PŠENICE
„Pšenice stoupne o 20 pct.,“ tak četli jsme ve svém žurnálu, a pan Gaudencius, agent od p. Ofena, jenž vstupoval do dveří, nalezl nás zamyšlené a řkoucí:
„Pšenice stoupne o 20 pct. Běda,“ dokládali jsme znepokojeně, „hostie budou dražší; a snad i chudobní lidé budou jímáni starostmi, jsouce dotýkáni ve svých charakteristických zájmech. Když jsme šli včera předměstím,“ vypravovali jsme, „byl to chudý muž, jenž nám pravil: Již se nám nevyplácí býti chudými. Neklesnou-li ceny, budeme znemožněni.“
„Ale nebesa,“ namítal pan Gaudencius, „vždyť klesají ceny všeobecně. Čeká se krise. Papíry a reality klesnou v ceně.Ažioklesá. DíkDernburgovia německým koloniím klesnou diamanty v ceně. Tak vše sestupuje v dosah chudobných.“
„Pravda, pravda,“ radovali jsme se.
„Též mravnost klesla v ceně,“ pokračoval pan Gaudencius. „Profesor AntonSchönbachve Štýrském Hradci konstatuje, že dnes dívka, jež není padlá, je společensky méněcenná. Mravnost dnes je tak pod cenou, že i nejchudší člověk může si jí dopřáti.“
„Skutečně,“ řekli jsme potěšeni, „i cena lidského života klesá. Sama láska je znehodnocena. Jen paní Mary Ofenové přišla její poslední láska příliš draho.“
„Paní Mary Ofenová dnes má společnost a dovoluje si vás zváti,“ pravil pan Gaudencius zvýšeným hlasem a poroučel se.
Byl večer, když přešli jsme koridor domu Ofenová a práh salonu, kde usmála se na nás paní Mary Ofenová. „Meine Herren,“ chytil nás pan Ofen, hostitel, bursián, spekulant a obilní komisionář, „wie schreibt man böhmisch: pšenice nebo pšenice? Ostatně, smím-li prosit, pánové, račte se mnou na chvilku do bureau — a přehlédněte mně laskavě eine Handschrift, ob es gut böhmisch geschrieben ist. Já totiž chci poslat některé noticky do novin. Tudy račte, pánové.“
„HANÁ, zvl. zpr.“ četli a korigovali jsme rukopis. „Následkem trvalých mrazů zničena ozim, jmenovitě PŠENICE. Celé okolí je vehnáno na kraj zoufalosti. Apelujeme na poslance a vládní kruhy. — LVOV, zvl. zpr., BANÁT, zvi. zpr. (Loca, nom. abwechseln).“
„Z BUENOS AIRES. Tel. zpr. Následkem sucha vypukla neúroda; PŠENIČNÉ ŽNĚ ZNIČENY. Obchod, kruhy hledí se zděšením příštím věcem vstříc.“
„Z UHERSKÉ SNĚMOVNY. (Tel.) Poslanec hr. Miklós Ercsi navrhl 800 tisíc K zemské subvence pro komitát Szátmarský, postižený katastrofální neúrodou, jmenovitě na PŠENICI, jež byla zničena sněhem.“
„LONDÝNSKÁ BURSA. Hrozivé zprávy ze Sibiře, Argentiny a Spojených států o nedostatku PŠENICE. Deprese v obchodních kruzích.“
„HLADOMOR. Novoje Vremja sděluje, že v gubernii kazaňské vypukl hladomor, jmenovitě následkem loňské neúrody PŠENICE. Vláda činí nejrozsáhlejší opatření, aby zabránila strašné bídě.“
„VÍDEŇSKÁ BURSA. POPLACH NA OBILNÍM TRHU. JAK SE ZDÁ, PŠENICE STOUPNE O 35 PCT. A DALŠÍ STOUPÁNÍ NENÍ VYLOUČENO.“
„Wissen Sie,“ pravil nám potom pan Ofen sdílně, „das sind unsere Stimmungslieder. Zuerst Abschlüsse, dann Musik. Ale tohle ještě nic není. My musíme míti válku. My budeme míti válku. My ji uděláme.Inter arma— crescunt pretia,“ šeptal pan Ofen pro sebe. „Já už mám uzávěrky na tisíc vagónů pšenice. A pšenice stoupne o 35 pct. Tři miliony — pět — sedm a půl —“
A zatím co pan Ofen polohlasem a snivě kalkuloval, zlákala nás na stěně stará rytina (M. Bertellidelineavit) podle onoho Tizianova obrazu, kde panenská Danae uléhá na znak, důvěrně přijímajíc příchod olympijského rozkošníka, jenž snáší se k ní v podobě zlatého deště; my pak divíce se, pravili jsme si:
„Od nynějška lidské Danae budou si žádati božského milovníka mnohem raději v podobě pšeničného deště.“
„Pšenice stoupá o 20 pct,“ snil pan Ofen necítě se úchvatem, „a další stoupání není vyloučeno, dobrotivý bože, není vyloučeno —“
„Jakže to velebil Šalamoun Sulamitku?“ snili jsme my. „Tvůj pupek je jako číše obtočená pšeničnými klasy. — Ó Sulamitko, tvé zuby byly jako ovce, jdoucí do koupadla; tvé hrdlo bylo věže slonová; tvé prsy byly jako dvé dvojčátek srních; ale nade vše krásnější a trvaleji krásný byl tvůj pupek; neboť pšenice stoupá o 20 pct. a další stoupání není vyloučeno.“
