×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Pražské zajímavosti, Po stopách vůně kávy v Praze

Kávu naučil pražany pít muž jménem Georgius Deodatus Damascenus, který přišel do Prahy roku 1705 a dostal povolení provozovat živnost pouličního kavárníka. Pražané prý kávu znali již dříve, ale k dostání byla pouze v lékárnách. Teprve tento Armén narozený v Damašku ji jaksepatří proslavil a to svérázným způsobem nabízení kávy po ulicích, kdy na hlavě nosil džbánek s uvařenou kávou, v jedné ruce měl pánev s rozžhaveným dřevěným uhlím na její přihřátí a ve druhé nosil truhličku s koflíky (nízká nádoba na pití kávy a čaje) a s novinkou cukrem, který se také prodával pouze v lékárnách. Dříve se sladilo medem. Pražanům voňavý nápoj zachutnal a tak se v české metropoli usadil natrvalo, oženil se s jistou Annou Zikovou, měl s ní dvě dcery a syna a počátkem 18.století zřídil první pražskou stálou kavárnu. Kavárny měl nakonec dvě, jednu ve staroměstském domě U Zlatého hada na roku Karlovy ulice a Liliové a druhou v malostranském domě U Tří pštrosů (čp. 76). Poté co mu utekla žena se mu přestalo dařit a když v roce 1740 umíral, byl chudý jako kostelní myš. Kávové dýchánky se pak staly obřadem, při němž ženy pletly, ochutnávaly si navzájem moučníky a svěřovaly si tajemství. Stoupající obliba se dotkla i porcelánek, které nejdříve začali vyrábět přepychové šálky a nakonec i laciné. Na počátku 19.století bylo možné kávu dostat doslova na každém rohu a to také díky tomu, že na rozích domů sedaly babky u uhelných kamínek, na nichž ji vařily.

Zajímavé také je, že byla návštěva kavárny považována za nevhodnou formu odpočinku mladých mužů, zatímco hostince vhodné byly a to z důvodu, že tam měli k dispozici noviny, které je mohly kazit a jednak v nich obsluhovaly mladé dívky, proto bylo otevřeno několik kaváren výlučně s mužskou obsluhou (například na Ovocném trhu).


Kávu naučil pražany pít muž jménem Georgius Deodatus Damascenus, který přišel do Prahy roku 1705 a dostal povolení provozovat živnost pouličního kavárníka. Pražané prý kávu znali již dříve, ale k dostání byla pouze v lékárnách. Teprve tento Armén narozený v Damašku ji jaksepatří proslavil a to svérázným způsobem nabízení kávy po ulicích, kdy na hlavě nosil džbánek s uvařenou kávou, v jedné ruce měl pánev s rozžhaveným dřevěným uhlím na její přihřátí a ve druhé nosil truhličku s koflíky (nízká nádoba na pití kávy a čaje) a s novinkou cukrem, který se také prodával pouze v lékárnách. Dříve se sladilo medem. Pražanům voňavý nápoj zachutnal a tak se v české metropoli usadil natrvalo, oženil se s jistou Annou Zikovou, měl s ní dvě dcery a syna a počátkem 18.století zřídil první pražskou stálou kavárnu. Kavárny měl nakonec dvě, jednu ve staroměstském domě U Zlatého hada na roku Karlovy ulice a Liliové a druhou v malostranském domě U Tří pštrosů (čp. 76). Poté co mu utekla žena se mu přestalo dařit a když v roce 1740 umíral, byl chudý jako kostelní myš. Kávové dýchánky se pak staly obřadem, při němž ženy pletly, ochutnávaly si navzájem moučníky a svěřovaly si tajemství. Stoupající obliba se dotkla i porcelánek, které nejdříve začali vyrábět přepychové šálky a nakonec i laciné. Na počátku 19.století bylo možné kávu dostat doslova na každém rohu a to také díky tomu, že na rozích domů sedaly babky u uhelných kamínek, na nichž ji vařily.

Zajímavé také je, že byla návštěva kavárny považována za nevhodnou formu odpočinku mladých mužů, zatímco hostince vhodné byly a to z důvodu, že tam měli k dispozici noviny, které je mohly kazit a jednak v nich obsluhovaly mladé dívky, proto bylo otevřeno několik kaváren výlučně s mužskou obsluhou (například na Ovocném trhu).