×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Kryštof Kolumbus - Jules Verne, Objevy od roku 1405 až po objevné plavby Kryštofa Kolumba

Objevy od roku 1405 až po objevné plavby Kryštofa Kolumba

Objevy od roku 1405 až po objevné plavby Kryštofa Kolumba

Rok 1492 je nesmrtelně zapsán v análech zeměpisných objevů. Je to jistě oprávněné, neboť se jedná o objev z nejdůležitějších - o objevení Nového světa - Ameriky. Genius tohoto muže doplnil naše znalosti o zeměkouli a potvrdil tak správnost verše Gaglinffova: „Unus erat mundus, duo sunt, ait iste fuere.“ (Dosud byl jediný svět; dva jsou, pravil a bylo tomu tak skutečně.) Starému světu tak připadla povinnost vychovávat svět nový politicky i mravně. Byl však toho schopen? Ovládán úzkoprsými ideami, polobarbarskými choutkami a náboženskou nesnášenlivostí? Na tuto otázku ať odpoví skutky.

Co se událo od roku 1405, na jehož sklonku dokončil Béthencourt kolonizaci Kanárských ostrovů do roku 1492?

Krátce si to zopakujme. Touha po výzkumech, vědě prospěšných, kterou vzbudili Mauři. kteří byli brzy z iberského poloostrova vypuzeni. zaměstnávala tehdy mysl všeho iberského lidu. Ve všech přístavech. zvláště portugalských, mluvilo se o Mrice a o zemi na protější straně oceánu jako o zemích nesmírného bohatství.

„Tisíce pověstí,“ praví Michelet, „rozohňovalo zvědavost, odvahu a chamtivost, lidé odvážní a dobrodruzi chtěli uzřít tyto tajuplné země, v nichž prý je zlato roztroušeno po povrchu země.“ Mladý princ, infant Jindřich, vévoda de Visen, třetí syn krále Jana I., který studoval tehdejší astronomii a zeměpis, působil na své současníky značným vlivem. Jemu děkuje Portugalsko za veškeré velké objevy a celé kolonizační dílo, o čemž se v tehdejším světě všude vyprávělo a což ovlivnilo i obrazotvornost Kryštofa Kolumba.

Když Jindřich stanovil přesně poledník provincie Algarve v Sagrés, odkud pozoroval nekonečnou hladinu oceánu a tušil nové země, dal vystavět hvězdárnu, založil námořní školu, kde byla vyučována kresba map, užívání kompasu. orientace a byly sbírány veškeré zprávy o Africe a dalších vzdálených zemích.

I když princ Jindřich se osobně žádné námořní výpravy nezúčastnil, byl jejich povzbuzovatelem a organizátorem, což mělo za následek, že vstoupil do dějin jako Jindřich Mořeplavec.

Mys Nuw, osudový mezník starověkých mořeplavců, obepluli roku 1418 dva dvořané Jindřicha Mořeplavce, Ivan Gonzales Zarco a Tristam Vaz Teixera, zahnáni bouři k ostrůvku, který pojmenovali Puerto Santa. Dále pak se plavili k temnému bodu na horizontu. který se pak ukázal být rozlehlým ostrovem porostlým bujnými lesy - Madeirou.

Roku 1433 obepluli Portugalci Gillianes a Gonzales Baldayové mys Bajador, který zadržoval objevitele tak dlouhou dobu. Plavili se okolo něho ve vzdálenosti více než40 mil.

Povzbuzeni těmito úspěchy pronikli Antonio Gonzales a Nuňo Tristan roku 1441 dále pak až k mysu Blancu. Vykonali tak hrdinský čin, o němž Feria y Sonza napsal, že je největší od dob Herkulových velkých činů. Z této cesty přivezli do Lisabonu od Rio del Ouro trochu zlatého prachu. Na své druhé cestě objevil Tristanjeden z ostrovů u mysu Verde, plul však dále na jih a pronikl až k Sierra Leone. Na této cestě koupil na pobřeží Guineje od mauretánských otrokářů několik černochů. které dovezl do Lisabonu a tam je s náležitým ziskem prodal, neboť vzbudili všeobecnou zvědavost. To bylo první setkání s černochy. Od té doby jich bylo po čtyři sta let ročně tisíce v Africe zajímáno a vyvezeno do otroctví k hanbě celé civilizace.

Roku 1441. obeplul Cada Mosto mys Verde a prozkoumal část pobřeží pod ním. Kolem roku 1446 pronikli Portugalci dále na širé moře a objevili souostroví Azorské. Od těch dob mizí pomalu strach ze širého oceánu. Byla překročena mez, o níž se tehdejší lidé domnívali, že je tam vzduch žhavý. Mez byla překročena, aniž se co přihodilo. Všechny výpravy se vrátily a rozmnožily znalosti o nových zemích. Zdálo se, že africké pobřeží nemá konce. Pluli stále na jih v očekávání mysu, který je přivede do vytouženého Indického oceánu.

V té době přijal těž král Jan II. titul „pán Guineje“. Pak Diego Cam přistál v ústí Konga (1485) a byla objevena nejen nová země, ale i dosud neznámé hvězdy. Třemi svými objevitelskými cestami vrhl Diego Cam více světla do dosavadních poznatků o Africe než všichni jeho předchůdci. Nebylo mu však dopřáno, aby dosáhl nejjižnějšího bodu Afriky a předstihl tak svého šťastnějšího pokračovatele Bartolomea Diaze. Cam pronikl až na 21°50' jižní šířky. Dosáhl mysu Crossa, sleduje západní africké pobřeží, pojmenoval řeku Kongo, do jehož ústí vplul jako Rio de Padron, a postavil na jejím břehu sloup, který tam byl později objeven. Před návratem do Evropy navštívil ještě krále Konga v jeho sídelním městě a přivezl s sebou jeho vyslance i s doprovodem, kteří se vydali do Portugalska, aby se dali pokřtít a aby se pak odebrali zpět do vlasti, kde by šířili křesťanství.

Nedlouho po návratu Diega Cama vypluly tři karavely z Taga asi v srpnu 1487 za velení Bartolomea Diaze, dvořana portugalského krále a zkušeného námořníka z moře Guinejského. Pod jeho velením byl i osvědčený mořeplavec Joan Infante a jeho bratr Petro Diaz, kapitán tří malých lodí vezoucích výpravě potraviny.

O první části této výpravy nemáme žádných zpráv. Víme o ní jen to, co zaznamenal Joan Barrosa. Podle něj plul Diaz podél západního afrického pobřeží až na 29° z.j.š., kde spatřil vhodné přístaviště pro své lodi. Nazval je Voltas. V něm zanechal nejmenší ze svých lodí s posádkou devíti námořníků. Diaz sám se zdržel v tomto přístavu pět dnů, přinucen k tomu nepříznivým, deštivým počasím. Pak vyplul opět na moře a plavil se k jihu, kde byl po třináct dnů zmítán bouřemi. Čím dále pronikal k jihu, tím bylo počasí chladnější a drsnější. Pak se živly ztišily a Diaz vplul do klidnějších vod. Objel mys, který se mu zjevil, k východu. kde doufal, že narazí na pevninu. Za několik dnů dorazil až na 42°54' j.ž.š., odkud se vrátil částečně na sever a zakotvil v zátoce des Vaquetros, nazvané podle rohatého dobytka a pastevců, kteří prchli do vnitrozemí, jakmile spatřili karavely. V tomto okamžiku byl Diaz40 milvýchodně od mysu Dobré naděje, jejž obeplul, aniž by jej byl spatřil. Odtud plula výprava do zálivu San Braz (Saint-Blaise, nyní záliv Mossel) a plula pak podél pobřeží až do zálivu Algaského kolem ostrova da Cruz, kde Diaz postavil pamětní sloup (padros). Jeho mužstvo však pozbylo odvahy, neboť přestálé útrapy a zvláště pak nedostatek jídla a jeho špatná kvalita vyčerpaly jejich smělost. Bylo rozhodnuto, že se nepopluje dále, ale bude prozkoumán mys, kolem něhož cestou pluli.

Přesto se Diazovi podařilo přemluvit posádku, aby plula dále. Díky tomu urazil Diaz po dvoudenní plavbě asi25 milod de la Cruiz a dosáhl řeky, již nazval Rio Infante. Dále však posádka odmítla plout a přinutila Diaze k návratu do Evropy.

Když Diaz odcházel od sloupu, který dal na tomto místě vztyčit, byl prý tak zarmoucen a sklíčen, že jeho zármutek nemohl být větší, kdyby byl ztratil jediného syna. To uvádí Barrosa. Diaz si uvědomoval nebezpečí, které museli překonat jeho námořníci, než dosáhli těchto vzdálených krajů. Snad jedině proto se vrátil od tohoto dosaženého bodu, od brány vedoucí bezpečně ke slavné metě, již mu Bůh nedopřál dosáhnout, a tak se nemohlo splnit jeho nejvroucnější přání.

Pak, když Diaz objevil tento mys a nazval jej mysem Bouřlivým (Cabo Tormentoso) na paměť nebezpečných bouří, jež přežilo jeho mužstvo plující kolem něho, byla jeho poloha tajena asi 100 let.

Král Jan II. poznal dobře důležitost tohoto objevu a přejmenoval jej na mys Dobré naděje. Poznal, že nyní je cesta do Indie otevřena, čemuž podřídil svoje plány do budoucna pro rozšíření obchodu a vážnosti své země, což se mu skvěle podařilo.

Diaz se vrátil dne 24. srpna 1488 do Augra des Voltas.

Z devíti mužů, které tam zanechal, šest zemřelo a sedmý zemřel radostí, když spatřil svoje krajany. Na zpáteční cestě neprožila Diazova výprava nic pozoruhodného. Když se mužstvo výpravy zotavilo pobytem na Beninském pobřeží, zúčastnilo se tam obchodu s otroky. Pak byla výprava v La Mina vyplacena penězi pocházejícími z obchodu kolonie a vrátila se do Portugalska. kam dorazila v prosinci roku 1488.

Je podivuhodné. že za všechny tyto zásluhy a úspěchy se Diazovi nedostalo takových odměn. jakých by byl jistě zasluhoval. Naopak se zdá, že upadl záhy v nemilost královu, neboť po léta ho nebylo vidět nikde ve státní službě. V této domněnce nás podporuje zvláště to. že do čela výpravy. které bylo uloženo obeplout Diazem objevený mys a plout pak k vytouženému cíli, a to ke břehům Indie. byl postaven Vasco da Gama. Diaz se pak výpravy účastnil, ale jen v postavení podřízeném, až k pevnosti St. Jorge de la Mina. Diazovi bylo pak jen souzeno sledovat zvěsti o podivuhodném tažení svého šťastnějšího kolegy v Indii a důsledky, jaké měla tato událost na osudy jeho vlasti.

Diaz se pak účastnil výpravy Babralovy, při níž byla objevena Brazílie. Nebylo mu však dopřáno spatřit břehy, k nimž ukázal cestu, neboť jakmile loďstvo zhlédlo americké pobřeží, strhla se obrovská bouře, při níž čtyři lodě ztroskotaly. Mezi nimi byla i loď, které velel Diaz.

Inspirován nešťastným osudem Diazovým. Camoen vložil do úst ochranného ducha Bouřlivého mysu Adamastora tato slova:

„Strašně potrestám první loďstvo, jež popluje podél těchto skal, a vychrlím pomstu na smělce, který se odváží do mé říše vniknout.“ Jižní výběžek Afriky byl obeplut Vasco da Gamou roku 1497, tedy pět let po objevení Ameriky Kolumbem. Je možno oprávněně tvrdit, že objevení nového kontinentu Kolumbem by se posunulo o dlouhou dobu, kdyby se bylo podařilo Portugalcům obeplout Mriku před rokem 1492.

Mořeplavci tehdejší doby byli velice bázliví a neodvažovali se příliš plout na širé moře. Málo toužili spatřit neznámé oblasti oceánu, a proto pluli jen opatrně podél břehů Mriky, aniž by se od nich příliš vzdalovali. Kdyby totiž byl Bouřlivý mys obeplut dříve, byli by si námořníci brzy zvykli plout tímto směrem do Přední Indie a nebylo by nikoho napadlo hledat cestu do „země koření“ přes Atlantický oceán. Myšlenka nalézt cestu do Indie ovládala tehdy všechny vzdělance. Cooley napsal, že „hlavní příčina výzkumných cest Portugalců v patnáctém století byla v tom, že hledali cestu po moři do Indie“. Ani nejučenější mužové té doby netušili, že může existovat dosud neobjevený kontinent. Zdálo se jim, že přírodní zákony tomu odporují.

Přesto oba díly Ameriky již byly objeveny. Cabot přistál v roce 1487 u pobřeží Labradoru. Ještě před ním Vikingové vstoupili do těchto končin. Vikingští kolonisté z Grónska vstoupili na kontinent a nazvali tuto zemi „Vinland“. Přesto tehdejší znalosti byly na takové úrovni, že Grónsko, Labrador i Vinland byly pokládány jen za jakési výběžky evropského kontinentu.

Mořeplavci patnáctého století hledali jen nejpříhodnější spojení s aSijským pobřežím. Pevninská cesta do Indie, Činy a Japonska, vedoucí Malou Asií, Persií a Tatarskem, byla již známa podle podivuhodného líčení Marca Pola. Tato cesta však byla velice namáhavá, nesnadná a příliš drahá. Proto bylo důležité nalézt praktičtější spojení. Proto vyvstala otázka pro všechny evropské námořní národy, zdali oceán není schopen poskytnout spojení s asijskými břehy. Tato představa byla v souladu s již dříve prokázaným kulatým tvarem země. Tedy - kdo vypluje směrem na západ, ocitne se posléze na východě.

Nikdo ovšem nepředpokládal na cestě mezi Evropou a Asií nějakou překážku v podobě Ameriky. Je třeba říct, že středověcí učenci odhadovali vzdálenost pobřeží Asie od pobřeží Evropy asi na2000 mil. Aristoteles považoval Zemi za mnohem menší než je. „Jak daleko je od nejzazších břehů Španělska do Asie?“ Na tuto otázku odpověděl Seneca, že „Jen několik dní plavby, vane-li příznivý vítr.“ Téhož názoru byl i Strabo. Vzdálenost Evropy od Asie byla podle nich malá. Mimo to místa vhodná k odpočinku, jako Azory a Antily, o nichž se již v patnáctém století vědělo, usnadňovaly tuto plavbu. Důvodně lze tvrdit. že omyl, týkající se vzdálenosti, byl dobrý v tom, že přiměl plavce k plavbě oceánem. Kdyby byli tenkrát věděli, že vzdálenost Evropy od Asie je5000 mil, nikdo by se nebyl odvážil plavby Atlantikem na západ.

Musíme podotknout. že některé skutečnosti zdánlivě potvrzovaly domněnky Aristotela a Strabona o malé vzdálenosti břehů, lodivod krále Portugalska nalezl například450 milod mysu Sv. Vincenta na nejzazším výběžku Algarve kus dřeva ozdobený řezbami, který mohl pocházet jen z blízkého kontinentu. U Madeiry vylovili rybáři ozdobný trám a bambusové hole, podobné holím z Přední Indie. Obyvatelé Azorských ostrovů nalézali často velké množství smrků neznámého druhu a jednoho dne i dvě lidské mrtvoly, které podle kronikáře „měly široký obličej a křesťanům nebyly podobny“. Tyto objevy jen rozněcovaly obrazotvornost současníků. Protože v patnáctém století nikdo nevěděl nic o Golfském proudu, který zmíněné předměty připlavoval od amerického pobřeží, rozšířilo se mínění, že pocházejí z pobřeží asijského. Proto nemohla vzdálenost Evropy a Asie být příliš veliká. Tyto okolnosti byly příčinou domněnky, že spojení nebude tak obtížné. To je těž příčinou toho. že tehdy žádný zeměpisec nepomyslil na existenci nového dílu světa, což je nutno zdůraznit. Za toho pátrání západním směrem nemyslil také nikdo na to, aby obohatil dosavadní zeměpisné znalosti. Jen obchodníci stáli v čele hnutí, usilujícího o nalezení cesty přes Atlantický oceán. Myslili při tom však jen na nejkratší možnou cestu k uskutečnění obchodů. Ještě připomeňme, že kompas, vynalezený podle všeobecného mínění Flaviem Giojou d'Amalafim kolem roku 1302, umožňoval lodím vzdálit se od břehů a plout dále od pevnin a ostrovů. Mimo to objevil Martin Behaim spolu s doktory Jindřicha Portugalského, že výšky slunce a astrolabia (měřiče úhlů) lze používat k orientaci při mořeplavbě. S přihlédnutím k těmto podporám námořní plavby byla pro obchod tak důležitá otázka, jako nalézt cestu na západ do Indie, na denním pořádku jak ve Španělsku, tak i v Portugalsku a Itálii, v zemích, kde vědou byla v té době ze tří čtvrtin obrazotvornost. Diskutovalo se a psalo, obchodníci rozjaření rozepřemi štvali učence proti sobě. Skutečnosti, soustavy a doktríny se hromadily. Byl nejvyšší čas, aby se vyskytl osvícený duch, který by udělal v tomto chaosu pořádek.

Všechny tyto roztroušené nápady se sjednotily v hlavě muže, který v sobě spojoval znamenitost génia, vytrvalost a odvahu.

Tímto mužem byl Kryštof Kolumbus.

Jak se domníváme, narodil se v Janově roku 1436. Říkám, že se domníváme proto, neboť spolu s Janovem uchází se o místo Kolumbova rodiště též Savone, Gogoreo, Nervi. Datum narození tohoto slavného mořeplavce je uváděno podle různých zdrojů mezi léty 1430 až 1445. Zdá se však, že rok 1436 souhlasí a je mezi dokumenty nejméně sporný.

Rodina Kryštofa Kolumba žila ve velmi skromných poměrech. Jeho otec Dominik Kolumbus byl soukeníkem, údajně částečně zámožným, což mu umožňovalo poskytnout dětem lepší vzdělání. Mladý Kolumbus, nejstarší ze svých sourozenců, byl poslán na univerzitu do Pavle, aby tam studoval latinu, zeměpis, astronomii a nautiku. Když mu bylo 14 let, opustil školu výměnou za lodní palubu. Od té doby nevíme, jak žil a jak se mu dařilo. Zde vzpomeňme výroku Alexandra Humboldta, který opakoval Charton, že musíme velice litovat těchto nedostatečných informací o životě Kolumbově, uvědomíme-li si, že kronikáři zaznamenali životopisy psa Becerilliho a slona Abulabaty, které Harum-al-Rašid daroval Karlu Velikému, aby jejich památku zachovali potomstvu.

Podle dobových svědectví a listin Kolumbových je pravděpodobné, že mladý Kolumbus navštívil Levant, západ a sever tehdejšího světa, několikrát Anglii, Portugalsko, pobřeží Guineje, africké ostrovy a pravděpodobně i Grónsko, takže když mu bylo 40 let, „byl všude, kde tehdejší mořeplavec mohl být“.

Kryštof Kolumbus byl dobrým námořníkem. Věhlas mu získalo velitelství janovských galér, když janovská republika válčila s republikou benátskou. Později vedl nový velitel výpravu vyzbrojenou za útraty krále René z Anjou ke břehům berberským a roku 1477 podnikl cestu, aby prozkoumal země nalézající se za ledovými oblastmi Islandu.

Po této šťastně vykonané cestě se Kryštof Kolumbus vrátil do Lisabonu, kde se usadil. Zde se též oženil s dcerou italského šlechtice Bartholomea Muniza Perestrella, který byl rovněž mořeplavcem dobře obeznámeným s objevy doby. Jeho žena Doňa Felippa neměla věno, ale také on neměl nic, proto mu nezbývalo nic jiného, než pracovat, aby je mohl uživit. Budoucí objevitel Nového světa sepisoval a vydával až do roku 1484 obrázkové knihy, zemské globusy, zeměpisné atlasy, nautické mapy. Nezanedbával při tom ani svoje vědecké a literární práce.

Je pravděpodobné, že si zopakoval v té době vše, co v minulosti studoval, a osvojil si takové vědomosti, že jimi předčil všechny současné námořníky.

Bylo to snad tehdy, když se ho zmocnila „velká myšlenka“?

Je to pravděpodobné. Kolumbus sledoval pečlivě rozhovory o cestě na západ ve snaze spojit snadno Evropu s Asií. Jeho korespondence dokazuje, že sdílel názor Aristotelův, že břehy Asie jsou blízko. Dopisoval si s nejvýznamnějšími učenci své doby: Martinem Behaimem, o němž jsme se již zmínili, a se slavným Florentským hvězdářem Toscanellim, jehož názory na něho nezůstaly bez vlivu.

Podle obrazu, který nastínil o Kryštofu Kolumbovi americký spisovatel Waschington Irwing, byl Kolumbus mužem silným, statným a vysokým, vznešeného vzezření. Byl podlouhlého obličeje, orlího nosu, vysedlých lícních kostí, světlých ohnivých očí a měl světlou, trochu načervenalou pleť. Byl přesvědčeným křesťanem, plnícím povinnosti, jež předpisuje katolické náboženství.

V době, kdy si Kryštof Kolumbus dopisoval s Toscanellim, doslechl se, že Toscanelli předložil portugalskému králi Alfonsovi V., na jeho výslovné přání obšírný pamětní spis o tom, jak by bylo možno dosáhnout Indie od západu. Kolumbus, jehož názor ve věci byl vyžádán, podporoval tento návrh ze všech sil.

Posléze se stala celá věc bezvýslednou, neboť portugalskému králi v tom bylo zabráněno válkami se Španělskem, kterými se zabýval až do své smrti, aniž by se více věnoval zámořským objevům.

Jeho nástupce Jan II. se nadšeně chopil plánů kombinovaných Kolumbem a Toscanellim. Ovšem je třeba hned poznamenat, že se při tom dopustil podvodu, aby oloupil oba muže o odměnu za jejich návrhy. Nechal totiž vyplout karavelu, aniž je s tím seznámil, aby se sám pokusil o tento velký podnik a dosáhl Číny přes Atlantik. Jednal, aniž vzal v potaz nezkušenost svých lodivodů. Bouře, která se rozpoutala několik dnů po vyplutí lodi, zahnala námořníky zpět do Lisabonu.

Tímto beztaktním jednáním byl Kolumbus velice uražen a přesvědčil se nezvratně, že na krále, který ho tak nedůstojně podvedl, se nemůže spolehnout. V té době též ovdověl a opustil tedy koncem roku 1484 spolu se svým synem Diegem Portugalsko. Říká se, že odešel nejdříve do Janova, pak do Benátek, kde jeho plány na zámořské výpravy nebyly dobře přijaty.

Buď jak buď, v roce 1485 se nalézá ve Španělsku jako chudý muž bez jakýchkoliv prostředků. Cestoval prý pěšky se svým desetiletým synem Diegem v náručí. Od té doby sledují dějiny Kolumbův život krok za krokem a zachovávají nám všechny podrobnosti.

Kryštof Kolumbus byl tehdy v Andaluzii, půl míle od přístavu Palos. Bez prostředků a téměř umíraje hladem klepá na bránu františkánského kláštera zasvěceného Sv. Panně Marii rabidaské, aby si vyprosil kousek chleba a trochu vody pro sebe a svého syna Diega. Juan Perez da Marchena, otec tohoto kláštera, přijímá nešťastného pocestného. Vyptává se ho a je překvapen vznešeností jeho řeči, ještě více však smělostí jeho cílů, které mu Kolumbus nastiňuje. Kolumbus pobyl v pohostinném klášteře několik měsíců. Učení mniši se velmi zajímali o jeho projekty. Studovali jeho plány a byli, jak je možno doložit, první, kdo uvěřili v génia Kryštofa Kolumba.

Juan Perez učinil ještě více. Rozhodl. že bude vychovávat malého Diega, a napsal Kolumbovi doporučující list zpovědníku královny kastilské. Tento zpovědník byl převorem kláštera v Pradu a požíval plně důvěry Isabelly i Ferdinanda.

V současné době však neměl možnost získat slyšení u královského dvora.

Kryštofu Kolumbovi tedy nezbylo než čekat. Usadil se v Cordobě, kde tehdy sídlil í královský dvůr. Živil se tu malováním obrazů. Málo mužů v historii bylo krutěji zkoušeno, nežli tento velký mořeplavec. Ale ani tyto těžké zkoušky nezmohly nezlomný duch Kolumbův.

Cítil v sobě posvátný žár, pracoval neúnavně, navštěvoval vlivné osoby, hájil svoji myšlenku a bojoval za ni skutečně při každé příležitosti. Posléze se mu podařilo získat přízeň kardinála a arcibiskupa toledského Petra Gonzalesa de Mendosa, jehož úsilím se nakonec podařilo představit Kolumba králi a královně. Nyní mohl Kryštof Kolumbus věřit, že překonal největší svoje útrapy. Ferdinand a Isabella jeho projekt přijali příznivě, předložili ho však sboru prelátů, učenců a kněží, který byl svolán do dominikánského kláštera v Salamance.

Jenže tímto ještě jeho těžké zkoušky nekončily. V tomto učeném shromáždění postavili se všichni proti jeho návrhům, neboť tyto se dotýkaly náboženských otázek v tomto století tak diskutovaných.

Církevní otcové popírali, že Země má tvar koule, a protože není kulatá, odporuje biblí záměr obeplout Zemi. I kdyby se někomu podařilo dostat se na protilehlou polokouli, jak by se pak dostal zpět nahoru na polokoulí naši, tedy protilehlou, soudili tito teologové.

Námitka to tehdy byla velmi závažná. Tak se Kryštof Kolumbus ocitl v osidlech velkého nebezpečí, které tehdy v této nesnášenlivé zemi bylo,. totiž že bude obžalován ze zločinu kacířství. Nakonec se mu podařilo uniknout nepřátelským následkům koncilu, ale realizace jeho projektu byla opět na neurčito odložena. Uplynulo opět několik let. Chudý, zneuznaný Kolumbus zoufal a vzdával se již skoro naděje, že dojde uskutečnění svých cílů ve Španělsku. Proto také poslal svého bratra k anglickému králi Jindřichu VII., aby mu nabídl svoje služby. Je pravděpodobné, že anglický král na nabídku ani neodpověděl.

Kryštof Kolumbus podal novou žádost ke králi Ferdinandovi.

Ferdinand však byl v té době zaměstnán válkou s Maury a o Kolumbovy návrhy se počal znovu zajímat až po jejich konečném vyhnání ze Španělska v roce 1492.

Celá záležitost byla nyní uvážlivěji zhodnocena a král nakonec svolil k pokusu o tento podnik. V té době však i Kolumbus kladl svoje podmínky. Nastalo veliké smlouvání s ním, který chtěl nejen sebe, ale i Španělsko velmi obohatit, což později skutečně učinil.

Roztrpčen tím chtěl Kolumbus odejít a opustit tuto nevděčnou zemi již navždy. Isabella, která však ve své katolické zanícenosti myslela na asijské pohany, které chtěla získat do lůna katolické církve, nařídila, aby Kolumbus byl znovu povolán a bylo mu vyhověno ve všech jeho požadavcích.

Uplynulo tedy osmnáct let, kdy Kolumbus osnoval své plány, a sedm let, kdy opustil klášter v Palosu. Bylo mu tedy 56 let, když podepsal v Santa Fé dne 17. dubna 1492 smlouvu se španělským králem. Za okázalých slavností byl Kolumbus jmenován velkým admirálem všech zemí, které objeví. Tato hodnost mu byla přiřčena doživotně a bylo stanoveno, že bude dědičná. Dále byl Kryštof Kolumbus jmenován místokrálem a guvernérem nových zemí, které objeví a vybojuje. Dále náleží mu desetina všech perel, drahokamů, zlata, stříbra a všeho zboží, které v nových zemích získá. Smlouva byla uzavřena a Kolumbus se nyní věnoval tomu, jak svoje plány uskutečnit.

Je třeba znovu připomenout, že nemyslil nikterak na objevy nových pevnin. Jeho snahou bylo „dosíci východu od západu a cestou na západ dostat se do Země koření“. Důkazem toho je skutečnost, že Kolumbus zemřel v domněnce, že dosáhl pobřeží Asie. Netušil celý svůj život, že objevil nový kontinent - Ameriku.

Nicméně tyto skutečnosti nezmenšují nijak jeho velikost. Objev nového dílu světa byl tedy dílem náhody. Tím, čím se Kolumbus stal nesmrtelným, je jeho odvážný duch, který ho vedl, aby bojoval s nebezpečími neznámého oceánu, aby se odvážil od pobřeží, které do té doby žádný námořník neopustil, aby plul na širé moře, na moře neznámé, a to na velmi chatrných lodích, které při první bouři mohly ztroskotat.

Kryštof Kolumbus se tedy začal chystat na cestu. Dohodl se se třemi bratry Pinzony, bohatými námořníky z Palosu, kteří mu poskytli prostředky, aby mohl vystrojit svoje lodi na dalekou plavbu.

Tři karavely byly vystrojeny v paloském přístavu. Jmenovaly se „Gallega“, „Nina“ a „Pinta“. Na Gallegu se nalodil Kryštof Kolumbus a překřtil ji na „Santa Maria“ (Svatá Marie). Pintě velel Alonzo Piznon a na Nině byli veliteli oba Pinzonovi bratři, Francesco Martin a Vincent Yanez Pinzonové. Velkým problémem se ukázalo to, jak sehnat posádky na lodi, neboť námořníci měli z této výpravy veliký strach. Nakonec se podařilo sehnat dohromady posádku o 120 mužích.

V pátek dne 3. srpna 1492 v 8 hodin ráno minul admirál útes Salteský, čnící v moři před španělským přístavem Huelva v Andalusii, a odvážil se vyplout se svými třemi karavelami na širé neprobádané prostory Atlantického oceánu.


Objevy od roku 1405 až po objevné plavby Kryštofa Kolumba

Objevy od roku 1405 až po objevné plavby Kryštofa Kolumba

Rok 1492 je nesmrtelně zapsán v análech zeměpisných objevů. Je to jistě oprávněné, neboť se jedná o objev z nejdůležitějších - o objevení Nového světa - Ameriky. Genius tohoto muže doplnil naše znalosti o zeměkouli a potvrdil tak správnost verše Gaglinffova: „Unus erat mundus, duo sunt, ait iste fuere.“ (Dosud byl jediný svět; dva jsou, pravil a bylo tomu tak skutečně.) The genius of this man has added to our knowledge of the globe and thus confirmed the accuracy of Gaglinff's verse: "Unus erat mundus, duo sunt, ait iste fuere." (Hitherto there was but one world; there are two, he said, and it was so indeed.) Starému světu tak připadla povinnost vychovávat svět nový politicky i mravně. Thus the old world had the duty to educate the new world politically and morally. Byl však toho schopen? But was he capable of it? Ovládán úzkoprsými ideami, polobarbarskými choutkami a náboženskou nesnášenlivostí? Controlled by narrow-minded ideas, semi-barbaric appetites and religious intolerance? Na tuto otázku ať odpoví skutky. Let deeds answer this question.

Co se událo od roku 1405, na jehož sklonku dokončil Béthencourt kolonizaci Kanárských ostrovů do roku 1492? What happened between 1405, at the end of which Béthencourt completed the colonisation of the Canary Islands, and 1492?

Krátce si to zopakujme. Let's recap briefly. Touha po výzkumech, vědě prospěšných, kterou vzbudili Mauři. The desire for research, for the benefit of science, which was aroused by the Moors. kteří byli brzy z iberského poloostrova vypuzeni. zaměstnávala tehdy mysl všeho iberského lidu. occupied the minds of all the Iberian people. Ve všech přístavech. zvláště portugalských, mluvilo se o Mrice a o zemi na protější straně oceánu jako o zemích nesmírného bohatství. especially the Portuguese, spoke of Mrice and the country on the opposite side of the ocean as countries of immense wealth.

„Tisíce pověstí,“ praví Michelet, „rozohňovalo zvědavost, odvahu a chamtivost, lidé odvážní a dobrodruzi chtěli uzřít tyto tajuplné země, v nichž prý je zlato roztroušeno po povrchu země.“ Mladý princ, infant Jindřich, vévoda de Visen, třetí syn krále Jana I., který studoval tehdejší astronomii a zeměpis, působil na své současníky značným vlivem. "Thousands of rumours," says Michelet, "have excited curiosity, courage, and greed; men of courage and adventurers have sought to see these mysterious lands, where gold is said to be scattered over the face of the earth." The young prince, the infant Henry, Duke de Visen, third son of King John I, who studied the astronomy and geography of his day, exerted a considerable influence on his contemporaries. Jemu děkuje Portugalsko za veškeré velké objevy a celé kolonizační dílo, o čemž se v tehdejším světě všude vyprávělo a což ovlivnilo i obrazotvornost Kryštofa Kolumba. To him Portugal owes all the great discoveries and the whole colonization work, which was everywhere talked about in the world of that time and which influenced the imagination of Christopher Columbus.

Když Jindřich stanovil přesně poledník provincie Algarve v Sagrés, odkud pozoroval nekonečnou hladinu oceánu a tušil nové země, dal vystavět hvězdárnu, založil námořní školu, kde byla vyučována kresba map, užívání kompasu. When Henry established the exact meridian of the Algarve province of Sagrés, from where he observed the endless surface of the ocean and foresaw new lands, he built an observatory, founded a maritime school where map drawing and the use of the compass were taught. orientace a byly sbírány veškeré zprávy o Africe a dalších vzdálených zemích. orientation and all news about Africa and other distant countries was collected.

I když princ Jindřich se osobně žádné námořní výpravy nezúčastnil, byl jejich povzbuzovatelem a organizátorem, což mělo za následek, že vstoupil do dějin jako Jindřich Mořeplavec. Although Prince Henry did not personally take part in any naval expeditions, he was an encourager and organiser of them, which resulted in him entering history as Henry the Navigator.

Mys Nuw, osudový mezník starověkých mořeplavců, obepluli roku 1418 dva dvořané Jindřicha Mořeplavce, Ivan Gonzales Zarco a Tristam Vaz Teixera, zahnáni bouři k ostrůvku, který pojmenovali Puerto Santa. Cape Nuw, a fateful landmark for ancient seafarers, was sailed in 1418 by two of Henry the Navigator's courtiers, Ivan Gonzales Zarco and Tristam Vaz Teixera, driven by a storm to an islet they named Puerto Santa. Dále pak se plavili k temnému bodu na horizontu. Then they sailed on to a dark point on the horizon. který se pak ukázal být rozlehlým ostrovem porostlým bujnými lesy - Madeirou.

Roku 1433 obepluli Portugalci Gillianes a Gonzales Baldayové mys Bajador, který zadržoval objevitele tak dlouhou dobu. In 1433, the Portuguese Gillianes and Gonzales Balday sailed around Cape Bajador, which had held back the explorers for so long. Plavili se okolo něho ve vzdálenosti více než40 mil. They sailed past it at a distance of more than 40 miles.

Povzbuzeni těmito úspěchy pronikli Antonio Gonzales a Nuňo Tristan roku 1441 dále pak až k mysu Blancu. Encouraged by these successes, Antonio Gonzales and Nuño Tristan penetrated further to Cape Blanco in 1441. Vykonali tak hrdinský čin, o němž Feria y Sonza napsal, že je největší od dob Herkulových velkých činů. Thus they performed a heroic deed, which Feria y Sonza wrote was the greatest since the great deeds of Hercules. Z této cesty přivezli do Lisabonu od Rio del Ouro trochu zlatého prachu. From this journey they brought some gold dust to Lisbon from Rio del Ouro. Na své druhé cestě objevil Tristanjeden z ostrovů u mysu Verde, plul však dále na jih a pronikl až k Sierra Leone. On his second voyage he discovered Tristanjeden from the islands off Cape Verde, but sailed further south and penetrated as far as Sierra Leone. Na této cestě koupil na pobřeží Guineje od mauretánských otrokářů několik černochů. On this voyage he bought several blacks from Mauritanian slave traders on the coast of Guinea. které dovezl do Lisabonu a tam je s náležitým ziskem prodal, neboť vzbudili všeobecnou zvědavost. which he brought to Lisbon, and there sold them at a fair profit, as they excited general curiosity. To bylo první setkání s černochy. That was my first encounter with black people. Od té doby jich bylo po čtyři sta let ročně tisíce v Africe zajímáno a vyvezeno do otroctví k hanbě celé civilizace. Since then, for four hundred years, thousands of them have been captured every year in Africa and exported into slavery to the shame of an entire civilization.

Roku 1441. obeplul Cada Mosto mys Verde a prozkoumal část pobřeží pod ním. In 1441 Cada Mosto sailed around Cape Verde and explored part of the coast below. Kolem roku 1446 pronikli Portugalci dále na širé moře a objevili souostroví Azorské. Around 1446, the Portuguese penetrated further out to sea and discovered the Azores archipelago. Od těch dob mizí pomalu strach ze širého oceánu. Since then, the fear of the open ocean has slowly disappeared. Byla překročena mez, o níž se tehdejší lidé domnívali, že je tam vzduch žhavý. A limit was crossed that people at the time thought was hot air. Mez byla překročena, aniž se co přihodilo. The limit was crossed without anything happening. Všechny výpravy se vrátily a rozmnožily znalosti o nových zemích. All expeditions returned and multiplied their knowledge of new countries. Zdálo se, že africké pobřeží nemá konce. Pluli stále na jih v očekávání mysu, který je přivede do vytouženého Indického oceánu. They sailed steadily southward in anticipation of the cape that would bring them to the coveted Indian Ocean.

V té době přijal těž král Jan II. At that time, King John II. titul „pán Guineje“. Pak Diego Cam přistál v ústí Konga (1485) a byla objevena nejen nová země, ale i dosud neznámé hvězdy. Then Diego Cam landed in the Congo Estuary (1485) and not only new land was discovered, but also previously unknown stars. Třemi svými objevitelskými cestami vrhl Diego Cam více světla do dosavadních poznatků o Africe než všichni jeho předchůdci. Through his three voyages of discovery, Diego Cam has shed more light on the existing knowledge of Africa than all his predecessors. Nebylo mu však dopřáno, aby dosáhl nejjižnějšího bodu Afriky a předstihl tak svého šťastnějšího pokračovatele Bartolomea Diaze. He was not, however, allowed to reach the southernmost point of Africa, thus overtaking his more fortunate successor, Bartolomeo Diaz. Cam pronikl až na 21°50' jižní šířky. Cam penetrated to 21°50' south latitude. Dosáhl mysu Crossa, sleduje západní africké pobřeží, pojmenoval řeku Kongo, do jehož ústí vplul jako Rio de Padron, a postavil na jejím břehu sloup, který tam byl později objeven. He reached Cape Cross, followed the West African coast, named the Congo River, into whose estuary he entered as the Rio de Padron, and erected a column on its banks, which was later discovered there. Před návratem do Evropy navštívil ještě krále Konga v jeho sídelním městě a přivezl s sebou jeho vyslance i s doprovodem, kteří se vydali do Portugalska, aby se dali pokřtít a aby se pak odebrali zpět do vlasti, kde by šířili křesťanství. Before returning to Europe, he visited the King of the Congo in his capital and brought with him his envoys and their entourage, who went to Portugal to be baptized and then to return to their homeland to spread Christianity.

Nedlouho po návratu Diega Cama vypluly tři karavely z Taga asi v srpnu 1487 za velení Bartolomea Diaze, dvořana portugalského krále a zkušeného námořníka z moře Guinejského. Not long after Diego Cam's return, three caravels set sail from Tagus about August 1487 under the command of Bartolomeo Diaz, a courtier of the King of Portugal and an experienced seaman of the Guinea Sea. Pod jeho velením byl i osvědčený mořeplavec Joan Infante a jeho bratr Petro Diaz, kapitán tří malých lodí vezoucích výpravě potraviny. Under his command were the proven seaman Joan Infante and his brother Petro Diaz, captain of three small ships carrying food for the expedition.

O první části této výpravy nemáme žádných zpráv. We have no news of the first part of this expedition. Víme o ní jen to, co zaznamenal Joan Barrosa. All we know about it is what Joan Barroso recorded. Podle něj plul Diaz podél západního afrického pobřeží až na 29° z.j.š., kde spatřil vhodné přístaviště pro své lodi. According to him, Diaz sailed along the West African coast as far as 29° W, where he saw a suitable harbour for his ships. Nazval je Voltas. He called it Voltas. V něm zanechal nejmenší ze svých lodí s posádkou devíti námořníků. Diaz sám se zdržel v tomto přístavu pět dnů, přinucen k tomu nepříznivým, deštivým počasím. Pak vyplul opět na moře a plavil se k jihu, kde byl po třináct dnů zmítán bouřemi. Čím dále pronikal k jihu, tím bylo počasí chladnější a drsnější. Pak se živly ztišily a Diaz vplul do klidnějších vod. Objel mys, který se mu zjevil, k východu. He went around the cape that appeared to him to the exit. kde doufal, že narazí na pevninu. Za několik dnů dorazil až na 42°54' j.ž.š., odkud se vrátil částečně na sever a zakotvil v zátoce des Vaquetros, nazvané podle rohatého dobytka a pastevců, kteří prchli do vnitrozemí, jakmile spatřili karavely. In a few days he reached 42°54' S., whence he returned partly northward, and anchored in the bay des Vaquetros, named after the horned cattle and shepherds who fled inland as soon as they saw the caravels. V tomto okamžiku byl Diaz40 milvýchodně od mysu Dobré naděje, jejž obeplul, aniž by jej byl spatřil. At this point Diaz40 was a mile east of the Cape of Good Hope, which he rounded without being seen. Odtud plula výprava do zálivu San Braz (Saint-Blaise, nyní záliv Mossel) a plula pak podél pobřeží až do zálivu Algaského kolem ostrova da Cruz, kde Diaz postavil pamětní sloup (padros). Jeho mužstvo však pozbylo odvahy, neboť přestálé útrapy a zvláště pak nedostatek jídla a jeho špatná kvalita vyčerpaly jejich smělost. His men, however, lost courage, for the constant hardships, and especially the lack of food and its poor quality, had exhausted their courage. Bylo rozhodnuto, že se nepopluje dále, ale bude prozkoumán mys, kolem něhož cestou pluli. It was decided not to sail on, but to explore the headland they had passed on the way.

Přesto se Diazovi podařilo přemluvit posádku, aby plula dále. Still, Diaz managed to persuade the crew to sail on. Díky tomu urazil Diaz po dvoudenní plavbě asi25 milod de la Cruiz a dosáhl řeky, již nazval Rio Infante. As a result, after a two-day voyage, Diaz traveled about 25 miles de la Cruiz and reached the river he called the Rio Infante. Dále však posádka odmítla plout a přinutila Diaze k návratu do Evropy. Next, however, the crew refused to sail and forced Diaz to return to Europe.

Když Diaz odcházel od sloupu, který dal na tomto místě vztyčit, byl prý tak zarmoucen a sklíčen, že jeho zármutek nemohl být větší, kdyby byl ztratil jediného syna. When Diaz left the column he had erected on this spot, he was said to be so grieved and depressed that his grief could not have been greater if he had lost his only son. To uvádí Barrosa. This is what Barros says. Diaz si uvědomoval nebezpečí, které museli překonat jeho námořníci, než dosáhli těchto vzdálených krajů. Diaz was aware of the dangers his sailors had to overcome before reaching these remote regions. Snad jedině proto se vrátil od tohoto dosaženého bodu, od brány vedoucí bezpečně ke slavné metě, již mu Bůh nedopřál dosáhnout, a tak se nemohlo splnit jeho nejvroucnější přání. Perhaps it was only for this reason that he returned from this point reached, from the gate leading safely to the glorious goal which God had not granted him to reach, and so his most ardent wish could not be fulfilled.

Pak, když Diaz objevil tento mys a nazval jej mysem Bouřlivým (Cabo Tormentoso) na paměť nebezpečných bouří, jež přežilo jeho mužstvo plující kolem něho, byla jeho poloha tajena asi 100 let. Then, when Diaz discovered this cape and named it Cape Stormy (Cabo Tormentoso) in memory of the dangerous storms his men had survived sailing around it, its location was kept secret for about 100 years.

Král Jan II. poznal dobře důležitost tohoto objevu a přejmenoval jej na mys Dobré naděje. recognized the importance of this discovery and renamed it the Cape of Good Hope. Poznal, že nyní je cesta do Indie otevřena, čemuž podřídil svoje plány do budoucna pro rozšíření obchodu a vážnosti své země, což se mu skvěle podařilo. Recognising that the way was now open to India, he subordinated his future plans for the expansion of his country's trade and respectability to this, which succeeded splendidly.

Diaz se vrátil dne 24. srpna 1488 do Augra des Voltas. Diaz returned to Augra des Voltas on 24 August 1488.

Z devíti mužů, které tam zanechal, šest zemřelo a sedmý zemřel radostí, když spatřil svoje krajany. Of the nine men he left behind, six died, and the seventh died of joy when he saw his countrymen. Na zpáteční cestě neprožila Diazova výprava nic pozoruhodného. On the return trip, Diaz's expedition experienced nothing remarkable. Když se mužstvo výpravy zotavilo pobytem na Beninském pobřeží, zúčastnilo se tam obchodu s otroky. When the men of the expedition had recovered from their stay on the Benin coast, they took part in the slave trade there. Pak byla výprava v La Mina vyplacena penězi pocházejícími z obchodu kolonie a vrátila se do Portugalska. The expedition was then paid off at La Mina with money from the colony's trade and returned to Portugal. kam dorazila v prosinci roku 1488. where she arrived in December 1488.

Je podivuhodné. že za všechny tyto zásluhy a úspěchy se Diazovi nedostalo takových odměn. that Diaz hasn't been rewarded for all these accomplishments and achievements. jakých by byl jistě zasluhoval. that he certainly deserved. Naopak se zdá, že upadl záhy v nemilost královu, neboť po léta ho nebylo vidět nikde ve státní službě. On the contrary, it seems that he soon fell into the king's disfavour, for for years he was nowhere to be seen in public service. V této domněnce nás podporuje zvláště to. We are particularly encouraged in this assumption by the fact že do čela výpravy. to lead the expedition. které bylo uloženo obeplout Diazem objevený mys a plout pak k vytouženému cíli, a to ke břehům Indie. which was ordered to circumnavigate the cape discovered by Diaz and then sail to the desired destination, namely the shores of India. byl postaven Vasco da Gama. was built by Vasco da Gama. Diaz se pak výpravy účastnil, ale jen v postavení podřízeném, až k pevnosti St. Diaz then participated in the expedition, but only in a subordinate position, up to the fortress of St. Jorge de la Mina. Diazovi bylo pak jen souzeno sledovat zvěsti o podivuhodném tažení svého šťastnějšího kolegy v Indii a důsledky, jaké měla tato událost na osudy jeho vlasti. Diaz was then destined to follow the rumours of his more fortunate colleague's marvellous campaign in India and the consequences it had on the fortunes of his country.

Diaz se pak účastnil výpravy Babralovy, při níž byla objevena Brazílie. Diaz then took part in Babral's expedition, during which Brazil was discovered. Nebylo mu však dopřáno spatřit břehy, k nimž ukázal cestu, neboť jakmile loďstvo zhlédlo americké pobřeží, strhla se obrovská bouře, při níž čtyři lodě ztroskotaly. He was not, however, allowed to see the shores to which he pointed the way, for as soon as the fleet sighted the American coast, a tremendous storm arose, in which four ships were wrecked. Mezi nimi byla i loď, které velel Diaz. Among them was the ship commanded by Diaz.

Inspirován nešťastným osudem Diazovým. Inspired by the unfortunate fate of Diaz. Camoen vložil do úst ochranného ducha Bouřlivého mysu Adamastora tato slova: Camoen put these words into the mouth of the protective spirit of Stormy Cape Adamastor:

„Strašně potrestám první loďstvo, jež popluje podél těchto skal, a vychrlím pomstu na smělce, který se odváží do mé říše vniknout.“ Jižní výběžek Afriky byl obeplut Vasco da Gamou roku 1497, tedy pět let po objevení Ameriky Kolumbem. "I will punish terribly the first fleet that sails along these rocks, and I will wreak vengeance on the bold who dare to enter my realm." The southern tip of Africa was circumnavigated by Vasco da Gama in 1497, five years after Columbus discovered America. Je možno oprávněně tvrdit, že objevení nového kontinentu Kolumbem by se posunulo o dlouhou dobu, kdyby se bylo podařilo Portugalcům obeplout Mriku před rokem 1492. It can be rightly argued that the discovery of the new continent by Columbus would have been delayed for a long time if the Portuguese had succeeded in circumnavigating Mrica before 1492.

Mořeplavci tehdejší doby byli velice bázliví a neodvažovali se příliš plout na širé moře. The sailors of that time were very timid and did not dare to sail on the open sea. Málo toužili spatřit neznámé oblasti oceánu, a proto pluli jen opatrně podél břehů Mriky, aniž by se od nich příliš vzdalovali. They had little desire to see the unknown regions of the ocean, and therefore sailed only cautiously along the shores of Mrika, without going too far from them. Kdyby totiž byl Bouřlivý mys obeplut dříve, byli by si námořníci brzy zvykli plout tímto směrem do Přední Indie a nebylo by nikoho napadlo hledat cestu do „země koření“ přes Atlantický oceán. For if the Stormy Cape had been rounded earlier, sailors would soon have become accustomed to sailing in that direction to the West Indies, and no one would have thought of seeking a route to the "Land of Spices" across the Atlantic Ocean. Myšlenka nalézt cestu do Indie ovládala tehdy všechny vzdělance. The idea of finding a way to India dominated all scholars at that time. Cooley napsal, že „hlavní příčina výzkumných cest Portugalců v patnáctém století byla v tom, že hledali cestu po moři do Indie“. Cooley wrote that "the main reason for the exploratory voyages of the Portuguese in the fifteenth century was that they were seeking a sea route to India". Ani nejučenější mužové té doby netušili, že může existovat dosud neobjevený kontinent. Even the most learned men of the time had no idea that an undiscovered continent could exist. Zdálo se jim, že přírodní zákony tomu odporují. It seemed to them that the laws of nature contradicted this.

Přesto oba díly Ameriky již byly objeveny. Yet both parts of America have already been discovered. Cabot přistál v roce 1487 u pobřeží Labradoru. Cabot landed in 1487 off the coast of Labrador. Ještě před ním Vikingové vstoupili do těchto končin. Before him, the Vikings had entered these parts. Vikingští kolonisté z Grónska vstoupili na kontinent a nazvali tuto zemi „Vinland“. Viking colonists from Greenland entered the continent and called the land "Vinland". Přesto tehdejší znalosti byly na takové úrovni, že Grónsko, Labrador i Vinland byly pokládány jen za jakési výběžky evropského kontinentu. Yet the knowledge at that time was at such a level that Greenland, Labrador and Vinland were considered to be mere outliers of the European continent.

Mořeplavci patnáctého století hledali jen nejpříhodnější spojení s aSijským pobřežím. Fifteenth-century sailors sought only the most convenient connection to the Asian coast. Pevninská cesta do Indie, Činy a Japonska, vedoucí Malou Asií, Persií a Tatarskem, byla již známa podle podivuhodného líčení Marca Pola. The overland journey to India, China and Japan, leading through Asia Minor, Persia and Tartary, was already known by Marco Polo's marvellous account. Tato cesta však byla velice namáhavá, nesnadná a příliš drahá. Proto bylo důležité nalézt praktičtější spojení. It was therefore important to find a more practical connection. Proto vyvstala otázka pro všechny evropské námořní národy, zdali oceán není schopen poskytnout spojení s asijskými břehy. Therefore, the question has arisen for all European maritime nations whether the ocean is not capable of providing a link with Asian shores. Tato představa byla v souladu s již dříve prokázaným kulatým tvarem země. This idea was consistent with the previously demonstrated spherical shape of the earth. Tedy - kdo vypluje směrem na západ, ocitne se posléze na východě. Thus - he who sails westward will eventually find himself in the east.

Nikdo ovšem nepředpokládal na cestě mezi Evropou a Asií nějakou překážku v podobě Ameriky. But no one anticipated any obstacle in the form of America on the road between Europe and Asia. Je třeba říct, že středověcí učenci odhadovali vzdálenost pobřeží Asie od pobřeží Evropy asi na2000 mil. It should be said that medieval scholars estimated the distance of the coast of Asia from the coast of Europe at about 2,000 miles. Aristoteles považoval Zemi za mnohem menší než je. Aristotle considered the Earth to be much smaller than it is. „Jak daleko je od nejzazších břehů Španělska do Asie?“ Na tuto otázku odpověděl Seneca, že „Jen několik dní plavby, vane-li příznivý vítr.“ Téhož názoru byl i Strabo. "How far is it from the farthest shores of Spain to Asia?" To this question Seneca replied, "Only a few days' sail, if the wind be favourable." Strabo was of the same opinion. Vzdálenost Evropy od Asie byla podle nich malá. According to them, the distance between Europe and Asia was small. Mimo to místa vhodná k odpočinku, jako Azory a Antily, o nichž se již v patnáctém století vědělo, usnadňovaly tuto plavbu. In addition, places of rest, such as the Azores and the Antilles, which were already known in the fifteenth century, facilitated the voyage. Důvodně lze tvrdit. It can reasonably be argued. že omyl, týkající se vzdálenosti, byl dobrý v tom, že přiměl plavce k plavbě oceánem. that the mistake of distance was a good one, in that it induced the swimmers to swim the ocean. Kdyby byli tenkrát věděli, že vzdálenost Evropy od Asie je5000 mil, nikdo by se nebyl odvážil plavby Atlantikem na západ. If they had known then that the distance between Europe and Asia was 5000 miles, no one would have ventured westward across the Atlantic.

Musíme podotknout. že některé skutečnosti zdánlivě potvrzovaly domněnky Aristotela a Strabona o malé vzdálenosti břehů, lodivod krále Portugalska nalezl například450 milod mysu Sv. that some facts seemed to confirm the conjectures of Aristotle and Strabo about the small distance of the shores, the pilot of the King of Portugal found, for example, 450 miles of Cape St. Vincenta na nejzazším výběžku Algarve kus dřeva ozdobený řezbami, který mohl pocházet jen z blízkého kontinentu. U Madeiry vylovili rybáři ozdobný trám a bambusové hole, podobné holím z Přední Indie. Near Madeira, fishermen caught an ornamental beam and bamboo sticks similar to those from the West Indies. Obyvatelé Azorských ostrovů nalézali často velké množství smrků neznámého druhu a jednoho dne i dvě lidské mrtvoly, které podle kronikáře „měly široký obličej a křesťanům nebyly podobny“. The inhabitants of the Azores often found a large number of spruces of unknown species and one day two human corpses, which, according to the chronicler, "had a broad face and did not resemble Christians". Tyto objevy jen rozněcovaly obrazotvornost současníků. These discoveries only fired the imagination of contemporaries. Protože v patnáctém století nikdo nevěděl nic o Golfském proudu, který zmíněné předměty připlavoval od amerického pobřeží, rozšířilo se mínění, že pocházejí z pobřeží asijského. Since in the fifteenth century no one knew anything about the Gulf Stream, which brought the objects in question from the American coast, it was widely believed that they came from the Asian coast. Proto nemohla vzdálenost Evropy a Asie být příliš veliká. Tyto okolnosti byly příčinou domněnky, že spojení nebude tak obtížné. To je těž příčinou toho. That's a heavy cause of it. že tehdy žádný zeměpisec nepomyslil na existenci nového dílu světa, což je nutno zdůraznit. that at that time no geographer had thought of the existence of a new part of the world, which must be emphasized. Za toho pátrání západním směrem nemyslil také nikdo na to, aby obohatil dosavadní zeměpisné znalosti. Jen obchodníci stáli v čele hnutí, usilujícího o nalezení cesty přes Atlantický oceán. Only merchants were at the forefront of the movement to find a route across the Atlantic Ocean. Myslili při tom však jen na nejkratší možnou cestu k uskutečnění obchodů. However, they were only thinking of the shortest possible way to make deals. Ještě připomeňme, že kompas, vynalezený podle všeobecného mínění Flaviem Giojou d'Amalafim kolem roku 1302, umožňoval lodím vzdálit se od břehů a plout dále od pevnin a ostrovů. It should be recalled that the compass, invented by Flavio Gioia d'Amalafi around 1302, was widely believed to allow ships to move away from the shores and sail further from land and islands. Mimo to objevil Martin Behaim spolu s doktory Jindřicha Portugalského, že výšky slunce a astrolabia (měřiče úhlů) lze používat k orientaci při mořeplavbě. In addition, Martin Behaim discovered, together with the doctors of Henry of Portugal, that the heights of the sun and astrolabia (angle gauges) could be used for orientation when sailing. S přihlédnutím k těmto podporám námořní plavby byla pro obchod tak důležitá otázka, jako nalézt cestu na západ do Indie, na denním pořádku jak ve Španělsku, tak i v Portugalsku a Itálii, v zemích, kde vědou byla v té době ze tří čtvrtin obrazotvornost. Diskutovalo se a psalo, obchodníci rozjaření rozepřemi štvali učence proti sobě. They discussed and wrote, and the merchants, exasperated by the strife, pitted the scholars against each other. Skutečnosti, soustavy a doktríny se hromadily. Facts, systems and doctrines were accumulating. Byl nejvyšší čas, aby se vyskytl osvícený duch, který by udělal v tomto chaosu pořádek. It was high time for an enlightened spirit to emerge to bring order to the chaos.

Všechny tyto roztroušené nápady se sjednotily v hlavě muže, který v sobě spojoval znamenitost génia, vytrvalost a odvahu. All these scattered ideas came together in the mind of a man who combined the excellence of genius, perseverance and courage.

Tímto mužem byl Kryštof Kolumbus.

Jak se domníváme, narodil se v Janově roku 1436. Říkám, že se domníváme proto, neboť spolu s Janovem uchází se o místo Kolumbova rodiště též Savone, Gogoreo, Nervi. I say that we think so, because Savone, Gogoreo, and Nervi, together with Genoa, are also claiming to be the birthplace of Columbus. Datum narození tohoto slavného mořeplavce je uváděno podle různých zdrojů mezi léty 1430 až 1445. According to various sources, the date of birth of this famous seafarer is given as between 1430 and 1445. Zdá se však, že rok 1436 souhlasí a je mezi dokumenty nejméně sporný. However, the year 1436 seems to agree and is the least disputed among the documents.

Rodina Kryštofa Kolumba žila ve velmi skromných poměrech. Christopher Columbus' family lived in very modest circumstances. Jeho otec Dominik Kolumbus byl soukeníkem, údajně částečně zámožným, což mu umožňovalo poskytnout dětem lepší vzdělání. Mladý Kolumbus, nejstarší ze svých sourozenců, byl poslán na univerzitu do Pavle, aby tam studoval latinu, zeměpis, astronomii a nautiku. Young Columbus, the eldest of his siblings, was sent to the University of Pula to study Latin, geography, astronomy and nautics. Když mu bylo 14 let, opustil školu výměnou za lodní palubu. Od té doby nevíme, jak žil a jak se mu dařilo. Zde vzpomeňme výroku Alexandra Humboldta, který opakoval Charton, že musíme velice litovat těchto nedostatečných informací o životě Kolumbově, uvědomíme-li si, že kronikáři zaznamenali životopisy psa Becerilliho a slona Abulabaty, které Harum-al-Rašid daroval Karlu Velikému, aby jejich památku zachovali potomstvu. Here we recall Alexander Humboldt's statement, echoed by Charton, that we must greatly regret this lack of information about the life of Columbus when we realize that the chroniclers recorded the biographies of Becerilli the dog and Abulabata the elephant, which Harum-al-Rashid gave to Charlemagne to preserve their memory for posterity.

Podle dobových svědectví a listin Kolumbových je pravděpodobné, že mladý Kolumbus navštívil Levant, západ a sever tehdejšího světa, několikrát Anglii, Portugalsko, pobřeží Guineje, africké ostrovy a pravděpodobně i Grónsko, takže když mu bylo 40 let, „byl všude, kde tehdejší mořeplavec mohl být“.

Kryštof Kolumbus byl dobrým námořníkem. Christopher Columbus was a good sailor. Věhlas mu získalo velitelství janovských galér, když janovská republika válčila s republikou benátskou. He gained fame as the commander of the Genoese galleys when the Republic of Genoa was at war with the Republic of Venice. Později vedl nový velitel výpravu vyzbrojenou za útraty krále René z Anjou ke břehům berberským a roku 1477 podnikl cestu, aby prozkoumal země nalézající se za ledovými oblastmi Islandu. Later, the new commander led an expedition armed at the expense of King Rene of Anjou to the shores of Berber, and in 1477 made a voyage to explore the lands beyond the icy regions of Iceland.

Po této šťastně vykonané cestě se Kryštof Kolumbus vrátil do Lisabonu, kde se usadil. After this happily accomplished voyage, Christopher Columbus returned to Lisbon, where he settled. Zde se též oženil s dcerou italského šlechtice Bartholomea Muniza Perestrella, který byl rovněž mořeplavcem dobře obeznámeným s objevy doby. Here he also married the daughter of the Italian nobleman Bartholomew Muniz Perestrella, who was also a seafarer well acquainted with the discoveries of the time. Jeho žena Doňa Felippa neměla věno, ale také on neměl nic, proto mu nezbývalo nic jiného, než pracovat, aby je mohl uživit. Budoucí objevitel Nového světa sepisoval a vydával až do roku 1484 obrázkové knihy, zemské globusy, zeměpisné atlasy, nautické mapy. The future discoverer of the New World wrote and published picture books, globes, geographical atlases and nautical charts until 1484. Nezanedbával při tom ani svoje vědecké a literární práce. He did not neglect his scientific and literary works.

Je pravděpodobné, že si zopakoval v té době vše, co v minulosti studoval, a osvojil si takové vědomosti, že jimi předčil všechny současné námořníky. It is probable that he repeated at that time all that he had studied in the past, and acquired such knowledge as to surpass that of all modern sailors.

Bylo to snad tehdy, když se ho zmocnila „velká myšlenka“? Was it when the "big idea" took hold of him?

Je to pravděpodobné. It's likely. Kolumbus sledoval pečlivě rozhovory o cestě na západ ve snaze spojit snadno Evropu s Asií. Columbus followed closely the talks of a westward voyage in an attempt to easily connect Europe with Asia. Jeho korespondence dokazuje, že sdílel názor Aristotelův, že břehy Asie jsou blízko. His correspondence shows that he shared Aristotle's view that the shores of Asia were near. Dopisoval si s nejvýznamnějšími učenci své doby: Martinem Behaimem, o němž jsme se již zmínili, a se slavným Florentským hvězdářem Toscanellim, jehož názory na něho nezůstaly bez vlivu. He corresponded with the most important scholars of his time: with Martin Behaim, whom we have already mentioned, and with the famous Florentine stargazer Toscanelli, whose views were not without influence.

Podle obrazu, který nastínil o Kryštofu Kolumbovi americký spisovatel Waschington Irwing, byl Kolumbus mužem silným, statným a vysokým, vznešeného vzezření. According to the picture painted of Christopher Columbus by the American writer Waschington Irwing, Columbus was a strong, sturdy, tall man of noble appearance. Byl podlouhlého obličeje, orlího nosu, vysedlých lícních kostí, světlých ohnivých očí a měl světlou, trochu načervenalou pleť. He had an elongated face, an eagle nose, prominent cheekbones, bright fiery eyes, and light, slightly reddish skin. Byl přesvědčeným křesťanem, plnícím povinnosti, jež předpisuje katolické náboženství. He was a convinced Christian, fulfilling the duties prescribed by the Catholic religion.

V době, kdy si Kryštof Kolumbus dopisoval s Toscanellim, doslechl se, že Toscanelli předložil portugalskému králi Alfonsovi V., na jeho výslovné přání obšírný pamětní spis o tom, jak by bylo možno dosáhnout Indie od západu. At the time Christopher Columbus was corresponding with Toscanelli, he heard that Toscanelli had submitted to King Alfonso V of Portugal, at his express request, a lengthy memoir on how India could be reached from the west. Kolumbus, jehož názor ve věci byl vyžádán, podporoval tento návrh ze všech sil. Columbus, whose opinion on the matter was solicited, supported this proposal with all his might.

Posléze se stala celá věc bezvýslednou, neboť portugalskému králi v tom bylo zabráněno válkami se Španělskem, kterými se zabýval až do své smrti, aniž by se více věnoval zámořským objevům. Eventually the whole thing became fruitless, for the Portuguese king was prevented from doing so by the wars with Spain, which he pursued until his death, without devoting himself more to overseas exploration.

Jeho nástupce Jan II. se nadšeně chopil plánů kombinovaných Kolumbem a Toscanellim. enthusiastically embraced the plans combined by Columbus and Toscanelli. Ovšem je třeba hned poznamenat, že se při tom dopustil podvodu, aby oloupil oba muže o odměnu za jejich návrhy. Of course, it should be noted at once that in doing so he committed fraud in order to rob both men of the reward for their proposals. Nechal totiž vyplout karavelu, aniž je s tím seznámil, aby se sám pokusil o tento velký podnik a dosáhl Číny přes Atlantik. For he had a caravel set sail, without informing them, to attempt this great enterprise himself, and reach China across the Atlantic. Jednal, aniž vzal v potaz nezkušenost svých lodivodů. He acted without taking into account the inexperience of his pilots. Bouře, která se rozpoutala několik dnů po vyplutí lodi, zahnala námořníky zpět do Lisabonu. The storm, which broke a few days after the ship set sail, drove the sailors back to Lisbon.

Tímto beztaktním jednáním byl Kolumbus velice uražen a přesvědčil se nezvratně, že na krále, který ho tak nedůstojně podvedl, se nemůže spolehnout. By this tactless conduct Columbus was greatly offended, and became convinced beyond doubt that he could not rely on the king who had so unworthily deceived him. V té době též ovdověl a opustil tedy koncem roku 1484 spolu se svým synem Diegem Portugalsko. At that time he was also widowed and left Portugal at the end of 1484 together with his son Diego. Říká se, že odešel nejdříve do Janova, pak do Benátek, kde jeho plány na zámořské výpravy nebyly dobře přijaty. It is said that he went first to Genoa, then to Venice, where his plans for overseas expeditions were not well received.

Buď jak buď, v roce 1485 se nalézá ve Španělsku jako chudý muž bez jakýchkoliv prostředků. Be that as it may, in 1485 he finds himself in Spain as a poor man without any means. Cestoval prý pěšky se svým desetiletým synem Diegem v náručí. He was reportedly travelling on foot with his 10-year-old son Diego in his arms. Od té doby sledují dějiny Kolumbův život krok za krokem a zachovávají nám všechny podrobnosti. Since then, history has followed the life of Columbus step by step, preserving for us all the details.

Kryštof Kolumbus byl tehdy v Andaluzii, půl míle od přístavu Palos. Christopher Columbus was then in Andalusia, half a mile from the port of Palos. Bez prostředků a téměř umíraje hladem klepá na bránu františkánského kláštera zasvěceného Sv. Destitute and almost starving, he knocks on the gate of the Franciscan monastery dedicated to St. Panně Marii rabidaské, aby si vyprosil kousek chleba a trochu vody pro sebe a svého syna Diega. To Our Lady of Rabidas to beg a piece of bread and some water for himself and his son Diego. Juan Perez da Marchena, otec tohoto kláštera, přijímá nešťastného pocestného. Vyptává se ho a je překvapen vznešeností jeho řeči, ještě více však smělostí jeho cílů, které mu Kolumbus nastiňuje. He interrogates him and is surprised by the loftiness of his speech, but even more by the boldness of his aims, which Columbus outlines. Kolumbus pobyl v pohostinném klášteře několik měsíců. Columbus stayed in the hospitable monastery for several months. Učení mniši se velmi zajímali o jeho projekty. The learned monks were very interested in his projects. Studovali jeho plány a byli, jak je možno doložit, první, kdo uvěřili v génia Kryštofa Kolumba. They studied his plans and were, as can be documented, the first to believe in the genius of Christopher Columbus.

Juan Perez učinil ještě více. Juan Perez has done even more. Rozhodl. že bude vychovávat malého Diega, a napsal Kolumbovi doporučující list zpovědníku královny kastilské. that he would raise little Diego, and wrote a letter of recommendation to Columbus from the confessor of the Queen of Castile. Tento zpovědník byl převorem kláštera v Pradu a požíval plně důvěry Isabelly i Ferdinanda. This confessor was prior of the monastery of Prado and enjoyed the full confidence of both Isabella and Ferdinand.

V současné době však neměl možnost získat slyšení u královského dvora. However, he was not currently able to get a hearing at the Royal Court.

Kryštofu Kolumbovi tedy nezbylo než čekat. So Christopher Columbus had no choice but to wait. Usadil se v Cordobě, kde tehdy sídlil í královský dvůr. He settled in Cordoba, where the royal court was then located. Živil se tu malováním obrazů. He made his living by painting pictures. Málo mužů v historii bylo krutěji zkoušeno, nežli tento velký mořeplavec. Few men in history have been more cruelly tested than this great seafarer. Ale ani tyto těžké zkoušky nezmohly nezlomný duch Kolumbův. But even these severe trials did not overcome the indomitable spirit of Columbus.

Cítil v sobě posvátný žár, pracoval neúnavně, navštěvoval vlivné osoby, hájil svoji myšlenku a bojoval za ni skutečně při každé příležitosti. He felt a sacred ardour within himself, worked tirelessly, visited influential persons, defended his idea and fought for it at every opportunity. Posléze se mu podařilo získat přízeň kardinála a arcibiskupa toledského Petra Gonzalesa de Mendosa, jehož úsilím se nakonec podařilo představit Kolumba králi a královně. Nyní mohl Kryštof Kolumbus věřit, že překonal největší svoje útrapy. Now Christopher Columbus could believe he had overcome his greatest hardships. Ferdinand a Isabella jeho projekt přijali příznivě, předložili ho však sboru prelátů, učenců a kněží, který byl svolán do dominikánského kláštera v Salamance. Ferdinand and Isabella received his project favourably, but submitted it to a council of prelates, scholars and priests, which was convened at the Dominican monastery in Salamanca.

Jenže tímto ještě jeho těžké zkoušky nekončily. But this was not the end of his ordeal. V tomto učeném shromáždění postavili se všichni proti jeho návrhům, neboť tyto se dotýkaly náboženských otázek v tomto století tak diskutovaných. In this learned assembly all opposed his proposals, because they touched on religious questions so much discussed in this century.

Církevní otcové popírali, že Země má tvar koule, a protože není kulatá, odporuje biblí záměr obeplout Zemi. The Church Fathers denied that the Earth is spherical, and since it is not round, it contradicts the biblical intent to circumnavigate the Earth. I kdyby se někomu podařilo dostat se na protilehlou polokouli, jak by se pak dostal zpět nahoru na polokoulí naši, tedy protilehlou, soudili tito teologové. Even if someone managed to get to the opposite hemisphere, how would he get back up to our hemisphere, the opposite one, these theologians judged.

Námitka to tehdy byla velmi závažná. It was a very serious objection at the time. Tak se Kryštof Kolumbus ocitl v osidlech velkého nebezpečí, které tehdy v této nesnášenlivé zemi bylo,. totiž že bude obžalován ze zločinu kacířství. Nakonec se mu podařilo uniknout nepřátelským následkům koncilu, ale realizace jeho projektu byla opět na neurčito odložena. In the end, he managed to escape the hostile consequences of the Council, but the implementation of his project was again postponed indefinitely. Uplynulo opět několik let. Several years have passed again. Chudý, zneuznaný Kolumbus zoufal a vzdával se již skoro naděje, že dojde uskutečnění svých cílů ve Španělsku. The poor, disgraced Columbus despaired and had almost given up hope of achieving his goals in Spain. Proto také poslal svého bratra k anglickému králi Jindřichu VII., aby mu nabídl svoje služby. Je pravděpodobné, že anglický král na nabídku ani neodpověděl. It is probable that the King of England did not even reply to the offer.

Kryštof Kolumbus podal novou žádost ke králi Ferdinandovi.

Ferdinand však byl v té době zaměstnán válkou s Maury a o Kolumbovy návrhy se počal znovu zajímat až po jejich konečném vyhnání ze Španělska v roce 1492. Ferdinand, however, was busy with the war with the Moors at the time and only became interested in Columbus' proposals again after their final expulsion from Spain in 1492.

Celá záležitost byla nyní uvážlivěji zhodnocena a král nakonec svolil k pokusu o tento podnik. The whole matter was now more deliberately considered, and the king finally consented to the attempted enterprise. V té době však i Kolumbus kladl svoje podmínky. Nastalo veliké smlouvání s ním, který chtěl nejen sebe, ale i Španělsko velmi obohatit, což později skutečně učinil. There was a great bargain with him, who wanted to enrich not only himself but also Spain, which he did later.

Roztrpčen tím chtěl Kolumbus odejít a opustit tuto nevděčnou zemi již navždy. Distraught, Columbus wanted to leave and leave this ungrateful country forever. Isabella, která však ve své katolické zanícenosti myslela na asijské pohany, které chtěla získat do lůna katolické církve, nařídila, aby Kolumbus byl znovu povolán a bylo mu vyhověno ve všech jeho požadavcích.

Uplynulo tedy osmnáct let, kdy Kolumbus osnoval své plány, a sedm let, kdy opustil klášter v Palosu. Eighteen years had thus elapsed since Columbus had laid his plans, and seven years since he had left the monastery of Palos. Bylo mu tedy 56 let, když podepsal v Santa Fé dne 17. dubna 1492 smlouvu se španělským králem. He was 56 years old when he signed the treaty with the Spanish king in Santa Fe on 17 April 1492. Za okázalých slavností byl Kolumbus jmenován velkým admirálem všech zemí, které objeví. In a grand ceremony, Columbus was appointed Grand Admiral of all the lands he would discover. Tato hodnost mu byla přiřčena doživotně a bylo stanoveno, že bude dědičná. This rank was conferred on him for life and was stipulated to be hereditary. Dále byl Kryštof Kolumbus jmenován místokrálem a guvernérem nových zemí, které objeví a vybojuje. Furthermore, Christopher Columbus was appointed viceroy and governor of the new lands he would discover and conquer. Dále náleží mu desetina všech perel, drahokamů, zlata, stříbra a všeho zboží, které v nových zemích získá. He shall also have a tenth of all pearls, precious stones, gold, silver, and all goods which he may acquire in the new lands. Smlouva byla uzavřena a Kolumbus se nyní věnoval tomu, jak svoje plány uskutečnit. The treaty was concluded, and Columbus now turned his attention to making his plans a reality.

Je třeba znovu připomenout, že nemyslil nikterak na objevy nových pevnin. It should be reiterated that he had no thought of discovering new landmasses. Jeho snahou bylo „dosíci východu od západu a cestou na západ dostat se do Země koření“. His ambition was to "reach the east from the west and on the way west to reach the Land of Spices". Důkazem toho je skutečnost, že Kolumbus zemřel v domněnce, že dosáhl pobřeží Asie. This is evidenced by the fact that Columbus died believing he had reached the coast of Asia. Netušil celý svůj život, že objevil nový kontinent - Ameriku. He had no idea all his life that he had discovered a new continent - America.

Nicméně tyto skutečnosti nezmenšují nijak jeho velikost. However, these facts do not diminish its size in any way. Objev nového dílu světa byl tedy dílem náhody. The discovery of a new part of the world was therefore a work of chance. Tím, čím se Kolumbus stal nesmrtelným, je jeho odvážný duch, který ho vedl, aby bojoval s nebezpečími neznámého oceánu, aby se odvážil od pobřeží, které do té doby žádný námořník neopustil, aby plul na širé moře, na moře neznámé, a to na velmi chatrných lodích, které při první bouři mohly ztroskotat. What made Columbus immortal was his courageous spirit, which led him to brave the dangers of an unknown ocean, to venture from shores no sailor had ever left before, to sail the open sea, the unknown sea, in very flimsy ships that might have been wrecked in the first storm.

Kryštof Kolumbus se tedy začal chystat na cestu. So Christopher Columbus began to prepare for his voyage. Dohodl se se třemi bratry Pinzony, bohatými námořníky z Palosu, kteří mu poskytli prostředky, aby mohl vystrojit svoje lodi na dalekou plavbu. He made a deal with the three Pinzona brothers, wealthy sailors from Palos, who provided him with the means to outfit his ships for the long voyage.

Tři karavely byly vystrojeny v paloském přístavu. Three caravels were set up in the port of Palos. Jmenovaly se „Gallega“, „Nina“ a „Pinta“. They were called "Gallega", "Nina" and "Pinta". Na Gallegu se nalodil Kryštof Kolumbus a překřtil ji na „Santa Maria“ (Svatá Marie). Pintě velel Alonzo Piznon a na Nině byli veliteli oba Pinzonovi bratři, Francesco Martin a Vincent Yanez Pinzonové. Velkým problémem se ukázalo to, jak sehnat posádky na lodi, neboť námořníci měli z této výpravy veliký strach. The big problem turned out to be how to get crews on the ship, as the sailors were very afraid of this expedition. Nakonec se podařilo sehnat dohromady posádku o 120 mužích. Eventually a crew of 120 men was put together.

V pátek dne 3. srpna 1492 v 8 hodin ráno minul admirál útes Salteský, čnící v moři před španělským přístavem Huelva v Andalusii, a odvážil se vyplout se svými třemi karavelami na širé neprobádané prostory Atlantického oceánu.