×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Dva roky prázdnin - Jules Verne, Kapitola 11

Kapitola 11

PRVNÍ ÚPRAVY VE FRANCOUZOVĚ JESKYNI - VYKLÁDÁNÍ PRÁMU - NÁVŠTĚVA TROSEČNÍKOVA HROBU - GORDON A DONIPHAN - KUCHYŇSKÁ KAMNA - PERNATÁ A SRSTNATÁ ZVĚŘ - NANDU - SERVICEŮV NÁPAD - PŘÍCHOD ZIMY Přistání uvítali malí chlapci radostným pokřikem. Pro ně byla každá změna obvyklého života novou hrou. Dole skákal po břehu jako malé kůzle. Iverson a Jenkins běželi hned k jezeru, zatímco Costar si vzal stranou Moka a šeptal mu: "Slíbils jsi nám dobrý oběd, Moko!" "No, dnes se bez něho obejdeš, Costare!" "A proč?" "Protože dnes nebudu mít na přípravu oběda čas." "Cože? My nebudeme obědvat?" "Ne, ale navečeříme se. A dropi nám budou k večeři právě tak chutnat." A Moko ukázal ve smíchu své krásné bílé zuby.

Chlapec ho přátelsky šťouchl a běžel za svými kamarády.

Briant jim ostatně přikázal, že se nesmějí nikam vzdalovat, aby je měl stále na očích. "Ty s nimi nepůjdeš?" zeptal se bratra.

"Ne, raději zůstanu tady," odpověděl Jakub. "Udělal bys lépe, kdyby ses trochu proběhl," pokračoval Briant. "Nelíbíš se mi, Jakube. Něco přede mnou skrýváš.

Nejsi snad nemocný?" "Ne Briante, nic mi není." Stále táž odpověď, která Briantovi nestačila. Rozhodl se, že si o tom získá jasno i za cenu výstupu mezi ním a tím malým paličákem. Teď však nesměli ztrácet čas, jestliže chtěli strávit noc ve Francouzově jeskyni. Především ji museli ukázat těm, kdo ji ještě neznali.

Jakmile prám pevně přivázali ke břehu ve zpětných vírech mimo říční proud, vyzval Briant chlapce, aby šli s ním. Plavčík si vzal svítilnu se silnou čočkou, jejíž plamen vydával jasné světlo. Pak uvolnili vchod. Našli ho tak, jak jej Briant s Doniphanem upravili. Žádný člověk nebo zvíře se tedy nepokusili do Francouzovy jeskyně vniknout. Když větve odstranili, vešli všichni úzkým vchodem dovnitř. Svítilna osvětlila jeskyni mnohem líp, než to mohly udělat smolné větve nebo hrubá trosečníkova svíčka. "Budeme tu ale stísněni!" řekl Baxter, když změřil hloubku jeskyně. "A co!" namítl Garnett.

"Dáme prostě lůžka nad sebe jako v kajutě." "Proč?" ptal se Wilcox. "Stačí srovnat je do řady na zem." "Ale pak tu nebude místo na přecházení," upozornil je Webb. "No, nebudeme tedy přecházet a bude to!" odpověděl Briant. "Můžeš nám nabídnout něco lepšího, Webbe?" "To ne, ale..." "Ale je důležité, že máme dostatečné přístřeší," dodal Service. "Snad si Webb nepředstavuje, že tady najde úplný byt se salónem, s jídelnou, ložnicí, halou, kuřárnou a s koupelnou..." "To ne," řekl Cross, "ale mělo by tu být místo, kde by se mohlo vařit." "Vařit mohu venku," prohlásil Moko. "Za nečasu by to bylo nepohodlné," namítl Briant. "Myslím, že zítra bychom sem měli postavit kamna z Chrta." "Kamna... v jeskyni, kde budeme jíst a spát!" řekl Doniphan s hlubokým pohrdáním. "Tak si čichneš k soli, lorde Doniphane!" zvolal Service a dal se do smíchu. "Bude-li se mi chtít, ty kuchtíku!" odpověděl povýšeně Doniphan a zamračil se. "Dobrá... dobrá!" řekl rychle Gordon. "Ať je to příjemné nebo není, musíme o tom rozhodnout hned. Ostatně kamna nebudou sloužit jen k vaření, ale také k vytápění jeskyně. A budeme-li se chtít zařídit pohodlněji, vyhloubíme si další prostor ve skále; budeme na to mít celou zimu, dokážeme-li to. Teď však berme Francouzovu jeskyni, tak jak je, a zařiďme se zde co možná nejlíp!" Ještě před večeří přenesli chlapci lůžka a srovnali je do řady na písek. Ač je museli dát těsně k sobě, příliš jim to nevadilo; vždyť byli ze škuneru na úzké. kajuty zvyklí.

Zařizování jim zabralo celý zbytek dne. Uprostřed jeskyně postavili velký stůl z jachty a Garnett, jemuž malí chlapci přinesli různé palubní nádobí, vzal si na starost prostření. Také Moko se Serviceovou pomocí vykonal dobrou práci. U paty skalního výčnělku si mezi dvěma velkými kameny upravil ohniště a Webb s Wilcoxem mu přinášeli zpod stromů na břehu suché větve. K šesté hodině už šířilo jídlo - masité suchary - libou vůni. K uvaření stačilo několik minut. Pak si ještě opekli tucet řádně oškubaných onam, nabodnutých na rožně v plápolajícím ohni nad pánvi, do níž by si byl Costar hrozně rád namočil suchar. Zatímco Costar s Iversonem otáčeli svědomitě rožni, sledoval Fan každý jejich pohyb s velmi výrazným zájmem. Před sedmou hodinou se všichni shromáždili v jediné místnosti Francouzovy jeskyně - v jídelně, která byla zároveň ložnicí. S lavicemi z kajuty mužstva si tam přinesli i stoličky, skládací židle a proutěná sedadla z Chrta. Mladí stolovníci se při Mokově i vlastní obsluze najedli dosyta. Horká polévka, kus hovězího masa, pečené tinamy, suchary místo chleba, čerstvá voda s trochou brandy, kus sýra a několik sklenic vína je odškodnilo za skromné jídlo posledních dnů. Malí chlapci přes vážnost situace projevovali veselí v jejich věku zcela přirozené a Briant se nesnažil mírnit jejich radost a potlačovat jejich smích. Byl to velmi únavný den. Když ukojili hlad, toužili všichni už jen po odpočinku. Gordon však z pocitu pietní povinnosti kamarády vyzval, aby všichni společně navštívili hrob Francoise Baudoina, jehož obydlí teď zabrali. Jezero už nocí ztemnělo a jeho hladina neodrážela ani poslední zásvity dne. Když chlapci obešli skalní výčnělek, zastavili se před malou vyvýšeninou s dřevěným křížem. Tam všichni zastali stát se skloněnou hlavou a věnovali vzpomínku nešťastnému trosečníkovi. V devět hodin už byli všichni na lůžkách. Jakmile se chlapci zabalili do svých přikrývek, okamžitě usnuli. Jen Wilcox s Doniphanem zůstali na hlídce a udržovali u vchodu oheň, který měl zahánět nebezpečné návštěvníky a zároveň vyhřát vnitřek jeskyně. Nazítří, 9. května, a v dalších třech dnech byli všichni zaměstnáni vykládáním prámu. Se západním větrem už přicházely mlhy a ty oznamovaly období dešťů, nebo dokonce sněhu. Teplota skutečně nevystupovala nad nulu. Vyšší vrstvy ovzduší musely už být velmi chladné.

Proto se chlapci rozhodli odnést do bezpečí Francouzovy jeskyně vše, co by se mohlo zkazit: střelivo, potraviny i nápoje. V těch několika dnech lovci pro nával práce nevycházeli daleko. Ale protože na jezeře i v močálech bylo dost vodního ptactva, měl je Moko stále v zásobě. Sluky, kachny, lžičáci a čírky dali Doniphanovi příležitost k několika zásahům. Přestože to byly lovy úspěšné, Gordon nelibě nesl ztráty olova i prachu. Trval na tom, aby se šetřilo střelivem, jehož stav si poznamenal do svého zápisníku. Doporučoval proto Doniphanovi, aby střelivem příliš neplýtval. "Jde o náš zájem v budoucnosti," řekl. "Souhlasím," odpověděl Doniphan, "ale stejně musíme šetřit i naše zásoby! Naskytne-li se nám někdy možnost ostrov opustit, budeme litovat, že už žádné nemáme." "Opustit ostrov?" divil se Gordon. "Dokážeme snad postavit loď, která by byla schopna plavby?" "A proč ne, Gordone, je-li v sousedství ostrova nějaká pevnina? Rozhodně tady nechci zemřít jako Briantův krajan!" "Budiž," řekl Gordon. "Ale než budeme pomýšlet na odjezd, smiřme se s myšlenkou, že tu možná budeme muset žít dlouhá léta." "To je celý Gordon!" zvolal Doniphan.

"Jsem přesvědčen, že by byl šťastný, kdyby tu založil kolonii." "To jistě, nebudeme-li moci dělat nic jiného." "Gordone, nevěřím, že získáš mnoho přívrženců pro svou oblíbenou myšlenku. Dokonce ani svého přítele Brianta ne!" "Máme čas pohovořit si o tom," odpověděl Gordon. "A co se Brianta týče, Doniphane, věř mi, že mu křivdíš. Je to dobrý kamarád a prokázal nám už mnohokrát svou obětavost..." "Samozřejmě, Gordone," odpověděl Doniphan oním pohrdavým tónem, jehož se nedokázal zbavit. "Briant má všechny dobré vlastnosti. Je to hotový hrdina!" "To ne, Doniphane; má chyby jako my všichni. Ale tvůj vztah k němu může vést až k rozkolu, který by naši situaci ještě ztížil. Brianta mají všichni rádi..." "Ach, všichni?" "No, aspoň většina našich kamarádů. Nevím, proč Wilcox, Cross, Webb a ty o něm nechcete ani slyšet. Říkám ti to jen tak mezi řečí, Doniphane, a jsem přesvědčen, že o tom budeš přemýšlet." "Už jsem o tom přemýšlel, Gordone." Gordon viděl, že ten pyšný chlapec není schopen řídit se jeho radami, což ho velice rmoutilo, protože v tom viděl značné potíže pro budoucnost. ,Jak už bylo řečeno, trvalo celé vykládání prámu tři dny.

Zbývalo už jen rozebrat plošinu a rám. Trámů i prken by mohli chlapci použít ve Francouzově .jeskyni. Naneštěstí se všechen materiál do jeskyně nevešel. Kdyby ji nemohli rozšířit, museli by si postavit nějakou kůlnu. kde by byly balíky chráněny před nečasem. Zatím na Gordonovu radu složili všechny věci v ohybu skalního výběžku a přikryli je dehtovanou plachtovinou, která kdysi sloužila k ochraně průvlaku a palubních přístřešků. Dne 13. května sestavili Baxter, Briant a Moko kuchyňská kamna a odvlekli je po kulatinách do Francouzovy jeskyně. Tam je postavili těsně ke stěně u vchodu, aby měla co nejlepší tah. Komín pro odvádění zplodin spalování nasadili jen s velkou námahou. A1e protože vápencová skála byla dost měkká, podařilo se Baxterovi prorazit v ní otvor, do něhož komín zavedli tak, aby kouř unikal ven. Když plavčík odpoledne ve svých kamnech zatopil, s uspokojením zjistil, že budou sloužil docela dobře. Tak si chlapci zajistili přípravu jídel i za špatného počasí. Během dalšího Týdne mohli Doniphan, Wilcox, Cross a Webb uspokojit své lovecké choutky. Připojil se k nim i Garnett a Service. Jednoho dne si vyšli do březového a bukového lesa asi kilometr od Francouzovy jeskyně. Na několika místech přišli na zřetelné stopy lidské práce. Byly to jámy vykopané v zemi, překryté spletí větví a dost hluboké, aby zvíře, které tam spadne, nemohlo už vylézt. Ale stav jim prozrazoval, že pocházejí z velmi dávné doby. V jedné z nich byly ještě zbytky zvířete, jehož druh však nedovedli chlapci určit. "Rozhodně to jsou kosti velkého zvířete," řekl Wilcox, když skočil na dno jámy, kde sebral stářím vyběleně kosti. "A byl to čtvernožec, protože tu jsou kosti čtyř nohou," dodal Webb. "Jestli tu ovšem nežijí zvířata s pěti nohama," řekl Service. "Tak by to mohl být pohádkový skopec nebo cirkusové tele." "Děláš pořád jen hloupé vtipy, Servici!" řekl Cross.

"Smích přece není zakázaný," namítl Garnett. "Muselo to být jistě velmi silné zvíře," řekl Doniphan. "Podívejte se, jak velkou má hlavu! A ta čelist ozbrojená špičáky! Ať si Service dělá vtipy na pětinohá telata a na cirkusové skopce, když ho to baví! Ale kdyby tohle zvíře obživlo, myslím, že by nám do smíchu nebylo!" "To se povedlo!" zvolal Cross.

"Myslíš tedy, že to byla nějaká šelma?" ptal se Webb Doniphana. "O tom není pochyb." "Lev? Tygr?" ptal se Cross zřejmě nepřesvědčen.

"Když ne lev nebo tygr, tak určitě jaguár nebo puma," odpověděl Doniphan. "Ale pak si musíme dávat pozor!" řekl Webb.

"A nepouštět se moc daleko," dodal Cross. "Slyšíš Fana?" zvolal Service a otočil se k psovi.

"Tady je jistě nějaké velké zvíře!" Fan odpověděl veselým zaštěknutím, v němž však nezněl žádný neklid. Mladí lovci se tedy chystali k návratu do Francouzovy jeskyně. "Mám nápad!" řekl Wilcox.

"Co kdybychom ty jámy pokryli novými větvemi? Možná že bychom nějaké zvíře ještě chytili." "Jak chceš, Wilcoxi," odpověděl Doniphan. "Já ovšem raději střílím volnou zvěř, než abych ji ubíjel na dně jámy!" To z něho promluvil sportovec. Zato Wilcox se svou vrozenou náklonností k lovu do pastí ukázal víc praktického ducha než Doniphan. Hned také počal svůj nápad uskutečňovat. Kamarádi mu pomohli nařezat větve na okolních stromech a nejdelší z nich pak položili přes jámy. Listí otvory úplně zakrylo.

Byly to jistě pasti velmi primitivní, ale lovci na pampách používají takových nástrah velmi často. Aby místa s vykopanými jámami poznali, udělal Wilcox až ke kraji lesa do stromů zářezy. Pak se všichni vrátili do Francouzovy jeskyně. Lovy zde byly velmi úspěšné. Pernaté zvěře tu byl nadbytek. Kromě dropů a onam vídali chlapci množství mořských vlaštovek, jež se bíle kropenatým peřím podobají perličkám, a dále hejna skalních holubů a antarktických hus s dost dobrým masem, které se ovšem pečením musí zbavit olejnaté příchuti. Co se srstnaté zvěře týče, tu zde zastupovali hlodavci nazývaní "tukutuko" a schopní nahradit zadělávané králíky, dále maty, podobné ryšavým zajícům s černým křížem na ocase a stejně chutné jako aguti, pásovci s tvrdým krunýřem a velmi jemným masem, pak malí, prasatům podobní pekari a konečně parohatí, jelenům příbuzní přežvýkavci, rychlí také jako jeleni. Doniphan sice některá z těchto zvířat zastřelil, ale protože bylo velmi nesnadné dostat se k nim blíž, byla spotřeba prachu a olova neúměrná dosaženým výsledkům, přirozeně k velké střelcově nelibostí. To také přimělo Gordona k výtkám, které Doniphanovi kamarádi slyšeli právě tak neradi jako Doniphan sám. Z jedné takové výpravy přinesli chlapci značnou zásobu dvou vzácných rostlin, které tu Briant objevil už za první výzkumné cesty k jezeru. Byl to divoký celer, který rostl ve velkém množství na vlhkých místech, a dále řeřicha, jejíž mladé výhonky vyrážející ze země jsou bohatou zásobnicí vitamínu C. Tyto rostliny se pak staly ze zdravotních důvodů součástí všech jídel. Protože mráz dosud nepokryl ani jezero ledem, lovili chlapci na udici pstruhy a štiky; bylo to výborné jídlo, když si dali pozor, aby se příliš četnými kostmi nezadávili. A konečně jednoho dne se vrátil Iverson vítězně s obrovským lososem, s nímž velmi dlouho zápasil, až přitom málem přetrhl vlasec. Podaří-li se chlapcům v době tahu těchto ryb od ústí řek nalovit jich velké množství, zajistí si tím důležitou zásobu na zimu. V oné době se byli také několikrát podívat na lapací jámy upravené Wilcoxem. Žádné zvíře však do nich nespadlo, ač lovci na dno nalíčili velké kusy masa, aby přilákali nějakou šelmu. Ale 17. května se udála zvláštní příhoda.

Toho dne si vyšel Briant s několika chlapci do lesa v sousedství skalní stěny. Chtěli zjistit, zda v blízkosti Francouzovy jeskyně není nějaká přirozená dutina, která by posloužila jako skladiště pro zbytek materiálu. Když se přiblížili k jedné z lapacích jam, zaslechli z ní drsný křik. Briant tam zamířil, sledován ihned Doniphanem, který se nechtěl dát předejít. Ostatní šli několik kroků za nimi s připravenými puškami, zatímco Fan postupoval se zdviženýma ušima a s nataženým ocasem. Nebyli ani dvacet kroků od jámy, když křik zesílil. V pokryvu z větví spatřili chlapci široký otvor, kterým zřejmě propadlo dovnitř nějaké zvíře. Co to bylo za zvíře, nemohli říci. Rozhodně se však musí mít na pozoru. "Běž, Fane, běž!" zvolal Doniphan.

Pes se ihned vrhl se štěkotem vpřed, ale nejevil žádný neklid. Briant s Doniphanem přiběhli k jámě. Jakmile se nad ni sklonili, zvolali: "Pojďte sem! Pojďte sem!" "Není to jaguár?" ptal se Webb.

"Ne," odpověděl Doniphan. "Je to dvounohé zvíře... pštros!" Byl to opravdu pštros. Chlapci si mohli blahopřát, že vnitrozemskými lesy probíhají takoví ptáci, protože jejich maso je výborné, zejména tučná část hrudi. Byl to nepochybně pštros. Ovšem jeho středně velké tělo, hlava podobná hlavě husy a peří složené z drobných pírek šedobílé barvy, pokrývajících celé tělo, ho řadily k druhu nandu pampový, který žije velmi hojně na jihoamerických prériích. Ačkoli nandu nemůže být srovnáván se pštrosem africkým, dělá přesto čest zvířeně svého kraje. "Musíme ho dostat živého!" řekl Wilcox.

"To si myslím,L dodal Service. "To jen tak nepůjde," mínil Cross. "Pokusme se o to," prohlásil Briant. Silné zvíře nemohlo nijak uniknout, protože krátká křídla mu nedovolila dostat se nad úroveň okolní půdy a nohama se na svislých stěnách jámy zachytit nedokázalo. Wilcox proto musel seskočit do jámy - i za cenu několika klofanců, kterými ho mohl pták vážně zranit. Povedlo se mu však hodit nanduovi přes hlavu kazajku a tak ho zneškodnit. Pak už bylo snadné svázat mu nohy dvěma nebo třemi navázanými kapesníky. Společným úsilím chlapců dole i nahoře podařilo se nandua z jámy vytáhnout. "Konečně ho máme!" zvolal Webb.

"Ale co s ním?" ptal se Cross.

"To je jednoduché," odpověděl Service, který byl vždy brzy hotov. "Odvedeme ho do Francouzovy jeskyně, ochočíme ho a budeme na něm jezdit! Beru si to na starost po vzoru svého přítele Jacka ze Švýcarského robinzona!" Bylo přinejmenším pochybné, že by se dalo nandua využít tímto způsobem, i když Servise uvedl onen případ. Ale když si chlapci uvědomili, že k výživě nandua postačí tráva a listí, přistoupili na to. Pro malé to byla nesmírná zábava, když mohli zvíře obdivovat a přiblížit se až k němu - ovšem ne moc, protože pandu byl uvázán na dlouhém provaze. A když se dověděli, že Servise vycvičí ptáka k jízdě, musel jim slíbit, že si je posadí za sebe. "Budete-li ovšem hodná, děťátka," řekl jim Servise, na něhož se ti malí dívali už jako na hrdinu. "Budeme, budeme!" volal Costar.

"Cože, Costare?" divil se Service. "I ty se odvážíš sednout si na tohle zvíře?" "Za tebe... a když se tě budu dobře držet... to ano." "A vzpomínáš si na svůj strach, když jsi seděl na zádech želvy?" "To bylo něco jiného," odpověděl Costar. "Tohle zvíře aspoň nechodí do vody!" "To ne, ale může ulétnout!" řekl Dole.

Nad tím se oba chlapci vážně zamyslili.

Je pochopitelné, že od usídleni ve Francouzově jeskyni zorganizoval si Gordon se svými kamarády zcela pravidelný denní program. Jakmile se zabydleli, snažil se Gordon řídit zaměstnání každého tak, aby především malí chlapci nezůstali nikdy bez dozoru. Ti by si byli jistě nepřáli nic jiného, než aby se mohli zúčastnit podle svých sil společných prací. Ale proč přitom nepokračovat v učení jako v Chairmanově škole? "Máme knihy a můžeme se podle nich učit dál," řekl Gordon. "Z toho, co jsme se naučili a ještě naučíme, musí mít prospěch i naši malí kamarádi." "Dobrá." souhlasil Briant. "A podaří-li se nám tento ostrov opustit, máme-li se zase shledat se svými rodinami: snažme se neztrácet příliš mnoho času!" Tak se chlapci dohodli, že vypracují program práce.

Jakmile bude schválen, budou dbát na to, aby ho také všichni dodržovali. Až přijde zima, nastanou nevlídné dny, kdy nebudou moci velcí ani malí vycházet. A bylo důležité, aby ten čas neuplynul bez užitku. Zatím všechny obyvatele Francouzovy jeskyně trápily malé rozměry jediné místnosti, v níž byli doslova namačkáni. Museli bez prodlení najít nějaký způsob, jak jeskyni dostatečně rozšířit.


Kapitola 11 Chapter 11

PRVNÍ ÚPRAVY VE FRANCOUZOVĚ JESKYNI - VYKLÁDÁNÍ PRÁMU - NÁVŠTĚVA TROSEČNÍKOVA HROBU - GORDON A DONIPHAN - KUCHYŇSKÁ KAMNA - PERNATÁ A SRSTNATÁ ZVĚŘ - NANDU - SERVICEŮV NÁPAD - PŘÍCHOD ZIMY Přistání uvítali malí chlapci radostným pokřikem. Pro ně byla každá změna obvyklého života novou hrou. Dole skákal po břehu jako malé kůzle. Iverson a Jenkins běželi hned k jezeru, zatímco Costar si vzal stranou Moka a šeptal mu: "Slíbils jsi nám dobrý oběd, Moko!" "No, dnes se bez něho obejdeš, Costare!" "A proč?" "Protože dnes nebudu mít na přípravu oběda čas." "Cože? My nebudeme obědvat?" "Ne, ale navečeříme se. A dropi nám budou k večeři právě tak chutnat." A Moko ukázal ve smíchu své krásné bílé zuby.

Chlapec ho přátelsky šťouchl a běžel za svými kamarády.

Briant jim ostatně přikázal, že se nesmějí nikam vzdalovat, aby je měl stále na očích. "Ty s nimi nepůjdeš?" zeptal se bratra.

"Ne, raději zůstanu tady," odpověděl Jakub. "Udělal bys lépe, kdyby ses trochu proběhl," pokračoval Briant. "Nelíbíš se mi, Jakube. Něco přede mnou skrýváš.

Nejsi snad nemocný?" "Ne Briante, nic mi není." Stále táž odpověď, která Briantovi nestačila. Rozhodl se, že si o tom získá jasno i za cenu výstupu mezi ním a tím malým paličákem. Teď však nesměli ztrácet čas, jestliže chtěli strávit noc ve Francouzově jeskyni. Především ji museli ukázat těm, kdo ji ještě neznali.

Jakmile prám pevně přivázali ke břehu ve zpětných vírech mimo říční proud, vyzval Briant chlapce, aby šli s ním. Plavčík si vzal svítilnu se silnou čočkou, jejíž plamen vydával jasné světlo. Pak uvolnili vchod. Našli ho tak, jak jej Briant s Doniphanem upravili. Žádný člověk nebo zvíře se tedy nepokusili do Francouzovy jeskyně vniknout. Když větve odstranili, vešli všichni úzkým vchodem dovnitř. Svítilna osvětlila jeskyni mnohem líp, než to mohly udělat smolné větve nebo hrubá trosečníkova svíčka. "Budeme tu ale stísněni!" řekl Baxter, když změřil hloubku jeskyně. "A co!" namítl Garnett.

"Dáme prostě lůžka nad sebe jako v kajutě." "Proč?" ptal se Wilcox. "Stačí srovnat je do řady na zem." "Ale pak tu nebude místo na přecházení," upozornil je Webb. "No, nebudeme tedy přecházet a bude to!" odpověděl Briant. "Můžeš nám nabídnout něco lepšího, Webbe?" "To ne, ale..." "Ale je důležité, že máme dostatečné přístřeší," dodal Service. "Snad si Webb nepředstavuje, že tady najde úplný byt se salónem, s jídelnou, ložnicí, halou, kuřárnou a s koupelnou..." "To ne," řekl Cross, "ale mělo by tu být místo, kde by se mohlo vařit." "Vařit mohu venku," prohlásil Moko. "Za nečasu by to bylo nepohodlné," namítl Briant. "Myslím, že zítra bychom sem měli postavit kamna z Chrta." "Kamna... v jeskyni, kde budeme jíst a spát!" řekl Doniphan s hlubokým pohrdáním. "Tak si čichneš k soli, lorde Doniphane!" zvolal Service a dal se do smíchu. "Bude-li se mi chtít, ty kuchtíku!" odpověděl povýšeně Doniphan a zamračil se. "Dobrá... dobrá!" řekl rychle Gordon. "Ať je to příjemné nebo není, musíme o tom rozhodnout hned. Ostatně kamna nebudou sloužit jen k vaření, ale také k vytápění jeskyně. A budeme-li se chtít zařídit pohodlněji, vyhloubíme si další prostor ve skále; budeme na to mít celou zimu, dokážeme-li to. Teď však berme Francouzovu jeskyni, tak jak je, a zařiďme se zde co možná nejlíp!" Ještě před večeří přenesli chlapci lůžka a srovnali je do řady na písek. Ač je museli dát těsně k sobě, příliš jim to nevadilo; vždyť byli ze škuneru na úzké. kajuty zvyklí.

Zařizování jim zabralo celý zbytek dne. Uprostřed jeskyně postavili velký stůl z jachty a Garnett, jemuž malí chlapci přinesli různé palubní nádobí, vzal si na starost prostření. Také Moko se Serviceovou pomocí vykonal dobrou práci. U paty skalního výčnělku si mezi dvěma velkými kameny upravil ohniště a Webb s Wilcoxem mu přinášeli zpod stromů na břehu suché větve. K šesté hodině už šířilo jídlo - masité suchary - libou vůni. K uvaření stačilo několik minut. Pak si ještě opekli tucet řádně oškubaných onam, nabodnutých na rožně v plápolajícím ohni nad pánvi, do níž by si byl Costar hrozně rád namočil suchar. Zatímco Costar s Iversonem otáčeli svědomitě rožni, sledoval Fan každý jejich pohyb s velmi výrazným zájmem. Před sedmou hodinou se všichni shromáždili v jediné místnosti Francouzovy jeskyně - v jídelně, která byla zároveň ložnicí. S lavicemi z kajuty mužstva si tam přinesli i stoličky, skládací židle a proutěná sedadla z Chrta. Mladí stolovníci se při Mokově i vlastní obsluze najedli dosyta. Horká polévka, kus hovězího masa, pečené tinamy, suchary místo chleba, čerstvá voda s trochou brandy, kus sýra a několik sklenic vína je odškodnilo za skromné jídlo posledních dnů. Malí chlapci přes vážnost situace projevovali veselí v jejich věku zcela přirozené a Briant se nesnažil mírnit jejich radost a potlačovat jejich smích. Byl to velmi únavný den. Když ukojili hlad, toužili všichni už jen po odpočinku. Gordon však z pocitu pietní povinnosti kamarády vyzval, aby všichni společně navštívili hrob Francoise Baudoina, jehož obydlí teď zabrali. Jezero už nocí ztemnělo a jeho hladina neodrážela ani poslední zásvity dne. Když chlapci obešli skalní výčnělek, zastavili se před malou vyvýšeninou s dřevěným křížem. Tam všichni zastali stát se skloněnou hlavou a věnovali vzpomínku nešťastnému trosečníkovi. V devět hodin už byli všichni na lůžkách. Jakmile se chlapci zabalili do svých přikrývek, okamžitě usnuli. Jen Wilcox s Doniphanem zůstali na hlídce a udržovali u vchodu oheň, který měl zahánět nebezpečné návštěvníky a zároveň vyhřát vnitřek jeskyně. Nazítří, 9. května, a v dalších třech dnech byli všichni zaměstnáni vykládáním prámu. Se západním větrem už přicházely mlhy a ty oznamovaly období dešťů, nebo dokonce sněhu. Teplota skutečně nevystupovala nad nulu. Vyšší vrstvy ovzduší musely už být velmi chladné.

Proto se chlapci rozhodli odnést do bezpečí Francouzovy jeskyně vše, co by se mohlo zkazit: střelivo, potraviny i nápoje. V těch několika dnech lovci pro nával práce nevycházeli daleko. Ale protože na jezeře i v močálech bylo dost vodního ptactva, měl je Moko stále v zásobě. Sluky, kachny, lžičáci a čírky dali Doniphanovi příležitost k několika zásahům. Přestože to byly lovy úspěšné, Gordon nelibě nesl ztráty olova i prachu. Trval na tom, aby se šetřilo střelivem, jehož stav si poznamenal do svého zápisníku. Doporučoval proto Doniphanovi, aby střelivem příliš neplýtval. "Jde o náš zájem v budoucnosti," řekl. "Souhlasím," odpověděl Doniphan, "ale stejně musíme šetřit i naše zásoby! Naskytne-li se nám někdy možnost ostrov opustit, budeme litovat, že už žádné nemáme." "Opustit ostrov?" divil se Gordon. "Dokážeme snad postavit loď, která by byla schopna plavby?" "A proč ne, Gordone, je-li v sousedství ostrova nějaká pevnina? Rozhodně tady nechci zemřít jako Briantův krajan!" "Budiž," řekl Gordon. "Ale než budeme pomýšlet na odjezd, smiřme se s myšlenkou, že tu možná budeme muset žít dlouhá léta." "To je celý Gordon!" zvolal Doniphan.

"Jsem přesvědčen, že by byl šťastný, kdyby tu založil kolonii." "To jistě, nebudeme-li moci dělat nic jiného." "Gordone, nevěřím, že získáš mnoho přívrženců pro svou oblíbenou myšlenku. Dokonce ani svého přítele Brianta ne!" "Máme čas pohovořit si o tom," odpověděl Gordon. "A co se Brianta týče, Doniphane, věř mi, že mu křivdíš. Je to dobrý kamarád a prokázal nám už mnohokrát svou obětavost..." "Samozřejmě, Gordone," odpověděl Doniphan oním pohrdavým tónem, jehož se nedokázal zbavit. "Briant má všechny dobré vlastnosti. Je to hotový hrdina!" "To ne, Doniphane; má chyby jako my všichni. Ale tvůj vztah k němu může vést až k rozkolu, který by naši situaci ještě ztížil. Brianta mají všichni rádi..." "Ach, všichni?" "No, aspoň většina našich kamarádů. Nevím, proč Wilcox, Cross, Webb a ty o něm nechcete ani slyšet. Říkám ti to jen tak mezi řečí, Doniphane, a jsem přesvědčen, že o tom budeš přemýšlet." "Už jsem o tom přemýšlel, Gordone." Gordon viděl, že ten pyšný chlapec není schopen řídit se jeho radami, což ho velice rmoutilo, protože v tom viděl značné potíže pro budoucnost. ,Jak už bylo řečeno, trvalo celé vykládání prámu tři dny.

Zbývalo už jen rozebrat plošinu a rám. Trámů i prken by mohli chlapci použít ve Francouzově .jeskyni. Naneštěstí se všechen materiál do jeskyně nevešel. Kdyby ji nemohli rozšířit, museli by si postavit nějakou kůlnu. kde by byly balíky chráněny před nečasem. Zatím na Gordonovu radu složili všechny věci v ohybu skalního výběžku a přikryli je dehtovanou plachtovinou, která kdysi sloužila k ochraně průvlaku a palubních přístřešků. Dne 13. května sestavili Baxter, Briant a Moko kuchyňská kamna a odvlekli je po kulatinách do Francouzovy jeskyně. Tam je postavili těsně ke stěně u vchodu, aby měla co nejlepší tah. Komín pro odvádění zplodin spalování nasadili jen s velkou námahou. A1e protože vápencová skála byla dost měkká, podařilo se Baxterovi prorazit v ní otvor, do něhož komín zavedli tak, aby kouř unikal ven. Když plavčík odpoledne ve svých kamnech zatopil, s uspokojením zjistil, že budou sloužil docela dobře. Tak si chlapci zajistili přípravu jídel i za špatného počasí. Během dalšího Týdne mohli Doniphan, Wilcox, Cross a Webb uspokojit své lovecké choutky. Připojil se k nim i Garnett a Service. Jednoho dne si vyšli do březového a bukového lesa asi kilometr od Francouzovy jeskyně. Na několika místech přišli na zřetelné stopy lidské práce. Byly to jámy vykopané v zemi, překryté spletí větví a dost hluboké, aby zvíře, které tam spadne, nemohlo už vylézt. Ale stav jim prozrazoval, že pocházejí z velmi dávné doby. V jedné z nich byly ještě zbytky zvířete, jehož druh však nedovedli chlapci určit. "Rozhodně to jsou kosti velkého zvířete," řekl Wilcox, když skočil na dno jámy, kde sebral stářím vyběleně kosti. "A byl to čtvernožec, protože tu jsou kosti čtyř nohou," dodal Webb. "Jestli tu ovšem nežijí zvířata s pěti nohama," řekl Service. "Tak by to mohl být pohádkový skopec nebo cirkusové tele." "Děláš pořád jen hloupé vtipy, Servici!" řekl Cross.

"Smích přece není zakázaný," namítl Garnett. "Muselo to být jistě velmi silné zvíře," řekl Doniphan. "Podívejte se, jak velkou má hlavu! A ta čelist ozbrojená špičáky! Ať si Service dělá vtipy na pětinohá telata a na cirkusové skopce, když ho to baví! Ale kdyby tohle zvíře obživlo, myslím, že by nám do smíchu nebylo!" "To se povedlo!" zvolal Cross.

"Myslíš tedy, že to byla nějaká šelma?" ptal se Webb Doniphana. "O tom není pochyb." "Lev? Tygr?" ptal se Cross zřejmě nepřesvědčen.

"Když ne lev nebo tygr, tak určitě jaguár nebo puma," odpověděl Doniphan. "Ale pak si musíme dávat pozor!" řekl Webb.

"A nepouštět se moc daleko," dodal Cross. "Slyšíš Fana?" zvolal Service a otočil se k psovi.

"Tady je jistě nějaké velké zvíře!" Fan odpověděl veselým zaštěknutím, v němž však nezněl žádný neklid. Mladí lovci se tedy chystali k návratu do Francouzovy jeskyně. "Mám nápad!" řekl Wilcox.

"Co kdybychom ty jámy pokryli novými větvemi? Možná že bychom nějaké zvíře ještě chytili." "Jak chceš, Wilcoxi," odpověděl Doniphan. "Já ovšem raději střílím volnou zvěř, než abych ji ubíjel na dně jámy!" To z něho promluvil sportovec. Zato Wilcox se svou vrozenou náklonností k lovu do pastí ukázal víc praktického ducha než Doniphan. Hned také počal svůj nápad uskutečňovat. Kamarádi mu pomohli nařezat větve na okolních stromech a nejdelší z nich pak položili přes jámy. Listí otvory úplně zakrylo.

Byly to jistě pasti velmi primitivní, ale lovci na pampách používají takových nástrah velmi často. Aby místa s vykopanými jámami poznali, udělal Wilcox až ke kraji lesa do stromů zářezy. Pak se všichni vrátili do Francouzovy jeskyně. Lovy zde byly velmi úspěšné. Pernaté zvěře tu byl nadbytek. Kromě dropů a onam vídali chlapci množství mořských vlaštovek, jež se bíle kropenatým peřím podobají perličkám, a dále hejna skalních holubů a antarktických hus s dost dobrým masem, které se ovšem pečením musí zbavit olejnaté příchuti. Co se srstnaté zvěře týče, tu zde zastupovali hlodavci nazývaní "tukutuko" a schopní nahradit zadělávané králíky, dále maty, podobné ryšavým zajícům s černým křížem na ocase a stejně chutné jako aguti, pásovci s tvrdým krunýřem a velmi jemným masem, pak malí, prasatům podobní pekari a konečně parohatí, jelenům příbuzní přežvýkavci, rychlí také jako jeleni. Doniphan sice některá z těchto zvířat zastřelil, ale protože bylo velmi nesnadné dostat se k nim blíž, byla spotřeba prachu a olova neúměrná dosaženým výsledkům, přirozeně k velké střelcově nelibostí. To také přimělo Gordona k výtkám, které Doniphanovi kamarádi slyšeli právě tak neradi jako Doniphan sám. Z jedné takové výpravy přinesli chlapci značnou zásobu dvou vzácných rostlin, které tu Briant objevil už za první výzkumné cesty k jezeru. Byl to divoký celer, který rostl ve velkém množství na vlhkých místech, a dále řeřicha, jejíž mladé výhonky vyrážející ze země jsou bohatou zásobnicí vitamínu C. Tyto rostliny se pak staly ze zdravotních důvodů součástí všech jídel. Protože mráz dosud nepokryl ani jezero ledem, lovili chlapci na udici pstruhy a štiky; bylo to výborné jídlo, když si dali pozor, aby se příliš četnými kostmi nezadávili. A konečně jednoho dne se vrátil Iverson vítězně s obrovským lososem, s nímž velmi dlouho zápasil, až přitom málem přetrhl vlasec. Podaří-li se chlapcům v době tahu těchto ryb od ústí řek nalovit jich velké množství, zajistí si tím důležitou zásobu na zimu. V oné době se byli také několikrát podívat na lapací jámy upravené Wilcoxem. Žádné zvíře však do nich nespadlo, ač lovci na dno nalíčili velké kusy masa, aby přilákali nějakou šelmu. Ale 17. května se udála zvláštní příhoda.

Toho dne si vyšel Briant s několika chlapci do lesa v sousedství skalní stěny. Chtěli zjistit, zda v blízkosti Francouzovy jeskyně není nějaká přirozená dutina, která by posloužila jako skladiště pro zbytek materiálu. Když se přiblížili k jedné z lapacích jam, zaslechli z ní drsný křik. Briant tam zamířil, sledován ihned Doniphanem, který se nechtěl dát předejít. Ostatní šli několik kroků za nimi s připravenými puškami, zatímco Fan postupoval se zdviženýma ušima a s nataženým ocasem. Nebyli ani dvacet kroků od jámy, když křik zesílil. V pokryvu z větví spatřili chlapci široký otvor, kterým zřejmě propadlo dovnitř nějaké zvíře. Co to bylo za zvíře, nemohli říci. Rozhodně se však musí mít na pozoru. "Běž, Fane, běž!" zvolal Doniphan.

Pes se ihned vrhl se štěkotem vpřed, ale nejevil žádný neklid. Briant s Doniphanem přiběhli k jámě. Jakmile se nad ni sklonili, zvolali: "Pojďte sem! Pojďte sem!" "Není to jaguár?" ptal se Webb.

"Ne," odpověděl Doniphan. "Je to dvounohé zvíře... pštros!" Byl to opravdu pštros. Chlapci si mohli blahopřát, že vnitrozemskými lesy probíhají takoví ptáci, protože jejich maso je výborné, zejména tučná část hrudi. Byl to nepochybně pštros. Ovšem jeho středně velké tělo, hlava podobná hlavě husy a peří složené z drobných pírek šedobílé barvy, pokrývajících celé tělo, ho řadily k druhu nandu pampový, který žije velmi hojně na jihoamerických prériích. Ačkoli nandu nemůže být srovnáván se pštrosem africkým, dělá přesto čest zvířeně svého kraje. "Musíme ho dostat živého!" řekl Wilcox.

"To si myslím,L dodal Service. "To jen tak nepůjde," mínil Cross. "Pokusme se o to," prohlásil Briant. Silné zvíře nemohlo nijak uniknout, protože krátká křídla mu nedovolila dostat se nad úroveň okolní půdy a nohama se na svislých stěnách jámy zachytit nedokázalo. Wilcox proto musel seskočit do jámy - i za cenu několika klofanců, kterými ho mohl pták vážně zranit. Povedlo se mu však hodit nanduovi přes hlavu kazajku a tak ho zneškodnit. Pak už bylo snadné svázat mu nohy dvěma nebo třemi navázanými kapesníky. Společným úsilím chlapců dole i nahoře podařilo se nandua z jámy vytáhnout. "Konečně ho máme!" zvolal Webb.

"Ale co s ním?" ptal se Cross.

"To je jednoduché," odpověděl Service, který byl vždy brzy hotov. "Odvedeme ho do Francouzovy jeskyně, ochočíme ho a budeme na něm jezdit! Beru si to na starost po vzoru svého přítele Jacka ze Švýcarského robinzona!" Bylo přinejmenším pochybné, že by se dalo nandua využít tímto způsobem, i když Servise uvedl onen případ. Ale když si chlapci uvědomili, že k výživě nandua postačí tráva a listí, přistoupili na to. Pro malé to byla nesmírná zábava, když mohli zvíře obdivovat a přiblížit se až k němu - ovšem ne moc, protože pandu byl uvázán na dlouhém provaze. A když se dověděli, že Servise vycvičí ptáka k jízdě, musel jim slíbit, že si je posadí za sebe. "Budete-li ovšem hodná, děťátka," řekl jim Servise, na něhož se ti malí dívali už jako na hrdinu. "Budeme, budeme!" volal Costar.

"Cože, Costare?" divil se Service. "I ty se odvážíš sednout si na tohle zvíře?" "Za tebe... a když se tě budu dobře držet... to ano." "A vzpomínáš si na svůj strach, když jsi seděl na zádech želvy?" "To bylo něco jiného," odpověděl Costar. "Tohle zvíře aspoň nechodí do vody!" "To ne, ale může ulétnout!" řekl Dole.

Nad tím se oba chlapci vážně zamyslili.

Je pochopitelné, že od usídleni ve Francouzově jeskyni zorganizoval si Gordon se svými kamarády zcela pravidelný denní program. Jakmile se zabydleli, snažil se Gordon řídit zaměstnání každého tak, aby především malí chlapci nezůstali nikdy bez dozoru. Ti by si byli jistě nepřáli nic jiného, než aby se mohli zúčastnit podle svých sil společných prací. Ale proč přitom nepokračovat v učení jako v Chairmanově škole? "Máme knihy a můžeme se podle nich učit dál," řekl Gordon. "Z toho, co jsme se naučili a ještě naučíme, musí mít prospěch i naši malí kamarádi." "Dobrá." souhlasil Briant. "A podaří-li se nám tento ostrov opustit, máme-li se zase shledat se svými rodinami: snažme se neztrácet příliš mnoho času!" Tak se chlapci dohodli, že vypracují program práce.

Jakmile bude schválen, budou dbát na to, aby ho také všichni dodržovali. Až přijde zima, nastanou nevlídné dny, kdy nebudou moci velcí ani malí vycházet. A bylo důležité, aby ten čas neuplynul bez užitku. Zatím všechny obyvatele Francouzovy jeskyně trápily malé rozměry jediné místnosti, v níž byli doslova namačkáni. Museli bez prodlení najít nějaký způsob, jak jeskyni dostatečně rozšířit.