DRUHÁ CESTA
Zpráva velkého Janovana vzrušila celý svět a fantazii jeho obyvatel ve vidině zlatých zemí na druhé straně oceánu.
Ziskuchtivost rozpoutala veškeré vášně a admirál byl nucen pod tlakem veřejného mínění vydat se záhy na novou cestu. Ale také on si vroucně přál, aby se opět ocitl na dějišti svých úspěchů a vítězství aby obohatil tehdejší mapy novými objevy.
Proto za krátkou dobu prohlašuje. že je připraven na novou cestu.
Král a královna mu dali k dispozici loďstvo o třech velkých lodích a 14 karavelách s posádkou 1200 lidí. Mnoho vznešených Kastilců neváhalo svěřit svoje osudy Kolumbově šťastné hvězdě a pokusit se o štěstí za mořem. Koně, užitková zvířata, nástroje k dobývání zlata, různá semena, zkrátka vše, co je důležité k osidlování, plnilo lodi.
Z deseti Indiánů dovezených do Evropy vrátilo se zpět do vlasti pouze pět. Tři byli nemocni ponecháni v Evropě a dva zemřeli ve Španělsku.
Kryštof Kolumbus byl povýšen na generálního kapitána a byly mu uděleny neomezené moci.
Dne 25. září 1493 opustila flotila 17 lodí za mocného jásotu davu přístav v Cadizu. Dne 1. října dopluly k ostrovu Farro, nejzápadnějšímu ostrovu Kanárského souostroví. Po cestě dlouhé 23 dny za příznivého větru a klidné plavby uzřel Kolumbus nově objevenou zemi. Bylo to v neděli 3. listopadu 1493, když zaznělo z admirálovy lodi „Maria Galantei“ volání „Země na obzoru“. Tato země byla ostrovem porostlým stromy. Admirál se domníval, že není obývána, a tak plul kolem ni. Během plavby spatřil ještě několik ostrůvků a u jednoho z nich přistál. Tento ostrov byl nazván Dominikou. Příštího rána uviděli Španělé ostrov třetí, větší, než byly ostrovy předešlé. Zpráva o této cestě, kterou sepsal Pierre Martyr, Kolumbův současník, praví: „A tak když připluli blíže, zjistili, že je ostrov obydlen prokletými lidojedy, čili Karaiby, o nichž slyšeli za prvé cesty často vypravovati.“ Španělé, dobře vyzbrojeni, vystoupili na zem a spatřili asi třicet dřevěných domů, krytých palmovým listím, v kterých byly napnuty rybářské sítě pletené z hrubé bavlny.
Na jednom rozlehlém místě stály dva kůly, kolem nichž byli ovinuti dva mrtví hadi. Když se cizinci přiblížili, Indiáni se rozprchli jak jen mohli, zanechávajíce na místě několik zajatců, které chtěli právě pozřít.
Námořníci, kteří prohledali chýše, našli v nich mnoho kostí z lidských těl, ba i kusy čerstvého lidského masa, což svědčilo o tom, čím se domorodci živí.
Když ostrov částečně prozkoumali, nazvali jej Guadeloupe, a to pro podobnost, kterou měl s provincií Estramadura.
Námořníci chytili několik domorodých žen, které dopravili na admirálskou loď. Bylo s nimi zacházeno přívětivě a posléze byly vysazeny na ostrov. Admirál se domníval, že vlídné zacházení s ženami přiláká na loď i domorodce. Tato naděje se však nesplnila.
Dne 8. listopadu dal admirál příkaz k odpluti a plul k ostrovu Espaňola, který byl pak nazván Santa Domingo a kde zanechal na své první cestě 39 osadníků. Když plul na sever, objevil veliký ostrov. Domorodci, které vyrval z rukou Karaibů, jej nazývali Madaníno. Tvrdili, že je obýván toliko ženami.
Jelikož se Marco Polo zmiňuje též o asijském území, které je obydleno jenom ženami, utvrdilo to jen přesvědčení Kryštofa Kolumba o tom, že dosáhl břehů Asie. Chtěl ostrov prozkoumat, ale nepříznivý vítr zavinil, že u něho nemohl přistát. Asi o deset mil dále objevil jiný ostrov s nebetyčnými kopci, který nazval Montserrat. Druhého dne objevil další dva ostrovy, které pokřtil St. Maria Rotonde, St. Martin a St. Croix. U posledního přistály lodi, aby načerpaly čerstvou vodu. Tam se udál vážný incident.
O něm napsal výmluvnými slovy Pierre Martyr:
„Admirál poručil, aby třicet mužů z jeho lodi se vybralo a vystoupilo na ostrov a pak jej prohledalo. Když muži ti na břehu stanuli, nalezli tam čtyři psy a tolikéž mladých mužů a žen, kteří k nim utíkali a je prosili o ochranu a osvobození.
Když to uzřeli lidojedi, utekli, zrovna jako na ostrově Guadeloupu, a naši lidé pobyli na ostrově ještě dva dny, aby jej důkladněji proslídili.
V době té zpozorovali ti, kdož zbyli na lodi, jak se k nim z dálky blíži kanoe, obsazené osmi muži a tolikéž ženami. Naši lidé dávali jim posunky na srozuměnou, leč sotvaže se k nim přiblížili, zasypali je šípy tak rychle, že neměli ani pokdy, aby se chránili štíty. Jeden Španěl byl za této střelby zasažen ženou, kteráž pak ještě jiného Španěla poranila. Hroty šípů těchto divochů byly napuštěny jedem. Zdálo se, že žena jest vůdcem této čety domorodců, neboť všichni ji poslouchali a jí se klaněli.
Byla patrné královnou. Po jejím boku bojoval velice silný syn, jehož vzezření bylo hrozné, neboť měl obličej skoro jakoby lví.
Naši lidé se rozhodli, že je prospěšnější, když bojuje muž s mužem, než se potýkat ze vzdálenosti a dožít se značných ztrát. Proto vysadili člun a hnali jej tak rychle proti nepříteli, že jeho kanoi nárazem potopili.
Ale Indiáni se osvědčili jako výborní plavci. Plavajíce stříleli po našich, a to jak muži, tak i ženy. Posléze dosáhli skály, vyčnívající z vody, na níž rychle vstoupili a obnovili odtud boj s novou prudkosti. Přesto však byli přec jen přemoženi, jeden z nich byl usmrcen, syn královny několikrát poraněn a ostatní zajati a dopraveni na loď admirálovu. Tam však chovali se tak nevázaně divoce, jako líbijští lvi, když je chytí do sítě. Nikdo se k nim nesměl ani přiblížit, ba ani se na ně podívat, aby ho nepojal strach až do útrob, tak ohyzdně, strašně a ďábelsky vyhlíželi.“ Jak vidno, boje Evropanů s domorodci nabývaly na prudkosti a houževnatosti. Kryštof Kolumbus plul nepřetržitě k severu. Plul mezi příjemnými ostrovy, které byly porostlé bujnou vegetací a nad nimiž se tyčily vysoké kopce. Toto souostroví bylo nazváno souostrovím Jedenácti tisíc panen.
Záhy pak objevil též ostrov později nazvaný Puerto Rico. Tento ostrov byl tehdy osídlen Karaiby a pečlivě obděláván. Byl velmi zalesněn a poskytoval celkově nádherný pohled.
Námořníci vystoupili na břeh, nalezli zde však jen několik chýší. Pak vyrazili znovu na moře a pluli asi50 milpodél pobřeží.
V pátek dne 12. listopadu připluli konečně k břehům Espaňoly. Můžeme si myslit, jaké pocity se zmocňovaly Kryštofa Kolumba, když znovu spatřil tato místa. Jeho zraky pátraly po pevnosti, kterou zde zanechal spolu s osadníky před rokem. Co se seběhlo za dobu, kdy byli ponecháni v pustině?
Jako na zavolanou se objevila velká kanoe, na níž plul bratr kazika Guakanagariho. Plul přímo k admirálově lodi. Vstoupil na palubu a nabídl Kolumbovi dva zlaté obrazy. Kolumbus však pátral pohledem jen po své tvrzi, neboť ačkoliv loď zakotvila přímo proti místu, kde ji dal vystavět, nebylo po ní nikde ani stopy. Měl velké starosti o osud svých osadníků, a proto neprodleně vystoupil na břeh. Jaký byl však jeho úžas, když na místě, kde stávala, nespatřil ani její zbytky. Co se stalo s jeho lidmi? Zaplatili snad svůj pokus o založení osady životy? Admirál proto nařídil vystřelit ze všech lodních děl, čímž chtěl oznámit po ostrovu, že přistál. Přes tento signál neobjevil se na pobřeží nikdo z pohřešovaných lidí. Ohromen touto skutečností vyslal ihned posly ke kazikovi Guakanagarimu. Tito však přinesli od něho smutné zprávy. Bylo-li však pravdou, jak tvrdil tento kazik, že ostatní kazikové na ostrově byli přítomností Španělů tak rozezleni, proto se rozhodli je povraždit. On prý je chtěl osobně chránit, přičemž byl zraněn. Jako důkaz ukázal poslům obvázanou nohu.
Kryštof Kolumbus sice této báchorce nevěřil, ale mlčel o tom. Když příštího dne kazik vstoupil na palubu admirálské lodi, přivítal ho přátelsky. Obdaroval ho obrazem Svaté Panny, který si kazik zavěsil kolem krku. Když mu ukázali koně, byl velice překvapen. Taková zvířata domorodci nikdy neviděli. Po návštěvě odešel kazik na ostrově do hor a od těch dob ho nikdo již nespatřil. Poté nařídil admirál jednomu ze svých velitelů, aby se třemi stovkami mužů prohledal ostrov a zmocnil se zrádného kazika.
Ačkoliv velitel se svými muži pronikl hluboko do nitra ostrova, kazika nenašel, a rovněž tak ani stopy po osadnících. Na této expedici objevil však velkou řeku a pěkný, dobře chráněný přístav, který pojmenoval Port Royal. Kolumbus, ačkoliv získal tak nedobré zkušenosti, rozhodl se na ostrově založit novou osadu. Pobízely jej k tomu domněnky, že na ostrově je množství zlata a stříbra. Domorodci mluvili neustále o zlatých dolech v kraji Cibao. Poručil tedy dvěma šlechticům. Alonso de Ochedovi a Corvalanovi, aby zjistili, co je na vyprávění pravdy. Vydali se na cestu v lednu a skutečně objevili čtyři zlatonosné řeky a přinesli zpět valoun zlata o váze asi9 uncí.
Admirál byl při pohledu na toto zlato velice posílen ve své domněnce, že ostrov je zlatým dolem, o němž mluví biblická „Kniha královská“. Nyní začali hledat vhodné místo k založení města. Deset mil východně od Monte Christi, při ústí řeky tvořící přístav položili základní kámen k novému městu.
Nyní přemýšlel Kolumbus, jak o tom všem poslat královskému páru zprávu. Dvanáct lodí, naložených zlatem nalezeným na ostrově i různými exotickými plody zde se nacházejícími, bylo rozhodnuto poslat zpět do Evropy. Lodi vypluly dne 2. února 1494. Brzy však Kolumbus poslal za nimi ještě jednu loď, které velel Bernhard z Pisy, s nímž nebyl admirál spokojen.
Když v osadě zavládl opět pořádek, postavil jí do čela svého bratra Diega jako guvernéra a sám se vypravil asi s 500 muži objevovat zlaté doly v Cibau. Území, jímž tato výprava procházela, bylo neuvěřitelně úrodné.
Klestili si cestu namáhavě vpřed, procházeli údolími a zdolávali kopce této panenské přírody. Posléze dorazili Španělé do míst, kde se měla nacházet provincie Cibao. Na jednom z kopců rozkázal Kolumbus vystavět pevnost ze dřeva a kamenů. Byla obehnána příkopy a nazval ji tvrzí Sv. Tomáše. Říká se, že ji takto pojmenoval, proto, že někteří důstojníci byli skeptičtí ohledně nálezu zlata, které se zde mělo nacházet.
Nedůvěra však očividně mizela, když přicházeli domorodci a přinášeli valouny a zrnka zlata, které vyměňovali za falešné perly a jiné laciné tretky. Tato oblast nebyla jen krajem zlata, ale i zemí koření a různých vonných rostlin. Španělsko mohlo být velice spokojeno, že se ujalo vlády nad tímto ostrovem.
Kryštof Kolumbus ponechal v tvrzi Sv. Tomáše posádku 35 mužů pod velením Dona Pedra de Margarity a vrátil se zpět.
Zpáteční pochod ztěžovaly neobyčejně prudké deště. Když se vrátil do osady, zjistil, že zde vládne strašný nepořádek a že hrozí hlad. Nedostávalo se potravin. Vojáci a ostatní byli vysíleni námahou. Admirál vyzval šlechtice, aby též přiložili ruku k dílu. Leč hrdí hidalgové, ač byli na honbě za štěstím, nechtěli se ani pohnout, aby své štěstí zvedli ze země. Prohlásili, že nebudou konat žádné ruční práce. Kněží je v tomto počínání ještě podporovali. Kolumbus, který si s tím nevěděl jiné rady, vyslovil nad kostely zvláštní verdikt. Neměl tu však stání, vše ho nutilo k novým objevným plavbám. Proto se nijak nesnažil prodlužovat svůj pobyt na Isabelle. Sestavil správní radu ze tří šlechticů a vedoucího misionářů. Do čela postavil Dona Olega.
Poté. 24. dubna vyplul se třemi loděmi na moře, aby svoje dřívější objevy obohatil. Jeho loďstvo plulo na jih. Záhy objevilo nový ostrov. Kopec, mírně se svažující na úbočích, tvořil vzhledný reliéf ostrova. Zdálo se, že tamější obyvatelé jsou velmi zruční, leč málo mírumilovní. Několikrát se jim podařilo zabránit přistání Španělů na ostrov. Nakonec však byli zahnáni a dokonce ujednali smír s admirálem. Z Jamaiky se Kryštof Kolumbus ubíral na západ, aby tudy pokračoval ve své výzkumné cestě. Domníval se, že se ocitl na místech, která označovali staří zeměpisci jménem Chersonés, kde mělo údajně ležet západní zlatonosné území. Ale silné mořské proudy ho zanesly zpět k ostrovu Kubě, jehož pobřeží sledoval a prozkoumal po délce222 mil. Za této nebezpečné plavby, kdy plul velice nebezpečnými mělčinami a úzkými průlivy, objevil mnoho set ostrovů a ostrůvků, také množství vhodných přístavů, a navázal časté styky s domorodci.
V měsíci květnu ohlásily lodní hlídky velmi mnoho ostrovů porostlých rostlinstvem, úrodných a obyvatelných. Kolumbus vjel do ústí řeky, jejíž voda byla tak horká, že nebylo možné nechat v ní ruku. Toto tvrzení je pravděpodobně přehnáno, neboť pozdější výzkumy to nepotvrdily. Rybáři na tamějším pobřeží používali k lovu ryby zvané „remora“, které jim poskytovaly stejné služby jako honicí psi myslivcům.
Odtud pak bylo pobřeží prozkoumáno na západ. Admirál navštívil ještě různé krajiny oplývající velkými počty hus, kachen, volavek a také tvoru podobných psům, které domorodci s rozkoší pojídali. Pískem zanášené průlivy se stále zužovaly, takže se lodi jen velmi těžko probíjely vpřed. Přesto admirál nechtěl opustit toto pobřeží a vrátit se zpět. Jednoho dne se domníval, že vidí v dálce bíle ustrojené muže, a myslel, že jsou to členové řádu Sv. Marie de Mercedes. Ihned k nim vyslal několik námořníků. Ti zjistili, že se jednalo o optický klam a že zdánliví muži byli jen jakési velké volavky.
Sedmého dne téhož měsíce byla sloužena slavná mše pod bezmračným nebem. Když bylo po mši, vystoupil ze zástupu starý kazik a nabídl admirálovi několik vzácných plodin. Pak pronesl řeč, která v překladu zněla asi takto:
„Přinesls k nám podivné mravy. Síla tvá dolehla na naše kraje a spoutala je, přestože byly tobě dosud neznámy.
Přítomnost tvá poděsila jak národy, tak i obyvatelstvo.
Domnívám se, že jest mi tebe napomenouti a připomenouti tobě, že pouze dvě cesty zbývají duši, když se odloučila od těla: jedna z nich je zahalena temnotou a hořem, určena jsouc pro ony duše, které lidstvo obtěžovaly a jemu škodily; druhá pak je veselá a příjemná, vyhrazena však jen pro ty, které milovaly za svého života pozemského mír a pokoj lidí. Pomniš-lí tudíž na svou smrt a na odměnu za činy, vykonané za svého žiti, nebudeš pak zajisté nikoho obtěžovati.“
Jaká to filozofie! Byla snad ve věku starém i novém vyslovena lepší a jadrnější?
Je v ní všechna lidskost křesťanství a to si připomeňme, že byla vyslovena ústy divocha. Admirál se s kazikem rozloučil velmi vroucně. Zdálo se, že celý tento nárůdek žije podle znamenitých zásad daných mu jeho náčelníkem. Všichni jeho členové užívali společně jak půdy, tak i ostatních vymoženosti jim dostupných. Neznali sebemenšího rozdílu mezi mým a tvým, z něhož pocházejí veškerá nerovnost a nepřátelství. Žili ve své mírnosti velmi spokojeně a kolem svých obydlí, jak o nich praví starý zpravodaj, nestavěli žádné příkopy ani ploty.
Opustiv Kubu vrátil se Kolumbus na ostrov Jamaiku, jejíž pobřeží obeplul a prozkoumal až k nejvýchodnějšímu konci.
Pomýšlel na přepad ostrova Karibů a chtěl tyto „syny ďábla“ vyhladit mečem. Leč nemoc mu v uskutečnění tohoto záměru zabránila. Vrátil se na ostrov Isabellu, kde se v péči svých nejbližších brzy zotavil. Jeho přítomnost na ostrově byla velice nutná. Guvernér ostrova Sv. Tomáše velice podráždil domorodce svou bezohlednosti, při níž nedbal napomínáni Kolumbova bratra Diega.
Don Diego přibyl na ostrov, když byl Kolumbus na cestách, a odplul do Evropy na lodi, na níž právě druhý Kolumbův bratr Bartoloměj připlul na ostrov.
Když se Kolumbus znovu zotavil, nemohl nechat bez trestu snižování autority svých zástupců v době své nepřítomnosti.
Umínil si, že potrestá kazika, který se protivil guvernérovi ostrova. Vyslal devět dobře ozbrojených mužů, aby vzpurného kazika přivedli i s celým jeho příbuzenstvem, což vůdce výpravy Ojedo vykonal dokonale. Tento jeho statečný čin nebyl prý poslední. Kolumbus pak zavřel kazika na jednu ze svých lodí, která pak ztroskotala. Od těch dob všechny stopy po kazikovi mizí.
Mezitím připlul Antonio de Terres jako vyslanec španělského krále se čtyřmi loděmi k ostrovu Santa Domingo, aby admirálovi blahopřál. Ferdinand byl s výsledky Kolumbových cest velice spokojen a chtěl, aby ostrov Espaňola byl spojen se Španělskem lodí, která by spojovala kolonii každý měsíc se starou vlastí.
Kazikovo zajeti však mělo vzápětí za následek povstání domorodců. Lid toužil pomstit svého náčelníka, nespravedlivě a potupně vyvezeného ze země.
Pouze kazik Guakanagari zůstal věren Španělsku přesto, že měl podíl na prvních vraždách Španělů v první osadě. Kolumbus se svým bratrem Bartolomějem a kazikem Guakanagarim vytáhl do boje proti vzbouřencům. Brzy narazil na vojsko vzbouřenců, kterých bylo, jak se říká, prý 100000 mužu, což je značně přemrštěno. Ať je tomu jakkoliv, toto „vojsko“ bylo zahnáno na útěk 200 španělskými pěšáky, 25 jezdci a 25 psy.
Toto vítězství zdánlivě upevnilo znovu admirálovu autoritu na ostrově. Domorodcům byly uloženy povinnosti. Těm, kteří sídlili poblíž zlatých dolů, bylo uloženo, aby každý čtvrt roku odevzdali jistou část zlata, naproti tomu ti, kteří od nich žili daleko, museli odvádět25 liberbavlny. Avšak toto povstání bylo jen utlumeno a nikoliv zcela vykořeněno. Pod vedením ženy Anacaonovy, vdovy po Caonabovi, se domorodci znovu vzbouřili a přiměli tak Guakanagariho, dosud věrného admirálovi, aby se k nim přidal.
Zničili všechny polnosti, zvláště kukuřičné, a sady a vrátili se do hor. Tím byli Španělé vystaveni hladu. Za to se na domorodcích ukrutně mstili. Říká se, že čtvrtina domorodého obyvatelstva byla vyhlazena hladem, nemocemi nebo mečem Španělů. Nešťastní Indiáni draze zaplatili svoje setkání s Evropany.
Zdálo se, že Kolumba opouští štěstí. Stejnou měrou, jakou ubývalo Kolumbovy autority na ostrově Espaňola, byly též doma ve Španělsku jeho pověst a charakter velmi osočovány.
Kolumbus se nemohl sám bránit a důstojníci, jež poslal domů, si stěžovali na jeho nespravedlnost a krutost, ba vyslovili těž podezření, že se chce vymanit z poddanství koruny. Ferdinand, dotčen tímto osočováním, poslal na ostrovy komisaře, aby vyšetřil pravdu o těchto vážných nařčeních. Tímto vyslancem byl Juan ďAquado. Nebyla to šťastná volba, neboť tento muž byl jednostranně zaujat. Připlul k ostrovu zrovna v době, kdy byl Kolumbus na cestách, a jednal s jeho bratrem. A to nejen hrdě, ale i urážlivě. Don Diego. opíraje se o svůj titul guvernéra ostrova, odepřel se podrobit královské komisi. Juan ďAquado se již chtěl vrátit do Španělska s nedostatečnými informacemi, když se lodi, se kterými připlul ze Španělska, staly obětí obrovského orkánu, který vypukl v přístavu. Ze všech lodí zbyly v přístavu jen dvě. Tehdy se právě Kolumbus vrátil do osady.
Šlechetný Janovan nabídl komisaři jednu ze svých lodí, slíbí-li mu, že jej před králem ospravedlní.
Tak se měly věci, když bylo objeveno nové zlatonosné území na ostrově. Admirál se rozhodl odcestovat později. Lačnost po zlatě přerušila všechny diskuse. Nikdo ani nepomyslel na krále Ferdinanda a jím nařízené vyšetřováni. Důstojníci odcházeli do zlatých nalezišť, kde nalezli kusy zlata těžké až20 uncía mimo to také balvan zlata vážící300 liber. Aby tato naleziště náležitě chránil, Kolumbus dal kolem vybudovat dvě tvrze. Teprve pak odcestoval do Španělska, aby se ospravedlnil. Obě karavely opustily přístav Isabellu dne 10. března 1496. Kolumbus měl s sebou na palubě 225 Evropanů a 30 Indiánů.
Dne 9. dubna plul kolem ostrova Maria Galantei a dne 10. dubna zásobil svoje lodi vodou na ostrově Guadeloup, kde pří této příležitosti došlo k vážné potyčce s domorodci. Dne 20. dubna opustil tuto nehostinnou půdu, načež celý měsíc zápasil s nepříznivým pasátem. Dne 11. června uzřel břehy Evropy a příštího dne vplul do přístavu Cádiz.
Druhý Kolumbův návrat nebyl zdaleka tak oslavován jako první. Byla proti němu zaseta nedůvěra a závist. Dokonce jej jeho společníci často osočovali. Byli rozčarováni, že nenašli ty bájné poklady, o kterých byli přesvědčováni, ale často jen bídu, utrpení a nebezpečí. Leč Kolumbus nebyl tímto nikterak vinen, neboť zlatá pole nevydávala tolik zlata, aby uspokojila přání všech. Na královském dvoře byl Kolumbus přijat celkem přívětivě. Zpráva o jeho druhé cestě porazila všechny, kteří jej osočovali a pomlouvali. Bylo objeveno mnoho ostrovů a probádáno území Kuby a Santa Dominga. Kolumbus se často ve slovních zápasech střetával se svými protivníky, přičemž jeho hlavní zbraní byl jeho vtip. Těm, kteří často snižovali jeho zásluhu na objevech, kdysi navrhl, aby postavili vejce na špičku tak, aby na ní v rovnováze klidně stálo. Když to nedokázali, vzal vejce, ťukl s ním jemně o stůl tak, aby jen mírně prorazil skořápku, a vejce postavil, přičemž jim pověděl: „Ani toto jste nedokázali vymyslit, což teprve tamto!“
