KAPITOLA VIII. OSMÁ, O JEDNOHO SRDNATÉHO MUŽE NA PALUBĚ VÍCE .... Jachta hnaná příznivými severoafrickými proudy se mezitím rychle přibližovala k rovníku. 30. srpna se objevilo souostroví madeirské. Glenarvan, věren svému slibu, nabídl novému hostu, že nechá loď přistat, aby Paganel mohl vystoupit. "Mylorde," odpověděl Paganel, "budu s vámi mluvit zcela otevřeně. Měl jste v úmyslu přistat na Madeiře, než jsem se objevil na palubě?" "Ne," řekl Glenarvan. "Dovolte tedy, abych nesl všechny důsledky své neblahé roztržitosti. Madeira je příliš známý ostrov. Pro zeměpisce na něm není už nic zajímavého. O tomto souostroví bylo všechno řečeno i napsáno, nehledě k tomu, že vinařství je zde v na- prostém úpadku. Považte, že na Madeiře již nejsou žádné vinice! Sklizeň révy, která dosahovala v roce 1813 dvaadvacet tisíc pip*), klesla v roce 1845 na dva tisíce šest set šedesát devět. Dnes nečiní ani pět set! To jsou smutné výsledky. Kdyby vám snad nevadilo přistat až na Kanárských ostrovech. .." "Přistaneme na Kanárských ostrovech," odpověděl Glenarvan. "To nás neod- chyluje zcesty." "Vím to, mylórde. A pak -, na Kanárských ostrovech jsou ještě tři neprozkou- maná souostroví, nemluvě o piku Tenerifu, který jsem si vždycky přál vidět. Teď mám příležitost. Použiji jí, a než se dočkám lodi, která by mě zavezla do Evropy, vystoupím na tuto slavnou horu." "Jak si přejete, drahý Paganele," odpověděl lord Glenarvan, při čemž se nemohl ubránit úsměvu. A byl to úsměv oprávněný.
Kanárské ostrovy nejsou příliš vzdáleny od Madeiry. Necelých padesát mil dělí obě souostroví, což je pro tak rychlou loď, jakou byl Duncan, nepatrná vzdá- lenost. 31. srpna se ve dvě hodiny odpoledne procházeli po palubě John Mangles a Paganel. Francouz zahrnoval svého společníka otázkami o Chile. Pojednou ho kapitán přerušil a ukázal na jihu bod na obzoru: "Pane Paganele!" řekl.
"Ano, kapitáne," odpověděl učenec. "Podívejte se prosím, tímto směrem, Nevidíte nic?" "Nic." "Nedíváte se, kam máte. Nedívejte se na obzor, ale nad něj, do oblak." "Do oblak? Marně hledám.." '* Jedna pipa obsahuje 50 hektolitrů. (Pozn. aut.)
'50, "Hleďte, teď, nad čelenovou čnělkou." "Nic nevidím." "Protože nic vidět nechcete. Ačkoliv jsme ještě vzdáleni čtyřicet mil, je Tene- rifský špičák nad obzorem rozhodně dokonale viditelný, není-liž pravda?" Ať chtěl Paganel vidět nebo ne, musel se dát o několik hodin později přesvědčit nespornou skutečností, nechtěl-li ze sebe dělat slepce. "Vidíte ho konečně?" řekl mu John Mangles.
"Ovšem, ovšem, a báječně," odpověděl Paganel. "A tomuhle," dodal opovržlivě, "se říká Tenerifský špičák?" "Ano." "Vždyť nevypadá nijak vysoký." "A přece má tři tisíce sedm set metrů nad mořem." "To bych neřekl." "Jen počkejte, až se pokusíte na něj vystoupit!" "Vystoupit, drahý kapitáne? K čemu by to, prosím vás, bylo, když už to učinili Humboldt a Bonplan? Geniální člověk, ten Humboldt! Vystoupil na tuto horu a popsal ji tak podrobně, že to dokonaleji není možné. Prozkoumal jejích pět pásem: pásmo vinic, pásmo vavřínů, pásmo smrčin, pásmo alpských vřesovišť a pásmo neplodné. Stanul až na jejím vrcholu a tam si neměl ani kde sednout.
Z hory obsáhl pohledem rozlohu jedné čtvrtiny Španělska. Pak prozkoumal i vnitřek sopky a sestoupil na dno jejího vyhaslého kráteru. Co bych tam měl, prosím vás, po tomto velikém muži ještě hledat?" "Opravdu," přitakal John Mangles, "už tam nezůstaly ani paběrky. Je to škoda, protože takhle se budete hodně nudit, než vám přijede do tenerifského pří- stavu nějaká loď. O zábavu tam bude jistě nouze." "Pokud si ji neobstarám vlastní roztržitostí," řekl Paganel se smíchem. "Ale '51, poslyšte, milý Manglesi. nejsou snad Kapverdské ostrovy důležitou zastávkou zá- mořských lodí?" "To jsou. Nic snazšího než stihnout loď v zátoce Villa Praia." "Nehledě k jedné přednosti, která se nesmí přehlížet," odpověděl Paganel. "Že totiž Kapverdské ostrovy nejsou daleko od Senegalu, kde bych se mohl setkat s krajany. Ovšem, vím, tyto ostrovy prý jsou málo zajímavé, pusté a nezdravé, ale v zeměpiscových očích je zajímavé vše. Vědec se musí umět dívat. Někteří lidé se nedovedou dívat a ti mají takový rozhled jako raci. Můžete být jist, že já nejsem z jejich rodu." "Jak je libo, pane Paganele," dodal John Mangles. "Jsem přesvědčen, že zeměpisná věda vaším pobytem na Kapverdských ostrovech získá. A my tam '52, musíme také přistat, budeme tam brát uhlí. Vaše vylodění nás nijak nezdrží." Po těchto slovech nařídil kapitán, aby loď zamířila západně od Kanárských ostrovů. Slavný pik zůstal vlevo a rychle plující Duncan přeťal obratník Raka dne 2. září v pět hodin ráno. Počasí se teď náhle změnilo. Pluli vlhkým a těžkým ovzduším, neboť nastalo období dešťů, jemuž se španělsky říká "el tiempo de aguas". Toto počasí je krušné pro cestující, avšak užitečné pro obyvatele afrických ostrovů, kde je nedo- statek stromů, a proto i nedostatek vláhy. Velmi neklidné moře nedovolovalo cestují- cím, aby prodlévali na palubě, ale rozhovory v jídelně byly přesto velmi živé. 3. září si začal Paganel chystat zavazadla, neboť se blížil okamžik, kdy se měl vy- lodit. Duncan, manévroval mezi Kapverdskými ostrovy. Minul ostrov Sal, který je skutečnou, neúrodnou a pustou písečnou mohylou, proplul kolem velikých korálových útesů a nechal za sebou ostrov Sáo Tiago, na němž se táhne od severu k jihu řetěz čedičových hor, zakončený dvěma vyššími vrcholky. John Mangles pak vplul do zátoky Villa Praia a za okamžik zakotvil před městem v hloubce osmi sáhů. Počasí bylo hrozné a příboj neobyčejně prudký, ačkoliv zátoka je chráněna proti mořským větrúm. Lilo proudem a bylo sotva vidět na město, které se rozkládá na terasovité pláni, vybíhající z předhoří sopečnatých skal, vysokých téměř tisíc metrů. Pohled na ostrov zahalený hustou clonou dešťů byl smutný. Lady Helena nemohla uskutečnit svúj úmysl a navštívit město. Uhlí bylo nakládáno jen s velikými obtížemi. Cestující byli tedy uvězněni v kajutách pod záďovou nástavbou, zatímco vody nebe a moře splývaly v, nepopsatelné směsici. Předmětem všech rozhovorú na lodi bylo přirozeně počasí. Každý se přidal k vše- obecným steskům, vyjma majora, který by se snad dokázal naprosto lhostejně dívat i na potopu světa. Paganel chodil sem tam a pokyvoval hlavou.
"To je jako naschvál," říkal. "Živly jsou zřejmě proti vám," ozval se Glenarvan. "Toho se nezaleknu." "Nemůžete se vydat do takového deště," řekla lady Helena. "Já klidně, mylady. Jde mi jen o zavazadla a přístroje. Všechno se mi zničí." "Nebezpečný bude jenom převoz na břeh," podotkl Glenarvan. "Jakmile se dostanete do Villa Praie, nebude vám nejhúř. Pravda, čistota nebude valná ve spo- lečnosti opic a kanců, s nimiž není vždycky nejpříjemnější setkání. Ale cestovatel nemůže brát takové věci tak přísně. Hlavní je tu naděje, že za nějakých sedm nebo osm měsíců budete moci odplout do Evropy." "Sedm nebo osm měsíců!" zvolal Paganel.
"To nejméně. V období dešťú zavítá na Kapverdské ostrovy loď jenom málokdy.
Vy však můžete této doby využít prospěšným způsobem. Souostroví je málo pro- bádáno a zbývá tu ještě mnoho práce v oboru topografie, klimatologie, etnografie i hypsometrie*)." '* Topografie -, místopis, klimatologie -, nauka zkoumající podnebné poměry, etnografie -, národopis (zkoumá život, zvyky a tradice místních obyvatel), hypsometrie -, věda o měření výšek. '53, "Budete moci prozkoumat zdejší řeky," pravila lady Helena. "Žádné tu nejsou, mylady," odpověděl Paganel. "Tedy říčky." "Ani ty tu nejsou." "A potoky?" "Také ne." "Tak si to vynahradíte na lesích," poznamenal major. "Lesy se skládají ze stromů, a tady žádné stromy nejsou." "Pěkná zem," odtušil major. "Jen klid, milý Paganele," zasáhl Glenarvan, "budete tu mít aspoň hory." "Ach, nevysoké a nezajímavé, mylorde. Ostatně už jsou probádané." "Probádané?" "Ano, já už mám takové štěstí. Na Kanárských ostrovech jsem stál tváří v tvář pracím Humboldtovým a zde mne předešel geológ Charles Saint-Claire Deville!" "Skutečně?" "Samozřejmě," odvětil smutně Paganel. "'Tento učenec byl na palubě státní korvety Décidée, když kotvila u Kapverdských ostrovů, a vystoupil na vrcholek nej- zajímavější hory celého souostroví, na sopku na ostrově Fogo. Co tu mám po něm, prosím vás, dělat?" "To je opravdu nemilé," odpověděla lady Helena. "Co si tedy počnete, pane Paganele?" Paganel neodpověděl.
"Rozhodně byste byl udělal lépe," ujal se slova Glenarvan; "kdybyste byl vy- stoupil na Madeiře, i když tam již není víno!" '54, Učený tajemník Zeměpisné společnosti opět neodpověděl. "Já bych tu počkal," řekl major přesně tak, jako kdyby říkal: "Nepočkal bych tu. " "Vážený Glenarvane," promluvil nyní Paganel, "kde hodláte ještě stavět?" "Teď až v Concepciónu." "K ďasu! Stále dál a dál od Indie!" "To ne! Jakmile budete za mysem Hoorn, budete se jí přibližovat." "To ovšem ano." "Ostatně," pokračoval Glenarvan nejvážnějším tónem, "člověku, který jede do Indie, nemusí záležet na tom, jede-li do Indie Západní nebo Východní." "Cože, nemusí záležet." "Nehledě k tomu, že od Indiánů z patagonských pamp není příliš daleko k Indům v Paňdžábu." "To je pravda, mylorde," zvolal Paganel, "takový argument by mě nikdy nenapadl!" "A pak, drahý Paganele, zlatou medaili může člověk získat kdekoliv, všude je co dělat, všude je třeba něco prozkoumávat, objevovat, právě tak v Kordillerách jako v Tibetu." "Co však tok Ja-lu-cang-pu-ťiang?" "Prosím, ten vám vynahradí Rio Colorado! To je přece málo prozkoumaná řeka a teče dosud na mapách až trochu příliš podle fantazie zeměpisců." "Vím to, drahý lorde, jsou zde několikastupňové nepřesnosti. Ach, na mou žádost by mě byla Zeměpisná společnost poslala jistě právě tak do Patagonie jako do Indie. Ale nepomyslil jsem na to." "Což je důsledek vaší obvyklé roztržitosti." "Nuže, pane Paganele, pojedete s námi?" řekla lady Helena co nejlákavěji.
"A co múj úkol, mylady?" "Upozorňuji vás, že pojedeme Magalháesovým průlivem," přidal se Gle- narvan. "Mylorde, vy jste ale pokušitel." "A dodávám, že navštívíme Port Famine!" "Port Famine," zvolal Francouz, podléhaje pomalu tomu všestrannému útoku. "přístav tolik proslavený v análech zeměpisu!" "Uvažte také, pane Paganele," dodala lady Helena, "že na této výpravě byste připojil jméno Francie ke jménu Skotska." "Ano, ovšemže!" "Zeměpisec by mohl být našemu pátrání užitečný, a co může být krásnějšího než dát vědu do služeb lidskosti?" "To bylo znamenitě řečeno, mylady!" "Dejte si říci. Podvolte se vůli náhody tak jako my. Náhoda nám přinesla tyto listiny, a my jsme jeli. Když už jste jednou na palubě Duncana, neopouš- tějte ji." '55, "Mám vám, drazí přátelé, tedy říci pravdu?" odpověděl nyní Paganel. "Nuže, vy velice toužíte, abych zůstal!" "A vy, Paganele, vy hoříte touhou, abyste to mohl učinit," odtušil Glenarvan. "Bůh ví, že ano!" zvolal učený zeměpisec. "Ale bál jsem se, abych nebyl na obtíž!" 56 ...
