×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Karel Čapek - Hordubal, Kapitola 12

XII.

Kde by jinde byl? zalezl za stodolu a hloubá. Na příklad přemýšlí: nu, dejme tomu, že jsem stár; ale pěkně prosím, jak to přijde? Žiješ, nic nevíš, jsi stejný dnes jako včera, a najednou — starý. Jako by tě zaklel. Už neskočíš splašenému koni do hřívy, nepobiješ se v krčmě; ty — zvedáš dítě, místo abys chytal koně. Možná, že dřív bych byl koně chytal. A abys věděla, kdysi jsem se i v krčmě pobil, slavně pobil, však s Geričem, zeptej se Vasila, Polano. A najednou — starý. Polana není stará.

A co, třeba i starý. I dítě je dobře zvednout. Ech, Polano, mohl bych ti ukázat — na příklad, jaký jsem gazda.

Mohla by se's mít jako zemanka, děvečky na robotu, a jen poroučet: hej, Marika, sypej slepicím, hybaj, Axeňa, dej kravám vody. Pravda, o tři tisíce dollarů mne okradli, ale mám ještě sedm set, ledacos by se dalo začít. A, dušinko, nebyl jsem darmo v Americe; mladý nemladý, aspoň jsem poznal, jak a co ve světě. A že prý se nevyplácí chovat krávy, a kdesi cosi. Což to, ale musí se umět prodat. V Americe, řekněme — tam sedlák nečeká, až přijde řezník; ale sám jede do města a udělá smlouvu: tolik a tolik kusů do roka, tolik a tolik vessels mléka denně, all right. Tak se to dělá. Proč by to, prosím pěkně, neslo i tady? Koupit vozík a koníka — prodej si své koně, Polano: já chci koníka, se kterým se dá mluvit — a jezdit do města. Nu, Amerikán, vyzná se, ne darmo byl ve světě; vozí plný opasek peněz domů. A i sousedé přijdou — mohl-li bys, Juraj, prodat ve městě pár husí? Proč bych nemohl, ale ne takto, husu pod paždí a nabízet; ale padesát, sto husí týdně — urobí se posady a hajdy s nákladem hus do města. Tak se, sousedé, robí business. Nebo dřevo na otop, padesát vozů s dřívím. Brambory — na vagóny. Vida Hordubala, jaký rozum si přivezl z Ameriky! Však i ty, Polano, řekneš, Juraj je moudrý, žádný – 16 – mladík by nebyl hbitější; hej, Marika, Axeňa, zujte gazdovi boty, vrátil se z trhu. A co ty's dělala celý boží den, dušinko? Statek jsem ti spravovala, s čeledí se vadila, a pak, nu, pak jsem čekala, Juraj, na tebe.

Hordubal sedí na jakémsi pařezu a mrká. Zkusit to, proč ne? Chlap je mlád, dokud něco začíná. A ne-li to, tedy jinak. Třeba koupit skálu pod Menčulem — kámen jako mramor, a kvádry vozit do města; což mají v rovině jaký kámen? Jen bláto a prach, i nebe mají zaprášené. A sám třeba lámat kámen — málo-li jsem se nalámal v Americe?

I s dynamitem, brachu, dovedu zacházet. Vydlabeš díru a založíš katriži, — pryč všici, hybajte — a bum! Nu, Polano, to je chlapská robota, což? Co je proti tomu chytat hřebečka? A s červeným praporkem v ruce, pozor, střílí se — Slavně budu bouchat, a ty druhý — ty si chytej po poli koně. A, tady by se ještě našlo věcí? Co máte v rovině? Nic, rovinu. Ale tady — u Kyslé Vody železo, voda samou rzí hnědá. Pod Tatarukou — jakýsi kámen lesklý, jako smola. Říkají báby, prý poklady v horách. Pochodit ty vrchy až za Durný tuto, za Čornyvrch, za Tatinskou, za Tupou, — kdož ví, co by se nenašlo. A, brachu, dnes se hledá i pod zemí. Doma nic, ani slova. Zítra, Polano, jedu do Prahy, s pány mluvit o čemsi — a dost. A pak přijedou páni a rovnou k Hordubalovům: Dobrý den, doma-li pan Hordubal? A pane Hordubal sem, pane Hordubal tam, našel jste poklad, takový minerál, který už padesát let hledáme. — Nu, proč ne? Prý samý kámen — á, víš ty, z čeho ten kámen je? Nevíš, tak nemluv.

Hordubal se nějak zastyděl. Třeba jsou to hlouposti; ale kámen pod Menčulem — není hloupost. To bych musel mít voly, pár, dva páry volů — třebas ty podolské, šedé, s rohy jako paže, oj, jaká zvířata! A s nákladem kamene do roviny — jít před voly a jen hajc hó, hajzá! Hybaj od seba! A ty s tvými koníky — vyhni se volům až za příkop! A čí jsou to voli? Hordubalovi, nikdo v kraji nemá taková zvířata.

Hordubal vyndává ze záňadří sáček a přepočítává peníze. Sedm set dollarů, to je — přes dvacet tisícek: pěkné peníze, Polano! S tím se dá začít nový život. Však uvidíš sama, jaký chlapík je Juraj. I rozum je síla. Draho se platí kůň, co nese hlavu nahoru, ale pozírej, takový vůl: hlavou kývá, nese jho na chrbáte, ale víc udělá roboty. Juraj kývá hlavou a loudá se na dvorek. Na dvorku Polana vylupuje hrášek; jen obočí zvedne, smete s klína prázdné lusky a zachází do domu.


XII.

Kde by jinde byl? zalezl za stodolu a hloubá. Na příklad přemýšlí: nu, dejme tomu, že jsem stár; ale pěkně

prosím, jak to přijde? Žiješ, nic nevíš, jsi stejný dnes jako včera, a najednou — starý. Jako by tě zaklel. Už

neskočíš splašenému koni do hřívy, nepobiješ se v krčmě; ty — zvedáš dítě, místo abys chytal koně. Možná, že

dřív bych byl koně chytal. A abys věděla, kdysi jsem se i v krčmě pobil, slavně pobil, však s Geričem, zeptej se

Vasila, Polano. A najednou — starý. Polana není stará.

A co, třeba i starý. I dítě je dobře zvednout. Ech, Polano, mohl bych ti ukázat — na příklad, jaký jsem gazda.

Mohla by se's mít jako zemanka, děvečky na robotu, a jen poroučet: hej, Marika, sypej slepicím, hybaj, Axeňa,

dej kravám vody. Pravda, o tři tisíce dollarů mne okradli, ale mám ještě sedm set, ledacos by se dalo začít. A,

dušinko, nebyl jsem darmo v Americe; mladý nemladý, aspoň jsem poznal, jak a co ve světě. A že prý se

nevyplácí chovat krávy, a kdesi cosi. Což to, ale musí se umět prodat. V Americe, řekněme — tam sedlák nečeká,

až přijde řezník; ale sám jede do města a udělá smlouvu: tolik a tolik kusů do roka, tolik a tolik vessels mléka

denně, all right. Tak se to dělá. Proč by to, prosím pěkně, neslo i tady? Koupit vozík a koníka — prodej si své

koně, Polano: já chci koníka, se kterým se dá mluvit — a jezdit do města. Nu, Amerikán, vyzná se, ne darmo byl

ve světě; vozí plný opasek peněz domů. A i sousedé přijdou — mohl-li bys, Juraj, prodat ve městě pár husí? Proč

bych nemohl, ale ne takto, husu pod paždí a nabízet; ale padesát, sto husí týdně — urobí se posady a hajdy s

nákladem hus do města. Tak se, sousedé, robí business. Nebo dřevo na otop, padesát vozů s dřívím. Brambory —

na vagóny. Vida Hordubala, jaký rozum si přivezl z Ameriky! Však i ty, Polano, řekneš, Juraj je moudrý, žádný

– 16 –

mladík by nebyl hbitější; hej, Marika, Axeňa, zujte gazdovi boty, vrátil se z trhu. A co ty's dělala celý boží den,

dušinko? Statek jsem ti spravovala, s čeledí se vadila, a pak, nu, pak jsem čekala, Juraj, na tebe.

Hordubal sedí na jakémsi pařezu a mrká. Zkusit to, proč ne? Chlap je mlád, dokud něco začíná. A ne-li to, tedy

jinak. Třeba koupit skálu pod Menčulem — kámen jako mramor, a kvádry vozit do města; což mají v rovině jaký

kámen? Jen bláto a prach, i nebe mají zaprášené. A sám třeba lámat kámen — málo-li jsem se nalámal v Americe?

I s dynamitem, brachu, dovedu zacházet. Vydlabeš díru a založíš katriži, — pryč všici, hybajte — a bum! Nu,

Polano, to je chlapská robota, což? Co je proti tomu chytat hřebečka? A s červeným praporkem v ruce, pozor,

střílí se — Slavně budu bouchat, a ty druhý — ty si chytej po poli koně.

A, tady by se ještě našlo věcí? Co máte v rovině? Nic, rovinu. Ale tady — u Kyslé Vody železo, voda samou

rzí hnědá. Pod Tatarukou — jakýsi kámen lesklý, jako smola. Říkají báby, prý poklady v horách. Pochodit ty

vrchy až za Durný tuto, za Čornyvrch, za Tatinskou, za Tupou, — kdož ví, co by se nenašlo. A, brachu, dnes se

hledá i pod zemí. Doma nic, ani slova. Zítra, Polano, jedu do Prahy, s pány mluvit o čemsi — a dost. A pak

přijedou páni a rovnou k Hordubalovům: Dobrý den, doma-li pan Hordubal? A pane Hordubal sem, pane

Hordubal tam, našel jste poklad, takový minerál, který už padesát let hledáme. — Nu, proč ne? Prý samý kámen

— á, víš ty, z čeho ten kámen je? Nevíš, tak nemluv.

Hordubal se nějak zastyděl. Třeba jsou to hlouposti; ale kámen pod Menčulem — není hloupost. To bych

musel mít voly, pár, dva páry volů — třebas ty podolské, šedé, s rohy jako paže, oj, jaká zvířata! A s nákladem

kamene do roviny — jít před voly a jen hajc hó, hajzá! Hybaj od seba! A ty s tvými koníky — vyhni se volům až

za příkop! A čí jsou to voli? Hordubalovi, nikdo v kraji nemá taková zvířata.

Hordubal vyndává ze záňadří sáček a přepočítává peníze. Sedm set dollarů, to je — přes dvacet tisícek: pěkné

peníze, Polano! S tím se dá začít nový život. Však uvidíš sama, jaký chlapík je Juraj. I rozum je síla. Draho se

platí kůň, co nese hlavu nahoru, ale pozírej, takový vůl: hlavou kývá, nese jho na chrbáte, ale víc udělá roboty.

Juraj kývá hlavou a loudá se na dvorek. Na dvorku Polana vylupuje hrášek; jen obočí zvedne, smete s klína

prázdné lusky a zachází do domu.