STUDIJNÍ PROGRAM - NEDĚLNÍ VYCHÁZKA -
KOULOVÁNÍ - DONIPHAN A BRIANT - VELKÉ
MRAZY - OTÁZKA PALIVA - VÝPRAVA DO LESA
NÁSTRAH - TULENI A TUČŇÁCI - VEŘEJNÉ
POTRESTÁNÍ
V měsíci květnu zavládla nad Chairmanovým ostrovem
trvale zima. Jak dlouho potrvá? Nejméně pět měsíců, máli
ostrov větší zeměpisnou šířku než Nový Zéland.
Gordon provedl proto všechna nutná opatření na obranu
před hrozící dlouhou zimou.
Mladý Američan si k zápisům o svých meteorologických
pozorováních pro všechny případy poznamenal: Zima
začala až v květnu, to znamená dva měsíce před
červencem na jižní polokouli, což odpovídá lednu na
polokouli severní. Z toho lze usuzovat, že skončí dva
měsíce po červenci, tj. uprostřed září. Ale i pak musíme
ještě počítat s bouřemi, které jsou v době rovnodennosti
velmi časté.
Bylo tedy pravděpodobné, že mladí kolonisté budou ve
Francouzově jeskyni uvězněni až do prvních říjnových
dnů a že do té doby nebudou moci uspořádat žádnou
větší výpravu napříč Chairmanovým ostrovem nebo
kolem jeho břehů.
Aby zorganizoval život v kolonii za nejlepších
podmínek, rozhodl se Gordon vypracovat program
denního zaměstnání.
Je samozřejmé, že praktiky faggismu - o němž už byla
řeč při líčení života v Chairmanově škole - nebyly na
stejnojmenném ostrově přijatelné. Všechno Gordonovo
úsilí směřovalo k tomu, aby si chlapci zvykli na
myšlenku, že jsou už skoro dospělí, a aby jako dospělí
jednali. Proto ve Francouzově jeskyni nebyli žádní
faggové, to znamená, ti nejmenší nebyli nuceni sloužit
starším. Kromě toho však chlapci respektovali všechny
tradice, které jsou hlavním řídícím prvkem anglických
škol.
V Gordonově programu měli pochopitelně malí a velcí
povinnosti velmi rozdílné. Knihovna ve Francouzově
jeskyni obsahovala vedle cestopisů jen omezený počet
vědeckých knih. A cestopisy mohly přispět ke studiu
chlapců jen do určité míry. Je ovšem pravda, že nejlepší
životní školou budou pro chlapce obtíže jejich zdejšího
pobytu, boj za opatřování životních potřeb, nezbytnost
bystřit si úsudek a představivost řešením nejrůznějších
situaci. A když starší chlapci měli docela přirozeně
vychovávat své mladší kamarády, vyplývala z toho pro
ně povinnost také je vyučovat.
Ač nechtěli ty děti přetěžovat prací nad jejich síly,
využijí každé příležitosti k tomu, aby cvičili tělo i ducha.
Když to počasí dovolí, budou muset chodit v teplých
šatech ven, běhat na čerstvém vzduchu a pracovat
manuálně na kraji lesa podle svých sil.
Celkem byl program ustaven podle zásad anglosaské
výchovy, vyjádřených hesly:
Jakmile se nějaké práce bojíš, vykonej ji!
Využij každé příležitosti k vrcholnému výkonu!
Nelituj žádné námahy, protože žádná není zbytečná!
Praktickým prováděním těchto zásad sílí duch i tělo.
Nakonec byl celou kolonií schválen a přijat tento
program:
Dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne společná
práce v hale. Briant, Doniphan, Cross a Baxter z páté
třídy a Wilcox a Webb ze čtvrté třídy budou střídavě učit
žáky třetí, druhé a první třídy. Budou s nimi probírat
matematiku, zeměpis a dějepis, přičemž použijí knih z
knihovny a využijí svých vlastních znalosti. Pro ně to
bude příležitost k opakování toho, co už znají. Dvakrát
týdně, v neděli a ve čtvrtek, bude společná beseda na níž
se bude hovořit na vědní, historický nebo současný
námět.
Velcí se přihlásí buď pro, nebo proti, a budou
spolu diskutovat, což přinese všeobecné poučení i
zábavu.
Gordon jako náčelník kolonie bude dbát na dodržování
programu a výjimky povolí jen v mimořádných
případech.
Především byla provedena opatření týkající se měření
času. Chlapci měli kalendář z Chrtaa museli na něm
pravidelně škrtat každý uplynulý den. Měli také palubní
hodiny, které bylo nutno pravidelně natahovat, aby
ukazovaly přesný· čas.
Touto službou byli pověřeni dva velcí chlapci. Wilcox
dostal na starost hodiny, Baxter kalendář. Na jejich
pečlivost se mohli všichni spolehnout. Povinnost
zaznamenávat denně do ostrovního deníku údaje
tlakoměru a teploměru připadla Webbovi.
Dále se chlapci dohodli, že povedou denní zápisy o všem,
co se událo, a co se ještě během jejich pobytu na
Chairmanově ostrově stane. Baxter se nabídl, že si tuto
práci vezme na starost, a tak díky jemu byl veden deník
Francouzovy jeskyně s úzkostlivou přesností.
Byla tu ještě jedna, nesmírně důležitá práce, která
nesnesla odkladu: praní prádla. Mýdla měli naštěstí dost.
A bylo přirozené, že malí chlapci se přes Gordonovo
napomínání vždy velmi umazali, když si hráli na
Sportovní louce nebo lovili ha břehu řeky ryby.
Mnohokrát za to dostali vyhubováno, a dokonce jim
hrozil i trest. Bylo tedy s praním dost práce. Moko se v
tom sice dokonale vyznal, ale sám by na to nebyl stačil.
Proto mu velcí chlapci přes svou nechuť k takové práci
museli pomoci, aby udrželi prádlo v dobrém stavu.
Druhého dne byla neděle a my už víme, jak přísně
chápou Angličané a Američané nedělní klid. Život ve
městech i na vesnicích jako by se v neděli zastavil.
Zvyklosti zakazují toho dne všechna rozptýlení a všechny
zábavy. Angličané se nejen musí nudit, ale musí to také
dávat najevo. Toto pravidlo zavazuje stejně přísně děti i
dospělé. Tradice! Stále ta hrozná tradice!
Na Chairmanově ostrově se však děti dohodly, že z této
přísnosti trochu sleví, a tak se té neděle odpoledne vydali
mladí kolonisté na vycházku k břehu Rodinného jezera.
Protože silně mrzlo, byli všichni rádi, když se po
dvouhodinové vycházce a po závodech v běhu, jichž se
na Sportovní louce zúčastnili i ti malí, octli zas v teplé
hale. Ve skladišti je už čekal horký oběd, jehož jednotlivá
jídla velmi pestře sestavil obratný mistr kuchař
Francouzovy jeskyně.
Večer skončil koncertem, při němž orchestr zastoupila
Garnettova harmonika. A chlapci zpívali více nebo méně
falešně, ale všichni s pravým anglosaským důrazem. všech chlapců jedině Jakub měl pěkný hlas. Ale ten se ve
svém podivném duševním stavu zábav svých kamarádů
nezúčastňoval. I při této příležitosti přes prosby přátel
odmítl zazpívat některou z dětských písní, kterými byl na
Chairmanově škole proslulý.
Té neděle v deset hodin večer už všichni spali pod
dozorem Fana, na něhož se mohli v případě nebezpečí
spolehnout.
Během června mrazy neustále sílily. Webb zjistil, že
tlakoměr se drží v průměrné výšce šesti set pětaosmdesáti
milimetrů a teploměr ukazuje deset až dvanáct stupňů
pod nulou.
Když se jižní vítr stočil k západu, teplota
trochu stoupla a okolí Francouzovy jeskyně zapadlo
sněhem. Mladí kolonisté vybojovali několik bitev
sněhovými koulemi, jak je to v Anglii zvykem. Došlo
přitom k několika menším zraněním. Jednoho dne však
byl vážněji zraněn právě Jakub, ač bitvě přihlížel jen jako
divák. Cross totiž hodil kouli tak prudce, že Jakub, jemuž
ostatně nebyla koule určena, po tvrdém zásahu bolestně
vykřikl.
"Neudělal jsem to schválně," řekl Cross, což říkají obvykle všichni nemotorové.
"Snad," namítl mu Briant přilákaný bratrovým výkřikem na bojiště. "Ale nemáš házet koule tak prudce!" "Tak proč tam Jakub stál," pokračoval Cross, "když si nechtěl hrát?" "To je řečí pro ošklivé bebíčko!" posmíval se Doniphan.
"Dobře, vážné to není," odpověděl Briant, když vycítil, že Doniphan jen hledá záminku k zásahu do hádky.
"Žádám jen Crosse, aby to víckrát nedělal." "A proč bys ho žádal?" namítl Doniphan výsměšně.
"Vždyť to neudělal schválně!" "Nevím, proč se do toho vůbec pleteš, Doniphane," pokračoval Briant. "Týká se to přece jen Crosse a mne." "Mne se to týká také, Briante, když hovoříš tímto tónem," odpověděl Doniphan.
"Dobrá... Můžeš to vyřešit, jak chceš a kdy chceš!" řekl
Briant a založil si ruce.
"Hned!" zvolal Doniphan.
V té chvíli přišel Gordon, právě včas, aby zabránil hádce,
která mohla skončit rvačkou. Pokáral především
Doniphana. Ten se musel podřídit a vrátil se s
proklínáním do Francouzovy jeskyně. Byly však obavy,
že se oba sokové dostanou do sebe při jiné příležitosti.
Po osmačtyřicet hodin neustále sněžilo. Service a Garnett
postavili pro obveselení malých obrovského sněhuláka s
velkou hlavou, dlouhým nosem a širokými ústy - prostě
úplné strašidlo. A nutno říci, že i když se Costar a Dole
odvážili ve dne házet po sněhuláku koulemi, večer se na
něj dívali se strachem, protože v šeru se jeho rozměry
zdály mnohem větší.
"Ach vy zbabělci!" volali na ně Jenkins a Iverson s
předstíranou statečností, ačkoli nebyli o nic srdnatější než
jejich kamarádi.
Ke konci června se museli chlapci těchto zábav vzdát.
Sněhu napadlo až do výše jednoho metru, takže se v něm
nedalo chodit. Odvážit se na několik set kroků od
Francouzovy jeskyně znamenalo třeba se už nevrátit.
Tak byli mladí kolonisté čtrnáct dní - až do 9. července -
uvězněni. Učení tím nijak neutrpělo, naopak, všichni
přísně dodržovali denní program. Ve stanovené dny se
konaly společné besedy. Chlapci v nich našli zálibu a
nikdo se nedivil, že Doniphan při své výmluvnosti a při
svém značném vzdělání je vždycky první. Ale proč jen
na to byl tak pyšný? Jeho pýcha znehodnocovala ostatní
jeho skvělé vlastnosti.
Ačkoli chlapci museli trávit chvíle odpočinku v hale,
jejich zdraví tím netrpělo. Obě místnosti byly totiž
společnou chodbou větrány. Přesto pokládali za
nejdůležitější otázku hygieny. lak by mohli zajistit
nezbytnou péči dítěti, které by onemocnělo? Naštěstí
postihla některé z nich jen rýma nebo je rozbolelo v krku.
Ale když zůstali v posteli a pili horké nápoje, nemoc
vždy rychle ustoupila.
V té době se chlapci zabývali i řešením jiné otázky. Vodu
pro potřeby Francouzovy jeskyně brali až dosud z řeky
při odlivu, kdy neměla slanou příchuť. Ovšem kdyby
hladina řeky zamrzla, nemohli by to dělat. Gordon se
radil se svým "inženýrem" Baxterem o potřebných opatřeních. Baxter po delším uvažování navrhl položit
potrubí několik centimetrů pod zemí - aby nezamrzlo - a
přivádět jím říční vodu až do skladiště. Byla to však
nesnadná práce, jakou by byl Baxter nikdy nedokázal bez
olověných trubek, které sloužily k přívodu vody do
umýváren na Chrtu.
Ale po mnoha pokusech byl přítok vody do skladiště
šťastně zajištěn. Pro osvětlení měli do lamp ještě dostatek
oleje, avšak po zimě si budou musit opatřit nový tuk nebo
aspoň vyrobit svíčky z tuku, který Moko ukládal do
zásoby.
V oné době jim také dělalo jisté starosti opatřování
potravy pro malou kolonii, protože teď nemohli lovit ani
rybařit. Na Sportovní louce se sice potloukala hladová
zvířata, ale byli to většinou šakali, které Doniphan s
Crossem svými výstřely jen zaháněli. Jednoho dne se tam
objevila smečka o dvaceti kusech, před níž chlapci
museli zahradit vchody do haly a do skladiště. Přepad
těmito šelmami zdivočelými strádáním mohl být velmi
nebezpečný. Fan je však naštěstí zvětřil a šakali se k
útoku na vchod Francouzovy jeskyně nedostali. Za těchto
nepříjemných okolností musel Moko sahat častěji k
zásobám z jachty, ač je jinak co možná šetřil. Gordon k
tomu dával svolení hrozně nerad. Pozoroval smutně
dlouhé sloupce úbytků ve svém zápisníku, kde sloupec
přírůstků zůstával beze změn. Protože však měli značnou
zásobu napolo upečených kachen a dropů, uzavřených
neprodyšně v plechovkách, mohl Moko použít tohoto
masa právě tak jako lososů naložených v octě. Nesmíme
zapomínat, že Moko musel ve Francouzově jeskyni živit
patnáct úst a uspokojovat hlad osmiletých až
čtrnáctiletých chlapců!
Nicméně ani v zimě nebyli bez čerstvého masa. Wilcox,
mající zálibu ve všech možných loveckých nástrahách,
postavil na břehu řeky pasti. Byly to jen prosté sklopce
nadzdvižené kouskem dřeva ve tvaru číslice 4, ale přesto
se do nich už několikrát chytila drobná zvěř.
Wilcox s pomocí kamarádů natáhl také na břehu řeky
lapací síť. Použil k tomu rybářské sítě z Chrtau pevněné
na dlouhých bidlech. V okách této dlouhé pavoučí sítě
uvízlo při přeletu přes řeku velmi mnoho ptáků z Jižního
močálu. I když se většina lapených ptáků mohla vyprostit
z ok, pro vzdušný lov příliš malých, přesto jich v
některých dnech sebrali chlapci tolik, že to stačilo na dvě
jídla.
Značnou starost však dělalo chlapcům krmení nandua.
Nutno přiznat, že ochočování tohoto divokého zvířete
nedělalo žádné pokroky, ačkoli Service, pověřený jeho
výcvikem, tvrdil pravý opak.
"To bude skvělé jezdecké zvíře!" říkával často, ač nikdo
nevěděl, jak je dokáže osedlat.
Nandu byl samozřejmě, býložravec a Service mu musel
vyhrabávat jeho denní dávky trávy a kořínků zpod vrstvy
sněhu, někdy půl metru až metr vysoké. Ale co by byl při
opatřování potravy pro své oblíbené zvíře neudělal!
Jestliže nandu během té nekonečné zimy trochu zhubne,
nebude to vinou jeho věrného strážce! A bude tu vždycky
naděje, že s příchodem jara nabude nandu zas své
normální váhy.
Dne 9. července brzy ráno vyšel Briant před Francouzovu
jeskyni a zjistil, že se vítr stáčí znatelně k jihu.
Mráz tak zesílil, že se Briant musel vrátit rychle do haly,
kde na změnu počasí upozornil Gordona.
"Toho jsem se bál," řekl Gordon. "A nedivil bych se, kdybychom tu museli snášet ještě několik měsíců velmi
tuhou zimu." "To dokazuje," dodal Briant, "že Chrtbyl zavlečen na jich mnohem dál, než jsme předpokládali." "Snad," řekl Gordon. "Ale v našem atlase není při antarktickém moři zakreslen žádný ostrov!" "To si nedovedu vysvětlit, Gordone, a opravdu nevím, v kterou stranu bychom se měli vydat, kdyby se nám
podařilo Chairmanův ostrov opustit." "Opustit náš ostrov?" zvolal Gordon. "Ty na to ještě pomýšlíš, Briante?" "Stále, Gordone. Kdybychom si mohli postavit loď, která
by se jakžtakž udržela na moři, neváhal bych pustit se s
ní na průzkum." "Dobrá... dobrá...," řekl Gordon. "Jen žádný spěch! Počkejme aspoň, až si svou malou kolonii dáme do
pořádku!" "Gordone, ty zapomínáš, že máme doma rodiny!" odpověděl Briant.
"To jistě... jistě, Briante. Ale nejsme tu konečně příliš
nešťastní. Všechno jde dobře a já se ptám, co nám tu
vlastně chybí." "Mnoho věci, Gordone," odpověděl Briant, který nepokládal za vhodné prodlužovat hovor na tento námět.
"Hleď, nemáme například už téměř žádné palivo." "Však jsme všechny lesy na ostrově ještě nespálili!" "To ne, Gordone. Ale je čas doplnit zásoby dříví, protože
nám už docházejí." "Třeba hned dnes," odpověděl Gordon. "Podívejme se, kolik ukazuje teploměr!" Teploměr ve skladišti ukazoval jen pět stupňů nad nulou,
a to byla kamna rozpálená. Když ho pak dali před vnější
stěnu, klesl rychle na sedmnáct stupňů pod nulou.
To byl opravdu silný mráz, který jistě ještě zesílí, jestliže
bude několik týdnů jasno a sucho. Teplota ve
Francouzově jeskyni už teď znatelně poklesla, ač v
obojích kamnech v hale i v kuchyňském sporáku to
přímo hučelo.
Po snídani k deváté hodině se chlapci rozhodli jít do lesa
Nástrah a přinést zásobu dříví.
Když je úplné bezvětří, snese se bez následků i velmi
silný mráz. Nejhorší je prudký vítr, který přímo řeže do
rukou a do tváří a před nimž se lze jen těžko chránit.
Naštěstí byl toho dne jen zcela slabý větřík a nebe tak
dokonale čisté, jako. by byl i vzduch zmrzl.
Místo měkkého včerejšího sněhu, do něhož se chlapci
bořili až po pás, ležel teď na zemi sníh tvrdý jako kámen.
Kdyby měli chlapci potřebné pomůcky, mohli by po něm
jít jako po povrchu zamrzlého Rodinného jezera nebo
řeky Zélandu. S několika páry sněžnic, jakých používají
domorodci v polárních krajích, nebo se saněmi taženými
psy nebo soby mohli by za několik hodin přejít jezero v
celé jeho délce od severu k jihu.
Ale o tak dlouhou výpravu zatím nešlo. Teď museli
nezbytně dojít jen do sousedního lesa a nadělat tam
zásoby paliva.
Ovšem dopravit větší množství dříví do Francouzovy
jeskyně bude práce velmi těžká, protože chlapci mohli
dříví nosit jen v náručí nebo na zádech. Moko však přišel
na dobrý nápad a chlapci ho hned provedli. Později si
ovšem postaví z lodních prken vhodnější dopravní
prostředek. Teď si vzali ze skladiště velký a pevný stůl,
dlouhý tři a půl metru a metr dvacet široký, převrátili ho
nohama vzhůru a táhli jej po zledovatělém povrchu
sněhu. Čtyři velcí chlapci se pak zapřáhli do provazů a
primitivní vozidlo vyjelo v osm hodin k lesu Nástrah.
Malí chlapci s červenými nosy a s ošlehanými tvářemi
skákali kolem jako psíci a Fan jim šel příkladem napřed.
Někdy si i vyskočili na stůl s mnohými hádkami a s
pošťuchováním, jen pro radost z jízdy bez ohledu na
možné překulení, které by ovšem nemělo žádné vážné
následky. Jejich křik se nesl chladným a suchým
vzduchem neobyčejně jasně. Byla to opravdu radost,
vidět tu malou kolonii v takové náladě a při takovém
zdraví!
Mezi Aucklandskou skálou a Rodinným jezerem bylo
všude, kam oko dohlédlo, bílo. Stromy s ojíněnými
větvemi, pokrytými jiskřivými krystalky, se tyčily v
dálce jako kouzelná dekorace. Nad povrchem jezera
létala hejna ptáků až k opačné straně skalní stěny.
Doniphan a Cross si samozřejmě nezapomněli vzít
pušky. Bylo to velmi prozíravé, protože zahlédli
podezřelé otisky, zřejmě stopy jiných zvířat než šakalů,
jaguárů a pum.
"Možná že to jsou divoké kočky, kterým se říká ,paperos'," řekl Gordon, "a které jsou stejně nebezpečné." "Ach, když to jsou jen kočky!" odpověděl Costar a
pokrčil rameny.
"Však tygři jsou také kočky!" namítl mu Jenkins.
"Je to pravda, Servici, že tyhle kočky jsou zlé?" ptal se
Costar.
"Velmi zlé," potvrdil mu Service. "Překousnou děti jako myš!" Tato odpověď Costara velmi zneklidnila.
Kilometr cesty od Francouzovy jeskyně k lesu Nástrah
ušli malí dřevorubci brzy a dali se hned do práce. Pustili
se sekerami jen do stromů určité výšky. Pak jim osekali
větve, ale ne, aby měli klestí, které za chvílí shoří, nýbrž
aby získali polena, kterými se dá vydatně topit v
kamnech i ve sporáku. Na stůl potom složili těžký
náklad. Stolové saně klouzaly docela lehce a chlapci táhli
s takovým úsilím, že do dvanácti hodin vykonali dvě
cesty.
Po poledni v práci pokračovali a skončili až ve čtyři
hodiny, když se už stmívalo. Byli hodně unaveni, ale
protože nemuseli práci nijak přehánět, odložil ji Gordon
na zítřek. A když Gordon něco nařídil, nezbylo než
poslechnout.
Po návratu do Francouzovy jeskyně museli ostatně
polena ještě rozřezat, rozštípat a dříví uložit ve skladišti.
To jim trvalo až do chvíle, kdy chodili spát.
Tak vozili dříví nepřetržitě šest dní a zajistili si tím
palivo na několik týdnů. Všechnu zásobu dříví nemohli
ovšem uložit ve skladišti. Nic jim však nebránilo, aby
zbytek nesložili venku u paty skalního výběžku.
Dne 15. července byl podle kalendáře svátek svatého
Swithina a tento světec má v Anglii stejnou pověst jako u
nás svatý Medard.
"Bude-li dnes pršet," řekl Briant, "bude nám pršet ještě čtyřicet dní!" "To nám je teď opravdu jedno," prohlásil Service, "protože je zima. Být to tak v létě..." Obyvatelé jižní polokoule se opravdu nemusí bát vlivu
svatého Swithina nebo svatého Medarda, což jsou u
našich protinožců světci zimního období.
A tak deště nepřišly, vítr se stočil k jihovýchodu a
uhodily takové mrazy, že Gordon nikomu nedovolil
vystrčit ani nos.
V první půli srpna klesal teploměr až na sedmadvacet
stupňů pod nulou.
Když někdo vyšel na čerstvý vzduch,
srážel se mu dech v jíní. Rukou se nikdo nesměl dotknout
kovového předmětu, nebo okamžitě pocítil prudkou
bolest, stejnou jako při spálení.
Chlapci museli provést všechna opatření, aby udrželi
teplotu uvnitř jeskyně na dostatečné výši.
Tak prožili velmi krušných čtrnáct dní. Všichni více nebo
méně trpěli nedostatkem pohybu. Briant se znepokojením
pozoroval bledé obličeje malých chlapců, z jejichž tváří
zmizela zdravá barva. Přesto díky- horkým nápojům,
kterých měli stále dost, přečkali mladí kolonisté až na
několik nezbytných rým a katarů průdušek nebezpečné
období bez velké újmy.
K šestnáctému srpnu se počasí počalo měnit, a to když se
změnil vítr, který se stočil k západu. Teploměr vystoupil
na dvanáct stupňů pod nulou, což byla za bezvětří teplota
docela snesitelná.
Doniphan, Briant, Service, Wilcox a Baxter si umínili
vykonat výpravu až k zálivu Chrta. Vyjdou-li brzy ráno,
mohou být do večera zpět.
Chtěli se podívat, zda tamní pobřeží navštěvují ještě
ploutvonožci, obvyklí hosté antarktických krajů. Několik
jich tam zahlédli už v době ztroskotání. Zároveň vymění
vlajku, z níž po zimních bouřích zůstaly jistě jen cáry. Briantovu radu chtěli pak přibít na stožár cedulku s
udáním polohy Francouzovy jeskyně pro případ, že by
nějací námořníci vlajku zahlédli a vylodili se.
Gordon k tomu dal svůj souhlas, ale doporučil jim, aby se
před večerem vrátili. Malá skupina vyrazila 19. srpna
brzy ráno, ještě před rozedněním. Nebe bylo jasné a
měsíc v poslední čtvrti je osvětloval svými bledými
paprsky. Jedenáct kilometrů až k zálivu nemohlo dobře
odpočinuté chlapce zaleknout.
Pochod byl velmi rychlý. Bažiny ve Velkém močále byly
zamrzlé, takže je chlapci nemuseli obcházet. To jim cestu
zkrátilo. Už před devátou hodinou ranní došli Doniphan i
jeho kamarádi na pobřeží.
"Podívejte se na to hejno ptáků!" zvolal Wilcox.
A ukazoval na útesy, kde bylo několik tisíc ptáků
podobných velkým kachnám, se zobáky protaženými do
tvaru lastury. Jejich pronikavý křik byl velmi nepříjemný.
"Vypadají jako malí vojáci na přehlídce před svým generálem," řekl Service. ",Jsou to však jen tučňáci," odpověděl Baxter, "a nestojí vůbec za výstřel." Tito tupí ptáci se drží téměř vzpřímeně, protože mají
nohy posunuté hodně nazad. Na útěk vůbec nepomýšleli,
takže chlapci by je byli mohli ubíjet klacky. Doniphan
snad měl chuť na to zbytečné krveprolití, ale Briant se
tomu z opatrnosti vzepřel, a tak lovci nechali tučňáky na
pokoji.
Tito ptáci jim nemohli být ničím užiteční, ale bylo tam
mnoho jiných zvířat, jejichž tuk by mohl sloužit k
osvětlování Francouzovy jeskyně příští zimu.
Byli to ploutvonožci druhu rypoušů sloních, kteří
dováděli na útesech pokrytých teď vrstvou ledu. Kdyby
však chlapci chtěli některé zastřelit, museli by jim
odříznout u útesů cestu k ústupu. Jakmile se k ním Briant
s kamarády přiblížili, rypouši podivnými skoky uprchli a
zmizeli pod vodou. Na lov těchto ploutvonožců budou
muset chlapci zorganizovat později zvláštní výpravu.
Když skromně poobědvali ze svých zásob, šli obhlédnout
záliv v celé jeho šíři. Od ústí řeky Zélandu až k mysu
Nepravého moře se táhl jednotvárný bílý koberec. Kromě
tučňáků tam byli někteří mořští ptáci, jako rackové,
buřňáci a chaluhy. Ostatní opeřenci zřejmě pobřeží
opustili a odletěli do vnitrozemí ostrova hledat tam
cokoli k snědku. Na pobřeží bylo na šedesát až devadesát
centimetrů sněhu. I poslední zbytky škuneru zmizely pod
tímto silným kobercem. Přílivová čára s chaluhami a
řasami zachycenými na vnější straně útesů prozrazovala,
že záliv Chrta nebyl vysokými přílivy za rovnodennosti
zasažen.
Moře bylo stále pusté až k nejzazším hranicím obzoru,
který Briant už tři dlouhé měsíce neviděl. Stovky
kilometrů dál pak byl Nový Zéland. A Briant se stále
nevzdával naděje, že ho jednoho dne zas uvidí.
Baxter zatím vytáhl na stožár novou vlajku a přibil tam
cedulku udávající, že Francouzova jeskyně je jedenáct
kilometrů proti proudu řeky. K jedné hodině s poledne se
už po levém břehu vraceli zpět.
Doniphan cestou zastřelil párek divokých kachen a párek
čejek, které letěly při hladině řeky. Ke čtvrté hodině,
když už se začínalo šeřit, došli všichni k Francouzově
jeskyni. Tam podali Gordonovi zprávu o všem, co zažili.
A protože záliv Chrtanavštěvovali tuleni, rozhodli se
uspořádat na ně lov.
Zimní období už mělo opravdu brzy skončit. posledním týdnu srpna a v prvním týdnu září začal foukat
vítr od moře. Plískanice způsobily rychlý vzestup teploty.
Sníh roztál a led na jezeře s ohlušujícím rachotem
praskal. Kry, pokud neuvízly na pobřeží, odplouvaly do
řeky, kde se na sebe nakupily a vytvořily ledovou
bariéru, která se uvolnila až 10. září.
Tak uplynula zima. Malá kolonie díky patřičným
opatřením příliš neutrpěla. Všichni se těšili dobrému
zdraví a pokračovali pilně v učení. Gordon nemusel
zakročovat proti žádným vzpurníkům.
Až jednoho dne byl donucen potrestat Dolea, který si
vysloužil veřejný trest.
Malý paličák několikrát odmítl plnit svou povinnost.
Gordon mu za to udělil důtku, ale Dole na jeho domluvy
nedbal.
Ve francouzské škole by byl odsouzen, zavřen a dostával
by jen chleba a vodu. V anglických školách je tomu
jinak, a proto byl Dole odsouzen k několika ranám
bičem.
Už jsme řekli, že mladí Angličané nemají k tomuto trestu
žádný odpor, který by bezpochyby pocítili Francouzi.
Briant by byl při této příležitosti rád protestoval proti
takovému způsobu potrestání, ale nechtěl se protivit
Gordonovu rozhodnutí. Ostatně tam, kde by byl
francouzský školák krutě zahanben, anglický školák se
stydí jen tehdy, když projeví strach před tělesným
trestem.
Tak dostal Dole několik ran, které mu lanem uštědřil
Wilcox, pověřený funkcí vykonavatele veřejných trestů.
Provedl to tak příkladně, že k novému potrestání už
nedošlo.
Dne 10. září tomu bylo šest měsíců, co Chrt u ostrova
ztroskotal.
