×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Karel Čapek - Válka s mloky, Kapitola 13

Kapitola 13 Charakteristický doklad podává anketa listu Daily Star na téma: Mají Mlokové duši? Citujeme z této ankety (ovšem bez záruky pravosti) několik výroků vynikajících osobností: Dear sir, můj přítel reverend H B. Bertram a já jsme pozorovali Salamandry po delší dobu při stavbě hráze v Adenu; také jsme s nimi dvakrát nebo třikrát mluvili, ale nesetkali jsme se u nich se žádnou známkou vyšších citů, jako je Čest, Víra, Patriotismus nebo Koneckonců, je docela přirozené, že Mloci přestali být sen- zací, jakmile jich bylo na světě do set miliónů; lidový zájem, který vyvolali, dokud ještě byli jakous takous novinkou, dozní- val ještě po nějaký čas ve filmových groteskách (Sally and An- dy, dva dobří Salamandři) a na kabaretních scénách, kde zpě- váci a subrety, nadaní zvláště špatným hlasem, vystupovali v neodolatelné roli skřehotajících a gramaticky chatrně se vy- jadřujících Mloků. Jakmile se Mloci stávali hromadným a všedním úkazem, měnila se, abychom tak řekli, jejich pro- blematika.13 Pravda je, že veliká mločí senzace záhy vyvanula, Sportovní Duch. A co jiného, táži se, můžeme právem označovati jako duši? Truly yours Colonel John W. Britton 14 Neviděl jsem nikdy žádného Mloka; ale jsem přesvědčen, že tvorové kteří nemají své hudby, nemají ani duši. Toscani Nechme stranou otázku duše; ale pokud jsem mohl Andriase po- zorovat, řekl bych, že nemají individuality; zdají se být jeden jako druhý, stejně snaživí, stejně schopní - a stejně bezvýrazní. ,jedním slovena: splňují jistý ideál moderní civilizace, totiž Průměr. André d'Artois Rozhodně nemají duši. V tom se shodují s člověkem.

Váš G. B. Shaw Vaše otázka mne uvádí do rozpaků. Vím například, že můj čínský psík Bibi má malou a rozkošnou duši; rovněž má perská kočka Sidi Hanum má duši, a jakou nádhernou a krutou! Ale Mloci? Ano, jsou velmi nadaní a inteligentní, ti chudáčkové dovedou mluvit, počítat a být hrozně užiteční; ale když jsou tak oškliví! Vaše Madeleine Roche Ať jsou to Mloci, jen když to nejsou marxisti. Kurt Huber Nemají duši. Kdyby ji měli, museli bychom jim přisoudit ekono- mickou rovnost s člověkem, což by bylo absurdní. aby učinila místo něčemu jinému a do jisté míry solidnějšímu, totiž Mločí Otázce. Předbojovníkem Mločí Otázky - jako ne poprvé v dějinách lidského pokroku – byla ovšem žena. Byla to Mme Louise Zimmermann, ředitelka dívčího penzionátu v Lausanne, která s nevšední energií a neochabujícím nadšením propagovala po celém světě své ušlechtilé heslo: Dejte Mlo- kům řádnou školní výchovu! Dlouho se setkávala s nepo- chopením veřejnosti, když neúnavně upozorňovala jednak na přirozenou učelivost Mloků, jednak na nebezpečí, které by mohlo lidské civilizaci vyrůst, kdyby se Salamandrům nedo- stalo pečlivé mravní i rozumové výchovy. „Jako římská kul-14 Henry Bond Nemají žádný sex-appeal. Proto také nemají duši Mae West Vlají duši, tak jako ji má každý tvor i každá rostlina, jako ji má vše, co žije. Veliké je tajemství všeho života.

Sandrabhárata Nath Mají zajímavou techniku a styl plování; můžeme se od nich mno- hému naučit, zejména v plování na dlouhých tratích. Johny Weissmüller 15 Bližší viz v knize: Mme Louise Zimmermann, sa vie, ses idées, son oeuvre (Alcan). Citujeme z tohoto díla pietní vzpomínku Mloka, který by jedním z jejích prvních žáků: „Přednášela nám Lafontainovy bajky, sedíc u naší prosté, ale čis- té a pohodlné nádrže; trpěla sice vlhkem, ale nedbala toho, oddána plně svému učitelskému úkolu. Říkala nám ‚mes petits Chinois‘, pro- tura zanikla vpádem barbarů, zanikla by i naše vzdělanost, kdyby byla ostrovem v moři tvorů duševně ujařmených, jimž je upírán podíl na nejvyšších ideálech dnešního lidstva,“ tak vola- la prorocky na šesti tisících třech stech padesáti sedmi přednáš- kách, jež absolvovala v ženských klubech po celé Evropě i Americe, jakož i v Japonsku, Číně, Turecku a jinde. „Má-li se kultura udržet, musí být vzdělaností všech. Nemůžeme v klidu požívat darů naší civilizace ani plodů naší kultury, dokud ko- lem nás existují milióny a milióny nešťastných a nízkých by- tostí, uměle udržovaných ve stavu animálním. Tak jako heslem devatenáctého století bylo Osvobození Ženy, musí být heslem našeho věku: DEJTE MLOKŮM ŘÁDNÉ ŠKOLY!“ A tak dá- le. Dík své výmluvnosti a neuvěřitelné houževnatosti zmobili- zovala Mme Louise Zimmermann ženy celého světa a sehnala dostatečné finanční prostředky, aby založila v Beaulieu (u Ni- ce) První lyceum pro Mloky, na kterém byl potěr Salamandrů pracujících v Marseille a Toulonu vyučován ve francouzské řeči a literatuře, rétorice, společenském chování, matematice a kulturních dějinách. Se zdarem o něco menším se setkala 15 tože jsme podobně jako Číňané nedovedli vyslovovat hlásku r. Po čase si však na to zvykla tak, že sama vyslovovala své jméno Mme Zimmelmann. My pulci jsme ji zbožňovali; ti malí, kteří ještě neměli vyvinuté plíce a následkem toho nemohli opustit vodu, plakali, že ji nemohou doprovázet na jejích procházkách po školní zahradě. Byla tak mírná a laskavá, že - pokud vím - se rozhněvala jen jednou; to bylo, když naše mladá učitelka dějin si za horkého letního dne vzala koupací oblek a sestoupila mezi nás do vodní nádrže, kde nám před- nášela o nizozemských bojích za svobodu, sedíc až po krk ve vodě. Tehdy se naše drahá Mme Zimmelmann vážně rozhněvala: ‚Jděte se ihned vykoupat, Mademoiselle, jděte, jděte,‘ volala se slzami v očích. Pro nás to byla jemná, ale srozumitelná lekce, že přece jenom nepat- říme mezi lidi; později jsme byli naší duchovní matce vděčni, že nám to vědomí vštípila způsobem tak rozhodným a taktním. Když jsme se dobře učili, předčítala nám za odměnu moderní básně, jako Francois Coppéa. ‚Je to sice příliš moderní,‘ říkala, ‚ale koneckonců i to dnes už patří k dobrému vzdělání.‘ Při konci školní- ho roku byla pořádána veřejná akademie, na kterou býval zván pan prefekt z Nice a jiné úřední a vynikající osobnosti. Nadaní a pokroči- lejší žáci, kteří už měli plíce, byli osušeni od školníka a oděni do ja- kýchsi bílých říz; potom přednášeli za tenkou oponou (aby se jich dámy nepolekaly) Lafontainovy bajky, matematické vzorce a po- sloupnost Kapetovců s příslušnými letopočty. Nato pan prefekt v dlouhé a krásné řeči vyslovil dík a poklonu naší drahé ředitelce, čímž se radostný den končil. Stejně jako o náš duševní pokrok bylo pečo- váno i o naše blaho tělesné; jedou za měsíc nás prohlížel místní zvě- rolékař a jednou za půl roku byl každý z nás vážen, má-li předepsa- nou váhu. Zvlášť na srdce nám naše vzácná vůdkyně kladla to, aby- chom odložili ohavný, prostopášný zvyk Měsíčních tanců; stydím se říci, že přesto se někteří vyspělejší chovanci potají za úplňku dopouš- těli této zvířecí hanebnosti. Doufám, že se o tom naše mateřská pří- telkyně nikdy nedověděla; bylo by to zlomilo její veliké, šlechetné a láskyplné srdce.“ Dívčí škola pro Mloky v Mentonu, kde hlavně kursy v hudbě, dietetické kuchyni a jemných ručních pracích (na nichž Mme Zimmermann trvala z důvodů hlavně pedagogických) se setká- valy s nápadným nedostatkem učenlivosti, ne-li přímo s tvrdo- šíjným nezájmem mladistvých mločích lyceistek. Proti tomu hned první veřejné zkoušky Mladých Mloků měly tak překva- pující úspěch, že vzápětí byla (nákladem spolků pro ochranu zvířat) zřízena Námořní polytechnika pro Mloky v Cannes a Mločí univerzita v Marseille; zde později první Mlok dosáhl gradu doktora práv. Otázka mločí výchovy se nyní počala rozvíjet rychle a nor- mální cestou. Proti vzorným Écoles Zimmermann zvedli po- krokovější učitelé množství závažných námitek; zejména se tvrdilo, že na výchovu mločího dorostu se nehodí zastaralé humanistické školství pro mládež lidskou; rozhodně se zavr- hovala výuka v literatuře a dějinách a doporučovalo se, aby co nejvíce místa a času bylo věnováno praktickým a moderním předmětům, jako přírodním vědám, práci ve školních dílnách, technickému výcviku Mloků, tělovýchově a tak dále. Tato tak- zvaná Reformní Škola čili Škola pro Praktický Život byla opět vášnivě potírána stoupenci klasického vzdělání, kteří hlásali, že Mloky lze přiblížit kulturním statkům lidským jenom na zákla- dech latinských a že nestačí naučit je mluvit, nenaučíme-li je citovat básníky a řečnit s výmluvností ciceronskou. Byl z toho dlouhý a dosti rozhořčený spor, který byl nakonec rozřešen tím, že školy pro Salamandry byly postátněny a školy pro lid- skou mládež reformovány tak, aby se co nejvíc přiblížily ideá- lům Reformní Školy pro Mloky. Je přirozeno, že nyní také v jiných státech se ozvalo volání po řádném a povinném školství pro Mloky pod dozorem stát- nim. Došlo k tomu postupně ve všech námořních zemích (ovšem s výjimkou Velké Británie); a protože tyto mločí školy nebyly zatíženy starými klasickými tradicemi škol lidských a mohly tedy užít všech nejnovějších metod psychotechniky, technologické výchovy, předvojenského výcviku a jiných po- sledních vymožeností pedagogických, vyvinulo se z nich záhy to nejmodernější a vědecky nejpokročilejší školství na světě, 16 Mimo jiné navrhoval slovutný filolog Curtius ve spisu Janua lingua- rum aperta, aby jako jediný obcovací jazyk pro Mloky byla adoptována latina zlatého věku Vergiliova. Dnes je v naší moci, volal, aby se latina, tento jazyk nejdokonalejší, nejbohatší na gramatická pravidla a vědecky nejlépe zpracovaný, stala opět živou a světovou řečí. Nechopí-li se vzdělané lidstvo této příležitosti, učiňte to vy sami, Salamandrae, gens maritima; zvolte si za svou mateřštinu eruditam linguam Latinam, jedinou řeč hodnou toho, aby jí mluvil orbis terrarum. Nehynoucí bude vaše zásluha, Salaman- drae, vzkřísíte-li k novému životu věčný jazyk bohů a héroů; neb s tímto jazykem, gens Tritonum, převezmete jednou i odkaz světovládného Říma. Naproti tomu jistý lotyšský telegrafní úředník, jménem Wolteras, spolu s pastorem Mendeliusem vynalezl a vypracoval zvláštní řeč pro Mloky, jež právem bylo předmětem závisti všech pedagogů i školáků lidských. Ruku v ruce s mločím školstvím se vynořila otázka jazyko- vá. Které ze světových řečí se mají Salamandři nejspíš učit?

Prvotní Mloci z tichomořských ostrovů se ovšem vyjadřovali Pidgin English, jak to pochytili od domorodců a námořníků; mnozí mluvili malajsky nebo v jiných místních nářečích. Mloci pěstění pro trh singaporský byli vedeni k tomu, aby mluvili v Basic English, oné vědecky zjednodušené angličtině, která se obejde s několika sty výrazy bez zastaralých gramatických okolků; proto také se této reformované standardní angličtině počalo říkat Salamander English. Na vzorných Écoles Zim- mermann se Mloci vyjadřovali v řeči Corneillově; nikoli ovšem z důvodů nacionálních, nýbrž proto, že to náleží k vyš- šímu vzdělání; naproti tomu na reformních školách se učili esperantu jako jazyku dorozumívacímu. Mimoto vzniklo v té době asi pět nebo šest nových Univerzálních Jazyků, které chtěly nahradit babylónský zmatek řečí lidských a dát jednu společnou mateřštinu celému světu lidí i Mloků; bylo ovšem mnoho sporů o to, který z těchto Mezinárodních Jazyků je nej- účelnější, nejlibozvučnější a nejuniverzálnější. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že v každém národě byl propagován jiný Univerzální Jazyk.16 nazvanou řeč pontická (puntic lang); použil pro ni prvků všech jazyků svě- ta, zejména nářečí afrických. Tato mločtina (jak se jí také říkalo) dosáhla jistého rozšíření zejména v severských státech, bohužel však jenom mezi lidmi; v Uppsale byla dokonce zřízena stolice pro jazyk mlocký, ale z Mlo- ků, pokud je známo, nemluvil touto řečí ani jediný. Po pravdě řečeno, nej- více se mezi Salamandry vžilo Basic English a později se stalo oficiálním jazykem Mloků. Postátněním mločího školství se celá věc zjednodušila: v každém státě byli Mloci prostě vychováváni v řeči dotyčného státního národa. Ačkoliv se Salamandři učili cizím řečem po- měrně snadno a horlivě, jevila jejich jazyková schopnost zvláštní nedostatky jednak pro uzpůsobení jejich mluvidel, jednak z důvodů spíše psychických; tak například jen s obtíží vyslovovali dlouhá, mnohoslabičná slova a hleděli je zreduko- vat na jedinou slabiku, kterou vyráželi krátce a poněkud kvá- kavě; říkali l místo r a v sykavkách mírně šišlali; odpouštěli si gramatické koncovky, nikdy se nenaučili dělat rozdíl mezi „já“ a „my“ a bylo jim jedno, je-li nějaké slovo rodu ženského nebo mužského (snad se v tom projevuje jejich pohlavní chladnost mimo dobu páření). Prostě každý jazyk se v jejich ústech cha- rakteristicky přetvořil a jaksi zracionalizoval na nejjednodušší a rudimentární formy. Je hodno pozoru, že si jejich neologis- my, jejich výslovnost i gramatickou primitivnost počala rychle osvojovat jednak lidská spodina v přístavech, jednak takzvaná nejlepší společnost; odtud se ten způsob vyjadřování šířil do novin a záhy zobecněl. I u lidí namnoze vymizely gramatické rody, odpadaly koncovky, vyhynulo skloňování; zlatá mládež potlačila r a naučila se šišlat; stěží kdo ze vzdělaných lidí by mohl ještě říci, co znamená indeterminismus nebo transcen- dentno, prostě proto, že se ta slova stala i pro lidi příliš dlou- hými a nevyslovitelnými. Zkrátka, ať dobře či špatně, dovedli Mloci mluvit téměř všemi jazyky světa podle toho, na kterém pobřeží žili. Tehdy vyšel u nás (tuším v Národních listech) článek, který se (zajisté 17 Srov. fejeton z péra Jaromíra Seidla-Novoměstského, uchovaný ve sbírce pana Povondry. NÁŠ PŘÍTEL NA OSTROVECH GALÁPAGOS Konaje se svou chotí, básnířkou Jindřiší Seidlovou-Chrudimskou, cestu kolem světa, abychom kouzlem tolika nových a mohutných do- jmův aspoň částečně přežili bolestnou ztrátu naší vzácné tetinky, spi- právem) trpce tázal, proč se Mloci neučí také česky, když už jsou na světě Salamandři mluvící portugalsky, holandsky a ji- nými jazyky malých národů. Náš národ nemá sice bohužel své- ho mořského pobřeží, připouštěl řečený článek, a proto u nás není ani mořských Mloků; avšak i když nemáme svého moře, neznamená to, že bychom na světové kultuře neměli stejného, ano v mnohém ohledu i důležitějšího podílu než mnozí náro- dové, jejichž řeči se učí tisícové Mlokův. Bylo by jen spraved- livo, aby Mloci poznali také náš duchovní život; ale jak se o něm mohou informovat, není-li mezi nimi nikoho, kdo by ovládal náš jazyk? Nečekejme, že někdo na světě uzná tento kulturní dluh a zřídí stolici češtiny a československé literatury na některém mločím učelišti. Jak praví básník, „nevěřme ni- komu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam“. Postarej- me se proto sami o nápravu, volal článek. Cokoliv jsme na svě- tě pořídili, vykonali jsme vlastní silou! Je naše právo a naše povinnost, abychom se snažili získat své přátele i mezi Mloky; ale jak se zdá, nejeví naše ministerstvo pro zahraničí mnoho zájmu o náležitou propagandu našeho jména a našich produktů mezi Mloky, ačkoliv jiní a menší národové věnují milióny na to, aby otevřeli Mlokům své kulturní poklady a zároveň vzbu- dili jejich zájem o své průmyslové výrobky. - Článek vzbudil značnou pozornost hlavně ve Svazu průmyslníků a měl aspoň ten výsledek, že byla vydána malá příručka Česky pro Mloky s ukázkami z československého krásného písemnictví. Zní to snad neuvěřitelně, ale této knížky se opravdu prodalo přes sedm set výtisků; byl to tedy celkem pozoruhodný úspěch.17 sovatelky Bohumily Jandové-Střešovické,. dostali jsme se až na osa- mělé, mnohými bájemi opředené ostrovy Galapágos. Měli jsme toliko dvě hodiny času, i použili jsme jich k procházce po pobřeží tohoto pustého souostroví. „Hleď, jak překrásně dnes zapadá slunce,“ pravil jsem k své cho- ti. „Není-liž to, jako by celá obloha tonula v záplavě zlata a krve?“ „Pán ráčí být Čechem?“ ozvalo se nenadále za námi správnou a ryzí češtinou. Pohlédli jsme překvapeně oním směrem. Nebyl tam nikdo, jen ve- liký černý Mlok sedě/ na balvanech, drže v ruce něco, co vypadalo jako kniha. Během své cesty kolem světa jsme spatřili již několik Mlokův, ale neměli jsme dosud příležitosti dáti se s nimi do řeči. Pro- to laskavý čtenář pochopí náš podiv, když jsme se na pobřeží tak opuštěném setkali s Mlokem a nadto zaslechli otázku v naší rodné řeči. „Kdo zde mluví?“ zvolal jsem česky „Byl jsem tak směl, pane,“ odvětil Mlok uctivé povstávaje. „Ne- mohl jsem odolati,. slyše poprvé v životě český hovor.“ „Jakže,“ užasl jsem, „vy umíte česky?“ „Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti,“ odtušil Mlok. „Toto sloveso jest totiž nepravidelným ve všech ja- zycích.“ „Jak, kde a proč,“ naléhal jsem, „jste se naučil česky?“ „Náhoda mi zanesla do rukou tuto knihu,“ odvece Mlok a podal mi knížku, kterou držel v ruce; bylo to Česky pro Mloky a její listy nesly stopy častého a pilného používání. „Dostala se sem se zásilkou kněh obsahu poučného. Mohl jsem si vybrati Geometrii pro vyšší třídy škol středních, Dějiny válečné taktiky, Průvodce po Dolomitech nebo Zásady bimetalismu. Zvolil jsem si však tuto knížku, jež se mi stala druhem nejmilejším. Znám ji juž celou zpaměti, avšak nalézám v ní stále nové zdroje zábavy i poučení.“ Moje paní i já jsme projevili svoji nelíčenou radost i podiv nad jeho správnou, ba téměř srozumitelnou výslovností. „Bohužel není zde nikoho, s kým bych mluvil česky,“ pravil náš nový přítel skrom- ně, „a nejsem si ani jist, je-li sedmý pád od slova kůň koni nebo koňmi.“ „Koňmi,“ řekl jsem. „Ó ne, koni,“ zvolala moje paní živě.

„Byl byste tak laskav a řekl mi,“ tázal se náš milý besedník horli- vě, „co jest nového ve stověžaté matičce Praze?“ „Ta roste, příteli,“ odvětil jsem potěšen jeho zájmem a několika slovy jsem mu nastínil rozkvět naší zlaté metropole. „,Jak radostné jsou to zvěsti,“ pravil Mlok s netajeným uspoko- jením. „Zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy popravených českých pánův?“ „Už dávno ne,“ řekl jsem mu, poněkud (přiznám se) překvapen jeho otázkou. „To jest věru škoda,“ mínil sympatický M/ok. „Byla to vzácná historická památka. Buď bohu žalováno, že tolik znamenitých pa- mátností vzalo zasvé ve válce třicetileté! Neklamu-li se, byla tehdy země česká obrácena v poušť, zbrocenou krví a slzami. Ještě štěstí, že tehdy nevyhynul genitiv záporu. V této knížce stojí, že prý jest na vymření. Bylo by mi toho velmi líto, pane.“ „Vás tedy upoutaly i naše dějiny,"zvolal jsem radostně. „Zajisté, pane,“ odtušil Mlok. „Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste za- jisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pa- ne.“ „Ano, těžká doba,“ přitakal jsem. „Doba útisku a hoře.“ „A úpěli jste? "ptal se náš přítel s dychtivým zájmem. „Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.“ "To jsem rád,“ oddechl si Mlok. „V mé knize to právě tak stojí.

Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.“ „Měl byste se k nám podívat“ navrhl jsem mu srdečně. „Děkuji za laskavé pozvání,“ klaněl se Mlok. „Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...“ „My bychom vás koupili,“ zvolal jsem. „Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky jež by vám umožnily... „Nejvroucnější díky,“ mumlal náš přítel zřejmě dojat. „Slyšel jsem však, že vltavská voda není dobra. My totiž trpíváme v říční vo- dě nemilou úplavicí. „Načež se maličko zamyslil a dodal: „Také bych těžko jen opustil svou milou zahrádku.“ „Ach,“ zvolala moje paní, „já též jsem nadšenou zahradnicí! Jak vděčna bych vám byla, kdybyste nám ukázal dítky zdejší flóry!“ „S největší radostí, vzácná paní,“ děl Mlok zdvořile se ukláněje. „Nebude-li vám totiž vaditi, že můj libosad jest pod vodou.“ „Pod vodou?“ „Ano, dvémecítma metrův.“ „A jaké květiny tam pěstujete?“ „Mořské sasanky,“ pravil náš přítel, „v několika vzácných dru- zích. Rovněž mořské hvězdice a mořské okurky, nepočítám-li ke- ře korálové. Blah, kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp, jak praví básník.“ Bylo nám pohříchu loučiti se, neboť loď již dávala znamení k od- jezdu. „A co byste vzkázal, pane - pane –“ řekl jsem, nevěda, jak se náš milý druh jmenuje. „Jmenuji se Boleslav Jablonský“ upozornil nás Mlok ostýchavě.

„Jest to po mém mínění krásné jméno, pane. Vybral jsem si je ze své knížky.“ „Co byste, pane Jablonský, vzkázal našemu národu?“ Mlok se na chvilku zamyslil. „Řekněte svým krajanům,“ pravil posléze s hlubokým pohnutím, „řekněte jim... aby nepropadli staré slovanské nesvornosti... a aby chovali ve vděčné paměti Lipany a zejména Bílou horu! Nazdar, má poklona,“ skončil náhle, snaže se přemoci své city. Odjížděli jsme člunem zamyšleni a dojati. Náš přítel stál na ska- lisku a kynul za námi rukou; zdálo se, že něco volá. „Co to volal?“ ptala se moje paní.

„Nevím,“ řekl jsem, „ale znělo to nějak jako: Pozdravujte pana primátora doktora Baxu.“ Otázka výchovy a jazyka byla ovšem jenom jednou strán- kou velikého Mločího Problému, který tak říkajíc rostl lidem pod rukama, Tak například záhy se vynořila otázka, jak se má vlastně s Mloky nakládat v ohledu, abychom tak řekli, spíše 18 Zejména v Německu byl: veškerá vivisekce přísně zapovězena, ovšem jen židovským badatelům. 19 Zdá se, že tu šlo také o jisté pohnutky morální. Mezi papíry pana Po- vondry se našlo v mnoha jazycích Provolání, uveřejněné patrně ve všech novinách světa a podepsané samotnou vévodkyní of Huddersfield, kde bylo řečeno: společenském. V prvních, téměř předhistorických letech Mlo- čího Věku to byly ovšem spolky pro ochranu zvířat, které se horlivě staraly o to, aby se s Mloky nezacházelo krutě a nelid- sky; dík jejich vytrvalým zákrokům se podařilo, že téměř všude přihlížely úřady k tomu, aby vůči Mlokům byly dodržovány policejní a veterinářské předpisy platné pro jiný chovný doby- tek. Také zásadní odpůrci vivisekce podepsali mnoho protestů a peticí, aby bylo zakázáno provádět na živých Mlocích vědec- ké experimenty; v řadě států byl takový zákon skutečně vy- dán.18 Avšak s rostoucí vzdělaností Salamandrů se víc a víc cítily rozpaky zahrnovat Mloky prosté pod ochranu zvířat; zdá- lo se to být z jakýchsi ne docela jasných důvodů poněkud ne- vhodné. Tehdy byla založena mezinárodní Liga pro Ochranu Mloků (Salamander Protecting League) pod protektorátem vé- vodkyně of Huddersfield. Tato liga, čítající přes dvě stě tisíc členů hlavně v Anglii, vykonala pro Salamandry značnou a chvalitebnou práci; zejména dosáhla toho, že pro ně byla na mořských březích zřizována zvláštní mločí hřiště, kde by, ne- rušeni zvědavými diváky, konali své „meetingy a sportovní slavnosti“ (míněny byly asi tajné Měsíční tance); že se na všech školách (dokonce i na Oxfordské univerzitě) kladlo žá- kům na srdce, aby nekamenovali Mloky; že se do jisté míry dbalo toho, aby na mločích školách nebyli mladí pulci přetěžo- váni učivem; a konečně že mločí pracoviště a ubikace byly obehnány vysokým prkenným plotem, který chránil Mloky před různým obtěžováním a hlavně dostatečně odděloval svět Salamandrů od světa lidí.19 „Liga pro Ochranu Mloků se obrací zejména k vám, ženy, abyste v zájmu slušnosti a dobrých mravů přispěly prací svých rukou k veli- ké akci, jejímž cílem jest opatřit Mloky vhodným oděvem. Nejvhod- nější k tomu účelu je sukénka dlouhá40 cm, šířka v pase 6O cm, nej- lépe se všitou gumičkou. Doporučuje se sukénka složená v záhybech (plisé), která dobře sluší a dovoluje větší volnost pohybu. Pro krajiny tropické postačí zástěrka opatřená tkanicí k zavázání v pase, zhoto- vená ze zcela prosté prací látky, popřípadě ze starších částí vašeho obleku. Pomůžete tím ubohým Mlokům, aby se při své práci v blíz- kosti lidí nemuseli ukazovat bez jakéhokoliv oděvu, což zajisté uráží jejich stud a dotýká se nemile každého slušného člověka, zejména pak každé ženy a matky.“ Podle všeho se tato akce nesetkala se žádoucím výsledkem; není známo, že by se kdy Mloci uvolili nosit sukénky nebo zástěrky; asi jim to pod vodou překáželo nebo to na nich nechtělo držet. Když pak byli Mloci odděleni od lidí prkennými ohradami, odpadly ovšem na obou stranách jakékoliv důvody ke studu nebo nemilým pocitům. Pokud se týče naší zmínky, že bylo třeba chránit Mloky před růz- ným obtěžováním, měli jsme na mysli hlavně psy, kteří se nikdy s Mloky nesmířili a pronásledovali je zběsile i pod vodou, nedbajíce toho, že se jim zaněcovaly v tlamě sliznice, když pokousali prchající- ho Mloka. Někdy se i Mloci bránili a nejeden vzácný pes byl ubit mo- tykou nebo krumpáčem. Vůbec mezi psy a Mloky se vyvinulo trvalé, přímo smrtelné nepřátelství, které se nijak nezměnilo, naopak spíše zesílilo a prohloubilo zřízením ohrad mezi oběma. Ale to už tak bývá, a nejenom u psů. Mimochodem řečeno, těch dehtovaných plotů, táhnoucích se mnohdy na sta a sta kilometrů po mořském břehu, bylo využito k úče- lům výchovným; po celé délce byly pomalovány velikými nápisy a hesly vhodnými pro Mloky, jako například: Vaše práce – Váš úspěch Važte si každé vteřiny! Den má toliko 86 400 vteřin!

Každý má jen tolik ceny, kolik udělá práce Jeden metr hráze můžete postavit za 57 minut! Kdo pracuje, slouží všem Kdo nepracuje, ať nejí! A tak dále. Povážíme-li, že ty prkenné ohrady lemovaly na celém světě víc než tři sta tisíc kilometrů mořských břehů, dovedeme si představit, kolik nabádavých a obecně prospěšných hesel se na ně vešlo. 20 Srov. první Mločí proces, který se konal v Durbanu a byl hojně ko- mentován ve světovém tisku (viz výstřižky pana Povondry). Přístavní úřad v A zaměstnával pracovní kolonu Mloků. Ti se během doby tak rozmnožili, Avšak tyto chvályhodné soukromé iniciativy, které se snaži- ly slušně a humánně upravit vztah lidské společnosti k Mlo- kům, brzo nestačily. Bylo sice poměrně snadno zařadit Sala- mandry, jak se říká, do výrobního procesu, ale daleko složitější a těžší se ukázalo přičlenit je nějakým způsobem k stávajícím společenským řádům. Konzervativnější lidé sice tvrdili, že tady není co mluvit o nějakých právních a veřejných problémech; Mloci prý jsou prostě majetkem svého zaměstnavatele, který za ně ručí a odpovídá i za případné škody, které by jeho Mloci způsobili; přes svou nepochybnou inteligenci nejsou Salaman- dři nic jiného než právní objekt, věc neboli statek, a každé zvláštní zákonité opatření týkající se Mloků bylo by prý ruši- vým zásahem do svatých práv soukromého vlastnictví. Naproti tomu druhá strana namítala, že Mloci jakožto bytosti inteli- gentní a do valné míry odpovědné mohou svévolně a nej- různějším způsobem porušovat platné zákony. Jak by přišel majitel Mloků k tomu, aby nesl odpovědnost za případné pře- stupky, kterých se jeho Salamandři dopustí? Takové riziko by nepochybně podlomilo soukromou podnikavost v oboru mlo- čích prací. V moři není plotů, říkalo se; Mloky nemůžete uza- vřít, abyste je měli pod dohledem. Proto je třeba zavázat záko- nitou cestou Mloky samotné, aby respektovali lidský právní řád a řídili se předpisy, které pro ně budou vydány.20 že už neměli v přístavu dost místa; i usadilo se několik pulčích kolonií na okolním pobřeží. Statkář B, k jehož pozemkům náležela část řečeného po- břeží, žádal, aby přístavní úřad vystěhoval své Salamandry z jeho privátní- ho břehu, jelikož tam má své koupaliště. Přístavní úřad namítal, že mu po tom nic není; jakmile se Mloci usadili na pozemcích stěžovatele, stali se jeho soukromým vlastnictvím. Zatímco se toto jednání přiměřeně protaho- valo, počali Mloci (jednak z vrozeného pudu, jednak z pracovní horlivosti, která jim byla vštípena výchovou) bez příslušného příkazu i povolení stavět hráze a přístavní nádrže na březích pana B. Tu podal pan B na dotyčný úřad žalobu pro poškození svého majetku. V první instanci byla žaloba odmítnu- ta s odůvodněním, že majetek pana B nebyl těmi hrázemi poškozen, nýbrž zdokonalen. Druhá instance dala za pravdu žalující straně v tom, že nikdo není povinen trpět na svém pozemku chovná zvířata svého souseda a že přístavní úřad v A ručí za všechny škody Mloky způsobené, tak jako sedlák hradí škody, které sousedům přivodí jeho dobytek. Žalovaná strana ovšem namítala, že nemůže za Salamandry ručit, protože je nemůže v moři uzavřít. Na to soudce prohlásil, že podle jeho mínění jest na škody způsobené Mlo- ky pohlížeti podobně jako na škody způsobené slepicemi, které rovněž není možno uzavřít, protože dovedou létat. Zástupce přístavního úřadu se tázal, jakým způsobem má tedy jeho klient Mloky vystěhovat nebo přimět k to- mu, aby sami opustili soukromý břeh pana B. Soudce odpověděl, že to není věcí soudu. Zástupce se tázal, jak by se ctihodný soudce díval na to, kdyby žalovaný úřad dal ty nežádoucí Mloky vystřílet. Na to soudce odpověděl, že by to jako britský gentleman považoval za krajně nevhodný postup a mimo- to za rušení honebního práva pana B. Žalovaná strana je tedy povinna jed- nak vystěhovat Mloky ze soukromého majetku žalobcova, jednak odčinit škody tamtéž způsobené hrázemi a regulací břehu, a sice tak, že uvede onen kus pobřeží v původní stav. Zástupce žalované strany položil potom otázku, smí-li se k tomu zbourání použít Salamandrů. Soudce odpověděl, že podle jeho názoru nikoliv, pokud k tomu nesvolí žalobce, jehož choť si Mloky oškliví a nemůže se koupat na břehu zamořeném Salamandry. Žalovaná strana namítala, že bez Mloků nemůže přece odklidit hráze postavené pod hladinou mořskou. Na to soudce prohlásil, že soud nechce a nemůže rozho- dovat o podrobnostech technických; soudy jsou tu proto, aby chránily ma- jetková práva, a ne aby posuzovaly, co je proveditelné a co ne. Tím byla věc právně skončena; není známo, jak se přístavní úřad v A dostal z této svízelné situace; ale na celém případu se ukázalo, že Mločí Otázku bude přece jenom nutno regulovat také novými prostředky právní- mi. Pokud je známo, první zákony pro Salamandry byly vydány ve Francii. Paragraf prvý stanovil povinnosti Mloků v případě mobilizace a války; druhý zákon (zvaný lex Deval) nařizoval Mlokům, že se smějí usazovat jenom na těch místech pobřeží, která jim vykáže jejich majitel nebo příslušný departementální úřad; třetí zákon vyslovil, že Mloci jsou bezpodmínečně po- vinni uposlechnout všech policejních nařízení; v případě, že by tak neučinili, mají policejní úřady právo trestat je uzavřením na suchém a světlém místě, nebo dokonce odnětím práce na delší dobu. Nato levicové strany podaly v parlamentě návrh, aby by- lo vypracováno sociální zákonodárství pro Salamandry, které by vymezilo jejich pracovní povinnosti a uložilo zaměst- navatelům určité závazky vůči pracujícím Mlokům (například čtrnáctidenní dovolenou v době jarního páření); proti tomu krajní levice žádala, aby Mloci byli vůbec vykázáni jakožto nepřátelé pracujícího lidu, kteří ve službách kapitalismu pracují příliš mnoho a téměř zadarmo a tím ohrožují životní úroveň dělnické třídy. Na dotvrzení tohoto požadavku došlo ke stávce v Brestu a k velikým demonstracím v Paříži; bylo mnoho raně- ných a ministerstvo Devalovo bylo nuceno podat demisi. V Itá- lii byli Salamandři podřízeni zvláštní Mločí korporaci, složené ze zaměstnavatelů a úřadů, v Holandsku byli spravováni minis- terstvem pro vodní stavby, zkrátka každý stát řešil Mločí Pro- blém po svém a odlišně; ale spousta úředních aktů, kterými se upravovaly veřejné povinnosti a vhodně omezovala animální svoboda Mloků, byla všude celkem stejná. Rozumí se, že se hned s prvními zákony pro Mloky vyskytli lidé, kteří ve jménu právní logiky dovozovali, že ukládá-li lid- ská společnost Salamandrům určité povinnosti, musí jim při- znat také nějaká práva. Stát, který dává Mlokům zákony, uzná- vá je ipso facto za bytosti odpovědné a svobodné, za právní subjekty, ba dokonce i za své státní příslušníky; v tom případě bude nutno nějak upravit jejich občanský poměr k státu, pod jehož legislativou žijí. Bylo by ovšem možno pokládat Mloky 21 Někteří brali rovnoprávnost Mloků tak doslovně, že žádali, aby Sala- mandři mohli zastávat kterékoliv veřejné úřady ve vodě i na zemi (J. Cour- taud); nebo aby z nich byly vytvořeny plně vyzbrojené podmořské pluky s vlastními hlubinnými veliteli (generál m. s. Desfours); nebo dokonce aby byly dovoleny smíšené sňatky mezi lidmi a Mloky (advokát Louis Pierrot). Přírodovědci sice namítali, že takové sňatky nejsou vůbec možné; ale mait- re Pierrot prohlásil, že nejde o přírodní možnost, nýbrž o právní zásadu, a že sám je ochoten pojmout za ženu mločí samici, aby dokázal, že zmíněná reforma manželského práva nezůstane jenom na papíře. (Me Pierrot se po- tom stal velmi hledaným advokátem v záležitostech rozvodových.) Budiž v této volné souvislosti uvedeno, že zejména v americkém tisku se občas vyskytla zpráva o dívkách, které prý byly při koupeli znásilněny od Mloků. Proto se ve Spojených státech množily případy, kdy byli Mloci chytáni a lynčováni, hlavně upalováni na hranici. Marně učenci vystupovali proti tomuto lidovému zvyku, tvrdíce, že z důvodů anatomických je podob- ný zločin ze strany Salamandrů fyzicky vyloučen; mnoho dívek odpřisáhlo, že byly od Mloků obtěžovány, čímž byla věc pro každého řádného Ameri- čana jasná. Později bylo oblíbené upalování Mloků omezeno aspoň tím, že se smělo konat jenom v sobotu a pod dozorem hasičů. Tehdy také vzniklo Hnutí proti lynčování Mloků, kterému stál v čele černý rev. Robert J. Wa- shington a k němuž se hlásilo na statisíce členů, ovšem téměř bez výjimky pouhých negrů. Americký tisk počal tvrdit, že toto hnutí je politické a pod- vratné; proto došlo k přepadání černošských čtvrtí a bylo upáleno mnoho černochů, kteří se ve svých kostelích modlili za Bratry Mloky. Rozhořčení proti negrům dostoupilo vrcholu, když od zapáleného černošského kostela v Gordonville /L./ chytlo celé město. Ale to už zapadá do historie Mloků je- nom nepřímo.) Z civilních zařízení a výhod, kterých se Mlokům opravdu dostalo, uveďme aspoň některé: každý Salamandr byl zapsán v mločí matrice a re- gistrován v místě své práce; musel mít úřední povolení k pobytu; musel za cizí imigraci; ale v tom případě by jim nemohl stát ukládat určité služby a povinnosti pro čas mobilizace a války, jako se děje (s výjimkou Anglie) ve všech civilizovaných zemích. Bu- deme zajisté žádat na Mlocích, aby v případě válečného kon- fliktu hájili našich pobřeží; ale pak jim nemůžeme upírat jistá občanská práva, například právo hlasovací, právo shromažďo- vací, zastoupení v různých veřejných sborech a tak dále.21 Do- platit daň z hlavy, kterou za něho odváděl jeho majitel a strhoval mu ji ze stravy (neboť Mloci nedostávali mzdy v penězích); podobně musel platit nájem z obývaného pobřeží, obecní přirážky, poplatky za zřízení prkenné ohrady; školní taxy a jiná veřejná břemena; prostě musíme loajálně přiznat, že v těchto ohledech se s ním jednalo stejně jako s druhými občany, takže požíval přece jen jakési rovnoprávnosti. 22 Viz encykliku Svatého otce Mirabilia Dei opera.

23 Ve věci vyšla tak ohromná literatura, že by jenom její bibliografie za- brala dva mohutné svazky. konce se navrhovalo, aby Salamandři měli jakous takous pod- mořskou autonomii; ale tyto a jiné úvahy zůstaly čiře akade- mické; k žádnému praktickému řešení nedošlo, hlavně proto ne, že Mloci nikdy a nikde o občanská práva nežádali. Podobně bez přímého zájmu a zasahování Mloků se dála ji- ná veliká diskuse, která se točila kolem otázky, mohou-li být Mloci pokřtěni. Katolická církev zastávala od počátku důsled- ně stanovisko, že nikoliv; jelikož Mloci, nejsouce potomky Adamovými, nebyli počati v dědičném hříchu, nemohou být svátostí křtu od tohoto hříchu ani očišťováni. Církev svatá ne- chce nikterak rozhodovat otázku, mají-li Mloci nesmrtelnou duši nebo nějaký jiný podíl na milosti a spáse boží; její blaho- vůle k Mlokům může být vyjádřena jenom tím, že bude na ně pamatovat zvláštní modlitbou, která se bude číst v určité dny vedle modlitby za duše v očistci a vedle přímluvy za nevěří- cí.22 Méně jednoduché to měly církve protestantské; přiznávaly sice Mlokům rozum, a tudíž i schopnost pochopit křesťanské učení, ale váhaly učinit je členy církve a tím také bratry v Kris- tu. Omezily se proto na to, že vydaly (ve zkráceném znění) Písmo svaté pro Mloky na nepromokavém papíře a rozšířily je v mnoha miliónech výtiscích; uvažovalo se také o tom, sestavit pro Mloky (v analogii k Basic English) jakési Basic Christian, základní a zjednodušené křesťanské učení; ale pokusy v tom směru učiněné vyvolaly tolik teologických sporů, že se od toho konečně upustilo.23 Ne tolik skrupulí měly některé náboženské 24 Viz v papírech pana Povondry silně pornografickou brožurku, která prý byla otištěna z policejních raportů v B***. Údaje tohoto „soukromého výtisku, vydaného za účelem vědeckým“, nelze ve slušné knize citovat. Uvádíme jen některé podrobnosti:


Kapitola 13

Charakteristický doklad podává anketa listu Daily Star na téma: Mají

Mlokové duši? Citujeme z této ankety (ovšem bez záruky pravosti) několik

výroků vynikajících osobností:

Dear sir,

můj přítel reverend H B. Bertram a já jsme pozorovali

Salamandry po delší dobu při stavbě hráze v Adenu; také jsme s nimi

dvakrát nebo třikrát mluvili, ale nesetkali jsme se u nich se žádnou

známkou vyšších citů, jako je Čest, Víra, Patriotismus nebo

Koneckonců, je docela přirozené, že Mloci přestali být sen-

zací, jakmile jich bylo na světě do set miliónů; lidový zájem,

který vyvolali, dokud ještě byli jakous takous novinkou, dozní-

val ještě po nějaký čas ve filmových groteskách (Sally and An-

dy, dva dobří Salamandři) a na kabaretních scénách, kde zpě-

váci a subrety, nadaní zvláště špatným hlasem, vystupovali v

neodolatelné roli skřehotajících a gramaticky chatrně se vy-

jadřujících Mloků. Jakmile se Mloci stávali hromadným a

všedním úkazem, měnila se, abychom tak řekli, jejich pro-

blematika.13 Pravda je, že veliká mločí senzace záhy vyvanula,

Sportovní Duch. A co jiného, táži se, můžeme právem označovati

jako duši?

Truly yours

Colonel John W. Britton

14 Neviděl jsem nikdy žádného Mloka; ale jsem přesvědčen, že

tvorové kteří nemají své hudby, nemají ani duši.

Toscani

Nechme stranou otázku duše; ale pokud jsem mohl Andriase po-

zorovat, řekl bych, že nemají individuality; zdají se být jeden jako

druhý, stejně snaživí, stejně schopní - a stejně bezvýrazní. ,jedním

slovena: splňují jistý ideál moderní civilizace, totiž Průměr.

André d'Artois

Rozhodně nemají duši. V tom se shodují s člověkem.

Váš G. B. Shaw

Vaše otázka mne uvádí do rozpaků. Vím například, že můj čínský

psík Bibi má malou a rozkošnou duši; rovněž má perská kočka Sidi

Hanum má duši, a jakou nádhernou a krutou! Ale Mloci? Ano, jsou

velmi nadaní a inteligentní, ti chudáčkové dovedou mluvit, počítat a

být hrozně užiteční; ale když jsou tak oškliví!

Vaše Madeleine Roche

Ať jsou to Mloci, jen když to nejsou marxisti.

Kurt Huber

Nemají duši. Kdyby ji měli, museli bychom jim přisoudit ekono-

mickou rovnost s člověkem, což by bylo absurdní.

aby učinila místo něčemu jinému a do jisté míry solidnějšímu,

totiž Mločí Otázce. Předbojovníkem Mločí Otázky - jako ne

poprvé v dějinách lidského pokroku – byla ovšem žena. Byla to

Mme Louise Zimmermann, ředitelka dívčího penzionátu v

Lausanne, která s nevšední energií a neochabujícím nadšením

propagovala po celém světě své ušlechtilé heslo: Dejte Mlo-

kům řádnou školní výchovu! Dlouho se setkávala s nepo-

chopením veřejnosti, když neúnavně upozorňovala jednak na

přirozenou učelivost Mloků, jednak na nebezpečí, které by

mohlo lidské civilizaci vyrůst, kdyby se Salamandrům nedo-

stalo pečlivé mravní i rozumové výchovy. „Jako římská kul-14

Henry Bond

Nemají žádný sex-appeal. Proto také nemají duši

Mae West

Vlají duši, tak jako ji má každý tvor i každá rostlina, jako ji má

vše, co žije. Veliké je tajemství všeho života.

Sandrabhárata Nath

Mají zajímavou techniku a styl plování; můžeme se od nich mno-

hému naučit, zejména v plování na dlouhých tratích.

Johny Weissmüller

15 Bližší viz v knize: Mme Louise Zimmermann, sa vie, ses idées, son

oeuvre (Alcan). Citujeme z tohoto díla pietní vzpomínku Mloka, který by

jedním z jejích prvních žáků:

„Přednášela nám Lafontainovy bajky, sedíc u naší prosté, ale čis-

té a pohodlné nádrže; trpěla sice vlhkem, ale nedbala toho, oddána

plně svému učitelskému úkolu. Říkala nám ‚mes petits Chinois‘, pro-

tura zanikla vpádem barbarů, zanikla by i naše vzdělanost,

kdyby byla ostrovem v moři tvorů duševně ujařmených, jimž je

upírán podíl na nejvyšších ideálech dnešního lidstva,“ tak vola-

la prorocky na šesti tisících třech stech padesáti sedmi přednáš-

kách, jež absolvovala v ženských klubech po celé Evropě i

Americe, jakož i v Japonsku, Číně, Turecku a jinde. „Má-li se

kultura udržet, musí být vzdělaností všech. Nemůžeme v klidu

požívat darů naší civilizace ani plodů naší kultury, dokud ko-

lem nás existují milióny a milióny nešťastných a nízkých by-

tostí, uměle udržovaných ve stavu animálním. Tak jako heslem

devatenáctého století bylo Osvobození Ženy, musí být heslem

našeho věku: DEJTE MLOKŮM ŘÁDNÉ ŠKOLY!“ A tak dá-

le.

Dík své výmluvnosti a neuvěřitelné houževnatosti zmobili-

zovala Mme Louise Zimmermann ženy celého světa a sehnala

dostatečné finanční prostředky, aby založila v Beaulieu (u Ni-

ce) První lyceum pro Mloky, na kterém byl potěr Salamandrů

pracujících v Marseille a Toulonu vyučován ve francouzské

řeči a literatuře, rétorice, společenském chování, matematice a

kulturních dějinách. Se zdarem o něco menším se setkala 15

tože jsme podobně jako Číňané nedovedli vyslovovat hlásku r. Po

čase si však na to zvykla tak, že sama vyslovovala své jméno Mme

Zimmelmann. My pulci jsme ji zbožňovali; ti malí, kteří ještě neměli

vyvinuté plíce a následkem toho nemohli opustit vodu, plakali, že ji

nemohou doprovázet na jejích procházkách po školní zahradě. Byla

tak mírná a laskavá, že - pokud vím - se rozhněvala jen jednou; to

bylo, když naše mladá učitelka dějin si za horkého letního dne vzala

koupací oblek a sestoupila mezi nás do vodní nádrže, kde nám před-

nášela o nizozemských bojích za svobodu, sedíc až po krk ve vodě.

Tehdy se naše drahá Mme Zimmelmann vážně rozhněvala: ‚Jděte se

ihned vykoupat, Mademoiselle, jděte, jděte,‘ volala se slzami v očích.

Pro nás to byla jemná, ale srozumitelná lekce, že přece jenom nepat-

říme mezi lidi; později jsme byli naší duchovní matce vděčni, že nám

to vědomí vštípila způsobem tak rozhodným a taktním.

Když jsme se dobře učili, předčítala nám za odměnu moderní

básně, jako Francois Coppéa. ‚Je to sice příliš moderní,‘ říkala, ‚ale

koneckonců i to dnes už patří k dobrému vzdělání.‘ Při konci školní-

ho roku byla pořádána veřejná akademie, na kterou býval zván pan

prefekt z Nice a jiné úřední a vynikající osobnosti. Nadaní a pokroči-

lejší žáci, kteří už měli plíce, byli osušeni od školníka a oděni do ja-

kýchsi bílých říz; potom přednášeli za tenkou oponou (aby se jich

dámy nepolekaly) Lafontainovy bajky, matematické vzorce a po-

sloupnost Kapetovců s příslušnými letopočty. Nato pan prefekt v

dlouhé a krásné řeči vyslovil dík a poklonu naší drahé ředitelce, čímž

se radostný den končil. Stejně jako o náš duševní pokrok bylo pečo-

váno i o naše blaho tělesné; jedou za měsíc nás prohlížel místní zvě-

rolékař a jednou za půl roku byl každý z nás vážen, má-li předepsa-

nou váhu. Zvlášť na srdce nám naše vzácná vůdkyně kladla to, aby-

chom odložili ohavný, prostopášný zvyk Měsíčních tanců; stydím se

říci, že přesto se někteří vyspělejší chovanci potají za úplňku dopouš-

těli této zvířecí hanebnosti. Doufám, že se o tom naše mateřská pří-

telkyně nikdy nedověděla; bylo by to zlomilo její veliké, šlechetné a

láskyplné srdce.“

Dívčí škola pro Mloky v Mentonu, kde hlavně kursy v hudbě,

dietetické kuchyni a jemných ručních pracích (na nichž Mme

Zimmermann trvala z důvodů hlavně pedagogických) se setká-

valy s nápadným nedostatkem učenlivosti, ne-li přímo s tvrdo-

šíjným nezájmem mladistvých mločích lyceistek. Proti tomu

hned první veřejné zkoušky Mladých Mloků měly tak překva-

pující úspěch, že vzápětí byla (nákladem spolků pro ochranu

zvířat) zřízena Námořní polytechnika pro Mloky v Cannes a

Mločí univerzita v Marseille; zde později první Mlok dosáhl

gradu doktora práv.

Otázka mločí výchovy se nyní počala rozvíjet rychle a nor-

mální cestou. Proti vzorným Écoles Zimmermann zvedli po-

krokovější učitelé množství závažných námitek; zejména se

tvrdilo, že na výchovu mločího dorostu se nehodí zastaralé

humanistické školství pro mládež lidskou; rozhodně se zavr-

hovala výuka v literatuře a dějinách a doporučovalo se, aby co

nejvíce místa a času bylo věnováno praktickým a moderním

předmětům, jako přírodním vědám, práci ve školních dílnách,

technickému výcviku Mloků, tělovýchově a tak dále. Tato tak-

zvaná Reformní Škola čili Škola pro Praktický Život byla opět

vášnivě potírána stoupenci klasického vzdělání, kteří hlásali, že

Mloky lze přiblížit kulturním statkům lidským jenom na zákla-

dech latinských a že nestačí naučit je mluvit, nenaučíme-li je

citovat básníky a řečnit s výmluvností ciceronskou. Byl z toho

dlouhý a dosti rozhořčený spor, který byl nakonec rozřešen

tím, že školy pro Salamandry byly postátněny a školy pro lid-

skou mládež reformovány tak, aby se co nejvíc přiblížily ideá-

lům Reformní Školy pro Mloky.

Je přirozeno, že nyní také v jiných státech se ozvalo volání

po řádném a povinném školství pro Mloky pod dozorem stát-

nim. Došlo k tomu postupně ve všech námořních zemích

(ovšem s výjimkou Velké Británie); a protože tyto mločí školy

nebyly zatíženy starými klasickými tradicemi škol lidských a

mohly tedy užít všech nejnovějších metod psychotechniky,

technologické výchovy, předvojenského výcviku a jiných po-

sledních vymožeností pedagogických, vyvinulo se z nich záhy

to nejmodernější a vědecky nejpokročilejší školství na světě,

16 Mimo jiné navrhoval slovutný filolog Curtius ve spisu Janua lingua-

rum aperta, aby jako jediný obcovací jazyk pro Mloky byla adoptována

latina zlatého věku Vergiliova. Dnes je v naší moci, volal, aby se latina,

tento jazyk nejdokonalejší, nejbohatší na gramatická pravidla a vědecky

nejlépe zpracovaný, stala opět živou a světovou řečí. Nechopí-li se vzdělané

lidstvo této příležitosti, učiňte to vy sami, Salamandrae, gens maritima;

zvolte si za svou mateřštinu eruditam linguam Latinam, jedinou řeč hodnou

toho, aby jí mluvil orbis terrarum. Nehynoucí bude vaše zásluha, Salaman-

drae, vzkřísíte-li k novému životu věčný jazyk bohů a héroů; neb s tímto

jazykem, gens Tritonum, převezmete jednou i odkaz světovládného Říma.

Naproti tomu jistý lotyšský telegrafní úředník, jménem Wolteras, spolu

s pastorem Mendeliusem vynalezl a vypracoval zvláštní řeč pro Mloky,

jež právem bylo předmětem závisti všech pedagogů i školáků

lidských.

Ruku v ruce s mločím školstvím se vynořila otázka jazyko-

vá. Které ze světových řečí se mají Salamandři nejspíš učit?

Prvotní Mloci z tichomořských ostrovů se ovšem vyjadřovali

Pidgin English, jak to pochytili od domorodců a námořníků;

mnozí mluvili malajsky nebo v jiných místních nářečích. Mloci

pěstění pro trh singaporský byli vedeni k tomu, aby mluvili v

Basic English, oné vědecky zjednodušené angličtině, která se

obejde s několika sty výrazy bez zastaralých gramatických

okolků; proto také se této reformované standardní angličtině

počalo říkat Salamander English. Na vzorných Écoles Zim-

mermann se Mloci vyjadřovali v řeči Corneillově; nikoli

ovšem z důvodů nacionálních, nýbrž proto, že to náleží k vyš-

šímu vzdělání; naproti tomu na reformních školách se učili

esperantu jako jazyku dorozumívacímu. Mimoto vzniklo v té

době asi pět nebo šest nových Univerzálních Jazyků, které

chtěly nahradit babylónský zmatek řečí lidských a dát jednu

společnou mateřštinu celému světu lidí i Mloků; bylo ovšem

mnoho sporů o to, který z těchto Mezinárodních Jazyků je nej-

účelnější, nejlibozvučnější a nejuniverzálnější. Nakonec to

ovšem dopadlo tak, že v každém národě byl propagován jiný

Univerzální Jazyk.16

nazvanou řeč pontická (puntic lang); použil pro ni prvků všech jazyků svě-

ta, zejména nářečí afrických. Tato mločtina (jak se jí také říkalo) dosáhla

jistého rozšíření zejména v severských státech, bohužel však jenom mezi

lidmi; v Uppsale byla dokonce zřízena stolice pro jazyk mlocký, ale z Mlo-

ků, pokud je známo, nemluvil touto řečí ani jediný. Po pravdě řečeno, nej-

více se mezi Salamandry vžilo Basic English a později se stalo oficiálním

jazykem Mloků.

Postátněním mločího školství se celá věc zjednodušila: v

každém státě byli Mloci prostě vychováváni v řeči dotyčného

státního národa. Ačkoliv se Salamandři učili cizím řečem po-

měrně snadno a horlivě, jevila jejich jazyková schopnost

zvláštní nedostatky jednak pro uzpůsobení jejich mluvidel,

jednak z důvodů spíše psychických; tak například jen s obtíží

vyslovovali dlouhá, mnohoslabičná slova a hleděli je zreduko-

vat na jedinou slabiku, kterou vyráželi krátce a poněkud kvá-

kavě; říkali l místo r a v sykavkách mírně šišlali; odpouštěli si

gramatické koncovky, nikdy se nenaučili dělat rozdíl mezi „já“

a „my“ a bylo jim jedno, je-li nějaké slovo rodu ženského nebo

mužského (snad se v tom projevuje jejich pohlavní chladnost

mimo dobu páření). Prostě každý jazyk se v jejich ústech cha-

rakteristicky přetvořil a jaksi zracionalizoval na nejjednodušší

a rudimentární formy. Je hodno pozoru, že si jejich neologis-

my, jejich výslovnost i gramatickou primitivnost počala rychle

osvojovat jednak lidská spodina v přístavech, jednak takzvaná

nejlepší společnost; odtud se ten způsob vyjadřování šířil do

novin a záhy zobecněl. I u lidí namnoze vymizely gramatické

rody, odpadaly koncovky, vyhynulo skloňování; zlatá mládež

potlačila r a naučila se šišlat; stěží kdo ze vzdělaných lidí by

mohl ještě říci, co znamená indeterminismus nebo transcen-

dentno, prostě proto, že se ta slova stala i pro lidi příliš dlou-

hými a nevyslovitelnými.

Zkrátka, ať dobře či špatně, dovedli Mloci mluvit téměř

všemi jazyky světa podle toho, na kterém pobřeží žili. Tehdy

vyšel u nás (tuším v Národních listech) článek, který se (zajisté

17 Srov. fejeton z péra Jaromíra Seidla-Novoměstského, uchovaný ve

sbírce pana Povondry.

NÁŠ PŘÍTEL NA OSTROVECH GALÁPAGOS

Konaje se svou chotí, básnířkou Jindřiší Seidlovou-Chrudimskou,

cestu kolem světa, abychom kouzlem tolika nových a mohutných do-

jmův aspoň částečně přežili bolestnou ztrátu naší vzácné tetinky, spi-

právem) trpce tázal, proč se Mloci neučí také česky, když už

jsou na světě Salamandři mluvící portugalsky, holandsky a ji-

nými jazyky malých národů. Náš národ nemá sice bohužel své-

ho mořského pobřeží, připouštěl řečený článek, a proto u nás

není ani mořských Mloků; avšak i když nemáme svého moře,

neznamená to, že bychom na světové kultuře neměli stejného,

ano v mnohém ohledu i důležitějšího podílu než mnozí náro-

dové, jejichž řeči se učí tisícové Mlokův. Bylo by jen spraved-

livo, aby Mloci poznali také náš duchovní život; ale jak se o

něm mohou informovat, není-li mezi nimi nikoho, kdo by

ovládal náš jazyk? Nečekejme, že někdo na světě uzná tento

kulturní dluh a zřídí stolici češtiny a československé literatury

na některém mločím učelišti. Jak praví básník, „nevěřme ni-

komu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam“. Postarej-

me se proto sami o nápravu, volal článek. Cokoliv jsme na svě-

tě pořídili, vykonali jsme vlastní silou! Je naše právo a naše

povinnost, abychom se snažili získat své přátele i mezi Mloky;

ale jak se zdá, nejeví naše ministerstvo pro zahraničí mnoho

zájmu o náležitou propagandu našeho jména a našich produktů

mezi Mloky, ačkoliv jiní a menší národové věnují milióny na

to, aby otevřeli Mlokům své kulturní poklady a zároveň vzbu-

dili jejich zájem o své průmyslové výrobky. - Článek vzbudil

značnou pozornost hlavně ve Svazu průmyslníků a měl aspoň

ten výsledek, že byla vydána malá příručka Česky pro Mloky s

ukázkami z československého krásného písemnictví. Zní to

snad neuvěřitelně, ale této knížky se opravdu prodalo přes

sedm set výtisků; byl to tedy celkem pozoruhodný úspěch.17

sovatelky Bohumily Jandové-Střešovické,. dostali jsme se až na osa-

mělé, mnohými bájemi opředené ostrovy Galapágos. Měli jsme toliko

dvě hodiny času, i použili jsme jich k procházce po pobřeží tohoto

pustého souostroví.

„Hleď, jak překrásně dnes zapadá slunce,“ pravil jsem k své cho-

ti.

„Není-liž to, jako by celá obloha tonula v záplavě zlata a krve?“

„Pán ráčí být Čechem?“ ozvalo se nenadále za námi správnou a

ryzí češtinou.

Pohlédli jsme překvapeně oním směrem. Nebyl tam nikdo, jen ve-

liký černý Mlok sedě/ na balvanech, drže v ruce něco, co vypadalo

jako kniha. Během své cesty kolem světa jsme spatřili již několik

Mlokův, ale neměli jsme dosud příležitosti dáti se s nimi do řeči. Pro-

to laskavý čtenář pochopí náš podiv, když jsme se na pobřeží tak

opuštěném setkali s Mlokem a nadto zaslechli otázku v naší rodné

řeči.

„Kdo zde mluví?“ zvolal jsem česky

„Byl jsem tak směl, pane,“ odvětil Mlok uctivé povstávaje. „Ne-

mohl jsem odolati,. slyše poprvé v životě český hovor.“

„Jakže,“ užasl jsem, „vy umíte česky?“

„Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti,“

odtušil Mlok. „Toto sloveso jest totiž nepravidelným ve všech ja-

zycích.“

„Jak, kde a proč,“ naléhal jsem, „jste se naučil česky?“

„Náhoda mi zanesla do rukou tuto knihu,“ odvece Mlok a podal

mi knížku, kterou držel v ruce; bylo to Česky pro Mloky a její listy

nesly stopy častého a pilného používání. „Dostala se sem se zásilkou

kněh obsahu poučného. Mohl jsem si vybrati Geometrii pro vyšší

třídy škol středních, Dějiny válečné taktiky, Průvodce po Dolomitech

nebo Zásady bimetalismu. Zvolil jsem si však tuto knížku, jež se mi

stala druhem nejmilejším. Znám ji juž celou zpaměti, avšak nalézám

v ní stále nové zdroje zábavy i poučení.“

Moje paní i já jsme projevili svoji nelíčenou radost i podiv nad

jeho správnou, ba téměř srozumitelnou výslovností. „Bohužel není

zde nikoho, s kým bych mluvil česky,“ pravil náš nový přítel skrom-

ně, „a nejsem si ani jist, je-li sedmý pád od slova kůň koni nebo

koňmi.“

„Koňmi,“ řekl jsem.

„Ó ne, koni,“ zvolala moje paní živě.

„Byl byste tak laskav a řekl mi,“ tázal se náš milý besedník horli-

vě, „co jest nového ve stověžaté matičce Praze?“

„Ta roste, příteli,“ odvětil jsem potěšen jeho zájmem a několika

slovy jsem mu nastínil rozkvět naší zlaté metropole.

„,Jak radostné jsou to zvěsti,“ pravil Mlok s netajeným uspoko-

jením. „Zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy popravených

českých pánův?“

„Už dávno ne,“ řekl jsem mu, poněkud (přiznám se) překvapen

jeho otázkou.

„To jest věru škoda,“ mínil sympatický M/ok. „Byla to vzácná

historická památka. Buď bohu žalováno, že tolik znamenitých pa-

mátností vzalo zasvé ve válce třicetileté! Neklamu-li se, byla tehdy

země česká obrácena v poušť, zbrocenou krví a slzami. Ještě štěstí,

že tehdy nevyhynul genitiv záporu. V této knížce stojí, že prý jest na

vymření. Bylo by mi toho velmi líto, pane.“

„Vás tedy upoutaly i naše dějiny,"zvolal jsem radostně.

„Zajisté, pane,“ odtušil Mlok. „Zejména pohroma bělohorská a

třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste za-

jisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pa-

ne.“

„Ano, těžká doba,“ přitakal jsem. „Doba útisku a hoře.“

„A úpěli jste? "ptal se náš přítel s dychtivým zájmem.

„Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.“

"To jsem rád,“ oddechl si Mlok. „V mé knize to právě tak stojí.

Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší

než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul

na památném místě kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných

slavných místech krutého bezpráví.“

„Měl byste se k nám podívat“ navrhl jsem mu srdečně.

„Děkuji za laskavé pozvání,“ klaněl se Mlok. „Bohužel nejsem

tak dalece ve svých krocích volen...“

„My bychom vás koupili,“ zvolal jsem. „Chci říci, snad bychom

národní sbírkou mohli opatřiti prostředky jež by vám umožnily...

„Nejvroucnější díky,“ mumlal náš přítel zřejmě dojat. „Slyšel

jsem však, že vltavská voda není dobra. My totiž trpíváme v říční vo-

dě nemilou úplavicí. „Načež se maličko zamyslil a dodal: „Také

bych těžko jen opustil svou milou zahrádku.“

„Ach,“ zvolala moje paní, „já též jsem nadšenou zahradnicí! Jak

vděčna bych vám byla, kdybyste nám ukázal dítky zdejší flóry!“

„S největší radostí, vzácná paní,“ děl Mlok zdvořile se ukláněje.

„Nebude-li vám totiž vaditi, že můj libosad jest pod vodou.“

„Pod vodou?“

„Ano, dvémecítma metrův.“

„A jaké květiny tam pěstujete?“

„Mořské sasanky,“ pravil náš přítel, „v několika vzácných dru-

zích. Rovněž mořské hvězdice a mořské okurky, nepočítám-li ke-

ře korálové. Blah, kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp, jak

praví básník.“

Bylo nám pohříchu loučiti se, neboť loď již dávala znamení k od-

jezdu. „A co byste vzkázal, pane - pane –“ řekl jsem, nevěda, jak se

náš milý druh jmenuje.

„Jmenuji se Boleslav Jablonský“ upozornil nás Mlok ostýchavě.

„Jest to po mém mínění krásné jméno, pane. Vybral jsem si je ze své

knížky.“

„Co byste, pane Jablonský, vzkázal našemu národu?“

Mlok se na chvilku zamyslil. „Řekněte svým krajanům,“ pravil

posléze s hlubokým pohnutím, „řekněte jim... aby nepropadli staré

slovanské nesvornosti... a aby chovali ve vděčné paměti Lipany a

zejména Bílou horu! Nazdar, má poklona,“ skončil náhle, snaže se

přemoci své city.

Odjížděli jsme člunem zamyšleni a dojati. Náš přítel stál na ska-

lisku a kynul za námi rukou; zdálo se, že něco volá.

„Co to volal?“ ptala se moje paní.

„Nevím,“ řekl jsem, „ale znělo to nějak jako: Pozdravujte pana

primátora doktora Baxu.“

Otázka výchovy a jazyka byla ovšem jenom jednou strán-

kou velikého Mločího Problému, který tak říkajíc rostl lidem

pod rukama, Tak například záhy se vynořila otázka, jak se má

vlastně s Mloky nakládat v ohledu, abychom tak řekli, spíše

18 Zejména v Německu byl: veškerá vivisekce přísně zapovězena, ovšem

jen židovským badatelům.

19 Zdá se, že tu šlo také o jisté pohnutky morální. Mezi papíry pana Po-

vondry se našlo v mnoha jazycích Provolání, uveřejněné patrně ve všech

novinách světa a podepsané samotnou vévodkyní of Huddersfield, kde bylo

řečeno:

společenském. V prvních, téměř předhistorických letech Mlo-

čího Věku to byly ovšem spolky pro ochranu zvířat, které se

horlivě staraly o to, aby se s Mloky nezacházelo krutě a nelid-

sky; dík jejich vytrvalým zákrokům se podařilo, že téměř všude

přihlížely úřady k tomu, aby vůči Mlokům byly dodržovány

policejní a veterinářské předpisy platné pro jiný chovný doby-

tek. Také zásadní odpůrci vivisekce podepsali mnoho protestů

a peticí, aby bylo zakázáno provádět na živých Mlocích vědec-

ké experimenty; v řadě států byl takový zákon skutečně vy-

dán.18 Avšak s rostoucí vzdělaností Salamandrů se víc a víc

cítily rozpaky zahrnovat Mloky prosté pod ochranu zvířat; zdá-

lo se to být z jakýchsi ne docela jasných důvodů poněkud ne-

vhodné. Tehdy byla založena mezinárodní Liga pro Ochranu

Mloků (Salamander Protecting League) pod protektorátem vé-

vodkyně of Huddersfield. Tato liga, čítající přes dvě stě tisíc

členů hlavně v Anglii, vykonala pro Salamandry značnou a

chvalitebnou práci; zejména dosáhla toho, že pro ně byla na

mořských březích zřizována zvláštní mločí hřiště, kde by, ne-

rušeni zvědavými diváky, konali své „meetingy a sportovní

slavnosti“ (míněny byly asi tajné Měsíční tance); že se na

všech školách (dokonce i na Oxfordské univerzitě) kladlo žá-

kům na srdce, aby nekamenovali Mloky; že se do jisté míry

dbalo toho, aby na mločích školách nebyli mladí pulci přetěžo-

váni učivem; a konečně že mločí pracoviště a ubikace byly

obehnány vysokým prkenným plotem, který chránil Mloky

před různým obtěžováním a hlavně dostatečně odděloval svět

Salamandrů od světa lidí.19

„Liga pro Ochranu Mloků se obrací zejména k vám, ženy, abyste

v zájmu slušnosti a dobrých mravů přispěly prací svých rukou k veli-

ké akci, jejímž cílem jest opatřit Mloky vhodným oděvem. Nejvhod-

nější k tomu účelu je sukénka dlouhá40 cm, šířka v pase 6O cm, nej-

lépe se všitou gumičkou. Doporučuje se sukénka složená v záhybech

(plisé), která dobře sluší a dovoluje větší volnost pohybu. Pro krajiny

tropické postačí zástěrka opatřená tkanicí k zavázání v pase, zhoto-

vená ze zcela prosté prací látky, popřípadě ze starších částí vašeho

obleku. Pomůžete tím ubohým Mlokům, aby se při své práci v blíz-

kosti lidí nemuseli ukazovat bez jakéhokoliv oděvu, což zajisté uráží

jejich stud a dotýká se nemile každého slušného člověka, zejména

pak každé ženy a matky.“

Podle všeho se tato akce nesetkala se žádoucím výsledkem; není

známo, že by se kdy Mloci uvolili nosit sukénky nebo zástěrky; asi

jim to pod vodou překáželo nebo to na nich nechtělo držet. Když pak

byli Mloci odděleni od lidí prkennými ohradami, odpadly ovšem na

obou stranách jakékoliv důvody ke studu nebo nemilým pocitům.

Pokud se týče naší zmínky, že bylo třeba chránit Mloky před růz-

ným obtěžováním, měli jsme na mysli hlavně psy, kteří se nikdy s

Mloky nesmířili a pronásledovali je zběsile i pod vodou, nedbajíce

toho, že se jim zaněcovaly v tlamě sliznice, když pokousali prchající-

ho Mloka. Někdy se i Mloci bránili a nejeden vzácný pes byl ubit mo-

tykou nebo krumpáčem. Vůbec mezi psy a Mloky se vyvinulo trvalé,

přímo smrtelné nepřátelství, které se nijak nezměnilo, naopak spíše

zesílilo a prohloubilo zřízením ohrad mezi oběma. Ale to už tak bývá,

a nejenom u psů.

Mimochodem řečeno, těch dehtovaných plotů, táhnoucích se

mnohdy na sta a sta kilometrů po mořském břehu, bylo využito k úče-

lům výchovným; po celé délce byly pomalovány velikými nápisy a

hesly vhodnými pro Mloky, jako například:

Vaše práce – Váš úspěch

Važte si každé vteřiny!

Den má toliko 86 400 vteřin!

Každý má jen tolik ceny, kolik udělá práce

Jeden metr hráze můžete postavit za 57 minut!

Kdo pracuje, slouží všem

Kdo nepracuje, ať nejí!

A tak dále. Povážíme-li, že ty prkenné ohrady lemovaly na celém

světě víc než tři sta tisíc kilometrů mořských břehů, dovedeme si

představit, kolik nabádavých a obecně prospěšných hesel se na ně

vešlo.

20 Srov. první Mločí proces, který se konal v Durbanu a byl hojně ko-

mentován ve světovém tisku (viz výstřižky pana Povondry). Přístavní úřad

v A zaměstnával pracovní kolonu Mloků. Ti se během doby tak rozmnožili,

Avšak tyto chvályhodné soukromé iniciativy, které se snaži-

ly slušně a humánně upravit vztah lidské společnosti k Mlo-

kům, brzo nestačily. Bylo sice poměrně snadno zařadit Sala-

mandry, jak se říká, do výrobního procesu, ale daleko složitější

a těžší se ukázalo přičlenit je nějakým způsobem k stávajícím

společenským řádům. Konzervativnější lidé sice tvrdili, že tady

není co mluvit o nějakých právních a veřejných problémech;

Mloci prý jsou prostě majetkem svého zaměstnavatele, který za

ně ručí a odpovídá i za případné škody, které by jeho Mloci

způsobili; přes svou nepochybnou inteligenci nejsou Salaman-

dři nic jiného než právní objekt, věc neboli statek, a každé

zvláštní zákonité opatření týkající se Mloků bylo by prý ruši-

vým zásahem do svatých práv soukromého vlastnictví. Naproti

tomu druhá strana namítala, že Mloci jakožto bytosti inteli-

gentní a do valné míry odpovědné mohou svévolně a nej-

různějším způsobem porušovat platné zákony. Jak by přišel

majitel Mloků k tomu, aby nesl odpovědnost za případné pře-

stupky, kterých se jeho Salamandři dopustí? Takové riziko by

nepochybně podlomilo soukromou podnikavost v oboru mlo-

čích prací. V moři není plotů, říkalo se; Mloky nemůžete uza-

vřít, abyste je měli pod dohledem. Proto je třeba zavázat záko-

nitou cestou Mloky samotné, aby respektovali lidský právní řád

a řídili se předpisy, které pro ně budou vydány.20

že už neměli v přístavu dost místa; i usadilo se několik pulčích kolonií na

okolním pobřeží. Statkář B, k jehož pozemkům náležela část řečeného po-

břeží, žádal, aby přístavní úřad vystěhoval své Salamandry z jeho privátní-

ho břehu, jelikož tam má své koupaliště. Přístavní úřad namítal, že mu po

tom nic není; jakmile se Mloci usadili na pozemcích stěžovatele, stali se

jeho soukromým vlastnictvím. Zatímco se toto jednání přiměřeně protaho-

valo, počali Mloci (jednak z vrozeného pudu, jednak z pracovní horlivosti,

která jim byla vštípena výchovou) bez příslušného příkazu i povolení stavět

hráze a přístavní nádrže na březích pana B. Tu podal pan B na dotyčný úřad

žalobu pro poškození svého majetku. V první instanci byla žaloba odmítnu-

ta s odůvodněním, že majetek pana B nebyl těmi hrázemi poškozen, nýbrž

zdokonalen. Druhá instance dala za pravdu žalující straně v tom, že nikdo

není povinen trpět na svém pozemku chovná zvířata svého souseda a že

přístavní úřad v A ručí za všechny škody Mloky způsobené, tak jako sedlák

hradí škody, které sousedům přivodí jeho dobytek. Žalovaná strana ovšem

namítala, že nemůže za Salamandry ručit, protože je nemůže v moři uzavřít.

Na to soudce prohlásil, že podle jeho mínění jest na škody způsobené Mlo-

ky pohlížeti podobně jako na škody způsobené slepicemi, které rovněž není

možno uzavřít, protože dovedou létat. Zástupce přístavního úřadu se tázal,

jakým způsobem má tedy jeho klient Mloky vystěhovat nebo přimět k to-

mu, aby sami opustili soukromý břeh pana B. Soudce odpověděl, že to není

věcí soudu. Zástupce se tázal, jak by se ctihodný soudce díval na to, kdyby

žalovaný úřad dal ty nežádoucí Mloky vystřílet. Na to soudce odpověděl, že

by to jako britský gentleman považoval za krajně nevhodný postup a mimo-

to za rušení honebního práva pana B. Žalovaná strana je tedy povinna jed-

nak vystěhovat Mloky ze soukromého majetku žalobcova, jednak odčinit

škody tamtéž způsobené hrázemi a regulací břehu, a sice tak, že uvede onen

kus pobřeží v původní stav. Zástupce žalované strany položil potom otázku,

smí-li se k tomu zbourání použít Salamandrů. Soudce odpověděl, že podle

jeho názoru nikoliv, pokud k tomu nesvolí žalobce, jehož choť si Mloky

oškliví a nemůže se koupat na břehu zamořeném Salamandry. Žalovaná

strana namítala, že bez Mloků nemůže přece odklidit hráze postavené pod

hladinou mořskou. Na to soudce prohlásil, že soud nechce a nemůže rozho-

dovat o podrobnostech technických; soudy jsou tu proto, aby chránily ma-

jetková práva, a ne aby posuzovaly, co je proveditelné a co ne.

Tím byla věc právně skončena; není známo, jak se přístavní úřad v A

dostal z této svízelné situace; ale na celém případu se ukázalo, že Mločí

Otázku bude přece jenom nutno regulovat také novými prostředky právní-

mi.

Pokud je známo, první zákony pro Salamandry byly vydány

ve Francii. Paragraf prvý stanovil povinnosti Mloků v případě

mobilizace a války; druhý zákon (zvaný lex Deval) nařizoval

Mlokům, že se smějí usazovat jenom na těch místech pobřeží,

která jim vykáže jejich majitel nebo příslušný departementální

úřad; třetí zákon vyslovil, že Mloci jsou bezpodmínečně po-

vinni uposlechnout všech policejních nařízení; v případě, že by

tak neučinili, mají policejní úřady právo trestat je uzavřením na

suchém a světlém místě, nebo dokonce odnětím práce na delší

dobu. Nato levicové strany podaly v parlamentě návrh, aby by-

lo vypracováno sociální zákonodárství pro Salamandry, které

by vymezilo jejich pracovní povinnosti a uložilo zaměst-

navatelům určité závazky vůči pracujícím Mlokům (například

čtrnáctidenní dovolenou v době jarního páření); proti tomu

krajní levice žádala, aby Mloci byli vůbec vykázáni jakožto

nepřátelé pracujícího lidu, kteří ve službách kapitalismu pracují

příliš mnoho a téměř zadarmo a tím ohrožují životní úroveň

dělnické třídy. Na dotvrzení tohoto požadavku došlo ke stávce

v Brestu a k velikým demonstracím v Paříži; bylo mnoho raně-

ných a ministerstvo Devalovo bylo nuceno podat demisi. V Itá-

lii byli Salamandři podřízeni zvláštní Mločí korporaci, složené

ze zaměstnavatelů a úřadů, v Holandsku byli spravováni minis-

terstvem pro vodní stavby, zkrátka každý stát řešil Mločí Pro-

blém po svém a odlišně; ale spousta úředních aktů, kterými se

upravovaly veřejné povinnosti a vhodně omezovala animální

svoboda Mloků, byla všude celkem stejná.

Rozumí se, že se hned s prvními zákony pro Mloky vyskytli

lidé, kteří ve jménu právní logiky dovozovali, že ukládá-li lid-

ská společnost Salamandrům určité povinnosti, musí jim při-

znat také nějaká práva. Stát, který dává Mlokům zákony, uzná-

vá je ipso facto za bytosti odpovědné a svobodné, za právní

subjekty, ba dokonce i za své státní příslušníky; v tom případě

bude nutno nějak upravit jejich občanský poměr k státu, pod

jehož legislativou žijí. Bylo by ovšem možno pokládat Mloky

21 Někteří brali rovnoprávnost Mloků tak doslovně, že žádali, aby Sala-

mandři mohli zastávat kterékoliv veřejné úřady ve vodě i na zemi (J. Cour-

taud); nebo aby z nich byly vytvořeny plně vyzbrojené podmořské pluky s

vlastními hlubinnými veliteli (generál m. s. Desfours); nebo dokonce aby

byly dovoleny smíšené sňatky mezi lidmi a Mloky (advokát Louis Pierrot).

Přírodovědci sice namítali, že takové sňatky nejsou vůbec možné; ale mait-

re Pierrot prohlásil, že nejde o přírodní možnost, nýbrž o právní zásadu, a

že sám je ochoten pojmout za ženu mločí samici, aby dokázal, že zmíněná

reforma manželského práva nezůstane jenom na papíře. (Me Pierrot se po-

tom stal velmi hledaným advokátem v záležitostech rozvodových.)

Budiž v této volné souvislosti uvedeno, že zejména v americkém tisku

se občas vyskytla zpráva o dívkách, které prý byly při koupeli znásilněny

od Mloků. Proto se ve Spojených státech množily případy, kdy byli Mloci

chytáni a lynčováni, hlavně upalováni na hranici. Marně učenci vystupovali

proti tomuto lidovému zvyku, tvrdíce, že z důvodů anatomických je podob-

ný zločin ze strany Salamandrů fyzicky vyloučen; mnoho dívek odpřisáhlo,

že byly od Mloků obtěžovány, čímž byla věc pro každého řádného Ameri-

čana jasná. Později bylo oblíbené upalování Mloků omezeno aspoň tím, že

se smělo konat jenom v sobotu a pod dozorem hasičů. Tehdy také vzniklo

Hnutí proti lynčování Mloků, kterému stál v čele černý rev. Robert J. Wa-

shington a k němuž se hlásilo na statisíce členů, ovšem téměř bez výjimky

pouhých negrů. Americký tisk počal tvrdit, že toto hnutí je politické a pod-

vratné; proto došlo k přepadání černošských čtvrtí a bylo upáleno mnoho

černochů, kteří se ve svých kostelích modlili za Bratry Mloky. Rozhořčení

proti negrům dostoupilo vrcholu, když od zapáleného černošského kostela v

Gordonville /L./ chytlo celé město. Ale to už zapadá do historie Mloků je-

nom nepřímo.)

Z civilních zařízení a výhod, kterých se Mlokům opravdu dostalo,

uveďme aspoň některé: každý Salamandr byl zapsán v mločí matrice a re-

gistrován v místě své práce; musel mít úřední povolení k pobytu; musel

za cizí imigraci; ale v tom případě by jim nemohl stát ukládat

určité služby a povinnosti pro čas mobilizace a války, jako se

děje (s výjimkou Anglie) ve všech civilizovaných zemích. Bu-

deme zajisté žádat na Mlocích, aby v případě válečného kon-

fliktu hájili našich pobřeží; ale pak jim nemůžeme upírat jistá

občanská práva, například právo hlasovací, právo shromažďo-

vací, zastoupení v různých veřejných sborech a tak dále.21 Do-

platit daň z hlavy, kterou za něho odváděl jeho majitel a strhoval mu ji ze

stravy (neboť Mloci nedostávali mzdy v penězích); podobně musel platit

nájem z obývaného pobřeží, obecní přirážky, poplatky za zřízení prkenné

ohrady; školní taxy a jiná veřejná břemena; prostě musíme loajálně přiznat,

že v těchto ohledech se s ním jednalo stejně jako s druhými občany, takže

požíval přece jen jakési rovnoprávnosti.

22 Viz encykliku Svatého otce Mirabilia Dei opera.

23 Ve věci vyšla tak ohromná literatura, že by jenom její bibliografie za-

brala dva mohutné svazky.

konce se navrhovalo, aby Salamandři měli jakous takous pod-

mořskou autonomii; ale tyto a jiné úvahy zůstaly čiře akade-

mické; k žádnému praktickému řešení nedošlo, hlavně proto

ne, že Mloci nikdy a nikde o občanská práva nežádali.

Podobně bez přímého zájmu a zasahování Mloků se dála ji-

ná veliká diskuse, která se točila kolem otázky, mohou-li být

Mloci pokřtěni. Katolická církev zastávala od počátku důsled-

ně stanovisko, že nikoliv; jelikož Mloci, nejsouce potomky

Adamovými, nebyli počati v dědičném hříchu, nemohou být

svátostí křtu od tohoto hříchu ani očišťováni. Církev svatá ne-

chce nikterak rozhodovat otázku, mají-li Mloci nesmrtelnou

duši nebo nějaký jiný podíl na milosti a spáse boží; její blaho-

vůle k Mlokům může být vyjádřena jenom tím, že bude na ně

pamatovat zvláštní modlitbou, která se bude číst v určité dny

vedle modlitby za duše v očistci a vedle přímluvy za nevěří-

cí.22 Méně jednoduché to měly církve protestantské; přiznávaly

sice Mlokům rozum, a tudíž i schopnost pochopit křesťanské

učení, ale váhaly učinit je členy církve a tím také bratry v Kris-

tu. Omezily se proto na to, že vydaly (ve zkráceném znění)

Písmo svaté pro Mloky na nepromokavém papíře a rozšířily je

v mnoha miliónech výtiscích; uvažovalo se také o tom, sestavit

pro Mloky (v analogii k Basic English) jakési Basic Christian,

základní a zjednodušené křesťanské učení; ale pokusy v tom

směru učiněné vyvolaly tolik teologických sporů, že se od toho

konečně upustilo.23 Ne tolik skrupulí měly některé náboženské

24 Viz v papírech pana Povondry silně pornografickou brožurku, která

prý byla otištěna z policejních raportů v B***. Údaje tohoto „soukromého

výtisku, vydaného za účelem vědeckým“, nelze ve slušné knize citovat.

Uvádíme jen některé podrobnosti: