopil se Ayrton s Pencroffem několikrát až na dno úžiny a zajistil tam řetězy kotvy brigy, pláty její přítěže a všechna čtyři děla. Těžké předměty byly nadlehčeny prázdnými sudy a vytaženy na břeh.

Zbrojnice kolonistů byla záchrannými pracemi obohacena stejně jako jejich skladiště. Pencroff s obvyklou neskromností viděl v duchu už postavenou baterii, která bude ovládat úžinu až po ústí řeky. Se čtyřmi děly se kolonisté ubrání celému loďstvu, které by se do vod Lincolnova ostrova odvážilo.

Za krátký čas zbyl z brigy jen nepoužitelný vrak. Špatné počasí pak rychle dokončilo jeho zkázu. Cyrus Smith chtěl vrak původně vyhodit do povětří, aby jeho trosky byly vyvrženy na břeh, ale silný severovýchodní vítr a rozvlněné moře mu prach ušetřilo.

V noci z 23. na 24. října se vrak úplně rozpadl a část trosek byla stejně vržena na břeh.

Zbývá ještě dodat, že lodní papíry ani po nejpečlivějším prohledání všech skříní v kajutách nebyly nalezeny. Piráti zničili zřejmě vše, co se týkalo kapitána i majitele Bystrého . Protože na zádi nebyla ani deska se jménem mateřského přístavu, nebylo možno národnost brigy zjistit. Jen podle tvaru přídě Ayrton a Pencroff usoudili, že lod byla postavena v Anglii.

Týden po katastrofě, či spíše po nevysvětlitelném zničení lodi, nebylo z brigy ani za odlivu nic vidět. Její trosky se rozpadly a Žulový dům byl obohacen o celý její obsah.

Tajemství zkázy lodi by nebylo bývalo asi nikdy vysvětleno, kdyby dne 30. listopadu nebyl Nab při obchůzce pobřeží nalezl kus silného válce, který byl rozerván výbuchem. Na kraji byl tak zkroucen, jako by byl býval součástí nějakéhi výbušného zařízení.

Nab přinesl kovový útržek inženýrovi, který právě pracoval se svými druhy v Komíně.

Cyrus Smith si válec pozorně prohlédl a obrátil se pak k Pencroffovi: „Vy tedy trváte na tom, že Bystrý nebyl zničen nárazem na skálu?“ „Trvám, pane Smithi. Víte přece stejné dobře jako já, že v úžině žádné skály nejsou.“ „A co když narazil Bystrý na tento kus železa?“ zeptal se inženýr. „Cože? Na tenhle váleček?“ zvolal v největším údivu Pencroff.

„Přátelé,“ pokračoval Cyrus Smith, „vzpomínáte si, že briga byla před potopením zdvižena jakousi vodní smrští?“ „Ano, pane Smithi,“ řekl Harbert. „Nuže, chcete vědět, co onu smršť způsobilo? Je to tohle!“ A inženýr ukázal na prasklý válec.

„Tohle?“ podivil se Pencroff.

„Ano. Tento válec je vše, co zbylo z torpéda!“ „Z torpéda?“ zvolali všichni kolonisté. „A kdo by to torpédo vystřelil?“ ptal se Pencroff, který nechtěl ustoupit.

„Mohu vám říci jen jedno: že já jsem to nebyl!“ odpověděl Cyrus Smith. „Loď však zničilo torpédo a vy všichni jste viděli následky jeho úžasné ničivosti.“


KAPITOLA     IV

KOLONISTÉ NA POBŘEŽÍ — AYRTON A PENCROFF ZACHRAŇUJÍ — ROZHOVOR PŘI SNÍDANI — PENCROFFOVY ÚVAHY — PODROBNÁ PROHLÍDKA LODNÍHO TRUPU — NEPORUŠENÁ PRACHÁRNA — NOVÁ BOHATSTVÍ — POSLEDNÍ TROSKY — KUS ZLOMENÉHO VÁLCE

„Vylétli do vzduchu!“ vykřikl Harbert.

„Ano, jako kdyby byl Ayrton zapálil prach!“ dodal Pencroff, vrhaje se s Nabem a s Harbertem k výtahu.

„Co se to stalo?“ ptal se novinář, udivený tak nečekaným obratem.

„Ach, tentokrát se to dozvíme…,“ řekl živě Cyrus Smith.

„Co se dozvíme?“

„Až pak! Až pak! Pojďte, Spilette! Teď je důležité jen to, že jsou piráti vyřízeni.“

A Cyrus Smith s Gedeonem Spilettern se pustili za Pencroflfem, Nabem a Harbertem na pobřeží.

Z brigy nespatřili ani stěžeň. Když smršť loď zdvihla, zlomila ji, otočila ji na bok a v této poloze ji vodní náraz potopil. Protože však v úzkém průlivu byla hloubka nejvýše šest metrů, bude zničený trup za odlivu obnažen.

Na moři plavalo několik trosek. Ráhna s lanovím, klece s dosud živými slepicemi a bedny i sudy, které neustále vyplouvaly, jak se postupně z vraku uvolňovaly. Ale nikde se neobjevily kusy prken ani z paluby, ani z lodního pažení — což bylo při náhlém zničení Bystrého nepochopitelné.

Teprve po chvíli vypluly na hladinu oba stěžně, zlomené u samé paty, omotané potrhaným lanovím a svinutými i vytaženými plachtami. Kolonisté nesměli dát ovšem proudu čas, aby všechna tato bohatství odnesl. Ayrton s Pencroffem skočili do pirogy, aby se pokusili zachytit všechny trosky z pobřeží ostrova i z ostrůvku.

Ale v okamžiku, kdy chtěli odrazit od břehu, Gedeon Spilett je zadržel:

„A co těch šest pirátů, kteří vylezli na pravý břeh řeky Díků?“

Kolonisté opravdu nesměli zapomínat, že se šest mužů z rozbitého člunu zachránilo u Trosek.

Pohlédli tím směrem. Žádného z uprchlíků však nespatřili. Ti pravděpodobně utekli po zkáze brigy do vnitrozemí ostrova.

„Těmi se budeme zabývat později,“ řekl Cyrus Smith. „Mohou být ještě nebezpeční, protože jsou ozbrojeni, ale teď nás je šest proti šesti. To bude rovný boj. Starejme se o naléhavější věci!“

Ayrton s Pencroffem tedy odrazili a veslovali k troskám.

Příliv byl velmi silný, protože měsíc už stál dva dny v úplňku. Trup lodi se vynoří z vln teprve za hodinu.

Ayrton s Pencroffem stačili uvázat lana na oba stěžně i na ostatní trosky.

Konce lan byly přitaženy k pobřeží u Žulového domu. Ostatní kolonisté spojenými silami věci vytahovali. Pak piroga pochytala všechny plovoucí drobnosti, klece s drůbeží, bedny a sudy; vše bylo ihned dopraveno do Komína. Po vlnách pluly i mrtvoly. Mezi nimi poznal Ayrton také mrtvolu Boba Harveye. Ukázal ji rozechvěně Pencroffovi a řekl:

„Tímhle jsem kdysi také byl, Pencroffe!“

„Ale už tím nejsi, Ayrtone,“ odpověděl námořník.

Všem bylo divné, že počet mrtvých byl velmi malý. Sotva pět či šest mrtvol, které teď s počínajícím odlivem pluly do moře. Piráti překvapení zkázou lodi neměli zřejmě čas utéci z brigy, a když se loď položila na bok, zůstali uvězněni v podpalubí. Odliv hnal uvolněné mrtvoly k oceánu a ušetřil tak kolonistům smutnou práci s jejich pohřbíváním někde na ostrově.

Celé dvě hodiny byli Cyrus Smith a jeho společníci zaměstnáni jen shromažďováním trosek a sušením zcela nepoškozených plachet. Hovořili málo, protože je práce plně zaměstnávala, ale hlavami jim probíhaly roje myšlenek.

Získat brigu, nebo aspoň její vrak, znamenalo by pro ně úžasné bohatství. Loď je tak trochu svět v malém a kolonie mohla být obohacena o velké množství užitečných potřeb. Mohla to být ve velkém obdoba bedny nalezené u Trosek.

„Možná že budeme moci brigu vyzvednout,“ mínil Pencroff. „Má-li jen trhlinu, dá se opravit. A loď o třech nebo čtyřech stech tunách je vedle naší Bonaventury opravdovou lodí. Dá se s ní plout daleko. A dá se s ní plout, kam kdo chce! Rozhodně se na to musíme s panem Smithem a s Ayrtonem podívat. Bude to stát za námahu.“

Bude-li briga opravdu ještě schopna plavby, vzrostou tím nesmírně naděje kolonistů na návrat do vlasti. Ale k rozhodnutí této důležité otázky museli napřed počkat na odliv, až si budou moci celou brigu řádně prohlédnout.

Když byly všechny trosky zajištěny u břehu, shodli se kolonisté na přestávce k snídani. Vždyť doslova umírali hladem. Naštěstí nebyla špižírna daleko a Nab mohl být pokládán za zručného kuchaře. Kolonisté jedli v Komínu a při jídle hovořili jen o nečekaném rozuzlení, které tak zázračně kolonii zachránilo.

„Zázračně je jediné vhodné slovo,“ opakoval Pencroff. „Vždyť ti bídáci vylétli do vzduchu v nejvhodnější chvíli. V Žulovém domě to už počínalo být nesnesitelné.“

„Víte snad, Pencroffe, jak se to stalo?“ zeptal se Gedeon Spilett. „Co mohlo způsobit zkázu brigy?“

„To je docela jednoduché, pane Spilette. Na pirátské lodi není udržován takový pořádek jako na lodi válečné. Piráti nejsou námořníci. Je jasné, že prachárna zůstala otevřená. Piráti bez ustání stříleli a pak stačila neobratnost nebo neopatrnost některého z nich a loď vylétla do vzduchu.“

„Pane Spilette,“ vmísil se do hovoru Harbert, „mne však udivuje, že exploze nebyla provázena silnější ranou. Nebyl to výbuch nijak silný. Zdálo se mi, že se loď spíše potopila, než vybuchla.“

„To tě udivuje, chlapče?“ ptal se inženýr.

„Ano, pane Smithi.“

„Mne také, Harberte,“ odpověděl Cyrus Smith. „Ani já to nechápu. Až si však trup brigy prohlédneme, jistě poznáme pravou příčinu katastrofy.“

„Snad si nemyslíte, pane Smithi,“ řekl Pencroff, ,,že Bystrý se prostě potopil jako loď, která narazí na skálu?“

„Proč ne?“ ptal se Nab. „Nejsou snad v úžině skály?“

„Dobrá, Nabe,“ odpověděl Pencroff, „ale v pravé chvíli jsi neměl otevřené oči. Okamžik před potopením jsem jasně viděl, že se briga zdvihla na obrovské vlně a spadla pak levým bokem dolů. Kdyby byla jen narazila, byla by se potopila klidně jako počestná loď, která jde ke dnu.“

„Když to právě nebyla počestná loď!“ namítl Nab.

„Uvidíme, Pencroffe,“ uzavřel Cyrus Smith.

„Uvidíme,“ souhlasil námořník. „Ale vsadil bych se o hlavu, že v úžině skály nejsou. Nechcete přece, pane Smithi, znovu dokazovat, že i v této události je něco nadpřirozeného?“

Cyrus Smith neodpověděl.

„Ať už to byl náraz nebo výbuch,“ prohlásil Gedeon Spilett, „jistě uznáte, Pencroffe, že se to stalo v pravý čas.“

„Ano… ano…,“ odpověděl námořník. „Ale o to teď nejde. Ptám se pana Smithe, nevidí-li v tom něco nadpřirozeného.“

„Ještě se nemohu vyjádřit, Pencroffe,“ řekl inženýr. „To je vše, co vám mohu teď říci.“

Tato odpověď Pencroffa nijak neuspokojila. Trval na svém „výbuchu“ a nemínil ustoupit. Nikdy nepřipustí, že by bylo v úžině nějaké neznámé skalisko.

Vždyť dno úžiny bylo stejně písčité jako celé pobřeží a on je za odlivu už několikrát přešel. A ve chvíli, kdy briga vylétla, byl příliv. Znamenalo to, že loď měla větší hloubku, než potřebovala, a že mohla proplout bez nárazu na skály, které ani při odlivu není vidět. Z toho plyne, že loď nenarazila na skálu, nýbrž vylétla do vzduchu.

Nutno přiznat, že Pencroffovy úvahy nebyly nijak neoprávněny.

V půl druhé nasedli kolonisté do pirogy a dopluli na místo katastrofy. Teď litovali, že byly zničeny oba lodní čluny. Jeden byl rozbit u ústí řeky Díků a byl zcela nepoužitelný. Druhý zmizel i s brigou pod vodou. Protože nevyplul, byl jistě lodí rozdrcen.

Lodní trup Bystrého už začal vystupovat nad hladinu. Briga ležela na boku, protože při ztrátě stěžňů a po vyražení přítěže klesla ke dnu kýlem vzhůru. Působením nevysvětlitelné podmořské síly se téměř obrátila. Táž síla byla také příčinou oné vodní smrště.

Kolonisté trup obepluli a tou měrou, jak moře klesalo, mohli pozorovat, když ne příčinu katastrofy, tedy aspoň její následky.

Boky brigy byly na přídi po obou stranách kýlu asi dva metry od přídního trámce strašně rozervány v délce aspoň šesti metrů. Byly to průrvy, které nebude možno opravit. Zmizelo z nich také dvojité měděné obložení, jako by bylo bývalo rozmetáno v prach. Právě tak zmizela beze stopy lodní žebra, železné patky a spojovací trámce. Po celé délce trupu až k zádi byly boční trámce vyrvány. Kýl byl nepochopitelně strašnou silou oderván od kýlového trámce a na několika místech v celé šíři přeražen.

„Tisíc ďáblů!“ zaklel Pencroff. „Tuhle loď už nezdvihneme.“

„To opravdu nebude možné,“ souhlasil Ayrton.

„Ale byl-li to výbuch,“ poznamenal Gedeon Spilett, „pak se projevil hrozně podivnými následky. Rozerval lodní kýl vně lodi, místo aby vyrazil kajutu a palubu. Tyhle široké průrvy ukazují spíš na náraz do skály než na výbuch prachu.“

„Ale v úžině skály nejsou,“ opakoval námořník. „Přiznám vám, co chcete, ale náraz na skálu ne!“

„Pokusme se vniknout do brigy,“ navrhl inženýr. „Možná že se tam dovíme něco o příčině zkázy.“

To byla nejlepší rada. Bylo také nutno vyšetřit, co v lodi zůstalo, a zařídit záchranné práce.

Vstup do nitra brigy byl snadný. Voda stále klesala a palubní prostor pod převrženou lodí byl už dostupný. Přítěž — kusy litiny — prorazila palubu na mnoha místech. Těmito otvory unikala se šuměním voda.

Cyrus Smith a jeho přátelé postoupili se sekerami v rukou k rozbité palubě.

Ta byla zavalena množstvím beden, jejichž obsah snad nebude poměrně krátkým pobytem ve vodě příliš poškozen.

Kolonisté se především postarali o zajištění těchto věcí. Voda se vrátí až za několik hodin a tohoto času nutno využít co nejvýhodněji. Ayrton s Pencroffem připevnili nad otvorem v lodním trupu kladku a počali bedny i sudy vytahovat.

Piroga je vozila na pobřeží. Odváželi všechno. Na třídění bude dost času později.

Kolonisté s uspokojením zjistili, že briga byla naložena velmi rozmanitým nákladem. Byl zde výběr všech nástrojů, průmyslových výrobků, náčiní a potřeb, jaké se nakládají na lodi plující do Polynésie. Kolonisté mohli doufat, že tu najdou ode všeho něco, a prohlásili, že tohle je právě to, co Lincolnovu ostrovu dosud chybělo.

Cyrus Smith přitom s němým údivem zjišťoval, že nejen trup brigy, ale i celé její zařízení, především směrem k přídi, nesmírně utrpělo podivným nárazem, který katastrofu způsobil. Přepážky a vzpěry byly rozervány, jako by byl uvnitř brigy vybuchl granát. Kolonisté mohli snadno přecházet z přídě na záď. Stačilo jen vyklidit bedny rozházené všemi směry. Nebyly to ostatně velké bedny, které by se těžko vynášely, nýbrž jen bedničky, které byly vyloženy celkem snadno.

Tak se dostali kolonisté na záď prostoru, nad nímž byla kdysi kajuta. Zde také hledal Ayrton v noci prachárnu. Cyrus Smith doufal, že nevylétla-li do vzduchu, najdou v ní některé soudky s prachem zachované. A protože bývá prach uzavřen ještě v kovovém obalu, neutrpěl možná vodou a bude ještě použitelný.

Inženýr nebyl zklamán. Mezi velkým množstvím nábojů našel asi dvacet sudů vyložených mědí, které byly ihned opatrně vytaženy. Pencroff se přitom na vlastní oči přesvědčil, že záhuba Bystrého nebyla způsobena výbuchem. Právě tato část brigy utrpěla nejméně.

„To je možné,“ prohlásil paličatý námořník, „ale v úžině žádná skála není!“

„Tak co se tu vlastně stalo?“ ptal se Harbert.

„To nevím,“ přiznal se Pencroff. „Ani pan Smith to neví, nikdo to neví a nikdo se to nikdy nedoví.“

Za této prohlídky uplynulo několik hodin a voda počala opět stoupat. Záchranné práce musely být přerušeny. Kolonisté se ostatně nemuseli bát, že vrak bude odnesen do moře. Byl tu uložen tak bezpečně, jako kdyby byl zakotven.

Tak mohli klidně čekat na příští odliv a pokračovat pak v práci. S lodí se nedalo stejně nic dělat. Kolonisté si však musí pospíšit se zachráněním všech zbytků, než budou pohlceny pohyblivým pískem na dně úžiny.

Bylo pět hodin večer. Dnešní den byl tvrdý den. Všichni s velkou chutí pojedli a přes hroznou únavu neodolali a šli se podívat na bedny, které dopravili z lodi na břeh.

Většina beden obsahovala obleky, které byly, jak si můžeme myslet, vděčně přijaty. Teď se kolonisté mohli nově obléci od prádla až po boty všech velikostí.

„To jsme bohatí!“ jásal Pencroff. „Ale co s tím vším budeme dělat?“

Námořníkovo hurá se ozývalo nad každým soudkem rumu, tabáku, střelných i sečných zbraní, balíků bavlny, polního nářadí, tesařských, mlýnských a kovářských nástrojů, nad bednami nejrůznějších semen. To vše nebylo krátkým pobytem v moři nijak zničeno. Ach, jak by byly tyto věci bývaly přijaty před dvěma roky! Ale i dnes, když se důmyslní kolonisté vyzbrojili už sami, budou moci tohoto bohatství využít.

Ve skladištích žulového domu bylo místa dost. Ale den už končil, a tak všechno nemohlo být sneseno do skladišť. Kolonisté také nesměli zapomínat na oněch šest pirátů z Bystrého, kteří se dostali na ostrov. Byli to jistě ničemové prvního řádu, před nimiž se musí mít dobře na pozoru. Ač byl most přes řeku zdvižen, nemohly být řeka a potok vážnou překážkou, která by piráty zastavila. Puzeni zoufalstvím, mohli se stát takoví zločinci velmi nebezpečnými lidmi.

Kolonisté se později rozhodnou, jak se vůči nim zařídí. Zatím bylo nutno hlídat bedny a sudy pod Komínem. Na hlídce se po celou noc všichni střídali.

Noc uplynula, aniž se piráti o něco pokusili. Ostatně Jup s Topem, hlídající pod Žulovým domem, byli by je jistě prozradili.

Tak uplynuly i další tři dny — 19., 20. a 21. října. Kolonisté byli zaměstnáni zachraňováním všeho, všech částí nákladu i lodi, které mohly mít cenu a jichž se mohlo nějak použít. Za odlivu vyklizovali podpalubí. Za přílivu pak zachráněné věci uskladňovali. Větší část měděného pobití byla z trupu strhána. Vrak se denně víc a více obnažoval. Dříve než byly nejtěžší předměty pohlceny pískem, potopil se Ayrton s Pencroffem několikrát až na dno úžiny a zajistil tam řetězy kotvy brigy, pláty její přítěže a všechna čtyři děla. Těžké předměty byly nadlehčeny prázdnými sudy a vytaženy na břeh.

Zbrojnice kolonistů byla záchrannými pracemi obohacena stejně jako jejich skladiště. Pencroff s obvyklou neskromností viděl v duchu už postavenou baterii, která bude ovládat úžinu až po ústí řeky. Se čtyřmi děly se kolonisté ubrání celému loďstvu, které by se do vod Lincolnova ostrova odvážilo.

Za krátký čas zbyl z brigy jen nepoužitelný vrak. Špatné počasí pak rychle dokončilo jeho zkázu. Cyrus Smith chtěl vrak původně vyhodit do povětří, aby jeho trosky byly vyvrženy na břeh, ale silný severovýchodní vítr a rozvlněné moře mu prach ušetřilo.

V noci z 23. na 24. října se vrak úplně rozpadl a část trosek byla stejně vržena na břeh.

Zbývá ještě dodat, že lodní papíry ani po nejpečlivějším prohledání všech skříní v kajutách nebyly nalezeny. Piráti zničili zřejmě vše, co se týkalo kapitána i majitele Bystrého . Protože na zádi nebyla ani deska se jménem mateřského přístavu, nebylo možno národnost brigy zjistit. Jen podle tvaru přídě Ayrton a Pencroff usoudili, že lod byla postavena v Anglii.

Týden po katastrofě, či spíše po nevysvětlitelném zničení lodi, nebylo z brigy ani za odlivu nic vidět. Její trosky se rozpadly a Žulový dům byl obohacen o celý její obsah.

Tajemství zkázy lodi by nebylo bývalo asi nikdy vysvětleno, kdyby dne 30. listopadu nebyl Nab při obchůzce pobřeží nalezl kus silného válce, který byl rozerván výbuchem. Na kraji byl tak zkroucen, jako by byl býval součástí nějakéhi výbušného zařízení.

Nab přinesl kovový útržek inženýrovi, který právě pracoval se svými druhy v Komíně.

Cyrus Smith si válec pozorně prohlédl a obrátil se pak k Pencroffovi:

„Vy tedy trváte na tom, že Bystrý nebyl zničen nárazem na skálu?“

„Trvám, pane Smithi. Víte přece stejné dobře jako já, že v úžině žádné skály nejsou.“

„A co když narazil Bystrý na tento kus železa?“ zeptal se inženýr.

„Cože? Na tenhle váleček?“ zvolal v největším údivu Pencroff.

„Přátelé,“ pokračoval Cyrus Smith, „vzpomínáte si, že briga byla před potopením zdvižena jakousi vodní smrští?“

„Ano, pane Smithi,“ řekl Harbert.

„Nuže, chcete vědět, co onu smršť způsobilo? Je to tohle!“ A inženýr ukázal na prasklý válec.

„Tohle?“ podivil se Pencroff.

„Ano. Tento válec je vše, co zbylo z torpéda!“

„Z torpéda?“ zvolali všichni kolonisté.

„A kdo by to torpédo vystřelil?“ ptal se Pencroff, který nechtěl ustoupit.

„Mohu vám říci jen jedno: že já jsem to nebyl!“ odpověděl Cyrus Smith. „Loď však zničilo torpédo a vy všichni jste viděli následky jeho úžasné ničivosti.“