×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Karel Čapek - Válka s mloky, Kapitola 16 - SRÁŽKA V NORMANDII

SRÁŽKA V NORMANDII Jiného rázu byla srážka v Normandii, k níž došlo o něco později. Tam si Mloci, pracující hlavně v Cherbourgu a obýva- jící okolní pobřeží, nesmírně oblíbili jablka; ale protože jejich zaměstnavatelé jim je nechtěli dodávat vedle obvyklé mločí stravy (prý by to zvýšilo stavební náklady nad stanovený roz- počet), podnikali Mloci zlodějské výpravy do blízkých ovoc- ných sadů. Sedláci si na to stěžovali na prefektuře a Mloci do- stali přísný zákaz potloukat se po břehu mimo takzvané mločí pásmo, ale nic to nepomohlo; ovoce se v sadech ztrácelo stále, ztrácela se prý i vejce v posadách a čím dál tím víc hlídacích psů bylo každého rána nalézáno ubitých. Tu tedy počali sedláci hlídat své sady sami, ozbrojeni starými puškami, a odstřelovali pytlačící Mloky. Koneckonců to by bylo zůstalo jen lokální záležitostí; ale normandští sedláci, roztrpčení mimo jiné také tím; že byly zvýšeny daně a že podražilo střelivo, pojali vůči Mlokům smrtelnou zášť a podnikali proti nim nájezdy celými ozbrojenými tlupami. Když houfně odstřelovali Mloky i v je- jich pracovištích, stěžovali si u prefekta zase podnikatelé vod- ních staveb, a prefekt nařídil, aby byly sedlákům zabaveny je- jich zrezavělé bouchačky. Sedláci se tomu ovšem bránili a do- cházelo k nemilým konfliktům se žendarmerií; tvrdohlaví Normanďané kromě Mloků počali odstřelovat také četníky. Do Normandie byly staženy četnické posily a prohledávaly vesnice dům od domu. Zrovna v té době se stala krajně nepříjemná věc: v okolí Coutances napadli vesničtí hoši Mloka, který se prý podezřele kradl k slepičímu kurníku, obklíčili ho, přitištěného zády ke zdi stodoly, a jali se ho kamenovat cihlami. Raněný Salamandr se rozpřáhl rukou a hodil na zem něco podobného vajíčku: nastal výbuch, jímž byl na kusy roztrhán Mlok, ale také tři chlapci: jedenáctiletý Pierre Cajus, šestnáctiletý Marcel Bérard a pat- náctiletý Louis Kermadec; mimoto pět dětí bylo víceméně těž- ce zraněno. Zpráva o tom se rozletěla po celém kraji; asi sedm set lidí se sjelo autobusy z široka daleka a napadli mločí osadu v zálivu Basse Coutances, ozbrojeni puškami, vidlemi a cepy. Nějakých dvacet Mloků bylo zabito, než se četníkům podařilo zatlačit rozzuřený dav. Přivolaní zákopníci z Cherbourgu ob- klopili zátoku Basse Coutances hradbou z ostnatého drátu; ale v noci vystoupili Salamandři z moře, ručními granáty roztrhali drátěné překážky a chystali se patrně vniknout do vnitrozemí. Vojenské kamióny přivezly narychlo několik kumpanií pěchoty s kulomety a řetěz vojska se snažil oddělit Mloky od lidí. Za- tím sedláci vybíjeli berní úřady a četnické stanice a jeden neob- líbený berní exekutor byl pověšen na lucernu s tabulkou: Pryč s Mloky! Noviny, zejména německé, psaly o revoluci v Nor- mandii; pařížská vláda však zakročila energickým dementi. Zatímco krvavé srážky mezi sedláky a Mloky přeskakovaly dál po pobřeží Calvadosu, Picardie a Pas-de-Calais, vyplul z Cherbourgu starý francouzský křižník Jules Flambeau směrem k západnímu břehu Normandie; šlo tu, jak se později ujišťova- lo, jenom o to, aby jeho přítomnost působila uklidňujícím do- jmem jak na místní obyvatele, tak na Mloky. Jules Flambeau se zastavil na půldruhé míle od zátoky Basse Coutances; když na- stala noc, nařídil velitel lodi pro zvýšení dojmu pouštět barevné rakety. Mnoho lidí na pobřeží přihlíželo tomuto krásnému di- vadlu; náhle slyšeli syčivý hukot a u přídě křižníku vyrazil ohromný sloup vody; loď se naklonila a v tu chvíli zatřeskl hromový výbuch. Bylo zřejmo, že se křižník potápí; ve čtvrt- hodině se sjížděly z okolních přístavů motorové lodi na pomoc, ale nebylo jich třeba; krom tří mužů zabitých při samotném vý- buchu se celá posádka zachránila, a Jules Flambeau se potopil pět minut poté, co jeho velitel jako poslední opustil palubu s památnými slovy: „Nedá se nic dělat“ Úřední zpráva, vydaná ještě té noci, hlásila, že „starý křiž- ník Jules Flambeau, který ostatně měl být v nejbližších týdnech vyřazen, najel při noční plavbě na úskalí a výbuchem kotlů se potopil“, ale noviny se tím nedaly uchlácholit; zatímco polo- vládní tisk tvrdil, že loď narazila na německou minu čerstvého původu, přinášel opoziční a zahraniční tisk palcové tituly: FRANCOUZSKÝ KŘIŽNÍK TORPÉDOVÁN od Mloků! ZÁHADNÁ UDÁLOST u pobřeží normandského VZPOURA MLOKŮ! „Voláme k odpovědnosti,“ psal vášnivě ve svém listě posla- nec Barthélemy, „ty, kdož vyzbrojili zvířata proti lidem; ty, kdo dali Mlokům do pracek pumy, aby jimi zabíjeli francouz- ské sedláky a hrající si nevinné děti; ty, kdo vydali mořským nestvůrám nejmodernější torpéda, aby jimi mohly potápět fran- couzské loďstvo, kdykoliv se jim zachce. Pravím, voláme je k odpovědnosti: nechť jsou žalováni z vraždy, nechť jsou po- hnáni před válečný soud pro vlastizradu, nechť se vyšetří, kolik dostali od zbrojařů za to, že zásobují mořské kanálie zbraněmi proti civilizovanému lidstvu!“ A tak dále; prostě nastalo obec- né zděšení, lid se srocoval na ulicích a počaly se stavět bariká- dy; na pařížských bulvárech stáli senegalští střelci s puškami v pyramidách a v předměstích čekaly tanky a pancéřová auta. V tu chvíli stál ve sněmovně ministr námořnictví M. Francois Ponceau, bledý, ale odhodlaný, a prohlašoval: Vláda přijímá odpovědnost za to, že ozbrojila Mloky na francouzském pobře- ží puškami, vodními kulomety, podmořskými bateriemi a vrha- či torpéd. Ale zatímco francouzští Mloci mají jenom lehká děla malého kalibru, jsou němečtí Salamandři vyzbrojováni pod- mořskými hmoždíři ráže32 cm; zatímco na francouzském po- břeží připadá jedno podmořské skladiště ručních granátů, tor- péd a třaskavin průměrně na každých čtyřiadvacet kilometrů, jsou na italském pobřeží hlubinné depoty válečného materiálu na každém dvacátém a v německých vodách na každém osm- náctém kilometru. Francie nemůže nechat a nenechá své břehy nechráněné. Francie se nemůže vzdát vyzbrojení svých Mloků.

Ministr dává už teď co nejpřísněji vyšetřit, kdo je vinen osud- ným nedorozuměním na pobřeží normandském; zdá se, že Mloci považovali barevné rakety za signál k vojenskému za- kročení a chtěli se bránit. Zatím byl zbaven svého místa jak velitel lodi Jules Flambeau, tak prefekt cherbourský; zvláštní komise pak zjišťuje, jak podnikatelé vodních staveb nakládají s Mloky; napříště bude v tom směru nařízen přísný dohled. Vlá- da hluboce lituje ztrát na lidských životech; mladí národní hr- dinové Pierre Cajus, Marcel Bérard a Louis Kermadec budou dekorováni a pohřbeni na státní útraty a jejich rodičům se do- stane čestné penze. V nejvyšším vedení francouzského loďstva dojde k významným změnám. Vláda položí sněmovně otázku důvěry, jakmile bude s to podat bližší zprávy. Nato kabinet ohlásil své permanentní zasedání. Zatím noviny - podle své politické barvy - navrhovaly trest- ní, vyhlazovací, kolonizační nebo křížovou výpravu proti Mlo- kům, generální stávku, demisi vlády, zatčení mločích pod- nikatelů, zatčení komunistických vůdců a agitátorů a mnoho jiných takových záchranných opatření. S pověstmi o možném uzávěru břehů a přístavů se lidé počali horečně zásobit potra- vinami a ceny veškerého zboží stoupaly závratným tempem; v průmyslových městech vypukly protidrahotní bouře; burza by- la na tři dny zavřena. Byla to prostě nejnapjatější a nejhrozi- vější situace za poslední tři nebo čtyři měsíce. V tu chvíli však do věci obratně zasáhl ministr orby M. Monti. Zařídil totiž, aby na francouzském pobřeží bylo dvakrát týdně nasypáno do moře pro Mloky tolik a tolik set vagónů jablek, ovšem na státní ná- klad. Toto opatření neobyčejně uspokojilo Mloky a uklidnilo sadaře v Normandii a jinde. Ale M. Monti šel v tom směru dál: protože už dlouho byly potíže s hlubokým a povážlivým vře- ním ve vinařských krajích, trpících nedostatkem odbytu, naří- dil, aby stát přispíval na Mloky tím způsobem, že každý Sala- mandr bude dostávat denně půl litru bílého vína. Mloci si zprvu nevěděli s tím vínem rady, protože byli po něm postihováni silnými průjmy, a vylévali je do moře; ale během času si na ně patrně zvykli, a bylo pozorováno, že od té doby se francouzští Mloci pářili horlivěji, byť s menší plodností než dříve. Tak by- la jedním rázem rozřešena agrární otázka i mločí aféra; hrozivé napětí bylo zažehnáno, a když zakrátko vypukla nová krize vlády pro finanční skandál Mme Töpplerové, stal se obratný a osvědčený M. Monti v novém kabinetu ministrem námořnictví. KNIHA TŘETÍ VÁLKA S MLOKY 1 – MASAKR NA OSTROVECH KOKOSOVÝCH V jedné věci se pan Povondra mýlil: přestřelka u města Kankesanturai nebyla první srážkou mezi lidmi a Mloky. K prvnímu historicky známému konfliktu došlo několik let před- tím na Kokosových ostrovech ještě za zlatého věku pirátských výprav na Salamandry; ale ani to nebyl nejstarší incident toho druhu, a v tichomořských přístavech se dost povídalo o jistých politováníhodných případech, kdy Mloci kladli jakýs takýs činný odpor dokonce i normálnímu S-Trade; ovšem o takových lapáliích se v dějinách nepíše. S těmi Kokosovými čili Keelingovými ostrovy to bylo tak: Připlula tam kořistná loď Montrose známé Harrimanovy spo- lečnosti Pacific Trade pod kapitánem Jamesem Lindleyem na obvyklý lov Mloků typu zvaného Maccaroni. Na Kokosových ostrovech byla známá a bohatá mločí zátoka, osazená ještě ka- pitánem van Tochem, ale pro svou odlehlost ponechaná, jak se říká, pánubohu. Kapitánu Lindleyovi nelze vytýkat žádnou ne- opatrnost, ani to ne, že posádka vystoupila na břeh neozbro- jena. (Tehdy totiž měl loupežný obchod s Mloky už své regu- lérní formy; pravda ovšem je, že předtím bývaly korzárské lodi a posádky vyzbrojeny kulomety, ano i lehkými děly, ne sice proti Salamandrům, ale proti nekalé konkurenci druhých pirátů. Na ostrově Karakelong se však jednou srazila posádka Har- rimanova parníku s mužstvem dánské lodi, jejíž kapitán pova- žoval Karakelong za své loviště; tehdy si obě posádky vyřídily své staré účty, zejména své prestižní a obchodní rozpory, tím, že nechaly lovu Mloků a začaly do sebe pálit z pušek a hotch- kissů; Dánové to sice na souši vyhráli útokem na nože, ale Harrimanova loď potom ostřelovala úspěšně ze svých kanónů loď dánskou a potopila ji se vším všudy, i s kapitánem Nielsem - takzvaný Karakelong-incident. Tehdy se do věci musely vlo- žit i úřady a vlády příslušných států; banditským lodím bylo nadále zakázáno užívat děl, kulometů a ručních granátů; mimo- to se flibustýrské společnosti rozdělily o takzvaná volná loviš- tě, takže každá mločí lokalita byla navštěvována jenom určitou loupežnickou lodí; toto gentlemen's agreement velkých pirátů bylo opravdu dodržováno a respektováno i od malých loupež- ných podnikatelů.) Ale abychom se vrátili ke kapitánu Lindleyovi, jednal zcela v duchu tehdy běžných obchodních i námořních zvyklostí, když na Kokosových ostrovech vyslal své lidi na lov Mloků ozbrojené jenom klacky a vesly, a po- tomní úřední vyšetřování dalo mrtvému kapitánovi satisfakci. Mužstvu, které oné měsíční noci vystoupilo na Kokosových ostrovech, velel lodní poručík Eddie McCarth, zkušený již v tomto druhu lovu. Je pravda, že stádo Mloků, které našel na břehu, bylo neobvykle početné, podle odhadu šest až sedm set dospělých, silných samců, kdežto poručík McCarth velel jenom šestnácti mužům; ale nelze ho vinit, že neustoupil od svého podniku, už proto ne, že důstojníkům i mužstvu loupežných lodí byla podle zvyku vyplácena prémie dle počtu ukořistěných kusů. V potomním vyšetřování zjistil námořní úřad, že „poru- čík McCarth je sice odpověden za neblahou příhodu“, ale že „za daných okolností by patrně nikdo nejednal jinak“. Naopak nešťastný mladý důstojník projevil značnou rozvahu tím, že místo pomalého obkličování Mloků, jež by za daného číselné- ho nepoměru stejně nemohlo být úplné, nařídil náhlý útok, kte- rým měli být Mloci odříznuti od moře, tlačeni do vnitra ostrova a po jednom omračováni ranami obušků a vesel. Naneštěstí se při rozvinutém útoku rojnice námořníků protrhla a skoro dvě stě Salamandrů uniklo k vodě. Zatímco útočící muži zpracová- vali Mloky odříznuté od moře, začaly praskat za jejich zády krátké výstřely podmořských pistolí (shark-guns); nikdo neměl tušení, že tito přírodní, divocí Mloci na Keelingových ostro- vech jsou vyzbrojeni pistolemi proti žralokům, a nikdy se ne- zjistilo, kdo je vlastně opatřil zbraněmi. Plavčík Michael Kelly, který celou katastrofu přežil, vypra- vuje: „Když začaly bouchat rány, mysleli jsme, že do nás střílí nějaké jiné mužstvo, které přišlo taky lovit Mloky. Poručík McCarth se hned obrátil a křikl: „Co to děláte, vy volové, tady je posádka Montrose! Vtom byl raněn do boku, ale vytáhl ještě svůj revolver a počal pálit. Potom dostal druhou do krku a padl.

Teď teprve jsme viděli, že to střílejí Mloci a že by nás chtěli odříznout od moře. Tu teda Long Steve zvedl veslo a vrhl se na Mloky křiče Montrose! Montrose! Taky my ostatní jsme křičeli Montrose a mlátili jsme do těch potvor vesly, jak to šlo. Asi pět z nás tam zůstalo ležet, ale my druzí jsme se probili k moři. Long Steve skočil do vody a brodil se k člunu; ale tam se na něj pověsilo několik Mloků a stáhli ho pod vodu. Taky Char- lieho utopili; řval na nás ‚hoši, pro Ježíše Krista, hoši, nedejte mě‘, ale my jsme mu nemohli pomoct. Ty svině nám střílely do zad; Bodkin se obrátil a dostal ji do břicha, řekl jen ‚ale ne‘ a padl. Tak jsme se zas hleděli dostat zpátky do vnitra ostrova; už jsme o ty mrchy rozbili vesla i klacky, a tak jsme jen běželi jako zajíci. To už jsme byli jen čtyři. Báli jsme se utíkat dál od břehu, že bychom se nedostali zpátky na loď; schovali jsme se za kameny a křoví a museli jsme se dívat, jak Mloci dobíjejí naše kamarády. Topili je ve vodě jako koťata, a když některý ještě plaval, dali mu heverem po hlavě. Já jsem teprve teď cítil, že mám vymknutou nohu a že nemůžu dál.“ Zdá se, že zatím kapitán James Lindley, který zůstal na Montrose, slyšel z ostrova tu střelbu; ať už myslel, že se tam semlelo něco s domorodci, nebo že tam jsou jiní obchodníci s Mloky, prostě sebral kuchaře a dva strojníky, co ještě byli na lodi, dal naložit na zbývající člun strojní pušku, kterou prozře- telně, byť proti přísnému zákazu, ukrýval na lodi, a plul svému mužstvu na pomoc. Byl dosti opatrný, že nevystoupil na břeh; jen k němu přirazil s člunem, na jehož přídi byl připraven ku- lomet, a postavil se „s rukama založenýma“. Nechme dál vy- pravovat plavčíka Kellyho. „Nechtěli jsme na kapitána volat, aby nás nenašli Mloci.

Pan Lindley stál ve člunu s rukama založenýma a zvolal: ‚Co se to tu děje?‘ Tu se Mloci obrátili k němu. Na břehu jich bylo pár set a pořád noví plavali z moře a obkličovali člun. ‚Co se to tu děje?‘ povídá kapitán, a tu jeden veliký Mlok jde k němu blíž a povídá: Jeďte zpátky! Kapitán se na něj podíval, chvilku neřekl nic a potom se ptal: Vy jste Mlok? My jsme Mloci, řekl ten Mlok. Jeďte zpátky, pane!

Chci vědět, co jste udělali s mými lidmi, povídá náš starý.

Neměli nás přepadnout, řekl Mlok. Vraťte se na svou loď, pa- ne! Kapitán zas chvilku mlčel, a pak docela klidně povídá: No dobře. Jenkinsi, palte!

A strojník Jenkins začal pálit do Mloků z kulometu.“ (Při pozdějším vyšetřování celé věci prohlásil námořní úřad doslovně: „V tom směru si Capt. James Lindley počínal, jak dlužno očekávat od britského námořníka.“) „Mloci byli v houfu,“ pokračuje svědectví Kellyho, „a tak padali jako žito na poli. Někteří stříleli z těch svých pistolí po panu Lindleyovi, ale ten stál s rukama založenýma a ani se ne- hnul. V tu chvíli se vynořil z vody za člunem černý Mlok, kte- rý držel v tlapě cosi jako plechovou konzervu, druhou rukou z ní něco utrhl a pak ji hodil do vody pod člun. Co by napočítal do pěti, vyrazil na tom místě sloup vody a bylo slyšet tlumený, ale silný výbuch, že nám zaduněla i země pod nohama.“ (Podle Kellyho líčení usoudil vyšetřující úřad, že šlo o třas- kavinu W3, která byla dodávána Mlokům pracujícím na opev- nění Singaporu k trhání skal pod vodou. Ale jak se ty nálože dostaly z rukou tamních Mloků na Kokosové ostrovy, zůstalo záhadou; podle jedněch dohadů je snad převáželi lidé, podle jiných museli mít Mloci už tehdy mezi sebou nějaké dálkové spojení. Veřejné mínění tehdy žádalo, aby bylo zakázáno dávat Mlokům do rukou tak nebezpečné výbušné látky; avšak pří- slušný úřad prohlásil, že prozatím nelze „vysoce účinnou a po- měrně bezpečnou“ třaskavinu W 3 nahradit jinou; a při tom zůstalo.) „Člun vyletěl do vzduchu,“ pokračuje Kellyho výpověď, „a roztrhl se na kusy. K místu se sbíhali Mloci, kteří ještě zůstali naživu. Neviděli jsme dobře, je-li pan Lindley živ; ale všichni tři kamarádi - Donovan, Burke a Kennedy - vyskočili a běželi mu na pomoc, aby se nedostal těm Mlokům do rukou. Já jsem taky chtěl běžet, ale měl jsem vymknutý kotník, a tak jsem si sedl a oběma rukama jsem se tahal za chodidlo, abych dostal ty klouby k sobě. Tak já nevím, co se v tu chvíli dálo, ale když jsem se podíval, ležel Kennedy tváří v písku a po Donovanu a Burkovi nebylo ani památky; jenom pod vodou to sebou ještě házelo.“ Plavčík Kelly potom utekl hlouběji do ostrova, až našel ves- nici domorodců; ale ti se k němu chovali podivně a nechtěli mu poskytnout ani přístřeší; snad se báli Mloků. Teprve po sedmi nedělích našla jedna rybářská loď úplně vyrabovanou a opuště- nou Montrose, zakotvenou u Kokosových ostrovů, a zachránila i Kellyho. O několik týdnů později připlula ke Kokosovým ostrovům dělová loď Jeho britského Veličenstva Fireball a na kotvách vyčkávala noci. Byla opět bělostná noc úplňková; z moře vy- stupovali Mloci, usedli na písčině do velkého kruhu a počali slavnostně tančit. Tu vypálila loď Jeho Veličenstva první šrap- nel do jejich středu. Mloci, pokud nebyli na kusy roztrháni, na okamžik strnuli a potom se rozbíhali k vodě; v tu chvíli zabu- rácela strašlivá salva šesti děl, a jenom několik zpřerážených Salamandrů se ještě plazilo k vodě. Pak třeskla druhá a třetí salva. Nato loď Jeho Veličenstva Fireball ustoupila o půl míle a počala pálit pod vodu, plujíc pomalu podél břehu. To trvalo šest hodin a bylo vypáleno asi osm set ran. Potom loď Fireball odplula. Ještě dva dny nato byla hladina moře u Keelingových ostrovů pokryta tisíci a tisíci roztrhanými Mloky. Téže noci vypálila holandská bitevní loď Van Dijck tři rány do zástupu Mloků na ostrůvku Goenong Api; japonský křižník Hakodate vyslal tři granáty na mločí ostrůvek Ailinglaplap; francouzská dělová loď Bechamel rozprášila třemi ranami mlo- čí tanec na ostrově Rawaiwai. Byla to výstraha Mlokům. Neby- la nadarmo: podobný případ (říkalo se mu Keeling-killing) se jinde už neopakoval a řádný i divoký obchod s Mloky mohl dál nerušeně a požehnaně vzkvétat.


 SRÁŽKA V NORMANDII

 

Jiného rázu byla srážka v Normandii, k níž došlo o něco

později. Tam si Mloci, pracující hlavně v Cherbourgu a obýva-

jící okolní pobřeží, nesmírně oblíbili jablka; ale protože jejich

zaměstnavatelé jim je nechtěli dodávat vedle obvyklé mločí

stravy (prý by to zvýšilo stavební náklady nad stanovený roz-

počet), podnikali Mloci zlodějské výpravy do blízkých ovoc-

ných sadů. Sedláci si na to stěžovali na prefektuře a Mloci do-

stali přísný zákaz potloukat se po břehu mimo takzvané mločí

pásmo, ale nic to nepomohlo; ovoce se v sadech ztrácelo stále,

ztrácela se prý i vejce v posadách a čím dál tím víc hlídacích

psů bylo každého rána nalézáno ubitých. Tu tedy počali sedláci

hlídat své sady sami, ozbrojeni starými puškami, a odstřelovali

pytlačící Mloky. Koneckonců to by bylo zůstalo jen lokální

záležitostí; ale normandští sedláci, roztrpčení mimo jiné také

tím; že byly zvýšeny daně a že podražilo střelivo, pojali vůči

Mlokům smrtelnou zášť a podnikali proti nim nájezdy celými

ozbrojenými tlupami. Když houfně odstřelovali Mloky i v je-

jich pracovištích, stěžovali si u prefekta zase podnikatelé vod-

ních staveb, a prefekt nařídil, aby byly sedlákům zabaveny je-

jich zrezavělé bouchačky. Sedláci se tomu ovšem bránili a do-

cházelo k nemilým konfliktům se žendarmerií; tvrdohlaví

Normanďané kromě Mloků počali odstřelovat také četníky. Do

Normandie byly staženy četnické posily a prohledávaly vesnice

dům od domu.

 

Zrovna v té době se stala krajně nepříjemná věc: v okolí

Coutances napadli vesničtí hoši Mloka, který se prý podezřele

kradl k slepičímu kurníku, obklíčili ho, přitištěného zády ke zdi

stodoly, a jali se ho kamenovat cihlami. Raněný Salamandr se

rozpřáhl rukou a hodil na zem něco podobného vajíčku: nastal

výbuch, jímž byl na kusy roztrhán Mlok, ale také tři chlapci:

jedenáctiletý Pierre Cajus, šestnáctiletý Marcel Bérard a pat-

náctiletý Louis Kermadec; mimoto pět dětí bylo víceméně těž-

 

 

ce zraněno. Zpráva o tom se rozletěla po celém kraji; asi sedm

set lidí se sjelo autobusy z široka daleka a napadli mločí osadu

v zálivu Basse Coutances, ozbrojeni puškami, vidlemi a cepy.

Nějakých dvacet Mloků bylo zabito, než se četníkům podařilo

zatlačit rozzuřený dav. Přivolaní zákopníci z Cherbourgu ob-

klopili zátoku Basse Coutances hradbou z ostnatého drátu; ale

v noci vystoupili Salamandři z moře, ručními granáty roztrhali

drátěné překážky a chystali se patrně vniknout do vnitrozemí.

Vojenské kamióny přivezly narychlo několik kumpanií pěchoty

s kulomety a řetěz vojska se snažil oddělit Mloky od lidí. Za-

tím sedláci vybíjeli berní úřady a četnické stanice a jeden neob-

líbený berní exekutor byl pověšen na lucernu s tabulkou: Pryč s

Mloky! Noviny, zejména německé, psaly o revoluci v Nor-

mandii; pařížská vláda však zakročila energickým dementi.

 

Zatímco krvavé srážky mezi sedláky a Mloky přeskakovaly

dál po pobřeží Calvadosu, Picardie a Pas-de-Calais, vyplul z

Cherbourgu starý francouzský křižník Jules Flambeau směrem

k západnímu břehu Normandie; šlo tu, jak se později ujišťova-

lo, jenom o to, aby jeho přítomnost působila uklidňujícím do-

jmem jak na místní obyvatele, tak na Mloky. Jules Flambeau se

zastavil na půldruhé míle od zátoky Basse Coutances; když na-

stala noc, nařídil velitel lodi pro zvýšení dojmu pouštět barevné

rakety. Mnoho lidí na pobřeží přihlíželo tomuto krásnému di-

vadlu; náhle slyšeli syčivý hukot a u přídě křižníku vyrazil

ohromný sloup vody; loď se naklonila a v tu chvíli zatřeskl

hromový výbuch. Bylo zřejmo, že se křižník potápí; ve čtvrt-

hodině se sjížděly z okolních přístavů motorové lodi na pomoc,

ale nebylo jich třeba; krom tří mužů zabitých při samotném vý-

buchu se celá posádka zachránila, a Jules Flambeau se potopil

pět minut poté, co jeho velitel jako poslední opustil palubu s

památnými slovy: „Nedá se nic dělat“

 

Úřední zpráva, vydaná ještě té noci, hlásila, že „starý křiž-

ník Jules Flambeau, který ostatně měl být v nejbližších týdnech

vyřazen, najel při noční plavbě na úskalí a výbuchem kotlů se

 

 

potopil“, ale noviny se tím nedaly uchlácholit; zatímco polo-

vládní tisk tvrdil, že loď narazila na německou minu čerstvého

původu, přinášel opoziční a zahraniční tisk palcové tituly:

 

 

 

FRANCOUZSKÝ KŘIŽNÍK TORPÉDOVÁN od Mloků!

 

 

 

ZÁHADNÁ UDÁLOST u pobřeží normandského

 

 

 

VZPOURA MLOKŮ!

 

 

 

„Voláme k odpovědnosti,“ psal vášnivě ve svém listě posla-

nec Barthélemy, „ty, kdož vyzbrojili zvířata proti lidem; ty,

kdo dali Mlokům do pracek pumy, aby jimi zabíjeli francouz-

ské sedláky a hrající si nevinné děti; ty, kdo vydali mořským

nestvůrám nejmodernější torpéda, aby jimi mohly potápět fran-

couzské loďstvo, kdykoliv se jim zachce. Pravím, voláme je k

odpovědnosti: nechť jsou žalováni z vraždy, nechť jsou po-

hnáni před válečný soud pro vlastizradu, nechť se vyšetří, kolik

dostali od zbrojařů za to, že zásobují mořské kanálie zbraněmi

proti civilizovanému lidstvu!“ A tak dále; prostě nastalo obec-

né zděšení, lid se srocoval na ulicích a počaly se stavět bariká-

dy; na pařížských bulvárech stáli senegalští střelci s puškami v

pyramidách a v předměstích čekaly tanky a pancéřová auta. V

tu chvíli stál ve sněmovně ministr námořnictví M. Francois

Ponceau, bledý, ale odhodlaný, a prohlašoval: Vláda přijímá

odpovědnost za to, že ozbrojila Mloky na francouzském pobře-

ží puškami, vodními kulomety, podmořskými bateriemi a vrha-

či torpéd. Ale zatímco francouzští Mloci mají jenom lehká děla

malého kalibru, jsou němečtí Salamandři vyzbrojováni pod-

mořskými hmoždíři ráže32 cm; zatímco na francouzském po-

břeží připadá jedno podmořské skladiště ručních granátů, tor-

péd a třaskavin průměrně na každých čtyřiadvacet kilometrů,

jsou na italském pobřeží hlubinné depoty válečného materiálu

na každém dvacátém a v německých vodách na každém osm-

 

 

náctém kilometru. Francie nemůže nechat a nenechá své břehy

nechráněné. Francie se nemůže vzdát vyzbrojení svých Mloků.

Ministr dává už teď co nejpřísněji vyšetřit, kdo je vinen osud-

ným nedorozuměním na pobřeží normandském; zdá se, že

Mloci považovali barevné rakety za signál k vojenskému za-

kročení a chtěli se bránit. Zatím byl zbaven svého místa jak

velitel lodi Jules Flambeau, tak prefekt cherbourský; zvláštní

komise pak zjišťuje, jak podnikatelé vodních staveb nakládají s

Mloky; napříště bude v tom směru nařízen přísný dohled. Vlá-

da hluboce lituje ztrát na lidských životech; mladí národní hr-

dinové Pierre Cajus, Marcel Bérard a Louis Kermadec budou

dekorováni a pohřbeni na státní útraty a jejich rodičům se do-

stane čestné penze. V nejvyšším vedení francouzského loďstva

dojde k významným změnám. Vláda položí sněmovně otázku

důvěry, jakmile bude s to podat bližší zprávy. Nato kabinet

ohlásil své permanentní zasedání.

 

Zatím noviny - podle své politické barvy - navrhovaly trest-

ní, vyhlazovací, kolonizační nebo křížovou výpravu proti Mlo-

kům, generální stávku, demisi vlády, zatčení mločích pod-

nikatelů, zatčení komunistických vůdců a agitátorů a mnoho

jiných takových záchranných opatření. S pověstmi o možném

uzávěru břehů a přístavů se lidé počali horečně zásobit potra-

vinami a ceny veškerého zboží stoupaly závratným tempem; v

průmyslových městech vypukly protidrahotní bouře; burza by-

la na tři dny zavřena. Byla to prostě nejnapjatější a nejhrozi-

vější situace za poslední tři nebo čtyři měsíce. V tu chvíli však

do věci obratně zasáhl ministr orby M. Monti. Zařídil totiž, aby

na francouzském pobřeží bylo dvakrát týdně nasypáno do moře

pro Mloky tolik a tolik set vagónů jablek, ovšem na státní ná-

klad. Toto opatření neobyčejně uspokojilo Mloky a uklidnilo

sadaře v Normandii a jinde. Ale M. Monti šel v tom směru dál:

protože už dlouho byly potíže s hlubokým a povážlivým vře-

ním ve vinařských krajích, trpících nedostatkem odbytu, naří-

dil, aby stát přispíval na Mloky tím způsobem, že každý Sala-

 

 

mandr bude dostávat denně půl litru bílého vína. Mloci si zprvu

nevěděli s tím vínem rady, protože byli po něm postihováni

silnými průjmy, a vylévali je do moře; ale během času si na ně

patrně zvykli, a bylo pozorováno, že od té doby se francouzští

Mloci pářili horlivěji, byť s menší plodností než dříve. Tak by-

la jedním rázem rozřešena agrární otázka i mločí aféra; hrozivé

napětí bylo zažehnáno, a když zakrátko vypukla nová krize

vlády pro finanční skandál Mme Töpplerové, stal se obratný a

osvědčený M. Monti v novém kabinetu ministrem námořnictví. 

 

 

 

KNIHA TŘETÍ

 

VÁLKA S MLOKY

 

 

1 – MASAKR NA OSTROVECH KOKOSOVÝCH

 

V jedné věci se pan Povondra mýlil: přestřelka u města

Kankesanturai nebyla první srážkou mezi lidmi a Mloky. K

prvnímu historicky známému konfliktu došlo několik let před-

tím na Kokosových ostrovech ještě za zlatého věku pirátských

výprav na Salamandry; ale ani to nebyl nejstarší incident toho

druhu, a v tichomořských přístavech se dost povídalo o jistých

politováníhodných případech, kdy Mloci kladli jakýs takýs

činný odpor dokonce i normálnímu S-Trade; ovšem o takových

lapáliích se v dějinách nepíše.

 

S těmi Kokosovými čili Keelingovými ostrovy to bylo tak:

Připlula tam kořistná loď Montrose známé Harrimanovy spo-

lečnosti Pacific Trade pod kapitánem Jamesem Lindleyem na

obvyklý lov Mloků typu zvaného Maccaroni. Na Kokosových

ostrovech byla známá a bohatá mločí zátoka, osazená ještě ka-

pitánem van Tochem, ale pro svou odlehlost ponechaná, jak se

říká, pánubohu. Kapitánu Lindleyovi nelze vytýkat žádnou ne-

opatrnost, ani to ne, že posádka vystoupila na břeh neozbro-

jena. (Tehdy totiž měl loupežný obchod s Mloky už své regu-

lérní formy; pravda ovšem je, že předtím bývaly korzárské lodi

a posádky vyzbrojeny kulomety, ano i lehkými děly, ne sice

proti Salamandrům, ale proti nekalé konkurenci druhých pirátů.

Na ostrově Karakelong se však jednou srazila posádka Har-

rimanova parníku s mužstvem dánské lodi, jejíž kapitán pova-

žoval Karakelong za své loviště; tehdy si obě posádky vyřídily

své staré účty, zejména své prestižní a obchodní rozpory, tím,

že nechaly lovu Mloků a začaly do sebe pálit z pušek a hotch-

kissů; Dánové to sice na souši vyhráli útokem na nože, ale

Harrimanova loď potom ostřelovala úspěšně ze svých kanónů

loď dánskou a potopila ji se vším všudy, i s kapitánem Nielsem

- takzvaný Karakelong-incident. Tehdy se do věci musely vlo-

žit i úřady a vlády příslušných států; banditským lodím bylo

nadále zakázáno užívat děl, kulometů a ručních granátů; mimo-

 

 

to se flibustýrské společnosti rozdělily o takzvaná volná loviš-

tě, takže každá mločí lokalita byla navštěvována jenom určitou

loupežnickou lodí; toto gentlemen's agreement velkých pirátů

bylo opravdu dodržováno a respektováno i od malých loupež-

ných podnikatelů.) Ale abychom se vrátili ke kapitánu

Lindleyovi, jednal zcela v duchu tehdy běžných obchodních i

námořních zvyklostí, když na Kokosových ostrovech vyslal

své lidi na lov Mloků ozbrojené jenom klacky a vesly, a po-

tomní úřední vyšetřování dalo mrtvému kapitánovi satisfakci.

 

Mužstvu, které oné měsíční noci vystoupilo na Kokosových

ostrovech, velel lodní poručík Eddie McCarth, zkušený již v

tomto druhu lovu. Je pravda, že stádo Mloků, které našel na

břehu, bylo neobvykle početné, podle odhadu šest až sedm set

dospělých, silných samců, kdežto poručík McCarth velel jenom

šestnácti mužům; ale nelze ho vinit, že neustoupil od svého

podniku, už proto ne, že důstojníkům i mužstvu loupežných

lodí byla podle zvyku vyplácena prémie dle počtu ukořistěných

kusů. V potomním vyšetřování zjistil námořní úřad, že „poru-

čík McCarth je sice odpověden za neblahou příhodu“, ale že

„za daných okolností by patrně nikdo nejednal jinak“. Naopak

nešťastný mladý důstojník projevil značnou rozvahu tím, že

místo pomalého obkličování Mloků, jež by za daného číselné-

ho nepoměru stejně nemohlo být úplné, nařídil náhlý útok, kte-

rým měli být Mloci odříznuti od moře, tlačeni do vnitra ostrova

a po jednom omračováni ranami obušků a vesel. Naneštěstí se

při rozvinutém útoku rojnice námořníků protrhla a skoro dvě

stě Salamandrů uniklo k vodě. Zatímco útočící muži zpracová-

vali Mloky odříznuté od moře, začaly praskat za jejich zády

krátké výstřely podmořských pistolí (shark-guns); nikdo neměl

tušení, že tito přírodní, divocí Mloci na Keelingových ostro-

vech jsou vyzbrojeni pistolemi proti žralokům, a nikdy se ne-

zjistilo, kdo je vlastně opatřil zbraněmi.

 

Plavčík Michael Kelly, který celou katastrofu přežil, vypra-

vuje: „Když začaly bouchat rány, mysleli jsme, že do nás střílí

 

 

nějaké jiné mužstvo, které přišlo taky lovit Mloky. Poručík

McCarth se hned obrátil a křikl: „Co to děláte, vy volové, tady

je posádka Montrose! Vtom byl raněn do boku, ale vytáhl ještě

svůj revolver a počal pálit. Potom dostal druhou do krku a padl.

Teď teprve jsme viděli, že to střílejí Mloci a že by nás chtěli

odříznout od moře. Tu teda Long Steve zvedl veslo a vrhl se na

Mloky křiče Montrose! Montrose! Taky my ostatní jsme křičeli

Montrose a mlátili jsme do těch potvor vesly, jak to šlo. Asi pět

z nás tam zůstalo ležet, ale my druzí jsme se probili k moři.

Long Steve skočil do vody a brodil se k člunu; ale tam se na

něj pověsilo několik Mloků a stáhli ho pod vodu. Taky Char-

lieho utopili; řval na nás ‚hoši, pro Ježíše Krista, hoši, nedejte

mě‘, ale my jsme mu nemohli pomoct. Ty svině nám střílely do

zad; Bodkin se obrátil a dostal ji do břicha, řekl jen ‚ale ne‘ a

padl. Tak jsme se zas hleděli dostat zpátky do vnitra ostrova;

už jsme o ty mrchy rozbili vesla i klacky, a tak jsme jen běželi

jako zajíci. To už jsme byli jen čtyři. Báli jsme se utíkat dál od

břehu, že bychom se nedostali zpátky na loď; schovali jsme se

za kameny a křoví a museli jsme se dívat, jak Mloci dobíjejí

naše kamarády. Topili je ve vodě jako koťata, a když některý

ještě plaval, dali mu heverem po hlavě. Já jsem teprve teď cítil,

že mám vymknutou nohu a že nemůžu dál.“

 

Zdá se, že zatím kapitán James Lindley, který zůstal na

Montrose, slyšel z ostrova tu střelbu; ať už myslel, že se tam

semlelo něco s domorodci, nebo že tam jsou jiní obchodníci s

Mloky, prostě sebral kuchaře a dva strojníky, co ještě byli na

lodi, dal naložit na zbývající člun strojní pušku, kterou prozře-

telně, byť proti přísnému zákazu, ukrýval na lodi, a plul svému

mužstvu na pomoc. Byl dosti opatrný, že nevystoupil na břeh;

jen k němu přirazil s člunem, na jehož přídi byl připraven ku-

lomet, a postavil se „s rukama založenýma“. Nechme dál vy-

pravovat plavčíka Kellyho.

 

„Nechtěli jsme na kapitána volat, aby nás nenašli Mloci.

Pan Lindley stál ve člunu s rukama založenýma a zvolal: ‚Co

 

 

se to tu děje?‘ Tu se Mloci obrátili k němu. Na břehu jich bylo

pár set a pořád noví plavali z moře a obkličovali člun. ‚Co se to

tu děje?‘ povídá kapitán, a tu jeden veliký Mlok jde k němu

blíž a povídá: Jeďte zpátky!

 

Kapitán se na něj podíval, chvilku neřekl nic a potom se

ptal: Vy jste Mlok?

 

My jsme Mloci, řekl ten Mlok. Jeďte zpátky, pane!

 

Chci vědět, co jste udělali s mými lidmi, povídá náš starý.

Neměli nás přepadnout, řekl Mlok. Vraťte se na svou loď, pa-

ne!

 

Kapitán zas chvilku mlčel, a pak docela klidně povídá: No

dobře. Jenkinsi, palte!

 

A strojník Jenkins začal pálit do Mloků z kulometu.“

 

(Při pozdějším vyšetřování celé věci prohlásil námořní úřad

doslovně: „V tom směru si Capt. James Lindley počínal, jak

dlužno očekávat od britského námořníka.“)

 

„Mloci byli v houfu,“ pokračuje svědectví Kellyho, „a tak

padali jako žito na poli. Někteří stříleli z těch svých pistolí po

panu Lindleyovi, ale ten stál s rukama založenýma a ani se ne-

hnul. V tu chvíli se vynořil z vody za člunem černý Mlok, kte-

rý držel v tlapě cosi jako plechovou konzervu, druhou rukou z

ní něco utrhl a pak ji hodil do vody pod člun. Co by napočítal

do pěti, vyrazil na tom místě sloup vody a bylo slyšet tlumený,

ale silný výbuch, že nám zaduněla i země pod nohama.“

 

(Podle Kellyho líčení usoudil vyšetřující úřad, že šlo o třas-

kavinu W3, která byla dodávána Mlokům pracujícím na opev-

nění Singaporu k trhání skal pod vodou. Ale jak se ty nálože

dostaly z rukou tamních Mloků na Kokosové ostrovy, zůstalo

záhadou; podle jedněch dohadů je snad převáželi lidé, podle

jiných museli mít Mloci už tehdy mezi sebou nějaké dálkové

spojení. Veřejné mínění tehdy žádalo, aby bylo zakázáno dávat

Mlokům do rukou tak nebezpečné výbušné látky; avšak pří-

slušný úřad prohlásil, že prozatím nelze „vysoce účinnou a po-

 

 

měrně bezpečnou“ třaskavinu W 3 nahradit jinou; a při tom

zůstalo.)

 

„Člun vyletěl do vzduchu,“ pokračuje Kellyho výpověď, „a

roztrhl se na kusy. K místu se sbíhali Mloci, kteří ještě zůstali

naživu. Neviděli jsme dobře, je-li pan Lindley živ; ale všichni

tři kamarádi - Donovan, Burke a Kennedy - vyskočili a běželi

mu na pomoc, aby se nedostal těm Mlokům do rukou. Já jsem

taky chtěl běžet, ale měl jsem vymknutý kotník, a tak jsem si

sedl a oběma rukama jsem se tahal za chodidlo, abych dostal ty

klouby k sobě. Tak já nevím, co se v tu chvíli dálo, ale když

jsem se podíval, ležel Kennedy tváří v písku a po Donovanu a

Burkovi nebylo ani památky; jenom pod vodou to sebou ještě

házelo.“

 

Plavčík Kelly potom utekl hlouběji do ostrova, až našel ves-

nici domorodců; ale ti se k němu chovali podivně a nechtěli mu

poskytnout ani přístřeší; snad se báli Mloků. Teprve po sedmi

nedělích našla jedna rybářská loď úplně vyrabovanou a opuště-

nou Montrose, zakotvenou u Kokosových ostrovů, a zachránila

i Kellyho.

 

O několik týdnů později připlula ke Kokosovým ostrovům

dělová loď Jeho britského Veličenstva Fireball a na kotvách

vyčkávala noci. Byla opět bělostná noc úplňková; z moře vy-

stupovali Mloci, usedli na písčině do velkého kruhu a počali

slavnostně tančit. Tu vypálila loď Jeho Veličenstva první šrap-

nel do jejich středu. Mloci, pokud nebyli na kusy roztrháni, na

okamžik strnuli a potom se rozbíhali k vodě; v tu chvíli zabu-

rácela strašlivá salva šesti děl, a jenom několik zpřerážených

Salamandrů se ještě plazilo k vodě. Pak třeskla druhá a třetí

salva.

 

Nato loď Jeho Veličenstva Fireball ustoupila o půl míle a

počala pálit pod vodu, plujíc pomalu podél břehu. To trvalo

šest hodin a bylo vypáleno asi osm set ran. Potom loď Fireball

odplula. Ještě dva dny nato byla hladina moře u Keelingových

ostrovů pokryta tisíci a tisíci roztrhanými Mloky.

 

 

Téže noci vypálila holandská bitevní loď Van Dijck tři rány

do zástupu Mloků na ostrůvku Goenong Api; japonský křižník

Hakodate vyslal tři granáty na mločí ostrůvek Ailinglaplap;

francouzská dělová loď Bechamel rozprášila třemi ranami mlo-

čí tanec na ostrově Rawaiwai. Byla to výstraha Mlokům. Neby-

la nadarmo: podobný případ (říkalo se mu Keeling-killing) se

jinde už neopakoval a řádný i divoký obchod s Mloky mohl dál

nerušeně a požehnaně vzkvétat.