KAPITOLA IV umožní čtenáři rozvinout do nekonečna řadu otazníků! Proč se v té chvíli obzor tak podivně a náhle změnil, že ani cvičené oko námořníka by bylo nerozpoznalo kruhovou čáru, na níž se moře stýká s oblohou?
Proč se na moři zdvihly vlny, jaké učenci až dosud odmítali připustit?
Proč do rachotu pukající země zaznívala strašlivá směsice nejrůznějších zvuků, praskot prudce se posouvajících zemských vrstev, hukot vln srážejících se v nezvyklých hloubkách, sykot vichřice jako při smršti?
Proč se prostorem rozzářilo to zvláštní světlo, silnější než polární zář, které zaplavilo celou oblohu a překrylo i svit hvězd všech velikostí?
Proč se Středozemní moře, na chvíli vyprázdněné, znovu naplnilo podivně rozbouřenými vodami?
Proč se měsíční kotouč tak nadměrně zvětšil, jako by se byl v několika vteřinách přiblížil ze vzdálenosti tří set osmdesáti čtyř tisíc kilometrů na pouhých čtyřicet tisíc?
A konečně proč se na obloze objevilo nové, obrovské zářící nebeské těleso, astronomům dosud neznámé, které brzy zmizelo za hustou clonou mraků?
Jaký to podivný jev způsobil tuhle pohromu, která tak pronikavě změnila zemi, moře, oblohu a celý vesmír?
Kdo by to mohl říci? Zůstal vůbec na zeměkouli nějaký pozemšťan, který by byl mohl na tyto otázky odpovědět?
