×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Kryštof Kolumbus - Jules Verne, TŘETÍ CESTA

TŘETÍ CESTA Kryštof Kolumbus se ještě nevzdával úmyslu pokračovat ve svých výzkumech a objevech na protějších březích Atlantiku. Chuť mu neubírala ani nespravedlnost lidí. Když s vypětím sil potřel svoje nepřátele, podařilo se mu za podpory španělské vlády vypravit třetí výpravu. Král mu povolil 8 lodí, 40 jezdců, 100 pěšáků, 60 námořníků, 20 horníků, 50 zemědělců, 20 řemeslníků, 30 žen, lékaře, ba i hudebníky. Admirálovi bylo slíbeno, že tresty, v království obvyklé, budou změněny v deportaci na ostrovy. Tak se stal předchůdcem Angličanů, kteří zalidňovali svoje nové osady provinilci, kteří se měli rehabilitovat prací.

Kolumbus se vydal na cestu dne 30. května 1498 přesto, že trpěl pakostnicí a že zármutek z vytrpěných trpkých zkušeností velmi ohrozil jeho zdraví. Když vyplul, uslyšel, že na něho u mysu Sv. Vincenta číhá francouzské loďstvo, aby překazilo jeho výpravu. Aby zabránil střetu, plul k Madeiře, kde zakotvil.

Odtud pak vypravil všechny lodě, kterým veleli kapitáni Pedro de Arana, Alonso Sanchez de Cabarajal a Juan Antonio Columba - jeho příbuzný, a rozkázal jim jet přímo na ostrov Espaňolu. Sobě ponechal pouze tři lodi, s nimiž zamýšlel plout přes rovník a navštívit krajiny položené jižně od rovníku, podle rozšířeného názoru oplývající zázračnými plody.

Dne 27. června připlul Kolumbus k Santiagu a k mnoha Jiným ostrovům. Dne 4. července vyplul znovu na volné moře a urazil asi120 milve směru jihozápadním, trpěl velikými vedry a bezvětřím. Poté dosáhl až dnešní Sierry Leone, změnil směr a ubíral se rovnou na západ.

Dne 31. července v poledne oznámil jeden z námořníků, že vidí „zemi“. Byl to konec ostrova ležícího poblíž jihoamerické pevniny. Admirál nazval ostrov Trinidad. Mužstvo zapělo po prodělaných svízelích chorál Salve Regina. Příštího dne, 1. srpna, zakotvily lodi u ostrova zvaného Alkataraz. Admirál rozkázal několika mužům, aby vystoupili na pevninu a zásobili lodi vodou a dřevem. Pobřeží se zdálo být neobydlené.

Dne 2. srpna se k lodím blížila kanoe obsazená asi 24 domorodci. Indiáni byli pěkně rostlí, světlejší pleti než domorodci na Espaňole. Na hlavách měli barevné turbany a tělo kryté kabáty téže barvy. Námořníci se snažili přilákat je na paluby lodí různými tretkami, jako zrcátky a jinými skleněnými předměty, ba prý i tancem. Domorodci se však prý zalekli zvuků tamburin a odpověděli mračnem šípů. Aby získali jejich důvěru, snažili se k nim lodí přiblížit, bylo to však marné - domorodci prchli.

Kryštof Kolumbus se opět vydal na širé moře a objevil nový ostrov, jejž nazval Gracia. Avšak to, co pojmenoval ostrovem, bylo vlastně pevninou - totiž pobřežím Venezuely. Tohoto dne, přestože o tom neměl tušení, objevil Kolumbus Ameriku, a to díl Venezuely. Mezi tímto pobřežím a ostrovem Trinidad tvoří moře nebezpečný Parijský záliv, v němž se lodi velmi těžko brání proudu. který Je žene na západ. Admirál se domníval, že je tam na širém moři, a byl ohrožen největším nebezpečím, protože řeky, které byly rozvodněné, valily nesmírné množství vod proti jeho lodím. Budiž zde uvedeno několik slov z Kolumbova dopisu, který zaslal králi a královně.

„O jedné hodině s půlnoci, když jsem dlel na velitelském můstku, slyšel jsem zvláštní strašný řev. Abych se dověděl, co to, snažil jsem se proniknouti noční tmu, a tu jsem pojednou uzřel, jak se moře navršené vrchem zvícím naší lodí pohybuje pomalu proti mému korábu. Pod vrchem tím ubíhal proud, šíře na vše strany hrozný hukot. Domníval jsem se, že v okamžiku tom budeme pohlceni, a dnes ještě cítím živě památku strašné tehdejší hrůzy. Šťastnou náhodou minuli jsme proudu onoho i vlny zmíněné, která spěla do průplavu, v němž po delším zhoubném boji zanikla.“ Admirál překonal i nesnáze této plavby. Moře se utišilo tou měrou, jak spěl k severu. Objevil pak ještě různé mysy a několik vhodných přístavů, jako ten, který nazval Opičí v ústí Orinoka.

Kdekoli vystoupil na břeh, domorodci mu tvrdili, že se tam nalézá množství zlata. Kolumbus by se byl rád zdržel na tomto pobřeží déle, ale nenašel vhodná kotviště pro své lodi, a také jeho zdraví bylo již značně otřeseno. Proto si přál, aby v zájmu svém i svého zmořeného mužstva dosáhl brzy ostrova Isabella.

Při plavbě kolem břehů Venezuely dbal na to, aby navázal co nejvíce styků s domorodci, kteří byli pěkně rostlí, s jemnými rysy. Jejich domácí zařízení prokazovalo dobrý vkus. Na krku nosili jako ozdobu zlaté plíšky. Řeky, kopce a nesmírné lesy věštily zemi zaslíbenou. Admirál ji proto nazval Gracia a snažil se dokázat, že tam stávala kolébka lidstva, že to je pozemský ráj, v němž žil Adam s Evou.

Abychom to lépe pochopili, musíme si uvědomit, že Kolumbus se neustále domníval, že je v Asii.

Dne 23. srpna opustil Kolumbus Parijský přístav, ne však bez obtíží a nebezpečí. Plul odtud úzkým průlivem, který se ještě dnes nazývá Dračí ústí. Když vypluli na širé moře, objevili Španělé severovýchodně od Trinidadu ostrov Tobago a dále severněji odtud ostrov Conception, dnešní Grenadu. Admirál se obrátil k jihozápadu a nastoupil zpáteční cestu. Podél amerických břehů plul40 mil. Tam objevil ostrov Cubaga, rozprostírající se poblíž pevniny. Zde lovili domorodci perly.

Admirál s nimi uzavřel dobrý obchod, když za několik bezcenných tretek obdržel několik liber perel, z nichž některé byly obzvlášť veliké a cenné.

Pro celkovou únavu se nemohl admirál déle zdržovat, a proto se vracel zpět rovnou k Santa Domingu, kde byla jeho přítomnost potřebná.

Než admirál odjel, zplnomocnil svého bratra, aby tam položil základy nového města. Proto Bartoloměj prozkoumal ostrov v různých směrech a v ústí pěkné řeky objevil znamenitý přístav, na jehož břehu vytyčil první ulice pozdějšího města Santa Dominga. Bartoloměj přemístil na toto místo svoji rezidenci, kdežto Don Diego zůstal guvernérem na Isabelle. Tím byla veškerá správa ostrova v rukou bratrů Kolumbových. Bylo již mnoho nespokojenců připravených ke vzpouře, když admirál připlul k ostrovu. Schválil jednání svých bratrů, kteří ostatně nezasluhovali výtky, a vydal proklamaci vyzývající ke klidu a poslušnosti.

Dne 18. října poslal do Španělska 5 lodí provázených důstojníkem, který měl zpravit krále o nově učiněných objevech a zároveň měl podat zprávu o stavu osady a buřičích ohrožujících její klid.

Leč Kolumbovy záležitosti v Evropě vzaly pro něho špatný obrat. Od chvíle, co opustili evropské břehy, hromadila se nejen na něho, ale i na jeho bratry jedna stížnost za druhou. Několik vyhnanců z osady očerňovalo „dynastii“ Kolumbů a dráždilo žárlivou ješitnost Ferdinandovu. Ba i královna, která byla vždy věrnou Kolumbovou zastánkyní, byla oklamána 300 Indiány násilně odvlečenými z jejich vlasti, se kterými bylo zacházeno jako s otroky. Isabela netušila, že Kolumbus o celé této záležitosti nevěděl a že k tomuto násilnictví došlo, když byl na cestách. Aby španělský dvůr získal spolehlivé zprávy o Kolumbově jednání, byl vyslán důstojník z Calatravy.

Francizko de Bovadillu na ostrov Isabellu. Byl mu dán titul „generální guvernér a intendant justice“.

Tímto činem byl však Kolumbus znovu zbaven své důstojnosti. Bovadilla odcestoval na konci měsíce června 1500 se dvěma karavelami. Dne 23. srpna zpozorovali osadníci dvě lodi, snažící se dostat k přístavu Santa Domingo. Ani Kryštof Kolumbus, ani jeho bratři nebyli přítomni. Stavěli tehdy v jedné z provincií pevnost. Když Bovadilla přistál u ostrova, zúčastnil se mše, při níž se choval velmi ostentativně. Pak poručil, aby k němu přišel Don Diego a předal mu do rukou veškerou moc.

Kryštof Kolumbus, který dostal zprávu, dostavil se rychle zpět do města. Když mu Bovadillo předložil pověřovací listiny, přečetl si je a prohlásil, že je sice ochoten uznat Bovadillu intendantem justice, ale nikoliv generálním guvernérem osady. Na-to mu Bovadillo odevzdal králův dopis, který zněl: „Donu Kryštofu Kolumbovi, našemu admirálu na oceánu. Nařídili jsme komandantovi Donu Francizkovi Bovadillovi, aby s Vámi sdělil náš úmysl. Poroučíme Vám, abyste nepochyboval a vykonal to, co on naším jménem nařídí.

Já, král, já, královna.“ O titulu místokrále, na nějž měl Kolumbus nárok na podkladě slavné smlouvy učiněné s Ferdinandem a Isabellou. nebylo v listě ani zmínky. Kolumbus potlačil ve své mysli spravedlivý hněv a podrobil se. Ale tím okamžikem se proti admirálovi ozvali všichni jeho falešní přátelé a obviňovali ho. že se chtěl zbavit všech závazků ke Španělsku. Tato myšlenka padla na úrodnou půdu. jelikož Kolumbus nebyl Špatněl, nýbrž Janovan.

Bovadilla si liboval v úloze přísného soudce. Don Diego byl zajat. Nyní rozkázal uvrhnout do okovů také Bartoloměje i Kryštofa Kolumba. Bratři Kolumbové, obviněni z velezrady, byli naloděni na loď, které velel Alphonso de Villejo, a odpluli do Španělska. Tento kapitán, dojat osudem Kolumba, chtěl mu sejmout okovy, ten to však nepřipustil. On, objevitel Nového světa, chtěl v okovech přistát ve Španělsku, které tak obohatil.

Admirál usuzoval zcela správně. Věděl, že až lid uvidí jeho ponížení, jak je vlečen jako zločinec a je s ním nakládáno jako s trestancem, vzbouří se veřejnost a všeobecné rozhořčení pak stihne Bovadillu.

Král i královna, ovlivněni veřejným míněním, veřejně odsoudili způsob, jakým bylo jednáno s velitelem. Poslali Kolumbovi přátelský list, v němž ho zvali, aby přišel k jejich dvoru.

Toto byl zase jeden ze slunečných Kolumbových dnů. Stanul před Ferdinandem a Isabellou nikoliv jako obžalovaný, ale jako žalobce. Srdcervoucně líčil, jak nedůstojně s ním bylo jednáno. Ubohý velikán plakal a s ním celé okolí. Hrdě líčil svůj osud.

On, o němž se křivě roztrušovalo, že se obohatil na účet koruny, dokázal, že nemá téměř žádných prostředků. Ten, který objevil nový svět, neměl téměř střechu nad hlavou. Drobná a soucitná Isabella plakala spolu se starým mořeplavcem a nemohla pro slzy delší dobu ani promluvit. Posléze prohlásila, že bude Kolumba chránit a že ho pomstí na nepřátelích. Omluvila se a řekla, že to byla špatná volba, když byl vyslán Bovadilla, a přísahala, že bude příkladně potrestán. Prosila však admirála, aby posečkal nějaký čas, než znovu zaujme svoji dřívější hodnost guvernéra.

Královnina laskavá slova uklidnila Kolumba. Přijetí, jehož se mu dostalo, ho uspokojilo. Uznal také nutnost odkladu, který královna žádala. V první řadě však chtěl ještě obohatit svoji objevnou dráhu. A třetí cesta, přestože trvala tak krátce, byla nesmírně bohatá na významné objevy.


TŘETÍ CESTA

 

  Kryštof Kolumbus se ještě nevzdával úmyslu pokračovat ve svých výzkumech a objevech na protějších březích Atlantiku.

  Chuť mu neubírala ani nespravedlnost lidí. Když s vypětím sil potřel svoje nepřátele, podařilo se mu za podpory španělské vlády vypravit třetí výpravu. Král mu povolil 8 lodí, 40 jezdců, 100 pěšáků, 60 námořníků, 20 horníků, 50 zemědělců, 20 řemeslníků, 30 žen, lékaře, ba i hudebníky. Admirálovi bylo slíbeno, že tresty, v království obvyklé, budou změněny v deportaci na ostrovy. Tak se stal předchůdcem Angličanů, kteří zalidňovali svoje nové osady provinilci, kteří se měli rehabilitovat prací.

  Kolumbus se vydal na cestu dne 30. května 1498 přesto, že trpěl pakostnicí a že zármutek z vytrpěných trpkých zkušeností velmi ohrozil jeho zdraví. Když vyplul, uslyšel, že na něho u mysu Sv. Vincenta číhá francouzské loďstvo, aby překazilo jeho výpravu. Aby zabránil střetu, plul k Madeiře, kde zakotvil.

  Odtud pak vypravil všechny lodě, kterým veleli kapitáni Pedro de Arana, Alonso Sanchez de Cabarajal a Juan Antonio Columba - jeho příbuzný, a rozkázal jim jet přímo na ostrov Espaňolu. Sobě ponechal pouze tři lodi, s nimiž zamýšlel plout přes rovník a navštívit krajiny položené jižně od rovníku, podle rozšířeného názoru oplývající zázračnými plody.

  Dne 27. června připlul Kolumbus k Santiagu a k mnoha Jiným ostrovům. Dne 4. července vyplul znovu na volné moře a urazil asi120 milve směru jihozápadním, trpěl velikými vedry a bezvětřím. Poté dosáhl až dnešní Sierry Leone, změnil směr a ubíral se rovnou na západ.

  Dne 31. července v poledne oznámil jeden z námořníků, že vidí „zemi“. Byl to konec ostrova ležícího poblíž jihoamerické pevniny. Admirál nazval ostrov Trinidad. Mužstvo zapělo po prodělaných svízelích chorál Salve Regina. Příštího dne, 1. srpna, zakotvily lodi u ostrova zvaného Alkataraz. Admirál rozkázal několika mužům, aby vystoupili na pevninu a zásobili lodi vodou a dřevem. Pobřeží se zdálo být neobydlené.

  Dne 2. srpna se k lodím blížila kanoe obsazená asi 24 domorodci. Indiáni byli pěkně rostlí, světlejší pleti než domorodci na Espaňole. Na hlavách měli barevné turbany a tělo kryté kabáty téže barvy. Námořníci se snažili přilákat je na paluby lodí různými tretkami, jako zrcátky a jinými skleněnými předměty, ba prý i tancem. Domorodci se však prý zalekli zvuků tamburin a odpověděli mračnem šípů. Aby získali jejich důvěru, snažili se k nim lodí přiblížit, bylo to však marné - domorodci prchli.

  Kryštof Kolumbus se opět vydal na širé moře a objevil nový ostrov, jejž nazval Gracia. Avšak to, co pojmenoval ostrovem, bylo vlastně pevninou - totiž pobřežím Venezuely. Tohoto dne, přestože o tom neměl tušení, objevil Kolumbus Ameriku, a to díl Venezuely. Mezi tímto pobřežím a ostrovem Trinidad tvoří moře nebezpečný Parijský záliv, v němž se lodi velmi těžko brání proudu. který Je žene na západ. Admirál se domníval, že je tam na širém moři, a byl ohrožen největším nebezpečím, protože řeky, které byly rozvodněné, valily nesmírné množství vod proti jeho lodím. Budiž zde uvedeno několik slov z Kolumbova dopisu, který zaslal králi a královně.

  „O jedné hodině s půlnoci, když jsem dlel na velitelském můstku, slyšel jsem zvláštní strašný řev. Abych se dověděl, co to, snažil jsem se proniknouti noční tmu, a tu jsem pojednou uzřel, jak se moře navršené vrchem zvícím naší lodí pohybuje pomalu proti mému korábu. Pod vrchem tím ubíhal proud, šíře na vše strany hrozný hukot. Domníval jsem se, že v okamžiku tom budeme pohlceni, a dnes ještě cítím živě památku strašné tehdejší hrůzy. Šťastnou náhodou minuli jsme proudu onoho i vlny zmíněné, která spěla do průplavu, v němž po delším zhoubném boji zanikla.“ Admirál překonal i nesnáze této plavby. Moře se utišilo tou měrou, jak spěl k severu. Objevil pak ještě různé mysy a několik vhodných přístavů, jako ten, který nazval Opičí v ústí Orinoka.

  Kdekoli vystoupil na břeh, domorodci mu tvrdili, že se tam nalézá množství zlata. Kolumbus by se byl rád zdržel na tomto pobřeží déle, ale nenašel vhodná kotviště pro své lodi, a také jeho zdraví bylo již značně otřeseno. Proto si přál, aby v zájmu svém i svého zmořeného mužstva dosáhl brzy ostrova Isabella.

  Při plavbě kolem břehů Venezuely dbal na to, aby navázal co nejvíce styků s domorodci, kteří byli pěkně rostlí, s jemnými rysy. Jejich domácí zařízení prokazovalo dobrý vkus. Na krku nosili jako ozdobu zlaté plíšky. Řeky, kopce a nesmírné lesy věštily zemi zaslíbenou. Admirál ji proto nazval Gracia a snažil se dokázat, že tam stávala kolébka lidstva, že to je pozemský ráj, v němž žil Adam s Evou.

  Abychom to lépe pochopili, musíme si uvědomit, že Kolumbus se neustále domníval, že je v Asii.

  Dne 23. srpna opustil Kolumbus Parijský přístav, ne však bez obtíží a nebezpečí. Plul odtud úzkým průlivem, který se ještě dnes nazývá Dračí ústí. Když vypluli na širé moře, objevili Španělé severovýchodně od Trinidadu ostrov Tobago a dále severněji odtud ostrov Conception, dnešní Grenadu. Admirál se obrátil k jihozápadu a nastoupil zpáteční cestu. Podél amerických břehů plul40 mil. Tam objevil ostrov Cubaga, rozprostírající se poblíž pevniny. Zde lovili domorodci perly.

  Admirál s nimi uzavřel dobrý obchod, když za několik bezcenných tretek obdržel několik liber perel, z nichž některé byly obzvlášť veliké a cenné.

  Pro celkovou únavu se nemohl admirál déle zdržovat, a proto se vracel zpět rovnou k Santa Domingu, kde byla jeho přítomnost potřebná.

  Než admirál odjel, zplnomocnil svého bratra, aby tam položil základy nového města. Proto Bartoloměj prozkoumal ostrov v různých směrech a v ústí pěkné řeky objevil znamenitý přístav, na jehož břehu vytyčil první ulice pozdějšího města Santa Dominga. Bartoloměj přemístil na toto místo svoji rezidenci, kdežto Don Diego zůstal guvernérem na Isabelle. Tím byla veškerá správa ostrova v rukou bratrů Kolumbových. Bylo již mnoho nespokojenců připravených ke vzpouře, když admirál připlul k ostrovu. Schválil jednání svých bratrů, kteří ostatně nezasluhovali výtky, a vydal proklamaci vyzývající ke klidu a poslušnosti.

  Dne 18. října poslal do Španělska 5 lodí provázených důstojníkem, který měl zpravit krále o nově učiněných objevech a zároveň měl podat zprávu o stavu osady a buřičích ohrožujících její klid.

  Leč Kolumbovy záležitosti v Evropě vzaly pro něho špatný obrat. Od chvíle, co opustili evropské břehy, hromadila se nejen na něho, ale i na jeho bratry jedna stížnost za druhou. Několik vyhnanců z osady očerňovalo „dynastii“ Kolumbů a dráždilo žárlivou ješitnost Ferdinandovu. Ba i královna, která byla vždy věrnou Kolumbovou zastánkyní, byla oklamána 300 Indiány násilně odvlečenými z jejich vlasti, se kterými bylo zacházeno jako s otroky. Isabela netušila, že Kolumbus o celé této záležitosti nevěděl a že k tomuto násilnictví došlo, když byl na cestách. Aby španělský dvůr získal spolehlivé zprávy o Kolumbově jednání, byl vyslán důstojník z Calatravy.

  Francizko de Bovadillu na ostrov Isabellu. Byl mu dán titul „generální guvernér a intendant justice“.

  Tímto činem byl však Kolumbus znovu zbaven své důstojnosti. Bovadilla odcestoval na konci měsíce června 1500 se dvěma karavelami. Dne 23. srpna zpozorovali osadníci dvě lodi, snažící se dostat k přístavu Santa Domingo. Ani Kryštof Kolumbus, ani jeho bratři nebyli přítomni. Stavěli tehdy v jedné z provincií pevnost. Když Bovadilla přistál u ostrova, zúčastnil se mše, při níž se choval velmi ostentativně. Pak poručil, aby k němu přišel Don Diego a předal mu do rukou veškerou moc.

  Kryštof Kolumbus, který dostal zprávu, dostavil se rychle zpět do města. Když mu Bovadillo předložil pověřovací listiny, přečetl si je a prohlásil, že je sice ochoten uznat Bovadillu intendantem justice, ale nikoliv generálním guvernérem osady. Na-to mu Bovadillo odevzdal králův dopis, který zněl:

  „Donu Kryštofu Kolumbovi, našemu admirálu na oceánu.

  Nařídili jsme komandantovi Donu Francizkovi Bovadillovi, aby s Vámi sdělil náš úmysl. Poroučíme Vám, abyste nepochyboval a vykonal to, co on naším jménem nařídí.

                              

 Já, král, já, královna.“

 

O titulu místokrále, na nějž měl Kolumbus nárok na podkladě slavné smlouvy učiněné s Ferdinandem a Isabellou. nebylo v listě ani zmínky. Kolumbus potlačil ve své mysli spravedlivý hněv a podrobil se. Ale tím okamžikem se proti admirálovi ozvali všichni jeho falešní přátelé a obviňovali ho. že se chtěl zbavit všech závazků ke Španělsku. Tato myšlenka padla na úrodnou půdu. jelikož Kolumbus nebyl Špatněl, nýbrž Janovan.

  Bovadilla si liboval v úloze přísného soudce. Don Diego byl zajat. Nyní rozkázal uvrhnout do okovů také Bartoloměje i Kryštofa Kolumba. Bratři Kolumbové, obviněni z velezrady, byli naloděni na loď, které velel Alphonso de Villejo, a odpluli do Španělska. Tento kapitán, dojat osudem Kolumba, chtěl mu sejmout okovy, ten to však nepřipustil. On, objevitel Nového světa, chtěl v okovech přistát ve Španělsku, které tak obohatil.

  Admirál usuzoval zcela správně. Věděl, že až lid uvidí jeho ponížení, jak je vlečen jako zločinec a je s ním nakládáno jako s trestancem, vzbouří se veřejnost a všeobecné rozhořčení pak stihne Bovadillu.

  Král i královna, ovlivněni veřejným míněním, veřejně odsoudili způsob, jakým bylo jednáno s velitelem. Poslali Kolumbovi přátelský list, v němž ho zvali, aby přišel k jejich dvoru.

  Toto byl zase jeden ze slunečných Kolumbových dnů. Stanul před Ferdinandem a Isabellou nikoliv jako obžalovaný, ale jako žalobce. Srdcervoucně líčil, jak nedůstojně s ním bylo jednáno. Ubohý velikán plakal a s ním celé okolí. Hrdě líčil svůj osud.

      On, o němž se křivě roztrušovalo, že se obohatil na účet koruny, dokázal, že nemá téměř žádných prostředků. Ten, který objevil nový svět, neměl téměř střechu nad hlavou. Drobná a soucitná Isabella plakala spolu se starým mořeplavcem a nemohla pro slzy delší dobu ani promluvit. Posléze prohlásila, že bude Kolumba chránit a že ho pomstí na nepřátelích. Omluvila se a řekla, že to byla špatná volba, když byl vyslán Bovadilla, a přísahala, že bude příkladně potrestán. Prosila však admirála, aby posečkal nějaký čas, než znovu zaujme svoji dřívější hodnost guvernéra.

  Královnina laskavá slova uklidnila Kolumba. Přijetí, jehož se mu dostalo, ho uspokojilo. Uznal také nutnost odkladu, který královna žádala. V první řadě však chtěl ještě obohatit svoji objevnou dráhu. A třetí cesta, přestože trvala tak krátce, byla nesmírně bohatá na významné objevy.