Úvodem
V tomto významném roce, kdy uplynulo 500 let od jednoho z největších činů v historii lidstva - objevu Ameriky, dostáváte do rukou toto dílko velkého autora našeho dětství a mládí již mnohých generací - Julese Verna, které nastínil ve svém díle „L'Historie des Grands Voyages et des Grands Voyageurs“. Na základě spolehlivých dat podává v něm věrohodný obraz velkého objevitele, člověka posedlého touhou dosáhnout vytoužených břehů přebohaté pohádkové Asie.
Tuto knihu, která vyšla francouzsky již na konci minulého století, nelze pokládat za zastaralou. V záplavě kolumbovské literatury, v těch tisících knih, které byly o této problematice napsány, stále představuje jistou solidnost, které čas neubral na věrohodnosti.
Vždyť z čeho čerpali všichni, kdo se touto problematikou zabývali? Především z lodních deníků admirála, z knih Las Casase, Bernardeze, Ovieda a Kolumbova syna Fernanda. Tedy z děl, která byla známa všem autorům a z nichž čerpali všichni svoje poznatky, tedy i Jules Verne.
Pomineme-li „senzační“ úvahy o Kolumbově národnosti (Janovan, Katalánec, Žid...), původu, místu narození a další rádoby objevy, zůstanou nám i nadále jen pouhá známá fakta, z kterých autor vycházel. Vždyť do dneška neznáme ani přesnou podobu Kryštofa Kolumba. Jeho různé známé portréty se od sebe značně liší. Co je pravda a co fantazie? Totéž platí i o podobě jeho tří lodí, na kterých byla tato historická plavba uskutečněna.
Proto vycházejme ze známých faktů, že Kryštof Kolumbus vyplul 3. srpna 1492 za svítání z Palosu, z přístavu při ústí řeky Tinto, a po ve své době velmi odvážné plavbě 12. října 1492 vystoupil na pevnou zemi v Bahamském souostroví na ostrově Quanahani, který on nazval San Salvador - Svatý Spasitel.
Tímto činem se zapsal nesmrtelně do historie jako objevitel nového kontinentu - Ameriky, i když až do své smrti 12. května 1506 ve Valladolidu věřil, že objevil bájné Cipango. Tuto víru mu nevzaly ani další tři cesty, které uskutečnil a při nichž objevil další Bahamské ostrovy, Kubu, Haiti, Trinidad, Venezuelskou pevninu a ústí Orinoka.
Kolumbus bývá někdy líčen jako ctný rytíř bez bázně a hany, téměř světec (dokonce byly snahy o jeho prohlášení za svatého), jindy jako chamtivec, lhář, ukrutník a podvodník. Jaký byl ve skutečnosti? To již zůstane navždy obestřeno závojem tajemství. Byl to prostě člověk. Se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Byl to Evropan poplatný myšlení své doby, kdy za zlo nebylo vždy pokládáno to, co si představujeme pod tímto pojmem my, lidé dvacátého století. Byl to však určitě člověk velký svou touhou a přímo posedlostí uskutečnit svůj velký sen a posláni, což se mu nakonec povedlo. Neboť jak napsal velký básník:
„Kolumbova velikost nespočívá v tom, že doplul, ale v tom, že zdvihl kotvy!“
Josef Žižka