Kapitola šestá NA SICILII. Kdyby některý člověk dostal za úkol, aby vytvořil zemskou kouli, učinil by to asi tak, jako se vyrábí koule pro kulečník, vyrobil by totiž kouli úplně hladkou, bez jediné vyvýšeniny nebo prolákliny. Ale země tak na štěstí nevypadá.
Nechybějí na ní mysy, útesy, hory a velehory.
A ostrov Sicilie je dobrým vzorkem v malém.
Ač již zmizel les, v němž Aeneas nalezl Achaemenida, zůstaly tam přece jeskyně Galateina a Polyfémova, ostrovy Kyklopů, poněkud severněji skály ScyLly a Charybdy a mnohé mořské útesy, na příklad ty, které se nazývají Faragliony. Faragliony leží několik set metrů od břehu. Nedaleko odtud vede silnice do Katanie a vedle ní se táhnou koleje dráhy ze Syrakus do Messiny. Tyto ostrovy se ve starověku nazývaly ostrovy Kyklopů. Jeskyně Polyfémova není od nich příliš vzdálena a je ukryta ve změti skal a roklí.
Uprostřed těchto skal večer dne 28. srpna mluvili spolu dva lidé. jejich zjev zrovna nenasvědčoval, že se snad zabývají historickými vykopávkami. Mluvili naopak o věcech, které by byly velmi zajímaly sicilské četníky. Jeden z nich, který již dlouho čekal na příchod druhého, byl Zirone. Druhý, který přišel po silnici z Katanie, byl Carpena. „Konečně jsi přišel!“ vítal ho nevrle Zirone. „Čekal jsem tě již dávno a už jsem si myslil, že se Malta propadla do moře a z tebe že se stala výborná paštika pro ryby.“ Jak je vidět, druh Sarkanyho zůstal stále stejným mluvkou, ač zestárnul o patnáct let, S kloboukem pošinutým na stranu a v hnědém plášti celým zjevem vypadal na to, čím skutečně byl, totiž na lupiče. „Nemohl jsem přijít dříve;“ omlouval se Carpena. „Teprve dneska ráno jsem připlul do Katanie parníkem.“ „Sám, nebo se svými lidmi?“ „ S lidmi.“ „Kolik jich je?“ „Tucet,“ „Jenom?“ „Ano, ale sou to řízní hoši. „Z Manderaggia?“ „Z různých krajů světa; nejvíce však z Malty.“ „Jsou to tedy dobré síly, ale je jich málo, protože poslední měsíce je naše řemeslo velmi nebezpečné řekl Zirone. Člověk by skoro řekl; že četníci se na Sicilii přímo rojí, tak je jich všude plno. Ale co na tom! Je-li tvé zboží opravdu dobré. ..“ „Já alespoň myslím, Zirone, že je; ` odpověděl Carpena. „Sám to nejlíp posoudíš podle jejich práce. Kromě jiných přivádím s sebou znamenitého chlapíka, který byl kdysi provazolezcem, je velmi obratný a vtipný a tak malé postavy, že se může přestrojit i za dívku. Myslím, že nám bude velmi prospěšný.“ „A co dělal na Maltě?“ „Kradl hodinky a spokojil se někdy i s kapesním šátkem, když se k hodinkám nemohl dostat „ „Jak se jmenuje?“ „Pescador.“ „Je-li tak dobrý, jak říkáš, pak ho tedy můžeme potřebovat. „Ale kdes nechal své lidi?“ „Ve skrýši v Santa Grona nad Nicolosim. ` „Převezmeš opět úkol dozorce naší skrýše.“ „Zítra.. „ „Ne, ještě dnes večer,“ odpověděl Zirone, „jakmile dostanu nové rozkazy. Čekám tady, až kolem pojede vlak. Z okna posledního vozu mi maji hodit nějakou zprávu.
„Zprávu :.. od něho?“ „Ano, od něho. Jako ženich neměl štěstí, svatba byla odložena, a proto mě nutí k nejhorlivější práci, aby měl být z čeho živ. Ale co člověk neudělá pro tak dobrého společníka!“ V té chvíli se ozval od Messiny vzdálený hluk, který se jasně lišil od hukotu vln. Byl to vlak, na který Zirone čekal. Carpena i on vystoupili po skalách a za chvíli se octli u trati.
Dvojí hvízdnutí vlaku před vjezdem do krátkého tunelu jim prozradilo, že se vlak blíží. Brzy spatřili i záři jeho svítilen. Zirone pozorně sledoval vlak, který se hnal před ním ve vzdálenosti tří kroků. Než přejel poslední vůz, otevřelo se v něm okno a jakási žena vystrčila hlavu.. Jakmile spatřila Siciliána, vyhodila z okna pomeranč, který se kutálel k Zironovi a zastavil se nedaleko něho. Ona žena byla Namira,.vyzvědačka Sarkanyho.
Za chvíli vlak zmizel v dálce a Zirone se shýbl pro pomeranč, nebo spíše pro dvě spojené polovice jeho slupky. Pak se vrátil s Carpenou tou cestou, kterou přišli, a ukryLi se za vysokou skálou. Zirone rozžal svítilnu, oddělil slupky od sebe a nalezl uvnitř lístek, na kterém byla tato zpráva: „Doufám, že v pěti nebo v šesti dnech přibudu do Nicolosi. Dejte si hlavně pozor na jakéhosi doktora Antekirta.
Sarkany se totiž v Dubrovníku dověděl, že tajemný doktor, jehož osobnost vzbudila v městě takový rozruch, navštívil několikrát domek paní Bathoryové. Dobrodruha, který každému nedůvěřoval, to ovšem nemálo znepokojilo. Proto také poslal Zironovi prostřednictvím Namiry výstrahu. Volil tu cestu, protože ani poště nedůvěřoval.
Zirone zastrčil lístek do kapsy a zhasil svítilnu. Pak se obrátil ke Carpenovi a ptal se ho;: „Slyšel jsi někdy o doktoru Antekirtovi?“ „Ne,“ odpověděl Španěl, „ale náš malý Pescader ho jistě dobře zná. Ten chytrý hoch ví o všem.“ „To uvidíme,“ odpověděl Zirone. „Nebojíš se cestovat v noci?“ „V noci se bojím méně než ve dne, odvětil Španěl. „Ano, máš pravdu. .. Ve dne člověk potkává všude četníky a ti jsou příliš zvědaví. Za tři hodiny musíme být v Santa Groně“ Přešli železniční trať a dali se stezkou, která se táhne podél svahu Etny. Již před několika lety se na Sicilii, zvláště v jejím hlavnim městě Palermu, utvořila společnost zločinců, která byla postrachem celého ostrova. Celá ta spoLečnost se ustavila po vzoru zednářských lóží a měla několik tisíc členů. Zvala se „Mafiia“ a jejím úkolem byly krádeže a podvody všech druhů. Plno obchodníků a živnostníků jí ročně platilo dobrovolný poplatek, aby jim nekazila živnosti a obchody. V té době -. bylo to ještě před terstským spiknutím -. byli Sarkany a Zirone vynikajícimi členy oné společnosti. Ale čím více vzrůstala činnost tajné společnosti, tím větší bezpečnostní opatření dělala proti ní státní správa. Tak se stalo, že se její příjmy menšily a valná část jejích členů se osamostatnila. Zatím se v Italii po sjednocení celé země pod jedním panovníkem změnil státní útvar. Sicilie se stala součástí italského státu a musila se podrobit jeho zákonům, Tento nový pořádek proměnil mnoho Siciliánů v buřiče, kteří se nechtěli podrobit zákonům. Mezi nimi bylo mnoho zločinců, kteří se neštítili ničeho. Houfy takových lidí plnily celé kraje.
Zirone byl náčelníkem jedné takové tlupy. Když Sarkany utratil svůj jidášský podíl ze statků hraběte Matyáše Sandorfa, vrátili se oba na Sicilii a tam čekali na přiležitost, aby se nějakým větším podnikem domohli zase jmění. Vhodnou příležitost spatřoval Sarkany ve sňatku s dcerou Silase Toronthala, ale je nám již známo, že tentokrát pohořel. Sicilie je země neobyčejně příznivá lupičství, a to svým krajinným útvarem. Jak jsme již řekli, je tam plno skalních pahorků a hor, skrýší a jeskyní a mořský břeh je rozerván nesčetnými zálivy a zátokami, které poskytují, když je třeba, tisícerou příležitost k útěku po moři. Zkrátka, ten nevelký ostrov je obrazem celé naší země; je na něm vše, s čím se setkáváme na zeměkouli. Jsou tam hory, sopky, údolí, roviny, řeky, potoky, jezera, vesnice, města, zálivy, mysy, útesy, skaliska a přístavy. A v tomto kraji, na prostoře šestadvaceti tisíc čtverečních kilometrů, sídlily v době našeho vyprávění asi dva miliony obyvatel.. Který kraj mohl být vhodnější pro lupičské rejdy? V pozdější době začalo lupičských band ubývat, neboť i sicilští banditi se posléze přežili. Ale přesto ještě dlouho se musil mít na pozoru každý cestovatel, který se tímto krajem neopatrně toulal. V době našeho vyprávění podnikli sicilští četníci několik zdárných výprav proti lupičům ve východní části země. Několik band úplně potřeli a jiné rozprášili. Stejný osud stihl i tlupu Zironovu, která měla přes třicet mužů.
Tak vznikl plán, aby se tlupa posílila cizí, nejraději maltézskou krví. Zirone dobře věděl, že v krčmách Manderaggia, které sám dobře znal, lze nalézt celé stovky nezaměstnaných banditů. Proto poslal Carpenu na Maltu. Přivedl-li odtamtud toliko tucet lidí, byli jistě pečlivě vybráni. Nedivme se, že Španěl byl tak oddán Zironovi. Lupičský život se mu zalíbil, ale byl zbabělec, a když se ozval rachot pušek, hleděl být v bezpečném ústraní. Proto jen vymýšlel plány k lupičským výpravám a řídil domácnost lupičů v jejich skrýši, v jeskyní Santa Grotta, která je ukryta takřka na úpatí Etny. Sarkany a Zirone znali celou Carpenovu minulost i jeho zradu na Ondřeji Ferratovi, ale Španěl nevěděl nic o terstských událostech. Domníval se, že navázal styky s lupiči, kteří již po mnoho let provádějí své řemeslo v sicilských horách. Zironovi a Carpenovi se po cestě k jeskyni, vzdáléné asi šestnáct kilometrů, nepřihodilo žádné nemilé dobrodružství, to jest, nesetkali se s četníkem. Kráčeli neschůdnou cestou mezi háji oliv a citroníků a prodírali se lesy korkových dubů a indických fíků. Několikrát překročili koryta vyschlých bystřin, která se z dálky podobají štěrkovaným a uválcovaným silnicím. Pak prošli vesnicemi San Giovanni a Tramestieri, které leží ve značné výšce nad mořskou hladinou. Asi v jedenáct hodin se dostali k Nicolosi. Toto městečko leží uprostřed velké kotliny, kterou na severu a na západě ohraničují sopečné kužele: Monpiliery, Monte Rossi a Sena Pizzuta. V městečku neměli Zirone a Carpena co dělat. Jejich skrýše byla vzdálena ještě hodinu cesty, v jedné z nejodlehlejších roklí mohutné Etny. Došli k ní ještě před půlnocí. V jeskyni bylo dosud živo. Banditi večeřeli a neustále se hádali a povykovali. Byli to většinou muži nově najatí Carpenou. Nejstarší z nich, Benito, byl jejich náčelníkem. Ostatní banditi se zdržovali většinou daleko na západ odtud a hlídkovali na protějším svahu Etny. V Santa Grottě byli teď jen čtyři lupiči z dřívějška a dvanáct Malťanů, které najal Španěl. Pescador, či správně Pescade, zúčastnil se živě povyku i hádek. Přitom však bedlivě poslouchal a nic mu neuniklo.
Povšiml si i slov, kterými Benito tišil hluk lupičů před příchodem Carpenovým a Zironovým.
„Mlčte už, u všech čertů, jinak vás uslyší až v Cassone. Tam poslal policejní strážce četu četníků.“ Byla to výhrůžka žertovná, protože Cassone leží daleko odtamtud, ale na nováčky působila. Protože se v kraji nevyznali, domnívali se skutečně, že jejich hluk by mohli uslyšet četníci. Ztišili se, ale tím více si hleděli vína, které jim Benito naléval. Když Zirone vstoupil do skrýše, byli již všichni značně opilí.
„Zdá se mi, že jste řádní hoši,“ vítal je Zirone, „Carpena dobře volil, a jak vidím, váš hostitel se také činil.“ „Ti dobří hoši umírali žízní,“ omlouval se Benito. „ „A tys je chtěl zachránit před smrtí, která je nejhorší ze všech, já vím, usmál se Zirone. „Ale je dobře, ať se teď vyspí, seznámím se s nimi zítra. „Proč čekat do zítřka, když se to může stát hned!“ zvolal jeden z nově najatých mužů.
„Poněvadž jste tak opilí, že mi nebudete rozumět,“ odpověděl mu Zirone. „Opilí?.. Snad po těch několika vašich lahvičkách vína? To my jsme zvyklí na jiné.“ „Kdoje to?“ ptal se Zirone. „To je Pescador,“ odpovídal Carpena. „A kdo je tenhle?“ ptal se teď Pescade, ukazuje na Siciliána.
„Zirone; ` představoval ho Španěl. Zirone si pozorně prohlížel muže, kterého Carpena tak vychválil a který se mu tak nenuceně představil. Asi se mu líbil, protože pokynul vlídně hlavou a oslovil ho: Pil jsi tolik jako ostatní?“ „ještě o něco víc.“ „A neztratil jsi rozum?“ „V takové trošce se můj rozum neutopí.“ „Poslyš tedy, malý; ` pokračoval Zirone, „Carpena mi řekl, že bys mi mohl podat zprávu, která by mě zajímala.“ „Zadarmo?“ „Tak chytej!“ Zirone hodil Pescadorovi minci. Jakmile ji Pescador chytil, rázem zmizela. „Podivuhodná obratnost,“ řekl Zirone. „Velmi podivuhodná,“ sebevědomě dodal Pescador. Ale oč běží?“ „Znáš dobře Maltu?“ „Maltu, Italii, Dalmacii, Istrii a ještě tak hodně okolo;“ odpověděl Pescade. „Cestoval jsi hodně?“ „Velmi mnoho a vždycky za své.“ „Přál bych ti, abys tak vždycky cestoval.
Když platí cestu vláda, to se to špatně cestuje.“ „To bych řek',“ souhlasil Pescade. „Vidím, že jsi správný chlap; ` odpověděl Zirone. Ten nový kumpán, s kterým se dalo pohovořit, hned mu padl do oka. „A co dál?“ ptal se Pescador po této odbočce.“ „Ano, chtěl jsem se tě vlastně zeptat, zda jsi na svých cestách někdy neslyšel o nějakém doktoro Antekirtovi?“ Přes všechnu chytrost nebyl Pescade na takovou otázku připraven. Ale uněl se tak ovládnout, že na sobě nedal znát překvapení. '284 285, Odpověděl bez váhání: „O doktoru Antekirtovi. ... Ale ovšem. .. O tom se přece mluví po celém pobřeží Středozemního moře.“ „ Viděl jsi ho už někdy?“ „ Nikdy.“ „A víš tedy aspoň, kdo to vlastně je?“ „Je to chudák, který prý má jen mizerných sto milionů. Když cestuje, do každé kapsy si zastrčí aspoň jeden milion a takových kapes prý má šest. Je to ubožák, který se stal z rozmaru lékařem a na své lodi rozváží léky pro všech dvacet tisíc nemocí, kterými je sužováno lidské plémě.“ V Pescadovi se ozval zase šašek. Svým rozmarem okouzlil Zirona stejně jako Carpenu.
Carpena řekl: „Výborná síla, co?“ Pescade umlkl, aby si zapálil cigaretu; její kouř se mu dral, jak se zdálo, nosem, očima, ba i ušima. „Řekl jsi, že doktor Antekirt je velice bohatý?“ ptal se po chvíli opět Zirone.
„Tak bohatý, že by mohl koupit celou Sicilii.“ Při těchto slovech napadlo Pescada, že právě teď je vhodná chvíle, aby Zirona přivedl tam, kde ho chtěl mít, měLli se jeho plán zdařit. viděl jsem alespoň jednu jeho loď. Říká se, že na výlety po moři má takových lodí spoustu. „ „ Jednu jeho loď?“ „Ano, jmenuje se „Ferrato`“ Je to nádherná loď. Kdybych tak mohl křižovat na takové jachtě mořem v doprovodu několika princezen! „A kde jsi viděl tu loď?“ „Na Maltě, odpověděl Pescade. „A kdy?“ „Předevčírem. Bylo to v La Valettě. Kotvila tam, když jsme šli s náčelníkem Carpenou k přístavu. Říkalo se, že odpluje za čtyřiadvacet hodin po nás.“ „Kam?“ „Na Sicilii, a to do Katanie. „ Do Katanie?“ podivil se Zirone.
Shoda mezi odjezdem doktora Antekirta z Malty a výstrahou, kterou obdržel od Sarkanyho, vzbudila v Zironovi podezření. Pescade chápal, že Zirone o čemsi přemýšlí. O čem? Nemohl to uhodnout, a proto se odhodlal obratně to ze Zirona vylákat. Když se Zirone po chvíli o pět optal, co chce doktor Antekirt na Sicilii, odpověděl Pescade: „Co tu chce? To je přece docela jasné. Chce si prohlédnout město a vystoupit na Etnu. Patří k těm boháčům, kteří se toulají světem a všechno chtějí vidět: ` „Pescadore, řekl Zirone, v kterém vznikla nedůvěra, „zdá se mi, že toho víš o tom doktorovi víc.“ „Nic víc, než co jsem řekl. Ale stačí mi to a vím, co dělat, kdybych ho tady potkal,“ odpověděl klidně Pescade. „Co říkáš?“ „Jen tolik, že doktor Antekirt by mi musil zaplatit slušné výkupné, kdyby náhodou zavítal sem do našich skalisk: ` „Myslíš?“ „Kdyby ho to stálo miliónek nebo dva, vyvázl by ještě hodně lacino.“ „ Opravdu?“ „Ano, a ještě bych si řekl, že jsme já, vy i naši kamarádi hlupáci, že jsme po něm chtěli tak málo.“ „Výborně; ` smál se Zirone. „Za tu poklonu ti děkuji, ale teď už jdi spat.“ „Už se na to těším, odpověděl Pescade, protože vím, o čem se mi bude zdát.“ „O čem to bude?“ „O milionech doktora Antekirta. Budou to opravdu zlaté sny.“ Pescador odhodil cigaretu a odebral se za společníky, kteří spali vzadu v jeskyni. I Carpena odešel na lože, které bylo poněkud stranou a pohodlněji zařízeno. Pescade však nespal. Místo spánku přemýšlel o všem, co slyšel, uvažoval a porovnával.
Prospěl svým jednáním ve chvíli, kdy Zirone začal mluvit o doktoru Antekirtovi, svěřenému úkolu? Jednal obezřele a chytře? To budeme moci posoudit z dalších příhod.
Doktor Antekirt jel přece na Sicilii proto, že tam, jak doufal, zastihne Sarkanyho i Silase Toronthala. Oba odjeli z Dubrovníka společně a bylo tedy možné, že jsou dosud pospolu. Kdyby však Sarkanyho nezastihl, chtěl se alespoň zmocnit jeho druha Zirona a hrozbami a sliby ho přimět k tomu, aby prozradil, kde se Sarkany a Silas Toronthal zdržují. To byl jeho záměr.
V mladých letech cestoval doktor Antekirt hodně po Sicilii, zvláště v okolí Etny. Znal různé cesty, po nichž turisté vystupují na sopku. Nejčastěji chodí po cestě, která vede pod domem zvaným Dům Angličanů. Ten dům stojí na svahu hlavního kužele sopky.
Věděljiž, že Zironova tlupa, pro kterou Sarkany najímal na Maltě nové mužstvo, potuluje se na svazích Etny. Nepochyboval pak, že jeho příjezd vzbudí v Katanii rozruch jako všude jinde. Proto doktor Antekirt veřejně rozhlašoval, že hodlá vystoupit na Etnu, a soudil, že se o tom doví i Zirone, zvláště když se o to přičiní Pescade. A jak víme hned z počátku, tento záměr se nad očekávání dařil. Zirone se sám počal Pescadora dotazovat na doktora Antekirta. Doktor Antekirt si smyslil na Zirona tuto léčku: Den předtím, než se vydá doktor Antekirt na Etnu, mělo se odebrat dvanáct ozbrojených námořníků z „Ferrata“ do Domu Angličanů. Zrána pak chtěl doktor vyjít z Katanie jen v průvodu Ludvíka, Petra a najatého průvodčího a vydat se na Etnu obvyklou cestou tak, aby se k osmé hodině večerní dostali do Domu Angličanů a mohli tam zůstat přes noc. Tak to totiž dělají všichni turisté, kteří chtějí spatřit východ slunce. nepochyboval, že Zirone na pobídku Pescadovu pokusí se zmocnit se doktora Antekirta, poněvadž se bude domnívat, že v Domě Angličanů najde pouze jeho a tři průvodce. Podnikne-li však útok, ozbrojení námořníci ho náležitě přivítají a on se jim neubrání. Takový byl doktorúv plán a Pescade jej znal. Proto podněcoval v Zironovi touhu zmocnit se doktora. Zirone pokládal doktora Antekirta za bohatou kořist, jaká se jen zřídka naskytne. Proto si nechtěl dát tu příležitost ujít. Podle pokynu Sarkanyho měl se mít před doktorem na pozoru. A jak lépe ho zneškodnit než tím, že se ho zmocní, i kdyby neměl naději na výkupné? Zirone se tedy odhodlal doktora unést a teprve potom si vyžádat od Sarkanyho další rozkazy.
Poněvadž nemohl rychle spojit celou svou tlupu, rozhodl se napadnout doktora Antekirta se svými novými lidmi. To bylo Pescadovi jen vhod. Věřil pevně, že námořníci z „Ferrata“ ty ničemy snadno přemohou. Ale Zirone neponechával nic náhodě.
Poněvadž podle Pescadovy výpovědi měl parník připlout do Katanie již příštího dne, opustil hned ráno skrýši a odebral se do města. Nebyl tam znám, a proto se nevydával v žádné nebezpečí.
Parník zatím kotvil již několik hodin před Katanií.
Nezakotvil u nábřeží, kde stálo plno lidí, nybrž před vjezdem do hlavního přístavu, kde hráz černých balvanů, vržených do moře při výbuchu roku s669, tvoří jakýsi menší přístav. Již časně ráno Matifou a jedenáct mužů posádky z „Ferrata“ vystoupilo na břeh. Proti původnímu plánu šel s nimi i Ludvík. Nevystupovali k Etně hromadně, nýbrž po jednom.
Zirone o tom nevěděl, protože se dostal do Katanie až za několik hodin potom. A stejně by nebyl viděl, co se děje na palubě „Ferrata“, který kotvil daleko od přístavu. V šest hodin večer dopravil člun z parníku na břeh pouze dvě osoby. Byli to doktor Antekirt a Petr Bathory. Oba se ubírali pěšky veřejnými sady do města, aby se ubytovali v hotelu.
Zirone kráčel za oběma a nepochyboval o tom, že jeden z nich je pověstný doktor Antekirt. V množství lidí, kteří v parku poslouchali hudbu, podařilo se mu snadno přiblížit se až k nim. Ale doktor Antekirt s Petrem Bathorym zpozorovali podezřelého muže, který je sledoval. Byl-li to Zirone, naskytla se jim vhodná příležitost vlákat ho tím bezpečněji do nalíčené pasti. Proto doktor řekl hlasitě Petrovi: „Ujednáno tedy. Zítra vyrazíme z Katanie a přenocujeme v Domě Angličanů“. Slidič zaslechl všechno, co chtěl vědět, a zmizel.
