Jsou objektivní obrazy Prahy, Prahy z let 1493-1870, obrazem jeho života, který v té době byl odrazem života celého českého národa. V mnoha případech jsou nejen jediným svědectvím o památkách, jež musely neúprosně ustoupit rozvoji města, ale také výmluvným dokladem toho, jak krásné bylo naše hlavní město před všemi pozdějšími úpravami a přestavbami, které často bez porozumění pro jeho osobitý charakter nenapravitelně porušily jeho harmonické celky vytvářené staletou minulostí. Nicméně ona tvář města zůstává i v dnešních dobách a je jen na onom pozorovateli, jak jí bude vnímat. Jednomu by mohlo vadit brodit se bahnem a výkaly, které Prahu dlouhá staletí pokrývala, jinému by mohlo vadit, že i když je město zdánlivě čisté, je v dnešní době špinavé hradbou nudných činžáků na okraji a kýčovitých krámků uvnitř. Pokud ale budeme chtít, uvidíme i tak Prahu tím nejkrásnějším městem Evropy v pásu ohromných barokních hradeb s parky na vrchu. Tento titul už jí z dob 18.století nikdo neodpáře.
1493 – nejstarší dochovaný pohled na Prahu. Toho roku vyšla v Norimberku Schedelova Kniha kronik (Liber chronicarum) v než mezi pohledy na města byl otištěn dřevořez zobrazující dost věrně a spolehlivě gotickou Prahu – město i Hrad. Autor na ní pohlížel z Vyšehradu a viděl v popředí dva kostely v Psárech, klášter Na slovanech a kostel sv. Václava na Zderaze, v pozadí Malou Stranu a Hradčany s královským hradem.
Ke shlédnutí ZDE 1562 - vyšel Vratislavský dřevořez. Jeho vydavatelé, tiskaři Jan Kozel a Michael Peterle z Annaberku jej označili honosným nápisem Praha hlavní město Čech (Praga Bohemiae Metropolis accuratissime expressa 1562) Kreslíř pohlížel na Prahu z místa nad dnešním Smíchovem a zachytil její tvář skutečně s největší přesností, jak dosvědčuje věrnost podání mnoha detailů. Vidíme tu celé město od Pohořelce k Vyšehradu. Pod královským hradem drobné Menší Město s velkým náměstím, na pravém břehu Vltavy Staré město s bizarními uličkami a spletitým půdorysem i monumentálně rozvržené Nové Město s gotickými dominantami, uzavřené tragickou zříceninou Vyšehradu.
Ke shlédnutí ZDE (pozor, z důvodu zachování všech detailů se jedná o opravdu velký obrázek a načítání může být delší) 1593 – Další pohled na Prahu byl vydaný v díle Světová města (Civitates orbis terrarum). Autor Joris Hoefnagel zobrazil v horní části listu panoráma Pražského hradu a v dolní části město, jak se zjevilo z některého místa na Letné proti ohbí Vltavy. Je to pohled velmi zajímavý, na němž je především malebně zobrazena zejména skupina Hradu, tok vltavy a rozložení pražských měst v krajině.
Ke shlédnutí ZDE 1601 – první naprosto věrný a spolehlivý obraz města Prahy od Filipa van den Bosche. Vyšel jako příloha Paprockého díla Diadochus. Pohled je stejně jako na Vratislavském dřevořezu s pahorku nad dnešním Smíchovem a zachycuje celou Malou Stranu, zachycuje i část krajiny kde dnes leží Smíchov a kopce a vesnice v pozadí. Ačkoliv měl v tomto případě smysl pro detail, výtvarná úroveň je podprůměrná. Tento vroubek si napravil hned v dalším ztvárnění o tři roky později.
Ke shlédnutí ZDE 1604 – Tento list je už opravdu umělecký prospekt, který měl především oslavit velkolepé panoráma rudolfinské Prahy. Udivuje hlavně věrné podání hlavních objektů (Hrad, Strahov, Karlův most, kostely aj.) Obraz byl kreslen z několika míst, největší část z vyvýšeného místa nad dnešním Smíchovem. Ráz města je ještě gotický, s drobnými domy, nad nimiž se zdvíhají štíhlé kostelní věže. Tendence všech staveb je vertikální, jen tu a tam jsou na věžích, arkýřích a palácích patrné oblé renesanční formy.
Na prvním a druhém obrázku dominuje panoráma Pražského hradu spolu s Malou Stranou a nejvíce v popředí Hladovou zdí.
Na třetím a čtvrtém obrázku dominuje Karlův most a Vltava, na čtvrtém obrázku si pod Staroměstskou mosteckou věží povšimněte kol jednoho z pražských městských mlýnů.
Na pátém obrázku vidíme dominantu Staroměstské náměstí a především Staroměstskou radnici a Týnský chrám. Za ním se rozprostírá vysoký kopec, dnešní vrch Vítkov se sochou Jana Žižka.
Na předposledním obrázku dominuje obrovské Karlovo náměstí s ústící velkou třídou, dnešní Ječnou ulicí. Úplně vlevo si můžete všimnout věže Novoměstské radnice. V popředí dodnes stojící kostel Na Zderaze v husté spleti domečků.
Na posledním obrázku dominuje velká třída zakončená bránou, budoucí Václavské náměstí, na druhé straně si můžete povšimnout pilířů kostela, těsně před svou rekonstrukcí, který ale nikdy nebyl dostavěn, více o něm ZDE.
Ke shlédnutí ZDE (pozor, znovu se jedná o velmi velký obrázek z důvodu zachování všech detailů, obrázek je několikrát rozdělen) 1663 – veduta zpodobující švédské obléhání roku 1648 na konci třicetileté války. Je zajímavá především z důvodu, že zobrazuje staré pobořené staroměstské hradby a stavbu nových barokních s ohromnými bastiony. O pražském opevnění více ZDE. Tento pohled od Karla Škréty se stal předlohou pro řadu dalších vedut.
Ke shlédnutí ZDE 1685 – panoráma Folperta van Ouden-Allena, vydané ve Vídni roku 1685. Ze snahy, aby bylo na obraze možno ukázat prstem všechny veřejné budovy i každý dům a aby tedy bylo v ulicích a na náměstích zobrazeno vše, co v nich bylo, vyplývá deformace jednotlivých částí i celkového obrazu a zkreslené měřítko monumentálních budov. Pohled je z výšiny za Újezdskou bránou. V pozadí je vidět celé okolí, Kajetánka, Břevnov, Trója, Libeň, krajina nynějšího Žižkova a Vinohrad a v popředí území dnešního Smíchova. První obraz (Malá Strana a Hradčany) je proveden věrněji, než druhý obraz Nového Města, která je značně zkreslena. Autor nicméně zakreslil věrně všechny přestavby a novostavby kostelů, nové šlechtické paláce a obranný pás barokních hradeb, které byly jak je vidět opravdu monumentální. Jeho prospekt je dalším dokladem, že si Praha až do této doby udržela charakter středověkého města, stále uzavřeného prstencem hradeb a jen v detailu zčásti pozměněného. Jsou však na něm první stopy barokizace: Valdštejnský palác, Černínský, arcibiskupský, Schonbornský na Hradčanech a Malé Straně, chrám P. Marie Vítězné v Břevnově a kostel sv. Maří Magdalény v Karmelitské ulici. Nový je i palác Michnů z Vacínova (dnes Tyršův dům) a mohutné průčelí Klementina, zjevná je také přestavba kostela sv. Salvátora na Křížovnickém náměstí. Svou monumentalitou je nápadná jezuitská kolej s kostelem sv. Ignáce na Karlově náměstí a nový ráz dostal i starobylý Vyšehrad, který se po výstavbě barokních šancí a bastiónů stal typickou citadelou.
První obraz ke shlédnutí ZDE Pokud se ve vás, jako ve mě, vzbudila malinká soupeřivost a chtěli by jste porovnat krásu našeho města s ostatními, zde máte možnost Všechna jsou z podobné doby, aby bylo porovnání co nejpřesnější:
