×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.

image

Dva roky prázdnin - Jules Verne, Kapitola 4

Kapitola 4

Kapitola 4 PRVNÍ PRŮZKUM POBŘEŽÍ - BRIANT A GORDON V LESE - MARNÁ SNAHA NAJÍT JESKYNI - SOUPIS VĚCÍ - POTRAVINY, ZBRANĚ, STŘELIVO, ODĚVY, LOŽNÍ PRÁDLO, PŘÍSTROJE, NÁSTROJE A NÁŘADÍ - PRVNÍ SNÍDANĚ - PRVNÍ NOC Jak už Briant zjistil z vrcholu stěžně, byl břeh docela pustý. Celou hodinu ležela už jachta na pobřeží v písku a žádný domorodec se zatím neukázal. Ani pod stromy u pobřežního srázu, ani na březích říčky naplněné vodou stoupajícího přílivu nebylo vidět žádný dům, chýši nebo chatrč. Ani otisky lidských nohou nebyly na pobřeží, kde příbojovou čáru lemoval dlouhý pruh chaluh. Při ústí říčky nebylo jediné rybářské plavidlo. A konečně žádný kouř se nevinul vzduchem v obvodu zálivu mezi jeho severním a jižním výběžkem. Briant s Gordonem se především rozhodli prohlédnout skupinu stromů a vyšplhat se na strmý sráz, bude-li to vůbec možné. 46 "Jsme aspoň na zemi a to už je něco," řekl Gordon. "Ale co je to za zemi? Zdá se neobydlená!" "Důležité je, že není neobyvatelná," odpověděl Briant. "Na nějakou dobu máme potraviny a střelivo. Chybí nám jen přístřeší a to musíme najít... aspoň pro ty nejmenší. Pro ně především." "Ano, máš pravdu," souhlasil Gordon. "Zjišťovat, kde jsme, na to budeme mít čas později," pokračoval Briant, "až uděláme to nejpotřebnější. Je-li to pevnina, máme snad naději na záchranu. A je-li to ostrov, neobydlený ostrov, poznáme to. Pojď, Gordone, vydáme se na průzkum!" Oba dva došli rychle k okraji lesa, který stoupal vzhůru po srázu při pravém břehu říčky asi tři sta až čtyři sta kroků od ústí proti proudu. V lese nenašli žádnou stopu lidí, žádný průsek, žádnou stezku. Staré, věkem poražené stromy ležely na zemi a Briant s Gordonem zapadali až po kolena do zetlelého listí. Před nimi však prchali vyděšení ptáci, jako by už poznali strach z lidí. Bylo pravděpodobné, že břeh - třeba neobydlený - navštěvují asi domorodci ze sousedních území. V deseti minutách prošli chlapci lesem, který byl mnohem hustší v sousedství skalní stěny, stoupající jako strmá zeď do výše asi padesáti metrů. Při úpatí stěny bylo několik výstupků, pod nimiž by bylo možné najít 47 přístřeší. A to velmi potřebovali. Tady by jim poskytla výtečný útulek jeskyně chráněná před větry z moře stěnou stromů, i za největších bouří mimo dosah vln. Tady by se mohli mladí trosečníci prozatím usadit, dokud jim podrobnější průzkum pobřeží neumožní proniknout bezpečně do vnitrozemí. Naneštěstí v této stěně, strmé jako pevnostní zeď, nenašel Briant s Gordonem žádnou jeskyni ani puklinu, kterou by mohli vystoupit až na hřeben. Aby pronikli do vnitrozemí, budou musit asi obejít tento sráz, jehož utváření pozoroval Briant už ze stěžně Chrta. Asi půl hodiny postupovali chlapci k jihu podél úpatí srázu. Došli tak až na pravý břeh říčky vinoucí se východním směrem. Zatímco pravý břeh stínily krásné stromy, na levém břehu měl kraj docela jiný vzhled; nebyla tam ani zeleň, ani terénní výstupky. Vypadal jako rozsáhlá bažina táhnoucí se až k jižnímu obzoru. Zklamáni ve své naději, že vystoupí na hřeben srázu, z něhož by jistě mohli obhlédnout kraj v okruhu několika kilometrů vrátili se Briant a Gordon k Chrtu. Tam přecházel Doniphan s několika kamarády mezi skalisky, zatímco ,Jenkins, Iverson, Dole a Costar se bavili sbíráním lastur. Briant a Gordon podali starším chlapcům zprávu o výsledcích svého průzkumu. Protože skutečný průzkum je zavede ještě mnohem dál, uznali zatím za vhodné držet se u škuneru. Ačkoli měl rozbitý spodek trupu a velkou 48 díru v levém boku, mohl stále sloužit jako zatímní obydlí na místě ztroskotání. Paluba na přídi nad kajutou mužstva byla sice proražená, ale ložnice a jídelna na zádi poskytnou dostatečný úkryt před větrem. Kuchyně nárazem na útesy nijak neutrpěla, což uspokojilo především nejmenší chlapce, protože ty otázka jídla zajímala ze všeho nejvíc. Jaké štěstí, že chlapci nemuseli odnášet na břeh věci nezbytné k utáboření! I kdyby se jim to bylo podařilo, byli by se vystavovali těžké námaze a velkým obtížím. A jak by byli mohli všechen materiál zachránit, kdyby byl býval Chrt zůstal na prvním útesu? Moře by bylo jachtu rychle zničilo, a jak by pak mohli chlapci zachránit z několika trosek rozptýlených po písku konzervy, zbraně, náboje, oděvy, prádlo a všechny možné nástroje, tak užitečné pro tento malý svět? Naštěstí vrhl mořský příval Chrta až za čáru útesů. I když už nikdy nebude moci plout, je aspoň obyvatelný, protože palubní kajuty vzdorovaly úspěšně bouři i strašnému nárazu a teď už nic nemohlo vyrvat kýl z jeho písečného lůžka. Trvalým účinkem slunce a deště se loď sice rozpadne, boky povolí, paluba popraská a dnešní útočiště nebude nakonec stačit, ale do té doby snad malí trosečnici buď objeví nějaké město nebo vesnici, anebo si najdou v pobřežních skalách jeskyni, jestliže je bouře vrhla na nějaký opuštěný ostrov. Nejrozumnější bylo zůstat zatím na palubě Chrta. Na tom se dohodli ještě téhož dne. Na pravém lodním boku zavěsili provazový žebřík, po němž malí i velcí dosáhli 49 rychle paluby. Moko se jako plavčík vyznal trochu i v kuchaření, a tak počal připravovat jídlo se Servicem, který rád dobře jedl. Všichni posnídali s velkou chutí; Jenkins, Iverson, Costar a Dole se dokonce trochu rozveselili. Jen Jakub, bývalý smíšek školy, držel se stále stranou. Taková proměna jeho povahy i chování musela každého překvapit. Ale Jakub mlčel a vyhýbal se všem otázkám, když se ho kamarádi na to vyptávali. Nakonec všichni chlapci, unavení tolika dny a nocemi, strávenými v tisícerém nebezpečí bouře, myslili jen na spánek. Malí se uložili v lodních kajutách a brzy za nimi přišli i velcí. Briant, Doniphan a Gordon měli střídavě hlídku. Nemusí se snad obávat, že budou napadeni šelmami nebo stejně nebezpečnými domorodci? Nestalo se však nic. Noc uplynula klidně, a když se rozednilo, zabývali se všichni pracemi, jak si to okolnosti vynutily. Především museli provést soupis zásob potravin a všeho materiálu, zbraní, nástrojů, náčiní, oděvů, přístrojů atd. Nejvážnější otázkou byla otázka jídla, protože břeh se zdál docela pustý. Jediným pramenem potravy tu může být lov nebo rybolov, je-li zde ovšem nijaká zvěř. Velmi obratný střelec Doniphan nespatřil dosud nic kromě hejn ptáků na skaliskách a v pobřežních skalách. Bylo by však mrzuté, kdyby byli odkázáni jen na mořské ptáky. Potřebovali také vědět, na jak dlouho jim při největší šetrnosti vystačí zásoby z lodi. Zjistili, že kromě velké zásoby sucharů mají konzervované šunky, masové suchary z nejlepší mouky, z mletého masa a z koření, dále hovězí konzerv, nasolené 50 maso, krabice dušeného masa, všeho nejvýš na dva měsíce, a to ještě s nimi musí velmi šetřit. Už, od prvního dne budou muset využívat produktů této země, aby ušetřili potraviny pro případ, že by se museli vydat na cestu několik set kilometrů dlouhou k nějakému přístavu na pobřeží nebo k vnitrozemskému městu. "Jen aby se část konzerv nezkazila!" upozornil Baxter.

"Jestli po našem ztroskotání vnikla do podpalubí voda..." "To uvidíme, až otevřeme konzervy nějak poškozené," odpověděl Gordon. "Možná však, že po převaření jich budeme moci použít." "O to se postarám," prohlásil Moko. "A dej se hned do práce," řekl Briant, "protože v prvních dnech budeme muset žít jen ze zásob Chrta." "A proč bychom už dnes nešli do skal na severu zálivu a nehledali tam vejce dobrá k jídlu?" "Ano! Ano!" volali Costar a Dole.

"A proč už nelovit ryby?" dodal Webb. "Nejsou snad na palubě udice a v moři ryby? Kdo chce jít se mnou lovit?" "Já ! Já!" volali ti malí.

"Dobrá," souhlasil Briant. "Tohle však není hra. Udice vydáme jen skutečným rybářům." 51 "Buď klidný, Briante," odpověděl Iverson. "Uděláme to jako úkol." "Ano, ale dřív sepíšeme vše, co je na lodi," řekl Gordon. "Nesmíme myslet jen na jídlo!" "K snídani můžeme, nasbírat mlže," navrhl Service. "Dobrá," řekl Gordon. "Jděte, chlapci. tři nebo čtyři sbírat! Moko, jdi s nimi!" "Ano," přikývl plavčík. "A dávej na ně dobrý pozor!" připomínal Briant.

"Neměj strach!" Na plavčíka se mohli spolehnout. Byl to úslužný, obratný a velmi odvážný chlapec, který trosečníkům jistě prokáže platné služby. Měl nejraději Brianta a ten zas dával Mokovi najevo svou náklonnost, za niž by se byli jeho anglosaští kamarádi styděli. "Pojďme!" zvolal Jenkins.

"Ty s nimi nepůjdeš, Jakube?" obrátil se Briant k bratrovi. .Jakub zavrtěl hlavou.

Jenkins, Costar, Dole a Iverson odešli pod plavčíkovým vedením a stoupali podle dlouhé čáry útesů právě 52 obnažených mořem. V dutinách skal najdou jistě plno mlžů, slávek, přílipek a snad i ústřic, které uvařené a upečené vydatně doplní oběd. Všichni radostí skákali, protože ve výpravě viděli spíš zábavu než užitečnou práci. Bylo to v jejich věku pochopitelné, když na prožité útrapy už pozapomněli a na nebezpečí hrozící jim v budoucnosti nemysleli. Jakmile, malá skupina odešla, provedli velcí prohlídku na palubě jachty. Doniphan, Wilcox. Cross a Webb prohlédli zbraně, náboje, oděvy, ložní prádlo a palubní přístroje i nástroje. Briant, Garnett, Baxter a Service sepsali nápoje - víno, pivo, brandy. whisky a džin - uložené v dolním skladišti v soudcích o obsahu pětačtyřiceti už sto osmdesáti litrů. Gordon si každý zjištěný předmět zapsal do kapesního zápisníku. Měl v něm již plno poznámek o zařízení i o zásobách na škuneru. Metodický Američan, od narození výborný počtář, měl už úplný seznam všech věcí, takže teď si jej zřejmě jen ověřoval. Především zjistil, že tu je úplná souprava záložních plachet, lan, provazů a kabelů všech druhů. Kdyby byla jachta ještě schopna plavby, nebylo by scházelo nic k jejímu vystrojení. Ale i když výborné plachty a nová lana nemohou už sloužit jako lodní výstroj, použijí jich chlapci na zemi, až se tam budou muset usadit. V seznamu bylo i několik rybářských potřeb, ruční, hloubkové a vlečné sítě. To budou pomůcky velmi potřebné, žije-li v těchto vodách dost ryb. 53 Ze zbraní si Gordon do zápisníku zapsal osm loveckých pušek se středovým zapalováním, jednu pušku na kachny s velkou nosností a tucet revolverů. Co se střeliva týče, měli tři sta nábojnic pro zadovky, dva soudky střelného prachu po dvaceti kilogramech a velké množství olova, broků a kulek. Tohoto střeliva. určeného k lovu při přistání škuneru u novozélandských břehů, použijí zde užitečněji k zajištění společného života. Jen aby ho nemuseli použít k obraně! Lodní zbrojnice obsahovala také jisté množství raket pro noční signalizování a asi třicet nábojů a střel pro dvě malá palubní děla, jichž snad nebudou musit použít k odrážení útoků domorodců. Co se týče kuchyňského náčiní a oděvů, těch bylo tolik, že postačí trosečníkům i pro velmi dlouhý pobyt. Část nádobí se sice nárazem Chrta na útes rozbila, ale zbytek stačí pro kuchyni i pro jídelnu. Nebylo to ostatně věci naprosto nezbytné. Důležitější bylo to, že tu našli flanelové, bavlněné a plátěné oděvy v takovém množství, že je mohli měnit podle počasí. Je-li tato země na stejné zeměpisné šířce jako Nový Zéland - a to bylo pravděpodobné, protože škuner od vyplutí z Aucklandu byl hnán stále západním větrem -, museli být trosečníci připraveni na velká letní vedra a na kruté zimní mrazy. Naštěstí byl na palubě dostatek oděvů potřebných k několikatýdenní plavbě, v kufrech posádky byly nadto uloženy kalhoty, vlněné kazajky, voskované čepice a silné trikotové prádlo, které chlapci mohou snadno přešít na postavy větších i menších kamarádů, aby mohli vzdorovat kruté zimní době. Budou-li okolnostmi přinuceni vyměnit škuner za jistější přístřeší, vezme si 54 samozřejmě každý úplné lůžko s žíněnkami, s prostěradly, s poduškami a s přikrývkami. Při dobré a soustavné péči jim mohou všechny tyto věci vydržet velmi dlouho. Dlouho! Možná že to slovo znamená "provždy"! Pak si Gordon zapsal v zápisníku do rubriky palubních přístrojů dva aneroidy, lihový teploměr, dvojí palubní hodiny, několik měděných hlásných trub, jichž se používá v mlze a které nesou hlas na velkou vzdálenost, tři dalekohledy mi malou a velkou vzdálenost, palubní busolu s kompasem a dva menší kompasy, bouřkový tlakoměr, několik anglických vlajek a soupravu vlajek signalizačních, které slouží na moři k předávání zpráv z lodi na loď. Nakonec si zapsal i malý gumový člun, který se dá složit do vaku a hodí se pro plavbu přes řeku nebo přes jezero. Kufr lodního mistra obsahoval úplnou soupravu nástrojů, pytlík hřebíků, šrouby i šroubky a veškeré kovaní potřebné k opravám na jachtě. Nechyběly ani knoflíky, nitě a jehly. Postaraly se o ně matky dětí, počítající s nutností častých správek. Trosečníkům nehrozil ani nedostatek ohně. Měli na lodi zásobu zápalek i troud s křesadly. To vše jim vydrží na tak dlouhou dobu, že mohou být v tomto směru bez starosti. Na palubě byly i velké mapy. Bohužel jen speciální mapy pobřeží novozélandských ostrovů, tedy v těchto neznámých končinách zcela zbytečné. Naštěstí si vzal Gordon s sebou velký Stielerův atlas s mapami Starého i 55 Nového světa, nejdokonalejší dílo moderní geografie. Lodní knihovna obsahovala velký počet dobrých anglických a francouzských knih, především cestopisy a několik vědeckých spisů, nemluvě o dvou báječných Robinsonech, které Service zachránil tak, jako kdysi portugalský básník Camoés zachránil při ztroskotání lodi rukopis své velké básně Lusovci. Stejně zachránil Garnett svou harmoniku, která přečkala náraz i ztroskotání bez pohromy. Kromě čtení bylo tu i vše potřebně ke psaní: pera, tužky, inkoust, papír a také kalendář na rok 1860, na němž Baxter z pověření kamarádů škrtal každý uplynulý den. "Náš ubohý Chrtnajel na břeh 10. března," řekl. "Dnes tedy škrtám desátý březen 1860 a všechny dny předešlé!" Za zmínku ještě stojí, že v lodní pokladně našli chlapci pět set liber ve zlatě. Možná že i těchto peněz budou moci použít, dosáhnou-li nějakého přístavu, odkud by se mohli vrátit do vlasti. Gordon si pak pečlivě poznamenal soupis všech soudků uložených v podpalubí. Některé bečky s vínem, s pivem a s džinem se nárazem na útes rozbily a jejich obsah prasklými stěnami vytekl. Byla to nenapravitelná ztráta a chlapci budou musit se zbytkem co nejvíc šetřit. Ve skladišti škuneru bylo ještě čtyři sta padesát litrů vína, dvě stě padesát litrů džinu, brandy a whisky, čtyřicet soudků piva o obsahu sto litrů a asi třicet lahví různých 56 likérů. Láhve ve slaměných obalech vydržely i náraz na útes. Patnáct trosečníků z Chrta si mohlo tedy říci, že mají živobytí aspoň na určitou dobu zajištěno. Zbývalo vyzkoumat, jsou-li na této zemi nějaké zdroje potravin, které jim dovolí šetřit vlastními zásobami. Jestliže je bouře vrhla na ostrov, nemohli doufat v návrat dříve, dokud se v těchto vodách neobjeví nějaká loď, které by mohli dát zprávu o svém pobytu. Oprava jachty, výměna prasklých žeber v trupu a správka pažení, to vše byly práce nad jejich síly, nehledě k tomu, že ani neměli potřebné nástroje. A na stavbu nové lodi z trosek staré nemohli vůbec pomýšlet. Jak by také dokázali přeplout Tichý oceán na Nový Zéland, když se nevyznali v mořeplavbě? S čluny ze škuneru by se sice mohli dostat na pevninu nebo na jiný ostrov, je-li v této částí Pacifiku nějaký nablízku, ale oba čluny smetl náraz vln a na palubě zůstala jen jola schopná plavby nanejvýš podle pobřeží. K polednímu se skupina malých chlapců vedená Mokem vrátila k Chrtu. Tím, že se dali vážně do práce, byli nakonec velmi užiteční. Přinesli značnou zásobu mlžů, které plavčík počal ihned upravovat. I vajec tu muselo být hodně, protože. Moko zahlédl nesčetné množství skalních holubů, kteří mají chutné maso a hnízdí vysoko ve skalních štěrbinách. "To je výborné," řekl Briant. "Jednou na ně uspořádáme lov, který bude jistě velmi úspěšný." 57 "To určitě," potvrdil Moko. "Třemi nebo čtyřmi výstřely dostaneme tucet holubů. A spustíme-li se po provaze k hnízdům, jistě se snadno zmocníme i vajec." "Domluveno," řekl Gordon. "A jestli se bude Doniphan chtít vydat zítra na lov..." "Nepřeji si nic jiného," prohlásil Doniphan. "Webb, Cross a Wilcox půjdou se mnou." "Moc rádi," odpověděli všichni tři chlapci, okouzleni představou, že si budou moci vystřelit do hejna těchto ptáků. "Doporučuji vám však," připomněl jim Briant, "abyste příliš mnoho holubů nestříleli. Víme, kde je najít, až je budeme potřebovat. A je pro nás důležité neplýtvat zbytečně prachem a olovem." "No dobrá..." odpověděl Doniphan, který nesnášel žádná napomínání, zvlášť od Brianta ne. "Nebude to náš první výstřel a žádné rady nepotřebujeme." Za hodinu Moko oznámil, že oběd je hotov. Všichni vystoupili spěšně na palubu škuneru a usadili se v jídelně. Stůl se vzhledem k poloze jachty nakláněl hodně k levému boku. Ale chlapcům zvyklým na kymácení lodi to nevadilo. Mlže, především slávky, prohlásili za výtečné jídlo, ač jim chybělo okořenění. Ale není snad v tomto věku chuť nejlepším kořením? Potom si vzali suchary, pořádný kus hovězího masa a několik kapek brandy, kterou rozředili čerstvou vodou z ústí říčky za 58 odlivu, kdy neměla ani nejslabší slanou příchuť. Byl to docela dobrý oběd. Odpoledne se chlapci zabývali různými pracemi v podpalubí a tříděním všech sepsaných předmětů. Jenkins s kamarády se zatím věnoval rybolovu v řece, kde se to hemžilo nejrůznějšími rybami. Po večeři si šli všichni lehnout kromě Baxtera a Wilcoxe, kteří měli až do rána hlídku. Tak uplynula první noc na této zemi v Tichém oceánu.

Chlapci zde měli celkem značnou možnost obživy, což trosečníkům na pustých ostrovech velmi často chybí. Silní a důmyslní lidé by měli v těchto podmínkách naději, že se ze všeho dostanou. Ale co ti chlapci, z nichž nejstaršímu bylo čtrnáct let? Dokážou zde uhájit své životy, budou-li odsouzeni žít v těchto podmínkách dlouhá léta? O tom se dalo pochybovat.


Kapitola 4

Kapitola 4 PRVNÍ PRŮZKUM POBŘEŽÍ - BRIANT A GORDON V LESE - MARNÁ SNAHA NAJÍT JESKYNI - SOUPIS VĚCÍ - POTRAVINY, ZBRANĚ, STŘELIVO, ODĚVY, LOŽNÍ PRÁDLO, PŘÍSTROJE, NÁSTROJE A NÁŘADÍ - PRVNÍ SNÍDANĚ - PRVNÍ NOC Jak už Briant zjistil z vrcholu stěžně, byl břeh docela pustý. Celou hodinu ležela už jachta na pobřeží v písku a žádný domorodec se zatím neukázal. Ani pod stromy u pobřežního srázu, ani na březích říčky naplněné vodou stoupajícího přílivu nebylo vidět žádný dům, chýši nebo chatrč. Ani otisky lidských nohou nebyly na pobřeží, kde příbojovou čáru lemoval dlouhý pruh chaluh. Při ústí říčky nebylo jediné rybářské plavidlo. A konečně žádný kouř se nevinul vzduchem v obvodu zálivu mezi jeho severním a jižním výběžkem. Briant s Gordonem se především rozhodli prohlédnout skupinu stromů a vyšplhat se na strmý sráz, bude-li to vůbec možné. 46 "Jsme aspoň na zemi a to už je něco," řekl Gordon. "Ale co je to za zemi? Zdá se neobydlená!" "Důležité je, že není neobyvatelná," odpověděl Briant. "Na nějakou dobu máme potraviny a střelivo. Chybí nám jen přístřeší a to musíme najít... aspoň pro ty nejmenší. Pro ně především." "Ano, máš pravdu," souhlasil Gordon. "Zjišťovat, kde jsme, na to budeme mít čas později," pokračoval Briant, "až uděláme to nejpotřebnější. Je-li to pevnina, máme snad naději na záchranu. A je-li to ostrov, neobydlený ostrov, poznáme to. Pojď, Gordone, vydáme se na průzkum!" Oba dva došli rychle k okraji lesa, který stoupal vzhůru po srázu při pravém břehu říčky asi tři sta až čtyři sta kroků od ústí proti proudu. V lese nenašli žádnou stopu lidí, žádný průsek, žádnou stezku. Staré, věkem poražené stromy ležely na zemi a Briant s Gordonem zapadali až po kolena do zetlelého listí. Před nimi však prchali vyděšení ptáci, jako by už poznali strach z lidí. Bylo pravděpodobné, že břeh - třeba neobydlený - navštěvují asi domorodci ze sousedních území. V deseti minutách prošli chlapci lesem, který byl mnohem hustší v sousedství skalní stěny, stoupající jako strmá zeď do výše asi padesáti metrů. Při úpatí stěny bylo několik výstupků, pod nimiž by bylo možné najít 47 přístřeší. A to velmi potřebovali. Tady by jim poskytla výtečný útulek jeskyně chráněná před větry z moře stěnou stromů, i za největších bouří mimo dosah vln. Tady by se mohli mladí trosečníci prozatím usadit, dokud jim podrobnější průzkum pobřeží neumožní proniknout bezpečně do vnitrozemí. Naneštěstí v této stěně, strmé jako pevnostní zeď, nenašel Briant s Gordonem žádnou jeskyni ani puklinu, kterou by mohli vystoupit až na hřeben. Aby pronikli do vnitrozemí, budou musit asi obejít tento sráz, jehož utváření pozoroval Briant už ze stěžně Chrta. Asi půl hodiny postupovali chlapci k jihu podél úpatí srázu. Došli tak až na pravý břeh říčky vinoucí se východním směrem. Zatímco pravý břeh stínily krásné stromy, na levém břehu měl kraj docela jiný vzhled; nebyla tam ani zeleň, ani terénní výstupky. Vypadal jako rozsáhlá bažina táhnoucí se až k jižnímu obzoru. Zklamáni ve své naději, že vystoupí na hřeben srázu, z něhož by jistě mohli obhlédnout kraj v okruhu několika kilometrů vrátili se Briant a Gordon k Chrtu. Tam přecházel Doniphan s několika kamarády mezi skalisky, zatímco ,Jenkins, Iverson, Dole a Costar se bavili sbíráním lastur. Briant a Gordon podali starším chlapcům zprávu o výsledcích svého průzkumu. Protože skutečný průzkum je zavede ještě mnohem dál, uznali zatím za vhodné držet se u škuneru. Ačkoli měl rozbitý spodek trupu a velkou 48 díru v levém boku, mohl stále sloužit jako zatímní obydlí na místě ztroskotání. Paluba na přídi nad kajutou mužstva byla sice proražená, ale ložnice a jídelna na zádi poskytnou dostatečný úkryt před větrem. Kuchyně nárazem na útesy nijak neutrpěla, což uspokojilo především nejmenší chlapce, protože ty otázka jídla zajímala ze všeho nejvíc. Jaké štěstí, že chlapci nemuseli odnášet na břeh věci nezbytné k utáboření! I kdyby se jim to bylo podařilo, byli by se vystavovali těžké námaze a velkým obtížím. A jak by byli mohli všechen materiál zachránit, kdyby byl býval Chrt zůstal na prvním útesu? Moře by bylo jachtu rychle zničilo, a jak by pak mohli chlapci zachránit z několika trosek rozptýlených po písku konzervy, zbraně, náboje, oděvy, prádlo a všechny možné nástroje, tak užitečné pro tento malý svět? Naštěstí vrhl mořský příval Chrta až za čáru útesů. I když už nikdy nebude moci plout, je aspoň obyvatelný, protože palubní kajuty vzdorovaly úspěšně bouři i strašnému nárazu a teď už nic nemohlo vyrvat kýl z jeho písečného lůžka. Trvalým účinkem slunce a deště se loď sice rozpadne, boky povolí, paluba popraská a dnešní útočiště nebude nakonec stačit, ale do té doby snad malí trosečnici buď objeví nějaké město nebo vesnici, anebo si najdou v pobřežních skalách jeskyni, jestliže je bouře vrhla na nějaký opuštěný ostrov. Nejrozumnější bylo zůstat zatím na palubě Chrta. Na tom se dohodli ještě téhož dne. Na pravém lodním boku zavěsili provazový žebřík, po němž malí i velcí dosáhli 49 rychle paluby. Moko se jako plavčík vyznal trochu i v kuchaření, a tak počal připravovat jídlo se Servicem, který rád dobře jedl. Všichni posnídali s velkou chutí; Jenkins, Iverson, Costar a Dole se dokonce trochu rozveselili. Jen Jakub, bývalý smíšek školy, držel se stále stranou. Taková proměna jeho povahy i chování musela každého překvapit. Ale Jakub mlčel a vyhýbal se všem otázkám, když se ho kamarádi na to vyptávali. Nakonec všichni chlapci, unavení tolika dny a nocemi, strávenými v tisícerém nebezpečí bouře, myslili jen na spánek. Malí se uložili v lodních kajutách a brzy za nimi přišli i velcí. Briant, Doniphan a Gordon měli střídavě hlídku. Nemusí se snad obávat, že budou napadeni šelmami nebo stejně nebezpečnými domorodci? Nestalo se však nic. Noc uplynula klidně, a když se rozednilo, zabývali se všichni pracemi, jak si to okolnosti vynutily. Především museli provést soupis zásob potravin a všeho materiálu, zbraní, nástrojů, náčiní, oděvů, přístrojů atd. Nejvážnější otázkou byla otázka jídla, protože břeh se zdál docela pustý. Jediným pramenem potravy tu může být lov nebo rybolov, je-li zde ovšem nijaká zvěř. Velmi obratný střelec Doniphan nespatřil dosud nic kromě hejn ptáků na skaliskách a v pobřežních skalách. Bylo by však mrzuté, kdyby byli odkázáni jen na mořské ptáky. Potřebovali také vědět, na jak dlouho jim při největší šetrnosti vystačí zásoby z lodi. Zjistili, že kromě velké zásoby sucharů mají konzervované šunky, masové suchary z nejlepší mouky, z mletého masa a z koření, dále hovězí konzerv, nasolené 50 maso, krabice dušeného masa, všeho nejvýš na dva měsíce, a to ještě s nimi musí velmi šetřit. Už, od prvního dne budou muset využívat produktů této země, aby ušetřili potraviny pro případ, že by se museli vydat na cestu několik set kilometrů dlouhou k nějakému přístavu na pobřeží nebo k vnitrozemskému městu. "Jen aby se část konzerv nezkazila!" upozornil Baxter.

"Jestli po našem ztroskotání vnikla do podpalubí voda..." "To uvidíme, až otevřeme konzervy nějak poškozené," odpověděl Gordon. "Možná však, že po převaření jich budeme moci použít." "O to se postarám," prohlásil Moko. "A dej se hned do práce," řekl Briant, "protože v prvních dnech budeme muset žít jen ze zásob Chrta." "A proč bychom už dnes nešli do skal na severu zálivu a nehledali tam vejce dobrá k jídlu?" "Ano! Ano!" volali Costar a Dole.

"A proč už nelovit ryby?" dodal Webb. "Nejsou snad na palubě udice a v moři ryby? Kdo chce jít se mnou lovit?" "Já ! Já!" volali ti malí.

"Dobrá," souhlasil Briant. "Tohle však není hra. Udice vydáme jen skutečným rybářům." 51 "Buď klidný, Briante," odpověděl Iverson. "Uděláme to jako úkol." "Ano, ale dřív sepíšeme vše, co je na lodi," řekl Gordon. "Nesmíme myslet jen na jídlo!" "K snídani můžeme, nasbírat mlže," navrhl Service. "Dobrá," řekl Gordon. "Jděte, chlapci. tři nebo čtyři sbírat! Moko, jdi s nimi!" "Ano," přikývl plavčík. "A dávej na ně dobrý pozor!" připomínal Briant.

"Neměj strach!" Na plavčíka se mohli spolehnout. Byl to úslužný, obratný a velmi odvážný chlapec, který trosečníkům jistě prokáže platné služby. Měl nejraději Brianta a ten zas dával Mokovi najevo svou náklonnost, za niž by se byli jeho anglosaští kamarádi styděli. "Pojďme!" zvolal Jenkins.

"Ty s nimi nepůjdeš, Jakube?" obrátil se Briant k bratrovi. .Jakub zavrtěl hlavou.

Jenkins, Costar, Dole a Iverson odešli pod plavčíkovým vedením a stoupali podle dlouhé čáry útesů právě 52 obnažených mořem. V dutinách skal najdou jistě plno mlžů, slávek, přílipek a snad i ústřic, které uvařené a upečené vydatně doplní oběd. Všichni radostí skákali, protože ve výpravě viděli spíš zábavu než užitečnou práci. Bylo to v jejich věku pochopitelné, když na prožité útrapy už pozapomněli a na nebezpečí hrozící jim v budoucnosti nemysleli. Jakmile, malá skupina odešla, provedli velcí prohlídku na palubě jachty. Doniphan, Wilcox. Cross a Webb prohlédli zbraně, náboje, oděvy, ložní prádlo a palubní přístroje i nástroje. Briant, Garnett, Baxter a Service sepsali nápoje - víno, pivo, brandy. whisky a džin - uložené v dolním skladišti v soudcích o obsahu pětačtyřiceti už sto osmdesáti litrů. Gordon si každý zjištěný předmět zapsal do kapesního zápisníku. Měl v něm již plno poznámek o zařízení i o zásobách na škuneru. Metodický Američan, od narození výborný počtář, měl už úplný seznam všech věcí, takže teď si jej zřejmě jen ověřoval. Především zjistil, že tu je úplná souprava záložních plachet, lan, provazů a kabelů všech druhů. Kdyby byla jachta ještě schopna plavby, nebylo by scházelo nic k jejímu vystrojení. Ale i když výborné plachty a nová lana nemohou už sloužit jako lodní výstroj, použijí jich chlapci na zemi, až se tam budou muset usadit. V seznamu bylo i několik rybářských potřeb, ruční, hloubkové a vlečné sítě. To budou pomůcky velmi potřebné, žije-li v těchto vodách dost ryb. 53 Ze zbraní si Gordon do zápisníku zapsal osm loveckých pušek se středovým zapalováním, jednu pušku na kachny s velkou nosností a tucet revolverů. Co se střeliva týče, měli tři sta nábojnic pro zadovky, dva soudky střelného prachu po dvaceti kilogramech a velké množství olova, broků a kulek. Tohoto střeliva. určeného k lovu při přistání škuneru u novozélandských břehů, použijí zde užitečněji k zajištění společného života. Jen aby ho nemuseli použít k obraně! Lodní zbrojnice obsahovala také jisté množství raket pro noční signalizování a asi třicet nábojů a střel pro dvě malá palubní děla, jichž snad nebudou musit použít k odrážení útoků domorodců. Co se týče kuchyňského náčiní a oděvů, těch bylo tolik, že postačí trosečníkům i pro velmi dlouhý pobyt. Část nádobí se sice nárazem Chrta na útes rozbila, ale zbytek stačí pro kuchyni i pro jídelnu. Nebylo to ostatně věci naprosto nezbytné. Důležitější bylo to, že tu našli flanelové, bavlněné a plátěné oděvy v takovém množství, že je mohli měnit podle počasí. Je-li tato země na stejné zeměpisné šířce jako Nový Zéland - a to bylo pravděpodobné, protože škuner od vyplutí z Aucklandu byl hnán stále západním větrem -, museli být trosečníci připraveni na velká letní vedra a na kruté zimní mrazy. Naštěstí byl na palubě dostatek oděvů potřebných k několikatýdenní plavbě, v kufrech posádky byly nadto uloženy kalhoty, vlněné kazajky, voskované čepice a silné trikotové prádlo, které chlapci mohou snadno přešít na postavy větších i menších kamarádů, aby mohli vzdorovat kruté zimní době. Budou-li okolnostmi přinuceni vyměnit škuner za jistější přístřeší, vezme si 54 samozřejmě každý úplné lůžko s žíněnkami, s prostěradly, s poduškami a s přikrývkami. Při dobré a soustavné péči jim mohou všechny tyto věci vydržet velmi dlouho. Dlouho! Možná že to slovo znamená "provždy"! Pak si Gordon zapsal v zápisníku do rubriky palubních přístrojů dva aneroidy, lihový teploměr, dvojí palubní hodiny, několik měděných hlásných trub, jichž se používá v mlze a které nesou hlas na velkou vzdálenost, tři dalekohledy mi malou a velkou vzdálenost, palubní busolu s kompasem a dva menší kompasy, bouřkový tlakoměr, několik anglických vlajek a soupravu vlajek signalizačních, které slouží na moři k předávání zpráv z lodi na loď. Nakonec si zapsal i malý gumový člun, který se dá složit do vaku a hodí se pro plavbu přes řeku nebo přes jezero. Kufr lodního mistra obsahoval úplnou soupravu nástrojů, pytlík hřebíků, šrouby i šroubky a veškeré kovaní potřebné k opravám na jachtě. Nechyběly ani knoflíky, nitě a jehly. Postaraly se o ně matky dětí, počítající s nutností častých správek. Trosečníkům nehrozil ani nedostatek ohně. Měli na lodi zásobu zápalek i troud s křesadly. To vše jim vydrží na tak dlouhou dobu, že mohou být v tomto směru bez starosti. Na palubě byly i velké mapy. Bohužel jen speciální mapy pobřeží novozélandských ostrovů, tedy v těchto neznámých končinách zcela zbytečné. Naštěstí si vzal Gordon s sebou velký Stielerův atlas s mapami Starého i 55 Nového světa, nejdokonalejší dílo moderní geografie. Lodní knihovna obsahovala velký počet dobrých anglických a francouzských knih, především cestopisy a několik vědeckých spisů, nemluvě o dvou báječných Robinsonech, které Service zachránil tak, jako kdysi portugalský básník Camoés zachránil při ztroskotání lodi rukopis své velké básně Lusovci. Stejně zachránil Garnett svou harmoniku, která přečkala náraz i ztroskotání bez pohromy. Kromě čtení bylo tu i vše potřebně ke psaní: pera, tužky, inkoust, papír a také kalendář na rok 1860, na němž Baxter z pověření kamarádů škrtal každý uplynulý den. "Náš ubohý Chrtnajel na břeh 10. března," řekl. "Dnes tedy škrtám desátý březen 1860 a všechny dny předešlé!" Za zmínku ještě stojí, že v lodní pokladně našli chlapci pět set liber ve zlatě. Možná že i těchto peněz budou moci použít, dosáhnou-li nějakého přístavu, odkud by se mohli vrátit do vlasti. Gordon si pak pečlivě poznamenal soupis všech soudků uložených v podpalubí. Některé bečky s vínem, s pivem a s džinem se nárazem na útes rozbily a jejich obsah prasklými stěnami vytekl. Byla to nenapravitelná ztráta a chlapci budou musit se zbytkem co nejvíc šetřit. Ve skladišti škuneru bylo ještě čtyři sta padesát litrů vína, dvě stě padesát litrů džinu, brandy a whisky, čtyřicet soudků piva o obsahu sto litrů a asi třicet lahví různých 56 likérů. Láhve ve slaměných obalech vydržely i náraz na útes. Patnáct trosečníků z Chrta si mohlo tedy říci, že mají živobytí aspoň na určitou dobu zajištěno. Zbývalo vyzkoumat, jsou-li na této zemi nějaké zdroje potravin, které jim dovolí šetřit vlastními zásobami. Jestliže je bouře vrhla na ostrov, nemohli doufat v návrat dříve, dokud se v těchto vodách neobjeví nějaká loď, které by mohli dát zprávu o svém pobytu. Oprava jachty, výměna prasklých žeber v trupu a správka pažení, to vše byly práce nad jejich síly, nehledě k tomu, že ani neměli potřebné nástroje. A na stavbu nové lodi z trosek staré nemohli vůbec pomýšlet. Jak by také dokázali přeplout Tichý oceán na Nový Zéland, když se nevyznali v mořeplavbě? S čluny ze škuneru by se sice mohli dostat na pevninu nebo na jiný ostrov, je-li v této částí Pacifiku nějaký nablízku, ale oba čluny smetl náraz vln a na palubě zůstala jen jola schopná plavby nanejvýš podle pobřeží. K polednímu se skupina malých chlapců vedená Mokem vrátila k Chrtu. Tím, že se dali vážně do práce, byli nakonec velmi užiteční. Přinesli značnou zásobu mlžů, které plavčík počal ihned upravovat. I vajec tu muselo být hodně, protože. Moko zahlédl nesčetné množství skalních holubů, kteří mají chutné maso a hnízdí vysoko ve skalních štěrbinách. "To je výborné," řekl Briant. "Jednou na ně uspořádáme lov, který bude jistě velmi úspěšný." 57 "To určitě," potvrdil Moko. "Třemi nebo čtyřmi výstřely dostaneme tucet holubů. A spustíme-li se po provaze k hnízdům, jistě se snadno zmocníme i vajec." "Domluveno," řekl Gordon. "A jestli se bude Doniphan chtít vydat zítra na lov..." "Nepřeji si nic jiného," prohlásil Doniphan. "Webb, Cross a Wilcox půjdou se mnou." "Moc rádi," odpověděli všichni tři chlapci, okouzleni představou, že si budou moci vystřelit do hejna těchto ptáků. "Doporučuji vám však," připomněl jim Briant, "abyste příliš mnoho holubů nestříleli. Víme, kde je najít, až je budeme potřebovat. A je pro nás důležité neplýtvat zbytečně prachem a olovem." "No dobrá..." odpověděl Doniphan, který nesnášel žádná napomínání, zvlášť od Brianta ne. "Nebude to náš první výstřel a žádné rady nepotřebujeme." Za hodinu Moko oznámil, že oběd je hotov. Všichni vystoupili spěšně na palubu škuneru a usadili se v jídelně. Stůl se vzhledem k poloze jachty nakláněl hodně k levému boku. Ale chlapcům zvyklým na kymácení lodi to nevadilo. Mlže, především slávky, prohlásili za výtečné jídlo, ač jim chybělo okořenění. Ale není snad v tomto věku chuť nejlepším kořením? Potom si vzali suchary, pořádný kus hovězího masa a několik kapek brandy, kterou rozředili čerstvou vodou z ústí říčky za 58 odlivu, kdy neměla ani nejslabší slanou příchuť. Byl to docela dobrý oběd. Odpoledne se chlapci zabývali různými pracemi v podpalubí a tříděním všech sepsaných předmětů. Jenkins s kamarády se zatím věnoval rybolovu v řece, kde se to hemžilo nejrůznějšími rybami. Po večeři si šli všichni lehnout kromě Baxtera a Wilcoxe, kteří měli až do rána hlídku. Tak uplynula první noc na této zemi v Tichém oceánu.

Chlapci zde měli celkem značnou možnost obživy, což trosečníkům na pustých ostrovech velmi často chybí. Silní a důmyslní lidé by měli v těchto podmínkách naději, že se ze všeho dostanou. Ale co ti chlapci, z nichž nejstaršímu bylo čtrnáct let? Dokážou zde uhájit své životy, budou-li odsouzeni žít v těchto podmínkách dlouhá léta? O tom se dalo pochybovat.