Templ salamandřího kultu. nacházející se v ulici ***, číslo domu
***chová ve svém středu veliký bazén, vyložený temně rudým mra-
morem. Voda bazénu je parfemována vonnými esencemi, ohřívána a
z hloubky prozařována stále se měnícími barevnými světly; jinak je v
templu tma. Za zpěvu Mločích litanií vstupují do duhového bazénu
po mramorových stupních ničím neodění věřící Salamandři a Sala-
mandry; z jedné strany muži, z druhé strany ženy, vesměs z nejlepší
společnosti; uvádíme zejména baronku M., filmového herce S., vy-
slance D. a mnohé jiné vynikající osobnosti. Náhle ozáří modrý re-
flektor obrovský mramorový balvan vyčnívající nad vodu, na němž
spočívá a těžce oddychuje veliký, starý černý Mlok, zvaný Mistr Sa-
lamandr. Po chvíli mlčení začne Mistr mluvit; vyzývá věřící, aby se
sekty (zejména americké), které vysílaly k Mlokům své misio-
náře, aby jim kázali Pravou Víru a křtili je podle slov Písma:
Jdouce do celého světa, učte všechny národy. Ale jenom něko-
lika málo misionářům se podařilo dostat se za prkennou ohra-
du, která oddělovala Salamandry od lidí; zaměstnavatelé jim
zabraňovali přístup k Mlokům, aby je svým kázáním zbytečně
nezdržovali od práce. Bylo tedy tu a tam vidět kazatele, který
stoje u dehtovaného plotu mezi psy, zuřivě štěkajícími proti
svým nepřátelům na druhé straně ohrady, marně, ale horlivě
vykládá slovo boží.
Pokud známo, poněkud většího rozšíření došel u Mloků
monismus; někteří Mloci věřili také v materialismus, zlatý
standard a jiné vědecké věrouky. Jeden populární filozof, jmé-
nem Georg Sequenz, sestavil dokonce zvláštní náboženskou
nauku pro Mloky, jejímž hlavním a nejvyšším článkem byla
víra ve Velkého Salamandra. Tato víra se sice u Mloků vůbec
neujala, ale zato našla hojně přívrženců u lidí, zejména ve vel-
kých městech, kde vznikla skoro přes noc spousta tajných tem-
plů pro salamandří kult.24 Mloci sami v pozdějších dobách
plně a s celou duší oddali nastávajícím obřadům Mločího tance a
uctili Velkého Salamandra. Nato se zvedne a počne kolébat a kroutit
hoření polovinou těla. Tu také mužští věřící, ponoření až po krk ve
vodě, začnou se zuřivě, pořád rychleji a rychleji kolébat a kroutit,
prý proto, aby se vytvořilo Sexuální Prostředí; zatím Salamandry
vyrážejí ostré ts-ts-ts a skřehotavé skřeky. Potom uhasíná pod vodou
jedno světlo po druhém a rozpoutá se obecná orgie.
Nemůžeme se sice zaručit za toto líčení; ale jisto je, že ve všech
větších městech Evropy policie jednak ostře pronásledovala tyto sa-
lamandří sekty, jednak měla plno práce s potlačováním obrovských
společenských skandálů, které s tím byly spojeny. Soudíme však, že
kult Velkého Salamandra byl sice neobyčejně rozšířen, ale že se ode-
hrával povětšině s nádherou méně pohádkovou a v chudších vrstvách
dokonce na suchu.
téměř obecně přijali jinou víru, o které ani není známo, kde se
mezi nimi vzala; bylo to uctívání Molocha, kterého si předsta-
vovali jako obrovského Mloka s lidskou hlavou; měli prý
ohromné podmořské modly z litiny, které si dali dělat u
Armstronga nebo u Kruppa, ale bližší podrobnosti o jejich kul-
tických obřadech, prý neobyčejně krutých a tajných, nevyšly
nikdy najevo, protože se konaly pod vodou. Zdá se, že tato víra
se u nich rozšířila proto, že jméno Moloch jim připomínalo pří-
rodovědecký (Molche) nebo německý (Molch) název pro Mlo-
ka.
Jak z předchozích odstavců zřejmo, Mločí Otázka se zprvu a
po dlouhou dobu kladla jenom v tom smyslu, zda a do jaké mí-
ry jsou Mloci jakožto rozumné a značně civilizované bytosti
schopni požívat jistých lidských práv, i když jenom na okraji
lidské společnosti a lidského řádu; jinými slovy, byla to vnitřní
otázka jednotlivých států, řešená v rámci práva občanského. řadu let nikoho ani nenapadlo, že Mločí Otázka může mít dale-
kosáhlý význam mezinárodní a že snad bude nutno jednat se
Salamandry nejenom jako s inteligentními bytostmi, nýbrž také
25 Také zmíněná už katolická modlitba za Mloky je definovala jakožto
Dei creatura de gente Molche (boží tvorové národa mločího).
26 Provolání, uchované v papírech pana Povondry, znělo:
SOUDRUZI MLOCI!
Kapitalistický řád si našel svou poslední oběti Když se už jeho ty-
ranie počala definitivně tříštit o revoluční rozmach třídně uvě-
domělého proletariátu, zapřáhl zpuchřelý kapitalismus do svých slu-
žeb vás, Dělníci Moře, zotročil vás duševně svou buržoazní civilizací,
podrobil vás svým třídním zákonům, zbavil vás veškeré svobody a
učinil vše, aby vás mohl beztrestně a brutálně vykořisťovat
(14 řádek zabaveno)
Pracující Mloci! Přichází chvíle, kdy si počínáte uvědomovat ce-
lou tíhu otroctví, ve kterém žijete
(7 řádek zabaveno)
a domáhat se svých práv jako třída a jako národ!
Soudruzi Mloci! Revoluční proletariát celého světa vám podává
ruku
(11 řádek zabaveno.)
všemi prostředky. Zakládejte závodní rady, volte důvěrníky, zři-
zujte stávkové fondy! Počítejte s tím, že uvědomělé dělnictvo vás ne-
opustí ve vašem spravedlivém boji a ruku v ruce s vámi podnikne
poslední útok
(9 řádek zabaveno)
Utlačení a revoluční Mloci celého světa, spojte se! Poslední bitva
už nastává.
jako s mločím kolektivem nebo mločím národem. Po pravdě
řečeno, první krok k tomuto pojetí Mločího Problému učinily
ony poněkud výstřední křesťanské sekty, které se pokoušely
pokřtít Mloky, odvolávajíce se na slova Písma: Jdouce do celé-
ho světa, učte všechny národy. Tím bylo poprvé vysloveno, že
Mloci jsou cosi jako národ.25 Ale první skutečně mezinárodní a
zásadní uznání Mloků jako národa přinesl teprve pověstný pro-
jev Komunistické internacionály, podepsaný soudruhem Molo-
kovem a adresovaný „všem utlačeným a revolučním Mlokům
celého světa“.26 I když toto provolání nemělo, jak se zdá, na
Podepsán: Molokov
27 Ve sbírce pana Povondry jsme našli jen několik takových provolání;
ta ostatní asi spálila během doby paní Povondrová. Z uchovaného materiálu
uvádíme aspoň některé tituly:
Mloci, odhoďte zbraně! (Pacifistický manifest)
Molche, wirft Juden heraus! (Německý leták)
Kamarádi Mloci!
(Provolání skupiny anarchistů-bakuninců)
Kamarádi Mloci!
(Veřejná výzva vodních skautů)
Přátelé Mloci!
(Veřejná adresa Ústředí akvaristických spolků a pěstitelů vodního
zvířectva)
Mloci, přátelé!
(Výzva Společnosti pro Mravní Obrodu)
Občané Mloci!
(Výzva Reformní občanské frakce v Dieppe)
Kolegové Mloci, vstupte do našich řad! (Podpůrný spolek býva-
lých námořníků) Kolegové Mloci!
(Plavecký klub Aegir)
Zvlášť důležité (smíme-li tak soudit podle toho, že je pan Povond-
ra pečlivě podlepil) bylo asi provolání, které citujeme v plném pů-
vodním znění:
Mloky přímého vlivu, vyvolalo přece jenom značný ohlas ve
světovém tisku a bylo hojně následováno aspoň v tom směru,
že na Salamandry počaly přímo pršet plamenné výzvy z nej-
různějších stran, aby se jako veliký mločí celek připojili k tomu
nebo onomu ideovému, politickému nebo sociálnímu programu
lidské společnosti.27
Nyní se počal Mločím Problémem obírat i Mezinárodní úřad
práce v Ženevě. Tam se střetly dva názory: jeden uznával Mlo-
ky za novou pracující třídu a domáhal se toho, aby na ně bylo
rozšířeno veškeré sociální zákonodárství týkající se pracovní
doby, placených dovolených, invalidního a starobního pojištění
a tak dále; naproti tomu druhý názor hlásal, že v Mlocích roste
nebezpečná konkurence lidským pracovním silám a že se má
mločí práce jakožto protisociální jednoduše zakázat. Proti to-
muto návrhu se ohradili nejen zástupci zaměstnavatelů, nýbrž i
delegáti dělnictva, poukazujíce na to, že Mloci nejsou už jenom
novou pracovní armádou, ale také velikým a stále důležitějším
odběratelem. Jak uvedli, zvýšila se poslední dobou v míře do-
sud nebývalé zaměstnanost v oboru kovodělném (pracovní ná-
řadí, stroje a kovové modly pro Mloky), zbrojařském, chemic-
kém (podmořské třaskaviny), ve výrobě papíru (učebnice pro
Mloky), cementu, dříví, umělých potravin (Salamander-Food)
a mnohých jiných oborech; lodní tonáž stoupla proti dobám
předmločím o 27%, těžba uhlí o 18,6%. Nepřímo, zvýšením
zaměstnanosti a blahobytu u lidí, stoupá obrat i v jiných prů-
myslových odvětvích. Posléze v době nejposlednější objedná-
vají Mloci různé strojové součásti podle svých vlastních nákre-
sů; z nich si sami montují pod vodou pneumatické vrtačky,
kladiva, podmořské motory, tiskařské stroje, vodní vysílačky a
jiné mašiny vlastní konstrukce. Za ty součásti platí zvýšeným
pracovním výkonem; dnes už pětina veškeré světové výroby v
těžkém průmyslu i jemné mechanice je závislá na mločích ob-
jednávkách. Zrušte Salamandry, a můžete zavřít pětinu tová-
ren; místo dnešní prosperity budete mít milióny nezaměstna-
ných. Mezinárodní úřad práce nemohl ovšem nedbat těchto
námitek; nakonec se po dlouhém jednání dosáhlo aspoň toho
kompromisního řešení, že „výše uvedení zaměstnanci skupiny
S (obojživelnické) smějí být zaměstnáváni jenom pod vodou
nebo ve vodě, na břehu pak jenom do vzdálenosti deseti metrů
od čáry nejvyššího přílivu; že nesmějí těžit uhlí nebo naftu na
dně mořském; že nesmějí pro suchozemský odběr vyrábět pa-
pír, textilie nebo umělé kůže z mořských řas“ a tak dále; tato
omezení, uložená mločí výrobě, byla sestavena v kód o devate-
nácti odstavcích, jež blíže neuvádíme hlavně z toho důvodu, že
se jich samozřejmě nikde nedbalo; ale jako velkorysé, vpravdě
mezinárodní řešení Mločího Problému po stránce hospodářské
a sociální byl uvedený kód záslužné a impozantní dílo.
Poněkud pomaleji to šlo s jiným mezinárodním uznáním
Mloků, a sice na poli styků kulturních. Když vyšla v odborném
tisku hojně citovaná stať „Geologické složení mořského dna u
ostrovů Bahamských", podepsaná jménem John Seaman, nevě- děl ovšem nikdo, že jde o vědeckou práci učeného Salamandra;
ale když na vědecké kongresy nebo na adresu různých akade-
mií a učených společností docházely od badatelů-Mloků zprá-
vy a studie z oboru oceánografie, zeměpisu, hydrobiologie,
vyšší matematiky a jiných exaktních věd, vyvolávalo to značné
rozpaky, ano i nevoli, kterou vyjádřil veliký dr. Martel slovy:
„Ta havěť nás chce něčemu učit?“ Japonský učenec dr. Onoši-
ta, který se odvážil citovat zprávu jednoho Mloka (bylo to cosi
o vývoji žloutkového vaku u pulců hlubinné mořské rybky Ar-
gyropelecus hemigymnus Cocco), byl vědecky bojkotován a
28 Ve sbírce pana Povondry se nám dochovalo fejetonistické, dosti po-
vrchní vylíčení této slavnosti; bohužel je ho jen polovička, druhá část se
nějak ztratila.
Nice 6. května V pěkné, jasné budově Ústavu pro středomořská
studia na Promenade des Anglais je dnes živo; dva agents de police
udržují na chodníku volnou cestu pro pozvané osobnosti, které krá-
čejí po červeném koberci do přívětivého, příjemně chladného amfite-
átru. Vidíme usměvavého pana starostu nicejského, pana prefekta v
cylindru, generála v blankytné uniformě, pány s červeným knoflíkem
Čestné legie, dámy jistého věku (převládá letos módní barva terako-
ta), viceadmirály, novináře, profesory a vznešené stařečky všech ná-
rodů, kterých je na Cóte d'Azur vždycky plno. Najednou malý inci-
dent: mezi vší touto honorací se plaše a nepozorovaně snaží pro-
klouznout podivné stvořeníčko; je od hlavy po zem zahaleno jakousi
dlouhou černou pelerínou nebo dominem, na očích má ohromné čer-
né okuláry a chvatné, nejistě ťape k přeplněnému vestibulu. „Hé,
vous,“ křikl jeden strážník, „qu'est-ce que vous cherchez ici?“ Ale tu
už k polekanému příchozímu přistupují univerzitní hodnostáři, a cher
docteur sem, cher docteur tam. Tohle tedy je dr. Charles Mercier;
učený Mlok, který dnes má přednášet před výkvětem Azurového po-
břeží! Rychle dovnitř, abychom ještě ulovili místečko v slavnostně
vzrušeném auditoriu!
Na pódiu usedá Monsieur le Maire, Monsieur Paul Mallory, veli-
ký básník, Mme Maria Dimineanu jako delegátka Mezinárodního
ústavu pro intelektuální spolupráci, rektor Institutu pro středomoř-
ská studia a jiné oficiální osobnosti; po straně pódia je pult pro
přednášejícího a za ním - Nu ano, je to skutečně plechová vana.
Obyčejná plechová vana, jaké bývají v koupelnách. A dva funkcioná-
ři přivádějící na pódium plaché stvoření zahalené v dlouhé kápi.
spáchal na sobě harakiri; pro univerzitní vědu bylo věcí cti a
stavovské hrdosti, aby nebrala na vědomí žádnou vědeckou
práci Mloků. Tím větší pozornost (ne-li pohoršení) vzbudilo
gesto, které udělal Centre universitaire de Nice tím, že pozval
na slavnostní přednášku dr. Charles Merciera, vysoce učeného
Mloka z přístavu toulonského, jenž s pozoruhodným úspěchem
přednášel o teorii kuželoseček v geometrii neeuklidovské.28 Na
Ozve se poněkud rozpačitý potlesk. Dr. Charles Mercier se ostýchavě
uklání a ohlíží se nejistě, kam si má sednout. „Voilá, Monsieur,“
šeptá jeden funkcionář a ukazuje na plechovou vanu. „To je pro
vás.“ Dr. Mercier se zřejmě hrozně stydí, neví, jak by odmítl tuto
pozornost; pokouší se pokud možno nenápadně zaujmout místo ve
vaně, ale zamotá se do dlouhé peleríny a s hlučným šplouchnutím
padá do vany. Hodně to postříkalo pány na pódiu, kteří se ovšem
tváří, jako by se nic nestalo; v auditoriu se kdosi hystericky uchechtl,
ale páni z předních řad se káravě ohlížejí a syčí psst! V tu chvíli už
povstává Monsieur le Maire et Député a ujímá se slova. Dámy a pá-
nové, praví, mám tu čest uvítat na půdě krásného města Nice doktora
Charles Merciera, vynikajícího představitele vědeckého života u na-
šich blízkých sousedů, obyvatelů hlubin mořských. (Dr. Mercier se
vynořuje do půl těla z vody a hluboce se uklání.) Je to poprvé v ději-
nách civilizace, že si moře a země podávají ruce k intelektuální spo-
lupráci. Dotud byla duchovnímu životu uložena nepřekročitelná hra-
nice: tou byl světový oceán. Mohli jsme jej překročit, mohli jsme jej
na svých korábech brázdit všemi směr; ale pod jeho povrch, dámy a
pánové, nemohla civilizace proniknout. Ten malý kousek pevniny, na
kterém žije lidstvo, byl až dotud obklopen mořem panenským a divo-
kým; byl to nádherný rámec, ale bylo to také odvěké rozmezí: na jed-
né straně stoupající civilizace, na druhé straně věčná a nezměnitelná
příroda. Tato mez, moji drazí posluchači, nyní padá. (Potlesk.) Nám,
dětem této veliké doby se dostalo nesrovnatelného štěstí být očitými
svědky toho, jak roste naše duchovní vlast, jak překračuje své vlastní
břehy, sestupuje do vln mořských, dobývá vodních hlubin a připojuje
k staré vzdělané zemi oceán moderní a civilizovaný. Jaká to úžasná
podívaná! (Bravo!) Dámy a pánové, teprve zrozením oceánské kultu-
ry, jejíhož eminentního představitele máme tu čest dnes vítat v našem
středu, se naše zeměkoule stala planetou skutečně a cele civi-
lizovanou. (Nadšený potlesk. Dr. Mercier ve vaně povstává a klaní
se.)
Drahý doktore a veliký vědče, obrátil se potom Monsieur le Maire
et Député k dr. Mercierovi, který se opíral o kraj vany, dojatě a těžce
cukaje svými žábrami, budete moci tlumočit svým krajanům a přáte-
lům na dně mořském naše blahopřání, náš obdiv a naši nejvřelejší
sympatii. Řekněte jim, že ve vás, našich sousedech mořských, pozdra-
vujeme předvoj pokroku a vzdělanosti, předvoj, který bude krok za
krokem kolonizovat nekonečné oblasti mořské a na dně oceánu zřídí
nový kulturní svět. Vidím už vyrůstat v hlubinách mořských nové Até-
ny a nové Římy; vidím tam vzkvétat novou Paříž s podmořskými Lou-
vry a Sorbonnami, s podmořskými Vítěznými oblouky a Hroby ne-
známých vojínů, s divadly a bulváry; a dovolte, abych vyslovil i svou
myšlenku nejtajnější: doufám, že proti naší drahé Nice vyroste v
modrých vlnách středomořských nová slavná Nice, vaše Nice, která
bude svými nádhernými podmořskými třídami, sady a promenádami
vroubit naše Azurové pobřeží. Chceme vás poznat a chceme, abyste
znali nás; jsem osobně přesvědčen, že bližší vědecký a společenský
styk, který dnes za tak šťastných auspicií zahajujeme, povede naše
národy k stále těsnější kulturní i politické spolupráci v zájmu celého
lidstva, v zájmu světového míru, blahobytu a pokroku. (Dlouhotrvají-
cí potlesk)
Nyní povstává dr. Charles Mercier a pokouší se několika slovy
poděkovat panu starostovi a poslanci nicejskému; ale jednak je příliš
dojat, jednak má trochu zvláštní výslovnost; z jeho řeči jsem zachytil
jen něco málo namáhavě vyrážených slov; nemýlím-li se, bylo to
„velmi poctěn", „kulturní styky“ a „Victor Hugo": Nato, zřejmě ztrémován, se opět ukryl v kádi.
Slova se ujímá Paul Mallory; to, co pronáší, není řeč, nýbrž hym-
nická báseň prozářená hlubokou filozofií. Děkuji osudu, praví, že
jsem se dožil splnění a potvrzení jedné z nejkrásnějších bájí celého
lidstva. Je to potvrzení a naplnění podivné: místo mytické Atlantidy
ponořené vidíme s úžasem novou Atlantidu, která se z hlubin vynořu-
je. Drahý kolego Merciere, vy, jenž jste básníkem prostorové geome-
trie, a vaši učení přátelé, vy jste první vyslanci tohoto nového světa,
který vystupuje z moře, ne pěnorodá Afrodita, ale Pallas Anadyome-
né. Avšak daleko podivnější a nesrovnatelně tajemnější je, že k tomu-
(Konec chybí.)
této manifestaci byla přítomna jako delegátka za ženevské or-
ganizace také Mme Maria Dimineanu; tato výtečná, ženerózní
dáma byla tak dojata skromným chováním a učeností dr. Mer-
29 V papírech pana Povondry se uchovala poněkud nejasná fotografie z
novin, na níž oba mločí delegáti vystupují po schůdkách z Ženevského jeze-
ra na Quai du Mont Blanc, aby se odebrali do sezení komise. Zdá se tedy,
že byli oficiálně ubytováni rovnou v Lac Léman.
Pokud se týče ženevské Komise pro studium Mločí Otázky, vykonala
velikou a záslužnou práci hlavně tím, že se pečlivě vystříhala všech ožeha-
vých politických i hospodářských otázek. Zasedala permanentně po dlou-
hou řadu let a konala přes třináct set schůzí, na nichž se pilně jednalo o me-
zinárodním sjednocení názvosloví pro Mloky. V tom ohledu totiž panoval
beznadějný chaos; vedle vědeckých názvů Salamandra, Molche, Batrachus
a podobně (kteréžto názvy se počaly cítit jako poněkud nezdvořilé) byla
navrhována celá spousta jiných jmen; Mlokům se mělo říkat Tritóni,
Neptunidi, Tethydové, Nereidi, Atlantové, Oceanikové, Poseidóni, Lemu-
rové, Pelagové, Litoralové, Pontikové, Bathydové, Abyssové, Hydrioni,
Žandemeři (Gens de Mer), Sumarini a tak dále; Komise pro studium Mločí
Otázky měla z těchto všech názvů vybrat jméno nejvhodnější a zabývala se
tím horlivě a svědomitě až po sám konec Mločího Věku; ke konečnému a
jednomyslnému závěru ovšem nedospěla.
ciera („Pauvre petit,“ vyjádřila prý se, „il est tellement laid!“),
že si vzala za úkol svého neúnavně činného života, aby Mloci
byli přijati za člena Společnosti národů. Marně vysvětlovali
státníci výmluvné a energické dámě, že Salamandři, nemajíce
nikde na světě své vlastní státní svrchovanosti ani svého státní-
ho území, nemohou být členy Společnosti národů. Mme Dimi-
neanu počala propagovat myšlenku, aby tedy Mloci dostali ně-
kde své svobodné území a svůj podmořský stát. Ta myšlenka
byla ovšem dosti nevítaná, ne-li přímo povážlivá; konečně se
však našlo šťastné řešení, že při Společnosti národů bude zří-
zena zvláštní Komise pro studium Mločí Otázky, do které bu-
dou pozváni také dva delegáti Mloci; jako první byl na nátlak
paní Dimineanu povolán dr. Charles Mercier z Toulonu, druhý
pak byl nějaký don Mario, tlustý a učený Mlok z Kuby, pracu-
jící vědecky v oboru planktonu a neritického pelagiálu. Tím
dosáhli Mloci nejvyššího té doby mezinárodního uznání své
existence.29
30 Pan Povondra zařadil do své sbírky také dva nebo tři články z Národ-
ní politiky, které se týkaly dnešní mládeže; nejspíš je jen nedopatřením při-
soudil tomuto období mločí civilizace.
Vidíme tedy Salamandry v silném a neustálém vzestupu. Je-
jich počet je už odhadován na sedm miliard, ačkoliv s rostoucí
civilizací jejich porodnost rázně klesá (na dvacet až třicet pulců
z každé samice ročně). Mají už osazeno přes šedesát procent
veškerých světových břehů; ještě polární břehy jsou neobydle-
ny, ale kanadští Mloci počínají kolonizovat pobřeží Grónska,
kde dokonce zatlačují Eskymáky do vnitrozemí a přejímají ry-
bolov a obchod s rybím tukem do svých rukou. Ruku v ruce s
jejich materiálním rozmachem pokračuje i jejich pokrok civili-
zační; vstupují do řady vzdělaných národů s povinnou školní
návštěvou a mohou se honosit mnoha sty vlastních podmoř-
ských novin, které vycházejí v miliónech výtisků, vzorně vy-
budovanými vědeckými ústavy a tak dále. Rozumí se, že se
tento kulturní vzestup nedál ve všem všudy hladce a bez vnitř-
ního odporu; víme sice neobyčejně málo o interních záležitos-
tech Mloků, ale podle některých známek (například podle toho,
že se našly mrtvoly Mloků s ukousanými nosy a hlavami) se
zdá, že po delší dobu panoval pod hladinou mořskou vleklý a
vášnivý ideový spor mezi staromloky a mladomloky. Mlado-
mloci byli patrně pro pokrok bez výhrad a omezení a hlásali, že
se má i pod vodou dohonit všechna pevninová vzdělanost se
vším všudy, nevyjímajíc ani kopanou, flirt, fašismus a sexuální
inverze; naproti tomu staromloci, jak se zdá, lpěli konzervativ-
ně na přírodním mloctví a nechtěli se vzdát starých dobrých
zvířecích zvyklostí a instinktů; nepochybně odsuzovali horečné
bažení po novotách a viděli v něm úpadkový zjev a zradu na
zděděných mločích ideálech; zajisté žehrali také proti cizím
vlivům, jimž slepě podléhá dnešní svedená mládež, a tázali se,
je-li toto opičení po lidech důstojno hrdých a sebevědomých
Mloků.30 Dovedeme si představit, že byla ražena hesla jako
31 Jeden pán z Dejvic vypravoval panu Povondrovi, že se koupal
na pláži v Katwijk aan Zee. Plaval daleko do moře, když na něho
volal plavčík, aby se vrátil. Řečený pán (nějaký pan Příhoda, komisi-
onář) toho nedbal a plaval dá(; tu skočil plavčík do člunu a pádloval
za ním. „Hej, pane,“ řekl mu, „tady se nesmíte koupat!“
„Pročpak ne?“ ptal se pan Příhoda.
„Tady jsou Mloci.“
„Já se jich nebojím,“ namítal pan Příhoda.
„Oni tu mají pod vodou nějaké továrny či co,“ bručel plavčík.
„Tady se nikdo nekoupe, pane.“
„A proč ne?“
„Mloci to nemají rádi.“
Zpět k miocénu! Pryč se vším, co nás chce polidštit! Do boje
za neporušené mloctví! A tak dále. Byly tu nepochybně všech-
ny předpoklady pro čilý generační konflikt názorů a pro hlubo-
ké duchovní revoluce ve vývoji Salamandrů; litujeme, že o
nich nemůžeme uvést bližší podrobnosti, ale doufejme, že
Mloci z toho konfliktu udělali, co mohli.
Nyní tedy zastihujeme Salamandry na cestě k nejvyššímu
rozkvětu; ale i lidský svět se těší nebývalé prosperitě. Horlivě
se budují nové břehy pevnin, na starých mělčinách vyrůstají
nové souše, uprostřed oceánu se zvedají umělé letecké ostrovy;
ale to vše není nic proti obrovitým technickým projektům úpl-
né přestavby naší zeměkoule, jež čekají jenom na to, kdo by je
financoval. Mloci pracují bezoddyšně ve všech mořích a na
okrajích všech pevnin, pokud trvá noc; zdá se, že jsou spokoje-
ni a nežádají pro sebe nic, než aby měli co dělat a kde navrtat
do břehů díry a chodbičky svých temných ubikací. Mají svá
podmořská a podzemní města, své hlubinné metropole, své Es-
seny a Birminghamy na dně mořském, v hloubce dvaceti až
padesáti metrů; mají své přeplněné tovární čtvrti, přístavy, do-
pravní linky a miliónové aglomerace; prostě mají svůj vícemé-
ně neznámý,31 ale technicky, jak se zdá, vysoce pokročilý svět.
Nemají sice svých vysokých pecí a hutí, ale lidé jim dodávají
kovy výměnou za jejich práci. Nemají svých třaskavin, ale ty
jim prodají lidé. Jejich pohonnou látkou je moře se svým příli-
vem a odlivem, se svými spodními proudy a rozdíly teplot; tur-
bíny jim sice dodali lidé, ale oni jich dovedou užívat; což je
civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymys-
lel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních
myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své
hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé
počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moder-
ní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit - a
není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného
si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchů? Ještě nikdy v dějinách
lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v
této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský
pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího
Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastara-
lý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou párač-
kou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví,
uvědomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hlou-
báním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich po-
čtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom,
aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě
víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jed-
noduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak
mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, ne-
boť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním
hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy
ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity usku-
tečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená
Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a
nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli
otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Věru že nic; neboť nyní bude Obchod s Mloky korunován i
státnickou prozíravostí předem dbající toho, aby to jednou ne-
32 Tento návrh souvisel patrně s velkorysou politickou propagandou, je-
jíž vysoce závažný dokument máme v rukou, dík sběratelské činnosti pana
Povondry. Dokument praví doslovně:
zaskřípělo v soukolí Nového Věku. V Londýně se schází kon-
ference námořních států, na níž je vypracována a schválena
Mezinárodní konvence o Salamandrech. Vysoké smluvní stra-
ny se mezi sebou zavazují, že nebudou vysílat své Mloky do
svrchovaných vod jiných států; že nestrpí, aby jejich Mloci
jakkoliv porušili územní integritu nebo uznanou zájmovou sfé-
ru kteréhokoliv jiného státu; že žádným způsobem nebudou
zasahovat do mločích záležitostí jiné námořní mocnosti; že se v
případě srážky mezi svými a cizími Salamandry podrobí
haagskému smírčímu soudu; že nevyzbrojí své Mloky žádnými
zbraněmi, jejichž kalibr přesahuje ráži obvyklé podvodní pisto-
le proti žralokům (tzv. Šafránek-gun nebo shark-gun); že ne-
připustí, aby jejich Mloci navazovali jakékoliv bližší styky se
Salamandry podléhajícími jiné státní svrchovanosti; že nebu-
dou pomocí Mloků stavět nové pevniny nebo rozšiřovat svá
teritoria bez předchozího schválení Stálé námořní komise v
Ženevě, a tak dále. (Bylo toho třicet sedm paragrafů.) Naproti
tomu byl zamítnut britský návrh, aby se námořní moci zaváza-
ly, že nebudou své Mloky podrobovat povinnému vojenskému
výcviku; francouzský návrh, aby Salamandři byli internaciona-
lizováni a podřízeni Mezinárodnímu Mločímu Úřadu pro
Úpravu Světových Vod; německý návrh, aby každému Mloku
byla vpálena značka státu, jehož je poddaným; další německý
návrh, aby každému námořnímu státu byl povolen jen určitý
počet Mloků ve stanoveném číselném poměru; italský návrh,
aby státům s přebytkem Salamandrů byly vykázány nové kolo-
nizační břehy nebo parcely na mořském dně; japonský návrh,
aby nad Mloky (od přírody černými) vykonával mezinárodní
mandát národ japonský jako představitel barevných ras.32 Vět-
šina těchto návrhů byla odkázána na příští konferenci námoř-
ních mocností, která se však z různých příčin už nekonala.
„Tímto mezinárodním aktem,“ napsal v Le Temps M. Jules
Sauerstoff, „je zajištěna budoucnost Mloků a pokojný vývoj
lidstva na dlouhé desítky let. Blahopřejeme londýnské konfe-
renci k zdárnému ukončení jejích obtížných porad; blahopře-
jeme také Mlokům k tomu, že daným statutem se jim dostává
ochrany haagského soudu; nyní se mohou s klidem a důvěrou
věnovat své práci a svému podmořskému pokroku. Budiž zdů-
razněno, že odpolitizování Mločího Problému, které došlo vý-
razu v Londýnské konvenci, je jednou z nejdůležitějších záruk
světového míru; zejména odzbrojení Salamandrů zmenšuje
pravděpodobnost podmořských konfliktů mezi jednotlivými
státy. Fakt je, že - i když trvají tak četné hraniční i mocenské
rozpory na všech skoro kontinentech - nehrozí světovému míru
žádné aktuální nebezpečí aspoň ze strany mořské. Ale i na su-
ché zemi se zdá být nyní mír lépe zajištěn, než býval kdy jindy;
námořní státy jsou plně zaměstnány budováním nových břehů a
mohou rozšiřovat svá území do světového moře, místo aby se
snažily posunout své hranice na souši. Už nebude nutno bojo-
vat železem a plynem o každou píď půdy; stačí prosté motyky
a lopaty Mloků, aby si každý stát postavil tolik teritoria, kolik
potřebuje; a tuto pokojnou mločí práci pro mír a blahobyt
všech národů zaručuje právě Londýnská konvence. Ještě nikdy
nebyl svět tak blízek trvalému míru a pokojnému sice, ale slav-
nému rozkvětu jako právě nyní. Místo Mločího Problému, o
kterém se toho už tolik namluvilo a napsalo, bude se nyní snad
právem mluvit o Zlatém Mločím Věku.“
