Kapitola 18 TĚŽBA SOLI - CHŮDY - NÁVŠTĚVA JIŽNÍHO MOČÁLU - PŘÍPRAVY NA ZIMU - RŮZNÉ HRY - DONIPHAN A BRIANT - GORDONŮV ZÁSAH - OBAVY Z BUDOUCNOSTI - VOLBY 10. ČERVNA Briant uznal za dobré pomlčet o trapné scéně s bratrem, kterou vyslechl plavčík Moko. Dokonce ani Gordonovi nic neřekl. o své výpravě podal zprávu všem kamarádům, když se shromáždili v hale. Popsal východní pobřeží Chairmanova ostrova při zálivu Zklamání i tok Východní řeky lesem v sousedství jezera, kde rostlo plno zelených stromů. Řekl, že na východním pobřeží by se byli mohli usadit mnohem spíš než na západním, ale dodal, že ani ve východní části Pacifiku není žádná země v dohledu. Zmínil se i o oné bělavé skvrně, kterou spatřil na širém moři a jejíž umístění nad obzorem si nedovedl vysvětlit. Byl to patrně jen shluk par a bylo by správné ověřit si to při příští návštěvě zálivu Zklamání. Celkem se zdálo zcela jisté, že Chairmanův ostrov neleží v sousedství žádné země a že ho od nejbližšího souostroví dělí zřejmě několik set kilometrů. Chlapci tedy musí s odvahou pokračovat v boji o život, dokud nepřijde pomoc zvenčí, protože se zdálo nemožné, že by si mohli pomoci vlastními silami. Všichni se dali zase do práce. Všechno jejich úsilí směřovalo k tomu, aby se zajistili před krutou příští zimou. Briant se do toho 272 pustil s pílí, jakou dosud neprojevil. Všichni však cítili, že už není tak sdílný a že stejně jako jeho bratr projevuje snahu držet se spíš stranou. I Gordon si všiml změny jeho chování a zároveň pozoroval, že se Briant snaží posílat Jakuba všude, kde je třeba projevit odvahu nebo kde hrozí nějaké nebezpečí. A Jakub vykonával vše velmi ochotně. Ale protože Briant nikdy neřekl nic, co by dalo Gordonovi příležitost k vyptávání, Gordon mlčel. Věřil však, že mezi oběma bratry došlo k nějakému vysvětlení. Měsíc únor uplynul v pracích nejrůznějšího druhu.
Wilcox upozornil na tah lososů do sladkých vod Rodinného jezera. Chlapci hned natáhli na řece Zélandu od břehu k břehu několik sítí. Ale konzervování lososů si vyžádalo velké množství soli. To byla příležitost k několika návštěvám zálivu Chrta, kde Baxter s Briantem zřídili malé solisko. Byla to prostá čtvercová nádrž na písčitém pobřeží, v níž se po odpaření mořské vody působením slunečních paprsků usazovala sůl. V první půli března mohli tři nebo čtyři mladí kolonisté prozkoumat bažinatý kraj Jižního močálu. Na tuto myšlenku přišel Doniphan a Baxter na jeho radu vyrobil několik párů chůd. Použil k tomu lehkých tyčí. Protože bažina byla na mnoha místech pokryta mělkými kalužemi, mohli přes ně chlapci na chůdách přecházet na pevnou půdu. Dne 17. dubna přepluli Doniphan, Webb a Wilcox a na jole řeku a vystoupili na levém břehu. Přes prsa měli své pušky. Doniphan si vzal pušku na kachny. Soudil, že bude mít skvělou příležitost ji použít. 273 Jakmile lovci vystoupili na břeh, připnuli si chůdy, aby se dostal na vyvýšená místa v močálu, která vyčnívala i za přílivu nad vodu. Fan šel s nimi. Ten chůdy nepotřeboval a nebál se namočit si tlapky při přeskakování kaluží. Když urazili asi půldruhého kilometru jihozápadním směrem, došli Doniphan, Wilcox a Webb na celkem suchou část močálu. Tam si odepnuli chůdy, aby mohli lépe pronásledovat zvěř. Rozsáhlý Jižní močál se táhl do nedozírna. Jen na východě se u obzoru stáčela modrá čára moře. Na močálu bylo plno zvěře: sluk, čírek, kachen, chřástalů, lžičáků, kulíků a tisíce kajek, vyhledávaných spíš pro peří, než pro maso. Ale i ony jsou po řádné úpravě docela dobré k jídlu. Doniphan a jeho dva kamarádi by byli mohli nesčetné vodní ptáky střílet po celých stovkách, aniž ztratili jediný brok. Bylo ovšem rozumnější spokojit se jen s několika tucty ptáků, které Fan přinášel i ze středu největších močálů. Doniphan však velmi toužil i po jiných zvířatech, ačkoli se na stole přes všechno plavčíkovo umění nemohla objevit. Byli to písečníci z řádu bahňáků a volavky s krásnými chocholkami z bílých per. Mladý lovec se přesto zdržel střelby. Vždyť by to bylo zhola zbytečné plýtvání prachem. Ale neovládl se, když spatřil hejno plameňáků s růžovými křídly, kteří vyhledávají poloslané vody a jejichž maso se vyrovná koroptvímu. Tito ptáci 274 stáli ve vyrovnaných řadách pod dozorem hlídek, které ve chvíli nebezpečí varovaly ostatní ptáky voláním podobným hlasu trubky. Při pohledu na tyto skvělé ukázky ostrovního ptactva podlehl Doniphan své náruživosti. Ani Webb a Wilcox nebyli rozumnější než on. Všichni se hned pustili k plameňákům, ale bylo to zbytečné. Nevěděli, že se musí přiblížit nepozorovaně.
Pak by mohli střílet plameňáky podle libostí, protože tito ptáci se při výstřelu nedávají na útěk, nýbrž strnou na místě. Tak se Doniphan, Webb a Wilcox marně pokoušeli ulovit ty nádherné vodní ptáky, od špičky zobáku až po konec ocasu přes metr dlouhé. Při prvním poplachu hejno vzlétlo a zmizelo na jihu. Lovci je nemohli zasáhnout ani s puškou velkého dostřelu. Nicméně se tři lovci vrátili s takovým množstvím zvěřiny, že své vycházky do Jižního močálu nemuseli litovat. Když se octli zas u bažin, vystoupili na chůdy a vrátili se na břeh řeky. Cestou si umínili, že výpravu budou opakovat za prvních chladných dnů, kdy bude ještě úspěšnější. Gordon nechtěl dopustit, aby přišla zima, dříve než budou obyvatelé Francouzovy jeskyně schopni snášet všechny její krutosti. Museli si nadělat velkou zásobu dříví, aby mohli vytápět i kůlnu a kurník. Proto se několikrát vypravili do lesa Nástrah. Kára tažená dvěma lamami vykonala ve čtrnácti dnech několikrát denně cestu tam a zpět. Kdyby teď zima trvala i šest měsíců, nemuseli se chlapci ve Francouzově jeskyni bát ani 275 chladu, ani tmy, neboť měli dostatečnou zásobu paliva i tuleního tuku. Tyto práce jim nijak nebránily v dodržování denního programu, podle něhož řídili i vyučování celé malé skupiny. Velcí chlapci střídavě učili ty nejmenší. Při besedách konaných dvakrát týdně prokazoval Doniphan i nadále svou převahu, ale příliš mnoho přátel tím nezískal. Kromě jeho kamarádů ho ostatní moc rádi neměli. Přesto doufal, že až za dva měsíce skončí Gordonova funkce, stane se náčelníkem kolonie on. Ve své ješitnosti si říkal, že by si to plně zasloužil. Nebylo snad vskutku nespravedlivé, že nebyl zvolen už první volbou? Wilcox, Cross a Webb ho v těchto myšlenkách ještě neobratně podporovali. Dokonce ohledávali půdu ve věci příštích voleb a zřejmě o výsledku nepochybovali. Doniphan však neměl na své straně většinu. Především malí chlapci nepokládali za svou povinnost vyslovit se pro Doniphana. Ostatně ani pro Gordona ne.
Gordon o tom všem dobře věděl, a ač mohl být zvolen podruhé, nechtěl tuto situaci udržovat dál. Vycítil, že přísnost, kterou za svého "náčelníkování" projevoval, nemůže mu získat hlasy znova. Jeho trochu tvrdé jednání a jeho snad příliš praktický duch se často chlapcům nelíbily a Doniphan chtěl právě této nelibostí využít ve svůj prospěch. V době voleb dojde asi k boji, který bude velmi zajímavý. Malí chlapci vyčítali Gordonovi především jeho skoupost, s jakou povoloval sladká jídla; byl přitom 276 někdy opravdu až příliš úzkostlivý. Plísnil je také, když nepečovali o své šaty, když se vraceli do Francouzovy jeskyně se skvrnami na šatech nebo roztrháni, a hlavně když si rozbili boty, což vyžadovalo obtížné opravy. Otázka obuvi se totiž stávala velmi vážnou. A co výčitek, a dokonce trestů padlo za ztracené knoflíky! Scény kvůli knoflíkům od kabátů a od kalhot se stále opakovaly a Gordon požadoval, aby mu každý chlapec večer ukázal vždycky všechny knoflíky. Provinilcům odpíral zákusek nebo je zavíral. Briant se přimlouval brzy za Jenkinse, brzy za Dolea, což mu získávalo oblibu. Malí chlapci také věděli, že oba kuchyňští pracovníci, Moko a Service, jsou oddáni Briantovi, a že kdyby se stal náčelníkem Chairmanova ostrova Briant, kynula by jim "sladká" budoucnost a lahůdkami by se nijak nešetřilo. Na čem záleží věci tohoto světa! A nebyla snad kolonie mladých chlapců obrazem celé společnosti? A nesnaží se děti už od narození hrát si na dospělé? Briant sám se o tyto záležitosti nijak nestaral. Bez oddechu pracoval a nešetřil ani svého bratra. Oba byli první v práci a poslední šli z práce, jako by měli plnit mimořádné úkoly. Dny však nebyly zasvěceny jen společnému vyučování.
Program počítal i s hodinami zábavy. Otužující tělesná cvičení jsou podmínkou dobrého zdraví. Zúčastňovali se jich velcí i malí. Lezli na stromy a s pomocí lana otočeného kolem větví šplhali až do vrcholků korun. Skákali o tyči přes široké překážky. Koupali se v jezeře, a ti, kteří neuměli plavat, brzy se to naučili. Konali 277 závody v běhu o ceny a cvičili se také ve vrhání lasa a boly. Hráli některé hry oblíbené mezi mladými Angličany.
Kromě těch, o nichž už byla řeč, především kroket a "rounders". Při kroketu se dlouhou holí odpalují míčky z dřevěných kolíků postavených v rozích velkého pravidelného pětiúhelníku. Hra vyžaduje silné paže a jisté oko. Je však třeba popsat podrobněji druhou hru, protože při ní jednoho dne došlo k politováníhodné scéně mezi Briantem a Doniphanem. Bylo to 25. dubna odpoledne. Chlapci se rozdělili na dvě skupiny. V jedné byl Doniphan, Webb, Wilcox a Cross, v druhé Briant, Baxter, Garnett a Service. Tak se rozestavili ke hře na Sportovní louce. Na rovném terénu vrazili do země dva železné kolíky patnáct metrů od sebe. Každý hráč si vzal dva kovové kotouče zvané "quoits", s otvorem ve středu a na obvodu ztenčené. V této hře musí každý hráč vrhat postupně kotouče tak, aby se jeden navlekl na jeden kolík a druhý na druhý. Podaří-li se mu to, získává při dvou zásazích dva body. Když kotouč ke kolíku jen spadne, získává dva body hráč, jehož kotouč je ke kolíku blíž, a jeden bod, jeli jen jeden kotouč umístěn správně. 'Toho dne hráli všichni s velkým zaujetím, a protože Doniphan byl v jiném družstvu než Briant, byla v sázce i ješitnost obou chlapců. 278 Už byly sehrány dvě partie. Briant, Baxter, Service a Garnett získali v první hře sedm bodů a jejich soupeři vyhráli druhou šesti body. Nyní právě hráli rozhodující hru. Obě strany získaly zatím po pěti bodech a zbývaly jim už jen dva kotouče. "Jsi na řadě, Doniphane," řekl Webb. "A miř dobře! Je to náš poslední kotouč a ten musíme vyhrát." "Buď klidný," řekl Doniphan. A postavil se k hodu s jednou nohou posunutou vpřed a s trupem natočeným doleva, aby měl jistější hod. Bylo zřejmé, že ješitný chlapec vkládá do hry celé srdce.
Měl stisknuté zuby, bledé tváře a pod svraštělým obočím živý pohled. Když pečlivě zamířil a vyvážil kotouč, vrhl jej prudce vpřed, protože cíl byl čtyři a půl metru daleko. Kotouč však zasáhl kolík jen svým obvodem, a místo aby se navlekl na hlavu kolíku, spadl na zem. Znamenalo to celkový zisk jen šesti bodů. Doniphan se neubránil gestu plnému zklamáni a dupl zlostně nohou. "To je mrzuté," řekl Cross. "Ale ještě jsme neprohráli, Doniphane." 279 "To jistě ne," dodal Wilcox. "Tvůj kotouč je u samé paty kolíku, a nenasadí-li Briant svůj přímo na kolík, pochybuji, že hodí lépe než ty." Kdyby Briant, na němž teď byla řada, opravdu nehodil kotouč přímo na kolík, byla by pro jeho družstvo hra ztracena, protože hodit kotouč ke kolíku blíž než Doniphan nemohl. "Miř dobře! Miř dobře!" zvolal Service.
Briant neodpověděl. Ani ho nenapadlo, že by mohl Doniphana dopálit. Chtěl jen jedno: zajistit výhru, a to spíš pro své kamarády, než pro sebe. Zaujal tedy postavení k hodu a hodil kotouč tak obratně, že jej navlekl přímo na kolík. "Sedm bodů!" vykřikl vítězně Service. "Vyhráli jsme! Vyhráli jsme!" Doniphan prudce vykročil.
"Ne! Nevyhráli jste!" řekl.
"A proč?" ptal se Baxter.
"Protože Briant podváděl!" "Podváděl?" vykřikl Briant a zbledl po tomto nařčení jako stěna. 280 "Ano... podváděl!" odpověděl Doniphan.
"Briant neměl nohu na čáře, kde ji měl mít! Postoupil o dva kroky!" "To není pravda!" zvolal Service.
"Ano, je to lež!" odpověděl Briant.
"A i kdyby to byla pravda, pak to byl z mé strany jen omyl. Nestrpím, aby mi Doniphan tvrdil, že podvádím!" "Opravdu? Nestrpíš to?" ušklíbl se Doniphan a pokrčil rameny. "Nestrpím!" opakoval Briant, který se už neovládal.
"Především ti dokážu, že jsem stál přesně na čáře..." "Ano! Ano!" volali Baxter a. Service.
"Ne! Ne!" odporovali Webb a Cross.
"Tady jsou ještě v písku otisky mých bot!" pokračoval Briant.
"A protože se v tom ani Doniphan nemůže mýlit, musím mu říci, že lhal." "Já že lhal?" vykřikl Doniphan a postoupil zvolna proti Briantovi. Webb a Cross se postavili za něj, aby se ho zastali, zatímco Service a Baxter se chystali pomáhat Briantovi, dojde-li k boji. Doniphan si svlekl kabát, vyhrnul si rukávy, ovázal si kapesníkem zápěstí a zaujal boxerský postoj. 281 Briant zatím nabyl své chladnokrevnosti a zůstal nehybně stát, jako by se mu příčilo rvát se s kamarádem a dávat tak špatný příklad ostatním. "Obvinil jsi mě neprávem, Doniphane," řekl. "A teď mě neprávem vyzýváš!" "Samozřejmě! Jsem v neprávu jen proto, že vyzývám někoho, kdo na výzvu nedovede odpovědět!" řekl Doniphan tónem hlubokého opovržení. "Neodpovídám na ni jen proto, že mi nepřísluší na ni odpovědět," pokračoval Briant. "Neodpovídáš na ni proto, že se bojíš!" namítl Doniphan.
"Já... a bát se?" "Ano, protože jsi zbabělec!" Briant si vyhrnul rukávy a vykročil rázně proti Doniphanovi. Oba protivníci teď stáli tváří v tvář.
U všech Angličanů - i v anglických školách - je box součástí výchovy. A přitom bylo pozorováno, že mladí chlapci, v tomto sportu velmi obratní, bývají mírnější a trpělivější než druzí a vůbec nevyhledávají příležitost k zápasu. Briant jako Francouz neměl nikdy zálibu ve vzájemné výměně ran, které mají za hlavní cíl obličej. Byl proto v 282 nevýhodě proti svému soupeři, který byl velmi obratný boxer, i když oba byli stejně staří a zřejmě i stejně silní. Zápas právě začal a došlo už i k prvnímu výpadu, když se objevil Gordon, kterého přivedl Dole a který rychle zasáhl. "Briante! Doniphane!" vykřikl.
"Nazval mě lhářem!" řekl Doniphan.
"Ale on mě dříve nařkl z podvodu a řekl mi, že jsem zbabělec!" odpověděl Briant.
V této chvíli se všichni shromáždili kolem Gordona, zatímco oba soupeři ustoupili o několik kroků vzad, Briant se založenýma rukama, Doniphan v boxerském postoji. "Doniphane," řekl Gordon přísným hlasem, "znám Brianta... On jistě hádku nevyvolal. První příčinu jsi zavdal ty!" "Opravdu, Gordone, v tom tě poznávám! Jsi vždy hotov postavit se proti mně!" odpověděl Doniphan.
"Ano... když si to zasloužíš!" prohlásil Gordon.
"Dobrá," pokračoval Doniphan. "Ať už je v neprávu Briant nebo já, odmítne-li se Briant bít, je zbabělec!" 283 "A ty, Doniphane," odpověděl Gordon, "jsi zlý chlapec a dáváš kamarádům hanebný příklad. V naši vážné situaci se jeden z nás snaží vyvolat rozkol! A toho se musíme v zájmu všech střežit!" "Briante, poděkuj Gordonovi!" vykřikl Doniphan. "A teď do střehu!" "To tedy ne!" zvolal Gordon. "Já jako váš náčelník vám zakazuji každou rvačku. Briante, vrať se do Francouzovy jeskyně. A ty, Doniphane, jdi si vybít svou zlost, kam chceš, a nevracej se, dokud nebudeš s to pochopit, že dalli jsem za pravdu Briantovi, konal jsem jen svou povinnost." "Ano, ano!" volali chlapci. "Sláva Gordonovi! Sláva Briantovi!" Jen Webb a Cross mlčeli.
Před touto jednomyslností bylo nutno ustoupit. Briant odešel do haly, a když se večer vrátil Doniphan - právě když se chystali ke spaní -, neprojevil žádnou snahu pokračovat v hádce. Všichni však vycítili, že v sobě skrývá trpkou hořkost, že jeho nepřátelství k Briantovi ještě vzrostlo a že jistě nikdy nezapomene na lekci, kterou mu Gordon dnes udělil. A když se Gordon pokoušel oba chlapce smířit, Doniphan jeho snahy odmítl. Tyto mrzuté rozpory byly opravdu k politování, protože ohrožovaly klid malé kolonie. Doniphan měl za sebou 284 Wilcoxe, Webba a Crosse, kteří podléhali jeho vlivu a dávali mu ve všem za pravdu. Z toho plynuly vážné obavy z budoucího rozkolu. Přesto se od toho dne už o ničem nemluvilo. Nikdo neudělal jedinou narážku na to, co se v minulosti mezi oběma soky odehrálo, a všichni pokračovali v obvyklých pracích před blížící se zimou. Ta už na sebe neměla dát dlouho čekat. V prvním týdnu května bylo už tak citelné chladno, že dal Gordon v hale zatopit a udržoval pak oheň dnem i nocí. Brzy se ukázalo, že se musí vytápět i kůlna, stáj a kurník, což připadlo na starost Garnettovi a Serviceovi. V této době se někteří ptáci už chystali k hromadnému odletu. Do kterých krajů se stěhují? Jistě někam do severních oblasti Tichého oceánu nebo na americkou pevninu, kde nacházejí podnebí mnohem mírnější než na Chairmanově ostrově. Mezi těmito ptáky byly především vlaštovky, výteční letci, schopní rychle překonat pozoruhodné vzdálenosti. Briant se neustále snažil neopomenout žádnou příležitost k návratu do vlasti, a tak mu napadlo využít i odletu ptáků k tomu, aby po nich vyslal zprávu o nynější situaci trosečníků z Chrta. Nebylo nic lehčího než chytit několik tuctů vlaštovek, protože hnízdily přímo ve skladišti. Chlapci jim zavěsili na krky malé plátěné sáčky s lístkem udávajícím, v které části Tichého oceánu by bylo třeba hledat Chairmanův ostrov. A připojili prosbu, aby 285 nálezce okamžitě odeslal zprávu do Aucklandu, hlavního města Nového Zélandu. Pak vlaštovky pustili. Bylo vskutku dojemné, když vlaštovky mizely na severovýchodě a chlapci za nimi volali: "Na shledanou!" Byla v tom ovšem velmi skromná naděje na záchranu.
Ale i když bylo málo pravděpodobné, že některý z lístků bude objeven, udělal Briant správně, že na to pomyslil. Po pětadvacátém květnu se objevil první sníh, tedy o několik dní dříve než loňského roku. Dalo se snad z předčasného příchodu zimy soudit i na její krutost? Chlapci se toho aspoň báli. Naštěstí měli pro Francouzovu jeskyni zajištěno teplo, světlo i potraviny na několik měsíců, nemluvě o ptactvu z Jižního močálu, které rádo zalétalo až k břehům řeky Zélandu. Gordon už před několika týdny vydal teplé oděvy a bděl nad přísným dodržováním hygienických opatření. V tomto posledním období se rozvinula ve Francouzově jeskyni tajná agitace, která vzrušila všechny mladé hlavy. Dne 10. června mělo totiž skončit období, na něž byl Gordon zvolen vůdcem kolonie na Chairmanově ostrově. To vyvolalo četná vyjednávání, porady, a dokonce i intriky, což vše celý ten malý svět neobyčejně rozrušovalo. Víme, že Gordon chtěl zůstat stranou. Briant jako Francouz vůbec nepomýšlel na vedení kolonie malých chlapců, v níž měli většinu Angličané. 286 V hloubi duše se volbami nejvíc znepokojoval Doniphan, ač to nedával najevo. Při své neobyčejné inteligenci a při své odvaze, o níž nikdo nepochyboval, mohl mít velké naděje, nebýt jeho povýšené povahy, panovačného ducha a závistivosti. Protože si byl jist, že převezme Gordonovu funkci, a protože mu jeho pýcha bránila dožebrávat se hlasů, předstíral, že stojí stranou. Ostatně to, co nedělal zjevně on, dělali za něho jeho přátelé. Wilcox, Webb a Cross zpracovávali tajně své kamarády, aby dali hlasy Doniphanovi. Především nejmenší chlapce, jejichž vliv mohl být rozhodující. A protože v agitaci žádné jiné jméno nevystupovalo, Doniphan se právem domníval, že jeho volba je už zajištěna. Přišel 10. červen.
Volba se konala odpoledne. Každý chlapec měl napsat na lístek jméno toho, koho chce volit. Rozhodne většina hlasů. A protože kolonie měla jen patnáct členů, stačilo sedm hlasů pro jedno jméno, aby byl nový náčelník zvolen. Volba začala ve dvě hodiny za Gordonova řízení a probíhala s onou vážností, kterou Anglosasové vkládají do každé podobné akce. Když byly hlasy sečteny, ukázaly se tyto výsledky: Briant devět hlasů 287 Doniphan tři hlasy Gordon jeden hlas Ani Gordon, ani Doniphan se nechtěli hlasování zúčastnit. A Briant volil Gordona. Když byl výsledek vyhlášen, nemohl Doniphan zakrýt svou rozmrzelost a hluboké rozhořčení. Briant byl nesmírně překvapen, že získal většinu hlasů, a chtěl zprvu prokázanou čest odmítnout. Ale pak mu patrně cosi napadlo, protože s pohledem na svého bratra Jakuba řekl: "Děkuji vám, kamarádi. Přijímám!"
