×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Kryštof Kolumbus - Jules Verne, PRVNÍ CESTA

PRVNÍ CESTA

První den urazil admirál - takto je ve všech zprávách titulován Kryštof Kolumbus -15 mil. Plul stále na jih a neodpočinul, dokud slunce nezapadlo. Pak se obrátil na jihovýchod a plul ke Kanárským ostrovům, kde chtěl spravit porouchané kormidlo „Pinty“, které poškodil, zřejmě úmyslně, ustrašený kormidelník, jehož zachvátila hrůza z neznáma, do kterého se výprava ubírala. O deset dní později zakotvil Kolumbus před Kanárskými ostrovy, kde kormidlo opravili.

O 19 dnů později zakotvil před ostrovem Gomeron, jehož obyvatelé mu potvrdili, že na západě od souostroví je skutečně pevnina.

Kryštof Kolumbus neopustil ostrovy před 6. záři 1492.

Tehdy též obdržel zprávu, že tři portugalské lodě číhají na širém moři, aby mu zatarasily další plavbu. Rozkázal zdvihnout kotvy a vyhýbaje se střetnutí s nepřítelem, zamířil na západ, nechávaje za sebou veškerou pevnou zem.

Během cesty se admirál snažil tajit námořníkům počet ujetých mil, neboť se důvodně obával, že by je postrašil, kdyby věděli, jak daleko jsou od Evropy. Též bedlivě sledoval kompas. Jemu vděčíme též za to, že byla objevena kolísavost magnetické střelky. Kolumbus při svých výpočtech ji bral v úvahu. Jeho kormidelníci byli znepokojeni, když viděli magnetickou střelku ukazovat k severozápadu.

Dne 14. záři spatřili námořníci „Niny“ vlaštovku a jiné ptáky, výskyt těchto ptáků mohl být vykládán jako důkaz toho, že pevnina není již příliš vzdálena, neboť tito ptáci se neodvažují na širé moře. Teplo bylo mírné a počasí výborné. Vítr byl velmi výhodný, jelikož byl východní. To však lekalo námořníky, když uvažovali o zpáteční plavbě.

Dne 16. záři spatřili, jak je vlnami zmítáno několik trsů chaluh přesto, že zemi nebylo dosud vidět. Tyto rostliny nepocházely zřejmě z pevniny, nýbrž z nějaké podmořské skály.

Sedmnáctého dne (35. dne po vyplutí) uviděli rostliny zhusta plující po hladině a na jednom chomáčku byl i živý krab, známka blízkosti pobřeží.

V příštích dnech spatřili dále množství ptáků, pelikánů a mořských vlaštovek, kteří obletovali stěžně karavel. Admirál využil přítomnosti ptáků k tomu, aby upokojil nejvíce polekané muže, kteří byli na cestě již šest neděl, aniž uzřeli pevnou zemi.

Sám svým vystupováním vzbuzoval důvěru a spoléhal na pomoc boží. Často oslovoval energicky svoje lidi. Každého večera je shromažďoval ke sborovému zpěvu Salve Regina nebo jiných oslavných náboženských písní.

Z promluv tohoto statečného muže, plného sebedůvěry, který byl povznesen nad všechny lidské slabosti, čerpalo mužstvo lodí opět zmužilost a odvahu k další plavbě. Je pochopitelné, že námořníci i důstojníci jeho lodí přímo hltali všechny úkazy, které svědčily o blízkosti pevniny. Všichni měli též finanční zájem spatřit první novou zemi, neboť prvnímu, kdo ji oznámí. bylo králem Ferdinandem slíbeno 10000 maravediů.

Poslední dny záři spatřili plavci skalní holuby, fregatky a buřňáky letící často v páru, což dokazovalo, že nezabloudili.

Také Kolumbus trval na svém přesvědčení, že země nemůže být příliš vzdálena.

Dne 1. října oznámil admirál námořníkům, že od Kanárských ostrovů urazili584 milna západ. Ve skutečnosti urazili700 mil, což dobře věděl, ale tajil z důvodů, o kterých jsme již psali.

Dne 7. října vzrušily výstřely z rychlé „Niny“ celou flotilu.

Velitelé, bratři Pontonové, si totiž myslili, že objevili pevninu.

Svůj omyl však posléze poznali. Protože zároveň ujišťovali, že spatřili papoušky letící k jihovýchodu, souhlasil admirál, aby lodi změnily kurs trochu jižním směrem. Tato změna dosavadního kursu měla šťastné následky později, neboť kdyby lodi pluly dále směrem západním, narazily by zřejmě na písečné výspy Baham a zde pravděpodobně ztroskotaly.

Země, kterou si všichni toužebně přáli a kterou tak netrpělivě očekávali, se pořád neobjevovala. Každého večera zapadalo slunce pod obzor nesmírné vodní hladiny. Posádky všech lodí, poblouzněny těmito optickými klamy, počaly reptat proti Kolumbovi, že je zavedl tak daleko od vlasti. Svoji roli hrála též ta skutečnost, že Kolumbus byl Janovan, tudíž pro ně cizinec. Počaly se objevovat známky neposlušnosti a 10. října prohlásili námořníci, že dál nepoplují.

Spisovatelé nadaní bujnou fantazií, píšící o Kolumbově cestě, proplétali líčení této první cesty různými bouřlivými výstupy, jejichž dějištěm měla být admirálova loď. Podle těchto dějepisců byl prý ohrožen přímo jeho život vzbouřenou posádkou „Santa Marie“ a byly prý mu po dohodě s ní dopřány pouhé tři dny. Neobjeví-li se země, bylo usneseno, že se lodi vrátí do vlasti. Tyto zprávy nejsou však nic jiného, než výplody fantazie, neboť Kolumbovy lodní deníky se o těchto událostech vůbec nezmiňují. Nicméně je záhodno se o tom zmínit již kvůli úplnosti, aby našemu líčení slavného janovského námořníka nic nechybělo, a též i proto, že trochou legendy velká postava Kryštofa Kolumba vůbec neutrpí.

Jistá je ta skutečnost, že na lodích byli námořníci velice nespokojeni. Přesto však posádky vykonávaly všechny admirálovy rozkazy. Ten je povzbuzoval svými plamennými řečmi i svou nezlomnou vírou ve šťastnou budoucnost a plný zdar výpravy.

Dne 11. září zpozoroval admirál na bouřícím moři keř, ještě zelený, který vlny unášely podél lodi. Současně vylovila posádka „Pinty“ jiný keř, dále pak prkénko a hůl, přiříznutou ostrým předmětem. Bylo jisté, že na těchto troskách zanechala stopy lidská ruka. Skoro v téže době zpozorovala posádka „Niny“ ratolest šípkovou, ještě s květy, čímž všichni nabyli naděje a tak i nových sil. Nyní bylo již možno bezpečně tvrdit, že pobřeží není vzdáleno. Noc zahalila celou mořskou hladinu. „Pinta“, nejrychlejší loď flotily, plula první. Již se domníval i Kolumbus, jakož i kontrolor výpravy Roderigo Sanchez, že vidí jakési světlo pohybující se na obzoru. Když tu plavčík Rodrigo z „Pinty“ zvolal: „Země, země!“ Co se asi v tomto okamžiku dělo v duši Kolumbově? Zažila lidská mysl podobný pocit od okamžiku, kdy se lidské plemeno objevilo na povrchu Země? Jak byla tehdy vzrušena mysl našeho objevitele?

Je možno tvrdit, že první oko, které spatřilo novou zemi, bylo Kolumbovo. Leč i to je nepodstatné, neboť sláva Kolumbova nespočívá v tom, že doplul, ale v tom, že vyplul.

Ve dvě hodiny v noci viděli zemi již zcela zřetelně. Karavely byly od ní vzdáleny sotva 2 hodiny. Posádky zapěly pohnutým hlasem „Sa1ve Regína“. Když se objevily první sluneční paprsky, uviděli plavci před sebou ostrůvek vzdálený asi jen dvě mile.

Kolumbus nazval tento ostrov, součást souostroví Bahamského, San Salvador - Svatý Spasitel. Padl na kolena modle se se sv. Ambrožem a sv. Augustýnem „Te Deum laudamus, te Domimun confitemur.“ V tomto okamžiku se objevilo několik zcela nahých domorodců na nově objeveném pobřeží. Kolumbus vstoupil spolu s bratry Pontony, dále pak s kontrolorem a několika dalšími členy posádky do člunu. Vstoupil na ostrov, třímaje královskou korouhev v ruce, kdežto oba kapitáni nesli zelené korouhve, na nichž byla spojená počáteční písmena Ferdinanda a Isabelly.

Pak se ujal admirál slavnostně ve jménu krále a královny španělské vlády na ostrově, o čemž dal sepsat protokol. V době, kdy tyto obřady probíhaly, obklopili domorodci Kolumba a jeho druhy. Chaston líčí tuto scénu podle Kolumbova vyprávění takto:

„Nadšeni jsouce přáním získati jejich (domorodců) přátelství a soudíce dle jejich pohledu, že nám spíše uvěří a se k nám dříve přikloní a osvojí si naše náboženství, než kdybychom je nutili, aby brali k nám své útočiště, poručil jsem, aby mezi ně rozdali pestré čepice a skleněné perly, které si pověsili kolem krku.

Přidal jsem k tomu ještě několik bezcenných maličkosti. Dárky ty způsobily jim tolik opravdové radosti. Byli za to vše tak vděční, že jsme byli až překvapeni. Když jsme vstoupili opět na lodi, plavalo jich několik k nám, aby nám nabídli papoušky a koule bavlníkových vláken, za což jsme je podarovali malými skleněnými perličkami, plíšky a ještě jinými drobnůstkami. Dali nám všechno, co měli, nicméně jevili se nám po každé stránce velice chudí. Muži i ženy chodí tak nazí, jak přišli na svět. Mezí těmi, které jsme viděli, byla jen jedna mladší žena, ale ani jeden muž nebyl starší než 30 let. Byli pravidelně urostlí, tvary jejich těl byly pěkné a rysy v obličeji příjemné. Vlasy jejich, hrubé jako hříva koní, splývaly jim vpředu až k obočí, vzadu měli je však spleteny v drdol, který si nikdy nestřihali. Někteří z nich byli černě pomalováni, leč přirozená barva jejich kůže rovná se oné, jíž se Berbeři na Kanárských ostrovech vyznamenávají. Nejsou ani černí, ani bílí; někteří z nich jsou pomalováni bíle nebo červeně nebo jinou barvou, a to buď na celém těle, nebo jen na obličeji, eventuelně též kolem očí nebo na nose. Zbraně, jaké my máme a nosíme, neznají. Když jsem jim ukázal šavli, uchopili ji za ostři a poranili se při tom. Neznají železa. Kopí jejich nejsou jen hole, jejichž hrot není však opatřen železem, nýbrž buď ostrou rybí kostí, nebo jiným tvrdým tělesem. Pohyby jejich jsou velmi ozdobné. Když jsem zpozoroval, že někteří mají na těle jizvy, otázal jsem se jich po příčině jejich poranění. I odpověděli mi posuňky, že obyvatelé sousedních ostrovů často je přepadávají, aby je odtud odvedli, a že se tomu zhusta brání. Přemýšlel jsem a myslím, že jsou přepadáváni z pevniny a odvlékáni do otroctví.

Jsou asi věrnými sluhy a vyznačují se mírnou povahou. Snadno opakují rychle, co byli uslyšeli. Jsem přesvědčen, že by přijali křesťanství bez obtíží, ježto nepřísluší žádné sektě.“ Když se Kryštof Kolumbus vracel na loď, plavalo za ním několik domorodců. Příštího jitra, to bylo 13. října, shromáždilo se jich mnoho kolem karavel. Pluli ve velkých pirohách, vytesaných z jednoho kusu stromu, v nichž bylo místo asi pro 40 mužů. Čluny byly poháněny vesly. Někteří z těchto divochů měli v nosech zlaté plíšky. Byli přítomností bílých cizinců velice překvapeni a domnívali se patrně, že sestoupili s nebe. Zvědavě a zároveň uctivě se dotýkali oděvu Španělů, který pokládali patrně za nějaký zvláštní druh peří. Zejména purpurový oděv admirálův budil jejich obdiv. Považovali asi Kolumba za neobyčejný druh papouška. Naproti tomu ihned poznali, že je vůdcem všech ostatních.

Kryštof Kolumbus a jeho druhové si prohlédli nový ostrov San Salvador a podivovali se jeho šťastné poloze, nádherným lesům, řekám a zeleným lukám. Proti tomu říše živočišná jevila se jim jako málo rozmanitá. Překrásně zbarvení papoušci v hejnech poletovali ze stromu na strom jako jediní ptáci ostrova. San Salvador tvoří celkem stejnoměrnou vysočinu. mezi níž se nalézalo malé jezírko. San Salvador v myslích objevitelů tajil v sobě asi obrovské nerostné poklady. Bylo však všechno zlato, které spatřili, nalezeno opravdu na ostrově?

Admirál se zeptal jednoho domorodce a porozuměl podle jeho posunků, že bude-li se plavit dále na jih, narazí na říši, jejíž král má prý ze zlata obrovské nádoby a vlastní jiné nesmírné poklady. Příští den za svítání kázal Kolumbus zdvihnout kotvy a plout na jih k tomuto neznámému místu. které podle jeho domněnky bylo tajuplným Cipangem.

Zde je nutno podotknout, že Kolumbus, vycházeje z tehdejších zeměpisných znalostí, se stále domníval, že je v Asii. Cipango je jméno, jímž Marco Polo označil Japonsko.

Tento admirálův omyl sdílela s ním veškerá jeho posádka a bylo třeba ještě řady let, aby byla poznána skutečnost, že se jedná o nový kontinent. Jak už bylo poznamenáno, uskutečnil tento velký mořeplavec ještě tři další cesty do Ameriky, ale do své smrti netušil, že objevil nový díl světa. Je beze sporu, že Kolumbus a jeho druhové věřili, že v noci 12. října 1492 přistáli u břehů Japonska, Číny nebo Indie. Tato okolnost vysvětluje, proč Amerika byla tak dlouho nazývána Západní Indií a proč původní obyvatelstvo na této pevnině, jak v Brazílii, Mexiku, tak v USA je nazýváno dosud Indiány.

Kolumbovým cílem bylo pouze dosáhnout pobřeží Japonska. Plavil se tedy nyní kolem ostrova San Salvador, aby poznal též jeho západní pobřeží. Když domorodci spatřili lodi, sbíhali se na pobřeží, nabízejíce jejich posádkám vodu, ovoce a cavass, to jest chléb připravený z kořene yuky.

Admirál vystoupil na ostrov v několika místech. Tu je třeba přiznat, že porušil z dnešního hlediska zásady humanity, když unesl několik domorodců, aby je mohl později v Evropě předvádět. Netrvalo však dlouho a jiní tito nešťastníci byli odváděni ze svých domovů a prodáváni jako otroci.

Potom opustily karavely San Salvador a vypluly znovu na širé moře. Kryštofu Kolumbovi přálo štěstí. Vedlo jej středem jednoho z nejkrásnějších souostroví na světě. Všechny nové země, které ještě objevil, podobaly se skříňce na poklady, z kterých mohl čerpat plnýma rukama.

Dne 15. října 1492 po západu slunce zakotvily lodi při západním pobřeží dalšího ostrova asi5 milvzdáleného od San Salvadoru. Kolumbus jej pokřtil jménem Conception. Ráno pak přistál s dobře vyzbrojenými čluny u jeho břehů. Domorodci, kteří byli téže rasy jako obyvatelé San Salvadoru, přijali Španěly velmi vlídně. Protože počal vanout jihovýchodní vítr, shromáždil admirál flotilu a plavil se dále asi devět mil na západ. Tam objevil nový ostrov, který nazval Fernandina na počest krále Španělska.

Celou noc odpočívaly lodě na kotvách. Příštího dne, to je 17. října, připluly k nim velké pirogy a obklopily je ze všech stran.

Styky s domorodci byly výborné. Divoši pokojně vyměňovali ovoce a kotouče bavlny za skleněné perly, baskické bubinky, jehly na šiti, kterých si obzvláště cenili, a za sirup, na kterém si velice pochutnávali. Domorodci na ostrově Fernandina byli přece jen lépe ošaceni, než jejich druhové na ostrově San Salvador, a zdáli se být civilizovanější. Domy, které obývali, měly tvar pavilónu a byly opatřeny vysokými komíny. Uvnitř bylo vše v pořádku uloženo.

Na západní straně tohoto ostrova byl hluboký záliv, jenž skýtal ideální přístav pro stovku lodí. Leč ani ostrov Fernandina neposkytl Španělům vytoužené zlaté doly a ani jiné zlaté poklady, které chtěli dopravit do Evropy. Domorodci, které dopravili na paluby lodí, vyprávěli, že na jihu se nalézá jiný ostrov, zvaný Samoeto, na němž prý se vzácný žlutý kov vyskytuje. Kolumbus se tedy vydal naznačeným směrem a 19. října připlul k ostrovu, který nazval Isabella na počest královny Španělska.

Podle výpovědi domorodců tam vládl mocný král, leč Kolumbus marně čekal několik dnů, aniž se tohoto mocného samovládce dočkal. Křišťálová jezera a nádherné lesy Isabely skýtaly nádherný obraz. Španělé neustále žasli nad novými druhy stromů, jejichž jasná zeleň je udivovala. Papoušci poletovali ve velkých hejnech v bujné vegetaci a velmi čilé ještěrky, patrně leguáni, utíkaly hbitě ve vysoké trávě. Domorodci, kteří původně prchali, když spatřili Španěly, se s nimi brzy spřátelili a vyměňovali si s nimi plody svého ostrova.

Kryštof Kolumbus se dosud nezřekl myšlenky dosáhnout půdy Japonska. Od domorodců vyzvěděl, že nedaleko na západ se nalézá ostrov Kuba. Domníval se tehdy, že tento ostrov je součástí Japonského království. takže nepochyboval, že se záhy dostane do města Quinsye, jinak též Hang-čen-fu, které mělo být druhým hlavním městem Číny.

To bylo také příčinou toho, proč se flotila, jakmile to vítr dovolil, vypravila na další cestu. Ve čtvrtek 25. října plula flotila kolem sedmi nebo osmi ostrovů. Na nich se Kolumbus nezastavil a v neděli pak spatřili plavci na obzoru pobřeží ostrova Kuby. Karavely zakotvily v ústí řeky, kterou Španělé nazvali řekou Sv. Vykupitele. Po krátkém odpočinku pokračovali v plavbě západním směrem a posléze vpluli do přístavu rozloženého v ústí jiné velké řeky. Později zde vznikl přístav Nuevitas del Principe.

Na pobřeží ostrova rostly četné palmy s listy tak širokými, že stačila jedna na pokryti chýše domorodců. Domorodci, když spatřili Španěly, prchli do lesů. V opuštěných obydlích našli Španělé ochočenou zvěř, různé bůžky, kosti zvířat a náčiní pro rybolov. Nakonec se podařilo divochy přilákat a provádět obvyklou výměnu předmětů. Nyní se Kryštof Kolumbus domníval, že je na pevnině nedaleko bájného města Hang-čenfu. Tuto myšlenku měli všichni tak hluboce zakořeněnou ve vědomí, že měli v úmyslu poslat dary velkému chánu Číny.

Proto nařídil dne 2. listopadu jednomu šlechtici a židovi, který byl na lodi jako tlumočník a mluvil hebrejsky, chaldejsky a arabsky, aby se vypravili k vládci této země. Tito vyslanci, kterým bylo dáno na cestu celkem 6 dnů, nesli s sebou ozdobné předměty z perel a vydali se do nitra domnělé pevniny.

V té době se Kolumbus plavil asi dvě míle proti proudu krásné řeky vinoucí se ve stínu velkého vonného lesa. Zdejší obyvatelstvo si se Španěly vyměňovalo svoje produkty a posílalo cizince do krajiny zvané Bahio, kde prý je nepřeberné bohatství zlata a perel. Upozorňovali však, že tamní lidé se živí lidským masem.

Admirálovi vyslanci se vrátili do přístavu dne 6. listopadu, po čtyřech dnech cesty. Vyprávěli, že druhého dne dorazili do vesnice asi o 50 chatrčích, kde byli přijati s obzvláštními poctami. Líbali jim ruce a nohy, neboť je pokládali za bohy sestoupivší z nebe. Mimo jiné vykládali, že muži a ženy tam polykají kouř, který pak vypouštějí nosními dírkami. Oheň rozdělávají třením dvou dřev o sebe. Všude bylo plno bavlny nakupené do hromad v podobě stanů. Leč po velkém chánovi nebylo vidu ani slechu.

Poznamenejme na tomto místě ještě jeden velký Kolumbův omyl, jehož následky, jak praví Irwing, daly všem jeho dalším výzkumům jiný směr. Kolumbus, který se domníval, že je na pobřeží asijském, pokládal Kubu za díl pevniny. Proto ho pochopitelně nenapadlo, aby ji obeplul, nýbrž hodlal se vrátit zpět na východ. Kdyby se nebyl stal obětí tohoto svého omylu, ale sledoval původní směr, byl by výsledek tohoto činu nedozírný. Byl by zřejmě přistál u břehů Floridy, nebo u břehů Mexika. Jaké by zde našel obyvatelstvo, kulturnější než u divokých ostrovanů. Obyvatele Aztécké říše zcivilizované mocným Montezumou. Zde by byl spatřil bohatá města, armády vojska a nesmírné bohatství. Nepochybně by byl sehrál úlohu Fernanda Cortéze.

Nebylo mu to však souzeno. Trvaje nepřetržitě na svém omylu, vrátil se posléze se svou flotilou, která dne 12. listopadu 1492 zdvihla kotvy, zase na východ. Pomalu se nyní plavil podél ostrova Kuby, kde objevil kopce a navštívil přistav, který pojmenoval Puerto del Principe, a souostroví, které pokřtil Notre Dame.

Na ostrovech bylo vidět každou noc ohně. Španělé vystoupili na několika místech na pevninu a postavili zde kříž jako znamení, že zemi zabrali pro španělského krále.

Když domorodci mluvili s Kolumbem, zmiňovali se často o jiném ostrovu, který nazývali Babeque, kde se prý nalézá mnoho zlata. Admirál se rozhodl, že se tam vydá, ale Martin Atonzo Pinron, kapitán „Pinty“, nejrychlejší z flotily vplul napřed a zmizel ostatním lodím dne 21. listopadu z obzoru. Admirál byl tímto jeho jednáním velmi rozzloben. Kolumbus učinil ještě několik menších objevů. Nikde však nenašel lidojedů, ačkoliv tamní chýše domorodců byly často zdobeny lidskými lebkami.

Příští den uzřeli plavci řeku Bormu. Když karavely obepluly mys de Los Agules, ocitli se na východě ostrova, jehož břehy o délce asi125 milzmapovali. Kolumbus nyní zamířil více na východ a dne 5. prosince 1492 připlul k velikému ostrovu, který domorodci nazývali Bahio. Byl to nynější ostrov Haiti. Večer vyplula „Niňa“ na příkaz admirála do přístavu, který byl nazván Porto Maria. Příštího jitra bylo objeveno ještě mnoho jiných mysů a ostrov, který byl nazván želvím. Když domorodci spatřili karavely, prchali pryč na pirogách. Ostrov se zdál objevitelům velký, k nebi se tyčily vysoké hory. Pobřeží bylo prozkoumáno až k Moskytímu zálivu. Poletující ptáci, krásné stromy, rostliny, roviny i kopce připomínali Španělům starou Kastílii. Proto admirál nazval ostrov Espaňola.

Domorodci byli velice nedůvěřiví a nebylo možno se s nimi dorozumět, protože se při každém styku dávali na útěk. Posléze se námořníkům podařilo zmocnit se jedné ženy, kterou dopravili na palubu lodi. Byla ještě mladá a celkem sličná. Na lodi ji admirál obdaroval prsteny, perlami a šaty, které celkem postrádala. Zacházeli s ní velice slušně a pak ji propustili zpět na ostrov.

Výsledkem bylo, že domorodci nabyli trochu více důvěry.

Když se pak příštího jitra odvážilo několik dobře vyzbrojených mužů v člunu na pevninu, byli přijati s velkými poctami. Domorodci se k nim hrnuli, nabízejíce jim plody své země. Tito námořníci, když se vrátili zpět na loď, vyprávěli o přírodních bohatstvích ostrova a o velké řece, kterou objevili.

Dne 15. prosince vyplul Kolumbus opět na moře, ale nepříznivý vítr jej zahnal zpět k želvímu ostrovu, kde objevil údolí tak malebné, že mu připomínalo ráj. Když pak příštího dne pomalu pluje v hluboké zátoce, spatřil Indiána plujícího na malé kánoi, kterou řídil velmi dovedně, a i přes silný vítr ji vedl vysokými vlnami. Plavci vyzvali domorodce, aby vystoupil na loď. Kolumbus ho bohatě obdaroval a vysadil pak u břehů Espaňoly u přístavu, který byl později nazván přístavem Míru.

Tímto přátelským jednáním si Kolumbus získal důvěru všech domorodců, kteří pak obklopovali lodi i se svým králem.

Tento král byl dosud mladý, asi třicetiletý muž. Byl pěkně urostlý, silný a trochu obtloustlý. Byl nahý jako všichni jeho poddaní, muži i ženy, kteří mu prokazovali úctu.

Kolumbovi, který mu prokázal vysoké pocty, pak sdělil tento král, nebo lépe řečeno kazik, že východní provincie jsou bohaté zlatem.

Příštího jitra nabídl jiný kazik Španělům všechny poklady své země. Byl na lodi přítomen slavnosti na počest sv. Panny Marie. Loď byla pro tento účel vyzdobena velkým přepychem.

Kazik byl pozván k hostině ke stolu admirála. Když okusil různé pokrmy a nápoje, poslal mísy a poháry svým lidem. Mluvil velmi málo a zdál se být inteligentní. Po hostině nabídl admirálovi několik tenkých zlatých plíšků, za což ho admirál obdaroval mincemi zdobenými obrazy Ferdinanda a Isabelly. Snažil se mu vysvětlit, že se jedná o nejmocnější vládce na zemi, a rozvinul korouhev Kastílie. Když se setmělo, vrátil se kazik spokojen na ostrov. Na jeho počest byla vypálena salva z lodních děl. Příštího dne postavili námořníci v domorodé vesnici velký kříž a odpluli.

Když se Kolumbus ubíral ze zálivu uzavřeného Želvím ostrovem a Espaňolou, učinil několik dalších objevů přístavů, ústí řek a mysů. Dále pak objevil ostrůvek Sv. Tomáše. Admirál vystupoval občas na pevninu, kde byl vítán s božskými poctami domorodci, kteří jej prosili, aby u nich zůstal. Kolumbus je obdarovával rolničkami, cínovými prsteny, skleněnými perlami a jinými tretkami, kterých si velice vážili.

Kazik Guakanagari poslal Kolumbovi pás zdobený dlouhorohým zvířetem. Zdálo se, že zlata je tam nadbytek, o čemž svědčily ukázky, které přinášeli domorodci. Obyvatelé této části Espaňoly se plavcům jevili jako velmi inteligentní. Byli pomalováni barvou červenou, černou a bílou. Kolumbus se domníval, že je to pro ochranu před pálícím sluncem. Jejich obydlí byla hezká, pevně stavěná. Na Kolumbův dotaz, odkud pochází zlato, jmenovali krajinu na východě, zvanou Cibao. Admirál věřil, že to nemůže být nic jiného než Cipango, jak tehdy nazývali Japonsko.

Na Štědrý den potkalo admirálovu karavelu velké neštěstí.

Toho dne byla poškozena poprvé za celou dlouhou plavbu, neboť službu měl nešikovný kormidelník. Když loď „Santa Maria“ vyplouvala ze zálivu Sv. Tomáše a setmělo se, loď uchvátil proud, který ji hnal na pobřežní skaliska. „Santa Marta“ na nich uvízla se zaseknutým kormidlem. Nárazem byl probuzen admirál a ihned nařídil, aby na přídi byla svržena kotva a všichni muži na palubě pak tahem lana loď uvolnili.

Několik mužů naskákalo do člunu, jako by tento rozkaz chtěli vykonat, byli však tak ustrašeni, že utekli na druhou loď „Ninu“. Mezitím však bouřící příboj útočil na „Santa Marii“ a ta se ponořovala čím dál více. Aby jí odlehčili, porazili stěžně. Žel zanedlouho bylo nutno celou posádku převést do bezpečí na druhou loď. Kazik Guaranagart záhy pochopil vzniklou situaci a přiběhl se svým příbuzenstvem a poddanými, aby pomohl z potápějící se lodi vynést vše, co bylo třeba.

Dík jeho bdělosti se neztratilo nic, ani to nejobyčejnější, z lodního nákladu. Celou noc stáli ozbrojení Indiáni u nakupených hromad potravin a zásob. Příštího jitra vstoupil Guakanagari na palubu lodi „Niny“, aby potěšil admirála a nabídl mu svoje služby a různé druhy potravin, jako chléb, kozy, ryby a ovoce. Kolumbus byl dojat těmito projevy přátelství a rozhodl se na tomto místě založit osadu. Proto se také snažil různými dary si co nejvíce Indiány naklonit. Aby ukázal svoji sílu, rozkázal vypálit z děla, což tyto děti přírody velice polekalo.

Dne 26. prosince počali Španělé stavět tvrz. Admirál zamýšlel zanechat zde několik svých lidí, které zásobil proviantem na rok. Ponechal jim též šalupu z lodi „Santa Maria“. Všechny práce byly vykonány dobře a rychle. Téhož dne dostal Kolumbus zprávu o „Pintě“, která se odloučila od flotily již 21. listopadu. Byla prý, jak domorodci vyprávěli. zakotvena v ústí řeky na konci ostrova. Leč kanoe, kterou vyslal Guaranagari, se vrátila, aniž zjistila nejmenší stopy po lodi.

Protože admirál měl teď jen jednu karavelu, rozhodl se přerušit svoje objevy a začal se připravovat na zpáteční cestu domů.

Po demonstraci své vojenské moci obsadil vybudovanou tvrz 39 muži, jejichž velitelem jmenoval Rodriga de Escovedo. Byl jim ponechán větší díl zásob, který jim měl vydržet dobře rok.

Mezi těmito prvními osadníky Nového světa byly zastoupeny nejrůznější profese. Písař, soudní sluha, ostrostřelec, lodní mistři, bednář, lékař a krejčí. Těmto mužům bylo uloženo pátrat po zdrojích zlata a po vhodném místě, kde by bylo možno založit větší osadu.

Dne 3. ledna se Kolumbus rozloučil s kazikem a osadníky a loď „Nina“ zdvihla kotvy a opustila přístav. Brzy se objevil ostrov s vysokou horou. Byl pokřtěn Monte Christi. Dva dny se Kolumbus plavil kolem pobřeží, když mu oznámili, že „Pinta“ je v dohledu. Záhy se objevil její kapitán Martiu Alonzo Pinzon na palubě „Niny“ a snažil se obhajovat svoje jednání. Pravda však byla taková, že Pinzon jel napřed proto, aby objevil ostrov Babeque, který měl oplývat zlatem, jak líčili domorodci. Admirál se tvářil přívětivě, jako by těmto výmluvám věřil. „Pinta“ se jen plavila podél pobřeží, aniž by byla učinila sebemenší objev.

Dne 7. ledna lodi zastavily, aby mohla být opravena díra v boku „Niny“. Admirál využil doby opravy k výzkumné cestě po ostrově. V písku řeky objevil malá zrnka zlata, proto pojmenoval řeku Zlatou. Ačkoliv měl úmysl ve svých výzkumech pokračovat. Pinzonovi lidé mu v tom bránili a naléhali na něj, aby se vydal na zpáteční cestu do Španělska.

Proto se 9. ledna lodi vydaly opět na zpáteční cestu podél pobřeží, které admirál pečlivě sledoval a všechny výběžky a mysy pojmenoval. Pak přinutilo bezvětří plavce k zakotvení.

První styky s domorodci byly velmi přátelské, což se však zanedlouho změnilo. Výměnný obchod byl zastaven a jednání domorodců svědčilo o jejich nedobrých úmyslech. A skutečně, dne 13. ledna byli Španělé přepadeni divochy. Španělé se bránili statečně a přes velkou převahu domorodců se díky svým lepším zbraním ubránili a zanedlouho je zahnali na útěk. Tehdy tedy byla poprvé Evropany prolita krev Indiánů.

Příštího rána zadržel Kolumbus násilím čtyři domorodce a přes jejich odpor s nimi odplul.

Rozhořčené a vysílené mužstvo působilo admirálovi mnoho nepříjemností, na což si Kolumbus ve svých listech velmi stěžuje. Dne 16. ledna se jeho lodi vydaly skutečně na západ na zpáteční cestu. Záhy jim zmizel z obzoru mys Samana, nejzazší cíp ostrova Espaňoly.

Lodi pluly rychle a klidně až do 12. února. Leč tohoto dne byly zachváceny prudkou bouří. Tři dny trvaly prudké nárazy větru, obrovské vlny se tříštily o boky lodí a nebe křižovaly blesky za strašného burácení. Třikrát se v jejím průběhu vylekaní námořníci zavázali ke zbožné pouti v rouše kajícníků k poutním místům ke Svaté Panně Marii Guadeloupské, Notre Dame de Lorette a St. Clare de Mangues. Mezitím prudkost bouře sílila. Admirál, který se obával katastrofy, napsal v rychlosti zprávu na pergamen. Psal o svých objevech a prosil nálezce toho listu, aby jej odevzdal španělskému králi. List zabalil do voskového plátna a vložil do sudu, který byl vhozen do moře.

Až 15. února, při východu slunce, se bouře utišila a lodi zakotvily u ostrova St. Maria v Azorském souostroví. Aby splnil slib učiněný na moři ohledně pouti k chrámu na počest Sv. Panny, poslal admirál polovinu mužstva na břeh ostrova.

Portugalci je však zajali a teprve pátého dne na energické protesty admirálovy je propustili.

Dne 23. února vyplul admirál opět na širé moře. Nepříznivé větry brzdily jeho plavbu. Ještě jednou byl zasažen prudkou bouři. Posléze však dne 4. března uzřeli jeho lodivodové ústí řeky Tajo, do něhož vplula loď „Nina“, kdežto „Pinta“ byla zahnána až kamsi do Biskajského zálivu.

Portugalci přivítali Kolumba rozpačitě. Portugalský král ho nakonec přijal a jako první vyslechl zprávu o admirálových cestách. Jakmile se však počasí zlepšilo, vyplula „Nina“ opět na moře a 15. března zakotvila v palosském přístavu.

Celá cesta Kryštofa Kolumba trvala sedm a půl měsíce. Za této cesty objevil Kolumbus ostrovy San Salvador, Conception, Kubu, Espaňolu a mnoho dalších ostrovů a ostrůvků.

Král a královna se svým dvorem tehdy žili v Barceloně, kam byl admirál pozván ke slyšení. Vydal se ihned ke dvoru doprovázen deseti Indiány, které přivezl z Nového světa.

Nadšení, které všude vzbuzoval, bylo nepopsatelné. Všude, kde se velký mořeplavec ukázal, sbíhalo se veškeré obyvatelstvo, aby mu prokazovalo pocty vskutku královské. Vjezd do Barcelony byl velkolepý. V královském paláci byl přivítán králem, královnou a španělskými grandy. Zde jim podal zprávu o své cestě a předložil ukázky zlata, plodin a jiných, v Evropě dosud neznámých věcí, které přivezl. Závěrem všichni přítomní poklek1i a vzdali hold za zpěvu slavnostního Te Deum.

Kryštof Kolumbus byl povýšen do šlechtického stavu.

Králem mu byl propůjčen erb s heslem „Kastilii a Leonu daroval Kolumbus Nový svět“.

Jméno velkého janovského mořeplavce letělo v Evropě od úst k ústům. Indiáni, které Kolumbus s sebou přivezl, byli pokřtěni. Za přítomnosti dvora a geniální Kolumbus, tak dlouho pronásledovaný nouzí a neuznáním, se rázem vyšvihl na vrchol slávy.


PRVNÍ CESTA

První den urazil admirál - takto je ve všech zprávách titulován Kryštof Kolumbus -15 mil. On the first day the admiral - this is how Christopher Columbus is titled in all reports - travelled 15 miles. Plul stále na jih a neodpočinul, dokud slunce nezapadlo. He sailed steadily south and did not rest until the sun went down. Pak se obrátil na jihovýchod a plul ke Kanárským ostrovům, kde chtěl spravit porouchané kormidlo „Pinty“, které poškodil, zřejmě úmyslně, ustrašený kormidelník, jehož zachvátila hrůza z neznáma, do kterého se výprava ubírala. Then he turned southeast and sailed for the Canary Islands, where he wanted to repair the broken rudder of the "Pinty", which had been damaged, probably deliberately, by a frightened helmsman who was seized with terror of the unknown into which the expedition was heading. O deset dní později zakotvil Kolumbus před Kanárskými ostrovy, kde kormidlo opravili. Ten days later, Columbus anchored off the Canary Islands, where the rudder was repaired.

O 19 dnů později zakotvil před ostrovem Gomeron, jehož obyvatelé mu potvrdili, že na západě od souostroví je skutečně pevnina. Nineteen days later he anchored off the island of Gomeron, whose inhabitants confirmed to him that there was indeed land to the west of the archipelago.

Kryštof Kolumbus neopustil ostrovy před 6. záři 1492. Christopher Columbus did not leave the islands before September 6, 1492.

Tehdy též obdržel zprávu, že tři portugalské lodě číhají na širém moři, aby mu zatarasily další plavbu. He also received news that three Portuguese ships were lurking on the high seas to block his onward voyage. Rozkázal zdvihnout kotvy a vyhýbaje se střetnutí s nepřítelem, zamířil na západ, nechávaje za sebou veškerou pevnou zem. He ordered the anchors up, and, avoiding an encounter with the enemy, headed west, leaving all solid ground behind him.

Během cesty se admirál snažil tajit námořníkům počet ujetých mil, neboť se důvodně obával, že by je postrašil, kdyby věděli, jak daleko jsou od Evropy. During the voyage, the admiral tried to keep the number of miles traveled from the sailors, for he was reasonably afraid that he would frighten them if they knew how far they were from Europe. Též bedlivě sledoval kompas. Jemu vděčíme též za to, že byla objevena kolísavost magnetické střelky. To him we also owe the discovery of the fluctuation of the magnetic projectile. Kolumbus při svých výpočtech ji bral v úvahu. Columbus took it into account in his calculations. Jeho kormidelníci byli znepokojeni, když viděli magnetickou střelku ukazovat k severozápadu. His helmsmen were alarmed to see a magnetic arrow pointing to the northwest.

Dne 14. záři spatřili námořníci „Niny“ vlaštovku a jiné ptáky, výskyt těchto ptáků mohl být vykládán jako důkaz toho, že pevnina není již příliš vzdálena, neboť tito ptáci se neodvažují na širé moře. On the 14th of September the sailors of the "Nina" saw a swallow and other birds, the appearance of these birds could be interpreted as evidence that the land was no longer too far away, as these birds do not venture into the open sea. Teplo bylo mírné a počasí výborné. The heat was mild and the weather was excellent. Vítr byl velmi výhodný, jelikož byl východní. The wind was very favourable as it was easterly. To však lekalo námořníky, když uvažovali o zpáteční plavbě. This, however, frightened the sailors as they contemplated the return voyage.

Dne 16. záři spatřili, jak je vlnami zmítáno několik trsů chaluh přesto, že zemi nebylo dosud vidět. On 16 September they saw several clumps of seaweed being tossed about by the waves, although the land was not yet visible. Tyto rostliny nepocházely zřejmě z pevniny, nýbrž z nějaké podmořské skály. These plants probably did not come from the land, but from some underwater rock.

Sedmnáctého dne (35. dne po vyplutí) uviděli rostliny zhusta plující po hladině a na jednom chomáčku byl i živý krab, známka blízkosti pobřeží. On the seventeenth day (the 35th day after sailing) they saw plants floating thickly on the surface, and on one clump was a live crab, a sign of near shore.

V příštích dnech spatřili dále množství ptáků, pelikánů a mořských vlaštovek, kteří obletovali stěžně karavel. Over the next few days, they saw a number of birds, pelicans and sea swallows circling the masts of the caravels. Admirál využil přítomnosti ptáků k tomu, aby upokojil nejvíce polekané muže, kteří byli na cestě již šest neděl, aniž uzřeli pevnou zemi. The Admiral took advantage of the presence of the birds to calm the most frightened men, who had been on the road for six weeks without seeing solid ground.

Sám svým vystupováním vzbuzoval důvěru a spoléhal na pomoc boží. By his very demeanor, he inspired confidence and relied on divine help. Často oslovoval energicky svoje lidi. He often addressed his people energetically. Každého večera je shromažďoval ke sborovému zpěvu Salve Regina nebo jiných oslavných náboženských písní. Every evening he gathered them for the choral singing of the Salve Regina or other celebratory religious songs.

Z promluv tohoto statečného muže, plného sebedůvěry, který byl povznesen nad všechny lidské slabosti, čerpalo  mužstvo lodí opět zmužilost a odvahu k další plavbě. From the speeches of this brave man, full of self-confidence, who was elevated above all human weaknesses, the men of the ships drew again their fortitude and courage for the next voyage. Je pochopitelné, že námořníci i důstojníci jeho lodí přímo hltali všechny úkazy, které svědčily o blízkosti pevniny. It is understandable that the sailors and officers of his ships directly devoured all the phenomena that testified to the proximity of the land. Všichni měli též finanční zájem spatřit první novou zemi, neboť prvnímu, kdo ji oznámí. They all also had a financial interest in seeing the first new country as the first to announce it. bylo králem Ferdinandem slíbeno 10000 maravediů. was promised 10,000 maravedi by King Ferdinand.

Poslední dny záři spatřili plavci skalní holuby, fregatky a buřňáky letící často v páru, což dokazovalo, že nezabloudili. In the last days of the glow, swimmers saw rock pigeons, frigatebirds and puffins flying often in pairs, proving that they were not lost.

Také Kolumbus trval na svém přesvědčení, že země nemůže být příliš vzdálena. Columbus also insisted that the land could not be too far away.

Dne 1. října oznámil admirál námořníkům, že od Kanárských ostrovů urazili584 milna západ. On 1 October the Admiral reported to the sailors that they had traveled584 miles west from the Canary Islands. Ve skutečnosti urazili700 mil, což dobře věděl, ale tajil z důvodů, o kterých jsme již psali. In fact, they had travelled 700 miles, which he well knew, but kept secret for the reasons we have already written about.

Dne 7. října vzrušily výstřely z rychlé „Niny“ celou flotilu. On October 7, shots from the fast "Nina" excited the entire fleet.

Velitelé, bratři Pontonové, si totiž myslili, že objevili pevninu. The commanders, the Ponton brothers, thought they had discovered land.

Svůj omyl však posléze poznali. However, they eventually recognized their mistake. Protože zároveň ujišťovali, že spatřili papoušky letící k jihovýchodu, souhlasil admirál, aby lodi změnily kurs trochu jižním směrem. At the same time, as they assured that they had seen the parrots flying to the south-east, the Admiral agreed that the ships should alter their course a little to the southward. Tato změna dosavadního kursu měla šťastné následky později, neboť kdyby lodi pluly dále směrem západním, narazily by zřejmě na písečné výspy Baham a zde pravděpodobně ztroskotaly. This change of course had happy consequences later on, for if the ships had continued westward they would probably have struck the sandbanks of the Bahamas and probably wrecked there.

Země, kterou si všichni toužebně přáli a kterou tak netrpělivě očekávali, se pořád neobjevovala. The country that everyone had longed for and eagerly awaited had still not appeared. Každého večera zapadalo slunce pod obzor nesmírné vodní hladiny. Every evening the sun set below the horizon of the immense water. Posádky všech lodí, poblouzněny těmito optickými klamy, počaly reptat proti Kolumbovi, že je zavedl tak daleko od vlasti. The crews of all the ships, infatuated by these optical illusions, began to grumble against Columbus for leading them so far from their homeland. Svoji roli hrála též ta skutečnost, že Kolumbus byl Janovan, tudíž pro ně cizinec. The fact that Columbus was a Genoese, and therefore a foreigner to them, also played a role. Počaly se objevovat známky neposlušnosti a 10. října prohlásili námořníci, že dál nepoplují. Signs of disobedience began to appear and on 10 October the sailors declared that they would not sail any further.

Spisovatelé nadaní bujnou fantazií, píšící o Kolumbově cestě, proplétali líčení této první cesty různými bouřlivými výstupy, jejichž dějištěm měla být admirálova loď. Writers gifted with vivid imagination, writing about Columbus' voyage, interwove the depiction of this first voyage with various stormy scenes set in the admiral's ship. Podle těchto dějepisců byl prý ohrožen přímo jeho život vzbouřenou posádkou „Santa Marie“ a byly prý mu po dohodě s ní dopřány pouhé tři dny. According to these historians, his life was threatened directly by the mutinous crew of the "Santa Maria" and he was supposedly allowed only three days in agreement with them. Neobjeví-li se země, bylo usneseno, že se lodi vrátí do vlasti. If no land appeared, it was decided that the ships would return to their homeland. Tyto zprávy nejsou však nic jiného, než výplody fantazie, neboť Kolumbovy lodní deníky se o těchto událostech vůbec nezmiňují. These reports, however, are nothing more than figments of the imagination, for Columbus's logbooks make no mention of these events. Nicméně je záhodno se o tom zmínit již kvůli úplnosti, aby našemu líčení slavného janovského námořníka nic nechybělo, a též i proto, že trochou legendy velká postava Kryštofa Kolumba vůbec neutrpí. However, it is worth mentioning for the sake of completeness, so that our account of the famous Genoese sailor does not miss anything, and also because the great figure of Christopher Columbus will not suffer at all from a little legend.

Jistá je ta skutečnost, že na lodích byli námořníci velice nespokojeni. What is certain is that the sailors on the ships were very unhappy. Přesto však posádky vykonávaly všechny admirálovy rozkazy. Nevertheless, the crews carried out all the Admiral's orders. Ten je povzbuzoval svými plamennými řečmi i svou nezlomnou vírou ve šťastnou budoucnost a plný zdar výpravy.

Dne 11. září zpozoroval admirál na bouřícím moři keř, ještě zelený, který vlny unášely podél lodi. Současně vylovila posádka „Pinty“ jiný keř, dále pak prkénko a hůl, přiříznutou ostrým předmětem. At the same time, the crew of the "Pinta" fished out another bush, as well as a board and a stick, cut with a sharp object. Bylo jisté, že na těchto troskách zanechala stopy lidská ruka. It was certain that a human hand had left its mark on these ruins. Skoro v téže době zpozorovala posádka „Niny“ ratolest šípkovou, ještě s květy, čímž všichni nabyli naděje a tak i nových sil. Almost at the same time, the crew of the "Nina" spotted a rosehip branch, still with flowers, which gave everyone hope and thus new strength. Nyní bylo již možno bezpečně tvrdit, že pobřeží není vzdáleno. It was now safe to say that the coast was not far away. Noc zahalila celou mořskou hladinu. The night covered the entire sea surface. „Pinta“, nejrychlejší loď flotily, plula první. "The Pinta, the fastest ship in the fleet, sailed first. Již se domníval i Kolumbus, jakož i kontrolor výpravy Roderigo Sanchez, že vidí jakési světlo pohybující se na obzoru. Already Columbus, as well as Roderigo Sanchez, the controller of the expedition, thought they saw a light moving on the horizon. Když tu plavčík Rodrigo z „Pinty“ zvolal: „Země, země!“ Co se asi v tomto okamžiku dělo v duši Kolumbově? When the lifeguard Rodrigo from the "Pinta" shouted: "Land, land!" What must have been going on in the soul of Columbus at that moment? Zažila lidská mysl podobný pocit od okamžiku, kdy se lidské plemeno objevilo na povrchu Země? Has the human mind experienced a similar feeling since the human race appeared on the surface of the earth? Jak byla tehdy vzrušena mysl našeho objevitele? How was the mind of our discoverer then excited?

Je možno tvrdit, že první oko, které spatřilo novou zemi, bylo Kolumbovo. It can be argued that the first eye to see the new land was Columbus'. Leč i to je nepodstatné, neboť sláva Kolumbova nespočívá v tom, že doplul, ale v tom, že vyplul. But even this is unimportant, for the glory of Columbus lies not in the fact that he sailed, but in the fact that he sailed.

Ve dvě hodiny v noci viděli zemi již zcela zřetelně. By two o'clock at night they could see the earth quite clearly. Karavely byly od ní vzdáleny sotva 2 hodiny. The caravels were barely 2 hours away. Posádky zapěly pohnutým hlasem „Sa1ve Regína“. Když se objevily první sluneční paprsky, uviděli plavci před sebou ostrůvek vzdálený asi jen dvě mile. When the first rays of sunlight appeared, the swimmers saw an island just two miles ahead of them.

Kolumbus nazval tento ostrov, součást souostroví Bahamského, San Salvador - Svatý Spasitel. Columbus called this island, part of the Bahamian archipelago, San Salvador - Saint Saviour. Padl na kolena modle se se sv. He fell on his knees in prayer with St. Ambrožem a sv. Augustýnem „Te Deum laudamus, te Domimun confitemur.“ V tomto okamžiku se objevilo několik zcela nahých domorodců na nově objeveném pobřeží. Augustine "Te Deum laudamus, te Domimun confitemur." At this point, several completely naked natives appeared on the newly discovered coast. Kolumbus vstoupil spolu s bratry Pontony, dále pak s kontrolorem a několika dalšími členy posádky do člunu. Columbus entered the boat together with the Ponton brothers, the controller and several other crew members. Vstoupil na ostrov, třímaje královskou korouhev v ruce, kdežto oba kapitáni nesli zelené korouhve, na nichž byla spojená počáteční písmena Ferdinanda a Isabelly. He entered the island, holding the royal standard in his hand, while the two captains carried green streamers bearing the initial letters of Ferdinand and Isabella.

Pak se ujal admirál slavnostně ve jménu krále a královny španělské vlády na ostrově, o čemž dal sepsat protokol. The admiral then took solemn possession of the government of the island in the name of the king and queen of Spain, and had a record made of it. V době, kdy tyto obřady probíhaly, obklopili domorodci Kolumba a jeho druhy. At the time these ceremonies took place, the natives surrounded Columbus and his companions. Chaston líčí tuto scénu podle Kolumbova vyprávění takto:

„Nadšeni jsouce přáním získati jejich (domorodců) přátelství a soudíce dle jejich pohledu, že nám spíše uvěří a se k nám dříve přikloní a osvojí si naše náboženství, než kdybychom je nutili, aby brali k nám své útočiště, poručil jsem, aby mezi ně rozdali pestré čepice a skleněné perly, které si pověsili kolem krku. "Enthusiastic in our desire to win their (the natives') friendship, and judging from their looks that they would rather believe us, and sooner adopt our religion, than if we forced them to take refuge with us, I ordered colourful caps and glass beads to be distributed among them, which they hung round their necks.

Přidal jsem k tomu ještě několik bezcenných maličkosti. I've added a few worthless little things to the mix. Dárky ty způsobily jim tolik opravdové radosti. These gifts caused them so much real joy. Byli za to vše tak vděční, že jsme byli až překvapeni. They were so grateful for it all that we were surprised. Když jsme vstoupili opět na lodi, plavalo jich několik k nám, aby nám nabídli papoušky a koule bavlníkových vláken, za což jsme je podarovali malými skleněnými perličkami, plíšky a ještě jinými drobnůstkami. When we re-entered the boat, several swam up to us to offer us parrots and balls of cotton fiber, for which we presented them with small glass beads, plumes, and other trinkets. Dali nám všechno, co měli, nicméně jevili se nám po každé stránce velice chudí. They gave us everything they had, but they seemed very poor in every way. Muži i ženy chodí tak nazí, jak přišli na svět. Men and women walk around naked as they came into the world. Mezí těmi, které jsme viděli, byla jen jedna mladší žena, ale ani jeden muž nebyl starší než 30 let. Among those we saw, there was only one younger woman, but not a single man over 30. Byli pravidelně urostlí, tvary jejich těl byly pěkné a rysy v obličeji příjemné. They were regularly built, the shapes of their bodies were nice and their facial features pleasing. Vlasy jejich, hrubé jako hříva koní, splývaly jim vpředu až k obočí, vzadu měli je však spleteny v drdol, který si nikdy nestřihali. Their hair, as coarse as a horse's mane, flowed down to their eyebrows in front, but in the back it was braided into a bun, which they never cut. Někteří z nich byli černě pomalováni, leč přirozená barva jejich kůže rovná se oné, jíž se Berbeři na Kanárských ostrovech vyznamenávají. Some of them have been painted black, but the natural colour of their skin is equal to that of the Berbers in the Canary Islands. Nejsou ani černí, ani bílí; někteří z nich jsou pomalováni bíle nebo červeně nebo jinou barvou, a to buď na celém těle, nebo jen na obličeji, eventuelně též kolem očí nebo na nose. They are neither black nor white; some of them are painted white or red or some other colour, either all over the body or only on the face, possibly also around the eyes or nose. Zbraně, jaké my máme a nosíme, neznají. They don't know the weapons we have and carry. Když jsem jim ukázal šavli, uchopili ji za ostři a poranili se při tom. When I showed them the sabre, they grabbed it by the blade and hurt themselves in the process. Neznají železa. They don't know iron. Kopí jejich nejsou jen hole, jejichž hrot není však opatřen železem, nýbrž buď ostrou rybí kostí, nebo jiným tvrdým tělesem. Their spears are not only clubs, but their points are not tipped with iron, but either with a sharp fishbone or other hard substance. Pohyby jejich jsou velmi ozdobné. Their movements are very ornamental. Když jsem zpozoroval, že někteří mají na těle jizvy, otázal jsem se jich po příčině jejich poranění. When I noticed that some of them had scars on their bodies, I asked them the cause of their injuries. I odpověděli mi posuňky, že obyvatelé sousedních ostrovů často je přepadávají, aby je odtud odvedli, a že se tomu zhusta brání. And they answered me, that the inhabitants of the neighbouring islands often ambushed them to take them away, and that they often resisted. Přemýšlel jsem a myslím, že jsou přepadáváni z pevniny a odvlékáni do otroctví. I've been thinking and I think they are being ambushed from the mainland and taken into slavery.

Jsou asi věrnými sluhy a vyznačují se mírnou povahou. They are probably faithful servants and have a gentle nature. Snadno opakují rychle, co byli uslyšeli. They easily repeat quickly what they have been heard. Jsem přesvědčen, že by přijali křesťanství bez obtíží, ježto nepřísluší žádné sektě.“ Když se Kryštof Kolumbus vracel na loď, plavalo za ním několik domorodců. Příštího jitra, to bylo 13. října, shromáždilo se jich mnoho kolem karavel. The next morning, which was the 13th of October, many were gathered around the caravels. Pluli ve velkých pirohách, vytesaných z jednoho kusu stromu, v nichž bylo místo asi pro 40 mužů. They sailed in large pirogues, carved from a single piece of tree, with room for about 40 men. Čluny byly poháněny vesly. The boats were propelled by oars. Někteří z těchto divochů měli v nosech zlaté plíšky. Some of these savages had golden plumes in their noses. Byli přítomností bílých cizinců velice překvapeni a domnívali se patrně, že sestoupili s nebe. They were very surprised by the presence of the white strangers and apparently thought they had descended from heaven. Zvědavě a zároveň uctivě se dotýkali oděvu Španělů, který pokládali patrně za nějaký zvláštní druh peří. They curiously and at the same time reverently touched the clothing of the Spaniards, which they apparently considered to be a special kind of feathers. Zejména purpurový oděv admirálův budil jejich obdiv. Especially the purple garment of the admiral aroused their admiration. Považovali asi Kolumba za neobyčejný druh papouška. They probably considered Columbus an extraordinary kind of parrot. Naproti tomu ihned poznali, že je vůdcem všech ostatních. On the other hand, they immediately recognized that he was the leader of all the others.

Kryštof Kolumbus a jeho druhové si prohlédli nový ostrov San Salvador a podivovali se jeho šťastné poloze, nádherným lesům, řekám a zeleným lukám. Proti tomu říše živočišná jevila se jim jako málo rozmanitá. In contrast, the animal kingdom seemed to them to be not very diverse. Překrásně zbarvení papoušci v hejnech poletovali ze stromu na strom jako jediní ptáci ostrova. San Salvador tvoří celkem stejnoměrnou vysočinu. San Salvador is a fairly uniform highland. mezi níž se nalézalo malé jezírko. between which was a small lake. San Salvador v myslích objevitelů tajil v sobě asi obrovské nerostné poklady. San Salvador, in the minds of the explorers, probably held vast mineral treasures. Bylo však všechno zlato, které spatřili, nalezeno opravdu na ostrově? But was all the gold they saw really found on the island?

Admirál se zeptal jednoho domorodce a porozuměl podle jeho posunků, že bude-li se plavit dále na jih, narazí na říši, jejíž král má prý ze zlata obrovské nádoby a vlastní jiné nesmírné poklady. The admiral asked a native, and understood by his words that if he sailed further south he would come upon a kingdom whose king was said to have great vessels of gold and to possess other immense treasures. Příští den za svítání kázal Kolumbus zdvihnout kotvy a plout na jih k tomuto neznámému místu. The next day at dawn Columbus preached to weigh anchor and sail south to this unknown place. které podle jeho domněnky bylo tajuplným Cipangem. which he believed was the mysterious Cipango.

Zde je nutno podotknout, že Kolumbus, vycházeje z tehdejších zeměpisných znalostí, se stále domníval, že je v Asii. It should be noted here that Columbus, based on his geographical knowledge at the time, still believed he was in Asia. Cipango je jméno, jímž Marco Polo označil Japonsko. Cipango is the name Marco Polo gave to Japan.

Tento admirálův omyl sdílela s ním veškerá jeho posádka a bylo třeba ještě řady let, aby byla poznána skutečnost, že se jedná o nový kontinent. This mistake on the part of the Admiral was shared by all his crew, and it was many years before the fact that this was a new continent was recognized. Jak už bylo poznamenáno, uskutečnil tento velký mořeplavec ještě tři další cesty do Ameriky, ale do své smrti netušil, že objevil nový díl světa. As already noted, this great navigator made three more voyages to America, but until his death he did not know that he had discovered a new part of the world. Je beze sporu, že Kolumbus a jeho druhové věřili, že v noci 12. října 1492 přistáli u břehů Japonska, Číny nebo Indie. There is no dispute that Columbus and his companions believed they landed on the shores of Japan, China or India on the night of October 12, 1492. Tato okolnost vysvětluje, proč Amerika byla tak dlouho nazývána Západní Indií a proč původní obyvatelstvo na této pevnině, jak v Brazílii, Mexiku, tak v USA je nazýváno dosud Indiány. This circumstance explains why America has been called the West Indies for so long, and why the indigenous populations of this landmass, both in Brazil, Mexico and the USA, are still called Indians.

Kolumbovým cílem bylo pouze dosáhnout pobřeží Japonska. Columbus' goal was only to reach the coast of Japan. Plavil se tedy nyní kolem ostrova San Salvador, aby poznal též jeho západní pobřeží. He was now sailing around the island of San Salvador to explore its western coast. Když domorodci spatřili lodi, sbíhali se na pobřeží, nabízejíce jejich posádkám vodu, ovoce a cavass, to jest chléb připravený z kořene yuky. When the natives saw the boats, they flocked to the shore, offering their crews water, fruit and cavass, that is, bread made from yucca root.

Admirál vystoupil na ostrov v několika místech. The Admiral ascended the island at several points. Tu je třeba přiznat, že porušil z dnešního hlediska zásady humanity, když unesl několik domorodců, aby je mohl později v Evropě předvádět. Here, it must be admitted that he violated the principles of humanity from today's point of view when he kidnapped several natives to parade them later in Europe. Netrvalo však dlouho a jiní tito nešťastníci byli odváděni ze svých domovů a prodáváni jako otroci. But it was not long before others of these unfortunates were taken from their homes and sold as slaves.

Potom opustily karavely San Salvador a vypluly znovu na širé moře. Then they left the caravels of San Salvador and set sail again for the open sea. Kryštofu Kolumbovi přálo štěstí. Christopher Columbus was lucky. Vedlo jej středem jednoho z nejkrásnějších souostroví na světě. It led him through the middle of one of the most beautiful archipelagos in the world. Všechny nové země, které ještě objevil, podobaly se skříňce na poklady, z kterých mohl čerpat plnýma rukama. All the new lands he had yet to discover were like a treasure box from which he could draw with his hands.

Dne 15. října 1492 po západu slunce zakotvily lodi při západním pobřeží dalšího ostrova asi5 milvzdáleného od San Salvadoru. On October 15, 1492, after sunset, the ships anchored off the west coast of another island about 5 miles from San Salvador. Kolumbus jej pokřtil jménem Conception. Ráno pak přistál s dobře vyzbrojenými čluny u jeho břehů. In the morning he landed with well-armed boats on its shores. Domorodci, kteří byli téže rasy jako obyvatelé San Salvadoru, přijali Španěly velmi vlídně. The natives, who were of the same race as the inhabitants of San Salvador, received the Spaniards very kindly. Protože počal vanout jihovýchodní vítr, shromáždil admirál flotilu a plavil se dále asi devět mil na západ. As a south-easterly wind began to blow, the admiral collected the fleet and sailed on about nine miles to the west. Tam objevil nový ostrov, který nazval Fernandina na počest krále Španělska. There he discovered a new island, which he named Fernandina in honour of the King of Spain.

Celou noc odpočívaly lodě na kotvách. Příštího dne, to je 17. října, připluly k nim velké pirogy a obklopily je ze všech stran. The next day, that is, October 17th, the great pirogues came and surrounded them on all sides.

Styky s domorodci byly výborné. Divoši pokojně vyměňovali ovoce a kotouče bavlny za skleněné perly, baskické bubinky, jehly na šiti, kterých si obzvláště cenili, a za sirup, na kterém si velice pochutnávali. The savages peacefully exchanged fruit and cotton rolls for glass beads, Basque drums, sewing needles, which they especially prized, and syrup, which they greatly enjoyed. Domorodci na ostrově Fernandina byli přece jen lépe ošaceni, než jejich druhové na ostrově San Salvador, a zdáli se být civilizovanější. The natives of Fernandina Island were, after all, better clothed than their comrades on San Salvador, and seemed more civilized. Domy, které obývali, měly tvar pavilónu a byly opatřeny vysokými komíny. The houses they occupied were pavilion-shaped and had tall chimneys. Uvnitř bylo vše v pořádku uloženo. Inside, everything was stored in order.

Na západní straně tohoto ostrova byl hluboký záliv, jenž skýtal ideální přístav pro stovku lodí. On the western side of this island was a deep bay which provided an ideal harbour for a hundred ships. Leč ani ostrov Fernandina neposkytl Španělům vytoužené zlaté doly a ani jiné zlaté poklady, které chtěli dopravit do Evropy. But even the island of Fernandina did not provide the Spaniards with the coveted gold mines or other gold treasures they wanted to transport to Europe. Domorodci, které dopravili na paluby lodí, vyprávěli, že na jihu se nalézá jiný ostrov, zvaný Samoeto, na němž prý se vzácný žlutý kov vyskytuje. The natives, who were brought on board the boats, said that there was another island to the south, called Samoeto, where the precious yellow metal was said to be found. Kolumbus se tedy vydal naznačeným směrem a 19. října připlul k ostrovu, který nazval Isabella na počest královny Španělska. So Columbus set sail in the indicated direction and on 19 October he arrived at the island, which he named Isabella in honour of the Queen of Spain.

Podle výpovědi domorodců tam vládl mocný král, leč Kolumbus marně čekal několik dnů, aniž se tohoto mocného samovládce dočkal. According to the account of the natives, a powerful king ruled there, but Columbus waited in vain for several days without seeing this powerful autocrat. Křišťálová jezera a nádherné lesy Isabely skýtaly nádherný obraz. The crystal lakes and beautiful forests of Isabela painted a wonderful picture. Španělé neustále žasli nad novými druhy stromů, jejichž jasná zeleň je udivovala. The Spaniards were constantly amazed at the new species of trees, whose bright greenery astonished them. Papoušci poletovali ve velkých hejnech v bujné vegetaci a velmi čilé ještěrky, patrně leguáni, utíkaly hbitě ve vysoké trávě. Parrots flew in large flocks in the lush vegetation and very lively lizards, probably iguanas, ran nimbly in the tall grass. Domorodci, kteří původně prchali, když spatřili Španěly, se s nimi brzy spřátelili a vyměňovali si s nimi plody svého ostrova. The natives, who originally fled when they saw the Spaniards, soon befriended them and exchanged the fruits of their island with them.

Kryštof Kolumbus se dosud nezřekl myšlenky dosáhnout půdy Japonska. Christopher Columbus had not yet abandoned the idea of reaching the soil of Japan. Od domorodců vyzvěděl, že nedaleko na západ se nalézá ostrov Kuba. He learned from the natives that not far to the west was the island of Cuba. Domníval se tehdy, že tento ostrov je součástí Japonského království. At that time, he believed that this island was part of the Kingdom of Japan. takže nepochyboval, že se záhy dostane do města Quinsye, jinak též Hang-čen-fu, které mělo být druhým hlavním městem Číny. so he had no doubt that he would soon reach the city of Quinsye, otherwise known as Hang-chen-fu, which was to be the second capital of China.

To bylo také příčinou toho, proč se flotila, jakmile to vítr dovolil, vypravila na další cestu. This was also the reason why the fleet, as soon as the wind permitted, set out on another voyage. Ve čtvrtek 25. října plula flotila kolem sedmi nebo osmi ostrovů. On Thursday, October 25, the fleet sailed past seven or eight islands. Na nich se Kolumbus nezastavil a v neděli pak spatřili plavci na obzoru pobřeží ostrova Kuby. Columbus did not stop on them, and then on Sunday the sailors saw the coast of the island of Cuba on the horizon. Karavely zakotvily v ústí řeky, kterou Španělé nazvali řekou Sv. The caravels anchored at the mouth of what the Spanish called the St. Vykupitele. Po krátkém odpočinku pokračovali v plavbě západním směrem a posléze vpluli do přístavu rozloženého v ústí jiné velké řeky. After a short rest, they continued sailing westwards and eventually entered a harbour situated at the mouth of another large river. Později zde vznikl přístav Nuevitas del Principe. Later, the port of Nuevitas del Principe was established here.

Na pobřeží ostrova rostly četné palmy s listy tak širokými, že stačila jedna na pokryti chýše domorodců. On the coast of the island grew numerous palm trees with leaves so wide that one was enough to cover the huts of the natives. Domorodci, když spatřili Španěly, prchli do lesů. When the natives saw the Spaniards, they fled into the woods. V opuštěných obydlích našli Španělé ochočenou zvěř, různé bůžky, kosti zvířat a náčiní pro rybolov. In the abandoned dwellings the Spaniards found tame animals, various idols, animal bones and fishing gear. Nakonec se podařilo divochy přilákat a provádět obvyklou výměnu předmětů. Eventually the savages were able to be lured in and carry out the usual exchange of items. Nyní se Kryštof Kolumbus domníval, že je na pevnině nedaleko bájného města Hang-čenfu. Now Christopher Columbus believed he was on land near the mythical city of Hang-chenfu. Tuto myšlenku měli všichni tak hluboce zakořeněnou ve vědomí, že měli v úmyslu poslat dary velkému chánu Číny. This idea was so deeply ingrained in everyone's consciousness that they intended to send gifts to the Great Khan of China.

Proto nařídil dne 2. listopadu jednomu šlechtici a židovi, který byl na lodi jako tlumočník a mluvil hebrejsky, chaldejsky a arabsky, aby se vypravili k vládci této země. Therefore, on November 2, he ordered a nobleman and a Jew, who was on the ship as an interpreter and spoke Hebrew, Chaldee, and Arabic, to go to the ruler of the land. Tito vyslanci, kterým bylo dáno na cestu celkem 6 dnů, nesli s sebou ozdobné předměty z perel a vydali se do nitra domnělé pevniny. These envoys, who were given a total of six days to travel, carried with them ornamental objects made of pearls and set off into the interior of the supposed landmass.

V té době se Kolumbus plavil asi dvě míle proti proudu krásné řeky vinoucí se ve stínu velkého vonného lesa. At that time Columbus was sailing about two miles up the beautiful river winding through the shade of a large fragrant forest. Zdejší obyvatelstvo si se Španěly vyměňovalo svoje produkty a posílalo cizince do krajiny zvané Bahio, kde prý je nepřeberné bohatství zlata a perel. The local population exchanged their products with the Spaniards and sent foreigners to the land called Bahio, where they said there was a wealth of gold and pearls. Upozorňovali však, že tamní lidé se živí lidským masem. They pointed out, however, that the people there feed on human flesh.

Admirálovi vyslanci se vrátili do přístavu dne 6. listopadu, po čtyřech dnech cesty. Vyprávěli, že druhého dne dorazili do vesnice asi o 50 chatrčích, kde byli přijati s obzvláštními poctami. They said that the next day they arrived at a village of about 50 huts, where they were received with special honors. Líbali jim ruce a nohy, neboť je pokládali za bohy sestoupivší z nebe. They kissed their hands and feet, for they considered them gods come down from heaven. Mimo jiné vykládali, že muži a ženy tam polykají kouř, který pak vypouštějí nosními dírkami. Among other things, they said that the men and women there swallowed smoke, which they then expelled through their nostrils. Oheň rozdělávají třením dvou dřev o sebe. The fire is made by rubbing two pieces of wood together. Všude bylo plno bavlny nakupené do hromad v podobě stanů. There was cotton everywhere, bought in piles in the form of tents. Leč po velkém chánovi nebylo vidu ani slechu. But there was no sign of the great khan.

Poznamenejme na tomto místě ještě jeden velký Kolumbův omyl, jehož následky, jak praví Irwing, daly všem jeho dalším výzkumům jiný směr. Kolumbus, který se domníval, že je na pobřeží asijském, pokládal Kubu za díl pevniny. Columbus, who believed himself to be on the coast of Asia, considered Cuba to be part of the mainland. Proto ho pochopitelně nenapadlo, aby ji obeplul, nýbrž hodlal se vrátit zpět na východ. Kdyby se nebyl stal obětí tohoto svého omylu, ale sledoval původní směr, byl by výsledek tohoto činu nedozírný. Byl by zřejmě přistál u břehů Floridy, nebo u břehů Mexika. It would probably have landed off the coast of Florida, or off the coast of Mexico. Jaké by zde našel obyvatelstvo, kulturnější než u divokých ostrovanů. What a population he would find here, more cultured than the wild islanders. Obyvatele Aztécké říše zcivilizované mocným Montezumou. Inhabitants of the Aztec Empire civilised by the mighty Montezuma. Zde by byl spatřil bohatá města, armády vojska a nesmírné bohatství. Here he would have seen rich cities, armies of troops and immense wealth. Nepochybně by byl sehrál úlohu Fernanda Cortéze. He would undoubtedly have played the role of Fernando Cortéz.

Nebylo mu to však souzeno. But he was not meant to. Trvaje nepřetržitě na svém omylu, vrátil se posléze se svou flotilou, která dne 12. listopadu 1492 zdvihla kotvy, zase na východ. Insisting continually on his error, he eventually returned eastward with his fleet, which weighed anchor on November 12, 1492. Pomalu se nyní plavil podél ostrova Kuby, kde objevil kopce a navštívil přistav, který pojmenoval Puerto del Principe, a souostroví, které pokřtil Notre Dame. Slowly he now sailed along the island of Cuba, where he discovered the hills and visited the harbour he named Puerto del Principe, and the archipelago he christened Notre Dame.

Na ostrovech bylo vidět každou noc ohně. Fires could be seen every night on the islands. Španělé vystoupili na několika místech na pevninu a postavili zde kříž jako znamení, že zemi zabrali pro španělského krále. The Spaniards ascended to the mainland in several places and erected a cross as a sign that they had taken the land for the Spanish king.

Když domorodci mluvili s Kolumbem, zmiňovali se často o jiném ostrovu, který nazývali Babeque, kde se prý nalézá mnoho zlata. When the natives spoke to Columbus, they often mentioned another island, which they called Babeque, where they said much gold was found. Admirál se rozhodl, že se tam vydá, ale Martin Atonzo Pinron, kapitán „Pinty“, nejrychlejší z flotily vplul napřed a zmizel ostatním lodím dne 21. listopadu z obzoru. The admiral decided to go there, but Martin Atonzo Pinron, captain of the "Pinty", the fastest of the fleet, sailed ahead and disappeared from the horizon of the other ships on 21 November. Admirál byl tímto jeho jednáním velmi rozzloben. The admiral was very angry at his conduct. Kolumbus učinil ještě několik menších objevů. Nikde však nenašel lidojedů, ačkoliv tamní chýše domorodců byly často zdobeny lidskými lebkami.

Příští den uzřeli plavci řeku Bormu. Když karavely obepluly mys de Los Agules, ocitli se na východě ostrova, jehož břehy o délce asi125 milzmapovali. Kolumbus nyní zamířil více na východ a dne 5. prosince 1492 připlul k velikému ostrovu, který domorodci nazývali Bahio. Byl to nynější ostrov Haiti. Večer vyplula „Niňa“ na příkaz admirála do přístavu, který byl nazván Porto Maria. Příštího jitra bylo objeveno ještě mnoho jiných mysů a ostrov, který byl nazván želvím. Když domorodci spatřili karavely, prchali pryč na pirogách. Ostrov se zdál objevitelům velký, k nebi se tyčily vysoké hory. Pobřeží bylo prozkoumáno až k Moskytímu zálivu. Poletující ptáci, krásné stromy, rostliny, roviny i kopce připomínali Španělům starou Kastílii. Proto admirál nazval ostrov Espaňola.

Domorodci byli velice nedůvěřiví a nebylo možno se s nimi dorozumět, protože se při každém styku dávali na útěk. Posléze se námořníkům podařilo zmocnit se jedné ženy, kterou dopravili na palubu lodi. Byla ještě mladá a celkem sličná. Na lodi ji admirál obdaroval prsteny, perlami a šaty, které celkem postrádala. Zacházeli s ní velice slušně a pak ji propustili zpět na ostrov.

Výsledkem bylo, že domorodci nabyli trochu více důvěry.

Když se pak příštího jitra odvážilo několik dobře vyzbrojených mužů v člunu na pevninu, byli přijati s velkými poctami. Domorodci se k nim hrnuli, nabízejíce jim plody své země. Tito námořníci, když se vrátili zpět na loď, vyprávěli o přírodních bohatstvích ostrova a o velké řece, kterou objevili.

Dne 15. prosince vyplul Kolumbus opět na moře, ale nepříznivý vítr jej zahnal zpět k želvímu ostrovu, kde objevil údolí tak malebné, že mu připomínalo ráj. Když pak příštího dne pomalu pluje v hluboké zátoce, spatřil Indiána plujícího na malé kánoi, kterou řídil velmi dovedně, a i přes silný vítr ji vedl vysokými vlnami. Plavci vyzvali domorodce, aby vystoupil na loď. Kolumbus ho bohatě obdaroval a vysadil pak u břehů Espaňoly u přístavu, který byl později nazván přístavem Míru.

Tímto přátelským jednáním si Kolumbus získal důvěru všech domorodců, kteří pak obklopovali lodi i se svým králem.

Tento král byl dosud mladý, asi třicetiletý muž. Byl pěkně urostlý, silný a trochu obtloustlý. Byl nahý jako všichni jeho poddaní, muži i ženy, kteří mu prokazovali úctu.

Kolumbovi, který mu prokázal vysoké pocty, pak sdělil tento král, nebo lépe řečeno kazik, že východní provincie jsou bohaté zlatem.

Příštího jitra nabídl jiný kazik Španělům všechny poklady své země. Byl na lodi přítomen slavnosti na počest sv. Panny Marie. Loď byla pro tento účel vyzdobena velkým přepychem.

Kazik byl pozván k hostině ke stolu admirála. Když okusil různé pokrmy a nápoje, poslal mísy a poháry svým lidem. Mluvil velmi málo a zdál se být inteligentní. Po hostině nabídl admirálovi několik tenkých zlatých plíšků, za což ho admirál obdaroval mincemi zdobenými obrazy Ferdinanda a Isabelly. Snažil se mu vysvětlit, že se jedná o nejmocnější vládce na zemi, a rozvinul korouhev Kastílie. Když se setmělo, vrátil se kazik spokojen na ostrov. Na jeho počest byla vypálena salva z lodních děl. Příštího dne postavili námořníci v domorodé vesnici velký kříž a odpluli.

Když se Kolumbus ubíral ze zálivu uzavřeného Želvím ostrovem a Espaňolou, učinil několik dalších objevů přístavů, ústí řek a mysů. Dále pak objevil ostrůvek Sv. Tomáše. Admirál vystupoval občas na pevninu, kde byl vítán s božskými poctami domorodci, kteří jej prosili, aby u nich zůstal. Kolumbus je obdarovával rolničkami, cínovými prsteny, skleněnými perlami a jinými tretkami, kterých si velice vážili.

Kazik Guakanagari poslal Kolumbovi pás zdobený dlouhorohým zvířetem. Zdálo se, že zlata je tam nadbytek, o čemž svědčily ukázky, které přinášeli domorodci. Obyvatelé této části Espaňoly se plavcům jevili jako velmi inteligentní. Byli pomalováni barvou červenou, černou a bílou. Kolumbus se domníval, že je to pro ochranu před pálícím sluncem. Jejich obydlí byla hezká, pevně stavěná. Na Kolumbův dotaz, odkud pochází zlato, jmenovali krajinu na východě, zvanou Cibao. Admirál věřil, že to nemůže být nic jiného než Cipango, jak tehdy nazývali Japonsko.

Na Štědrý den potkalo admirálovu karavelu velké neštěstí.

Toho dne byla poškozena poprvé za celou dlouhou plavbu, neboť službu měl nešikovný kormidelník. Když loď „Santa Maria“ vyplouvala ze zálivu Sv. Tomáše a setmělo se, loď uchvátil proud, který ji hnal na pobřežní skaliska. „Santa Marta“ na nich uvízla se zaseknutým kormidlem. Nárazem byl probuzen admirál a ihned nařídil, aby na přídi byla svržena kotva a všichni muži na palubě pak tahem lana loď uvolnili.

Několik mužů naskákalo do člunu, jako by tento rozkaz chtěli vykonat, byli však tak ustrašeni, že utekli na druhou loď „Ninu“. Mezitím však bouřící příboj útočil na „Santa Marii“ a ta se ponořovala čím dál více. Aby jí odlehčili, porazili stěžně. Žel zanedlouho bylo nutno celou posádku převést do bezpečí na druhou loď. Kazik Guaranagart záhy pochopil vzniklou situaci a přiběhl se svým příbuzenstvem a poddanými, aby pomohl z potápějící se lodi vynést vše, co bylo třeba.

Dík jeho bdělosti se neztratilo nic, ani to nejobyčejnější, z lodního nákladu. Celou noc stáli ozbrojení Indiáni u nakupených hromad potravin a zásob. Příštího jitra vstoupil Guakanagari na palubu lodi „Niny“, aby potěšil admirála a nabídl mu svoje služby a různé druhy potravin, jako chléb, kozy, ryby a ovoce. Kolumbus byl dojat těmito projevy přátelství a rozhodl se na tomto místě založit osadu. Proto se také snažil různými dary si co nejvíce Indiány naklonit. Aby ukázal svoji sílu, rozkázal vypálit z děla, což tyto děti přírody velice polekalo.

Dne 26. prosince počali Španělé stavět tvrz. Admirál zamýšlel zanechat zde několik svých lidí, které zásobil proviantem na rok. Ponechal jim též šalupu z lodi „Santa Maria“. Všechny práce byly vykonány dobře a rychle. Téhož dne dostal Kolumbus zprávu o „Pintě“, která se odloučila od flotily již 21. listopadu. Byla prý, jak domorodci vyprávěli. zakotvena v ústí řeky na konci ostrova. Leč kanoe, kterou vyslal Guaranagari, se vrátila, aniž zjistila nejmenší stopy po lodi.

Protože admirál měl teď jen jednu karavelu, rozhodl se přerušit svoje objevy a začal se připravovat na zpáteční cestu domů.

Po demonstraci své vojenské moci obsadil vybudovanou tvrz 39 muži, jejichž velitelem jmenoval Rodriga de Escovedo. Byl jim ponechán větší díl zásob, který jim měl vydržet dobře rok.

Mezi těmito prvními osadníky Nového světa byly zastoupeny nejrůznější profese. Písař, soudní sluha, ostrostřelec, lodní mistři, bednář, lékař a krejčí. Těmto mužům bylo uloženo pátrat po zdrojích zlata a po vhodném místě, kde by bylo možno založit větší osadu.

Dne 3. ledna se Kolumbus rozloučil s kazikem a osadníky a loď „Nina“ zdvihla kotvy a opustila přístav. Brzy se objevil ostrov s vysokou horou. Byl pokřtěn Monte Christi. Dva dny se Kolumbus plavil kolem pobřeží, když mu oznámili, že „Pinta“ je v dohledu. Záhy se objevil její kapitán Martiu Alonzo Pinzon na palubě „Niny“ a snažil se obhajovat svoje jednání. Pravda však byla taková, že Pinzon jel napřed proto, aby objevil ostrov Babeque, který měl oplývat zlatem, jak líčili domorodci. Admirál se tvářil přívětivě, jako by těmto výmluvám věřil. „Pinta“ se jen plavila podél pobřeží, aniž by byla učinila sebemenší objev.

Dne 7. ledna lodi zastavily, aby mohla být opravena díra v boku „Niny“. Admirál využil doby opravy k výzkumné cestě po ostrově. V písku řeky objevil malá zrnka zlata, proto pojmenoval řeku Zlatou. Ačkoliv měl úmysl ve svých výzkumech pokračovat. Pinzonovi lidé mu v tom bránili a naléhali na něj, aby se vydal na zpáteční cestu do Španělska.

Proto se 9. ledna lodi vydaly opět na zpáteční cestu podél pobřeží, které admirál pečlivě sledoval a všechny výběžky a mysy pojmenoval. Pak přinutilo bezvětří plavce k zakotvení.

První styky s domorodci byly velmi přátelské, což se však zanedlouho změnilo. Výměnný obchod byl zastaven a jednání domorodců svědčilo o jejich nedobrých úmyslech. A skutečně, dne 13. ledna byli Španělé přepadeni divochy. Španělé se bránili statečně a přes velkou převahu domorodců se díky svým lepším zbraním ubránili a zanedlouho je zahnali na útěk. Tehdy tedy byla poprvé Evropany prolita krev Indiánů.

Příštího rána zadržel Kolumbus násilím čtyři domorodce a přes jejich odpor s nimi odplul.

Rozhořčené a vysílené mužstvo působilo admirálovi mnoho nepříjemností, na což si Kolumbus ve svých listech velmi stěžuje. Dne 16. ledna se jeho lodi vydaly skutečně na západ na zpáteční cestu. Záhy jim zmizel z obzoru mys Samana, nejzazší cíp ostrova Espaňoly.

Lodi pluly rychle a klidně až do 12. února. Leč tohoto dne byly zachváceny prudkou bouří. Tři dny trvaly prudké nárazy větru, obrovské vlny se tříštily o boky lodí a nebe křižovaly blesky za strašného burácení. Třikrát se v jejím průběhu vylekaní námořníci zavázali ke zbožné pouti v rouše kajícníků k poutním místům ke Svaté Panně Marii Guadeloupské, Notre Dame de Lorette a St. Clare de Mangues. Mezitím prudkost bouře sílila. Admirál, který se obával katastrofy, napsal v rychlosti zprávu na pergamen. Psal o svých objevech a prosil nálezce toho listu, aby jej odevzdal španělskému králi. List zabalil do voskového plátna a vložil do sudu, který byl vhozen do moře.

Až 15. února, při východu slunce, se bouře utišila a lodi zakotvily u ostrova St. Maria v Azorském souostroví. Aby splnil slib učiněný na moři ohledně pouti k chrámu na počest Sv. Panny, poslal admirál polovinu mužstva na břeh ostrova.

Portugalci je však zajali a teprve pátého dne na energické protesty admirálovy je propustili.

Dne 23. února vyplul admirál opět na širé moře. Nepříznivé větry brzdily jeho plavbu. Ještě jednou byl zasažen prudkou bouři. Posléze však dne 4. března uzřeli jeho lodivodové ústí řeky Tajo, do něhož vplula loď „Nina“, kdežto „Pinta“ byla zahnána až kamsi do Biskajského zálivu.

Portugalci přivítali Kolumba rozpačitě. Portugalský král ho nakonec přijal a jako první vyslechl zprávu o admirálových cestách. Jakmile se však počasí zlepšilo, vyplula „Nina“ opět na moře a 15. března zakotvila v palosském přístavu.

Celá cesta Kryštofa Kolumba trvala sedm a půl měsíce. Za této cesty objevil Kolumbus ostrovy San Salvador, Conception, Kubu, Espaňolu a mnoho dalších ostrovů a ostrůvků.

Král a královna se svým dvorem tehdy žili v Barceloně, kam byl admirál pozván ke slyšení. Vydal se ihned ke dvoru doprovázen deseti Indiány, které přivezl z Nového světa.

Nadšení, které všude vzbuzoval, bylo nepopsatelné. Všude, kde se velký mořeplavec ukázal, sbíhalo se veškeré obyvatelstvo, aby mu prokazovalo pocty vskutku královské. Vjezd do Barcelony byl velkolepý. V královském paláci byl přivítán králem, královnou a španělskými grandy. Zde jim podal zprávu o své cestě a předložil ukázky zlata, plodin a jiných, v Evropě dosud neznámých věcí, které přivezl. Závěrem všichni přítomní poklek1i a vzdali hold za zpěvu slavnostního Te Deum.

Kryštof Kolumbus byl povýšen do šlechtického stavu.

Králem mu byl propůjčen erb s heslem „Kastilii a Leonu daroval Kolumbus Nový svět“.

Jméno velkého janovského mořeplavce letělo v Evropě od úst k ústům. Indiáni, které Kolumbus s sebou přivezl, byli pokřtěni. Za přítomnosti dvora a geniální Kolumbus, tak dlouho pronásledovaný nouzí a neuznáním, se rázem vyšvihl na vrchol slávy.