X DRUHÉHO BŘEZNA - DEN Nazítří 2. března obdržel pan Burbank zprávy od jednoho ze správcových pomocníků, kterému se nepozorovaně podařilo proniknout do Jacksonvillu a jenž se stejně nepozorovaně vrátil zpět. Zprávy, o jejichž věrohodnosti nikdo nepochyboval, byly neobyčejně důležité.
Komodor Dupont zakotvil časně ráno v zátoce svatého Ondřeje východně od pobřeží Georgie. Vlajková lod Wabash plula v čele eskadry, která se skládala z dvaceti šesti lodí; z toho bylo osmnáct dělových člunů, jeden kutr, jeden ozbrojený nákladní parník a šest dopravních lodí, na nichž se plavila brigáda generála Wrighta.
Výpravu provázel generál Sherman, jak o tom psal ve svém dopise Gilbert.
Komodora Duponta poněkud zdrželo špatné počasí, a proto spěchal, aby co nejrychleji obsadil průliv svaté Marie.
Hlavní oporou ostrova byla Fernandina, chráněná tvrzí Clinch, jejíž mohutné zdi skrývaly posádku v počtu patnácti set mužů. Tato pevnost se dala dobře hájit a bylo pravděpodobné, že se tu jižané postaví federálním jednotkám na odpor.
Nicméně se tak nestalo. Podle pomocníkových zpráv se v Jacksonvillu tvrdilo, že jižané vyklidili pevnost Clinch, jakmile se v zátoce svaté Marie objevila Dupontova eskadra. Dokonce prý opustili nejen pevnost, ale i Fernandinu, ostrov Cumberland a celý pobřežní pás této části Floridy.
Všechny ty zprávy, které se dostaly do Hrádku, měly pro Camdless Bay velký význam. Poněvadž se federální jednotky vylodily na pobřeží Floridy, dalo se předpokládat, že zanedlouho budou mít v rukou celou zemi. Samo sebou to potrvá ještě pár dní, než dělové čluny překonají překážky na Svatém Janu. Jejich přítomnost však nepochybně ovlivní jednání jacksonvillských představitelů a je pravděpodobné, že Texar a jeho lidé ze strachu před represáliemi nepodniknou žádnou akci proti tak známému seveřanovi, jakým je James Burbank.
Strach se tedy změnil v naději a celá rodina se uklidnila. Alici a paní Burbankové přinesly tyto zprávy jistotu, že Gilbert je blízko a že se co nevidět setkají se snoubencem a synem, aniž by mu hrozilo nebezpečí.
Mladého důstojníka dělilo od Camdless Bay opravdu jen třicet mil. V této chvíli však byl na palubě dělového člunu Ottawa, který se měl v nadcházejících válečných událostech zapsat nesmazatelným písmem do námořních análů. Hle, co se přihodilo dopoledne 2. března — a o čem se za své návštěvy v Jacksonvillu správcův pomocník nemohl dovědět — a co je nutno znát, abychom pochopili další události.
Jakmile komodor Dupont zjistil, že jižanské jednotky vyklidily pevnost Clinch, vyslal do průlivu řeky svaté Marie několik lodí střední tonáže. Bílá část obyvatelstva ustoupila do vnitrozemí za vojskem, které opustilo pobřežní pevnosti, vesnice a plantáže. Vznikla obrovská panika, neboť secesionisté šířili zprávy o represáliích, jimiž velitelé federálních vojsk stíhají obyvatelstvo. A tak před jednotkami Wrightovy armády bezhlavě prchali nejen Floridané, ale i lidé na hranicích Georgie a v oblasti mezi zálivy Ossabaw a Svatá Marie. Za těchto okolností nemusel komodor Dupont vypálit ani jedinou ránu, aby se zmocnil pevnosti Clinch a Fernandiny. Jak uvidíme, pouze loď Ottawa, na níž sloužil Gilbert s Marsem, musela posléze užít děl.
Město Fernandina je spojeno se západním pobřežím Floridy železnicí, která vede do přístavu Cedar Keys. Tato železnice ubíhá zpočátku po břehu ostrova Amélia a poté musí překonat nassauskou zátoku na visutém mostě, aby mohla opět dostihnout pevninu.
Ve chvíli, kdy se Ottawa octla uprostřed zátoky, vjel na most vlak. Prchala v něm celá posádka Fernandiny s veškerými zásobami. Spolu s ní utíkali někteří význačnější představitelé města. Dělový člun zamířil okamžitě plnou parou k mostu a zahájil palbu, kterou řídil Gilbert. V několika případech měl šťastnou mušku. Jedna střela zasáhla poslední vůz a zničila jeho nápravy a spojovací řetěz. Vlak nezastavil, neboť se dostal do velmi nebezpečné situace, a poslední vůz nechal napospas nepříteli. Plnou rychlostí pokračoval ve své cestě. Současně se objevil jeden z oddílů federálního vojska a vrhl se na most. Všichni uprchlíci, převážně civilisté, byli okamžitě zajati. Přivedli je k plukovníkovi Gardnerovi, veliteli Fernandiny, zapsali si jejich jména, pro výstrahu je na čtyřiadvacet hodin uvěznili na lodi a pak je propustili.
Když vlak zmizel, musela se Ottawa spokojit s nákladní lodí, které se zmocnila s celým nákladem.
Tyto události zapůsobily velice depresivně jak na jižanské vojsko, tak na obyvatelstvo floridských měst, což se zvlášť výrazně projevilo v Jacksonvillu. Ústí Svatého Jana se pravděpodobně stane kořistí seveřanů stejně snadno jako ústí Svaté Marie. Nikdo o tom nepochyboval, stejně jako byl každý přesvědčen, že se unionisté nesetkají s odporem ani v Jacksonvillu, ani ve Svatém Augustinu či v dalších městech okresu.
To vše rodinu pana Burbanka pochopitelně uklidnilo. Když se zaměstnanci na Camdless Bay dověděli tyto důležité novinky, projevili svou radost mohutným hurá, na němž se nemalou mírou podílel i Pygmalión. Bezpečnostní opatření se měla udržovat nadále — až do příjezdu dělových člunů.
Všechno však dopadlo jinak. Bohužel se stalo to, co James Burbank nepředvídal a nepředpokládal: seveřanům trvalo celý týden, než pronikli k Svatému Janu a než se stali pány jeho břehů. A za tu dobu prožilo panství Camdless Bay okamžiky opravdové hrůzy.
Komodor Dupont byl nucen i po ovládnutí Fernandiny postupovat s velkou obezřetností. Chtěl vztyčit federální vlajku všude, kam se mohl dostat, a z toho důvodu rozdělil eskadru na několik skupin. Jeden dělový člun vyslal po řece svaté Marie, aby se zmocnil vesnice téhož jména a pronikl na dvacet mil do vnitrozemí. Na severu prozkoumávaly, další tři čluny pod vedením kapitána Godona tamější zátoky, zmocnily se ostrovů Jykill a Svatý Šimon a obsadily vesničky Brunswick a Darien, zčásti už vyklizené. Kapitán Stevens velel šesti lehkotonážním parníkům, jejichž úkolem bylo proniknout po Svatém Janu do Jacksonvillu a zmocnit se ho. Zbytek eskadry se pod vedením komodora Duponta vydal na moře, aby obsadil město Svatý Augustin a zajistil si kontrolu pobřeží až k Mosquito Inletu, v jehož průlivu se soustřeďovali váleční podloudníci.
Všechny tyto operace se mohly uskutečnit až během čtyřiadvaceti hodin a v této době měli jižané dost času, aby zpustošili celý kraj.
Asi ve tři hodiny odpoledne si James Burbank poprvé uvědomil, co se proti němu chystá. Správce Perry se spěšně vrátil z obhlídky a sděloval: „Kolem Camdless Bay se potuluje několik podezřelých mužů, pane Jamesi.“ „Odkud přicházejí?“ „Ze severu.“ Vtom přiběhla z přístavu Zerma a sdělovala, že po řece se k nim blíží několik člunů. „Přijíždějí z Jacksonvillu?“ „Ano.“ „Vrať se do Hrádku, Zermo,“ nařizoval pan Burbank, „a za žádných okolností nevycházej!“ „Dobře, pane.“ James Burbank se vrátil k přátelům a netajil se vážností situace. Podle jeho názoru bylo skoro jisté, že Texarovi lidé zaútočí. V takovém případě je lepší být na útok připraven předem.
„Co nevidět už seveřané ty darebáky rozdrtí,“ zlobil se pan Stannard, „a oni by ještě…“ „Jak by ne,“ vpadl mu do řeči James Burbank, „Texar si nenechá ujít příležitost k pomstě, kdyby ji měl zaplatit životem!“ Po chvíli dodal vzrušeným hlasem: „Copak ten chlap nebude nikdy za své zločiny potrestán? To se opravdu ze všeho vykroutí? Člověk už pomalu pochybuje o nějaké spravedlnosti!“ „Jamesi,“ napomínala manžela paní Burbanková, „nemluv tak!“ „Raději se na všechno připravme,“ dodala Alice Stannardová. James Burbank se mezitím uklidnil a vydával pokyny k obraně Hrádku.
„Už jste to řekl černochům?“ zeptal se Edward Carrol.
„Hned je vyrozumím,“ odpověděl James Burbank. „Myslím, že budeme bránit pouze hradby kolem parku a domu. Nebylo by moudré počítat s tím, že tak velkou skupinu útočníků zadržíme na hranicích panství. Raději soustředíme obránce kolem hradeb. Kdyby je nepřítel překonal, pak doufám, že se Texarovým bandám ubráníme v Hrádku, jako jsme se ubránili tlupám Seminolů. Svou ženu, Alici a Dy svěřuji do Zerminých rukou; bez mého rozkazu nesmějí Hrádek opustit. V případě bezprostředního nebezpečí se mohou zachránit podzemní chodbou, ústící do malé zátoky Marino na Svatém Janu. Tam budou v úkrytu čekat naši dva muži s člunem, kteří je zavezou k Cedrovému pavilónu.“ „Co bude s tebou, Jamesi?“ „A s vámi, otče?“ Paní Burbanková a Alice uchopily za ruce Jamese Burbanka a pana Stannarda, jako by se už přiblížila chvíle útěku. „V případě, že naše situace bude neudržitelná, učiníme vše, abychom vás dostihli,“ odpověděl James Burbank. „Musíte mi však slíbit, že odjedete do Cedrového pavilónu, jakmile to bude nutné. Aspoň se pak budeme moci s těmi zlosyny bít s větší odhodlaností i odvahou a vzdorovat jim do posledního náboje.“ Poté dal James Burbank svolat všechny zaměstnance. A už za hodinu stáli ozbrojení černoši v půlkruhu kolem hradeb. Jejich ženy a děti si vyhledaly úkryty v okolním lese.
S organizováním obrany to nebylo v Hrádku bohužel právě nejlepší. Od začátku občanské války bylo skoro nemožné obstarat si dostatek zbraní a střeliva. V Jacksonvillu se prostě nic nedostalo — a tak se museli obyvatelé Hrádku spokojit s tím, co tu zbylo od posledních bojů se Seminoly.
Burbankův obranný plán spočíval hlavně v tom, chránit Hrádek před ohněm a před přímým vpádem. Rozhodně se nemohlo pomýšlet na obranu celého panství, skladišť a dílen, chat a plantáží. James Burbank byl schopen postavit proti útočníkům necelé čtyři stovky špatně ozbrojených černochů. Několik tuctů pušek dostali ti nejschopnější, přičemž nejlepší zbraně si ponechal pan Burbank s přáteli a správce Parry se svými pomocníky. Všichni se odebrali k brance. Pan Burbank rozdělil muže tak, aby mohli co nejdéle odolávat útoku na opevněný val, který byl navíc chráněn vodním příkopem.
Když byly obranné práce skončeny, nezbývalo než čekat. Nyní šlo o to, zjistit, odkud nepřítel panství napadne. Kdyby zaútočil ze severu, obrana by byla mnohem účinnější, než kdyby postupoval směrem od řeky, kde je Camdless Bay zcela otevřené. Vylodění však rozhodně není snadnou záležitostí. V každém případě by k rychlé přepravě ozbrojených tlup potřeboval nepřítel velký počet člunů.
O těchto otázkách diskutoval James Burbank s přáteli Carrolem a Stannardem, zatímco čekali na návrat hlídek, které poslali na hranice plantáží.
V půl páté odpoledne se hlídka spěšně vrátila ze severních hranic plantáží, aby podala hlášení.
Ke Camdless Bay mířila od severu kolona ozbrojených mužů. Zatím nebylo jasné, zda jde o vojenskou jednotku, anebo o jacksonvillskou spodinu, která se nemůže dočkat plenění a přichází na Texarův rozkaz, aby zasáhla proti osvobozeným černochům. Kolona měla asi tisíc mužů, a proto bylo nemožné se jí postavit na odpor s osazenstvem plantáží. Jedinou nadějí bylo, že neodolá-li náporu opevněný val, bude se moci obrana na delší dobu soustředit v Hrádku.
Kolona zřejmě nepomýšlela na vylodění v camdlessbayském přístavu, neboť by jí to způsobilo značné potíže. Přeplavila se přes řeku pod Jacksonvillem a použila k tomu asi padesáti bárek, které musely cestu přes řeku podniknout třikrát až čtyřikrát.
Rozhodnutí Jamese Burbanka soustředit všechny černochy za obranný val v parku bylo tedy velice moudré. Hájit panství na jeho hranicích proti pětinásobné dobře vyzbrojené přesile bylo přece naprosto vyloučené. Kdo asi velí nepřátelským tlupám? Vede je sám Texar? To nebylo pravděpodobné. Příchod federálních jednotek znamenal pro něho bezprostřední nebezpečí a v takové situaci by Španěl nepovažoval asi za moudré postavit se v čelo kolony. Kdyby se k tomuto kroku přesto rozhodl, pak jen proto, aby nejdříve zničil plantáže pana Burbanka, pomstil se na jeho rodině a pak okamžitě uprchl na jih, pravděpodobně až do nejodlehlejších a naprosto nepřístupných částí Floridy.
James Burbank se v duchu obíral především touto neradostnou eventualitou. Z toho důvodu se rozhodl poslat do bezpečí, to znamená do Cedrového pavilónu asi míli odtud, jak svou ženu, tak i dceru a Alici Stannardovou, a svěřit je Zermině péči. Kdyby snad museli pod náporem útočníků opustit Hrádek i oni, pokusili by se dostihnout své nejbližší a vyčkat s nimi chvíle, kdy federální jednotky zajistí v zemi bezpečnost a klid.
A tak skryti v rákosí čekali dva černoši s člunem při ústí podzemní chodby, která spojuje Hrádek se zátokou Marino. Aby se toto nejzazší opatření mohlo uskutečnit, museli by se obyvatelé Hrádku bránit až do setmění. Pouze za tmy by se mohl odvážit člun vyplout bez nebezpečí, že bude pronásledován hlídkami, které křižovaly po řece.
