... KAPITOLA V. PÁTÁ, DUNCAN ODJÍŽDÍ ... Řekli jsme už, že lady Helena byla statečná a šlechetná žena. Rozhodnutí, které právě učinila, bylo toho nepopíratelným důkazem. Lord Glenarvan byl právem hrdý na ušlechtilost své ženy, na to, že jej dovedla nejen pochopit, ale i následovat. Myšlenka pospíšit kapitánovi Grantovi na pomoc napadla i jeho samého hned v Londýně, když byla žádost zamítnuta; nepředešel svým návrhem lady Helenu jen proto, že se nemohl smířit s myšlenkou na vzájemné odloučení. Protože však si lady Helena sama přála jet, nemusil už ani okamžik váhat. Zámecké služebnictvo přivítalo návrh s nadšením; šlo o záchranu rodných Skotů, jako byli oni, a lord Glenarvan se srdečně připojil k provolávání slávy paní z Luss. Protože bylo rozhodnuto o odjezdu, nebylo možno ztrácet ani okamžik. Ještě téhož dne zaslal lord Glenarvan Johnu Manglesovi příkaz, aby plul s Duncanem do Glasgowa a tam připravil všechno potřebné pro cestu do jižních moří, která se mohla změnit i v cestu kolem světa. Lady Helena vůbec nepřecenila vlastnosti Duncana, když vyslovila svůj návrh. Co do pevnosti i rychlosti byla to pozoruhodně stavěná loď, jež se mohla bezpečně vydat na cestu do zámoří. Duncan byla parní jachta nejpříhodnějších rozměrů, o nosnosti dvou set deseti tun, kdežto první lodi, jež přistály u Nového světa, lodi Kolumbovy*), Vespucciovy, Pinzonovy a Magalháesovy, byly mnohem menší. Duncan měl dva stěžně: přední s veleplachtou, škunerovou plachtou, košovkou a brámovkou a hlavní stěžeň s besanem a s plachtou vrcholovou; dále měl létavku, velkou a malou kosatku a plachty stěhové. Měl tedy dostatek plachet, aby mohl využívat větru jako prostý clipper**), ale spoléhal především na svou sílu me- chanickou, jež byla skryta v jeho bocích. Parní stroj s výkonem sto šedesáti koň- ských sil byl nejnovějšího vzoru a měl přehřívací zařízení, umožňující větší expan- zívnost páry. Stroj byl vysokotlaký a poháněl dvojitý lodní šroub. Duncan mohl pod plnou parou vyvinout větší rychlost, než jaké se do té doby dosahovalo. A při zkušebních jízdách v Clydské zátoce skutečně také podle lodního rychloměru do- sáhl až sedmdesáti mil za hodinu. Mohl tedy beze všeho vyjet a podniknout cestu kolem světa. John Mangles se musil postarat jenom o vnitřní úpravy.
První starostí kapitána bylo zvětšit skladištní prostor, aby mohl naložit co nejvíce uhlí, protože na cestě se nové zásoby paliva opatřují jen s velkými obtížemi. .. *( Kryštof Kolumbus vykonal čtvrtou cestu do Ameriky se čtyřmi loďmi. Největší z nich, velitelská kara- vela, na jejíž palubě byl Kolumbus, měla nosnost sedmdesát tun, a nejmenší z nich jenom padesát. Byly to tedy skutečné pobřežní lodi. (Pozn. aut.)
"') Nejrychlejší typ plachetnice s mohutným a důmyslně členěným plachtovím. '33, Stejné opatření učinil John Mangles i se zásobárnami, což se mu podařilo tak výborně, že naložil zásob na dva roky. Peněz měl dost, a dokonce mu zbylo i na otočné dělo, které dal umístit na příďovém nástavku. Nikdo nemohl vědět, co všechno se při- hodí, a nikdy není na škodu, může-li se vypálit osmiliberní koule na vzdálenost čtyř mil. Nutno říci, že John Mangles věci rozuměl. Ačkoli velel jenom zábavní jachtě, patřil mezi nejlepší skippery Glasgowa. Bylo mu třicet let, rysy měl dosti tvrdé, ale zračila se v nich odvaha a dobrota. Žil na zámku od dětství, byl vychován v rodině Glenarvanových a stal se z něho znamenitý námořník. John Mangles podal na zámořských cestách nejeden důkaz své obratnosti, rozhodnosti a chladno- krevnosti. Když mu lord Glenarvan nabídl místo kapitána na Duncanu, s radostí je přijal, protože pána z Malcolmu miloval jako bratra a až doposud marně čekal na příležitost, aby mu svou lásku prokázal činy. Kapitánův zástupce Tom Austin byl starý námořník, hodný všestranné důvěry.
Dvacet pět mužů, včetně kapitána a jeho zástupce, tvořilo posádku Duncana.
Všichni tito zkušení námořníci příslušeli do dumbartonského hrabství a tvořili na palubě skutečný klan čestných lidí, v němž nechyběl ani tradiční dudák "piper- -bag". Lord Glenarvan měl opravdu dobré mužstvo, jež milovalo svou práci, mužstvo věrné a statečné, stejně zručné v ovládání zbraní i lodi a ochotné následovat svého pána v nejnebezpečnějších výpravách. Když se posádka Duncana dověděla, kam má jet, nemohra utajit svou radost a v dumbartonských skalách se rozlehla ozvěna nadšeného hurá! John Mangles při vší starosti o vyzbrojení a zásobení lodi nezapomněl ani zařídit na dlouhou cestu kajuty lorda a lady Glenarvanových. Musil rovněž připravit kabiny pro děti kapitána Granta, neboť lady Helena nemohla Mary odepřít, aby ji směla provázet na palubě Duncana. A malý Robert by se byl spíše schoval v podpalubí, než by zůstal a nejel s nimi.
I kdyby musil dělat plavčíka jako slavný admirál Nelson*) a cestovatel Franklin, odplul by s Duncanem. Jak by bylo možno odepřít takovému chlapci! Nikdo se o to ani nepokusil. Musili souhlasit s tím, že nepojede jako "cestující". Mladý Grant chtěl sloužit -, ať už jako plavčík, nováček nebo námořník. John Mangles dostal za úkol, aby chlapce vyučil námořnickému řemeslu. "Dobrá," řekl Robert, "a neodpusťte mi ani výprask karabáčem, když nebudu pořádně dělat!" "Buď bez starosti, chlapče," odpověděl Glenarvan vážně a ani nedodal, že na palubě Duncana je něco takového zbytečné, nehledě k tomu, že užívání devítiocasé kočky**) bylo zakázáno. Aby byl seznam cestujících úplný, zbývá jmenovat už jenom majora Mac * '( Anglický admirál Nelson bojoval proti Napoleonovi. U španělského mysu Trafalgar rozdrtil francouz- ské loďstvo, ale sám v této bitvě padl (1805). "* Důtky s devíti řemeny, jakých se hojně užívalo v anglickém námořnictvu. (Pozn. aut.)
'34, Nabbse. Major byl padesátiletý muž s klidnou a pravidelnou tváří, který vždycky splnil to, co na něm bylo žádáno, zkrátka výborná a dokonalá povaha, skromný, tichý, klidný a mírný člověk. S každým vždy a ve všem souhlasil, o nic se nepřel, nevedl spory a nikdy se nerozčiloval. Stejně klidně vystupoval po schodech do své ložnice jako po svahu bašty dobývané ztečí, nad ničím na světě nevzplanul, nikdy, ani pro nějakou tu dělovou kouli, nepřicházel z míry a snad do nejdelší smrti nenajde důvod k tomu, aby se rozzlobil. Tento muž byl mimořádně obdařen nejen běžnou válečnickou statečností, onou fyzickou neohrožeností, která je jenom důsledkem tělesné zdatnosti, nýbrž i statečností morální, tedy udatenstvím ducha. Měl-li nějakou vadu, pak jen tu, že byl tělem i duší Skot, čistokrevný Kaledoňan, který houževnatě lpí na starých rodných obyčejích. Proto nikdy nechtěl sloužit '35 v anglickém vojsku a své hodnosti majora dosáhl u čtyřicátého pluku Highland-Black- -Watch, u Černé gardy, jejíž setniny tvořili výhradně Skotové. Mac Nabbs bydlil jako příbuzný Glenarvanů na Malcolmu a jako major pokládal za zcela přirozené, že pojede s Duncanem. Takové bylo tedy osazenstvo jachty, jež byla nepředvídanými okolnostmi povo- lána vykonat jednu z nejpodivuhodnějších cest nové doby. Od chvíle, kdy loď přirazila ke glasgowskému nábřeží Steamboat-Quay, poutala na sebe veškerou pozornost veřej- nosti. Denně si ji přicházely prohlédnout zástupy lidí. Každý se zajímal jenom o ni, mluvilo se jen o ní, a to k velké nelibosti ostatních kapitánů kotvících v přístavu, mezi jiným i kapitána Burtona z nádherného parníku Scotia, který kotvil vedle Duncana a byl připraven k odjezdu do Kalkaty. Scotia mohla při své velikosti právem pohlížet na Duncana jako na obyčejný parníček. A přece se všeobecná pozornost soustřeďovala na jachtu lorda Glenarvana a tento zájem každým dnem ještě vzrůstal. Vždyť se blížil okamžik odjezdu! John Mangles prokázal svou čilost a pohoto- vost. Za měsíc po zkušební jízdě v Clydské zátoce mohl naložený, zásobený a upra- vený Duncan vyplout na moře. Odjezd byl stanoven na 25. srpen, takže jachta mohla být v jižních šířkách počátkem tamního jara. Lord Glenarvan byl několikrát, jakmile vešel jeho plán ve známost, upozorňován na obtíže a nebezpečí cesty, ale nevšímal si jich a chystal se k odjezdu z Malcolmu. Ostatně mnozí z těch, kteří ho varovali, netajili se obdivem. Potom se veřejné mínění otevřeně vyslovilo pro skotského lorda a všechny noviny, s výjimkou "vládních orgánů", jednomyslně odsuzovaly postoj vysokých úředníků admirality v Grantově záležitosti. Lord Glenarvan byl však stejně lhostejný k výtkám i k chvále; konal svou povinnost a o víc se nestaral. Glenarvan, lady Helena, major Mac Nabbs, Mary a Robert Grantovi, Mr Olbinett, stevard jachty, a jeho žena Mrs Olbinettová, jež byla komornou lady Glenarvanové, opustili 24. srpna Malcolm. Zámecké služebnictvo se s nimi dojatě rozloučilo. O několik hodin později byli již na palubě. Glasgowské obyvatelstvo uvítalo lady Helenu s vřelým obdivem; vždyť tato mladá a statečná žena se zřekla klidných radovánek zámožného života a spěchala na pomoc trosečníkům. Kajuty lorda Glenarvana ajeho ženy zaujímaly v nástavbě celou záď Duncana. Tvo- řily je dvě ložnice, salón a dvě oblékárny. Dále zde byla společná jídelna a kolem ní šest kabin, z nichž pět obývali Mary a Robert Grantovi, Mr a Mrs Olbinettovi a major Mac Nabbs. Kabiny Johna Manglese a Toma Austina byly umístěny po stranách a vychá- zelo se z nich přímo na palubu. Mužstvo bylo ubytováno v mezipalubí, a to velmi po- hodlně, protože jachta nevezla kromě uhlí, potravin a zbraní žádný náklad. John Mangles měl tedy dost místa na vnitřní úpravy lodi a obratně ho využil. Duncan měl vyplout v noci z 24. na 25. srpna ve tři hodiny ráno za odlivu. Ale před odjezdem lodi stalo se glasgowské obyvatelstvo ještě svědkem dojemného obřadu. Lord Glenarvan a jeho hosté, celá posádka, počínaje topičem a kapitánem konče, všichni do jednoho opustili v osm hodin večer jachtu a odebrali se do Saint Munga, starobylé glas- '36, gowské katedrály. Tento prastarý kostel, tak znamenitě popsaný Walterem Scottem, přijal pod svými mohutnými klenbami cestující i námořníky Duncana. Obrovský dav lidí je doprovázel. Tam v hlavní chrámové lodi, kde je hrobek jako na hřbitově, reverend Morton slavnostně požehnal statečným zachráncům skotských trosečníků, aby jejich úsilí bylo korunováno úspěchem. Hluboce pohnuti, vraceli se pak cestující na loď.
V jedenáct hodin v noci byli zas všichni na palubě. John Mangles a mužstvo přistoupili k posledním přípravám. O půlnoci byly pod kotly zapáleny ohně; kapitán nařídil, aby se topilo co nejvydatněji, a záhy se s nočními mlhami smísily proudy černého kouře. Plachty Duncana byly pečlivě svinuty do plátěných obalů, aby je nezašpinily saze, neboť vítr vál od jihozápadu a nemohl loď pohánět. Ve dvě hodiny se počal Duncan zachvívat pod otřesy svých kotlů. Manometr ukazoval tlak čtyř atmosfér. Vařící pára syčela zpod ventilů. Příliv dostoupil vrcholu.
V úsvitu bylo již možno rozeznat clydské úžiny, lemované bójemi a biggingy'), je- jichž světla pozvolna slábla v nastávajícím svítání. Duncan mohl odplout. John Mangles vzkázal pro lorda Glenarvana a ten okamžitě vystoupil na palubu. Nastával odliv. Duncan několikrát pronikavě zahvízdl, zvedl kotvy a odrazil od ostatních lodí. Byl spuštěn lodní šroub. Jeho síla poháněla jachtu do říčního kanálu.
John nenajal lodivoda,'sám znal clydské úžiny znamenitě a nikdo jiný by byl nevedl loď lépe. Mlčky a bezpečně velel pravou rukou stroji, levou kormidlu a jachta po- slouchala sebemenší jeho pohyb. Zakrátko ustoupily poslední továrny vilám, tu a tam rozsétým na pobřežních výšinách, a ruch města zanikl v dálce: Za hodinu již projížděl Duncan mezi dumbartonskými skalami. O dvě hodiny později byl v Clydské zátoce a v šest hodin ráno obeplul Kintyrský mys, opustil Severní průliv a vyplul na širý oceán. '* Malé kamenné kopečky vyznačující kanáL Clyde. (Pozn. aut.)
