III. KAPITOLA Druhá plavba Unicomu - Noví cestující i důstojníci - Zastávka v Capetownu - Vrchní kormidelník Borupt - Plavba s překážkami Vzpoura na palubě - Týden na dně lodi - Opuštění na moři Kdyby byl Unicorn obchodní lodí, určenou pro Nové Švýcarsko, namísto lodí válečnou, měl by na palubě značný počet emigrantů. Na tomto ostrově, ke kterému byla právě tak živě obrácena veřejná pozornost, by nikdy nebyl nedostatek osadníků. Bylo i pravděpodobné, že by se rekrutovali hlavně z irského obyvatelstva, které jeho sklony i nutnost vybízejí vyhledávat existenční prostředky mimo vlast.
Na ostrov by tak přibylo hodně statných a odhodlaných mužů, kterým by nikdy nescházela práce.
Na palubě Unicornu byla jedna kajuta určena pro Fritze a jeho choť, vedlejší pak pro Françoise. Stravovat se měli u stolu kapitána Littlestonea.
Plavba neposkytovala nic zvláštního. Byly to obyčejné příhody přeplavby, dost nestálé moře, překážky následkem nestálosti větrů, bezvětří, které v tropickém pásmu se zdálo být bez konce, několik prudkých nájezdů bouří, které korveta, dobře řízená, snášela bez velké škody. Křižovala v jižním Atlantském oceánu s několika koráby, které měly o Unicornu donést zprávu do Evropy. V této době uklidněni, po tolika dlouhých a hrozných válkách, bylo moře velice bezpečné a lodím v tomto ohledu nehrozilo žádné nebezpečí.
Fritz a François se blíže seznámili s kaplanem, který znal plukovníka Montrosea v Indii. Se kterým bližším důvěrníkem mohla Jenny mluvit o svém otci, ne-li s tím, který s plukovníkem žil v úzkých přátelských stycích? Zjistila od tohoto výborného muže, co vytrpěl od svého návratu do Anglie, jaký ze začátku jevil neklid, očekávaje příjezd Dorcase, která vyplula několik mílí před lodí, která ho přivezla do Evropy. Jaká muka a jaké potom zoufalství prožíval, když se naneštěstí dozvěděl, že Dorcase zahynula se vším všudy! Pak se plukovník vypravil se zlomeným srdcem do toho polního tažení, ze kterého pro něho již nebylo návratu... Ale jestliže Unicorn nezakusil mnoho na přeplavbě Atlantským oceánem, stihla ho velice špatná povětrnost v jižních mořských končinách Afriky. Prudká bouře ho přepadla v noci 9. srpna a vichřice ho zahnala na širé moře. Bouře se stávala stále prudší a bylo nutné nechat se hnát větrem, když nebylo možné otočit lodí. Kapitán Littlestone, podporován důstojníky i mužstvem, osvědčil za těchto okolností velikou dovednost. Ale následkem vážných poškození byl Unicorn v nebezpečí, že se do něj nabere voda. Bylo nutné strhnout zadní stožár, v zádi se pak objevila trhlina, kterou se nepodařilo tak lehce ucpat. Když se konečně vítr utišil, mohl kapitán Littlestone opět pokračovat v cestě, maje naspěch, aby v přístavu Capetownu vykonal opravy.
Z rána 19. srpna byly signalizovány první výšiny Tabulové hory, která se tyčí v pozadí zálivu stejného jména.
Jakmile si Unicorn zvolil kotviště, připluli v člunu James Wolstone, Susan a Dolly a vystoupili na můstek korvety.
Jaké se dostalo Fritzovi, Jenny i Françoisovi přivítání! Jaká to byla v té chvíli radost! Obě ženy měly takovou radost ze shledání!... A jak půvabná Dolly vrátila Fritzovi polibek, který on vtiskl na její svěží tváře!... A nikdo by jistě neuvěřil, že François byl podělen méně štědře než jeho bratr! A jak konečně všichni pospíchali, aby již pevně zakotvili svou existenci v této druhé vlasti, kde je s takovou netrpělivostí očekávaly rodiny Zermattova a Wolstoneova!
Skoro deset měsíců o nich nemohla dojít žádná zpráva. Ačkoliv nebylo třeba znepokojovat se o osudu hospodářů ve Felsenheimu, zdála se jim nepřítomnost dost dlouhá, dokonce nekonečná! Jakou budou všichni pociťovat radost, až se jim objeví Nové Švýcarsko, jehož postavení podle šířky i délky znal již kapitán Littlestone! I když každou hodinu mluvili o panu i paní Zermattových, o Ernestovi i Jackovi, o panu i paní Wolstoneových i o Anne, přece to nezmenšilo vzdálenost od nich a nerovnalo se štěstí shledání se s nimi v Zaslíbené zemi!
Co se týká záležitostí Jamese Wolstonea, mohly být urovnány za výhodných okolností.
Ale nyní se ocitli tváří v tvář nemožnosti vydat se ihned na moře.
Poškození Unicornu bylo dosti vážné a vyžadovalo dlouhý pobyt v přístavu Capetown. Bylo zapotřebí dvou nebo tří měsíců k opravám, když přechodně musel být vyložen náklad korvety. Mohla by vyplout do Nového Švýcarska teprve koncem října.
Byla by to velice politováníhodná překážka, kdyby se cestujícím z Unicornu nenaskytla příležitost ke zkrácení jejich pobytu v Capetownu.
V přístavu byla loď, která měla vyplout za čtrnáct dní. Byl to anglický trojstěžník Flag o pěti stech tunách a jeho kapitán Harry Gould se chystal k odplutí do Batávie na Sundských ostrovech. Kdyby přistál u Nového Švýcarska, uchýlil by se jen málo od své cesty, a chtěl-li by je vzít na palubu, byli Fritz i jeho žena, James i Susan Wolstoneovi se svým dítětem, i François a Dolly ochotni dobře zaplatit za přeplavbu.
Tento návrh, přednesený kapitánu Gouldovi, byl přijat a cestující přenesli svá zavazadla z Unicornu na Flag, kde jim byly vykázány kajuty.
Přípravy trojstěžníku byly hotovy odpoledne 1. září. V ten večer James Wolstone, jeho žena, sestra i malý Bob zaujali své kajuty. Pak se všichni rozloučili s kapitánem Littlestonem a slíbili mu, že budou koncem listopadu vyčkávat příchod Unicornu u vjezdu do přístavu Spásy.
Nazítří vyplul Flag za velice příznivého jihozápadního větru a před večerem tohoto prvního dne zmizely na obzoru vrcholky Capetownu, vzdálené patnáct mil.
Harry Gould byl výborný námořník, jehož chladnokrevnost se rovnala jeho odhodlanosti. Byl tehdy v plné síle věku a nepřekročil třicátý druhý rok. Nejdříve složil zkoušky jako důstojník, a pak jako kapitán.
Majitelé lodi k němu mohli mít úplnou důvěru.
Vrchní kormidelník Flagu Robert Borupt by nezasloužil stejnou důvěru. Byl žárlivé, mstivé povahy, byl ovládán prudkými vášněmi a stále se domníval, že není odměňován podle své zásluhy. Zklamán v naději na velitelství Flagu, choval na dně duše proti svému kapitánovi temnou zášť, kterou dovedl potlačit. Ale jeho nálada nemohla uniknout podnálodnímu Johnu Blockovi, neohroženému a spolehlivému člověku, který byl tělem i duší oddán svému veliteli. Ale ani mužstvo Flagu, čítající asi dvacet námořníků, nebylo nejvybranější, a Harry Gould si toho byl dobře vědom. Podnálodní s nelibostí viděl shovívavost, jakou Robert Borupt až příliš často osvědčoval vůči jistým námořníkům, na které byly ve službě stížnosti. Všechno se mu to zdálo podezřelé a nepřestával vrchního kormidelníka pozorovat, odhodlaný upozornit Harryho Goulda, který rád poslechl tohoto statečného a poctivého námořníka.
Od 1. do 19. září nejevila plavba žádné zvláštnosti. Hodně byla podporována stavem moře i směrem větru, i když vál jenom lehkým vánkem. Stačilo, aby trojstěžník zachoval střední rychlost, čímž se mohl přiblížit ke končinám Nového Švýcarska v polovině října, tedy v předvídané lhůtě.
Tehdy se mezi mužstvem začaly jevit známky neposlušnosti. Zdálo se, že vrchní kormidelník i třetí důstojník podporovali toto uvolnění disciplíny na úkor svých povinností. Robert Borupt, podněcován svou žárlivou a zvrácenou povahou, neudělal žádné opatření, aby nepořádku zabránil. Naopak, schvaloval ho řečmi nedůstojnými jeho postavení, i dobrovolnou slabostí vůči mužstvu, vyhýbaje se přísnému zakročení a zavíraje oči nad trestuhodnými činy. Zkrátka, dalo se tušit, že se znenáhla chystá vzpoura.
Zatím plul Flag dále k severovýchodu. Dne 19. září byla udána šířka 20° 17' a délka 80° 45'; nacházel se tedy asi uprostřed Indického oceánu na hranici rovníkového pásma a obratníku Kozoroha, který se chystal přestoupit. Během předešlé noci se objevily hrozivé známky nepohody, náhlé klesnutí tlakoměru, tvoření se bouřlivých mračen, samé ukázky těch strašlivých bouří, které až příliš často řádí v těchto mořích.
Kolem třetí hodiny odpolední zavál vítr tak prudce, že se do lodi téměř nabrala voda. Je to vážný případ pro loď, která, když se položí na bok, neposlouchá již opačinu a je v nebezpečí, že se nebude moci zdvihnout, jen usekají-li se stožáry. Zbavena stěžňů i kormidla, neschopna vzdorovat vlnám a točící se po větru, je vydána veškeré zuřivosti oceánu.
Od počátku bouře byli ovšem cestující nuceni uzavřít se v kajutách, protože paluba byla zaplavena vlnami. Jen Fritz a François zůstali nahoře, aby pomáhali mužstvu.
Hned v prvních okamžicích zaujal Harry Gould místo na strážném můstku, podnálodní u kormidla, zatímco druhý a třetí důstojník hlídali na přídi lodi. Mužstvo bylo nachystáno provést kapitánovy rozkazy, protože zde šlo o život nebo o smrt. Sebemenší chyba v obratu ve chvíli, kdy se vlny vzdouvaly proti Flagu, napolo položenému na levém boku, by přivodila jeho záhubu. Všechno úsilí muselo směřovat k tomu, aby byl vztyčen a jeho plachtoví bylo nařízeno tak, aby stojící mohl odolávat vlnobití.
A právě tato chyba byla provedena, ne-li úmyslně, protože loď byla v nebezpečí, že se převrhne, tedy bezpochyby špatným výkladem kapitánových rozkazů. Tuto chybu by nemohl provést důstojník, i když by měl sebeméně námořnického citu.
Všechna odpovědnost tedy padala na vrchního kormidelníka Roberta Borupta a na nikoho jiného. Působením vrcholové plachty, nevčasně obrácené, nabralo se do lodi ještě více vody a ohromný příval se přelil vrškem.
„Ten prokletý Borupt nás chce převrátit!...“ zvolal Harry Gould.
„Vykonal všechno, co k tomu bylo třeba!“ odpověděl podnálodní a snažil se převést opačinu na pravou stranu lodi.
Kapitán seběhl na palubu a s nebezpečím být pohlcen vlnami dostal se po mnohém úsilí až k předku lodi.
„Do kajuty!“ volal rozzlobeně na vrchního kormidelníka, „jděte do své kabiny a nevycházejte odtamtud!“ Chyba Roberta Borupta byla tak patrná, že nikdo z mužstva, které bylo připraveno seřadit se kolem něho, kdyby k tomu dal rozkaz, by se neodvážil ozvat. Vrchní kormidelník bez námitky uposlechl a odebral se do své kajuty.
Harry Gould nyní dělal jen to, co bylo možné. Správným napnutím všech plachet, které na Flagu byly, se mu podařilo loď vztyčit a nemusel přitom zničit stěžně - loď již nenastavovala svůj bok prudkému vlnobití.
Tři dny museli prchat před touto bouří, za nebezpečí, kterému se naštěstí kapitán i podnálodní dovedli vyhnout. Skoro po celou tu dobu museli Susan, Jenny i Dolly setrvat v kajutách, zatímco Fritz, François a James se zúčastnili různých prací.
Konečně dne 22. září se dalo předvídat blízké uklidnění atmosférických poruch. Vítr se uklidnil a neopadlo-li moře ihned, nemlátily již alespoň vlny o palubu Flagu.
Ženy tedy pospíchaly z kajut. Věděly, co se stalo mezi kapitánem a vrchním kormidelníkem, i proč byl sesazen ze své hodnosti. Co se týká osudu Roberta Borupta, mělo něm po návratu rozhodnout námořní soud. Bylo třeba četných oprav na poškozených plachtách a John Block, který řídil tyto práce, viděl jasně, že mužstvo si přímo přálo vzpouru.
Tento stav věcí nemohl uniknout Fritzovi, Françoisovi a Jamesi Wolstoneovi a vzbudil v nich snad více nepokoje než předchozí bouře.
Kapitán Gould by ovšem neváhal zakročit proti vzbouřencům, ať to byl kdokoliv, ale nebylo snad již pozdě?...
Po celý následující týden neprovedl proti disciplíně nikdo nic. Protože Flag byl zahnán na několik set mil na východ, bylo nutné vracet se k západu, aby se opět ocitli v zeměpisné délce Nového Švýcarska.
30. září asi kolem desáté hodiny se na palubě k překvapení všech objevil Robert Borupt, který dosud nebyl propuštěn z vězení. Cestující, shromážděni na dunetě, měli předtuchu, že situace, která byla už tak vážná, se ještě zhorší.
Jakmile kapitán Gould uviděl vrchního kormidelníka blížit se k přídi lodi, spěchal za ním.
„Poručíku Borupte,“ říkal kapitán, „máte domácí vězení... Co tady děláte?... Odpovězte!...“ „Ano...“ prohlásil Borupt „a tady je má odpověď!...“ Obrátil se k mužstvu a zavelel: „Ke mně, pánové!... „ „Hurá Robertu Boruptovi!“ ozvalo se volání, rozléhající se od přídi až k zádi lodi.
Harry Gould se vrátil do kajuty a vyšel odtud s bambitkou v ruce.
Neměl čas z ní vystřelit. Rána, vypálená jedním z námořníků, kteří obklopovali Roberta Borupta, ho zranila na hlavě a on klesl do náruče podnálodního.
Proti celému vzbouřenému mužstvu, které bylo podněcováno druhým i třetím důstojníkem, nebyl možný žádný odpor. Marně chtěli John Block, Fritz, François a James Wolstone, seskupení kolem Harryho Goulda, zahájit boj. Přemoženi přesilou byli v tomto okamžiku bezbranní a deset námořníků je odvedlo do podpalubí i s kapitánem.
Jenny, Dolly a Susan s dítětem byly zavřeny do kajut, jejichž dveře byly hlídány na rozkaz Roberta Borupta, jediného velitele na palubě.
Představme si postavení zajatců v podpalubí, kde panovalo pološero, a stejně tak i postavení nešťastného kapitána, který kvůli ráně na hlavě tolik trpěl. Podnálodní mu ovšem věnoval veškerou péči. Ale jakým nepokojem byli zmítáni Fritz, François a James Wolstone!... Tři ženy byly vydány na milost i nemilost vzbouřenců z Flagu! Jaké je mučily úzkosti při pomyšlení, že byli úplně bezmocní!...
Uplynulo několik dní. Dvakrát denně, ráno a večer, nadzdvihla se záklopka podpalubí a zajatci dostali trochu potravy. Na otázky Johna Blocka námořníci odpovídali jen hrubými, hrozivými slovy. Kvůli ženám dostávali Fritz, François a James jen drsné nadávky.
Několikrát se podnálodní a jeho přátelé pokoušeli o vysvobození vypáčením záklopky. Ale ta byla dnem i nocí střežena, a ostatně i kdyby se jim podařilo ji nadzdvihnout, přemoci své strážce a vystoupit na palubu, jaké měli vyhlídky s tímto mužstvem, a jaké jednání by jim uložil Robert Borupt?...
„Bídník!... bídník!...“ opakoval Fritz a myslel na svou ženu, na Susan i Dolly... „Ano... nejpodlejší z darebáků,“ opakoval John Block „a nebude-li jednoho dne oběšen, pak by už na světě nebyla spravedlnost!“ Ale k potrestání rebelů a k výkonu zaslouženého trestu na jejich vůdci by bylo třeba, aby se Flagu zmocnila nějaká válečná loď. Zde ovšem Robert Borupt neprovedl tu chybu, aby loď řídil v hojně navštěvovaných končinách, kde by se i se svými kumpány vydal do nebezpečí pronásledování. Potřeboval ji svést daleko od cesty, nejraději k východu, tak, aby se vzdálil stejně od břehů Afriky, jako od Austrálie. A každým dnem přibývalo padesát, šedesát mil vzdálenosti, která dělila Flag od poledníku Nového Švýcarska! Harry Gould i podnálodní mohli poznat podle toho, jak se loď stále klonila k levému boku, že ubíhala velikou rychlostí! Praskot ve stožárním hnízdě označoval, že vrchní kormidelník plul se všemi plachtami. Až Flag dostihne těch vzdálených končin Tichého oceánu, příznivých námořnímu lupičství, co se stane se všemi zajatými?... Nemohou si je přece ponechat... Vylodí je na nějaký pustý ostrov?... Ah! Všechno jiné by bylo lepší, než zůstat na lodi v rukou Roberta Borupta a jeho kumpánů!
V ustanovené době se tedy na místě Unicornu, zpožděného v Capetownu, neobjeví ani Flag v dohledu Nového Švýcarska!... Budou ho očekávat týdny a měsíce a on nepřijede... Jaké bude znepokojení rodin Zermattovy a Wolstoneovy!... A až konečně Unicorn zakotví v zátoce Spásy a řekne, že Flag se vydal na cestu do kolonie, co z toho usoudí, než to, že zahynuli beze stopy?...
Uplynul týden od chvíle, kdy Harry Gould a jeho přátelé byli zavřeni v podpalubí beze všech zprávo ženách. 8. října se konečně zdálo, že rychlost trojstěžníku se zmenšuje, buď že nastalo bezvětří, nebo že byly svinuty plachty. Kolem osmé hodiny večer přistoupila k zajatcům četa námořníků.
Měli jen uposlechnout rozkazy třetího důstojníka, aby ho následovali.
Co se dělo nahoře?... Chystali se vrátit jim svobodu?... Utvořila se strana proti Robertu Boruptovi, za účelem vrácení velení Flagu kapitánu Gouldovi?...
Když vystoupili na palubu v přítomnosti celého mužstva, spatřili Roberta Borupta, který je očekával u paty hlavního stožáru. Marně se Fritz a François dívali do nitra kajuty na palubě, jejíž hlavní dveře byly otevřeny. Žádná lampa, žádná lucerna tam nevrhla ani nejmenší světlo.
Když se však podnálodní přiblížil ke hrazení pravého boku lodi, zpozoroval špičku stěžně houpat se po jejím boku.
Patrně byla velká šalupa spuštěna na moře.
Chystal se Robert Borupt vylodit do ní kapitána a jeho přátele, opustit je v těchto končinách a vydat je všem náhodám moře, i když by nemohli zjistit, jestli se nalézají v blízkosti pevniny, nebo ostrova?...
A co nešťastné ženy, měly zůstat na palubě, vystaveny tolika nebezpečím... Při pomyšlení, že by je neměli více spatřit, chtěli se Fritz, François a James i za cenu života naposledy pokusit o jejich osvobození. Fritz se rozběhl směrem k dunetě a volal Jenny. Ale byl zadržen, jako byli zadrženi François i James, který neslyšel Susan odpovídat na své zavolání. Byli okamžitě přemoženi a přes všechen svůj odpor spuštěni s Harrym Gouldem i Johnem Blockem přes hrazení do šalupy, kterou kotevní lano přidržovalo podél lodi.
Jaké bylo jejich překvapení i radost, ano!, radost... V člunu se nacházely již drahé bytosti, které marně volali!... Ženy byly spuštěny do člunu malou chvíli předtím, než zajatci vyšli z podpalubí... Čekaly zde, trápily se hroznými úzkostmi a nevěděly, jestli budou jejich společníci opuštěni s nimi v této části Tichého oceánu, kam Robert Borupt nepochybně zavlekl Flag!...
Co tady bylo výjevů něhy, co prolitých slz!... Zdálo se jim, že opětné setkání je největší milostí, jakou jim nebe mohlo uštědřit!...
A přece, jaká nebezpečí jim hrozila na palubě tohoto člunu! Hodili jim tam jen čtyři pytle sucharů a naloženého masa, tři soudky sladké vody, různé kuchyňské nádobí, balík šatstva a pokrývek, sebraných po kajutách - což sotva stačilo k obraně proti nepohodě i proti mukám hladu a žízně!
Ale byli spolu... Jen smrt je nyní mohla rozdělit... Nezbývalo jim vlastně mnoho času k úvahám. Za chvíli, při větru, který se stával silnějším, bude již Flag na několik mil odtud... Podnálodní usedl k opačině, Fritz a François k patě stěžně, hotovi napnout plachtu, jakmile by šalupa nebyla již v závětří lodi. Kapitána Goulda uložili na přední palubě. Nemohl se udržet na nohou a natažen ležel na pokrývkách. Jenny o něho pečovala.
Námořníci Flagu, nahnutí nad hrazení boku, dívali se mlčky dolů.
Ani jediný z nich neměl soustrast k obětem Roberta Borupta. Bylo jen vidět, jak jim oči chtivě svítí ve tmě.
V tomto okamžiku se ozval hlas - hlas Harryho Goulda, kterému hněv propůjčil trochu sil. Když vyšel z paluby, vlekl se od lavice k lavici a napůl vztyčen zvolal: „Bídníci, neuniknete lidské spravedlnosti!...“ „Ani spravedlnosti božské!“ dodal François. „Pusťte!...“ vykřikl Robert Borupt.
Kotevní lano dopadlo, šalupa zůstala osamocena a loď zmizela v nočních temnotách...
