image

Karavana - Zajatec pustin - Jules Verne, II. RODINNÁ SITUACE

II. RODINNÁ SITUACE

Teď nutno uvést o paní Branicanové některé přesnější údaje, než jaké mohou vynést na světlo okolnosti tohoto příběhu.

V oné době bylo Dolly jedenadvacet let. Byla amerického původu. Nemusili bychom však procházet řadou jejích předků příliš daleko, abychom se dostali ke generaci spojující ji s rasou španělskou, nebo spíš mexickou, z níž pochází většina rodin této země. Její matka byla rodačka ze San Diega a San Diego bylo založeno v době, kdy Dolní Kalifornie patřila ještě Mexiku.

A jak vlastně vypadala paní Branicanová? Střední postava, tvář oživená ohněm velkých, hlubokých černých očí, snědá pleť, bohatý, tmavě hnědý vlas, ruce a nohy trocha silnější, než je obvyklé u španělského typu, jisté, ale půvabné držení těla, vzhled prozrazující pevnost charakteru a zároveň dobrotu srdce.

Ano! Až se Dolly stane paní Branicanovou, dokáže plnit své povinnosti i za okolností sebevážnějších. Dívala se na život vždy přímo, a ne klamným prizmatem, byla velkodušná a měla pevnou vůli. Láska, kterou v ní vzbudil její manžel, ji činila při plnění povinností ještě rozhodnější. V případě nutnosti — a nepokládejte to jen za banální frázi — byla ochotna obětovat za Johna i život tak, jako by se byli oba dva obětovali pro své dítě. Oba zbožňovali své děcko, které právě vyslovilo slovo táta ve chvíli, kdy se mladý kapitán s ženou a s dítětem loučil.

Paní Branicanová mohla být opravdu nejšťastnější žena, kdyby situace dovolila Johnovi opustit námořnické řemeslo, jehož nejnepříjemnější okolností bylo odloučení jednoho z manželů od druhého. Ale v době, kdy bylo Johnovi svěřeno velení na Franklinu , nemohla Dolly pomýšlet na manželovo odřeknutí. Musila přece myslet na domácí nezbytnosti, na výživu rodiny, která se teď soustředila celá v jediném dítěti. A Dollino věno by bylo život rodiny nezajistilo. John Branican musil skutečně počítat s majetkem, který zanechá jeho ženě strýc. Dědictví mu mohlo uniknout jen souběhem nepravděpodobných okolností, protože pan Edward Starter byl už dobrý šedesátník a kromě Dolly neměl žádného jiného dědice. Sestřenice Jana Burkerová pocházela z matčiny větve a s Dolliným strýcem pokrevně příbuzná nebyla. Dolly bude proto jednou bohatá. Ale než se bude moci ujmout svého dědictví, uplyne ještě deset dvacet let. Proto byl John Branican nucen teď pracovat, i když se o budoucnost bát nemusel. Proto se taky rozhodl pokračovat v plavbách jako zaměstnanec Andrewovy firmy, především když mu byly svěřeny zvláštní úkoly na Franklinu . A protože k námořníkovi se v něm pojil i výtečný obchodník, dalo se soudit, že si během čekání na dědictví po strýci Starterovi vydělá svou prací určité jmění.

A teď už jen několik slov o tom bohatém Američanovi, který byl Američanem zcela originálním.

Byl to bratr Dollina otce, a tím vlastní strýc děvčete, které se stalo paní Branicanovou. Dollin otec byl o pět šest let starší a svého bratra vlastně vychoval, protože byli oba sirotci. Starter mladší choval ke svému staršímu bratru vždy živou vděčnost. Okolnosti mu přály, takže získal značné jmění, zatímco starší Starter bloudil po postranních cestách, které zřídkakdy vedou k cíli. I když mladšího Startera šťastné spekulace s koupí a obděláváním rozsáhlých pozemků ve státě Tennessee odváděly velmi daleko, neztrácel z dohledu bratra, kterého obchodní záležitosti držely ve státě New York. Když tam později ovdověl, usadil se v San Diegu, v rodném městě své ženy, a tam taky zemřel, když už bylo o sňatku Dolly s Johnem Branicanem rozhodnuto. Svatba byla oslavena po době smutku a mladí manželé měli jako jediný majetek skromné dědictví po Starterovi starším.

Za nějaký čas došel do San Diega od mladšího Startera dopis adresovaný Dolly Branicanové. Strýc psal své neteři poprvé! A mělo to být taky naposled.

Dopis obsahoval formou stručnou a praktickou zhruba toto:

Ačkoli je Starter mladší tak daleko a ač svou neteř nikdy neviděl, nikdy nezapomněl, že je jedinou dcerou jeho bratra A neviděl ji dosud jen proto, že od svatby Startera staršího se oba bratři nikdy nesetkali a že mladší Starter žil poblíž Nashvillu v nejzapadlejší části Tennessee. Ale mezi Tennessee a Kalifornií je vzdálenost několika set mil, kterou se Starterovi mladšímu nikdy nehodilo překonat. A jestliže mladší Starter pokládal cestu k neteři pro sebe za příliš únavnou, pokládal ji za stejně únavnou i pro neteř a žádal ji, aby se tím nedala nijak rušit.

Dolly to ostatně nijak nevadilo. Je tedy neteří podivína. Dobrá! Ale tento podivín měl strýcovské srdce. Nezapomínal, čím je povinován Starterovi staršímu, a jediná bratrova dcera se měla proto stát jeho jedinou dědičkou. Všechen majetek Startera mladšího přejde na paní Branicanovou nebo na její děti, kdyby se starterovský rod její zásluhou prodloužil. Nebude-li však mít Dolly přímé potomky, přejde její majetek do vlastnictví státu, který jistě velmi rád přijme peníze Startera mladšího.

Nakonec Starter mladší ve svém dopise Dolly Branicanovou prosil — vlastně jí to přímo nařizoval —, aby mu neodpovídala Ostatně mezi městy a jeho lesnatým krajem v hloubi Tennessee není žádné spojení. Od něho samotného už žádný dopis nepřijde — leda jeho úmrtní oznámení. Ale to už nebude psáno jeho vlastní rukou!

Taková byla situace této mladé rodiny v době, kdy Franklin vytáhl plachty k plavbě do vod Tichého oceánu. Uvedli jsme to jako potřebné vysvětlení událostí, které se v tomto příběhu odehrají.

A nyní je třeba upozornit ještě na jediné příbuzné Johna a Dolly v San Diegu. Byli to pan a paní Burkerovi.

Len Burker byl původem American, starý jedenatřicet let. V hlavním městě Dolní Kalifornie se usadil teprve před několika lety. Byl to Yankee z Nové Anglie, muž chladné tváře a tvrdých rysů, silného těla a rozhodné povahy, velmi čilý i velmi soustředěný, nikdy nedával najevo své myšlenky a nikdy neříkal nic o tom, co dělá. Byl z povah podobajících se uzavřenému domu, jehož dveře se nikomu neotvírají. Přesto však nebylo na účet tohoto muže připisováno v San Diegu nic špatného. Jeho manželství s Janou učinilo z něho Branicanová příbuzného. Není divu, že kapitán, který neměl žádné příbuzné, svěřil Dolly a své děcko Burkerovým. Ve skutečnosti je svěřil spíš Janině péči, protože věděl, že obě sestřenice se mají opravdu rády.

Jinak by tomu asi bylo, kdyby byl mohl John vědět, kdo ten Len Burker ve skutečnosti je, a kdyby byl znal jeho ničemnost, zakrývanou neproniknutelnou maskou, kdyby byl věděl, s jakou nestoudností pohrdal Len společenskými konvencemi, sebeúctou a právy svých bližních. Jana, oklamaná jeho celkem přitažlivým zevnějškem a jakýmsi fascinujícím vlivem, kterým na ni působil, provdala se za něho před pěti lety v Bostonu, kde bydlela se svou matkou. Ta zemřela krátce po dceřině svatbě, z níž se vyklubala událost vskutku politováníhodná. Janino věno a dědictví po matce bylo by mladým manželům stačilo, kdyby byl Len kráčel obvyklými cestami, a ne cestami nepoctivými. Když promrhal část ženina jmění, rozhodl se Len Burker s dosti pošramocenou pověstí Boston opustit. Na druhé straně Ameriky, kam se za ním jeho pochybná pověst nedostane, nabízela mu nová území možnosti, jaké by v Nové Anglii nenašel.

Jana, která už svého manžela poznala, souhlasila bez váhání s jeho plánem Byla šťastna, že může opustit Boston, kde činnost Lena Burkera vyvolávala už trapné poznámky. Byla šťastna i proto, že se setká s jedinou příbuznou, která jí ještě zůstala. Oba manželé se usadili v San Diegu, kde se Jana s Dolly shledala. Ostatně Len Burker ani po tříletém pobytu v San Diegu nevzbudil dosud v nikom podezření. Tak obratně dovedl zakrýval své ničemné záměry.

Mladá dívka a mladá žena se velmi úzce spřátelily. Ač se zdálo, že Jana musí ovládat Dolly, bylo tomu ve skutečnosti naopak. Dolly byla silná, Jana slabá a dívka se stala brzy oporou mladé ženy. Když bylo rozhodnuto o sňatku Dolly s Johnem Branicanem, měla Jana z toho spojeni velkou radost. Mělo to být manželství, které se v ničem nebude podobat jejímu! A v intimitě mladé domácnosti najde útěchu vždy, když se rozhodne svěřit se se svým trápením.

Po svém příjezdu do San Diega otevřel si Len Burker na Fleet Street kancelář, jednu z těch kanceláří, které páchnou jako jeskyně a kde se špatné i dobré nápady stávají východiskem obchodů. Len Burker, náchylný falešné hře bez ohledu na užité prostředky, obratně měnící výmysly v argumenty, rozhodnut pokládat cizí majetek za svůj, vrhl se brzy do dvaceti spekulací, v nichž přišel o své vlastní peníze. V době počátku tohoto příběhu byl už finančně v koncích a do jeho domácnosti se plížila bída. Protože však dovedl udržet svá jednání v tajnosti, těšil se dosud jakés takés důvěře, které využíval k novým podvodům v nových obchodních akcích.

Tato situace musila vyústit v katastrofu. Nebyla daleko doba soudního vymáhání pohledávek. Dobrodružnému Yankeemu, přeměněnému v Západoameričana, nezbude než opustit San Diego tak, jako opustil Boston. A přece v tomto městě plném zdravého smyslu, obchodní zdatnosti a rok od roku rostoucím, byl by inteligentní a čestný muž našel sto možností úspěchu. Ale byl by musel mít to, co neměl Len Burker: přímost jednání, smysl pro právo i čest a inteligenci.

Nutno ještě zdůraznit, že ani John Branican, ani William Andrew neměli o Burkerových obchodech ani zdání. V průmyslovém a obchodním světě nikdo nevěděl, že tento dobrodruh — a on si toho názvu skutečně zasloužil — se řítí do blízké záhuby. A až ke katastrofě dojde, ještě v něm budou lidé vidět nešťastného člověka, a ne jednu z těch bezectných osob, kterým jsou všechny prostředky k obohacení dobré. Ač John necítil k Lenovi nikdy žádné hluboké sympatie, nikdy k němu nepojal ani nedůvěru. Počítal s naprostou jistotou, že během jeho nepřítomnosti prokáží Burkerovi jeho ženě dobré služby. Dojde-li k okolnostem, za nichž se bude muset Dolly obrátit na ně, jistě to neudělá marně. Jejich dům jí bude otevřen, takže v něm najde vždy přijetí, jakého si zaslouží nejen jako přítelkyně, ale i jako sestřenice.

V tomto ohledu byly city Jany Burkerová mimo podezření. Její náklonnost k Dolly byla bezmezná a nezištná. A Len Burker nijak nerušil prosté přátelství, které obě ženy spojovalo. Dokonce je podporoval, patrně v nejasné vidině budoucnosti, v níž mu toto přátelství mohlo přinést jen prospěch. Věděl ostatně, že Jana neřekne nic z toho, co nesmí říkat, že pomlčí o své osobní situaci i o mužových temných obchodech a o nesnázích, v nichž se jejich domácnost počínala zmítat. Jana by o tom určitě pomlčela; ani jediná výčitka by jí neunikla. Byla cele ovládána svým manželem a úplně podléhala jeho vlivu. Z jakési sebeúcty nedala nikomu nahlédnout do běd. kterými trpěla. Ani sestřenici Dolly, která snad něco tušila, aniž se jí Jana s něčím svěřila.



Want to learn a language?


Learn from this text and thousands like it on LingQ.

  • A vast library of audio lessons, all with matching text
  • Revolutionary learning tools
  • A global, interactive learning community.

Language learning online @ LingQ

II. RODINNÁ SITUACE

 

Teď nutno uvést o paní Branicanové některé přesnější údaje, než jaké mohou vynést na světlo okolnosti tohoto příběhu.

V oné době bylo Dolly jedenadvacet let. Byla amerického původu. Nemusili bychom však procházet řadou jejích předků příliš daleko, abychom se dostali ke generaci spojující ji s rasou španělskou, nebo spíš mexickou, z níž pochází většina rodin této země. Její matka byla rodačka ze San Diega a San Diego bylo založeno v době, kdy Dolní Kalifornie patřila ještě Mexiku.

A jak vlastně vypadala paní Branicanová? Střední postava, tvář oživená ohněm velkých, hlubokých černých očí, snědá pleť, bohatý, tmavě hnědý vlas, ruce a nohy trocha silnější, než je obvyklé u španělského typu, jisté, ale půvabné držení těla, vzhled prozrazující pevnost charakteru a zároveň dobrotu srdce.

Ano! Až se Dolly stane paní Branicanovou, dokáže plnit své povinnosti i za okolností sebevážnějších. Dívala se na život vždy přímo, a ne klamným prizmatem, byla velkodušná a měla pevnou vůli. Láska, kterou v ní vzbudil její manžel, ji činila při plnění povinností ještě rozhodnější. V případě nutnosti — a nepokládejte to jen za banální frázi — byla ochotna obětovat za Johna i život tak, jako by se byli oba dva obětovali pro své dítě. Oba zbožňovali své děcko, které právě vyslovilo slovo táta ve chvíli, kdy se mladý kapitán s ženou a s dítětem loučil.

Paní Branicanová mohla být opravdu nejšťastnější žena, kdyby situace dovolila Johnovi opustit námořnické řemeslo, jehož nejnepříjemnější okolností bylo odloučení jednoho z manželů od druhého. Ale v době, kdy bylo Johnovi svěřeno velení na Franklinu , nemohla Dolly pomýšlet na manželovo odřeknutí. Musila přece myslet na domácí nezbytnosti, na výživu rodiny, která se teď soustředila celá v jediném dítěti. A Dollino věno by bylo život rodiny nezajistilo. John Branican musil skutečně počítat s majetkem, který zanechá jeho ženě strýc. Dědictví mu mohlo uniknout jen souběhem nepravděpodobných okolností, protože pan Edward Starter byl už dobrý šedesátník a kromě Dolly neměl žádného jiného dědice. Sestřenice Jana Burkerová pocházela z matčiny větve a s Dolliným strýcem pokrevně příbuzná nebyla. Dolly bude proto jednou bohatá. Ale než se bude moci ujmout svého dědictví, uplyne ještě deset dvacet let. Proto byl John Branican nucen teď pracovat, i když se o budoucnost bát nemusel. Proto se taky rozhodl pokračovat v plavbách jako zaměstnanec Andrewovy firmy, především když mu byly svěřeny zvláštní úkoly na Franklinu . A protože k námořníkovi se v něm pojil i výtečný obchodník, dalo se soudit, že si během čekání na dědictví po strýci Starterovi vydělá svou prací určité jmění.

A teď už jen několik slov o tom bohatém Američanovi, který byl Američanem zcela originálním.

Byl to bratr Dollina otce, a tím vlastní strýc děvčete, které se stalo paní Branicanovou. Dollin otec byl o pět šest let starší a svého bratra vlastně vychoval, protože byli oba sirotci. Starter mladší choval ke svému staršímu bratru vždy živou vděčnost. Okolnosti mu přály, takže získal značné jmění, zatímco starší Starter bloudil po postranních cestách, které zřídkakdy vedou k cíli. I když mladšího Startera šťastné spekulace s koupí a obděláváním rozsáhlých pozemků ve státě Tennessee odváděly velmi daleko, neztrácel z dohledu bratra, kterého obchodní záležitosti držely ve státě New York. Když tam později ovdověl, usadil se v San Diegu, v rodném městě své ženy, a tam taky zemřel, když už bylo o sňatku Dolly s Johnem Branicanem rozhodnuto. Svatba byla oslavena po době smutku a mladí manželé měli jako jediný majetek skromné dědictví po Starterovi starším.

Za nějaký čas došel do San Diega od mladšího Startera dopis adresovaný Dolly Branicanové. Strýc psal své neteři poprvé! A mělo to být taky naposled.

Dopis obsahoval formou stručnou a praktickou zhruba toto:

Ačkoli je Starter mladší tak daleko a ač svou neteř nikdy neviděl, nikdy nezapomněl, že je jedinou dcerou jeho bratra A neviděl ji dosud jen proto, že od svatby Startera staršího se oba bratři nikdy nesetkali a že mladší Starter žil poblíž Nashvillu v nejzapadlejší části Tennessee. Ale mezi Tennessee a Kalifornií je vzdálenost několika set mil, kterou se Starterovi mladšímu nikdy nehodilo překonat. A jestliže mladší Starter pokládal cestu k neteři pro sebe za příliš únavnou, pokládal ji za stejně únavnou i pro neteř a žádal ji, aby se tím nedala nijak rušit.

Dolly to ostatně nijak nevadilo. Je tedy neteří podivína. Dobrá! Ale tento podivín měl strýcovské srdce. Nezapomínal, čím je povinován Starterovi staršímu, a jediná bratrova dcera se měla proto stát jeho jedinou dědičkou. Všechen majetek Startera mladšího přejde na paní Branicanovou nebo na její děti, kdyby se starterovský rod její zásluhou prodloužil. Nebude-li však mít Dolly přímé potomky, přejde její majetek do vlastnictví státu, který jistě velmi rád přijme peníze Startera mladšího.

Nakonec Starter mladší ve svém dopise Dolly Branicanovou prosil — vlastně jí to přímo nařizoval —, aby mu neodpovídala Ostatně mezi městy a jeho lesnatým krajem v hloubi Tennessee není žádné spojení. Od něho samotného už žádný dopis nepřijde — leda jeho úmrtní oznámení. Ale to už nebude psáno jeho vlastní rukou!

Taková byla situace této mladé rodiny v době, kdy Franklin vytáhl plachty k plavbě do vod Tichého oceánu. Uvedli jsme to jako potřebné vysvětlení událostí, které se v tomto příběhu odehrají.

A nyní je třeba upozornit ještě na jediné příbuzné Johna a Dolly v San Diegu. Byli to pan a paní Burkerovi.

Len Burker byl původem American, starý jedenatřicet let. V hlavním městě Dolní Kalifornie se usadil teprve před několika lety. Byl to Yankee z Nové Anglie, muž chladné tváře a tvrdých rysů, silného těla a rozhodné povahy, velmi čilý i velmi soustředěný, nikdy nedával najevo své myšlenky a nikdy neříkal nic o tom, co dělá. Byl z povah podobajících se uzavřenému domu, jehož dveře se nikomu neotvírají. Přesto však nebylo na účet tohoto muže připisováno v San Diegu nic špatného. Jeho manželství s Janou učinilo z něho Branicanová příbuzného. Není divu, že kapitán, který neměl žádné příbuzné, svěřil Dolly a své děcko Burkerovým. Ve skutečnosti je svěřil spíš Janině péči, protože věděl, že obě sestřenice se mají opravdu rády.

Jinak by tomu asi bylo, kdyby byl mohl John vědět, kdo ten Len Burker ve skutečnosti je, a kdyby byl znal jeho ničemnost, zakrývanou neproniknutelnou maskou, kdyby byl věděl, s jakou nestoudností pohrdal Len společenskými konvencemi, sebeúctou a právy svých bližních. Jana, oklamaná jeho celkem přitažlivým zevnějškem a jakýmsi fascinujícím vlivem, kterým na ni působil, provdala se za něho před pěti lety v Bostonu, kde bydlela se svou matkou. Ta zemřela krátce po dceřině svatbě, z níž se vyklubala událost vskutku politováníhodná. Janino věno a dědictví po matce bylo by mladým manželům stačilo, kdyby byl Len kráčel obvyklými cestami, a ne cestami nepoctivými. Když promrhal část ženina jmění, rozhodl se Len Burker s dosti pošramocenou pověstí Boston opustit. Na druhé straně Ameriky, kam se za ním jeho pochybná pověst nedostane, nabízela mu nová území možnosti, jaké by v Nové Anglii nenašel.

Jana, která už svého manžela poznala, souhlasila bez váhání s jeho plánem Byla šťastna, že může opustit Boston, kde činnost Lena Burkera vyvolávala už trapné poznámky. Byla šťastna i proto, že se setká s jedinou příbuznou, která jí ještě zůstala. Oba manželé se usadili v San Diegu, kde se Jana s Dolly shledala. Ostatně Len Burker ani po tříletém pobytu v San Diegu nevzbudil dosud v nikom podezření. Tak obratně dovedl zakrýval své ničemné záměry.

Mladá dívka a mladá žena se velmi úzce spřátelily. Ač se zdálo, že Jana musí ovládat Dolly, bylo tomu ve skutečnosti naopak. Dolly byla silná, Jana slabá a dívka se stala brzy oporou mladé ženy. Když bylo rozhodnuto o sňatku Dolly s Johnem Branicanem, měla Jana z toho spojeni velkou radost. Mělo to být manželství, které se v ničem nebude podobat jejímu! A v intimitě mladé domácnosti najde útěchu vždy, když se rozhodne svěřit se se svým trápením.

Po svém příjezdu do San Diega otevřel si Len Burker na Fleet Street kancelář, jednu z těch kanceláří, které páchnou jako jeskyně a kde se špatné i dobré nápady stávají východiskem obchodů. Len Burker, náchylný falešné hře bez ohledu na užité prostředky, obratně měnící výmysly v argumenty, rozhodnut pokládat cizí majetek za svůj, vrhl se brzy do dvaceti spekulací, v nichž přišel o své vlastní peníze. V době počátku tohoto příběhu byl už finančně v koncích a do jeho domácnosti se plížila bída. Protože však dovedl udržet svá jednání v tajnosti, těšil se dosud jakés takés důvěře, které využíval k novým podvodům v nových obchodních akcích.

Tato situace musila vyústit v katastrofu. Nebyla daleko doba soudního vymáhání pohledávek. Dobrodružnému Yankeemu, přeměněnému v Západoameričana, nezbude než opustit San Diego tak, jako opustil Boston. A přece v tomto městě plném zdravého smyslu, obchodní zdatnosti a rok od roku rostoucím, byl by inteligentní a čestný muž našel sto možností úspěchu. Ale byl by musel mít to, co neměl Len Burker: přímost jednání, smysl pro právo i čest a inteligenci.

Nutno ještě zdůraznit, že ani John Branican, ani William Andrew neměli o Burkerových obchodech ani zdání. V průmyslovém a obchodním světě nikdo nevěděl, že tento dobrodruh — a on si toho názvu skutečně zasloužil — se řítí do blízké záhuby. A až ke katastrofě dojde, ještě v něm budou lidé vidět nešťastného člověka, a ne jednu z těch bezectných osob, kterým jsou všechny prostředky k obohacení dobré. Ač John necítil k Lenovi nikdy žádné hluboké sympatie, nikdy k němu nepojal ani nedůvěru. Počítal s naprostou jistotou, že během jeho nepřítomnosti prokáží Burkerovi jeho ženě dobré služby. Dojde-li k okolnostem, za nichž se bude muset Dolly obrátit na ně, jistě to neudělá marně. Jejich dům jí bude otevřen, takže v něm najde vždy přijetí, jakého si zaslouží nejen jako přítelkyně, ale i jako sestřenice.

V tomto ohledu byly city Jany Burkerová mimo podezření. Její náklonnost k Dolly byla bezmezná a nezištná. A Len Burker nijak nerušil prosté přátelství, které obě ženy spojovalo. Dokonce je podporoval, patrně v nejasné vidině budoucnosti, v níž mu toto přátelství mohlo přinést jen prospěch. Věděl ostatně, že Jana neřekne nic z toho, co nesmí říkat, že pomlčí o své osobní situaci i o mužových temných obchodech a o nesnázích, v nichž se jejich domácnost počínala zmítat. Jana by o tom určitě pomlčela; ani jediná výčitka by jí neunikla. Byla cele ovládána svým manželem a úplně podléhala jeho vlivu. Z jakési sebeúcty nedala nikomu nahlédnout do běd. kterými trpěla. Ani sestřenici Dolly, která snad něco tušila, aniž se jí Jana s něčím svěřila.

×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.