XV. POSLEDNÍ TÁBOR Kapitán Branican, puzen jakýmsi instinktem, skoro podvědomě, vrhl se mladému chlapci naproti. Len Burker se zastavil jako vbit nohama do země.
Godfrey tady! Godfrey, syn Dolly a Johna! Ale což karavana paní Branicanové nepodlehla…? Dolly je tady? Snad jen pár mil daleko. snad jen několik set kroků! Ledaže se Godfrey zachránil jako jediný ze všech, které ten ničema opustil!
Buď jak buď. toto nečekané setkání mohlo všechny Burkerovy plány zmařit. Kdyby plavčík promluvil, prozradil by, že v čele karavany stála pani Branicanová Řekl by, že Dolly čelila tisícerým nebezpečím, tisícerým útrapám uprostřed australských pouští, aby přispěchala svému muži na pomoc. Řekl by, že je Dolly zde! Ze postupuje za ním proti toku řeky Fitzroy…!
A ona za ním skutečně postupovala!
Ráno 22. března po odchodu Lena Burkera vydala se malá karavana na cestu k severozápadu. Víme už, že 8. dubna ti ubožáci padli polomrtví na zem, vyčerpáni hladem a mučeni žízní.
Paní Branicanová se pokoušela s nadlidským úsilím všechny společníky povzbudit. Zapřísahala je, aby se vzchopili, aby s posledními silami došli k řece. kde už mohli najít možnosti obživy… Bylo to však, jako by hovořila k mrtvolám A Godfrey dokonce ztratil vědomi Ale v Dolly zvítězil duch výpravy a statečná žena dokázala to, co její společníci už nemohli udělat. Tom Marix a Zach Fren jí ukázali slábnoucí rukou k severozápadu a Dolly se tím směrem pustila.
V co ta energická žena doufala uprostřed pláně, která se před ní táhla do nedohledna? Co chtěla dělat v poušti bez potravy a bez dopravního prostředku? Chtěla snad dojít k řece Fitzroy a vyžádat si pomoc buď u bělochů na pobřeží, nebo u nějakého náčelníka domorodého kmene? To sama nevěděla, ale zdolala tak několik mil. Dvacet ve třech dnech! Ale pak ji síly zradily a ona padla na zem. A byla by zemřela, kdyby se jí nebylo dostalo pomoci — pomoci možno říci zázračné.
V té době totiž projížděla černá policie okrajem Velké písečné pouště. Její velitel zanechal jeden oddíl u řeky Fitzroy a pustil se se šedesáti muži na průzkum do této oblasti.
A tam našel paní Branicanovou. Jakmile nabyla vědomí, vysvětlila veliteli, kde jsou její společníci. Policisté ji k nim přivedli. Veliteli a jeho lidem se pak podařilo všechny vzkřísit. Za čtyřiadvacet hodin nebyli by už našli ani jednoho z nich naživu.
Tom Marix, který se kdysi v Queenslandu s velitelem už setkal, vypravoval mu vše, co se od jejich odjezdu z Adelaide událo. Důstojník policie věděl, proč se karavana paní Branicanové pustila do dalekých severozápadních oblastí, a když ho náhoda s ní spojila, nabídl jí teď svůj doprovod. A když se Tom Marix zmínil o kmeni Indasů. velitel mu oznámil, že tito kočovníci právě táboří na břehu řeky Fitzroy asi šedesát mil odtud.
Nemohli ztrácet čas, jestliže měli zhatit plány Lena Burkera, kterého velitel hledal už od doby, kdy ten ničema projížděl s bandou zločinců provinciemi Queenslandu Bylo zřejmé, že podaří-li se Lenu Burkerovi osvobodit kapitána Branicana, který neměl žádné důvody k nedůvěře, nebude možné přijít jim na stopu.
Paní Branicanová se mohla spolehnout na velitele i na jeho muže, kteří se s jejími lidmi rozdělili o jídlo a půjčili jim koně. Skupina odjela ještě týž den večer a odpoledne 21 dubna se jim na sedmnácté rovnoběžce objevily výšiny při říčním údolí.
V těch místech našel velitel svůj oddíl, který zůstal na hlídce u řeky Fitzroy. Dozvěděl se tam. že Indasové táboří asi sto mil odtud proti toku řeky. Důležité bylo dostat se k nim co nejrychleji, ač paní Branicanová už neměla nic z oněch věcí, které byly určeny jako výkupné za kapitána.
Ale velitel, teď s celou brigádou pohromadě, posílen Torném Marixem, Zachem Frenem, Godfreym, Josem Merittem a ostatními členy doprovodu, užije jistě bez váhání síly, aby kapitána Branicana vyrval z moci Indasů. Ale když dorazili do tábora domorodců, našli místo opuštěné. Velitel však domorodce etapu za etapou sledoval, a tak 25. dubna odpoledne Godfrey, který karavanu o půl míle předjel, octl se náhle před kapitánem.
John pohlížel na Godfreyho s podivným dojetím. Ač nemohl vědět, kdo ten chlapec je, přímo jej hltal očima… Vztáhl k němu ruce…a zavolal na něho chvějícím se hlasem. jako by to byl jeho vlastní syn.
Godfrey se mu vrhl do náručí s výkřikem: „Kapitán Branican!“ „Ano, jsem to já!“ odpověděl John.“Ale kdo jsi ty, chlapče? Kde ses tu vzal? A jak to, že znáš mé jméno?“ Godfrey však nemohl odpovědět. Hrozně zbledl, protože spatřil Lena Burkera a nedokázal potlačit hrůzu, kterou v něm vzbudil pohled na toho bídáka.
„Len Burker!“ vykřikl.
Len Burker rychle uvážil důsledky tohoto setkání a mohl si jen blahopřát. Šťastná náhoda mu vydala zároveň s Johnem i Godfreyho! Nebylo to snad neuvěřitelné štěstí, že má teď ve své moci otce i syna? Len Burker se obrátil ke svým černochům a dal jim znamení, aby se Godfreyho a Johna zmocnili.
„Len Burker! ?“ opakoval Godfrey.
„Ano. chlapče,“ řekl John.“Je to Len Burker…můj zachránce..,“ „Zachránce?“ zvolal Godfrey.“Ne, kapitáne Branicane, Len Burker vás nezachránil! Chtěl vás naopak zničit! Opustil nás a paní Branicanové ukradl věci určené jako výkupné za vás…“ Na ta slova odpověděl John výkřikem a uchopil Godfreyho za ruku. „Komu…? Dolly…?“ opakoval.
„Ano, paní Branicanové, kapitáne, vaší ženě…, která je nedaleko odtud!“ „Dolly zde?“ vykřikl John. „Ten kluk se zbláznil!“ zvolal Len Burker a přistoupil ke Godfreymu.
„Ano…ano…,“ šeptal si John.“Ten ubohý chlapec zešílel!“ „Lene Burkere,“ zvolal Godfrey třesoucí se hněvem,“jste zrádce…a jste taky vrah! A ten vrah je tady, kapitáne Branicane, jen proto, aby se vás zbavil tak, jako se chtěl zbavit paní Branicanové a jejích společníků!“ „Dolly…! Dolly…!“ zvolal kapitán Branican.“Ne, ty ses nezbláznil, chlapče! Já ti věřím…věřím ti… Pojď ke mně!“ Len Burker a jeho lidé se vrhli na Johna a na Godfreyho, který vytími z opasku revolver a střelil jednoho z černochů přímo do prsou. Ale ostatní černoši se chlapce i Johna zmocnili a odvlekli je k řece.
Výstřel však naštěstí zaslechli zachránci. Několik set kroků po toku zazněly výkřiky a skoro zároveň se na břehu objevili velitel policie a jeho lidé, Tom Marix se svým doprovodem, paní Branicanová, Zach Fren, Jos Meritt a Gin Ghi.
Len Burker a jeho černoši neměli k odporu dost sil a okamžik poté sevřel už John Branican v náručí svou Dolly.
Len Burker hru prohrál. Kdyby byl zatčen, nebyl by mohl čekat milost. Dal se proto se svými černochy na útěk proti toku řeky.
Velitel policie, Zach Fren, Tom Marix, Jos Meritt a asi tucet policistů se pustili za ním.
Jak vylíčit city, jak popsat dojetí, kterým přetékala srdce Dolly a Johna? Oba plakali a Godfrey se s nimi dělil o slzy, o objetí i o polibky.
Tolik radosti vyvolalo u Dolly to, co nevyvolalo ani největší strádání. Síly statečnou ženu opustily a Dolly upadla v bezvědomí.
Godfrey k ní poklekl a pomáhal Harriettě Dolly křísit. Oba věděli to, co John dosud nevěděl. Ze Dolly kdysi ztratila v záchvatu bolu rozum. Neztratí ho teď v záchvatu radosti?
„Dolly! Dolly!“ opakoval John.
A Godfrey se chopil Dolliných rukou a zvolal: „Maminko! Maminko!“ Dolly otevřela oči a sevřela ruce Johnovi, kterému srdce přetékalo radostí a který podával ruku Godfreymu se slovy: „Pojď, Wate, pojď, synu!“ Ale Dolly ho nemohla nechat v takovém bludu, ve víře, že Godfrey je jeho syn… „Ne, Johne,“ řekla mu,“ne! Godfrey není náš syn! Náš ubohý Wat je mrtev… Zemřel hned po tvém odjezdu…£ „Mrtev!“ vykřikl John, ale nepřestával se dívat na Godfreyho. Dolly už mu chtěla říci o neštěstí, které ji potkalo před patnácti roky, když se z míst, kam se velitel se svým doprovodem pustil za Lenem Burkerem, ozval výstřel.
Byla to spravedlnost vykonaná nad tím bídákem, nebo měl Len Burker čas vykonat ještě další zločin?
Skoro zároveň se celá skupina objevila na břehu řeky Fitzroy. Dva policisté vedli jakousi ženu, z jejíž hluboké rány vytékala krev a barvila půdu.
Byla to Jana.
A co se vlastně stalo?
Přes rychlost Burkerova útěku neztráceli ho první pronásledovatelé z dohledu. Dělilo je jen několik set kroků, když Len Burker spatřil Janu a zastavil se.
Té nešťastnici se podařilo uniknout a teď už od rána postupovala po proudu řeky Fitzroy. Šla nazdařbůh, a když zaslechla první výstřely, nebyla ani čtvrt míle daleko od místa, kde se právě setkala Dolly s. Johnem. Zrychlila krok a náhle se octla před svým prchajícím manželem.
Len Burker ji uchopil za ruku a chtěl ji odvést. Jeho zuřivost dovršila myšlenka, že by se Jana shledala s Dolly a prozradila jí tajemství Godfreyho narození. Ale protože se Jana bránila, srazil ji ranou dýky na zem.
V té chvíli zazněl výstřel z pušky, doprovázený slovy, která byla tentokrát zcela na místě: „Dobře…! Oh! Velmi dobře…!“ Byl to Jos Meritt, který právě zcela klidně namířil na Lena Burkera a srazil ho výstřelem do vod řeky Fitzroy. Dolly se vrhla k Janě, která ještě dýchala, i když velmi slabě. Dva policisté vzali Janu do náruče a přinesli ji k paní Branicanové.
Když Dolly viděla, v jakém stavu Jana je, vyrazila srdcervoucí výkřik. Sklonila se nad umírající a snažila se zjistit tlukot srdce nebo dech unikající jí z úst. Ale Janina rána byla smrtelná. Dýka jí pronikla celou hrudí.
„Jano.. Jano…!“ opakovala hlasitě Dolly.
Při hlase, který v ní vyvolal vzpomínku na jedinou náklonnost, kterou kdy poznala, otevřela Jana oči, pohlédla na Dolly, usmála se a zašeptala: „Dolly! Drahá Dolly!“ Náhle její pohled oživl. Právě spatřila Johna.“Johne.. to jste vy?“ řekla tiše, že to sotva slyšel.“Já, Jano,“ odpověděl kapitán Branican.“Jsem to já.“ kterého přišla Dolly zachránit.“„John… John je tady!“ „Ano, u nás, drahá Jano!“ řekla Dolly.“Teď nás už neopustí Vezmeme ho s sebou.. as tebou.. domů…“ Jana však neposlouchala. Zdálo se, že očima někoho hledá A pak pronesla jedno jméno: „Godfrey! Godfrey!“ A na tváři poznamenané už agónií se jí objevila úzkost. Paní Branicanová dala znamení Godfreymu, který přistoupil.
„On! Konečně on!“ zvolala Jana a s posledním úsilím se nadzvedla.
„Pojď blíž, Dolly,“ pokračovala,“ty, Dolly, a vy, Johne, poslyšte, co vám musím ještě říci!“ Oba se k Janě naklonili tak. aby jim ani jediné slůvko neušlo.
„Johne, Dolly,“ řekla Jana,“Godfrey, který je tu s vámi Godfrey je vaše dítě..“„Naše dítě?“ zvolala Dolly.
A zbledla jako mrtvola, jak se jí všechna krev stáhla k srdci.
„My přece už nemáme syna,“ řekl John.“Je mrtev!“ „Ano,“ potvrdila Jana,“malý Wat se v zálivu San Diego utopil… Ale vy jste měli ještě druhé dítě. A to dítě…je Godfrey!“ A v několika větách, přerušovaných záškuby smrtelného zápasu, vypověděla Jana vše, co se odehrálo po odjezdu kapitána Branicana až do Godfreyho narození ve Vyhlídce. Jak se rozumu zbavená Dolly stala matkou, aniž o tom věděla. Děcko bylo na Burkerův rozkaz pohozeno, ale po několika hodinách nalezeno a později vychováno ve Watově domově pod jménem Godfrey.
A Jana končila: „Jsem vinna, že jsem neměla nikdy odvahu se vším se ti přiznat, Dolly. Odpusť mi to! Odpusťte mi to i vy, Johne!“ „Není třeba něco ti odpouštět, Jano, když jsi nám právě vrátila naše dítě!“ „Ano.. vaše dítě!“ zvolala Jana.“Dolly a Johne, před vámi přísahám, že Godfrey je váš syn!“ A když viděla, že Dolly i John chlapce objímají, ozářil jí tvář šťastný úsměv, který zmizel až s jejím posledním výdechem.
