Štěstí i při těžkých ztrátách Good luck even with heavy losses

A bylo jaro. And it was spring. Všecko, všecko kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli! Everything, everything was blooming, and the bees were buzzing so much, and the grass was so big, and the dew was like grenades, and the birds were singing so much, and the crickets - but they were squealing! A broučci už neměli stání. And the bugs had no place anymore. Brouček a Broučínek, Broučinínek, a Broučíček, Janoušek, Janínek a Svatojánek. Brouček and Broučínek, Broučinínek, and Broučíček, Janoušek, Janínek and Saint John. Slunko se teprv klonilo k západu, a už byli před chaloupkou, vznášeli se do povětří, jeden výš než druhý. The sun was just setting, and they were already in front of the cottage, floating in the air, one higher than the other. A když viděli tam od háječku Janinku přicházet, letěli jí naproti a skoro ji nesli. And when they saw Janinka coming from the garden, they flew towards her and almost carried her.

"Však jsem ráda, že vás mohu, milí broučci, ještě vyprovodit, a pak si už také půjdu." "However, I'm glad I can see you off, dear bugs, and then I'll be on my way." Ale broučci tomu nerozuměli. But the bugs didn't understand. To bylo radosti. That was a joy. Berušky už měly snídani hotovou, čokoládu a k ní takové smažené věnečky. The ladybugs already had breakfast ready, chocolate and fried wreaths with it. Pomodlili se a nasnídali se, a že ve jménu Páně poletí. They prayed and ate breakfast, and that in the name of the Lord they would fly.

Broučci se již vznášeli do povětří, ale tatínek, že jim chce ještě něco připomenout. The beetles were already floating in the air, but dad wanted to remind them of something else. "Milí broučci! "Dear bugs! Tak vy dnes poletíte a budete lidem svítit. So you will fly today and shine a light on people. Dobře. Good. Když jsem já takhle ponejprv letěl, napomínal mě tatínek a kmotříček, abych pěkně poslouchal, sic že zle pochodím. When I first flew like this, my father and godfather warned me to listen carefully, even though I walk badly. A já jsem přece neposlouchal. And I didn't listen. Jednou jsem div o život nepřišel a podruhé jsem myslel, že pozbudu rozumu. One time I miraculously didn't lose my life and the second time I thought I was going to lose my mind. A kdyby mne sám Pán Bůh nebyl naučil poslouchat, já bych snad podnes nechtěl poslouchat. And if the Lord Himself had not taught me to listen, I probably wouldn't want to listen today. A proto vám přeji, milí broučci, abych já vám byl výstrahou a aby vás sám Pán Bůh naučil poslouchat." And that's why I wish you, dear bugs, that I be a warning to you and that the Lord himself will teach you to obey." Tatínek byl moc pohnutý, Janinka slzela, maminka plakala a berušky se daly také do pláče. Dad was very moved, Janinka was crying, mom was crying and the ladybugs started crying too. A letěli. And they flew. Ale jen nizoučko a pomalinku, aby mohla Janinka a maminka a Beruška a Berunka a malá Janinka stačit. But just a little bit and slowly, so that Janinka and mother and Beruška and Berunka and little Janinka can be enough. Tam na vrchu za potokem se rozloučili. There on the hill behind the stream they said goodbye. Berušky se vrátily a broučci letěli daleko, daleko do širého světa, tatínek v prostředku a broučci kolem něho. The ladybugs came back and the bugs flew far, far into the wide world, Daddy in the middle and the bugs around him.

"Jen se nebojte!" "Just don't worry!" učil je tatínek. dad taught them. "Pěkně sviťte a nic se vám nestane. "Shine well and nothing will happen to you. - Tady je chaloupka hajného. - Here is the gamekeeper's cottage. Však ho někdy uvidíte. But you will see him sometime. Nosí tašku přes rameno a na hlavě klobouk s perem. He carries a bag over his shoulder and a hat with a feather on his head. Vidíte, tady jsou ty vinice, kde roste víno, co nám posílává Janinka. You see, here are the vineyards where the wine that Janinka sends us grows. Teď tu hrozny nejsou, ty bývají až k podzimu, ale víno už kvete. Now there are no grapes, they usually don't come until autumn, but the wine is already blooming. Viďte, to krásně voní!" Look, it smells good!" A letěli a letěli. And they flew and flew. Broučků všady plno, jen se míhali a "Zdař Bůh! Lots of bugs everywhere, they just blinked and "Oh God! Zdař Bůh!" Good God!" A tatínek také: "Zdař Bůh!" And dad too: "God willing!" a Broučínek také: "Zdař Bůh!" and Broucínek also: "Good God!" a Broučinínek také a Brouček a Broučíček a Janoušek a Janínek a Svatojánek: "Zdař Bůh! and Broučinínek also and Brouček and Broucíček and Janoušek and Janínek and St. John's Day: "Good God! Zdař Bůh!" Good God!" "Vidíte, tady začínají zahrady, a ta veliká krásná stavení jsou letohrádky. "You see, here the gardens begin, and those big beautiful buildings are summer houses. Já svítívám tadyhle v té zahradě. I shine here in this garden. Ale dnes poletíme nejdříve oknem tam do toho velikého domu. But today we will first fly through the window into that big house. To musíme tady přes město. We have to go through town. Vidíte, to jsou věže, a tady právě pod námi, to je kašna, lev do ní plije vodu - však se někdy na něj podíváme." You see, those are towers, and here just below us, that's a fountain, a lion is spitting water into it - but we'll look at him sometime." A letěli. And they flew. Za městem v krásné zahradě u cesty veliký krásný dům, okna náramně veliká a dveře dokořán otevřené, a do těch dveří vcházejí pořád lidé, staří i mladí, hoši i děvčata. Behind the city in a beautiful garden by the road, a big beautiful house, the windows are huge and the doors are wide open, and people are always entering those doors, old and young, boys and girls. Broučci se nerozmýšleli - to okno nade dveřmi bylo otevřeno, - vletěli tam, sedli si dole na rámec a dívali se. The bugs didn't think twice - the window above the door was open - they flew in, sat down on the frame and watched. Od stropu dolů visely tři velikánské svícny a krásně svítily. Three giant candlesticks hung down from the ceiling and shone beautifully. Dole na zemi byly lavice už plné lidí. Down on the ground, the benches were already full of people. Každý měl před sebou dvě knihy a tu jednu si hned otevřel. Everyone had two books in front of them and opened that one right away.

Tu jeden vystoupil na takové lešeníčko, takový mlaďounký pán s jasnými hedvábnými vlasy. One of them climbed onto such a scaffolding, a young gentleman with bright silky hair. Tatínek nechtěl ani očím věřit. Dad didn't want to believe his eyes. "Je to on, či není to on?" "Is he or isn't he?" A byl to on, ten bělohlavý Pavlíček. And it was him, the white-headed Pavlíček. Ach, to měl tatínek radost! Oh, that made dad happy! A že budou zpívat. And that they will sing. A zpívali, a jak krásně. And they sang, and how beautifully. Pak se Pavlíček modlil: Že jsou nestateční lidičkové a že byli neposlušní a nemilosrdní, aby jim to Pán Bůh pro milého Syna svého odpustil a svým Duchem aby je posvětil. Then Pavlíček prayed: That they are inadequate little people and that they were disobedient and merciless, that the Lord God would forgive them for the sake of his dear Son and that he would sanctify them with his Spirit.

Potom otevřel tam na stolečku velikánskou knihu a četl z ní: "Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství dojdou." Then he opened a gigantic book on the table there and read from it: "Blessed are the merciful, or they will run out of mercy." A když si sedli a dávali pěkně pozor, začal jim vypravovat, jaký on býval rozpustilý a nemilosrdný chlapec. And when they sat down and paid close attention, he began to tell them what a dissolute and merciless boy he had been. Jednou navečer, když si v zahradě hráli, že viděl letět svatojánského broučka. One evening when they were playing in the garden, he saw a St. John's wort flying. Hned strhl z hlavy klobouk, a ze vší síly jím po milém broučkovi praštil. He immediately pulled his hat off his head and hit the cute bug with all his might. A že si z toho pranic nedělal. And that you didn't make a fuss about it. Ale maminka že se na něho upřeně podívala. But mom looked at him intently. Neříkala však nic. But she didn't say anything.

V noci pak měl sen. Then at night he had a dream. Zdálo se mu, že bylo už ráno a že ho maminka přišla budit. It seemed to him that it was already morning and that his mother had come to wake him up. Jeho klobouček držela v ruce. She was holding his hat in her hand. "Podívej se, Pavlíčku, copak je to tady na tvém kloboučku?" "Look, Pavlíčka, isn't that on your hat?" A když se podíval, bylo to broučkovo křidélko. And when he looked, it was a bug's wing. "Pavlíčku, kdepak se tady to křidélko vzalo?" "Pavlíčka, where did the wings come from?" - "Víte, maminko, já jsem včera tím kloboučkem hodil po svatojánském broučkovi." - "You know, mom, I threw that hat at the St. John's bug yesterday." - "Ano, já vím, ale teď se podívej, tys ho zabil! - "Yes, I know, but now look, you killed him! Pán Bůh ho stvořil, aby nám v noci pěkně svítil, a jen považ, tys ho zabil! The Lord God created him to give us a nice light at night, and just imagine, you killed him! To by ti mělo projít? Should you get away with that? Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství dojdou. Blessed are the merciful, or they will run out of mercy. Tys byl nemilosrdný, tys broučka zabil, a proto nedojdeš milosrdenství." You were merciless, you killed the bug, and therefore you will not run out of mercy." On, že se dal do pláče, ale maminka ho nechala a šla od něho pryč. He started crying, but his mother left him and went away from him. A plakal, až se probudil. And he cried when he woke up. Tu však viděl, že je ještě noc a že to byl sen. But here he saw that it was still night and that it was a dream. Ale ráno se hned šel podívat na klobouček a to křidélko tu opravdu leželo. But in the morning he immediately went to look at the hat and the wing was really there. Ó, to že mu toho bylo líto! Oh, that he was sorry! A to slovo Boží: Blahoslavení jsou milosrdní, nebo oni milosrdenství dojdou, že mu v paměti uvázlo a Duch svatý že mu od té doby už často ukázal, že je přece ještě a často nemilosrdný. And the word of God: Blessed are the merciful, or they will run out of mercy, that stuck in his memory and the Holy Spirit that since then he has often shown him that he is still and often merciless. A tak aby si všichni tu svou nemilosrdnost připomenuli a pokořili se a nikoho neodsuzovali a nezatracovali. And so that everyone remembers their ruthlessness and humbles themselves and does not condemn or condemn anyone. Ale když se Pán Bůh k nim má tak milosrdně, že jim pro milého Syna svého všecky hříchy odpouští, aby jemu k vůli byli ke všem a ke každému milosrdní. But when the Lord God is so merciful to them that he forgives them all their sins for the sake of his beloved Son, so that according to his will they will be merciful to everyone and everyone.

A když to tatínek poslouchal, dal se do pláče. And when the father listened to this, he began to cry. A tam v první lavici, nedaleko lešeníčka, seděla velká, silná paní, trochu již přisehnutá, a ty kaštanové kadeře jí docela zbělely, a vedle ní seděla krásná, krásná panna, a ony obě také slzely. And there in the first pew, not far from the scaffolding, sat a big, strong lady, already a little stooped, and her chestnut locks had turned quite white, and next to her sat a beautiful, beautiful maiden, and they both wept. A bylo Amen, a modlili se a zpívali, a když zpívali, Pavlíček se podíval na to okno nade dveřmi a tam dole na rámci sedělo osm broučků, sedm mladých a ten osmý Brouček. And there was Amen, and they prayed and sang, and when they sang, Pavlíček looked at the window above the door and down there on the frame sat eight bugs, seven young ones and the eighth Bug. To byl Pavlíček asi rád! Pavlíček was probably happy! A vycházeli a dávali u dveří něco na talíř, až to cinkalo. And they would go out and put something on a plate at the door until it jingled. A tak broučci také letěli. And so the bugs also flew.

"Pojďte, pojďte, až zas někdy jindy. "Come, come, see you some other time. Teď musíme pěkně svítit." Now we have to shine brightly." A letěli do té zahrady u toho pěkného domu a zůstali tam všichni. And they flew to that garden by that nice house and they all stayed there. Tatínek myslil, však že tam světla nazbyt ještě není. Dad thought, however, that there was not much light there yet. A svítili a svítili, celou noc krásně svítili, a když začali kohouti kokrhat, "Slyšíte," povídal tatínek, "to kokrhají kohouti, že už bude den, a vidíte, tamhle se už nebe rdí. And they shone and shone, they shone beautifully all night, and when the roosters began to crow, "You hear," Dad said, "the roosters are crowing that it will be day, and you see, the sky is already red over there. To poleťme raději domů." Let's fly home." A letěli domů. And they flew home.

Maminka a Janinka a Beruška a Berunka a malá Janinka už na ně čekaly. Mom and Janinka and Beruška and Berunka and little Janinka were already waiting for them. "Vítáme vás, vítáme vás! "Welcome, welcome! Jakpak jste se měli?" How have you been?” - "I dobře jsme se měli. - "And we had a good time. Ale maminko, to máme hlad!" But mom, we're hungry!" - "Nu tak pojďte, pojďte k večeři!" - "Come on, come to dinner!" A pomodlili se a navečeřeli se, a když čekaly, že jim broučci budou vypravovat, oni na to: "Ale maminko, to se nám chce spát!" And they prayed and had dinner, and when they were waiting for the bugs to tell them, they said: "But mom, we want to sleep!" A tak aby si šli lehnout. And so they go to bed. A sotvaže ulehli, už spali a spali. And no sooner had they laid down than they slept and slept.

"Jakpak to přece s nimi chodilo?" "How did things go with them, anyway?" ptala se maminka. Mom asked. "Nebáli se?" "Were they not afraid?" - "I toto. - "And this. Oni jsou jinší reci, nežli jsem byl já." They are different than I was." Maminka se smála. Mom was laughing. "A víš proč?" "And you know why?" - "Pročpak?" - "Why?" - "Proto, že tys býval vždy sám, a jich je hromadu." - "Because you were always alone, and there are a lot of them." - "Však já jsem rád, že jich máme hodně." - "But I'm glad we have a lot of them." A byli rádi. And they were happy. A sotvaže sluníčko začalo zapadat, už zas byli broučci na nohou a letěli a svítili a svítili a nic se nebáli a nic se jim nestalo. And as soon as the sun began to set, the bugs were on their feet again and flying and shining and shining and they were not afraid of anything and nothing happened to them. A tak pořád svítili a poslouchali.

Když tak jednou po snídani právě chtěli zas letět, vzkázala jim Janinka, aby se k ní všichni přišli podívat. A tak se šli hned všichni k ní podívat. U háječku pod skalou vřes červeně a bíle rozkvetlý, a v tom vřesu mech jako samet, a v tom mechu na samé skále krásná, krásná chaloupka. A ty dveře se tak svátečně leskly, a ta okénka se tak slavnostně třpytila, a Janinka ležela na lůžku všecka sváteční, a všecko, jako by měla veliký svátek. Dvanáct židlí kolem lůžka. "Vítám, vás, broučci a berušky, vítám vás. Pojďte si tadyhle sednout," vítala je Janinka a krásně se na ně usmívala. "Vy, tatínku a maminko, sedněte si tady ke mně." Broučci byli celí udivení, ale maminka už měla oči plné slz. A když se usadili, sedla si Janinka na lůžku. "Milí broučci a berušky, a ty můj Broučku a Beruško, to jste hodní, že jste se přišli ještě ke mně podívat. Pán Bůh mně zjevil, že se dnes ráno z tohoto světa odeberu, a já bych se ráda s vámi rozžehnala." Tatínek a maminka a berušky už plakali, ale broučci jako by tomu nechtěli věřit. Vždyť byla Janinka taková silná a zdravá! - "Já jsem vás všecky měla ráda a modlívala jsem se, aby vás Pán Bůh naučil poslouchat. Teď už tady nebudu, ale Pán Bůh vás bude i nadále učit poslouchat. Jen se mějte rádi a hleďte si každý svého! Nedostatek nebudete mívat nikdy v ničem žádný. A kdyby ty ses, milá Beruško, s tou chromou nožičkou nevdala, tak tady ta má chaloupka bude tvá, abys měla kde zůstávat. Když pak umřu, pochovejte mě tadyhle v mechu hned pod okny. Teď mně ještě jednou podejte každý ruku!" Tu se teprv dali broučci do náramného křiku. - "Broučci, copak vy nechcete poslouchat?" - "Ach, my chceme poslouchat, ach, my budeme poslouchat, jenom nám neumírejte!" - "Tak, když vy chcete poslouchat, chcete, abych já byla neposlušná? Pán Bůh mi všecky hříchy odpustil, a když si mě nyní chce vzít, měla bych nechtít? Nic neplačte, jenom pěkně poslouchejte." A když byla ještě každého políbila, položila se naznak a pokojně ležela, všecka sváteční. "A nezašly oči její, ani síla neodešla od ní." A když tak pokojně ležela, tu jako by jí ještě něco napadlo. "Broučku!" - A tatínek se k ní naklonil. "Tam na dvůr v komoře jsem tomu broukovi kováříkovi něco uchystala. On mi často posluhoval. Ať si pro to přijde. Že ho pozdravuju a děkuju mu." Pak oči zavřela a víckrát neotevřela.

Ach, ti broučci už Janinku neměli. Ti se naplakali! Pak vykopali před okny v mechu hrobeček, zaplakali, Janinku do něho pěkně uložili a třetí den tam kvetla chudobička, bílá jako mléko s kraječkem jako krev červeným. To, že Janinka zůstala pannou.

"Kováříku!" volal tatínek na toho černého brouka, když ho poprvé potkal. "Janinka umřela. A něco ti tam v komoře uchystala, máš si pro to přijít. Ale je toho mnoho, musíš si vzít kolečko." A kovářík si pro to přijel s kolečkem, ale nemohl to najednou uvézt, - hrách a kroupy a čočku a mouku a krupici a máslo, a celé jedno zrnko vína. Musel přijet ještě jednou a ještě jednou. Ten byl rád! Ale pak se dal do pláče: "Ach, kde já zas takovou paní najdu!" A jel svou cestou a radoval se a plakal.

A broučci se měli rádi a poslouchali. Svítili a svítili, berušky doma hospodařily, a neměli nikde v ničem žádný nedostatek, ale ve všem všudy veliký dostatek. A když broučci jednou hned po slunce západu přiletěli do té zahrady u toho pěkného domu, ó, tam dole, to bylo shonu! Služky sem a služebníci tam, a tam nahoře, to bylo světel! A takový dlouhatánský stůl a kolem něho plno paniček a pánů. A tam na horním konci seděla ta krásná, krásná panna s krásným věnečkem na hlavě a vedle ní takový krásný voják se zlatým límcem. A ten kaštanový Fréda tam také byl a měl také zlatý límec. A ten bělohlavý Pavlíček tam také byl. Byl všecek černý a měl v dírce u knoflíku tři bělounké chudobičky.

"Broučci, podívejte se. Zde mají, myslím, svatbu," povídal tatínek a ohlížel se po zlatohlávkovi. A opravdu, zlatohlávek seděl se založenýma rukama tam navrchu na pootevřených dveřích. "Zlatohlávku, viď, to zde mají svatbu!" - "I bodejť že mají! Vidíš tamhle nevěstu s tím krásným věnečkem! To je Elinka." - "A kohopak si bere?" - "I toho pána vedle s tím zlatým límcem. Pane, to je pán!" A tatínek byl rád, ale - že musejí svítit. A svítili a svítili.

A byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom ještě pozvali všecky ty broučky z roští. A oni přišli a sedli si kolem kamen a jedli a pili a povídali si. Ale ten starý brouček z roští prorokoval, že bude zlá zima, že to pozoroval na mravencích, a oni že mají jaksi málo dříví. "I my ho máme hromadu," povídala maminka. "Od loňska nám ho hromadu zbylo a letos jsme dělali celé léto o dříví. My bychom vám ho mohli trochu dát." A tatínek, že ano, a broučci všichni, že ano, a tak se pomodlili a rozloučili, a že se právě ještě udělal pěkný den, nosili broučci tam pod dub dříví. Hodně jim ho tam zanesli. Pak si už jen všecko snesli a urovnali, všecko uvnitř i zevnitř mechem ucpali - už to měli - ještě se pomodlili:

Podvečer tvá čeládka co k slepici kuřátka k ochraně tvé hledíme, laskavý Hospodine -

pac a pusu, a už leželi a už spali a spali a spali.