×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Zlatá sopka - Jules Verne, III. VÝPRAVA

III. VÝPRAVA

III.

VÝPRAVA

Pohřeb nešťastného Francouze byl hned druhý den. Když se vrátili domů, splnil nejdříve Ben slib, který dal zemřelému a napsal šetrně jeho matce, že se se svým synem už neshledá.

Potom bez dalšího otálení se vypravil za Jane, s kterou chtěl projednat záležitost, týkající se Zlaté hory.

„Dle toho“ co mi vyprávěl Jakub Ledun, než zemřel,“ řekl Jane, „máte v rukou mapu, která mu patřila.“

„Ano, skutečně ji mám.“ začala Jane.

Ben Radle uspokojeně vydechl. Záležitost půjde hladce, potvrzuje-li Jane tak ochotně Francouzovy údaje.

„Ale tato mapa patří pouze mně,“ dokončila.

„Vám?“

„Mně. Z toho důvodu, že mi ji Jakub Ledun dobrovolně daroval.“

„Ah... ah!...“ řekl Ben Raddle nerozhodným tónem.

Potom pokračoval:

„Na tom stejně nezáleží, protože si myslím, že se nebudete zdráhat, abyste mi ji ukázala.“

„To se neví,“ namítla Jane klidně.

Ben Raddle byl překvapený.

„A proč? Vyslovte se, prosím!“

„To je prosté,“ odpověděla Jane. „Mapa, která mi byla darována jejím zákonitým vlastníkem naznačuje polohu báječného ložiska. Jakub Ledun mi ji svěřil výměnou za slib, že pomohu jeho matce. Tomuto slibu budu moci dostát jen tehdy, použiji-li dokument, který mi byl odevzdán. Ale údaje na mapě nejsou úplné. Váš dotaz mě přivádí na myšlenku, že vám Jakub Ledun poskytl údaje, které já nemám, ale zatajil vám ty, které mám. Je-li tomu tak, nevzpírám se vydat vám listinu, ale pouze jako společníkovi. Vlastně máme každý polovici tajemství. Chcete, abychom tyto polovice spojili a o celé tajemství se rozdělili?“ Inženýr chvíli váhal a pak řekl:

„Dobrá.“

„Tu je mapa,“ řekla Jane a podala mu složený pergamen. Ben Raddle se na ni chvatně podíval. Potom tam, kde se nacházel červený kříž, vedl rovnoběžku a očísloval ji 68° 37'! „Souřadnice jsou nyní v pořádku,“ prohlásil s uspokojením.

„Nyní můžeme jít ke Zlaté sopce i se zavřenýma očima.“

„Ke Zlaté sopce?“ zeptala se Jane. „Jakub Ledun jí dal toto jméno?“ Ben Raddle vyprávěl potom Jane Edgertonové, s čím se mu svěřil Jakub Ledun.

„A vy jste nepochyboval o pravdivosti této báječné historie?“ otázala se Jane, když Ben skončil své vypravování.

„Zprvu jsem tomu nevěřil,“ přiznal se Ben. „Ale upřímný tón Jakuba Leduna překonal brzy mou nedůvěru. Není-li Zlatá sopka známa ve vlastním slova smyslu, přece jen jsou o její existenci záznamy, rozšiřované tradicí a považované za legendární. Je zde ale nebezpečí, že budeme předběhnuti někým jiným. Proto si musíme pospíšit a musíme mlčet.“

Ben Raddle a Jane Edgertonová zachovávali prozatím mlčení, které si navzájem domluvili a ani Summy Skim nic nevěděl o tajemství Jakuba Leduna. Inženýr horlivě pátral po všech zprávách, které kolovaly mezi hledači zlata a týkaly se Zlaté hory. Vyjdou-li brzy na jaře, dorazí za tři nebo čtyři týdny k hoře. Postačí několik dní, aby nasbírali víc zlatých hrud, než dodaly za dvě léta všechny přítoky Yukonu dohromady. Vrátí-li se dřív, než nastane zima, budou báječně bohatí a před jejich mocí zbledne i moc králů.

Ben a Jane věnovali celé hodiny zkoumání náčrtku na mapě Jakuba Leduna. Náčrtek přenesli na generální mapu Klondyku a zjistili, že kříž byl nakreslen na levém břehu Ria Rubberu, jednoho z přítoků Mackenzia. Podle této mapy byla Zlatá sopka vzdálena od Dawson City asi pět set kilometrů. Zeptali se Loriqua, za jakou dobu lze urazit tuto vzdálenost.

„S dobrým povozem asi za dvacet dní,“ odpověděl Lorique. Summy, přestože nic jistého nevěděl, měl podezření, že tyto časté rozmluvy se týkají asi nějaké nové výpravy a byl odhodlán se jí vzepřít všemi prostředky.

„Běžte si jen, dětičky!“ bručel si pod vousy.

„Skládejte si své počty a já si složím svoje. Kdo se bude smát naposled, bude se smát nejlépe!“

Přišel březen a s ním i velký mráz. Již druhý den klesl teploměr na šedesát stupňů pod nulou. Summy Skimm na to upozornil Bena Raddlea a připojil, že pokud mráz potrvá, nevydrží teploměr.

„Ale myslím, že nepotrvá dlouho,“ řekl Ben. „Dokonce doufám, jak tvrdí zdejší obyvatelé, že letošní zima nebude dlouhá a že s pracemi budeme moci začít hned na začátku května.“

„S pracemi?“ zvolal Summy vyšším hlasem. „Pevně doufám, že využijeme předčasného jara k tomu, abychom nastoupili zpáteční cestu, jakmile se vrátí stopař.“

„Nicméně,“ poznamenal inženýr, který se nepochybně domníval, že právě tato chvíle je vhodná k vyznání,“ bylo by snad dobré, než odcestujeme, abychom navštívili claim 129?“

„Claim 129 se teď podobá staré lodní kostře, potopené v moři. Můžeme ho navštívit pouze ve skafandru. Ale protože nemáme skafandry...“

„Přece jsou tam ztracené milióny!“

„Chceš-li Bene, miliardy. Nehádám se. Ale v každém případě jsou ztracené.

Nevidím důvod, proč bychom se měli vrátit k Forty Miles Creeku, který by v té době vyvolal staré vzpomínky.“

Ben Raddle se podíval bratranci zpříma do tváře a jako muž, který se právě rozhodl, odhodlal se odhalit mu své záměry.

„Rád bych s tebou promluvil, Summy,“ řekl, „ale nerozčiluj se hned při prvních slovech.“

„Naopak, rozčílím se!“ zvolal Summy Skim.

„Poslyš, chci ti svěřit tajemství.“

„Tajemství? A čí?“

„Toho Francouze, kterého jsme našli polomrtvého a dopravili do Dawsonu.“

„Jakub Ledun ti svěřil tajemství, Bene?“

„Ano.“

„A ty jsi se mi o něm dosud nezmínil?“

„Ne, protože mne přivedlo na plán, který jsem musel rozvážit.“ Summy Skim vyskočil.

„Plán! Jaký plán?“

„Nejdřív tajemství a potom plán. Postupujme po pořádku a uklidni se.“

Ben Raddle potom bratranci vyprávěl o všem, co se dozvěděl od Jakuba Leduna. Ten ale jeho vyprávěním nebyl nadšený. Věděl, že by se jejich návrat do Montrealu, který byl stanoven na první dny v květnu, neuskutečnil. Proto s cestou ke Zlaté sopce nesouhlasil.

Ben Raddle si ale nechal v zásobě poslední důvod. Odhalil-li mu Jakub Ledun své tajemství, neudělal to bezdůvodně. Jeho milovaná matka je naživu.

Pro ni chtěl získat jmění a zabezpečit jí stáří. Což chce Summy Skim, aby Ben nedostál slibů, který dal umírajícímu?

Ale Summy Skim byl neoblomný. Nadarmo. Ben Raddle dotíral.

Je pravda, že Summy Skim zápasil sám se sebou. Myslil neustále na to, co se stane, pokud se mu nepodaří přesvědčit Bena Raddlea. Věděl, že v poslední chvíli stejně ustoupí, protože chtěl s Benem dobře vycházet. Proto zastíral svou slabost tím, že se drsně tvářil, aby zakryl svou dobráckou povahu.

Ben Raddle byl ze dne na den nešťastnější, protože začal pochybovat, že se mu podaří získat bratrance na svoji stranu. Když čas míjel, aniž se situace změnila, odhodlal se svěřit Jane Edgertonové s nepřekonatelným odporem Summya Skima. Ta se tomu velmi podivila. Její překvapení se ale brzy změnilo v popuzení, jakoby se vůči ní dopustil nešťastný Summy osobní urážky.

S obvyklou rázností si za ním zašla do hotelu, odhodlána mu vyčinit za jeho divné chování.

„Zdá se, že se protivíte naší výpravě na Zlatou horu,“ řekla mu bez předmluvy tónem, který nepostrádal hořkosti.

„Naší?“ opáčil Summy v úžasu. „Ptám se, jaký máte zájem na tom,“ pokračovala Jane, „že bráníte cestě, kterou chceme s vaším bratrancem podniknout.“

Na Summyově obličeji se za vteřinu vystřídaly všechny barvy. „Tedy,“ zakoktal, „budete při tom i vy, slečno Jane?“

„Nedělejte, že nic nevíte,“ odpověděla přísně. „Uděláte nejlépe, půjdete-li, bez výmluv s námi. Zlatá hora bude moci snadno obohatit všechny tři.“

Summy zrudl jako kohout. Jediným douškem vdechl takové množství vzduchu, že málem nezůstal pro druhé.

„Ale,“ řekl drze, „vždyť si nic jiného nepřeji!“

Nyní byla Jane překvapená.

„Co mi to tedy vyprávěl pan Ben Raddle?“

„Ben neví, co mluví,“ tvrdil Summy s odvahou zatvrzelého lháře.

„Měl jsem některé námitky, ale ty se týkají jen uspořádání výpravy. Její princip je mimo diskusi.“

„Dobrá,“ řekla Jane. „Hledte, slečno Jane, jak bych se mohl zříct podobné cesty? Nesvádí mne k ní zlato, nýbrž...“

„Nýbrž?“ dotírala Jane.

„Lov, u všech všudy. A cesta sama, objevy, dobrodružství...“

„Každý má svůj cíl,“ skončila Jane a odešla, aby pověděla Benu Raddleovi o výsledku svého zakročení.

Ten byl v mžiku až v hotelu.

„Je to pravda Summy?“ zeptal se bratrance. „Rozhodl jsi se tedy jít s námi?“

„Což jsem ti někdy tvrdil opak?“ namítl Summy s tak ohromnou nestydatostí, že se Ben Raddle sám sebe v duchu ptal, zda v předchozích sporech nesnil.


III. VÝPRAVA

III.

VÝPRAVA

Pohřeb nešťastného Francouze byl hned druhý den. Když se vrátili domů, splnil nejdříve Ben slib, který dal zemřelému a napsal šetrně jeho matce, že se se svým synem už neshledá.

Potom bez dalšího otálení se vypravil za Jane, s kterou chtěl projednat záležitost, týkající se Zlaté hory.

„Dle toho“ co mi vyprávěl Jakub Ledun, než zemřel,“ řekl Jane, „máte v rukou mapu, která mu patřila.“

„Ano, skutečně ji mám.“ začala Jane.

Ben Radle uspokojeně vydechl. Záležitost půjde hladce, potvrzuje-li Jane tak ochotně Francouzovy údaje.

„Ale tato mapa patří pouze mně,“ dokončila.

„Vám?“

„Mně. Z toho důvodu, že mi ji Jakub Ledun dobrovolně daroval.“

„Ah... ah!...“ řekl Ben Raddle nerozhodným tónem.

Potom pokračoval:

„Na tom stejně nezáleží, protože si myslím, že se nebudete zdráhat, abyste mi ji ukázala.“

„To se neví,“ namítla Jane klidně.

Ben Raddle byl překvapený.

„A proč? Vyslovte se, prosím!“

„To je prosté,“ odpověděla Jane. „Mapa, která mi byla darována jejím zákonitým vlastníkem naznačuje polohu báječného ložiska. Jakub Ledun mi ji svěřil výměnou za slib, že pomohu jeho matce. Tomuto slibu budu moci dostát jen tehdy, použiji-li dokument, který mi byl odevzdán. Ale údaje na mapě nejsou úplné. Váš dotaz mě přivádí na myšlenku, že vám Jakub Ledun poskytl údaje, které já nemám, ale zatajil vám ty, které mám. Je-li tomu tak, nevzpírám se vydat vám listinu, ale pouze jako společníkovi. Vlastně máme každý polovici tajemství. Chcete, abychom tyto polovice spojili a o celé tajemství se rozdělili?“ Inženýr chvíli váhal a pak řekl:

„Dobrá.“

„Tu je mapa,“ řekla Jane a podala mu složený pergamen. Ben Raddle se na ni chvatně podíval. Potom tam, kde se nacházel červený kříž, vedl rovnoběžku a očísloval ji 68° 37'! „Souřadnice jsou nyní v pořádku,“ prohlásil s uspokojením.

„Nyní můžeme jít ke Zlaté sopce i se zavřenýma očima.“

„Ke Zlaté sopce?“ zeptala se Jane. „Jakub Ledun jí dal toto jméno?“ Ben Raddle vyprávěl potom Jane Edgertonové, s čím se mu svěřil Jakub Ledun.

„A vy jste nepochyboval o pravdivosti této báječné historie?“ otázala se Jane, když Ben skončil své vypravování.

„Zprvu jsem tomu nevěřil,“ přiznal se Ben. „Ale upřímný tón Jakuba Leduna překonal brzy mou nedůvěru. Není-li Zlatá sopka známa ve vlastním slova smyslu, přece jen jsou o její existenci záznamy, rozšiřované tradicí a považované za legendární. Je zde ale nebezpečí, že budeme předběhnuti někým jiným. Proto si musíme pospíšit a musíme mlčet.“

Ben Raddle a Jane Edgertonová zachovávali prozatím mlčení, které si navzájem domluvili a ani Summy Skim nic nevěděl o tajemství Jakuba Leduna. Inženýr horlivě pátral po všech zprávách, které kolovaly mezi hledači zlata a týkaly se Zlaté hory. Vyjdou-li brzy na jaře, dorazí za tři nebo čtyři týdny k hoře. Postačí několik dní, aby nasbírali víc zlatých hrud, než dodaly za dvě léta všechny přítoky Yukonu dohromady. Vrátí-li se dřív, než nastane zima, budou báječně bohatí a před jejich mocí zbledne i moc králů.

Ben a Jane věnovali celé hodiny zkoumání náčrtku na mapě Jakuba Leduna. Náčrtek přenesli na generální mapu Klondyku a zjistili, že kříž byl nakreslen na levém břehu Ria Rubberu, jednoho z přítoků Mackenzia. Podle této mapy byla Zlatá sopka vzdálena od Dawson City asi pět set kilometrů. Zeptali se Loriqua, za jakou dobu lze urazit tuto vzdálenost.

„S dobrým povozem asi za dvacet dní,“ odpověděl Lorique. Summy, přestože nic jistého nevěděl, měl podezření, že tyto časté rozmluvy se týkají asi nějaké nové výpravy a byl odhodlán se jí vzepřít všemi prostředky.

„Běžte si jen, dětičky!“ bručel si pod vousy.

„Skládejte si své počty a já si složím svoje. Kdo se bude smát naposled, bude se smát nejlépe!“

Přišel březen a s ním i velký mráz. Již druhý den klesl teploměr na šedesát stupňů pod nulou. Summy Skimm na to upozornil Bena Raddlea a připojil, že pokud mráz potrvá, nevydrží teploměr.

„Ale myslím, že nepotrvá dlouho,“ řekl Ben. „Dokonce doufám, jak tvrdí zdejší obyvatelé, že letošní zima nebude dlouhá a že s pracemi budeme moci začít hned na začátku května.“

„S pracemi?“ zvolal Summy vyšším hlasem. „Pevně doufám, že využijeme předčasného jara k tomu, abychom nastoupili zpáteční cestu, jakmile se vrátí stopař.“

„Nicméně,“ poznamenal inženýr, který se nepochybně domníval, že právě tato chvíle je vhodná k vyznání,“ bylo by snad dobré, než odcestujeme, abychom navštívili claim 129?“

„Claim 129 se teď podobá staré lodní kostře, potopené v moři. Můžeme ho navštívit pouze ve skafandru. Ale protože nemáme skafandry...“

„Přece jsou tam ztracené milióny!“

„Chceš-li Bene, miliardy. Nehádám se. Ale v každém případě jsou ztracené.

Nevidím důvod, proč bychom se měli vrátit k Forty Miles Creeku, který by v té době vyvolal staré vzpomínky.“

Ben Raddle se podíval bratranci zpříma do tváře a jako muž, který se právě rozhodl, odhodlal se odhalit mu své záměry.

„Rád bych s tebou promluvil, Summy,“ řekl, „ale nerozčiluj se hned při prvních slovech.“

„Naopak, rozčílím se!“ zvolal Summy Skim.

„Poslyš, chci ti svěřit tajemství.“

„Tajemství? A čí?“

„Toho Francouze, kterého jsme našli polomrtvého a dopravili do Dawsonu.“

„Jakub Ledun ti svěřil tajemství, Bene?“

„Ano.“

„A ty jsi se mi o něm dosud nezmínil?“

„Ne, protože mne přivedlo na plán, který jsem musel rozvážit.“ Summy Skim vyskočil.

„Plán! Jaký plán?“

„Nejdřív tajemství a potom plán. Postupujme po pořádku a uklidni se.“

Ben Raddle potom bratranci vyprávěl o všem, co se dozvěděl od Jakuba Leduna. Ten ale jeho vyprávěním nebyl nadšený. Věděl, že by se jejich návrat do Montrealu, který byl stanoven na první dny v květnu, neuskutečnil. Proto s cestou ke Zlaté sopce nesouhlasil.

Ben Raddle si ale nechal v zásobě poslední důvod. Odhalil-li mu Jakub Ledun své tajemství, neudělal to bezdůvodně. Jeho milovaná matka je naživu.

Pro ni chtěl získat jmění a zabezpečit jí stáří. Což chce Summy Skim, aby Ben nedostál slibů, který dal umírajícímu?

Ale Summy Skim byl neoblomný. Nadarmo. Ben Raddle dotíral.

Je pravda, že Summy Skim zápasil sám se sebou. Myslil neustále na to, co se stane, pokud se mu nepodaří přesvědčit Bena Raddlea. Věděl, že v poslední chvíli stejně ustoupí, protože chtěl s Benem dobře vycházet. Proto zastíral svou slabost tím, že se drsně tvářil, aby zakryl svou dobráckou povahu.

Ben Raddle byl ze dne na den nešťastnější, protože začal pochybovat, že se mu podaří získat bratrance na svoji stranu. Když čas míjel, aniž se situace změnila, odhodlal se svěřit Jane Edgertonové s nepřekonatelným odporem Summya Skima. Ta se tomu velmi podivila. Její překvapení se ale brzy změnilo v popuzení, jakoby se vůči ní dopustil nešťastný Summy osobní urážky.

S obvyklou rázností si za ním zašla do hotelu, odhodlána mu vyčinit za jeho divné chování.

„Zdá se, že se protivíte naší výpravě na Zlatou horu,“ řekla mu bez předmluvy tónem, který nepostrádal hořkosti.

„Naší?“ opáčil Summy v úžasu. „Ptám se, jaký máte zájem na tom,“ pokračovala Jane, „že bráníte cestě, kterou chceme s vaším bratrancem podniknout.“

Na Summyově obličeji se za vteřinu vystřídaly všechny barvy. „Tedy,“ zakoktal, „budete při tom i vy, slečno Jane?“

„Nedělejte, že nic nevíte,“ odpověděla přísně. „Uděláte nejlépe, půjdete-li, bez výmluv s námi. Zlatá hora bude moci snadno obohatit všechny tři.“

Summy zrudl jako kohout. Jediným douškem vdechl takové množství vzduchu, že málem nezůstal pro druhé.

„Ale,“ řekl drze, „vždyť si nic jiného nepřeji!“

Nyní byla Jane překvapená.

„Co mi to tedy vyprávěl pan Ben Raddle?“

„Ben neví, co mluví,“ tvrdil Summy s odvahou zatvrzelého lháře.

„Měl jsem některé námitky, ale ty se týkají jen uspořádání výpravy. Její princip je mimo diskusi.“

„Dobrá,“ řekla Jane. „Hledte, slečno Jane, jak bych se mohl zříct podobné cesty? Nesvádí mne k ní zlato, nýbrž...“

„Nýbrž?“ dotírala Jane.

„Lov, u všech všudy. A cesta sama, objevy, dobrodružství...“

„Každý má svůj cíl,“ skončila Jane a odešla, aby pověděla Benu Raddleovi o výsledku svého zakročení.

Ten byl v mžiku až v hotelu.

„Je to pravda Summy?“ zeptal se bratrance. „Rozhodl jsi se tedy jít s námi?“

„Což jsem ti někdy tvrdil opak?“ namítl Summy s tak ohromnou nestydatostí, že se Ben Raddle sám sebe v duchu ptal, zda v předchozích sporech nesnil.