ÚVODEM
ÚVODEM Během roku 186... byl celý intelektuální svět v neobyčejném napětí díky odvážnému pokusu, kterému nebyl ve vědeckých letopisech žádný jiný rovný. Členy Gun-Clubu napadla myšlenka spojit se s Měsícem - opravdu s Měsícem, a to vystřelením dělové koule.
Hlava celého podniku, předseda Impey Barbicane, se poradil s nejvýznamnějšími hvězdáři Cambridgeské observatoře a ihned začal činit potřebné kroky ke zdárnému provedení tohoto neobyčejného pokusu, který byl z většiny kompetentních míst prohlášen za zcela nemožný.
Nejprve vypsal veřejnou sbírku, která vynesla kolem třiceti milionů franků, načež se chopil vlastní obrovské práce.
Podle sdělení téže observatoře muselo být dělo, určené k vystřelení tohoto projektilu, umístěno mezi nultým a 28. stupněm severní nebo jižní šířky, aby mohlo být namířeno na Měsíc při úplňku. Koule musela mít počáteční rychlost dvanáct tisíc yardů (Yard, angl. míra =91,438 cm, tedy asi metr) za vteřinu. Kdyby byla vystřelena 1. prosince v deset hodin a čtyřicet sedm minut večer, setkala by se s Měsícem za čtyři dny, totiž 5. prosince o půlnoci a to v okamžiku, kdy se Měsíc nalézá v největší blízkosti Země, to je ve vzdálenosti86 410 mil(Francouzských = 48 961 našim mílím). Hlavní osobnosti Gun-Clubu, předseda Barbicane, major Elphiston, tajemník J. T. Maston a jiní učenci se shromáždili na několika schůzích, kde projednávali otázky tvaru a uspořádání koule, úpravy a zařízení děla i množství střeliva.
Bylo ujednáno: 1. Že koule má mít tvar granátu, zhotovena z hliníku o průměru108 palcůse stěnami12 palcůtlustými o váze19250 liber, 2. Že dělo má být tak zvaná Kolumbiada, ze železné litiny délky900 stopa zapuštěno svisle do země, 3. Že k náboji se použije400000 liberstřelné bavlny, která pod projektilem vyvine šest miliard litrů plynu a docela snadno ho donese až k povrchu zemské družice.
Po rozhodnutí těchto otázek zvolil předseda Barbicane za pomoci znamenitého inženýra Murchisona, příhodné místo na poloostrově Florida a sice na 27° 7' severní šířky a 5° 7' východní délky. Na tomto místě byly zřízeny celé řady pecí na tavbu železa a s pomocí nejnovějšího pokroku ve slévárenství a strojírenství se podařilo ulít dělo v kolmé šachtě900 stophluboké, bez jakýchkoliv potíží nade vše očekávání.
Když přípravy dospěly tak daleko, naskytla se okolnost, která všeobecnou účast v tomto obrovském podniku ještě zdvojnásobila.
Jistý Francouz, dobrodružný Pařížan, ducha stejně čilého jako smělého, se přihlásil s žádostí, aby byl do duté koule uzavřen a spolu s ní na Měsíc vystřelen za účelem výzkumu zemské družice. Tento neohrožený dobrodruh se jmenoval Michel Ardan. Připlul do Ameriky, byl přijat s nadšením, pořádal setkání, nechal se vítězoslavně nosit na ramenou, smířil se s předsedou Barbicanem a s jeho hlavním nepřítelem kapitánem Nichollem a na důkaz tohoto smíření se mu podařilo přinutit oba tyto pány k tomu, aby se s ním dali uzavřít do koule.
Tato úmluva měla šťastný výsledek. Především byla výsledkem nových porad a podoba koule byla změněna v podobu válce s kuželovitým ukončením. Tato vesmírná loď byla opatřena silnými péry a pružnými žoky, které měly zmírnit náraz výstřelu. Opatřili jej potravinami na celý rok, pitnou vodou na několik měsíců a svítiplynem na několik dní. Samočinně působící přístroj vyráběl a dodával potřebný vzduch k dýchání oněch tří cestujících. Současně dal Gun-Club na jednom vrcholu skalního pohoří postavit obrovský dalekohled, aby jím vystřelený projektil mohl být na celé své dráze sledován. Vše bylo připraveno.
Dne 30. listopadu ve stanovenou dobu se za přítomnosti nesmírného davu lidstva provedlo vystřelení dělového náboje do vesmírného prostoru a poprvé od počátku světa, tři lidské bytosti opustily zemský povrch a odebraly se do mezihvězdného prostoru, přesvědčeni, že dorazí ke svému cíli. Tito odvážní cestovatelé, Michel Ardan, předseda Impey Barbicane a kapitán Nicholl, měli svou cestu vykonat za 97 hodin, 13 minut a 20 sekund. Z toho vyplývá, že se mohli na povrchu Měsíce ocitnout teprve dne 5. prosince o půlnoci, zrovna v okamžiku, kdy Měsíc dosáhl úplňku a nikoliv tedy už 4. prosince, jak některé, dobře informované noviny tvrdily.
Bohužel nastala neočekávaná komplikace při výstřelu z Kolumbiady, zapálením tak ohromného množství střelné bavlny se totiž ve vzduchu vyvinulo tak ohromné množství kouře a par, že Měsíc pozemským pozorovatelům k jejich veliké mrzutosti zůstal po několik nocí zcela zahalen.
Jeden z nejbližších přátel našich tří cestovatelů, sekretář klubu pan Maston, se odebral s panem Belfastem, ředitelem hvězdárny v Cambridge na Long Peak k pozorovatelně, jejíž dalekohled přibližoval Měsíc až do vzdálenosti dvou mil. Velevážený tajemník Gun-Clubu měl v úmyslu sledovat vlastníma očima vesmírnou loď svých odvážných přátel.
Nahromaděný oblak kouře a par ve vzduchu však překazil veškeré pozorování po celý čas od 5. až do 10. prosince. Už se mělo za to, že se pozorování bude muset odložit až na 3. ledna příštího roku, protože Měsíc, vstoupil dne 11. prosince do své poslední čtvrti, ukazoval jen úzký osvětlený výkrojek svého povrchu a nedovoloval sledovat vystřelený dělový náboj. Konečně k všeobecné spokojenosti v noci z 11. na 12. prosince rozehnala silná vichřice oblaka a Měsíc, pokud byl osvětlen, zazářil v plném jasu na temném pozadí oblohy.
Téže noci zaslali J. T. Maston a Belfast z Long Peaku členům observatoře v Cambridge telegram.
A jaký byl jeho obsah?
Dne 11. prosince, v 8 hodin 47 minut navečer pozorovali Belfast a Maston ze svého stanoviště dělový náboj vystřelený Kolumbiadou na Stones Hillu, a že z dosud neznámých příčin nedostihl svůj cíl, ale minul ho ve vzdálenosti tak malé, že jej přitažlivost Měsíce ve svém pásmu zastavila, - že původně přímočarý pohyb proměnila v pohyb eliptický, takže teď obíhal kolem Měsíce jako jeho družice.
Telegram dodával, že elementy této nové družice nemohly být dosud vypočítány, - je k tomu potřeba pozorovat hvězdu ve třech různých polohách, kromě toho uváděl, že vzdálenost projektilu od měsíčního povrchu lze počítat na4 500 mil. Telegram končil posléze dvojí domněnkou, buď se projektil následkem přitažlivosti Měsíce k němu pořád víc blíží, až konečně na něj dopadne, nebo se pohybuje v uzavřené eliptické dráze kolem dokola a zůstane v této dráze po všechny věky.
Jaký však bude osud ubohých cestovatelů v jednom i ve druhém případě? Mají s sebou zásoby potravin, které vystačí na nějaký čas, i kdyby cíl svého odvážného podniku dosáhli, jak se vrátí na Zemi?
Bude to vůbec možné? Nebo budou schopni dát zprávu pozemským obyvatelům? To byly otázky, které byly probírány v časopisech celou řadou předních současných vědců a velkou měrou napínaly zvědavost veřejnosti.
Ovšem je zde třeba udělat poznámku, jejíž oprávněnost musí připustit všichni badatelé, kteří jsou nuceni k ukvapenému úsudku. Když učenec učiní nové pozorování, k němuž ho vedla pouze vědecká úvaha, musí se mít na pozoru, aby se neukvapil. Protože nikdo není nucen, aby objevil novou planetu, novou kometu nebo družici, a jestliže se v tomto případě zmýlí, potom si sám připočte všeobecný posměch, který utrží.
Vždy je proto lépe vyčkat, co měl také udělat netrpělivý J. T. Maston, dříve než pustil do světa zprávu, která podle jeho mínění řekla poslední slovo o tomto podniku.
Skutečně, telegram obsahoval dvojnásobný omyl, který byl objasněn teprve později, a sice: 1. pozorovatelský omyl vůči vzdálenosti projektilu od povrchu Měsíce, protože dne 11. prosince nemohl být spatřen, a to, co J. T. Maston viděl nebo se domníval že vidí, nemohl být dělový náboj vystřelený Kolumbiadou, 2. teoretický omyl vzhledem k podmínkám samotné koule, která se podle rozumových zákonů mechaniky naprosto nemohla stát oběžnicí Měsíce.
Jen jediná domněnka pozorovatelů na Long Peaku se mohla uskutečnit, totiž domněnka, že by cestující - ačkoliv jestliže ještě byli naživu - mohli počítat s přitažlivostí Měsíce ve svém úsilí dostat se na jeho povrch.
Skutečně tito stejně odvážní jak inteligentní muži vydrželi hrozný náraz při výstřelu, a tématem následujícího vypravování je právě tato vzdušná cesta v jejich podivné lodi vylíčená s nejpečlivější zevrubností.
Toto vypravování potlačí mnohé domněnky a fantazie, ale podá nejpřesnější vylíčení tohoto podniku a postaví do plného světla Barbicanovy vědecké schopnosti, Nichollovu důmyslnou vynalézavost a veselou odhodlanost Michela Ardana.
Kromě toho podá důkaz, že přítel Maston zbytečně mařil čas nad svým obrovským dalekohledem a stopoval pouť luny hvězdnými prostorami.
