II. PLÁNY DO BUDOUCNOSTI Jako kapitán lodi podal Karel Kip hlášení příslušným úřadům. Fliga Balta jako vůdce vzpoury a Lena Cannona jako jeho spoluviníka stihne jistě velmi přísný trest, protože anglické zákony jsou nemilosrdné, když jde o porušení kázně na palubě obchodních lodí.
Ode dne, kdy byli vzbouřenci uvězněni, nemohli se stýkat se svými druhy. Sexton, Kyle a Bryce měli v procesu vystoupit jen jako svědkové obhajoby. Karel Kip se ve svém hlášení nezmínil o jejich účasti na pokusu o vzpouru, která byla tak rychle potlačena jen dík kapitánově energii. Bylo dokonce možné, že tito tři už ani v Hobartu nebudou, až případ přijde před soud, možná že se zatím nalodí na nějakou loď, což by se jim patrně velmi hodilo.
S Vinem Modem, neobyčejně prohnaným chlapíkem, který byl vlastně duší vzpoury, tomu bylo zcela jinak. Ten se vůbec nesnažil utéci, a tak se vyhnout následkům svých podlých pletich, které vyšetřování jistě dokáže. Kdopak může vědět, zdali Flig Balt, až bude při výslechu vehnán do úzkých, nakonec nepromluví a neodhalí spoluvinu Vina Moda?
Proto měl Vin Mod, který nedůvěřoval slabosti bývalého lodního mistra, všechny důvody k tomu, aby ho dostal za každou cenu z bryndy. A snad dokonce věděl, jak na to. Protože byl velmi mazaný a vynalézavý, nepochyboval, že Flig Balt na něho spoléhá. Jestliže se mu podaří zadržet rámě spravedlnosti ve věci vzpoury na Jamesi Cookovi a pak se ani jeden, ani druhý už nebudou muset ničeho bát.
Ten darebák měl totiž s Fligem Baltem už předem propracovaný plán, který se snažil Vin Mod uskutečnit. Nemohl však nic konkrétního oznámit uvězněnému lodnímu mistrovi, proto stále zpřesňoval svůj záměr, aby ho nemohlo nic překvapit.
Stále si opakoval: „Jenom jestli mě pochopí?.... Přece je to tak jednoduché... To by mohlo vysvětlit, proč se vzbouřili... A to by je také omluvilo!... Kdybych byl jen na jeho místě!... Pak ovšem bych nebyl tam, kde jsem nyní, a já musím být na svobodě... Bohužel je to člověk, který strašně těžce chápe, co se mu jen napoví... Všechno se mu musí vtlouci do hlavy. Ale, ale!... Třeba Kyle nebo Sexton... A říct mu: »Tak už je to hotové!« Ale to se musí stát teprve den před přelíčením. .. Jinak by to mohli bratři Kipové odhalit příliš brzy... Budu o tom ještě přemýšlet... Nejprve jde o to, jak ho odtamtud dostat... A pak teprve se můžeme pomstít tomu náhražkovému kapitánovi... Chtěl bych ho vidět, jak tančí se svým bratrem sousedskou na oprátce!...“ Když Vin Mod takto nahlas uvažoval, byl v obličeji celý bledý, oči měl podlité krví a výraz jeho tváře vyjadřoval nesmiřitelnou nenávist. Z toho je vidět, že Vin Mod kul proti bratrům Kipům vskutku ďábelské plány. Vždyť určité okolnosti napomáhaly tomu, aby je mohl zaplést do keravarského zločinu. Proto se Vin Mod od chvíle, kdy briga přistála v Hobartu a kdy se všichni vylodili, neustále staral jen o to, co budou dělat bratři Kipové. Jestliže chtěli odjet z Hobartu co nejdřív, věděl dobře, co si má o tom myslet. Ale bylo velmi těžké hned najít loď, která by plula do Evropy, ledaže by měli zvláštní štěstí... Vin Mod se proto rozhodl, že dokud budou oba bratři v Hobartu, nespustí z nich oči. Jakmile zjistil, že se ubytovali v hostinci U velkého starce na Vlčet Street, sám tam zašel v přestrojení a s nalepeným falešným vousem, aby si také najal pokoj pod jménem Ned Pat. Hned zaplatil nájemné na dva týdny předem. Své pravé jméno oznámil zato v jiné čtvrti v hospodě U čerstvých ryb, kde se také ubytoval Sexton, Kyle a Bryce.
Z hostince odcházel Vin Mod velmi brzy a vracel se hodně pozdě. Nikdy tam nejedl. To všechno proto, aby se bratři Kipové nedozvěděli, co vlastně dělá. Snažil se, aby se s nimi nesetkal. Ale i kdyby se to bylo stalo, nikdy by ho v jeho přestrojení nepoznali.
Vin Mod si najal v hostinci U velkého starce pokoj, který sousedil s pokojem bratří Kipů a jehož okno vedlo na společný balkón, takže bylo lehké dostat se do jejich pokoje. Z balkónu, kam se snadno vplížil, mohl docela dobře poslouchat, co si mezi sebou povídají. Ale Kipům ani nenapadlo, že jsou špehováni, a proto když mluvili o svých věcech, ani netlumili z opatrnosti hlas. Přitom okno do jejich pokoje bylo většinou pootevřeno a přikryto jen žaluziemi, poněvadž bylo velké horko. Dne 13. ledna večer se podařilo Vinu Modovi zaslechnout hovor bratří Kipů. Byla hluboká tma, pokoj byl osvětlen jen matným svitem petrolejové lampy. Vin Mod mohl nejen dobře slyšet, co se v pokoji povídá, ale i docela dobře vidět, co se uvnitř děje... Na stoličce byl vak, který bratři zachránili z Wilhelminy a v něm celý jejich majetek, to jest, co jim zbylo po ztroskotání, a dále, co si koupili v Hobartu za peníze od Hawkinsovy firmy. Bylo to hlavně prádlo a různé drobnosti. Několik šatů, které si také koupili, viselo na věšáku napravo od dveří vedoucích na chodbu. Chodba byla společná pro několik pokojů, mezi jinými i pro pokoj Vina Moda.
Petr Kip seděl u stolu a prohlížel si různé papíry, které se týkaly jeho filiálky v Ambonu. V tom vstoupil jeho bratr Karel a zvolal spokojeně: „Konečně... Konečně... Náš návrat do Evropy je zajištěn...“ Petr Kip hned pochopil, že jeho bratr tím míní výsledek pochůzek, které Karel začal před několika dny, aby dostal místo druhého důstojníka na jedné z holandských lodí, jež se právě chystaly odplout do Evropy. Petr Kip vzal bratra za ruku a řekl mu: „Tak tě tedy firma Arnemniden přijala jako druhého důstojníka na Skydnam?“ „Ano, Petře, a to dík pěknému doporučení pana Hawkinse...“ „To je skutečně vzácný muž. A už jsme mu tolik zavázáni...“ „A tím mi náramně pomohl,“ prohlásil Karel Kip. „Ano, ano... To je člověk, na kterého se můžeme za každých okolností spolehnout, drahý Karle... A jestliže on je ti vděčný za to, co jsi udělal pro něho na Jamesi Cookovi a jak mu musíme být vděčni my za všechno, co pro nás až dosud vykonal... Jen si vzpomeň, jak nás přijala jeho rodina i rodina Gibsonova přes to strašné neštěstí, které ji stihlo!...“ „Ubohý kapitán!“ zvolal Karel Kip. „Proč jen jsem ho musil vystřídat! Pan Hawkins nemůže jen tak rychle zapomenout na svého nešťastného přítele!... Kéž by co nejdříve dopadli a potrestali ty podlé vrahy!“ „Jen se neboj, budou potrestáni!... Budou potrestáni!“ odpověděl Petr Kip. Když Vin Mod zaslechl toto ujišťování, které se zdálo příliš kategorické, pokrčil jen rameny a zamumlal pro sebe: „Ano, ano... budou potrestáni, a to dřív, než se naděješ, Karle Kipe!“ Petr pak pokračoval: „Už tě představili kapitánu Skydnamu?“ „Právě dnes večer. A nemohu si ho vynachválit... Je to Holanďan z Amsterodamu. Zdá se mi, že si s ním budu dobře rozumět... Už věděl, co se stalo na Jamesi Cookovi, jak jsem se činil, když byl Flig Balt zbaven velení...“ „Tohle samo nestačí, Karle!... Ten bývalý lodní mistr musí být řádně potrestán!... Nejprve taktak že svou nezkušeností nepřivedl loď do záhuby a pak ji chtěl ještě vydat vzbouřencům... A nakonec se docela postavil v jejich čelo!“ „Proto také ho soud nebude nikterak šetřit, tím si můžeš být jist!“ „Sám se někdy ptám, zda jsi neudělal chybu, Karle, když jsi dal zatknout jenom Fliga Balta a Lena Cannona... Jejich kamarádi, kteří byli najati v Dunedinu, nejsou o nic lepší... A ty dobře víš, že jim kapitán Gibson nedůvěřoval...“ „To máš pravdu, Petře.“ „A řeknu ti ještě něco. Já sám jsem tomu Vinu Modovi nikdy nevěřil: je to, jak se mi zdá, výlupek všeho darebáctvÍ. Jeho chování se mi zdálo podezřelé při různých příležitostech... Ačkoli v tom přímo namočen není, stál zřejmě za Fligem Baltem... A kdyby se nebylo podařilo potlačit vzpouru, byl by se jistě stal druhým důstojníkem nového kapitána...“ „To je docela možné...,“ odpověděl Karel Kip. „Konečně, v té věci nepadlo ještě poslední slovo. A není vyloučeno, že výslech přinese nějaké překvapení!... Až budou jako svědci předvoláni námořníci z Jamese Cooka, kdo ví, co odhalí jejich svědectví?.... Budou přece vyslýchat také Vina Moda a budou na něho naléhat... Jestliže byl ve spojení s lodním mistrem, snad na něho Flig Balt něco prozradí... A pak také budou vypovídat ti čestní námořníci, Hobbes, Wickley a Burnes. A když ti obviní Vina Moda...“ „Uvidíme, uvidíme,“ zamumlal pro sebe Vin Mod, kterému neušlo ani jediné slovo z tohoto rozhovoru. „Možná že to dopadne úplně jinak, než si myslíte, vy proklatí Holanďané!“ V tom okamžiku přistoupil Karel Kip k oknu. Vin Mod se musil rychle vzdálit, aby nebyl spatřen. Ale za chvíli se mohl zase postavit tam, kde původně byl. Rozmluva obou bratrů ho tak zajímala, že se ji rozhodl vyslechnout až do konce, aby jí mohl využít k svému prospěchu.
Pak si bratři sedli ke stolu proti sobě. Petr skládal papíry, které měl v ruce, a řekl: „Ještě jednu otázku, Karle. Skydnam odpluje brzy, viď?“ „Myslím, že kolem 25. ledna...“ „Už za dvanáct dní?“ „Ano, Petře. Do té doby, jak jsem zjistil, může dokončit naloďování zboží.“ „A jak dlouho má plavba do Evropy trvat?“ „Budou-li nám okolnosti přát, dopluje do Hamburku za šest týdnů.“ A opravdu - tato doba mohla postačit, aby takový dobrý parník, jako byl Skydnam, dorazil přes Indický oceán, Rudé moře, Suezský průplav a Středozemní moře do Hamburku. „Zítra ráno,“ pokračoval Karel Kip, „mám schůzku s kapitánem Forkem.
„Představí mě mužstvu.“ „Ty se chceš ubytovat na palubě lodi hned teď, Karle?“ Tato otázka byla pro Vina Moda zvlášť důležitá právě vzhledem k jeho záměrům. Vždyť by mohly být zmařeny, kdyby bratři odešli z hostince... „Ještě ne,“ odpověděl Karel. „Opravy lodi budou trvat ještě asi deset dní. Nechci se nalodit před třiadvacátým. A ty se budeš moci také ubytovat v kabině. Zamluvil jsem ti jednu z nejlepších, je hned vedle mé...“ „Milerád, bratře. Přiznám se ti, že bych chtěl z tohohle hostince odejít co nejdříve...“ Pak hovor utichl. Vin Mod se už chtěl odplížit zpět do svého pokoje, když v tom zaslechl ještě jednu otázku Petra Kipa: „Ty říkáš, Karle, že Skydnam odpluje kolem pětadvacátého, že ano?“ „Ano. Do té doby bude už všechno hotovo... Možná že to bude o den dříve nebo později...“ „Cožpak nemá být soud s Fligem Baltem několik dní předtím?“ „On a Len Cannon přijdou před soud jedenadvacátého... Pan Hawkins, Nat Gibson, posádka a my budeme předvoláni jako svědci...“ „To je výborné,“ řekl Petr Kip. „Tak to bude v pořádku, protože tvoje přítomnost tam bude nevyhnutelná...“ „Samozřejmě... Doufám, že moje výpověď přiměje soud, aby nemilosrdně potrestal toho lodního mistra, který se odvážil popíchnout své mužstvo ke vzpouře...“ Petr se pak ještě zeptal svého bratra: „Ví pan Hawkins, že jsi jmenován druhým důstojníkem na Skydnam?“ „Chtěl jsem mu tu šťastnou novinu oznámit hned dnes večer,“ odpověděl Karel, „ale bylo už příliš pozdě, a on už nebyl v kanceláři...“ „Tak tam půjdeme zítra!“ „Ano, hned ráno...“ Za několik okamžiků se pokoj ponořil do tmy, takže Vinu Modovi nezbylo než odejít. Jakmile se vrátil do svého pokoje, zavřel pečlivě skříň, kde měl papíry a různé předměty, mezi jinými i malajskou dýku, kterou našel ve vraku Wilhelminy. Pak odešel z hostince a pustil Se k přístavu.
Po cestě si říkal: Chtějí se ubytovat na lodi až dvaadvacátého!... To je ohromné! Jedenadvacátého má předstoupit Flig Balt před soud... Výborně!... Nesmíme si ta data poplést!... Večer dvacátého to už bude hotovo!... Ale napřed je třeba nějak uvědomit Fliga Balta... Jenom jak?
