×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Zlatá sopka - Jules Verne, XIV. TĚŽBA

XIV. TĚŽBA

XIV.

TĚŽBA

Optimismus Summy Skima trval jen jednu noc. Když se ráno probudil, podlehl opět svým obyčejným myšlenkám, kterých se nevysvětlitelným vlivem na okamžik zbavil. „Tedy, pokud nebude moci Ben claim prodat, rozhodl se z něho těžit! Jaké budou mít vyhlídky? Zima v Klondyke! Ach, strýci Josiáši!“ Tak uvažoval Summy. Ale jeho rozhořčení již nebylo takové, jako dříve.

Zatím co se Lorique snažil shromáždit dostatečný počet dělníků, pospíšil si Ben Raddle, aby dodržel slib, který dal Summy Jane Edgertonové. Bez dalšího čekání se vydal se Summym k jejich mladé sousedce. Inženýra ihned překvapilo zvláštní rozdělení claimu na dvě poschodí, vyšší proti proudu a nižší po proudu.“

„Nikdo by nemohl odhadnout, slečno,“ řekl Ben Jane. „skutečnou cenu vašeho claimu. Ale naproti tomu mohu s naprostou jistotou tvrdit, že jste na nepravé cestě, když těžíte z nižšího poschodí.“

„Proč?“ namítla Jane. „Vždyť jsem se řídila polohou studní!“

„Právě tyto studny by vám to měly vyvrátit. Což není zřejmé, že pokud byly tyto studny vyhloubeny a pak opuštěny, stalo se to proto, že nic nevynášely?

Proč byste měla mít úspěch tam, kde ostatní nepochodili?“

„To je pravda,“ uznala Jane, překvapená správností poznámky. „Podle všech okolností soudím, že zlato se nalézá pod nakupením balvanů, které pokrývají horní část, pokud se tu vůbec nějaké zlato najde.

„Pojďme se, tam podívat,“ řekla Jane s obvyklou rozhodností. Oba bratranci a jejích družka vystoupili roklí asi dvě stě metrů nahoru. Mezi obrovskými úlomky skal nebylo téměř možné projít. Přes nejtrpělivější pátrání nemohl Ben Raddle najít nikde ani sebe menší trochu písku. Všude byla směsice skalisek a balvanů, mezi nimiž bylo vidět ještě jiné skály, sedící daleko pevněji. „Bude nesnadné pokusem dokázat moji teorii,“ podotkl Ben Raddle.

„Snad méně než myslíš,“ odpověděl Summy, který několik metrů odtud udělal, jak se zdálo, zajímavý objev. „Tu je písek, Bene.“ Ben Raddle pospíšil k bratranci. Mezi dvěma skalami bylo skutečně vidět čtvereček písku.

„A je to nádherný písek!“ zvolal Ben po krátké prohlídce. „Je divné, že ho nikdo nenašel před námi. Podívej se Summy, jak je zbarven. Podívejte se slečno Jane. Vsadím sto proti jedné, že tento písek vynese padesát dolarů za mísu!“

Na místě nebylo možné zjistit správnost inženýrova tvrzení. Proto si chvatně naplnili kapsy a klobouky drahocenným nánosem a vrátili se.

Jakmile se vrátili k řece, písek vyprali a Ben Raddle byl spokojený, že jeho odhad byl o polovici skromnější. Výnos mísy mohl být odhadován na nejméně sto dolarů.

„Sto dolarů!“ vykřikli Jane a Summy v úžasu.

„Nejméně,“ tvrdil kategoricky Ben Raddle. „Ale pak jsem bohatá!“ koktala Jane, přes svou neochvějnou chladnokrevnost, poněkud rozčileně.“

„Neukvapujme se,“ řekl Ben Raddle. „Věřím, že tato část vašeho claimu obsahuje nesmírné bohatství, ale kromě toho, že bohatství této hrstky písku, může být čirou náhodou, vyklizení půdy bude vyžadovat ohromné náklady.

Budete potřebovat lidi, nástroje... Co se spotřebuje dynamitu, aby se odstranila tato nakupenina skal!“

„Ještě dnes se dáme do práce,“ řekla Jane energicky „Patrik a já se sami pokusíme malý kousek vyklidit. To, co najdeme, mi umožní najmout lidi a zakoupit potřebný materiál.“

„To je správný názor,“ schválil Ben Raddle, „a nám nezbývá než vám popřát štěstí.“

„A přijmout s panem Summym můj upřímný dík,“ připojila Jane. „Nebýt vás, byla bych se rozhodla, že překročím hranice, a pustím se do Aljašky a nikdo nemohl by říct...“

„Protože jsem vaším společníkem,“ přerušil ji Ben Raddle poněkud chladně, „bylo v mém zájmu, slečno Edgertonová, abych vám pomohl najít lepší řešení a zmenšit co možná nejvíc nebezpečí pro kapitál, který reprezentujete.“

„To je pravda,“ uznala Jane a tvářila se spokojeně.

Summy Skim přerušil rozmluvu, která mu zřejmě napínala nervy.

„Jakými obchodníky jste se oba stali! Ale třebaže nejsem společníkem, jsem spokojený!“ Rozloučili se s Jane a vrátili se ke claimu 129, kde se už objevilo několik dělníků. Ben Raddle se rozhodl, že nakoupí další potřebné nástroje. Těžba na claimu 129 mohla začít.

Ben Raddle viděl, že jeho studně nemají náležitou hloubku a že je nutné je prohloubit víc. V této roční době, kdy mráz nezpevňoval stěny, to byla velmi náročná práce.

Mísy vynášely sotva čtvrt dolaru. Při mzdě, která byla placená lidem, byl výtěžek nepatrný.

V měsíci červnu bylo krásné počasí. Několikrát sice vypukla bouře, ale rychle přešla. Přerušené práce byly ihned obnoveny. V prvních červencových dnech, všechno, co mohli vlastníci claimu 129 udělat, bylo poslat do Dawsonu tři tisíce dolarů, které byly uloženy v pokladnách Anglo-American Transportation and Tarding Company.

„Přidal bych ze své kapsy, kdyby nebyla prázdná,“ řekl Summy Skim, „abychom jim mohli poslat víc, aby litovali, že si nechali ujít claim 129. Ale jen tři tisíce dolarů! Vysmějí se nám.“

„Jen trpělivost, Summy,“ odpověděl Ben Raddle. „To přijde.“ Loriquemu, přes počáteční tvrzení, se nepodařilo shromáždit víc než čtyřicet dělníků. Na claimu 127 b se Jane Edgertonová setkávala s podobnými obtížemi.

Musela se spokojit jen s deseti dělníky. Ani za sebe větší cenu jich nemohla více sehnat.

Každý večer se dozvídal Summy a Ben o výsledku jejího úsilí. Výnos těžby byl povzbuzující, přestože se neudržel na výši prvního pokusu. Průměrný výnos byl čtyři dolary a mísy o deseti dolarech nebyly vzácností. Deset zručných dělníků mohlo za těch okolností stačit, aby zabezpečili do konce období zisk několika set tisíc franků. Bohužel byli všichni dělníci zaměstnáni uklízením terénu a přes závratnou sílu a oddanost Patrika, postupovala tato práce velmi pomalu. Ale objevovala se stále větší naleziště písku a mohlo se předpokládat, že asi v polovině července začne claim 127 b přinášet své majitelce pořádný zisk. Méně příznivé byly vyhlídky na claimu 129 i přes horlivou činnost, kterou vyvíjel Ben Raddle. Ten se často připojoval ke svým dělníkům, zatímco Summy ho pozoroval se šibalskou tváří.

„Nuže, Summy, nepokusíš se také?“ ptal se Ben.

„Ne,“ odpovídal stejně Summy Skim, „nemám k tomuto povolání vlohy.“ Summy byl šťastnější na lovu. Ač ho náhoda přivedla téměř každý den, jakoby to dělala schválně, ke claimu 127 b, vracel se s hojně zásobenou brašnou. Na okolních pláních bylo dostatek srstnaté zvěře a úspěch byl výsledkem jeho loveckého talentu. V první polovině července přišel konečně dozorce na skutečnou zlatonosnou vrstvu, která byla tím bohatší, čím více se blížila k hranici. Mísy vynášely značné množství zlatých zrn. I když nebyl nalezen žádný oblázek velké ceny, dělal výnos těchto dvou týdnů nejméně třicet sedm tisíc franků. To odůvodňovalo věštby Loriqua a vznítilo touhu Bena Raddlea. Z pověstí, které kolovaly mezi dělníky, se také vědělo, že podobné zlepšení nastalo i na claimu 131, který patřil Hunterovi. Nebylo pochyb, že zlatonosná vrstva je v obou směrech a že nablízku hranic a možná na hranicích samých je ložisko.

Pobídnuti touto perspektivou, dělníci Huntera a Malona a mužstvo obou Kanaďanů postupovali k sobě. Brzy se měli setkat na sporné hranici obou států. Texasanovi lidé - asi třicet mužů - byli všichni amerického původu. Byla to tlupa dobrodruhů, násilných, brutálních a hašteřivých, stejně jako jejich páni. I v třetím červencovém týdnu byla těžba stále výnosná. 20. července mohlo být znovu zasláno pokladnám Anglo-American Transportation and Trading Company dvanáct tisíc dolarů na účet pánů Summya Skima a Bena Raddlea. Summy Skim si mnul ruce.

„Pan William Broll bude koukat!“ řekl.

Nyní už bylo zřejmé, že čistý zisk z této kampaně bude dělat hodně přes sto tisíc franků. Bude tedy nutné řádně zvýšit cenu claimu 129, až se naskytnou kupci.

Na claimu 127 b nabyly události rovněž příznivého obratu. Jane Edgertonová konečně uklidila nevelkou část svého pozemku a dospěla k období zisku. Už za více než tři tisíce dolarů zlatého prachu si uložila V domku obou bratranců, do příští zásilky do Dawsonu. Pravděpodobně i přes obtížné a pomalé začátky vytěží do konce sezóny ze svého claimu asi padesát tisíc franků.

„Nevím,“ navrhl Summy, „proč bychom zde měli zůstat a proč bychom, a slečna Jane také neprodali svůj claim?“

„Protože,“ odpověděl Ben Raddle, „nemůžeme tento prodej uskutečnit dříve, než bude hranice uvedena do pořádku!“

„Ale koupi můžeme uzavřít písemně v Montrealu v kanceláři pana Snubbina, právě tak dobře jako v Dawson City.“

„Ale nikoliv za tak výhodných podmínek,“ namítl Ben Raddle.

„Proč? Cožpak neznáme nyní cenu svých claimů?“

„Za měsíc nebo za šest týdnů ji budeme znát ještě lépe,“ prohlásil inženýr.

Za claim 129 se nám nabídne ne čtyřicet, nýbrž osmdesát, sto tisíc dolarů? !“

„Co budeme s tolika penězi dělat?“ zeptal se Summy.

„Dobře jich použijeme, buď jistý,“ tvrdil Ben. „Copak nevidíš, že vrstva je čím dál bohatší, jak postupujeme k západu?“

„Ano, ale budeme-li stále postupovat, dorazíme nakonec ke claimu 131,“ poznamenal Summy, „a až naši lidé přijdou do styku s lidmi toho roztomilého Huntera, nevím, co se stane!“ Opravdu se bylo proč obávat, že se pak rozvine mezi oběma mužstvy boj.

Už nyní byly mezi nimi vyměňovány nadávky a časem se ozývaly prudké hrozby. Nejeden kámen byl hozen z claimu do claimu, ovšem po dokonalém přesvědčení, že neobsahuje sebemenší částečku zlata.

Za těchto okolností dělal Lorique za pomoci Bena Raddlea vše možné, aby udržel své dělníky. Naproti tomu americký dozorce neustále poštvával své lidi a nedal si ujít žádnou příležitost, aby mohl s Loriquem začít spor.

Hledání mělo pro tu chvíli lepší výsledky na kanadské straně a bylo možné se domnívat, že ložisko, čili bonanza, bude objeveno na kanadském území.

Neuplynou ani dva týdny a setkají se na pomezí čáře. Summy se právem obával nějaké srážky. 27. července jistá událost neobyčejně tuto situaci zhoršila. Na claimu 131 se objevil Hunter a Malone.


XIV. TĚŽBA

XIV.

TĚŽBA

Optimismus Summy Skima trval jen jednu noc. Když se ráno probudil, podlehl opět svým obyčejným myšlenkám, kterých se nevysvětlitelným vlivem na okamžik zbavil. „Tedy, pokud nebude moci Ben claim prodat, rozhodl se z něho těžit! Jaké budou mít vyhlídky? Zima v Klondyke! Ach, strýci Josiáši!“ Tak uvažoval Summy. Ale jeho rozhořčení již nebylo takové, jako dříve.

Zatím co se Lorique snažil shromáždit dostatečný počet dělníků, pospíšil si Ben Raddle, aby dodržel slib, který dal Summy Jane Edgertonové. Bez dalšího čekání se vydal se Summym k jejich mladé sousedce. Inženýra ihned překvapilo zvláštní rozdělení claimu na dvě poschodí, vyšší proti proudu a nižší po proudu.“

„Nikdo by nemohl odhadnout, slečno,“ řekl Ben Jane. „skutečnou cenu vašeho claimu. Ale naproti tomu mohu s naprostou jistotou tvrdit, že jste na nepravé cestě, když těžíte z nižšího poschodí.“

„Proč?“ namítla Jane. „Vždyť jsem se řídila polohou studní!“

„Právě tyto studny by vám to měly vyvrátit. Což není zřejmé, že pokud byly tyto studny vyhloubeny a pak opuštěny, stalo se to proto, že nic nevynášely?

Proč byste měla mít úspěch tam, kde ostatní nepochodili?“

„To je pravda,“ uznala Jane, překvapená správností poznámky. „Podle všech okolností soudím, že zlato se nalézá pod nakupením balvanů, které pokrývají horní část, pokud se tu vůbec nějaké zlato najde.

„Pojďme se, tam podívat,“ řekla Jane s obvyklou rozhodností. Oba bratranci a jejích družka vystoupili roklí asi dvě stě metrů nahoru. Mezi obrovskými úlomky skal nebylo téměř možné projít. Přes nejtrpělivější pátrání nemohl Ben Raddle najít nikde ani sebe menší trochu písku. Všude byla směsice skalisek a balvanů, mezi nimiž bylo vidět ještě jiné skály, sedící daleko pevněji. „Bude nesnadné pokusem dokázat moji teorii,“ podotkl Ben Raddle.

„Snad méně než myslíš,“ odpověděl Summy, který několik metrů odtud udělal, jak se zdálo, zajímavý objev. „Tu je písek, Bene.“ Ben Raddle pospíšil k bratranci. Mezi dvěma skalami bylo skutečně vidět čtvereček písku.

„A je to nádherný písek!“ zvolal Ben po krátké prohlídce. „Je divné, že ho nikdo nenašel před námi. Podívej se Summy, jak je zbarven. Podívejte se slečno Jane. Vsadím sto proti jedné, že tento písek vynese padesát dolarů za mísu!“

Na místě nebylo možné zjistit správnost inženýrova tvrzení. Proto si chvatně naplnili kapsy a klobouky drahocenným nánosem a vrátili se.

Jakmile se vrátili k řece, písek vyprali a Ben Raddle byl spokojený, že jeho odhad byl o polovici skromnější. Výnos mísy mohl být odhadován na nejméně sto dolarů.

„Sto dolarů!“ vykřikli Jane a Summy v úžasu.

„Nejméně,“ tvrdil kategoricky Ben Raddle. „Ale pak jsem bohatá!“ koktala Jane, přes svou neochvějnou chladnokrevnost, poněkud rozčileně.“

„Neukvapujme se,“ řekl Ben Raddle. „Věřím, že tato část vašeho claimu obsahuje nesmírné bohatství, ale kromě toho, že bohatství této hrstky písku, může být čirou náhodou, vyklizení půdy bude vyžadovat ohromné náklady.

Budete potřebovat lidi, nástroje... Co se spotřebuje dynamitu, aby se odstranila tato nakupenina skal!“

„Ještě dnes se dáme do práce,“ řekla Jane energicky „Patrik a já se sami pokusíme malý kousek vyklidit. To, co najdeme, mi umožní najmout lidi a zakoupit potřebný materiál.“

„To je správný názor,“ schválil Ben Raddle, „a nám nezbývá než vám popřát štěstí.“

„A přijmout s panem Summym můj upřímný dík,“ připojila Jane. „Nebýt vás, byla bych se rozhodla, že překročím hranice, a pustím se do Aljašky a nikdo nemohl by říct...“

„Protože jsem vaším společníkem,“ přerušil ji Ben Raddle poněkud chladně, „bylo v mém zájmu, slečno Edgertonová, abych vám pomohl najít lepší řešení a zmenšit co možná nejvíc nebezpečí pro kapitál, který reprezentujete.“

„To je pravda,“ uznala Jane a tvářila se spokojeně.

Summy Skim přerušil rozmluvu, která mu zřejmě napínala nervy.

„Jakými obchodníky jste se oba stali! Ale třebaže nejsem společníkem, jsem spokojený!“ Rozloučili se s Jane a vrátili se ke claimu 129, kde se už objevilo několik dělníků. Ben Raddle se rozhodl, že nakoupí další potřebné nástroje. Těžba na claimu 129 mohla začít.

Ben Raddle viděl, že jeho studně nemají náležitou hloubku a že je nutné je prohloubit víc. V této roční době, kdy mráz nezpevňoval stěny, to byla velmi náročná práce.

Mísy vynášely sotva čtvrt dolaru. Při mzdě, která byla placená lidem, byl výtěžek nepatrný.

V měsíci červnu bylo krásné počasí. Několikrát sice vypukla bouře, ale rychle přešla. Přerušené práce byly ihned obnoveny. V prvních červencových dnech, všechno, co mohli vlastníci claimu 129 udělat, bylo poslat do Dawsonu tři tisíce dolarů, které byly uloženy v pokladnách Anglo-American Transportation and Tarding Company.

„Přidal bych ze své kapsy, kdyby nebyla prázdná,“ řekl Summy Skim, „abychom jim mohli poslat víc, aby litovali, že si nechali ujít claim 129. Ale jen tři tisíce dolarů! Vysmějí se nám.“

„Jen trpělivost, Summy,“ odpověděl Ben Raddle. „To přijde.“ Loriquemu, přes počáteční tvrzení, se nepodařilo shromáždit víc než čtyřicet dělníků. Na claimu 127 b se Jane Edgertonová setkávala s podobnými obtížemi.

Musela se spokojit jen s deseti dělníky. Ani za sebe větší cenu jich nemohla více sehnat.

Každý večer se dozvídal Summy a Ben o výsledku jejího úsilí. Výnos těžby byl povzbuzující, přestože se neudržel na výši prvního pokusu. Průměrný výnos byl čtyři dolary a mísy o deseti dolarech nebyly vzácností. Deset zručných dělníků mohlo za těch okolností stačit, aby zabezpečili do konce období zisk několika set tisíc franků. Bohužel byli všichni dělníci zaměstnáni uklízením terénu a přes závratnou sílu a oddanost Patrika, postupovala tato práce velmi pomalu. Ale objevovala se stále větší naleziště písku a mohlo se předpokládat, že asi v polovině července začne claim 127 b přinášet své majitelce pořádný zisk. Méně příznivé byly vyhlídky na claimu 129 i přes horlivou činnost, kterou vyvíjel Ben Raddle. Ten se často připojoval ke svým dělníkům, zatímco Summy ho pozoroval se šibalskou tváří.

„Nuže, Summy, nepokusíš se také?“ ptal se Ben.

„Ne,“ odpovídal stejně Summy Skim, „nemám k tomuto povolání vlohy.“ Summy byl šťastnější na lovu. Ač ho náhoda přivedla téměř každý den, jakoby to dělala schválně, ke claimu 127 b, vracel se s hojně zásobenou brašnou. Na okolních pláních bylo dostatek srstnaté zvěře a úspěch byl výsledkem jeho loveckého talentu. V první polovině července přišel konečně dozorce na skutečnou zlatonosnou vrstvu, která byla tím bohatší, čím více se blížila k hranici. Mísy vynášely značné množství zlatých zrn. I když nebyl nalezen žádný oblázek velké ceny, dělal výnos těchto dvou týdnů nejméně třicet sedm tisíc franků. To odůvodňovalo věštby Loriqua a vznítilo touhu Bena Raddlea. Z pověstí, které kolovaly mezi dělníky, se také vědělo, že podobné zlepšení nastalo i na claimu 131, který patřil Hunterovi. Nebylo pochyb, že zlatonosná vrstva je v obou směrech a že nablízku hranic a možná na hranicích samých je ložisko.

Pobídnuti touto perspektivou, dělníci Huntera a Malona a mužstvo obou Kanaďanů postupovali k sobě. Brzy se měli setkat na sporné hranici obou států. Texasanovi lidé - asi třicet mužů - byli všichni amerického původu. Byla to tlupa dobrodruhů, násilných, brutálních a hašteřivých, stejně jako jejich páni. I v třetím červencovém týdnu byla těžba stále výnosná. 20\. července mohlo být znovu zasláno pokladnám Anglo-American Transportation and Trading Company dvanáct tisíc dolarů na účet pánů Summya Skima a Bena Raddlea. Summy Skim si mnul ruce.

„Pan William Broll bude koukat!“ řekl.

Nyní už bylo zřejmé, že čistý zisk z této kampaně bude dělat hodně přes sto tisíc franků. Bude tedy nutné řádně zvýšit cenu claimu 129, až se naskytnou kupci.

Na claimu 127 b nabyly události rovněž příznivého obratu. Jane Edgertonová konečně uklidila nevelkou část svého pozemku a dospěla k období zisku. Už za více než tři tisíce dolarů zlatého prachu si uložila V domku obou bratranců, do příští zásilky do Dawsonu. Pravděpodobně i přes obtížné a pomalé začátky vytěží do konce sezóny ze svého claimu asi padesát tisíc franků.

„Nevím,“ navrhl Summy, „proč bychom zde měli zůstat a proč bychom, a slečna Jane také neprodali svůj claim?“

„Protože,“ odpověděl Ben Raddle, „nemůžeme tento prodej uskutečnit dříve, než bude hranice uvedena do pořádku!“

„Ale koupi můžeme uzavřít písemně v Montrealu v kanceláři pana Snubbina, právě tak dobře jako v Dawson City.“

„Ale nikoliv za tak výhodných podmínek,“ namítl Ben Raddle.

„Proč? Cožpak neznáme nyní cenu svých claimů?“

„Za měsíc nebo za šest týdnů ji budeme znát ještě lépe,“ prohlásil inženýr.

Za claim 129 se nám nabídne ne čtyřicet, nýbrž osmdesát, sto tisíc dolarů? !“

„Co budeme s tolika penězi dělat?“ zeptal se Summy.

„Dobře jich použijeme, buď jistý,“ tvrdil Ben. „Copak nevidíš, že vrstva je čím dál bohatší, jak postupujeme k západu?“

„Ano, ale budeme-li stále postupovat, dorazíme nakonec ke claimu 131,“ poznamenal Summy, „a až naši lidé přijdou do styku s lidmi toho roztomilého Huntera, nevím, co se stane!“ Opravdu se bylo proč obávat, že se pak rozvine mezi oběma mužstvy boj.

Už nyní byly mezi nimi vyměňovány nadávky a časem se ozývaly prudké hrozby. Nejeden kámen byl hozen z claimu do claimu, ovšem po dokonalém přesvědčení, že neobsahuje sebemenší částečku zlata.

Za těchto okolností dělal Lorique za pomoci Bena Raddlea vše možné, aby udržel své dělníky. Naproti tomu americký dozorce neustále poštvával své lidi a nedal si ujít žádnou příležitost, aby mohl s Loriquem začít spor.

Hledání mělo pro tu chvíli lepší výsledky na kanadské straně a bylo možné se domnívat, že ložisko, čili bonanza, bude objeveno na kanadském území.

Neuplynou ani dva týdny a setkají se na pomezí čáře. Summy se právem obával nějaké srážky. 27\. července jistá událost neobyčejně tuto situaci zhoršila. Na claimu 131 se objevil Hunter a Malone.