IX. KLONDYKE
IX.
KLONDYKE
Část Severní Ameriky, která se jmenuje Aljaška, je omývána vodami dvou oceánů - Arktického a Tichého. Aljaška má rozsáhlé pobřeží s četnými přístavy, ležícími při ústí Yukonu, jedné z největších řek světa. Yukon protéká územím s velkým množstvím lesů.
Jsou to zvláště neproniknutelné pralesy žlutých cedrů, z nichž by se mohl zásobit celý svět. Celý kraj je bohatý na zvěřinu, mořské savce a ryby všeho druhu. Byl objeven v roce 1730 Rusy a prozkoumán roku 1741. Původní indiánské obyvatelstvo nemělo více než třicet tři tisíc osob, ale v současné době je kraj zaplaven davem vystěhovalců a hledačů zlata, které již několik let vábí zlaté doly.
V roce 1864 bylo poprvé slyšet o těchto dolech na severu. Tenkrát ctihodný Mac Donald našel v malé říčce poblíž Fort Yuoknu zlato, které bylo možné nabírat lžícemi.
V roce 1896 se rozšířila další senzační zpráva. Byl objeven vodní tok, obsahující neuvěřitelné bohatství. Tímto tokem bylo Eldorádo, přítok Bonanzy, která je přítokem Klondyku, jenž se vlévá do Yukonu. Ihned se tam vydalo další množství hledačů zlata, kterých každým rokem přibývá.
V místech, kde se Klondyke vlévá do Yukonu se ještě před několika roky nacházel pouze močál často zaplavovaný povodněmi. Při soutoku obou řek Kanaďan jménem Leduc založil kdysi Dawson City, které v roce 1898 mělo už přes osmnáct obyvatel.
Město bylo svým zakladatelem rozděleno na podíly, za něž žádal zpočátku jen dvacet pět franků. Tyto podíly se nyní kupují za padesát až dvě stě padesát tisíc franků. Pokud budou klondycká ložiska vyčerpána a budou-li objevena jiná ložiska, stane se Dawson City metropolí, právě tak významnou jako Vancouver v britské Columbii nebo Sacrament v americké Kalifornii.
V prvních dobách svého vzniku bylo nové město ohroženo povodní právě jako močál, na němž se nacházelo. Byly proto zbudovány pevné hráze na obranu proti tomuto nebezpečí. V době tání Yukonu je množství vody veliké, že je možné se obávat záplav, ale v létě klesá hladina řek tak, že lze Klondyke přejít suchou nohou.
Ben Raddle znal důkladně historii tohoto okresu. Seznámil se se všemi objevy. Věděl, jak stále stoupá výnos ložisek a jaké šťastné nálezy byly učiněny. Summy Skim se obával, aby zájem jeho bratrance nevzrostl tou mírou, jak se zmenšovala vzdálenost mezi nimi a zlatonosným územím a obával se, aby nezakotvil v tomto kraji zlata a bídy.
Bylo skutečně škoda, jak si zřejmě myslel Ben Raddle, že dědictví po strýci Josiáši Lacostovi nebyl jeden z claimů na Bonanze. Jejich claim se nachazel v území Forty Miles Creeku, což bylo na protější straně Yukonu. Ať už by z něho chtěli těžit nebo ho prodat, byl by výnos větší. Ovšem zbývala nabídka Trading and Transportation Company, pokud ovšem, když na ni nebylo odpovězeno, nebyla vzata zpět.
Ostatně - Ben Raddle to věděl, mluvilo se už o nových objevech.
„Summy,“ řekl Ben, „v případě zklamání se budeme vždy moci vrátit do této neobyčejné země.“
Summy dělal, že neslyší a vracel se vždy ke svému.
„To všechno je znamenité, Bene. Dovol mi však, abych ti připomenul jednu věc. Je v pořádku Bonanza, Eldorádo, Bear, Hunter, Gold Bottom. Ale nám jde o Forty Miles a neslyším o něm nic, jakoby neexistoval.“
„Existuje, buď bez starosti,“ odpovídal Ben Raddle bez rozčilení. „Brzy to zjistíš na vlastní oči.“
Pak se vrátil ke své oblíbené myšlence a pokračoval: „Ale proč se víc nezajímáš o Klondyke? Ulice jsou zde jistě vydlážděné zlatem. A Klondyke není jediným územím v kraji, které je prostoupeno zlatonosnými žílami. Stačí se jen podívat na mapu, abys uviděl, jaké neuvěřitelné množství nerostných krajin už bylo ohlášeno. Jsou v Chilkootu, kterým jsme prošli, v Cassiarských horách i jinde. Aljaška je jich plná a jejich řetěz se táhne až za polární kruh, až po břehy ledového oceánu!“
Ale ani toto nadšení nedovedlo vyrušit Summya z klidu. Marně blýskal Ben Raddle všemi těmito poklady před očima svého bratrance. Ten mu řekl:
„Máš pravdu Bene, máš zcela pravdu. Yukonský kraj je jistě zemí, která je požehnána bohy. Pokud se ale týká mne, já myslím se skutečným opojením na to, že ho máme zcela malý kousek... neboť, kdyby byl větší, potřebovali bychom bezpochyby delší dobu, abychom se ho zbavili!“
