V. NÁSLEDKY PROCESU Nelze ani vylíčit rozruch, který způsobilo prohlášení Fliga Balta. V obecenstvu se strhl dlouhotrvající hluk a předseda soudu jen taktak přítomné uklidnil. Všichni se dívali na oba bratry, kteří byli právě obviněni z nejvážnějšího zločinu. Karel a Petr Kipovi zůstali zcela bez pohnutí, jako by byli zmrazeni hrůzou a překvapením. Teprve po chvíli starší bratr, který byl temperamentnější, pohrozil odpornému lodnímu mistrovi pěstÍ. Mladší bratr, bledý ve tváři a slzy v očích, stál se zkříženýma rukama a jen krčil rameny na znamení, že hluboce opovrhuje tím, kdo je osočil.
Potom oba dva na pokyn předsedy soudu vyšli z lavice a přistoupili k pódiu, kde seděl soud. Za nimi šli strážníci, kteří je měli střežit.
Pan Hawkins, Hobbes, Wickley, Burnes a plavčík Jim nejprve protestovali, ale potom zmlkli. Sexton, Bryce a Koa si mezi sebou něco horlivě šeptali.
Nat Gibson, který měl sklopenou hlavu a strhanou tvář, se držel křečovitě lavice. Když se podíval na bratry Kipy, vyšlehla z jeho pohledu nenávist. Snad už nabyl přesvědčení, že oni jsou vrahy jeho otce... Vin Mod vyčkal klidně, jaký ohlas bude mít obvinění, které proti bratrům Kipům pronesl Flig Balt. Když se obecenstvo poněkud uklidnilo, udělil předseda soudu slovo lodnímu mistrovi, aby ještě doplnil své prohlášenÍ. Ten to učinil velmi kategoricky, stručně a slovy, která zapůsobila příznivě na všechny přítomné.
Dne 25. prosince k večeru, když už nebyl kapitánem lodi, byl v přístřešku pro mužstvo. V tom se briga otřásla pod nárazem velké vlny a na chodbu se vyvalil nějaký vak. Byl to vak, který si bratři Kipové přinesli z Wilhelminy. Při pádu se otevřel a vypadly z něho nějaké papíry a hrst piastrů, které se rozkutálely po podlaze.
Cinkot peněz přivábil Fliga Balta. Když je spatřil, byl nesmírně překvapen. Dobře věděl, že Petr a Karel Kipovi přišli o všechny peníze při ztroskotání holandské lodi. Flig Balt sebral piastry i papíry, mezi nimiž našel také lodní papíry týkající se Jamese Cooka, lodní nákladní list a nájemní smlouvu, a vstrčil je zpátky do vaku. To všechno měl u sebe kapitán Gibson v den vraždy a to se ztratilo.
Flig Balt, celý poděšený tím, co našel,. vyšel z přístřešku. Od té doby nepochyboval o vině bratří Kipů. Nejprve chtěl běžet k panu Hawkinsovi a říci mu: „Podívejte se, co jsem objevil!“ Pak chtěl říci také Natu Gibsonovi: „Tady jsou vrahové vašeho otce!“ Ano... ano... to měl udělat... Ale bohužel to neudělal... Nemluvil s nikým o tom tajemství, které odhalil... Ale zůstat pod velením zločince, vraha svého kapitána, k tomu se nemohl odhodlat... Chtěl mu vyrvat velení lodi, kterého byl nespravedlivě zbaven... A proto proti němu poštval námořníky... Ale jeho pokus se nezdařil... Byl odzbrojen, přemožen a uvězněn v podpalubí na rozkaz toho bídáka, který zklamal důvěru pana Hawkinse... Přesto přese všechno si umínil, že o tom pomlčí až do příjezdu lodi do Hobartu a vyčká procesu, který s ním bude zaveden. .. Byl odhodlán odhalit vrahy z Keravary veřejně před námořním soudem.
Po tomto výslovném prohlášení, jež vzbudilo mezi přítomnými pochopitelně velký rozruch, předseda soudu nepokládal za vhodné pokračovat v přelíčení. Zakončil zasedá. Strážníci odvedli Fliga Balta a Lena Cannona zpět do vězení. Karel a Petr Kipovi byli ihned zatčeni a odvedeni do městského vězení.
Dříve než vyšel Karel Kip ze soudní síně, nemohl zadržet své rozhořčení a ostře protestoval proti člověku, který ho obvinil. Ale Petr mu jen řekl: „Nech toho, ubohý bratře!... Jen ať spravedlnost ukáže naši nevinu!“ Karel a Petr Kipovi byli přesvědčeni, že vyšetřováním musí vyjít najevo jejich nevina... Vždyť ten strašný zločin nespáchali... V jejich vaku se nemohou najít ani ty piastry, ani ty papíry, o kterých mluvil Flig Balt... Mohli proto s klidem a bez obavy očekávat výsledek prohlídky, kterou policie udělá v jejich pokoji v hostinci U velkého starce... Přece pouhé prohlášení lodního mistra je nemůže usvědčit z krádeže a z vraždy! Jaké však bylo překvapení a hrůza, která se zmocnila celého města, když se ještě týž den rozšířila zpráva, že policejní prohlídka zcela potvrdila obvinění Fliga Balta... Strážníci šli hned do hostince U velkého starce. Otevřeli a prohlédli vak, o kterém mluvil lodní mistr... A pod prádlem našli asi šedesát liber v piastrech, lodní papíry Jamese Cooka a dále zbraň, což bylo snad ještě vážnější, malajskou dýku... se zubatým. ostřím... Bylo nepochybné, že právě touto zbraní byly zasazeny smrtelné rány kapitánu Gibsonovi, jak ostatně bylo zjištěno v Keravaře i dokázáno fotografiemi, které tam byly pořízeny... Nebylo to tedy jen pouhé podezření proti bratrům Kipům, nýbrž jasné a věcné důkazy, o kterých mluvil Flig Balt před soudem. A pravdivost jeho obvinění potvrzovala, jak se zdálo, i ta okolnost, že Flig Balt nemluvil o malajské dýce. Nevěděl tedy, že patří bratrům Kipům. Jinak by na ni byl jistě upozornil, jako se zmínil o papírech a penězích kapitána Gibsona.
Jistě si vzpomínáte, že tu dýku spatřil také plavčík Jim, a to na stolku v kabině bratří Kipů, ale Vin Mod ji ihned dal pryč, jakmile Jim vyšel z kabiny. Snad by se o tom měl plavčík zmínit, až bude projednávána pře s bratry Kipovými, bude to ovšem další přitěžující svědectví proti nim... Jak vidíte, byly pletichy toho padoucha Vina Moda dobře vymyšleny a zosnovány. A vskutku žádný prostředek, který měl znemožnit a zničit bratry Kipy, neselhal. Budou moci někdy vůbec vyvrátit to strašlivé obvinění?
V každém případě toto senzační odhalení - a Vin Mod s tím počítal způsobilo, že stíhání Fliga Balta a Lena Cannona bylo zastaveno. Co také byl ten pokus o vzbouření na palubě Jamese Cooka proti odhalení, které udělal Flig Balt! V procesu proti bratrům Kipům se lodní mistr už neobjeví jako obžalovaný, ale jako přitěžující svědek.
Není třeba ani zdůrazňovat, s jakou vášní - tak to nutno nazvat - se vrhl Nat Gibson po této nové stopě!... Konečně jsou známí ti vrazi z Keravary! A musí být přísně potrestáni! Nedivme se, že nešťastný mladík zapomněl na všechno, co mohlo svědčit proti obvinění obou bratrů: na jejich chování od okamžiku, kdy je James Cook zachránil z ostrova Norfolku, na jejich jednání, když musela loď odrážet útok Papuánců u Nové Guineje, na bolest, kterou oba bratři projevovali při zprávě o tragické smrti kapitána Gibsona, na jejich chování při zpáteční plavbě Jamese Cooka. Zapomněl, jak Karel Kip zachránil loď před ztroskotáním za bouře, jak energicky zakročil, když vypuklo vzbouření rozdmýchané lodním mistrem... Nat Gibson rázem pohřbil všechny sympatie, které až dosud cítil k trosečníkům z Wilhelminy... Všechny tyto city zatlačila nenávist, kterou najednou pocítil k vrahům svého otce. Vždyť proti nim svědčilo všechno! Cítil jen nezkrotnou touhu pomstít svého otce!
Nutno také přiznat, že v hobartském veřejném mínění nastal stoprocentní obrat. Dříve se každý snažil bratrům Kipům pomoci: Karlovi opatřili místo druhého důstojníka na Skydnamu, Petrovi umožnili navázat obchodní spojení s Tasmánií. Nyní však najednou všichni do jednoho oba bratry proklínali... A naopak Flig Balt byl u nich najednou velký hrdina... To bylo přece hrdinské chování, nepromluvit ani slovo o tom strašném tajemství, dokud nebyl postaven před soud!... Cožpak nebylo možno aspoň trochu omluvit ten pokus o vzpouru, která měla odejmout velení lodi vrahovi a v níž přece koneckonců riskoval Flig Balt svůj život!... Dokonce i ti poctiví námořníci, Hobbes, Wickley a Burnes, se dali ovlivnit veřejným míněním, takže skoro zapomněli na úctu, kterou projevovali původně svému novému kapitánovi, i na oddanost, kterou mu dávali najevo téměř při každé příležitosti... Paní Gibsonová byla zcela ponořena do bolesti nad ztrátou svého manžela a vůbec nepomyslela na to, že je dosud jeho smrt nepomstěna. Ale co by byla ostatně mohla říci svému synovi, aby u něho vyvolala pochyby o pachatelích?.... Pro ni, jako pro všechny obyvatele Hobartu, byli po tak jasném prohlášení Fliga Balta a po nalezení důkazů jedinými a pravými pachateli bratři Kipové.
Ale sdíleli všichni tento názor? Zdá se, že ne. Pan Hawkins se ještě o tom jasně nevyslovil. Ačkoli byla jeho důvěra v bratry Kipy vážně otřesena, nebyl zcela přesvědčen o jejich vině... Nechtěl připustit, že by se lidé, kterých si tolik vážil, mohli dopustit takového zločinu. Ostatně proč by vraždu páchali?.... Byla by to snad touha zmocnit se těch několika piastrů, které měl kapitán Gibson u sebe, anebo naděje, že by se mohl Karel stát po něm kapitánem Jamese Cooka?.... Tyto důvody nedovedly pana Hawkinse úplně přesvědčit, i když mu paní Gibsonová, která se nedala ovlivnit jeho námitkami, stále opakovala: „Ale jsou proti nim důkazy, věcné důkazy... Ty peníze... Ty lodní papíry... A konečně ta dýka... Cožpak možno připustit, že můj ubohý manžel nebyl zavražděn touto dýkou?“ „Vím... vím...,“ odpověděl pan Hawkins. „Jsou tady ty důkazy... a jsou, jak se zdá, přesvědčivé... Ale mně přitom vyvstává na mysli tolik vzpomínek!...
Pochybuji... Ledaže by se ti nešťastníci sami k tomu zločinu přiznali!“ „A budeš také takhle mluvit před Natem?“ zeptala se ho paní Hawkinsová. „To ne. On by to nepochopil... Proč bych ho měl ještě více rozčilovat! Vyčkejme, co přinese soudní přelíčení. Možná že se Kipům podaří se ospravedlnit.
A i kdyby byli odsouzeni, řekl bych si: Nutno vyčkat, co přinese budoucnost!“ Po prohlídce v pokoji Kipů v hostinci U velkého starce vyšetřování stále pokračovalo. Uplynuly tři dny. Dne 25. ledna odplul Skydnam, jak bylo určeno, Kapitán Fork si musil najít jiného druhého důstojníka. Ani Karel, ani Petr Kip nebyli na palubě. Pan Hawkins byl silně sklíčen, když přihlížel odjezdu lodi.
„Přeji Skydnamu šťastnou cestu,“ řekl Vin Mod, který byl také na nábřeží. „Přeji mu moc šťastnou cestu, protože neodváží ty dva Holanďany... Ano, ano... Karel Kip vám ukradl vaše místo, mistře Balte, na palubě Jamese Cooka. A vidíte! Teď zase vzal někomu místo, ale tentokrát ve vězení za mřížemi. A ty jsou pevné!“ „Náš kousek se podařil,“ odpověděl mu lodní mistr, „a to ještě lépe a dokonaleji, než jsem si představoval...“ „To ano... Všechno bylo výborně promyšleno... Proto se bratři Kipové z toho jen tak nedostanou...“ „Jen vyčkejme, co z toho bude, Mode.“ „Řekni mi, Mode,“ otázal se Flig Balt, „v hostinci U velkého starce tě nikdo neviděl?“ „Ne, nikdo. .. A nikdo by mě ani nepoznal... Tam nebydlel Vin Mod, ale jakýsi Ned Pat, a ten mi vůbec nebyl podobný...“ „To, co jsi udělal, bylo náramně riskantní...“ „Vůbec ne... Ani si nedovedete představit, jak mě ten falešný vous změnil. Měl jsem krásný zrzavý plnovous... Ostatně přicházel jsem tam jen na noc, abych se vyspal. A časně ráno jsem už zase byl pryč...“ „A ty jsi z toho hostince ještě neodešel?“ zeptal se lodní mistr. „Ne... Je to lepší, když tam zůstanu ještě několik dnů... Kdybych byl odešel v okamžiku, kdy byli zatčeni bratři Kipové, nebylo by to trochu podezřelé? Každý by si mohl myslet, že to nějak spolu souvisí... Proto tam také z opatrnosti zůstanu až do dne, kdy budou vrahové našeho ubohého kapitána odsouzeni...“ „Ale důležité je, Mode, aby tě nikdo nepoznal ani potom...“ „Jen buďte klidný, mistře Balte... Ano... Asi třikrát nebo čtyřikrát jsem cestou do hostince potkal na ulici Sextona, Kylea a Bryce... Ani netušili, že šel kolem nich jejich kamarád... Ani vy, mistře Balte, byste byl neřekl: Heleme se, kde se tu bere Vin Mod?“ Zatím vyšetřování stále pokračovalo svým tempem. Nikdo ostatně už nepochybovalo vině bratrů Kipů. Byli přece jasně usvědčeni kapitánovými papíry a penězi, které se u nich našly. Nebylo pochyby, že ty věci mohli odcizit jen vrahové kapitána Gibsona, který je měl u sebe v okamžiku vraždy. A kromě toho našli u Kipů tu dýku... Nejprve bylo nutno odpovědět na první otázku: Byla to zbraň, kterou byl zavražděn kapitán Gibson? Na to bylo možno odpovědět jen kladně. Rána, která měla zubaté okraje, mohla být kapitánovi zasazena jen malajskou dýkou. To ostatně také bylo jasně vidět na fotografii, kterou pořídil pan Hawkins.
Dopoledne dne 15. února zakotvil v hobartském přístavě anglický trojstěžník Gordon. Připlul ze Sidney. Před třemi týdny opustila tato loď Bismarckovo souostroví, předtím se zastavila v Keravaře a v Praslinu. Loď přivezla panu Hawkinsovi mezi jinou poštou také dopis a skříňku. Dopis byl od pana Ziegera, který už napsal jeden list do Wellingtonu, ten odevzdal panu Hawkinsovi jeho společník pan Balrour. Ani druhý list neobsahoval nic nového, pokud šlo o vraždu kapitána Gibsona, zněl takto: V Praslinu dne 22. ledna Drahý příteli, využívám příležitosti, že odjíždí trojstěžník Gordon, abych vám napsal a poprosil vás, abyste vyřídil poručení a upřímnou soustrast od mé ženy a ode mne paní Gibsonové a jejímu synovi. Pan Hamburg na Keravaře a já na Novém Meklenburku jsme podnikli přísné vyšetřování týkající se vraždy kaPitána Gibsona, ale naprosto bezvýsledně. Při pátrání u domorodců na ostrově Yorku nebyly nalezeny papíry ani peníze, které měl kaPitán u sebe. Je docela možné, že ten zločin nespáchali domorodci z ostrova Yorku, protože by se jinak musela u nich najít tak velká částka peněz, kterou by bylo skoro nemožné utratit na našem souostroví.
Ale je tady jedna věc. Včera večer našel náhodou jeden zaměstnanec kanceláře pana Hamburga v keravarském lese napravo od stezky, která vede k vile pana Hamburga, a to přesně v místě, kde se stala vražda kapitána Gibsona, měděný kroužek z dýky, asi upadla když vraždili našeho ubohého přítele.
Posílám vám tedy ten kroužek, ale myslím si, že asi nebude moci usvědčit nikoho,když nebyla ještě nalezena vražedná zbraň. Pokládám. však za svou povinnost vám to poslat. Kéž ten strašný zločin nezůstane nepotrestán!
Znovu prosím, abyste vyřídil mé nejsrdečnější pozdravy paní Gibsonové a Natovi, jakož i paní Hawkinsové. Kdybych se snad dověděl něco nového, neopominul bych vám to oznámit. Zároveň vás také prosím, abyste mě uvědomil kdyby se v té věci objevilo něco nového.
Váš oddaný R. Zieger Pan Zieger totiž ještě nevěděl, že soud už má v ruce zbraň, které pravděpodobně použili vrahové. A na dýce nalezené u bratrů Kipů vskutku měděný kroužek chyběl... A když se ten kroužek na dýku navlékl, bylo jasně vidět, že tam patří... Po tomto novém důkaze o vině bratří Kipů řekl Nat Gibson loďaři: „A ještě nyní pochybujete, pane Hawkinsi, o vině těch bídáků?“ Na to pan Hawkins nic neodpověděl, jen sklonil hlavu.
