KAPITOLA II ROZHOVOR — ÚVAHY — AYRTONŮV NÁVRH — NABÍDKA JE PŘIJATA — AYRTON S PENCROFFEM NA OSTRŮVKU SPÁSY — TRESTANCI Z NORFOLKU — JEJICH ZÁMĚR — HRDINSKÝ ČIN AYRTONŮV — JEHO NÁVRAT — ŠEST PROTI PADESÁTI Teď už o úmyslu pirátů nikdo nepochyboval. Lupiči spustili kotvy v malé vzdálenosti od ostrova a kolonisté mohli ráno čekat příjezd jejich člunu k pobřeží.
Cyrus Smith byl se soudruhy připraven na vše. Ale rozhodl se k velmi opatrnému postupu. Možná že spokojí-li se piráti jen s vystoupením na břeh, podaří se kolonistům svou přítomnost utajit. Možná však, že si chtějí piráti vzít jen pitnou vodu z ústí řeky Díků. Pak jejich zrakům ovšem neunikne most postavený tři kilometry od ústí. Stejně si musí všimnout i zařízení Komína.
Ale proč vztyčili na stožár brigy vlajku? Proč vystřelili z děla? Byla to pouhá bujnost nebo znamení záboru ostrova? Cyrus Smith teď věděl, že je loď dobře ozbrojena. Co měli kolonisté proti dělům pirátů? Jen několik pušek!
„Naše postavení je však nedobytné,“ řekl Cyrus Smith. „Staré ústí jezerního výtoku, zarostlé už trávou a křovím, nepřítel nemůže objevit. Do Žulového domu se tedy nedostane.“ „Ale co naše zahrada, kurníky, ohrada a všechno ostatní?“ zvolal Pencroff. „Mohou to vše vyloupit a v několika dnech zničit.“ „To mohou, Pencroffe,“ odpověděl Cyrus Smith, „a my jim v tom zabránit nemůžeme.“ „Je jich mnoho?“ ptal se novinář. „Je-li jich asi tucet, odrazíme je. Ale co když je jich čtyřicet… padesát…?“ „Pane Smithi,“ řekl náhle Ayrton, „dovolil byste mi něco?“ „Co, příteli?“ „Půjdu na loď a zjistím počet posádky.“ „Ale Ayrtone…,“ odpověděl váhavě inženýr, „vždyť byste riskoval život!“ „Co na tom, pane Smithi?“ „To není vaše povinnost.“ „Musím udělat víc než pouhou povinnost,“ odpověděl Ayrton. „Chcete jet s pirogou až k lodi?“ ptal se novinář.
„Ne, pane Spilette, doplavu tam. Člun neprojde tam, kde proklouzne člověk.“ „Víte, že briga je dva kilometry od pobřeží?“ ptal se Harbert. „Jsem dobrý plavec, Harberte.“ „Říkám vám, že riskujete život,“ opakoval inženýr. „Na tom nezáleží,“ odpověděl Ayrton. „Žádám vás o to jako o milost, pane Smithi. Je to jediný prostředek k tomu, abych byl sám před sebou očištěn.“ „Jděte tedy, Ayrtone,“ odpověděl inženýr, neboť cítil, že odmítnutí by nesmírně zkrušilo bývalého zločince, který se stal zase čestným mužem. „Půjdu s vámi,“ prohlásil Pencroff.
„Vy mi nedůvěřujete?“ zvolal Ayrton živě. A pln pokory dodal: „Právem!“ „Ne, ne!“ ohradil se rozhodně Cyrus Smith. „Ne, Ayrtone, Pencroff vám důvěřuje. Špatně jste si vyložil jeho slova.“ „Opravdu,“ pokračoval námořník, „chci Ayrtona doprovodit na ostrůvek Spásy. Je možné, ač to není pravděpodobné, že se některý z těch ničemů už vylodil, a dva lidé pak stačí, aby mu znemožnili způsobit poplach. Počkám na Ayrtona na ostrůvku a on půjde podle svého návrhu na loď sám.“ Tak to bylo také schváleno. Ayrton se hned připravil na cestu. Jeho plán byl velmi odvážný, ale v noční tmě se mohl zdařit. Dostane-li se na loď, může se skrýt pod patou stěžně nebo u řetězových táhel ráhen a zjistit počet lupičů a možná i jejich úmysly.
Ayrton s Pencroffem sestoupili v doprovodu svých soudruhů na pobřeží. Ayrton se svlékl a natřel se celý tukem, aby tolik netrpěl studenou vodou. Bylo to nutné, protože bude několik hodin ve vodě.
Pencroff s Nabem šli pro pirogu, uvázanou několik set kroků proti proudu řeky Díků. Když s ní připluli, byl už Ayrton připraven.
Přehodili mu přes ramena přikrývku a všichni po řadě mu stiskli ruku. Pak se Ayrton usadil vedle Pencroffa do pirogy.
Bylo půl jedenácté, když oba zmizeli ve tmě. Jejich druhové na ně čekali v Komíně.
Piroga přeplula snadno úžinu a přistála u břehu ostrůvku Spásy. Oba muži se chovali velmi opatrně. Co kdyby se tu někteří piráti už potloukali? Zjistili však, že ostrůvek je prázdný. Ayrton sledován Pencroffem přešel rychle na protější břeh, plaše cestou ze skalních dutin stovky vodních ptáků, pak bez váhání vklouzl do vody a plaval tiše k lodi, jejíž matná světla dobře označovala její polohu. Pencroff se schoval mezi skály a čekal na kamarádův návrat.
Ayrton se pustil mocnými rozmachy po vodní hladině, snaže seji čeřit co nejméně. Jen hlava mu vyčnívala. Jeho oči byly upřeny k temnému trupu brigy, jejíž světla se odrážela v moři. Myslel jen na svůj úkol, který slíbil splnit, a vůbec neuvažoval o nebezpečí, kterému se vystaví nejen na palubě brigy, ale i v těchto vodách, tak často navštěvovaných žraloky. Proud mu pomáhal, a tak se rychle vzdaloval od pobřeží.
Za půl hodiny dorazil Ayrton nepozorovaně k brize a zachytil se pod přídí kotevního řetězu. Chvíli odpočíval a pak se vyšplhal po řetězu až ke kotevnímu průvlaku. Tam se sušilo několik námořnických kalhot. Rychle si jedny navlekl, pevně se usadil a naslouchal.
Na palubě brigy nikdo nespal. Naopak. Ayrton slyšel hádky, zpěv a smích.
Zachycoval postupně úryvky hovoru: „Je to ale výhra, ta naše briga!“ „ Bystrý pluje dobře. Zaslouží si své jméno!“ „Všechno loďstvo z Norfolku nechal daleko za sebou.“ „Hurá veliteli!“ Hurá Bobu Harveyovi!“ Jak asi bylo Ayrtonovi, když zaslechl tyto úryvky a když si při vyslovení jména Boba Harveye vzpomněl, že to je jméno jeho bývalého spoluviníka! Byl to odvážný námořník, kterému se jeho zločinný úmysl plně podařil. Bob Harvey se zmocnil ve vodách ostrova Norfolku této brigy, která byla zásobena střelivem zbraněmi a všemi možnými nástroji a předměty, určenými pro jeden z ostrovů Sandwichského souostroví. Uprchlí trestanci se teď stali piráty a křižovali Tichým oceánem, ničili lodi, pobíjeli jejich posádky a loupili ještě surověji než Malajci.
Všichni trestanci mluvili hlasitě. Vyprávěli si svá dobrodružství, pili a chvástali se. Tak se Ayrton dověděl vše.
Dnešní posádka Bystrého se skládala jen z anglických trestanců, kteří uprchli z Norfolku. Co je to Norfolk?
Na 29° 2' jižní šířky a na 165° 42' východní délky leží východně od Austrálie malý ostrov s obvodem jedenácti kilometrů, nad nímž se tyčí do výše tří set čtyřiceti metrů nad mořem Pittova hora. To je ostrov Norfolk, na kterém byli soustřeďováni nejtěžší angličtí zločinci. Bylo jich tam na pět set. Byli podřízeni železné kázni pod hrozbou strašných trestů a hlídáni sto padesáti vojáky a padesáti dozorci pod velením guvernéra. Jen těžko by si mohl někdo představit větší soustředění nejhorších zločinců. Někdy, ač velmi zřídka, podařilo se přes nejpřísnější dozor několika trestancům utéci a zmocnit se lodi, kterou přepadli a na níž pak odpluli do polynéských souostroví.
Tak se to podařilo i Bobu Harveyovi a jeho spoluviníkům. Tak to chtěl kdysi udělat i Ayrton. Bob Harvey se zmocnil brigy Bystrý , která kotvila u Norfolku. Posádka byla pobita a loď už celý rok plula pod pirátskou vlajkou, vedena Bobem Harveyem, bývalým lodním kapitánem, kterého Ayrton dobře znal.
Trestanci byli většinou shromážděni u zadní kajuty, ale několik jich leželo na palubě a hovořilo.
Hovor pokračoval za křiku a pití. Ayrton z něho vyrozuměl, že Bystrý se dostal k Lincolnovu ostrovu jen náhodou. Bob Harvey tu ještě nikdy nepřistál, ale jak správně odhadl Cyrus Smith, rozhodl se, že nezamapovaný ostrov navštíví, a bude-li tam vhodné místo, zřídí tam pro brigu mateřský přístav.
Černá vlajka na stěžni a dělový výstřel bylo jen pirátské chvástání, které mělo napodobit válečné lodi, když pozdravují vytaženou vlajku výstřelem. Nebyl to tedy žádný signál, protože mezi ostrovem a piráty nebyly žádné vztahy.
Kolonisté byli nyní ohroženi nesmírným nebezpečím. Ostrov měl pitnou vodu, zásoby všeho druhu, byl kolonisty upraven a měl ideální úkryt v Žulovém domě; mohl se pirátům výborně hodit. V jejich rukou by se stal útočištěm, které by jim, jako místo zcela neznámé, zaručilo na dlouhou dobu bezpečí a beztrestnost. Jistě by také nešetřili životů kolonistů. Bob Harvey by se postaral především o jejich nemilosrdné povraždění. Kdyby piráti ostrov obsadili, musel by se Cyrus Smith se svými druhy někde ukrýt. Ale i kdyby Bystrý odtud vyjížděl na své výpravy, jistě by nechával na ostrově posádku. Bylo by nutné s ní bojovat a zničit ji do posledního muže. Nebyli také hodni nejmenšího slitování.
Na to vše myslel Ayrton a věděl, že i Cyrus Smith by byl stejného názoru.
Byl však odpor a vítězný konec vůbec možný? To bude záviset na ozbrojení brigy a na počtu její posádky.
Tyto údaje musí Ayrton za každou cenu získat. Protože se piráti počali pomalu utišovat a protože většina jich upadla v opilý spánek, neváhal už Ayrton a odvážil se na palubu, která zůstala po zhasnutí palubních světel v úplné tmě.
Vklouzl pod patou přídní čnělky na palubu, prošel kolem tu a tam ležících trestanců a obešel celý trup. Zjistil při tom, že Bystrý je vyzbrojen čtyřmi děly na osmiliberní až desetiliberní koule. Vyšetřil také, že se děla nabíjejí zezadu. Byly to tedy nesmírně působivé moderní zbraně, které se daly snadno obsluhovat.
Na palubě leželo asi deset mužů, ale v podpalubí mohlo spát velké množství ostatních. Podle hovoru soudě, odhadoval Ayrtoh posádku asi na padesát mužů. To bylo na šest kolonistů Lincolnova ostrova mnoho! Naštěstí však, díky Ayrtonově obětavosti, nebude Cyrus Smith překvapen. Bude znát sílu protivníka a podle toho se také zařídí.
Nyní se už mohl Ayrton vrátit na ostrov a hlásit splnění svého úkolu. Chystal se tedy k návratu na příď, odkud chtěl zas vklouznout do moře.
Ale vtom napadla tohoto muže, který chtěl udělat víc než jen svou povinnost, odvážná myšlenka. Položí třeba život, ale zachrání ostrov a kolonisty! Cyrus Smith jistě nebude moci vzdorovat padesáti pirátům, vyzbrojeným všemi zbraněmi, kteří buď přímým dobytím Žulového domu, nebo vyhladověním jeho obránců musí nakonec zvítězit. Představil si své zachránce, kteří z něho udělali zas člověka a čestného muže a kterým vděčil za vše, představil si je jako zabité, viděl v duchu už jejich zničené dílo a celý ostrov v rukou zločinných pirátů. Řekl si, že vším tím bude vinen vlastně on, Ayrton, protože jeho dávný společník Bob Harvey uskutečňuje jen jeho plány. Celé Ayrtonovy bytosti se zmocnila hrůza. Přepadla ho neodolatelná chuť vyhodit brigu do vzduchu se vším, co na ní je. Sám přitom zahyne, ale je to jeho povinnost.
Ayrton neváhal. Snadno najde skladiště prachu, které bývá vždy na zádi. Na takto vyzbrojené lodi musí být velké zásoby prachu. A pak stačí jediná jiskra a vše je okamžitě zničeno.
Ayrton vklouzl opatrně do podpalubí, kde bylo mnoho spáčů, zmožených spíš pitím než ospalostí. U paty hlavního stěžně visela lampa a pod ní stál stojan na střelné zbraně všech druhů.
Ayrton si vybral ze stojanu revolver a podíval se, je-li nabit a natažen. Teď už zbývalo jenom dokončit dílo zkázy. Odplížil se na záď a dostal se tak až ke kajutě, kde musel být prach.
V podpalubí však bylo těžké projít a nenarazit na spící. Ozvalo se už klení a padlo i několik ran. Ayrton se musel několikrát zastavit. Konečně se přece dostal k přepážce zadní kajuty a brzy našel i dveře, které vedly k prachárně.
Ayrton je musel vyrazit. Byla to nesnadná práce. Musel bez hluku vykroutit zámek. Ale zámek pod silnou Ayrtonovou rukou povolil a dveře se otevřely… Zároveň se však na Ayrtonovo rameno položila čísi ruka. „Co tu děláš?“ ozval se tvrdý hlas vysokého muže, který vystoupil ze tmy a zdvihl lampu až k Ayrtonově tváři.
Ayrton uskočil. V záblesku lampy poznal svého bývalého společníka Boba Harveye. Ten však Ayrtona nepoznal. Stejně ho pokládal mnoho let za mrtvého.
„Co tu děláš?“ opakoval Bob Harvey a popadl Ayrtona za opasek kalhot.
Ale Ayrton beze slova vůdce pirátů odrazil a vrhl se k prachárně. Stačí výstřel z revolveru do sudů s prachem a je to hotovo.
„Sem, chlapi!“ zařval Bob Harvey.
Dva či tři piráti, probuzení náčelníkovým hlasem, vstali, vrhli se na Ayrtona a chtěli ho srazit k zemi.
Ayrton se jim však zuřivě vytrhl. Ozvaly se dva výstřely jeho revolveru a dva piráti padli. Ale nůž, který už nemohl Ayrton odrazit, projel mu ramenem.
Ayrton pochopil, že teď už svůj záměr neuskuteční. Bob Harvey zavřel dveře prachárny. V podpalubí se ozýval hlomoz vstávajících lupičů. Teď se musel Ayrton chránit pro boj po boku Cyruse Smithe. Musel uprchnout.
Bude útěk ještě možný? Bylo to pochybné, ač se Ayrton rozhodl udělat vše aby se k soudruhům dostal.
Zbývaly mu ještě čtyři rány. Dvě se ozvaly hned. Jedna z nich zasáhla — bohužel jen lehce — Boba Harveye. Ayrton pak využil zmatku ustupujících lupičů a vrhl se k palubním schůdkům, aby se dostal na palubu. Cestou rozbil úderem pažby revolveru lampu.
V tom okamžiku však po schůdkách sestupovali tři piráti. Třetí výstřel jednoho z nich srazil a zbývající dva zmizeli, nechápajíce, co se děje. Ayrton se dvěma skoky vrhl na palubu brigy a tři vteřiny poté vystřelil poslední ránu do tváře piráta, který se mu sápal po boku, přeskočil pak lodní pažení a zmizel v moři.
Neudělal ani šest sáhů a už se kolem něho sneslo krupobití kulí.
Dovedete si jistě představit vzrušení Pencroffa, schovaného ve skálách na ostrůvku, a vzrušení Cyruse Smithe, novináře, Harberta a Naba v Komínu, když slyšeli výstřely na palubě brigy! Vyběhli na pobřeží s puškami v ruce a připravili se k odražení každého útoku.
Bylo jim vše jasné. Piráti Ayrtona objevili a zastřelili. Možná že ti bídáci využijí teď noci a pokusí se vystoupit na ostrov.
Ve smrtelných úzkostech uplynulo půl hodiny. Střelba sice přestala, ale ani Pencroff, ani Ayrton se neobjevovali. Nebyl snad ostrůvek už přepaden? Neměli by jít přátelům na pomoc? Ale jak? Příliv teď bránil přejití průplavu. A piroga tam zůstala! Kdo si představí hrozný neklid, který se zmocnil inženýra Smithe a jeho druhů?
Konečně půl hodiny po půlnoci přistála piroga se dvěma muži u břehu. Byl to zraněný Ayrton a zdravý Pencroff. Oba byli přijati s otevřenou náručí.
Všichni hned odešli do Komína. Tam Ayrton vypravoval, co se stalo, a netajil se ani se svým plánem vyhodit brigu do vzduchu.
Všechny ruce se natáhly k Ayrtonovi, který nijak neskrýval vážnost situace. Piráti byli varováni. Věděli teď, že ostrov je obydlen. Vystoupí jistě jen ve velkém počtu a dobře vyzbrojeni. Nebudou nikoho šetřit. Padnou-li jim kolonisté do rukou, nemohou čekat žádné smilování.
„Nu, ukážeme, že dovedeme zemřít!“ prohlásil Gedeon Spilett.
„Vraťme se a buďme na stráži!“ řekl inženýr.
„Máme nějakou naději, že se z toho dostaneme, pane Smithi?“ ptal se námořník.
„Máme, Pencroffe.“ „Nevím, nevím! Šest proti padesáti!“ „Ano, šest…, nepočítame-li…“ „Koho?“ ptal se Pencroff. Cyrus Smith však neodpověděl.
